1

Star povsti esk

A L B AT R O S

A LOIS J IRSEK

S LOVUTNMU

PNU PANU

F RANTIKU B ARTOOVI A. J.

NA DKAZ UPMN CTY

1951, Albatros, 2000 www.albatros.cz

ISBN

80-00-00806-8

S TAR

POVSTI ESK

Myslil jsem na dni star... alm 77 (6)

Pojte a poslyte povsti dvnch as. Poslyte o naem praotci, o pedcch , jak pili

do konin na vlasti a usadili se po Labi i po Vltav i po jinch ekch tto zem. Slyte i, co vce dochovalo se z temnoty vk, co zstalo z bjench vypravovn pelch pokolen, je klanla se bohm v eru starch hj a je obtovala studnkm v tichch ouvalech, jezerm i ekm i svatmu, ivmu ohni. Pomnme na asy tch prvnch let i na to, jak byla tenkrte tvnost na vlasti, neli sem vkroilo nae plm. Mst nebylo, ddin jen mlo a podku a ty jen v nkterch koninch, kde se dochoval chud ostatek dvjch obyvatel cizho jazyka. Pda skoro vecka odpovala netknut rdlem. Ve bylo pustj, divoej, rovina, pl i dol. Ohromn pralesy se ernaly po horch na pomez a ze svah tch hor thly se iroirmi pruhy na mle hluboko do zem. I tam, vnit, rozkldaly se pout starch, temnch hvozd, mezi nimi svtily se jasnj zelen bujn palouky s vlajc hustou, vysokou trvou. Dost bylo tasovisek houpav pdy na ru i v lesch, dost oidnch bain kikem vodnho ptactva oivench, dost tichch, ernch, jako zakletch slatin, v nich se zhlely star stromy ohromnch kmen s vousinatm, sivm mechem. Lidsk stopa tu byla vzcn. Zve vak vude hojn. Nikm nehonn, nehuben mnoila se, e j sotva postaovala pda. Po ernch lesch bytoval medvd, hledaje dut kameny s medovmi plsty vel, od jejich roj zvuely stromy. Divok kanec rozrval kyprou lesn pdu a hustm, spletitm podrostem draly se lika

a divok koka. Z haluze hal mrtn rys, pronikaje bystrm zrakem ero lesn, jm se neslo zdaleka van ohromnho zubra, beroucho se k brodu nebo k prameni. Jelen voln pebhal a s nm stdo lan, na paloucch se pslo hojn srn, ale tak mnostv vlk se toulalo a plilo za koist lesem i irou krajinou. Vysoko v slunnm povt nad hbety les plul krl veho ptactva skaln orel a jemu pbuzn. Po skalch, po lesch hnzdila hejna dravho ptactva, luk i sokol, raroh rod, jestb, krahujec i odrdy mench dravc a sov a vr. Potoky, eky i jezera hemily se rybami, a vydra, bytujc v eru starch ol a vrb zarostlch divokm chmelem, mla hojn lov, bobi pak neruen stavli sv uml stavby. V hlas vtr a umn strom hrely potoky, huely eky a v jejich blm psku svtila se na slunci zrna ryzho zlata. Hlubiny zem byly jet zameny a nikdo na n neuhodil, aby vydaly poklady rud a vzcnho kovu. Vude jar sla a bohatstv. Zem, dobr svou hojnost a plodnost, ekala jen na dln lid, jen by uil hojnch dar jejch. I piel a nevzdlanou vzdlal; zvelebil ji tkou, lopotnou prac a svatou ji uinil tm potem svm a krv svou, kterou pak vylil v pemnohch bojch, hje prac svou dobyt zem i svho jazyka. Z mateskch konin slovanskch piel sem lid, nai pedkov, se svm vdcem echem. Aj, ponme o nich tu povst.

O echovi
I a Tatrami, v rovinch pi ece Visle rozkldala se od nepamti charvtsk zem, st prvotn velik vlasti slovansk. V t charvtsk zemi bytovala etn plemena, pbuzn jazykem, mravy, zpsobem ivota. I stalo se, e se strhly mezi nimi vdy a krvav boje o meze a ddiny. Vstal rod na rod, pbuzn bojovali proti pbuznm a hubili se navzjem. V ten as dva brati mocnho rodu, oba vojvodov, ech a Lech, spolu se o to snesli, e opust rodnou zemi bojem neblahou. ekli si: Vyhledejme sob novch sdel, kde by n rod il s pokojem a dla si hledl. Byli uvykl ji po pedcch pdu piln vzdlvat, velik druh obil pstovat i chovat kon a stda bravu i skotu. Jak se usnesli, tak vykonali. Svolave sv plm, vzdali ob bohm, vynesli obrazy dd, a rozehnave se s otcovskou pdou, obrtili se na zpad slunce, v neznm koniny. I bral se rod za rodem, kad poetnch rodin, vichni ptel a pbuzn. Naped li zvdov a zbrojn mui, prosted vojvoda ech, siv brady, ale statn a siln, jeho bratr Lech a kolem nich vladykov, starostov rod, vichni na konch. Za nimi

starci, eny a dti na hrubch vozech, na konch, stda dobytka, naposled pak opt zbrojn muov. Tak brali se nejprve koninami pbuznch plemen, a peli hranice charvtsk zem, a pebedli Odru eku a vstoupili do neznmch, hornatch konin. I tam nali jet osady, jejich obyvatel hovoili jako oni, a dle tak v krajinch pi Labi ece. Ne jak peli druhou tuto eku, byl kraj pustj a osad shledali jen poskrov-nu. Byly daleko od sebe a obyvatel jejich, cizho jazyka, koemi odni, neetn, ale sml a srdnat, stavli se jim se zbran v ruce do cesty. ech a Lech a jejich lid je poteli, zhubive jejich chud obydl v chatrch i ve vykopanch jmch, postupovali dle, z lesa do lesa. Zl byla cesta hlubokmi hvozdy, zl jejich chze luhy a bainami, plnmi rkos, ostice, rozlehlch mechovch trs a rznch kovin. Zveera zaehovali ohn a topili do svitu, aby z, padajc do tmy lesn, plaila skon, lt elmy. Tak doli a ke tet velk ece, Vltav, kter divoinou tekla; kdy i tu pe-bedli, poala si vechna ele stskat, e nen konce klopotn cesty a nikde stlho odpoinut. Tu vojvoda ech ukzal na vysokou horu, je se ped nimi modrala nad irm, rovinatm krajem, a dl: Podejdme pod tuto horu, tam dtem, skotu odpoineme. Doli a poloili se na pat hory, je slove p. Vojvodov a star rodu ohledali pdu vkol a znamenali, e jest rodn. Rno pak za prvn zoe vstal ech a vydal se sm jedin vzhru na temeno pu tichm lesem, plnm jet nonho era. Kdy vstoupil na horu, bylo rno; a hle, iroir kraj se ped nm rozkldal do nedozrn dlky a k modravm horm rovn a voln, les a chrastina, nivy a luka. Bujnou jeho zelen svtily se eky jako rozlit stbro. I zaradoval se praotec ech nad utenm krajem i zamyslil se pak nad nm, jak bohov daj, jak tu bude jeho rodu i budoucm pokolenm Kdy pak sestoupil, zvstoval, co zhldl. Nazejt vydali se mnoz kolem hory, aby poznali vecko okol. Co zhldli, podobalo se jim, vody velmi rybn, pda rodn, vechen zpsob t krajiny, a oznmili, e se hod na sdla. Kdy pak tetho dne poalo slunce nad lesy vychzet, povolal ech bratra a star a rozkzal svolat vechnu ele. Povystoupiv s nimi na msto, odkud vidli do kraje, promluvil k nim takto: Ji si nebudete stskat, nebo jsme nali kraj, kde zstaneme a sdla zarazme. Vizte, to je ta zem, kterou jste hledali. asto jsem vm o n mluvil a sliboval, e vs do n uvedu. To je ta zem zaslben, zve a ptk pln, medem oplvajc. Na vem budete mt hojnost, a bude nm dobrou obranou proti neptelm. Hle, zem po na vli! Jen jmna nem; rozvate, jakm jmnem by mla bt jmenovna. Tvm! Tvm nech se jmenuje! zvolal jako z boskho vnuknut staec dlouh bl brady, nejstar vech starost. Hned vichni, starostov i ele, volali jako jednm

10

hlasem: Tvm! Tvm jmnem! Po tob a se jmenuje! Vojvoda ech, poten vli veho lidu, poklekl na kolena a lbal zemi, novou vlast svho plemene. A zlbav ji vstal, a pozvednuv rukou svch do irho kraje, pohnut volal a ehnal: Vtej, zem svat, nm zaslben! Zachovej ns zdrav, zachovej ns bez ourazu a rozmno ns od nrodu do nrodu a navky! Radostn pak postavil na zemi ddky, je v blostn roue nesli z prvotn vlasti, zantil velik ohe. I obtovali na podkovn a pro poehnn zpalnou ob a radovali se vichni. II Vem pak nastala tk, lopotn prce. Kdy se o pdu rozdlili, poali ji vzdlvat. Kde byl les, ten porazili neb ohnm vypraili, mta kluili, luhy a nivy zkopali, druhho pak lta rdlem zorali. Hned si tak obydl budovali, staven rouben, slmou kryt. Kad rod o sob pebval u svch pozemk. Zahrady, role a luka byly ddinou, spolenm majetkem vech rodin jednoho rodu, lesy pak, pastvy, eky a jezera obinou. Co ves, to rod. Staven s chlvy a stjemi, s kolnami a humny za nimi v ohrad plot spletench z prout nebo sroubench z trm, stavli kolem okrouhl nvsi. Co rok pibvalo kolem osad pol a co rok pda vydvala hojnj e. ito, penice, jemen, oves i proso hust se vlnily irmi lny; nad n jasnji se zelenaly pruhy hebkho lnu i vysokho konop vedle zhon plnch strakatch makovch kvt. Luka i lipov hje zvuely bzukotem vel, je krom lesnch brt chovali v slamnch lech nebo ve palcch ze starch kmen. Co rok byla hojnj stda bravu i skotu a na kobylch polch v ohradch u ddin prohnla se bujn hbata a popsaly se pkn sveepice. Volen starosta spravoval vechny v rodu i jeho majetek. Ve jmno rodu modlitby zanal i konil, obti pinel, hosti vtal, rozvadn v rodu soudil a eledi prci rozdloval. Kad ml svj kol, kad sv dlo. eny domcnosti si hledly, pedly, robily pltno i sukno, ily aty a roucha, echle, rube, sukn musk i ensk, hace, plt, krzna i koichy. Mui psli stda, hjili jich proti elmm, pracovali na polch, v lese honili divokou zv a hubili ji tvanm, ze zsady, py, otpem, osidly a jmami, do nich lkali nejvce vlky, nejhor zhoubce std. ivo a ilo bylo v ddinch a venku. Z pastvin se rozlhal hlas paly nebo dlouh

11

pastsk trouby, v polch, na lukch i na sad hlaholily psn mlad eledi. Jen v as poledn nikdo venku nezazpval ve chvli hlubokho ticha, kdy vychzely polednice a nesly se v blm roue jako svtl stn mezi lny k lidskm obydlm na zkzu nesteench dt, kdy vychzely div, kared eny, velikch hlav s nerovnma oima, poslajc na lidi divok pl, kdy se zjevovaly spanil lesn panny zlatch vlas s vncem na hlav, odn blostnm rouchem. Tch se bli, i jezinek uspvajcch, oi vylupujcch, i bludnch du v modravch plamncch na blatech i bainch, a ve strachu mjeli jezera nebo lesn t, kde ve stnu starch strom a kovin hal vodnk, mn svou podobu, a kde lkaly do zkzy vodn bled panny v zelenavm roue. Nejvce vak se lekali Peruna, hromu vldce, jeho blesku, boho posla, a jinch mocnch bs, kte oslabovali tlo lidsk, jeho kosti, a rozum zatemovali. Je prosili, k studnkm dary pineli, ern slepice neb holuby, obti zabjeli, zvlt Velesi, aby chrnil jejich stda od moru a ehnal jim. Volnji bylo v ohrad ddin. Tu chrnili staven domc bohov, ddov, duchov pedk, jejich obrazy stly na posvtnm mst u ohnit. I kdliv etek, drobounk bek s pazourky na rukou i na nohou, pinel tst domu, i sktek, jen opatroval statek, dobytek hldal a krmil, zato vak eledi v noci spnek ruil. A dokud lhal pod pec nebo pod prahem domc had, star hospod, neodelo tst a poehnn. Kdy padalo za jesen list a hust mlhy ulhaly na krajinu, kdy zem umrzla a snh vechen kraj zasypal, shromaovaly se rodiny v prostornch jizbch povalovch strop, zavench okenic. Kamenn velk pec je vyhvala, ohe pak na ohniti osvtloval. Rud jeho z mhala se po stnch, kde visely tty tmavmi koemi potaen, tenata, luky, devn toulce v jezevin, nedlouh me, mohutn otp i tk kamenn mlat, kde parohy jelen i zub rohy vrhaly po stnch kivolak stny. V mhavm tom svtle eny pedly, mui spravovali hospodsk nin, zbra chystali nebo po namhavm lovu odpovali. A bylo hovor, rznch e i starch zpv. Lovci vypravovali o zpasech s medvdy i zubry nebo o divch, zarostlch much, kte sami nevidni zavdj pes bludn koen do lesnch pustin a bain, e se mnoh lovec tak zaveden vce z hvozdu nevrtil. A staroch blch vlas i bl brady rozbhal se mysl po dalekch koninch prvotn vlasti, vzpomnal na ptky a boje prvnch as, na statn hrdiny, na mocnho vojvodu, jak vstal, kdy bylo o plnoci ped bitvou, odjel od vojska a poal vt jako vlk, a vlk ozval se jemu vytm a poali vt vlci mnoz. I la e dl o divnch zjevench a vidnch za hustch noc, na blatech, v irm poli i lesn pustin, o zmecch ohniv se nesoucch tmavou noc, o zl jedubb stehouc ivou a mrtvou vodu, o blch sudikch zjevujcch se u kolbky novorozench, o arodjnch vdmch, o zlch a dobrch znamench, a se svatou hrzou naslouchali

12

13

A bylo hovor, rznch e i starch zpv.

vichni tajemnm vtbm rodu a plemene. Kdy ohe uhasl, lehali na loe vystlan koemi, poruive ddinu modlitbou ddm. Jejich duchov starostn opatrovali statek potomk. ila a kvetla pchylnost krve, rodinn lska do koliktho pokolen, pojc iv s mrtvmi, plynouc as s tm, jen dvno ji peel. Ddina v ohrad plot, snhem zavt, ztichla v pust noci; jen bedlivch ps tkot v dlku se nesl, kdykoliv vtili vlka, jen se plil, svt zelenma oima, nebo kdy krtkm pskotem ozvala se od eky vydra. V ten as snh a ledu, dlouhch soumrak a noc vldla Moena, a bh slunce poal dle, vldnji a tepleji hledt na tv zem. I rozbhala se vodou ledov pouta; veselili se po vech ddinch, po vem plemeni. Za zpvu brali se k vodm, k volnm te potokm, ekm, hzeli do nich obraz zimy a smrti a radostnm hlaholem vtali Vesnu, lbeznou bohyni jara. Kdy pak slunce na sv drze stanulo nejve, zc na osen vlnci se po irch lnech a na luka bujn kvetouc, oslavovali vude posvtn as slunovratu. Noc ped nejdelm dnem byla jim divoplodnou. Kvt jej rosou zkropen nabvalo arovn moci, vt i hojiv, i chrnilo jako ernobl, mti veho koen, ped bsy a zlmi duchy, pemocnmi zvlt t tajemn noci, i ped vdmami, je se rojily na chlumech i v setmlch doupatech. V ero t noci svtily z nvr a kopc velik ohn. Jejich z plla do daleka, a do daleka od nich zalhaly zpvy ovnench panen a jonk kolem nich kepcch a velebcch moc boho slunce, jeho slu, je ivot dv, a lsku, slunce ivota. Po letnm slunovratu nastvaly n, pak pichzela chladn jese, pak zimy as. Rok mjel po roku. Rod pibvalo, mnoilo se ech plm. Dalek povst vbila za nm nov zstupy z prvotn vlasti, take krajiny nejprv osazen vemu lidu ji nestaily. I rozchzely se rody, plemena postupovala dle, v rzn strany, na plnoc i poledne, vchod i zpad, podl ek i hor, a zakldala nov sdla. I hradce a hrady stavli za sdlo starostm a lechm, na obranu hranic i na ochranu vbec, zvlt aby kde mli ukrt eny, starce a dti i kam zahnat stda, kdy by neptel vtrhl do zem. Hradit vybrali na ostrozch u ek nebo v rovin mezi lesy, mezi vodami a moly, e cest k nim nebylo, leda pes zk hat. Kolem hradi nasypvali vysok valy okrouhl, asto a trojnsobn, s mohutnmi obrubami z tvrdch kld roubench i s vysokmi sruby v nich a u bran. Tak mlad bratr echv, vojvoda Lech, maje velikou ele, umnil si postoupit dle na vchod slunce. Vojvoda ech a vichni neradi ho propoutli, kdy vli svou oznmil a odputn bral. Ptelsky se s nm ehnali a prosili ho, aby daleko od nich neodchzel, kdyby nebezpeenstv od neptel na n trhlo, aby jim jako svmu rodu na pomoc pispt hledl.

14

I promluvil k nim Lech: moji mil brat a synov i mui zem esk! Nezapomenu nikdy, e jsem z vaeho plemene. Proto nechci od vs odejt tak daleko, abyste nevdli vy o mn a j o vs. Dm vm znamen, abyste vdli, v kterch koninch zarazme. Tetho dne po naem odchodu vystupte na p, jet neli denice vyjde. J t chvle zaplm v lese velik ohe, a kde uzte blesk ohn a dmu kouen, tam znejte m osazen. Kdy pak eenho dne ped svitem vstoupili na temeno pu a kolkolem se rozhleli, spatili mezi vchodem a polednem v mlhav dli rudou zplavu, pronikajc hustm erem, po nebi rozlitou. Jak se rozednilo, vidli v tch stranch ernav mraky pod zcm nebem, to dm nemrnho ohn, jej vojvoda s eled svou zaplil. V tch mstech tak Lech zstal a hned poal hrad stavt, jej velikmi valy osypali a od toho kouen pr Kouim nazvali.

III Minulo skoro ticet let od toho asu, co veel vojvoda ech do esk zem. A kdy osmdest est rok nastal starci, naplnili se jeho dnov a umel. Udlali nad nm tryznu a vichni ho oplakvali jako svho otce a nakali: Tys byl n vojvoda i n otec, tys ns uvedl v tyto koniny, tys byl prav a vrn sprvce sv eledi i veho plemene. Ach bda, pebda, kdo ns bude spravovat a opatrovat!

15

Poheb praotce echa

16

17

A nebylo dnho, kdo by jeho smrti neelel. Due jeho odela do rje, tak vili, do konin vnho jara, aby tam dle ila v t cti, v tom dstojenstv, v nm nebotk bval mezi svmi na zemi. Proto oblkli jeho mrtvolu v nov oblek, v asn pl, v sukni pepsanou irokm psem, lesknoucm se od etzk a kovovch ozdob, v hace pkn zbarven a v stevce. Na hlavu blch dlouhch vlas a bl dlouh brady dali mu drahou epici sobolovou. Tak odnho posadili ped veerem na vysokou hranici, na drva pokryt svrchu vyvanmi rouchami, v hji tmcm se od starch koatch lip a dub, poble trojcest pro odpoinut due. Pak pinesli medovinu, ovoce i vonn byliny a poloili je k nmu. Pinesli tak pecen chleba, maso i luk a poloili ped nm, a pinesli jeho zbra, otp, me, mlat a ern tt a ve mu poloili po boku. Kdy pak zabili kohouta a slpku a uvrhli je na hranici, pistoupil nejbli pbuzn mrtvho vojvody, zaplil kus deva, a dre je v prav ruce, blil se pozptku k hranici. Dokud ji nezaplil, ml levou ruku na zdech. Kdy pak drva chytla, pichzeli ostatn s planoucmi louemi a hzeli je do hranice. Jak zavl siln vtr, zapraskaly plameny a lehaly vysoko a kou valil se vzhru, a ohalil velebnou postavu mrtvho vojvody, jen naposled sedl nad shromdnm svho lidu. A kolem plakali a bdovali a eny zpvaly alozpvy. Jak hranice shoela, sebrali kosti a popel a vloili je do popelnice a postavili ji, t ozdoby a zbra nebotkovy, do hrobu, a na hrob nasypali nhrobek, vysokou okrouhlou mohylu. Kdy se pak od pohbu z temnho hje v as soumraku navracovali, sbrali kamen i haluzky i list na zemi a metali je nazptek pes hlavu, a nikdo z nich se pitom neohldl. Ne potom to msto a mohylu za dlouh as navtvovali, tu plakali a klanli se, ehnajce vojvodovi svmu; a jmno jeho lo od pokolen do pokolen.

18

O Krokovi a jeho dcerch

Dokud vojvoda ech vldl, panovaly vude d a kze. Lid byli poctiv a mezi sebou

vrn. U chlv nemli zvor a dve nezamykali. dnho zloinu te nevili neli krdee a loupee. Byl kad v rodu opaten, a chudm se stal jenom ten, jen nechtje pracovat, byl vyobcovn. Ne jak lid osiel po smrti echov neml sprvce, kazil se a prvo hynulo. Nastaly svry a spory, nejvce o ddiny a meze, dly se ntisky a mnoz poali sami proti sob bojovat. Kdy se zlo den ode dne rozmhalo, seli se star rodu k mohyle echov, a vzpomnajce na mrtvho, pravili mezi sebou: Vyhledejme sob vojvodu, kter by nmi vldl a soudil po zkonu. I uradili se, e polou k Lechovi, bratru echovu, aby na se pijal sprvu lidu. Lech vak, nemaje v myslu v Kouimt zstat, odepel, ale poradil jim za sprvce a soudce Kroka, starostu mocnho rodu. Ten obval na hrad, jen po nm slul, mezi lesy nad M ekou, opodl ddiny Zbena. Zbo ml hojnost, ne i moudrost a vtipem nad jin vynikal, take nejen z jeho rodu, ale ze v krajiny kolem k nmu spchali jako vely k oulu, aby je soudil. I poslechli Lechovy rady a zvolili vichni z vle jednostejn Kroka, aby on byl soudcem veho lidu.

19

Posadive ho na stolici nad hrobem echovm, vstavili mu echovu epici na hlavu; tak hl, kterou vojvoda ech nosval, do ruky mu dali a poctivost jemu inili. Zatm Lech poslal posly do krajin na vchod slunce, aby krajiny ohledali. Kdy se vrtili, oznmili, e shledali za horami, za ekou Odrou zem irok, plodn a liduprzdn. Lech, uslyev chvlu tch krajin, rozehnal se s Krokem, a pojav rodinu svou a ele, obrtil se do krajin posly oznaench. I usadil se tam a zstal a hrady zaloil, Hnzdno, jemu pro mnostv orlch hnzd tak pezdl, a Krakov, jej po svm synu nazval. Krok pak eskou zem vldl, ji vecku soudil a moudrosti uil. Jsa vojvodou, sdlil na Budi. Za nho tu byla kola, v n se uili bohoslub, starm zpvm i vtbm a kouzlm. Tehda mli kouzelnictv za nejvt umn a toho za vzcnho a bohu milho, kdo se mohl honosit vtm duchem. I moudr Krok nazral mysl v temno vk. Jednou, aby ohledal vci minul i budouc, rozkzal, aby k nmu dn po t dny pod zbhl nechodil. Osamv, vstoupil do rozlehl sn velkho srubu na Budi, a modle se tu, obtoval bohm lesnm, bohm hornm i bohm vodnm. Bylo za tajemn, posvtn noci letn, kdy po nvrch a chlumech plly ohn a kdy se od nich tiinou rozlhaly zpvy jonk i panen. Krok se modlil a bohy a vecky duchy vzval, aby mu odpovdali a nauen dali o vcech budoucch. I pezvdl mnoho v tu chvli na svch vtbch a tajemn ty zvsti, jasn i er, poznamenal na bezovch krch a uschoval dcerm svm. Pak svolal lechy a starosty a oznmil tak jim jedno z toho, co t noci mu z temn budoucnosti prosvitlo v mysli a vdom vnuknutm boh, ka: Tuto ji nebude dle mho bytu, nebo neobstoj Bude a dlouho nepotrv. Jin sdlo musme hledat. Vichni pisvdili a Krok, ihned vybrav si posly, naizoval: Ztra ped slunce vchodem odtud vykrote a vydejte se mezi poledne a vchod, a pijdete k Vltav ece, tam hledejte, a vs bohov na phodn msto uvedou. I li v ty koniny a hledali, a stanuli na pravm behu Vltavy na skalnatm ostrohu mezi hlubokmi lesy. V jejich modravm eru valila se tichm tokem irok eka. V n se zhlela vysok skla, na kter poslov ped slunce zpadem stanuli, v n se zhlely travnat luiny na druhm behu a temn hvozdy nad nimi na pkrch chlumech. Pod tmi dl se eka obracela k vchodu a hlasn tam umly a huely jej prahy v hlubok ticho pralesa. Jak poslov ostroh i lesnatou krajinu kolem obhldli, vichni jako jednmi sty v t okamik na t skle zvolali vnuknutm boh: To je to msto vyvolen! Tak ekli pak i Krok a vichni star, kdy sem pijeli na bystrch konch prohldnout msto i kraj. I vystavli tu hrad mistrnm dlem tesaskm z mocnch kld starch dub a smrk, staven prostornch sn o mohutnch sloupech i tichch jizbic, hrad ir s dvory a prostranstvm pro snmy a shromdn lidu, kdy by se tu seel obtovat bohm neb nastolit vojvodu nebo vyslechnout jeho soud a vli.

20

To je to msto vyvolen.

21

Kde nebylo strm skly, vykopali hlubok pkopy na ochranu hradu a nasypali nspy, zven roubenou hradbou i sruby. Tmi tak opevnili silnou brnu tkch vrat, jim trm byl zvorou. Opodl hradu v hji vyvral pod starmi buky siln pramen, z nho erpali hojn ist vody. T studnce Jezerka kali, hradu pak, e stl na vysok skle, Vyehrad. Hrad ten byl pak slavnm a posvtnm po vem eskm plemeni a povst o nm la i do sousednch plemen a dl a do konin cizho jazyka. Na ten hrad slavn uvedli Kroka i jeho rodinu a velikou poctivost mu inili. Milovali moudrho vojvodu, za jeho vldy vrtilo se poehnn vekerm krajinm. Vude si mohli hledt klidnho dla. Otp a p a velik zbra hubila jen elmy. Jinak lid vzdlval piln pdu, lesy kcel a prail, take rol a ddin stle pibvalo. Vude mli hojnost, i v stodolch, i v stjch; mr zstval, pokud Krok zemi spravoval, a to bylo vce ne tmectma let. Kdy pak odeel k otcm, elel ho vechen lid. Popel jeho i zbra uloili do hrobu vedle mohyly echovy. Z rodiny moudrho soudce zstaly ti dcery: Kazi, Teta, Libue. V tlm mld svm ily na Budi, kde se uily moudrosti s jinmi pannami a jinochy svho plemene i s tmi, kte z jinch sem pichzeli, jako Pemysl z rodu Stadic. Nad n nade vechny, tenkrt i pak, vynikaly Krokovy dcery jako thl lilie nad kvty lun moudrost a mysl ulechtilou i spanilost tve a postavy, je byla krsn na vsost urostl, take byly na podiv vem. Z nich Kazi znala velik bl a koen i jeho moc. Jm hojila rzn neduhy; ne i pouhm slovem krotila bolesti, zaehnvajc je jmnem mocnch boh a duch. Svm mocnm slovem a kouzlem ehnn pinutkala asto i sudiky k sv vli a vracela ivot i tam, kde ji unikal poslednm dechem. Ta po smrti otcov sdlila nejastji na hrad, jen stl u hory Oseku poble eky Me a jen po n slul Kazin hrad. Druh byla Teta, kter dle jmna svho vystavla Tetn, hrad velice pevn na vrchu pkr skly nad ekou M. Bojc se boh a bs, zavdla obady k jejich poct, uila lid se jim klant a rozlin obti init. Sama pak asto vstupovala na horu Pohled nad Tetnem na zpad slunce a tu k mran modle postaven na skle pod starmi duby se modlila a asto tu ob zaehovala za dne i v teskn soumrak. S nejvt vak oddanost vzhleli vichni k Libui, a vkem nejmlad. Byla tak spanil, tla cudnho, chovn vldnho, pitom vn, v ei jist a rozafn, e i drsn, bojovn mui tlumili hlas a mrnili slova, kdy vecka lbezn krela kol, e i starci vkem zkuen a znaven ji velebili, kouce: Nad mte je slinj, nad otce moudej. A s posvtnou bzn mluvili o n, e bv u vytren, e se j mn tv i oi, kdy zaho vtm duchem, kdy hled v budoucna ero a vid, co nastat m. Po smrti Krokov seli se lechov, vladykov a mnostv lidu v posvtnm hji u pramene Jezerky. T Krokovy dcery tam pily. Pod krytem starch buk, lip a dub

22

snesli se star rod a vechen lid o to svorn, bez potrky, aby panovn zstalo v rod Krokov, pi jeho nejmlad, Libui. Star hj se rozezvuel radostnm pokikem vech a hlahol jejich zalhal a k ece do erch les. Jsajce vedli od Jezerky mladou knnu, ovnenou, pohnutm zardlou, na posvtn Vyehrad. Po boku j krely Kazi a Teta, sestry, a jejich dvky, ped nimi i za knecmi dcerami kreli statn lechov a starostov, vzneen rodem i vhlasem. Ti, uvede Libui na prostorn ndvo vojvodskho hradu, usadili ji na kamenn stolec pod koatou lipou, kde otec jej, moudr soudce a vlada, sedval. Mlad knna mla svj hrad, po n Libun nazvan, kter vystavla vedle lesa thnoucho se ke vsi Zbenu. Od svho vak nastolen sdlila na Vyehrad, moude odtud vldnouc vemu lidu.

23

O Bivoji

V Libuin sdle, mocnm Vyehrad, zelenala se zahrada, krsn rznm stromovm,

kovm i vzcnm kvtm. Na div vak byla bludivmi stezkami; ty rzno se vinuly, spltaly, rozchzely se a schzely kolem kovin, pod stromy, mezi kvtinami, trvnkem, vecky sob podobn tak, e ciz z t arovn zahrady, pln stejnch mst a tajemnch koutk, nenael vchodu. V tto zahrad Libue rda mekala se svmi dvkami, astji jet sama, rno, kdy se na slunci tpytil rosou kad kvt a kad list, i podveer, kdy kmeny strom planuly rovou z zpadu nebo kdy pak v soumrak zernaly jejich koruny a kov, kdy blav stezky se tratily v hlubokch stnech. Tou dobou mlad knna, urostl postavy, v blav ze, s vlasy voln rozputnmi, sama jako svtl stn, krela voln, vnm krokem, s hlavou pochlenou, zamylenou, nebo stla, slinou tv k nebi obrcenou, jako ve snn v tichm prosvitu hvzd nebo msce. Sem jednou zavedla sestru Kazi, je pijela na kroitm koni z Kazna ji navtvit. Zahrada, trvnk i stezky spovaly ji ve stnu, jen vrcholky strom, hradba mocnch trm a vysok sruby v pozad kolem, od de a plskanic ztemnl, byly zality zplavou poslednho svtla. Zapadalo slunce do tmavch les v modrav pe stopench na vrch za Vltavou. V klid a ticho t chvle zahlaholil od brny nhl ryk. Ohlas jeho znl a do knniny zahrady, jasnil se a mohutnl. Kik muskch hrdel se blil jako nhl boue. Ze smsi silnch, dalekozvunch hlas pronikal vskot a v tom nkdo na roh zatroubil. Znamen vtzstv huelo z rohu a neslo se irm hradem s radostnm pokikem. Sestry vytren z hovoru stanuly, naslouchaly. Vtom pichvtal vlada hradu vechen vzruen a prosil je, aby se ly podvat, aby vstoupily na ndvo.

24

Tam volnm prostranstvm krel v hlunm prvodu hradnch strc a jinch mu vysok mlad mu statnho tla, s rukama do tla vztaenma, jak nesl njak bm. Zardlou, osmahlou tv ml dopedu pochlenu a zpod apky splvaly kolem n i do ela mu padaly tmav kadeav vlasy. S asem hledly knny na nj i na jeho bm: na divokho, ivho kance, kterho dre za hrotit boltce, nesl na zdech bichem vzhru. Mlad ten lovec bez otpu, s meem u irokho pasu v pochv zaraenm, v obuvi zablcen i na pilhavch nohavicch vechen bahnem postkan, nesl hrozn to bm jako lehk mch. Krel pevn a jist, nohy se mu netsly, ani krok mu vzl. Kolem jsali sta mui i jonci a ukazovali rukama i otpy na starho silnho seke ryav hndho, ohromn hlavy, ernho rypku, z nho se problvaly a leskly zahnut mocn tesky. Kanec sebou kubal, ernmi kopyty kopal, zuby klektal a oka krv podlit zuiv obracel. Vichni v zstupu ztichli, kdy Libui a Kazi zhldli. Sml pak lovec, jen byl Bivoj, Sudivojv syn, zastavil se u schod, je vedly pod siln sloupy stojc pede dvemi k velik sni. Na tch schodech stly knny. Bivoj v ele vech mu, maje lt zve na zdech, pozdravil Libui i jej sestru a pravil: Tu nesu to zle kodn zve, divho kance z Kav hory. A zhyne ped tvma oima, chce-li. Kdy Libue kynula, a se tak stane, vzkikli muov kolem a chystali mee a otpy. Ne Bivoj zvolal do jejich shonu a hluku: Sm se postavm proti nmu. J ho lapil, a ho tak zabiju. Vy sevete kolo; kdyby chtl prorazit. A nejprve mn polote k nohm otp. Stalo se, jak ekl. Mui rozestavili se prostorn kolem a pichystali zbra. Nikdo z nich nespustil oi z Bivoje, jen pehldnuv kolo, upel naposled jiskrn zrak na knny ve stojc, na Libui, zvlt vak na jej sestru. Ta vzruena hledla na statnho mue, jej poprv spatila v hji u Jezerky, na nj pak asto vzpomnala. Te ji tilo toto mustv, jeho sla, udatenstv, ne pece se j srdce pohnulo strachem a oi bezdky zamrkaly, jak Bivoj se rozkroiv mrtil kancem v silou pes hlavu ped se, e a zem zadunla od toho pdu. Neli vak kanec dopadl, sehnul se Bivoj, a zdvihnuv tk otp lesklho hrotu, sevel ho obma rukama a ekal. Star, siln sek na okamik leel na zemi roztaen jakoby bez sebe. Ale ji se mu bicho pohnulo, heben dlouhch ttin na hbet se zjeil jako hva, blmo o v ern hlav se zablskalo. Vrz se vymrtil ze zem a hnal jako ipka, nehled vpravo ni vlevo, s rozevenou tlamou, z n se ostr tesky blaly, pmo na Bivoje, zuivost slep. Ve kolem jako pna ztichlo, kdy kanec divoce vyrazil a kdy se tak oboil. Ale ji vykikl kdekdo z muskch, i hradskch en a dvek. Mui kieli a zbran mvali, jak sek nabhl na Bivojv otp. Proud krve vytryskl z tlamy zvete; vzepjalo se, naposled, a jako skoseno skcelo se na zem; krev se z nho valila a zalvala kolem pdu.

25

Bivoj vytrhl otp z poraenho a lpl pravou nohou na ttinat tlo hynoucho zvete. Pak utev sob z ela i tve pot, promluvil ke knnm: Ji ne-bude nikoho strait a bhat do kod! a dupl po hlav zvete. Vtom statn vlada hradn, povystoupiv k nmu ped knny, pravil: Aby t bohov pozdravili! Tys kraji uvolnil. Byl to sek zl, hlavn, estilet, a vlada na kance ukazoval, a nebezpen, hrza a postrach kol Kav hory. Co kody natropil! Na obil, jeho cel lny rozvlel, i na zvatech, na lovch psech nejvce, i na konch. Kdy Svatoslav Boejv na nj vyjel, ten sek tu jeho koni hru a bicho rozerval. Tak vysoko vyskakoval. I nejednoho mue smrteln prokll. el z nho strach, ji ped nm utkali a skrvali se i mui. A tu Bivoj Nedomluvil; zahuel radostn kolem zstup na pochvalu i z vdnosti. A knny, n postoupive, hledly na siln zve, Libue pak se zeptala, jak je ulovil, jak je tak lapil. I ztichlo ve kolem; Kazi uprala na silnho lovce oi nad-en zc a dychtiv naslouchala se vemi, jak Bivoj vypravoval: Hntlo mne a zlobilo, e ten sek tu tropil tolik kod a e se ho vichni tak bli. valem kolem Kav hory ji nikdo nechtl jt. Tam se zdroval, samotsky, tam leel, tam se proti kadmu stavl, tam roztrhal tolik lid a kon a ps bez potu. I vystopoval jsem, kde se do loe zahrabv, a tmavou kalu pod starmi buky. V t se za poledne brodil a vlel. Pak, kdy jej komi zle ji sekali, drhl se o kmeny dub a vychzval na r do pol smle a jist. lovku se nevyhnul, dnmu, kadho napadl. Dnes jsem se na nj vypravil. Chtl jsem ekat, a by se vracel z pastvy. Ale jen jsem zael na kraj valu, vyrazil z hout proti mn, nhle, znenadn a tak prudce, e jsem se mu nemohl postavit s otpem. Bylo na volnm mst; strom nablzku dn.

26

Tu nesu to zle kodn zve, divho kance z Kav hory.

27

Nemohl jsem odskoit, a na zemi se vrhnout, toho jsem nechtl. Dve neli jsem toto vypovdl, byl u mne a hned se mi hnal po nohou a hned hlavou hodil; ale neli j dozadu trhl, aby mn zpsobil dlouhou rnu, chytl jsem ho za ui. A drel jsem ho a nepustil. A on chrochtal a trhal sebou jako zbsil a zuby mu klektaly. Ale ji jsem ho ml na plecch a chvtal jsem s nm sem. Znovu zahluel kol radostn hlahol; kdy ztichl, mlad knna vldn promluvila k Bivoji: Bohov ti ehnali i tv sle. Uvolnils krajin a zachovals jej role ped nov-mi kodami. Dky tob, m i vech. Te, staten love, poj, odpoi dm, posilni se a pohov si. Kynula vladai a ten, vzav Bivoje, vedl ho po schodech do velk sn, kam za nimi veli pedn z hradskch mu a z podhrad i z tch, kte potkave Bivoje cestou na Vyehrad ji ho neopustili a vyprovodili ho tam s jeho podivnm, ivm bemenem. S byla nevysok, ale prostorn. Ohromn trm thl se po cel dlce povalovho stropu, jej tak podpraly mohutn sloupy divnch zez malovanch. Na sloupech visely tu los parohy, zbra a tty, tam rohy zubr nebo medvd koe vzcn velikosti. Mui zasedli kol tkch stol i kolem palk ze staletch dub, kdy zavedli Bivoje za pedn stl v pravm rohu t sn. Vude po stolech stavli velik dbny pln medoviny a lili z nich zlatov lut npoj do korbel a hlinnch i devnch . Mui pili a pipjeli Bivoji, na jeho slu. Mlad hrdina poten, rd slyel vechnu tu chvlu; jeho zraky vak tajn obracely se po nevysokch tkch dvech s devnm zmkem, jimi odela ze sn Libue knna i jej sestra. Na tu Bivoj myslil i v umnm tom hluku, i na to, kdyby ji jet mohl zhldnout. Zatm ji v korunch, na hradbch i na vysokch srubech pohasla zlat rov z. Hlubok stny lehly ndvom. Do vy pak sn padalo okny otevench okenic svtlo letnho, dlouhho soumraku. V nm zjevily se mlad knny, vystoupive zas onmi dvemi ze era za sloupy. Dvka z jejich druiny nesla za nimi cosi ve vydlan koi; kdy pak na rozkaz Libuin uzlk na stole rozbalila, zatpytil se tam krsn musk ps. Byl irok, rudmi emnky ozdobn provan, stbrnmi drobnmi heby vechen pobit, jako okut, s bronzovmi puklami a lesklm etzkem. Ten chestil o skvostn kovn, jak se jen psem hnulo. Mlad knna jej Bivoji podala, aby ho vzal odmnou, e je z pokladu jejho otce a e mu ho sestra Kazi sama vybrala. Je v tom psu zaita haluzka mocnho bl a had zub, dodala Kazi mile. Chod v tom psu po lesch, nikdy nezbloud, ani za tmav noci, vdy odol bludnmu koen i vdmm a vem perm nonm. Mlad hrdina se knnm klanl; klanl se a dkoval, a vichni kol pozdravili hlun Libui a Kazi, e tak uctily munou slu a udatenstv. Knny odely a hlasn zase

28

vybuchlo vesel vech a trvalo a do noci. Pak kdy se muov rozeli po hojnm jdle a pit, zavedl hradn vlada Bivoje do tich komory na loe z ovch ko. Usnul mlad hrdina a spal tvrd spnek a do jitra. Kdy nastalo zejtra rno, chystal se Bivoj na cestu dom, do sv ddiny, jejm byl vladykou. Jak o tom zvdl vlada hradu, oznmil Bivoji, e na nj ek k, e mu ho dala knna osedlat, a e Kazi tou chvl se tak chyst na cestu, zptky na svj hrad. Pepsn skvostnm psem, jej vera darem dostal, vsedl jar a sv Bivoj na bystrho hndka leskl srsti, kdy se byl knn poklonil a j podkoval. I pidal se k druin jej sestry. V brn se zpt ohldl, on a vichni se pak ohleli vzhru po brn, po bev-nu nad n, na nm trela useknut velik hlava divho kance, jej vera skolil. ernala se, ttinat, mocnho rypku, cenc bl tesky, a pipomnala slu Bivojovu. Kazi nenechala Bivoje v druin. Jel po jejm boku drahn kus, a kdy pak dojeli na rozcest, bez rozmylen sob zajel a dal se jej cestou, a pod jej hrad, jen se mocnmi nspy svmi zhlel v ece Mi. Neli pak jese minula, opustil Bivoj svou ddinu a rod, aby navdy zstal na Kazin hrad. Oblbila si ho Kazi tak, e ho pojala za manela.

29

O Libui

Jako kdysi ke Krokovi, tak chodili tak k Libui zblzka i zdaleka lid ve svch

rozepch. K jej moudrosti se utkali dat za nlez. A ona spravedliv soudc, inila moudr narovnn mezi odpornmi stranami. V ten as se dva soused, oba starostov rod, svadili o meze a role. Svadili se prudce, potupili, vyetli si mte a ddy, a mezi nimi i jejich rody povadla dobr vle sousedsk do koene a vybujelo zt. dn nechtl v tom sporu povolit, kad byl jako z kemene, a jakmile nastal as, kdy knna zasedala na soudu, chvtali oba na Vyehrad. Tam Libue v blostnm vnku kol ela sedla soudc pod koatou lipou na povenm stolci kobercem prostenm. Vpravo pak, vlevo dvancte kmet, dvancte hospod nejmocnjch rod, muov statn i blch u brad. Ped nimi prostorou kolem zstup, lid eled i muov, eny i starostov, ji pili na soud nebo se zastat nkoho ze svch rod.

30

Tu ped knnu a soud vystoupili oba rozvadn soused. Mlad zle aloval, e star proti prvu chce meze a role. Star, mu pln, hust brady, chmurn jako mrak, skoil mu do ei. Zostra a zkrtka dal a chtl, aby se stalo po jeho vli, a nedbal, e by bylo kivdou jeho sousedu. Kdy Libue vyslechla toho i toho a rozvila pi, kdy pednmu kmetu pak oznmila svj nlez a kdy kmeti, uvive mezi sebou pi a rozsudek, pisvdili, ohlsila knna, jak nalezla za prvo: e mladmu se dje kivda, e jeho jsou role i meze. Nedoekla, a ji tu star, jak jm zalomcoval divok hnv, udeil vysokou hol tikrt do zem a do temna zardl, jiske oima vykikl, zaklel a zaal, jako kdy nhl lijavec spust: Takov tu prvo! Vak co nevme, kdo soud, e ensk! ensk dlouhch vlas, ale krtkho rozumu. Pst um, jehlou t, na to je, ale ne soudit. A ije, a pede, ale a nesoud. Hanba nm mum! A pst se do hlavy bil a za vniv ei slinou si bradu tsnil. Hanba nm! Kde jinde v kterm plemeni, kde jinde vldne mum ena? Jen nm, jenom nm, a proto jsme za posmch. To je lp zhynout neli snet takovou vldu! Vichni kol strnuli nad divokou e. Rumnec studu polil knnino lce a srdcem j pohnuly zl potupa i al nad takovm nevdkem. Ne hanobiteli pehovla. Jemu neodpovdla. Na kmetech, na zstupu tkvl jej rozilen zrak, a kdy nikdo vnivce nezakikl, kdy se nikdo neozval, promluvila k zstupu dstojn, vzneen, a se jej hlas pohnutm tsl: Jest tak. ensk jsem a jako ena se chovm; e vs nesoudm eleznou metlou, zd se vm, e mlo rozumm. Je poteba, abyste mli sprvce nad enu psnjho. Mjte ho! dost vae se vypln. Nyn jdte s pokojem dom. Valn snm nech zvol si vojvodu. A koho si zvol, toho j budu mt za mue... Tak promluvivi, odela z ndvo do hradu a hned poslala jzdn posly na Kazin a Tetin hrad pro sv sestry. Sama pak odela do arovn zahrady do nejzazho kouta, erho hustm kovm a koatmi lipami, na posvtn msto, kam nikdo krom n a jejch sester nesml vkroit. Tam ve stnu lip stl na devnch sloupech psteek z plochch kamen, od rozchodnku a mechu zelench. Pod touto stechou prokmitala se mdlm leskem stbrn hlava se zlatmi vousy devn modly, stojc na balvanu hrub tesanm. Tu modlu bohem nazvali a Perun jmenovali. Libue ped n klekla a klanla se; pak usednuvi pod balvan u nohou modly, zstala tu ostatek dne i pes zpad slunce, i kdy pod stromy se ji tmlo a veern vtr oumal

31

keem i kovinou. Sedla zamylen, nehnut, sama jako socha, na mysli pemtajc o tom, co se j stalo, co bude, jakho knete si lid zvol, jakho smlen budou sestry a budou-li s n zajedno. A pak nhle vstala, kdy v setml zahrad se ped n zjevily Kazi a Teta. Vlada hradu, jen sestry, jak pijely, od brny a k zahrad provodil, zstal na stri u vchodu a ekal. Co Libue sestrm ekla nebo vyznala, o em vechny ti vtm duchem nadan jednaly u Perunovy modly, o em se radily, nezvdl nikdo. Letn noc byla ji na sklonku, nebe bledlo a za hradem, za jeho sruby, hradbou a stromy prolehl svitu zsinal pruh. V tu chvli, kdy vanul u chlad prvnho jitra, vracely se Krokovy dcery zahradou. Prosted svch sester, je byly v roukch, Libue s blostnm vnkem kol ela, klidnj, se zrakem ped se upenm. Braly se mlky jako stny a vlada udiven hledl za nimi, jak ho beze slova minuly, jak stoupaly po schodech k velk sni, a zmizely mezi mocnmi sloupy vstupku, jen vechen byl jet ve stnech rannho era. Hned po rnu vyslala Libue posly svolvat na valn snm, aby se shromdil nrod. Kdy pak bylo po hlavnch nch a uren den nastal, sjelo se i selo mnostv mu ze veho plemene, starostov rod i z eled mnoz, sta, mlad, komo, pky, v apkch, suknch i v pltch; ne i vyzbrojen, v plbch, s meem i lukem pijeli, neb mstem byla cesta pustinou i hvozdy. Pibyli mnoz zdaleka, a od konin zem, od zlianskch hranic i povskch, je byly na vchod slunce; jin od plnoci, kde sousedili s luanskm hrdm plemenem a s Litomici, a jin od poledne z t strany, kudy se chodilo k Netolicm a k Doudlebm. Mnoz pili od irch les za Krokovm hradem a Stebnem, jimi vedla cesta k Domalicm a dl do Nmec, do bavorsk zem. V etnch stavench rozlehlho podhrad, kde robili ozdobn sedla, uzdy, tmeny i ostruhy, zbra a tty, po krajch i nap pevn kovan ernm elezem nebo rud svtivou md, nebylo dosti pste pro pibyl hosti. Jejich pak kon stli uvzni u plot nebo pod krytem strom. Hluno bylo v podhrad, hluno na behu eky. Znm a pbuzn se vesele vtali, o rolch a honu, o zbrani a ptkch mluvili, nejvce vak o sporu tch dvou vladyk, o soud Libuin, a co nyn bude a koho volit za vojvodu. Jak se blila chvle snmu, jak z hradeb a srub hlasno zatroubili, hrnuli se mui vzhru k Vyehradu jednm proudem, jen na chvli se zarel ped hradn branou mezi dvma sruby. Tam kad pozvedl hlavu a asna pohlel na ohromnou kan hlavu na trm pibitou. Ukazovali si ji, a jmno Bivojovo vyslovil tu kad s pochvalou nebo

32

v obdivu. A dl se pak hrnul proud, vysokou branou, a zarazil na irm ndvo ped knecm stolcem. Vedle nho byly dv poctiv stolice, jedna vpravo, druh vlevo; na ty usedly Kazi a Teta po boku Libuin. Vichni se knn znzka poklonili. Ona pak vn pokynuvi ze stolce promluvila: Slyeli jste, pro jsem vs, lechy, vladyky a vechen nrod, sem svolala. Svobody si vit neumte. Poznala jsem to i zkusila. Z vnuknut boh jsem oznmila, e ji vm nebudu vldnout, protoe ve svm srdci dte si vladae mue. Toute po vojvodovi, jen bude brt vae syny a vae dcery ke svm slubm a tak ze skotu vaeho i kon vezme nejlep dle libosti. Slouit chcete, jak jste neslouili, a da dvat po popelici, kun a pltnku, a vm bude teskno i hoko. Ne zato nebudete mt t hanby, e vm vldne ena. Nechci vs strait, km opt, co jsem ekla z vnuknut boh a co tak zjevil mm sestrm duch vt. Volte vojvodu, moude vak a opatrn, nebo snadno je vldce dosadit, ale tko dosazenho sesadit. Stojte-li na sv mysli, vechno se vypln, a dte-li si, poradm vm a oznmm jeho jmno i msto! Oznam! Oznam! Pora! Pora! vzkikli a volali vichni jako jednmi sty. Zstupy dve jako ze klidn stojc a naslouchajc pohnuly se vzruenm a hrnuly se, tlaily ke stolci, jako kdy ped nhlm vtrem hrnou se vlny obilnm lnem. Vtom Libue v blostnm roue, s vnkem kol ela, vstala a vztyen nad nimi vzthla ruce proti nim. Narz ve ztichlo; kad hned stanul, hled na vzneenou knnu. Pozdvihi prst, ukzala k plnonm horm a ekla: Hle, za onmi horami v Lemuzch je eka nevelik, Blina jmnem. Blzko t eky je ddina, v n Stadic rod. Od t ddiny nedaleko je oulehle na dl i na sto dvacet krok, oulehle divn, le uprosted mezi tolika rolemi, a pece k dn nenle. Tam oe v vojvoda dvma strakatmi voly. Jeden vl m hlavu blou, druh jest od ela po hbet bl a m zadn nohy bl. Nyn vezmte sukni a pl i pevlaky, jak se na kne slu, jdte a vyite mui vzkzn od nroda a ode mne a pivete sob knete a mn manela. Pemysl slove a jeho pokolen bude panovat v cel tto zemi, vem plemenm navky. Kdy pak ustanoveni starostov nejpednjch rod, kte by mui ze Stadic pednesli, na em zstal lid a knna, promluvila k nim Libue: Cesty hledat nebudete, ani se ptt. Mj k vs povede; za tm jet nevhejte. Ten vs dovede a zptky pivede pravou cestou. Ped kterm on lovkem se zastav a zaehce, ten jest, o kterm jsem mluvila. Tu mn teprv uvte, kdy svho vojvodu na eleznm stole jst uzte.

33

Jak Libue pokynula, vyveden jej jzdn k. Blou byl irokho krku, z nho hust splvala dlouh hva. Ml ozdobn sedlo, pod sedlem kosmatou ki a irok prsosiny leskly se mu bronzovmi kotoui a puklami. Jak mu na sedlo naloili sukni, pl a pevlaky, vykroil a vladyck poselstvo vydalo se za nm na cestu.

K vykroil a vladyck poselstvo vydalo se za nm...

34

O Pemyslovi
ylo za prvn jesen, v slunen, tich den. Libuin k el byste, uritm krokem; nikdo z mu ho nevedl, ni slovem nedil. el jist, tak jako by krel ke svmu chlvu, a muov asli, a vry dolo domnn, tou cestou k e poprv nejde, e knna jzdou pernou asto tu jezdila za veernho soumraku, a zase ne zaply kury, e se vracela do svho dvora. Ani krok nevyboil blou z cesty. Nic ho nesvedlo z jeho drhy. Nejednou minuli stdo kon se pasoucch; jejich vesel ehot ho vtal a vbil. Ne blou krel dl, ni vpravo, ni vlevo zrak neobraceje. Kdy pak v irm poli zasedli pod planou hrukou nebo ve slabm stnu rudokmenn sosny, aby si odpoinuli, k knnin, tie postv, sm prvn zase vykroil na dal cestu. Tak pejeli hory a pln, a tetho dne rno se blili k ddin mezi strnmi, kraj zkho dolu, jm eka tekla. Kdy u dojdli, vbhl jim jaks chlapec v oustrety. Toho se zeptali pravce: Ej, dobr chlapeku, to-li jsou Stadici? A je-li v nich mu jmnem Pemysl? Jsou, to jsou Stadici, eklo jim pachole. A tamhle Pemysl v poli voly pohn. Spatili opodl mue vysok postavy, an v lench stevcch za pluhem statn krel a pobzel ostnem speen strakatch vol. Jeden z nich ml hlavu blou, druh byl od ela po hbet bl a ml zadn nohy t jako snh. I jeli k ori irokou mez, a kdy se mu piblili, zastavil se knnin k, pak se vrz vzboil, vzepjal, radost ehtaje. A pak se zas na pedn spustil, sehnul hlavu ped mladm orem, jen zarazil pluh a zastavil voly.

35

Vladykov vzali z bloue knec roucho: sukni dlouhou, vzcnou koeinou lemovanou, drah a krsn pl i pevlaky, pistoupili k Pemyslovi, a nzko se mu klance, pozdravili ho. Mui blaen, kne nm bohy souzen, bu zdrv a vtej! Pus voly, roucho zm, na k se ra posadit a s nmi jet. Knna Libue a vechen nrod echv ti vzkazuj, abys s nmi pijel a pijal vldu tob a tvm potomkm souzenou. Zvolili jsme tebe za svho soudce, ochrnce a knete. Pemysl mlky poslouchal, mlky pak zabodl do zem otku, kterou ml v ruce, a pustil voly. Jho jim snmaje, pravil: Jdte, odkud jste pili. Jen to vykl, a ji se vznesli a zmizeli oba mikem. Pod ddinou zanikli ve velk skle, je se jim otevela a hned zase zavela, e nebylo po nich ani stopy. K poslm pak Pemysl takto promluvil: el, e jste tak rno pili. Kdybych byl mohl tuto roli doorat, byla by po vecky asy hojnost chleba. Ale e jste si pospili a mn m dlo peruili, vzte, e bude v zemi asto bvat hlad. Zatm jako by zem dala suchmu ostnu vrz mzu a ivot. Poal lskov prut puet jako na jae v kei, a hned tak ti odnoe vyhnal, ti ratolesti, na nich se zelenalo sv list i mlad oechy. Poslov asli, vidouce ten div divouc. Ne Pemysl jich prosil, aby podle nho ke stolu usedli, a zval je na sndani. Obrtil pluh, a vzav z meze lenou kabeli, vyloil z n pecen a sr na jasnou radlici na slunci se svtc. To ten elezn stl, o kterm Libue mluvila! Tak si kad z vladyk v duchu pipomnl a asl. Jak s Pemyslem kol pluhu sndali a z jeho dbnu pili, uschly dv ratolesti na lsce a hned opadly; tet vak rostla kvapem a bujn do ve i na . Z toho a bze hosti pojala. Ukazovali si ten div a ptali se Pemysla, co to znamen, e dv z tch haluz zhynuly a jenom jedin zstala. To vm povm, Pemysl vece. Vzte, e z mho pokolen zanou mnoz panovat, ale toliko jedin pn a vlada ostane. Pak se ho poslov ptali, pro ne na mezi, ale na eleze j. Proto jm na eleznm stole, odvtil zvolen kne, abyste vdli, e rod mj bude elezn u vld. elezo vak u vnosti mjte! Jm v as pokoje role orejte, v as zl se jm proti nepteli chrate! Dokud echov budou mt takov stl, neptele sv pemohou. Kdy pak cizozemci ten stl jim odejmou, echov pozbudou sv svobody! Tak povdv, vstal a el s posly do ddiny rozehnat se se svm rodem, nyn tak poctnm a povznesenm. Odn pak v knec roucho s blsknavm psem, obut obuv knec vsedl na bloue, jen pod nm opt vesele zaehtal. Kdy pak cestou se vladykov Pemysla ptali, pro vzal s sebou kabelu a stevce z lipovho l, odpovdl: Na to jsem je dal vm a dm navky uschovat, aby moji potomci vdli, odkud poli, aby ivi byli v bzni a lid sob svench netiskli z hrdosti, ponvad jsme si vichni rovni.

36

Kdy pak cestu dokonali a jiji pichzeli k Vyehradu, vyla jim Libue vstc v stbroleskl elence, se vzcnmi korly jantaru a chalcedonu na blm hrdle. la v blostn ze, krsn a vzneen, a radostn pohnut zilo j z o, kter ji zdaleka vyhlely Pemysla na bloui v ele poselstva. S knnou ly jej dvky, li dvoan a nejpednj ze vech rod, kte tu jako vechen valn snm ekali na poselstvo a novho knete. I zaradovali se vichni, jak ho zhldli, slinho, statnho mue. Nejvce mlad knna, je vdala enicha na Budi. Nyn si podali pravice a blaeni veli do hradu; s nimi vechen nrod u velikm vesel, a za jsotu vech posazen Pemysl na kamenn stolec knec. I slavili novho knete i satek jeho s Libu. Slavili jej v podhrad i nahoe na hrad. Tam dvoan a host zasedli ke stolm na velik sni na prostornm dvoe a hodovali. Jedli hojn jdla a pili hojn medoviny, pili a pli nebo naslouchali pvcm, jak hrli na struny a zpvali star zpvy o hrdinch a bojch zalch dob. Slavili volbu, slavili satek za dne, slavili jej dlouho do noci za svitu oh a smolnic. A kdy ohn pohasly a nad lesy se ji zardvalo rann zoe, jet zvuel Vyehrad, jet zvuelo podhrad hlunm veselm a rann vtr nesl jeho ohlas za eku ke tmavm lesm stopenm v blav mlze.

Vechen velk poklad mu ukzala.

37

Libuina proroctv
ak uvedla Libue Pemysla na knec stolec. A kdy bylo po svatbch, sestoupila s nm do hlubok sn pod zem, ve skle vylman, zaven tkm poklopem, hrub okutm. V t kobce svtily ze stny i hrub stoly podl zdi leskem rznho kovu: eleza a bronzu, stbra i zlata, jak tam visely mee, bit psy, iat plby, kroukov brn, tty krsn kovan, jak tam leely nramky, spnadla, prsteny i elenky ze stbrnho drtu i ry korl z jantaru, kamene, skla i kovu, kusy ryzho stbra vedle velkch okn plnch rovanho zlata. Vechen velk poklad mu ukzala, neb byl te tak jeho. Tak jej uvedla do sv zahrady, na posvtn msto pod starmi stromy, kde se leskla stbrn hlava chmurnho Peruna. Tam na jae, za lta sedali sami u vnch hovorech. I v eru posvtnho hje nad Jezerkou asto mekali, tam, kde Libue za svobodna se svmi pannami pobvala, kde se koupvala, kde j jej dvky krsn vlasy rozesvaly a lbezn psn j zpvaly. Te tam s manelem zamlela d a prvo. Tenkrte Pemysl ustanovil mnoh zkony, jimi bujn lid v kze uvedl a jimi se pak spravovali jeho potomci za mnoh vky. Tenkrte tak Libue promluvila vnuknutm vtho ducha. Kdys stanula s Pemyslem a s druinou i starmi lidu na skalnm srzu vysoko nad Vltavou. Dlouh stny ji leely na kvetoucch bujnch lukch na dole, kde hrnul se Boti potok pod olemi, javory i klenbou vysokch vrb. Hj na Vl Brn byl zalit lutm u svtlem; v nm zlatem zahoely obiln lny na dole pod Vl Branou i nad

38

dolem po ir vin na pravm behu. Vichni hledli na krsnou ourodu, na loutnouc lny a vichni se divili hojnmu poehnn. Vtom star vladyka v druin nahlas si pipomnl, jak tu bvalo tenkrte ped lety, kdy tu stanul s posly, jak je vyslal nebotk vojvoda ehnan pamti hledat msta k novmu hradu. Jak tu byla pustina! Les a les, jako tam! a mvl na zpad, na lesnat vrchy za ekou, svtc se na slunci. Ze zc hladiny jej vystupovaly ostrovy divoce zarostl, spousta jejich stromov a hustho podrostu. Ptci krouili hejnem nad nimi a z ernch stn pod stromy u behu, kde z kmen a ke se houpal divok chmel, hluel rkosm zmaten kik vodnho ptactva. Vichni na vyehradsk skle upeli zraky tam, kam star vladyka ukzal: pes ostrovy, za eku, na ir lesy, je se thly od behu vzhru po strnch, Petnem, Strahovem i po vem podlouhlm vrchu pi nm a vude v tch stranch. Ji v modrav ero se halily star ty hvozdy. Nad jejich hbet vystupoval v dli rovn sloup svtlho dmu, proren sluncem; jist njak lovec zaehl si ohe v tch lesnch hlubinch. Ne padnou ty hvozdy tu! mnil staec. Odtud ns jet dlouho budou na-vtvovat hladov vlci. A co lesy dle za Strahovem, lachov i Malejov a vecky tam po iru daleku. Neli se vypra Nedomluvil. Nikdo ho ji neposlouchal. Ale nikdo tak ani nehlesl. Kad stl nehnut, boje se, aby ani lpnutm neruil, a hledl na mladou knnu, stojc v jejich ele. Lce se j zjasnilo u svatm, nhlm naden, kterm i zraky j vzplly. Posvtn strach zavanul druinou a dotkl se srdce vech. Libue u vytren, jako by manela, druiny nebylo, vzthla ruce k modravm strnm za ekou, a hledc na les thlho vrchu, mluvila prorockm duchem: Msto vidm velik, jeho slva hvzd se bude dotkat. Tam v lese je msto, ticet hon odtud vzdl, Vltava eka je obh. To na plnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokm ouvalem, na poledn pak stran skalnat hora vedle lesa Strahova. Tam kdy pijdete, najdete lovka prosted lesa, an tes prh domu. I nazvete hrad, jej vystavte, Prahou. A jako knata, vojvodov proti prahu klanj hlavu, tak budou se klant i proti mstu mmu. Bude mu est a chvla a bude slovutno svtu. Umlkla. Byla by vce mluvila; nhle vak pohasl r naden, neb vt duch od n odstoupil. I hned li za eku na vrch do starho lesa, a naleze tam mue pi dle, jak Libue vidla a ekla, jali se na tom mst stavt hrad. Stavli, vystavli, pevn jej ohradili, nejvce na zpad k Strahovu lesu, neb tu byl hrad nejpstupnj. Pkop hlubok a val vysok tam zdlali, na vale hradbu roubenou, v n i nad branou vysok sruby. Do jejich stn natloukli devnch heb a pak je hlnou promenou slmou ohodili. Tak sruby

39

lepence udlali, aby byly jistj proti ohni a proti zpalnm stelm. I byl hrad Praha een velice pevn a panoval pak vedle Vyehradu cel esk zemi. Stalo se, e pili na Vyehrad vladykov nkterch rod a mnoz star, vhlasn po vem plemeni, a promluvili k Pemyslovi: Kne, veho mme dost i hojn, i std i obil, i ryb a zve. Jedin kov se nm nedostv. To, eho sami ze zem dobudeme, nesta, ostatek pak draze platme hostem koemi, medem a komi. Tys moudr, pora a promluv s knnou, aby nm oznmila svmi vtbami, v kterch tajnch mstech kovov stbra neb zlata a jin rudy byli by uloeni. Kdy Pemysl jejich dost uslyel, ekl jim, aby se odebrali do svch ddin, patnctho vak dne aby tu na hrad zase byli, pak e usly. Kdy v uritou dobu pili, uzeli Pemysla, an sed na svm stolci, a Libui vedle nho sedc na devn stolici, je byla jejm znamenm znamenna. Slyte, staten vladykov a muov esk zem! promluvil Pemysl. Slyte slova sv matee; ta vs i vae potomky tmi slovy obohat. I vzhldli vichni k velebn knn, je vzbuzena vtm duchem vstala a la ndvom a dl v kraj hradby. el Pemysl vedle n a li vladykov a jej dvky opodl za n, a stanula na skle vysoko nad ekou Vltavou a tu promluvila: Co ukrv se v skle, v zem hloubi, mm hlasem zjev boh hlas. Vtom se obrtila k zpadu slunce, vzthla ruce i ekla: Vrch vidm Bezov, v nm ly stbra. Kdo hled, najde bohatstv. I soused od zpadu, zvn i nezvn, chtt bude kov, v nm vlda je. Vy chrate se, a z dar va zem vm pouto sluh neskuje. Pak obrtivi se na levou stranu proti poledni, promluvila: Vrch vidm Jlov, je zlata pln. V tom sla je i div moc. Vak sla povadne, vs mdloba zchvt, jak pohasne vm lsky svat r.

40

Vidm z por, temnem vod plameny lehaj.

41

Opt obrtivi se na levou stranu, k vchodu slunce, takto vtila: Tam hora thbetn, v svm kryje ln pro vky stbra poklady. e troj hbet vak hoe, tikrt sejde j kov a tikrt vzejde zas. Cizince bude lkat jako lpa, kdy v kvtu vb roje vel. Jich trubci nezmohou, jen vel prce, j zlato roste ze stbra. Jak dopovdla, obrtila se zase k lev stran na plnoc a ekla: Vrch vidm Krupnat a v jeho hloubi olova, cnu kaln lesk. Vak pi mezch je, a tu stre mjte vdy bedliv na kad krok. Kde jenom na p sami povolte, tam ztratte vdy cel ln. Kdy ukzala tajn do t chvle loiska kov, obrtila se k vladykm a starm, naslouchajcm mlky a dychtiv, a takto je oslovila: Lesk sedmi kov v pd va svt a klas zlatem rn ln. V rod tu bude t vky vk, a silen bude, poehnn, kdy svatou jemu bude otc zem jich krv, prac, hlaholem, kdy cizm nesklonn, mrav star uct a bratrem bude bratm svm! asto sestupovala Libue ze svho sdla dol na patu vyehradsk skly, do sv osaml lzn, tam, kde Vltava vymlela nejhlub tni. Tam kdysi, kdy na prahu lzn patila v proudn vody, v tajemn jej hlubiny, prozela v budoucnost, jak ji v ten okamik nadchl vt duch. ly proudy a plynuly, a s nimi se mhalo erm jejich lnem vidn za vidnm. S proudem piplynula, s proudem odplynula, m dle tm chmurnj, tm smutnj, a trnula mysl, a bolelo srdce.

42

Bled, chvjc se, chlila Libue hlavu nad ekou a zdenm zrakem sthala vod hrozn zjeven S asem, s bzn patily dvky na svou knnu, je v bolestnm vzruen hledc do eky zalkala a teskn pak promluvila hlasem zamenm alem: Vidm z por, temnem vod plameny lehaj. V nich ddiny, hrady, velik stavby; a ve hyne, ach, hyne! A v por zi krvav boj krvav boje. A boje! Zsinal tla, ran pln, krve. Bratr zabj bratra a ciz lape jim v tl! Vidm vech bdu, ponen, pokutu zlou. Tu j dv panny podaly zlatou kolbku jejho prvorozence. Svit tchy vyjasnil Libuin zrak i lce. Polbila kolbku, pak ji potopila v bezedn hlubin, a sklonna nad vodou, mluvila pohnutm hlasem: Hluboko na dn spovej, kolbko mho syna, a as t opt povol. Nebude navky v temnch hlubinch, nebude nad vlast noc bez konce. Vzejde zas jasn den, vzejde zas blaho mmu nrodu.

Polbila kolbku a pak ji potopila.

Oitn trapou, silen lskou a prac vzty se v sle, spln sv tuby a dojde zas slvy. Tehd zas ze tmy vod vysvt, na svtlo vyplyne a vlasti spsa, ped vky souzen, spoine na tob, jsouc jet dttem Mjela lta, a kdy nastal souzen as, Kazi, je asto vracela nemocnm ivot ehnn kouzlem, sama podlehla smrti. Kazi na pamtku nanesli obyvatel zem mohylu

43

velice vysokou poble jejho hradu na behu eky Me vedle cesty, kudy se chodilo do krajin upy bechysk pes horu Osek. Pak se Moenin prst dotekl ela pobon Tety; i vydechla dui. Po veker krajin tetnsk pro ni truchlili, neb byla vem jako mti. Popel jej pochovn na hoe Pohledu na zpad slunce poble jejho posvtnho msta u starch dub, pod nimi se klanvala bohm a pinela obti. Tu tak plili po jej smrti nesmrn ohe, po devt dn ho plili a obtovali v nm bohm. K Tetinu pak hrobu navalili velik kmen. Tak osamla Libue, pekavi sv sestry. A pak tak jej dnov se naplnili. Z vnuknut boh zvdla, e se bl konec jejho ivota. I myslc na dalekou pou u vnost, do rje za otcem a sestrami, podala Pemysla, aby svolal lechy, starosty rod, nebo chtla k nim jet jednou promluvit. Kdy se seli na Vyehrad, dala Libue zaehnout bohm ob a pak vstoupila s Pemyslem mezi lechy a vladyky shromdn na irm ndvo, knna vem velebn, s posvtnm klidem na bledm lci; jej zrak u hledl u vnost. Vem tu oznmila, e jej osud se napluje, e je tu naposled vid, naposled k nim mluv. Vech pak prosila, aby zachovali Pemyslu, kneti svmu, i pak jejmu synu vru a posluenstv. Kdekdo kolem v pohnut naslouchal, a teskno padlo na vechny a slzy pak i bradatm mum zkalily zrak, kdy Libue svho manela prosila, aby ml pro n vdy shovn, a kdy pak ruce vzthla a vem ehnala. Vrtivi se do sv jizby, poloila se na zemi, mte vech, a umela. I plakali pro ni manel jej a syn, plakaly dvy a lid vichni plem velikm, a nesli a splili jej tlo, a popel pochovali, uinive nad hrobem velikou tryznu. Kde ten hrob vykopn, nikdo najisto nev. Sta d, e na jejm hrdku v Libun, a tak je star zvst, e na hrad libickm, opodl tajemnho chlumu Okobrhu, plnho vzcnch bylin a koen. Libuin poklad zstal i po jej smrti ve skaln skri tak, jak ho manelu svmu ukzala. Nedotekl se ho Pemysl, vda, na je. A tak le poklad podnes hluboko ve vyehradsk skle, z n zasvt, a bude nejvt bda a drahota. A jak se oteve, objev, bude zas veho hojnost a velik nouze pestane. Zlat kolbka Libuina spovala dlouho, dlouho na dn Vltavy pod vyehradskou sklou. el asu proud a plynul, a s nm utrpen za utrpenm se neslo na eskou zemi. Hynuly ddiny, hynuly kraje. V porech lehaly vesnice i vstavn msta. Boj za bojem krv zalval rodnou zemi. Bratr niil bratra, nejvce v Libuin rod, a cizozemec lapal jim v tl. Ale nebyla noc bez konce. Zlat kolbka pod vyehradskou sklou se vynoila z temnch vod, zasvtila ryzm kovem na ble dni, a v n spoinula vlasti spsa, jsouc jet dttem: synek posledn

44

ratolstky Pemyslova kmene. A zlat kolbka rostla s dttem, a vyrostla ve zlat loe, jak vyrostlo jej dcko v mue, jen se stal otcem vlasti. Na posvtnm Karltejn ml to arovn loe, na nm unaven prac a p vladaskou ve chvlch oddechu odpoval. Kdy pak zemel, nesneslo zlat loe dnho jinho a zmizelo. Zapadlo zase kolbkou tam, odkud se vynoilo, do temn tn, hluboko pod vyehradskou sklu, a ek tam, ek.

45

Dv vlka
I

Kdy Libue odela do nvi, vidly dvky z jej druiny, e nejsou ji u takov

vnosti, jakou mvaly za ivobyt sv pan. Tko to nesly, hoce vzpomnaly tch dob, kdy jejich knna samojedin vldla zemi i mum vem, a hnv se jim rozjitil, kdy nejeden z mu ekl jim s smkem: Panovaly jste, klanli jsme se vm, a hle, te jste jako bludn ovce! A tajen hnv jako prudk plamen vylehl. Z touhy po vld i pomst chopily se dvky mee a luku, a nemce sil, zaaly tuh boj proti vem mum. Ve vedla Vlasta, nkdy nejpednj v druin Libuin. Ta prvn k boji vyzvala, prvn se zbran chopila, vechny pak sdruila a ke stavb pevnho hradu pimla. Ten hrad si zbudovaly za sv toit za ekou Vltavou na vrchu o nco ve, neli byl na protjm behu Vyehrad. Dvky poslouchaly ve vem Vlasty jako sv knny a velitelky. Na jej radu a pkaz mnoh se tak rozely do vech krajin vyzvat en a dvek, aby nechaly veho a pichvtaly na Dvn, jak se nazval nov hrad, bojovat proti mum, aby eny vldly zem, mui pak aby jen slouili a rdla se dreli.

46

Vyzvn Vlastino nebylo przdnm hlasem, jej vtr zavane, ale jako jiskra zaehlo srdce pemnohch. Jako kdy holubice ze svch kotc vylet, tak chvtaly eny a dvky od svch mu, otc, brat, a vechny na Dvn hrad, e se jimi pak hemily jeho sn a jizby, voln ndvo i vysok valy. Mui opodl od Vyehradu neinn je pozorovali a mli z toho vesel a posmch, jak se dvky cvi ve zbrani a jezd na konch. I sta a zkuen hledli na n pohrdav, a kdy ped knetem Pemyslem byla o ench ve zbrani e, mluvili o nich potupn a chystali se s posmchem zkusit enskho udatenstv. Vichni kolem knete se smli, to e bude honba. Jen Pemysl byl zasmuil a starostn ekl: Slyte, pro se s vmi nesmji. Tak byste se nesmli, kdybyste mli vidn, jak jsem vidl dnes ve snch. Chtje jich varovat, povdl, co vidl: Noc byla, v povt plno hustho, pavho dmu; v zi poru vidl jsem dvku v plb. Zpod plby j vlly dlouh vlasy, v jedn ruce mla me a v druh i. Na zemi leeli v prachu a krvi zabit mui. Ta dvka bhala jako vztekl, lapala po mrtvch, pak nabrala do e krve a lokala ji jako elma v zuiv dychtivosti. Aj slyte, muov, boh hlas a znamenejte jejich znamen. Tm vidnm vs varuji, slyte mou e a lehko j nevate.

II Zatm se dvky na Dvn pipravovaly na boj proti mum. Hlas krve udusily a bez srdce, tvrd ohlsily i bratm, i otcm: Ji vm nejsme nim a nebudeme. Kad mj pi o sebe! Samy si pak slbily vespolek vru a zapishly se slibem velikm a zaklely se, a budou pohubeny svmi vlastnmi mei, jestlie povol nebo dopust-li se zrady. Tak psahaly na Dvn sv velitelce Vlast, je urila kad msto i kol. Nejmoudej si nechala v rad, opatrnm hrad poruila, nejodvlivj do pole chystala, aby na konch bojovaly a mue bily jako psy. Ty pak, kter byly urostl postavy, krsnho lka a vbnho pohledu, vybrala, aby lkaly mue a krsou a lbeznost je zniily. Chtla je hubit moc i velikou lst. Mui pak zstali v bludu a nedbali rady Pemysla knete. Jako na njak vesel hrnuli se k Dvnu. Kad si myslil, e jak se ukou, jak meem zablsknou, dvky se leknou a prchnou, jako kdy na koky zachest mchem s hrachem. Ale div divouc! Dvky sice na hradbch nezstaly, ale neprchly. Pmo z brny vyrazily a Vlasta je ped hradem ihned ikovala do boje. Sedc na vranm koni, v kroukov brni, s plbou na hlav, s otpem v ruce, mluvila ohniv k dvmu voji,

47

ik bojovnch dvek hnal se za Vlastou.

48

49

aby se nelekaly, aby staten bojovaly. Dme-li se pemoci, volala, teprve se nm muov vysmj. Za robotn budete, a h, za otrokyn! Lp je teba zahynout neli se jim dt na milost. Proto na n! Neivte nikoho, bijte kadho, kadho, a je kdokoliv, a bratr, a otec! Jen doekla a ji potrhla uzdou a pobdla kon v cval. Vzkikla, mvala otpem a div kik letl za n. ik bojovnch dvek se hnal za n, dycht po boji, a v ele vech, hned za Vlastou: Mlada, Svatava, Hodka, Radka i astava. py bojovnic zasypaly mue jak nhl chumelenice. A ji nebylo jim do smchu. Okrvavli, padali ne porznu, ale adami, a neli se vzpamatovali, vrazily mezi n bojovnice na konch a bodaly je a sekaly do jejich zmatenho houfu. Boj netrval dlouho. Ti sta mu krvcejcch polehlo na zemi. Ostatn se dali na tk. Hust ern les opodl byl jejich spsou a ztitou. Bez nho byli by vichni zahynuli. Dvn i vecko okol ozvalo se radostnm hlaholem dvek. Jsaly nad vtzstvm, je jejich bojovnost rozplilo jet vc a je jim pivedlo slu novch druek. Rozltla se o nm povst po v zemi a rozntila i ty eny, kter jet vhaly. Zle bylo po krajinch. Nejeden mu nalezen rno zabit nebo zbodn noi, a tak mnoz, kdy nebyli jisti ivotem, odchzeli na noc z domu a nocovali po hustch hjch. A zle bylo tak s mui v okol Dvna. Nemohli nikterak k hradu pilnout, nemohli ho dobt ani moc, ani lst. Nebylo na hrad ani jedinho mue, a z dvek dn se nestala proradnou. Zato mly dvky na Vyehrad sv druky, kter s nimi zjevn nebyly, ale potaj o vem podvaly zprvy, co muov hodlaj a chystaj, kam pjdou, kde by je mohly vyhat, kde pepadnout. Tak trval boj dlouh as, zjevn v poli i tajn lst. Tak pilkala jedna ze slinch dvivho mldence, aby ji piel osvobodit, a pjde s devti drukami cestou za Dvnem. I piel a ekal v osamlm mst, jak umluveno, se svmi druhy. Pila tak dvka, na ni ekal, a s n devt druek. A v ten okamik vyrazil ze zlohy houf jinch a ty zabily mldence i jeho druinu. Lst zhynul tak mlad mu, jen uvil spanil dvce z druiny Vlastiny, slbiv, e mu zrad Dvn. Po mluv pustila ho tajn za noci do hradu, jej i jeho etnou druinu. Ale ani on, ani dn z prvodch se ji z Dvna nevrtil. Lest tak zhubila mladho vladyku, statnho Ctirada, jeho Vlasta nejvc nenvidla, nebo v potykch a v bojch zhubil j svm meem nejvce bojovnic.

50

Pod dubem leela dvka provazem ke kmeni tuho pivzna.

51

III Jednou za letnho dne jel Ctirad s nkolika mui sv eledi polem, me z ddiny svho rodu k praskmu hradu. Mlad vladyka i prvod mli mee u pasu, luky a srstnat touly pes plece. Nejeden z nich i otp tmal. Nebylo radno v ten as, kdy dvky ze zloh pepadaly, dt se polem sm a beze zbran. Slunce prailo, bylo dusno. Ani klas, ani list se nezachvl po lnech obil a konop. Ani v lese, do kterho Ctirad zajel, jak ho cesta vedla, nebylo volnji. Stn starch strom i tmavch skal, je strmly nad hlubokm ouvalem, jako by nechladil. Vtr nezavl, ani haluzka se nehnula a potok v houti pod skalami se plil beze zvuku. Ve ztichlo, voda, strom i ptk; jen lidsk hlas se pojednou ozval mrtvm tichem: nek, alostn voln. Ctirad se zastavil a vichni naslouchali v asu. Nek znl opodl za sklou; pak nhle zmlkl. V ten okamik vznesl se nad Ctiradem havran, a poletuje nad nm, zakrkal svm chraptivm hlasem. Ani vladyka, ani kdo z jeho druiny povimli si ernho ptka, varovnho znamen. Za lidskm hlasem se dali. Jak sklu objeli, bezdky zarazili kon. Na div bylo, co spatili. U skly, zlatou diviznou prokvtajc, zarostl pi spodu ostruinou a malinm, kde blal se kvt i rdl se ji plod, zelenala se mtinka v proudu svtla, pln metlice i zardl vrbice. Star dub stl na kraji poble t skly a pod dubem leela dvka provazem ke kmeni tuho pivzan. Zamlkla, zmoen volnm, alem, a hlavu mla pochlenu. Vlasy zpola rozputn splvaly j k ramenm, pes n j visel na emeni loveck roh. Ale jak dusot kon j o sluch zavadil, pozvedla hlavu a ji zase volala, pnliv mu prosila, aby ji odvzali, uvolnili, aby se nad n smilovali. Ctirad dojat prosbou i hlasem spanil dvky, zapomnl na vecku opatrnost, a ostatn tak. Hbit skoil z kon, a vytasiv me, peezal, pesekal provazy a uvolnil dvku. Netuil, e Vlast vera donesena zprva proradnou enou, e dnes tudy pojede na prask hrad, a e Vlasta zchystala ve, aby se nemohl navrtit, a e j v tom slou i ta spanil dvka. Pout zbaven dkovala vroucn Ctiradovi a povdla, e se jmenuje rka, e je z Okona, vladykova dcera, e ji dvky z Dvna pepadly v hji, e ji spoutaly a vlekly na ten hrad, aby ji pivedly ke sv zlob, e s n a sem dojely, vtom e se ozval zdaleka dusot kon. Pustily mne, nechaly, ale tak uvzaly, e jsem se nemohla hnout. A jako na posmch, viz, zavsily mn ten roh, abych si, spoutan, o pomoc zatroubila, a tu, hle, ndobu medoviny, abych znc jet vce se souila zn. Ukzala na velkou lhev s medovinou, v trv j u nohou. A ji se zase rozplakala, zkostn prosila, aby ji tu vladyka nenechval, kdy ji osvobodil, aby ji vzal k otci, prve neli by se zase ty zbsil eny a panny vrtily. Ctirad, usednuv vedle n, til ji, e tak uin, a podal j lhev, aby se poslila po tom

52

strachu a utrpen. Pila a dala tak jemu pt. Zatm jeho druhov sesedli z kon, uvzali je opodl, sami pak ulehli u nich ve stnu, aby se zchladili. Byl poledn as. Pronikav vn sosen i matedouky a kvtin z paseky vanula s horkm dechem tetelcho se vzduchu. Nic se nehnulo, sotvae se motl mihl ozenou mtinou. Mum z eledi svrala se vka, spnek na n el. Jejich vladyka vak ile naslouchal ei spanil rky, lahodnmu jejmu hlasu a napil se chut, jak mu zas podala medoviny. I roh prohlel, jej sala z hrdla, a kdy mnila, kdo v, jak m zvuk, pitiskl ho ke rtm a zatroubil z plnch plic. Roh vzezvuel a hlaholil jasn do mrtvho ticha. Ve skalch, hvozdem se rozlhal jeho hlas, slbl a zanikal, a vyznl dalekou ozvnou v hlubin lesn. Vrz jako by probudil boui. Strhl se nhle divok pokik, opodl dokola, i vzadu, za stromy, v kovinch, ze era hvozdu. Jako divok roj hnal se k mtin houf ozbrojench dvek. Neli se Ctiradova ele vzchopila, neli piskoili ke konm a vytrhli mee, ji se na n bojovnice sesypaly a bily je a bodaly do nich. Ctirad chtl k druhm. Neli vak sebral v trv svj me, shlukly se dvky a eny kolem nho, a neli se zbran mohl po nich rozehnat, padl povalen na zemi. A tu ho svzaly. I leel v poutech tam, kde ped chvl z nich vyprostil Vlastinu dvrnici. Marn zuil, marn j klel a bsy na ni volal, aby ji ztrestali za ten zl ouskok. rka se jen smla; smly se vechny a v div radosti vedly na Dvn statnho zajatce, jen pivzn musel kret vedle rina kon. Druhov jeho zstali na pasece, v zdupan trv, zalit krv. Leeli na slunci, zbodan, mrtv; roje much sedaly na n a z ve nad nimi se ozval havran, jeho prve nedbali, a krkav svolval druhy na hojnou pastvu. Tak zhynula Ctiradova ele, tak ve zkzu upadl jejich vladyka. A skaln divok oudol, kde se tak stalo, podnes se nazv po t, je byla vech zhoubou.

IV Stre i zvdov pinesli nazejt dsivou novinu na Vyehrad, e opodl Dvna tr na trmu kolo a do kola e vpleteno tlo Ctirada vladyky, e ho dvky tak umuily. Zprva ta se rozltla po vem okol, po vech krajinch. A ze vech stran pak pichvtali mui ve zbroji na Vyehrad, rozhoen, rozlcen tou dv zlobou, a dali Pemysla, aby je vedl, e se mus pomstt, e ho budou ji ve vem posluni. Mnoz vak se ani jeho rozkaz nedokali a sami, houfem jeli k Dvnu a bili tu dvky na cestch. Mnoh tak zajali a odvedli na Vyehrad. Vlasta se rozltila jako medvdice a zpupn, jista ji vtzstvm, vedla vecky sv dvky k Vyehradu, aby se ho zmocnily a vechny mue na nm zbily. Neli vak ke hradbm dorazily, ji se jim vstc hnali muov v plnm iku, lani krvav pomsty. I utkali se krutm bojem. Vlasta na koni vyrazila v ele svch mezi neptele.

53

Zuivost ji hnala, a tak ukazovala drukm cestu. Myslila, e jsou v plnm houfu za n. Dvky vak j nestaily; nemohly tak kupedu proniknout a Vlasta pozd poznala, e zapadla mezi mue sama, v nejprud vavu. Husto kolem mu, a v divm jich chumlu, v krut jich tsni nemohla se ani meem ohnat. Seveli ji, z kon strhli, na noe ji rozebrali. Tak zahynula. Ostatn tak marn zpasily. A kdy vidly, e velitelku strhli, padl na n nh-l strach, a ty, ped nimi se muov jindy strachovali, daly se na tk. Na div, zmaten tk k Dvnu, kde spsu hledaly. Mnoho jich zstalo na bojiti, mnoho jich cestou, na tku padlo, a tak ty, kter se k Dvnu dostaly, neuly zkze.

Splili Dvn na prach a rozmetali. S nimi zrove se tam muov prodrali, s nimi zrove na most a pak do hradu skoili. Tu bylo veta, konec ensk sle a udatnosti! Ji mee zahazovaly, ji lkaly zase po ensku, ji zase bratry a pbuzn poznvaly, ped n na kolena padaly, sepjatma rukama alostiv a lisn prosily... Ale muov mstili Ctirada a vecky padl nebo lst zahuben druhy. Mstili je krut, ani jedin z bojovnic neuetili. Krsn tla na smrt dali a z oken, z vysokch val je metali. A kdy vechen ten ensk sbor shladili, splili jejich Dvn na prach

54

a rozmetali. Tak skonila dv vlka. I nastaly zase d a prvo, jak bvaly, a Pemysl kne vldl sm, bez enskho odporu.

55

O Kesomyslu a Horymrovi
I

Po nm Nezamysl vldu zddil. Ten kdy se odebral na cestu vech lid, dosedl Mnata na vojvodsk stolec. A kdy pak i jeho dni se naplnily, ujal se vldy Vojen. Po jeho smrti Vnislav panoval, a ten kdy oi navky zavel, prohlen za vojvodu Kesomysl, a to u posvtn Jezerky, kde seel se valn snm. Tam kdy u t ist studnky vykonna zpaln ob, vstavil nejpednj z lech epici nkdy Pemyslovu Kesomyslovi na hlavu, a vichni kolem radostn volali: Kesomysl, hospodin n! I on ns bude blahoslavit. Vichni ho pozdravili, poklonili se mu a pak jej vyprovodili v hlunm prvodu na Vyehrad. Tam byl slavn dosazen na stolec, z nho kdysi vldla jeho pramti i jeho rodu zakladatel. Za Kesomyslova panovn hledli si lid vce hor neli orn a std. Pemnoz se vydali na hledn kov v hlubinch zem; i pi potocch vyprali z psku zlato, jeho vude dost nalzali. Zvlt na poledni zem. Sm vojvoda dbal nejvce vteb sv

Kdy byl ji Pemysl vysoko v letech, usnul snem smrti a due jeho odela k otcm.

56

pramatee. Mnoho kovkop poslal na Jlov a Bezov vrch, jen nad jin vydval mnoho stbra. Ze vech stran hrnuli se tam lid dobvat rud; kad chtl kvapn zbohatnout. A doma nechali veho. hor nikdo nevzdlval, role hynula, ladem zstvala a svzel i metlice bujely tam, kde jindy hust obil zrlo a zvuelo kepelm hlasem. Lid bohatli kovem, ale chlebov hynuli. Pi dolech nastal nedostatek a rovnci a kovkopov poslali kupovat chleba do praskho kraje. Mnoz vladykov a starostov rod ve to tce nesli, brnili tomu a touili, e v dolech je zhouba pol, e pro drah kov trhaj se eledi rod a hyne star d a kze. Nkte se odebrali a k vojvodovi na Vyehrad; v jejich ele Horymr, vladyka neumtelsk. I dali Kesomysla, napomnali ho, aby sob vce chleba neli stbra vil, aby ten podzemn lid dal radji rozehnat. Kne vak, oslnn leskem vzcnho kovu, nedbal jejich e a vladykov odeli s nepozenou, nespokojeni, rozmrzel. Ne i hornci se popudili, e proti nim, na jejich zkzu bylo tak mluveno a jednno. Sbhli se pi dolech mezi svmi boudami a chatami. Jako ve vosm popuzenm hnzd tam bylo, kdy posel ohlaoval, jak vladykov na Vyehrad jednali, co radili, zvlt pak Horymr neumtelsk. Bouili, kieli, pomstou hrozili, a nejhor Horymrovi. Krev jeho chtli, a hned, bez odklad. Jin v divokm posmchu kieli, e kdy m strach o chlb, a se ho naj dosyta, a mu ho nacpou do st, a se jm udv. To se zalbilo. Jako divok smeka za jelenem hnali se k ddin Neumtelm. Podzimnm erem hrnul se houf kovkop polem i ladami, je se ernala v kvapnm soumraku. Noc byla, kdy zhldli Neumtely, slamn stechy chat, ernajc se mezi stromy, vysok stohy u stodol i hrdek ddiny v kulatm nspu. Tu ztiili krok a zmlknuve plili se jako lstiv, kladn elma k ohrad. Ale dve, ped nimi, vbhl tam dobr lovk oznmit, co se dje a chyst. Jen vzbudil vladyku, a ji zabouil ze tmy divok kik. Na obranu nebylo asu. Houf kovkop hnal se ji k hrdku a pust ryk jeho blil se letem. Nezbvalo nic ne prchnout. Skokem byl Horymr v stji, kde stl jeho nejmilej k, emk. Okamikem ho vyvedl, osedlal, a ji, promluviv na tich slovo, vyrazil branou ven do pol. Zhldli ho; kieli, hnali se za nm. Slyel i dusot kon. Pobdl emka, a vrn k pustil se v divj cval, a hva mu vlla, a zpod kopyt stkala hlna a psek a jiskry jen srely do tmy. Za jezdcem vlla blav halena jako kdlo a chvli vedla pronsledovnky. Ale jen chvli. Nestaili emkovi, jen pd mocnmi skoky, zanikl ve tmch podzimn noci. A na pokraji lesa, v ernm vesoviti, ho zastavil jeho vborn jezdec. Byli zachrnni. Ale jak vladyka zpt pohldl, chytla ho zlost i ltost. Por vidl; jeho ddina hoela. Rud zplava rozlvala se po temnm nebi, rdla se vc a vce a ila se valem.

57

Vechno tam sho! pomlel roztrpen Horymr. Staven, humna pln obil, stohy, vechna ouroda, vechna nae prce. A zahroziv v ty strany k poru zaatou pravic, psahal: A zernm jako uhel, a mne rozsekaj mm vlastnm meem, jestlie vechno to nepomstm, jestlie jim vechno nesplatm! A vc, a h!

II Neumtelsk ddina byla zniena. Co nezhltil ohe, to hornci odvedli a odvezli. S bohatou koist se vrtili; dobytek vzali, na uloupench vozech s uloupenmi komi odvezli obil z Horymrovch stoh a v div radosti cestou i doma pokikovali: Kdy se bl hladu, a jej m! Tak jsav hlueli. Ticho vak a pusto bylo ve vyehnut ddin. Splenit, dlouho dmajc, doutnalo a podzimn vtr roznel jeho pav zpach... Neli minuly dva dni, shromdil Horymr vechny mue svho rodu, k nim se pidali mnoz jin, sam dob soused, rozhoen nsilm hornk. Kdy se stmvalo, vytrhli vichni dobe ozbrojen a v ele vech Horymr na vrnm blm emku. U Bezovch dol netuil nikdo nic zlho. Hornci najisto myslili, e uprchl Horymr bloud krajem a e, jsa bez moci, nieho se ji neodv. Spokojeni, bezpen ulehli, ani o stre se nestarali. A pozd v noci vzbudil je dusiv dm a nhl, oslujc z, rud vzplanuv. Stechy jim hoely nad hlavou. Jako zmaten vyrazili ven, nebo vyneli majetek a nin, shnli dti. Vtom se na n oboili Horymrovi lid a sekali do nich mei a bodali otpy. Vladyka sm na emku se mhal s meem v ruce mezi boudami, a ji opt na dolech u jam kiel na sv, aby kazili, hubili ve. Jako non pery kmitala se tam rozzuen jeho ele, boila boudy a stroje, zavalovala jmy hrubmi balvany, mac ve, co vykonala tu lopotn prce hornk. Neli se rozednilo, byl neptel tentam. Zanikl v rannm mlhavm eru. U Neumtel se Horymrv houf rozeel. Vladyka sm vak pospchal dle. emk, arovnou silou sv, nesl ho byste zrovna vtrnm letem k vojvodovu sdlu, a kdy slunce vzelo, dojel Horymr sm neunaven na neznavenm bloui ped vyehradskou brnu. Druhho dne doly na knec hrad zprvy o tom, co se u Bezov hory stalo. Pichvtalo mnoho hornk na Vyehrad; vichni jednm hlasem vypovdali o hrzch on straliv noci a vichni rozhoen vinili Horymra z tohoto zloinu. Ten vak zapel a dovolval se toho, e ji na svit po t noci byl na Vyehrad. Ne Kesomysl, alostiv jsa pro stbrn doly, dal Horymra uvrhnout do vzen. Odtud ho

58

Blou s jezdcem se mihli nad obrubou...

59

vyvedli teprve, a kdy se shromdili kmeti a vladykov, je svolal vojvoda k soudu. I stl Horymr sm jedin ped soudem a proti nmu houf rozlcench kovkop, dajcch siln, aby byl zaiva uplen. Jim kne pl, jemu vladykov. Prosili za nj, aby pi hrdle byl zstaven. Hlas hornk vak vce vil, proto odsoudil kne Horymra hrdla. Ne tolik pece uinil vladykm po vli, e zmrnil trest smrti; neml Horymr zaiva sejt ohnm, nbr ml bt popraven vlastnm meem. Kdy tak ustanoveno, promluvil Horymr ke kneti: Ctn kne, tvm soudem jsem odsouzen, a ponvad mn ivu bt nelze, toliko za to prosm, popej mi toho, dv ne umru, a na svj mil k vsednu a malikou chvli se na nm projedu. Potom ui se mnou, cokoliv chce! Je si! povolil kne, ale emk bez kdel ti nepome! Zasml se a poruil, aby zaveli brny. Horymr vak, nedbaje Kesomyslova posmku, chvtal poten do stje ke svmu emku. Skoil k nmu, objal jeho ji, pitiskl svou tv k jeho hlav, hladil ho, mluvil k nmu tichm hlasem a emk, zaehtav, radostn hrabal pedn nohou, a dlhy dunly. Pak vichni, kne s kmety a vladykami na vstupku, i kovkopov, strci i lid dole ndvom podivili se, kdy ze stje vyrazil na prostoru emk, jej Horymr u huby vedl. Vichni obdivovali se krsnmu, bujnmu koni. Blou byl groovat, irokho krku, dlouh hvy a hustho ohonu, na thlch nohch malch kopyt, jako jelen. Oi mu svtily, a pohazuje bujnou hlavou, il zardl nozdry. Nohy se mu jen kmitaly v hravch, tanivch krocch, a jak se na nj Horymr vyvihl, poal se toit, obracet. Horymr v rozkoi, e m zase milho kon, zavskl, a emk se vzepjal na zadn, zaehtal, a se irm ndvom rozlhalo. A ji dlouhmi lehkmi skoky pustil se dokola prostranstvm; Horymr zavskl podruh, a emk skoil od jedn brny ke druh. Poble valu zavskl Horymr potet a vzkikl: Nue, emku, vzhru! Pitisknuv kolena, nahnul se k vlajc hv, a vtom promluvil emk: Pane, dr se! A ji skokem po nspu vzhru, a druhm, ohromnm skokem pes roubenou hradbu. Vecko kol asem ztuhlo. Blou s jezdcem se mihli nad obrubou, kmitli se povtm jako ptk, hva koni i vlasy jezdcovi zavlly, a ji stelhbit, vrz zapadli, zmizeli. Na hrad vykikli asem i hrzou. Kdekdo se hnal na valy podvat se, kam sletl zoufal jezdec, kde rozttn, zalit krv le i jeho emk. Hledli z hradeb i srub a asli, trnuli zas a vce, a kieli vztekem i radost, jak kde stli hornci nebo zeman, a ukazovali do dol, k Radotnu, kde rovinou uhnl dlouhmi skoky emk s Horymrem. Jet nezmizel jezdec zrakm a ji vladykov za nj siln prosili; tak dvoan se po

60

takovmto divu snan pimlouvali, a Kesomysl je neoslyel. Ihned poslal na Neumtely za Horymrem, aby se bezpen navrtil, e je mu vechno odputno. I pijel druhho dne, ale na jinm koni, ne na emku, a pokoil se kneti. Kdy pak se ho kne otzal, kde m emka, vladyka smutn odpovdl: Tam doma mn velmi teskliv stoj, neb tm nesmrnm skokem si hrub ublil. Horymr neml na Vyehrad dnho stn. Pze samho knete, pze dvoan ho tu neudrely. Mysl jeho byla u vrnho emka. Jak jen mohl, poklonil se kneti a dvoanm, vzal odputn a pospchal bez oddechu, kon neete, do sv ddiny, kterou ele po svm rozptlen se vrtiv znovu budovala.

Rovinou uhnl dlouhmi kroky emk.

Navrtiv se do Neumtel, pmo chvtal ke svmu milmu koni. Ten lee, nemoha ji stt, oznmil svmu pnu, e mus sejt, a prosil ho, aby a zhyne, nedal ho ani ptkm, ani drav zvi napospas, ale aby ho dal ped vraty svho dvoru pohebit. Horymr velmi zarmoucen vecko slbil a tko se s emkem louil. A kdy mil k zdechl, stalo se, jak byl dal. Horymr ho zahrabal v ddin, a po dnen den ukazuj tam msto kamenem oznaen, kde vrn emk byl pochovn.

61

Luck vlka
I

Kdy kne Kesomysl odeel na vnost, nastolen na Vyehrad Neklan. Ten vldl

vemu eskmu plemeni moude a mrn. S Litomici a Lemuzy ml pokoj a lsku a jeho slovo a vle mnoho vily u jejich vojvod. Na plnoc vak a na zpad ml zlho souseda, to Vlastislava vojvodu, jen vldl v koninch hrdch Luan pi Oharce a horn Mi. Neklan byl mrn a rozafn, Vlastislav divok a vniv. Neklan bzlivho srdce, Vlastislav bojechtiv. Nic nedbal dobr sousedsk vle, nic prva ani spravedlnosti a krev prolval bez milosrdenstv. Sv sousedy tiskl krut a thl nejednou po zemi Lemuz, Litomic i po zemi ech se svou divokou druinou a bral da na vech krajinch. Po veveici bral i po ern kun z rdla, a kdy se mu opeli, musili platit da nejen za sebe, ne i za pobit. Da bral a lidi t, nejvce eny a dti, a zajat prodval do otroctv. A ml jich tolik, e je dval lacino franckm hostem i bradatm idm, kte pichzeli pro otroky a otrokyn. Kdy naposled vpadl do esk zem, souil he neli kdy jindy neboh kraje. Kudy Luan thli, vude hoelo. Zapalovali pbytky, sruby, stodoly, stje, a nebylo ddiny, kde by nehoelo. Vechno vzplanulo ohnm, neptel dorel meem a odhnl cel stda dobytka. I utkali lid z ddin ke hradm, za nspy a hradby; ne ani ty jich neuchrnily.

63

Hrad Dev na pomez neodolal sle Vlastislavov; i Slan dobyt, pak Bude lehl popelem; odtud se hnali Luan jako ztopa rozlehlou pln k Levmu Hradci poble alova, posvtnho msta, tam kde chmurn ivn strm nad Vltavou. I sklili Lev Hradec, od nho pak chtli na sm prask hrad se oboit, a nedali nikomu z hrdku vyjt, ani tam koho pustili s potravou. Velik hlad nastal na hrad, kdy se obleen prodlilo. Ji tam vechen dobytek pobili a vzcn byla hrst mouky a dobr kad hnt. Touebn vyhleli obleen z val a srub a zraky sv ustavin obraceli na velikou cestu, je vedla od Levho Hradce pes ntice ble Lysolaj, pes ddinu Holovic a leteskou pl ku praskmu hradu; tam kne nejradji bydlil. Dychtiv vyhleli jeho vojsko, je je mlo vybavit. Ne marn. Pomoc z praskho hradu nela, velik cesta zstvala przdn a oputn. Tu pak zoufal na Levm Hradci a hladem mdl, vpadlch tv a chorobn lesklch o kladli zbra na zemi a kali: Ji musme umt hladem, neb pomoc nejde. Vzdejme se radji Luanm, a ji uin cokoliv, a ns pohub, nebo poiv. Ji chtli tak uinit; ne vtom postehli, e se Luan zvedaj, e opoutj leen a e se dvaj na odchod. Dola jich bezpen zprva, e Lemuzi, Litomici a s nimi Dan thnou echm na pomoc, a jim, Luanm, zrovna v zda a v bok. Vlastislav se rozltil a tkou psahou se klel: A nem pomoci od Peruna, a bude otrokem po cel ivot budouc, jestlie pehov Danm, Lemuzm a Litomicm. A esk plm e poko, e povs svj tt ve brn praskho hradu na znamen vtzstv. I odthl od Levho Hradce, protoe musil, aby jako zrno mezi dva ernovy se nedostal. Zhy se vak vymstil, a to nejprve Litomicm tm, e na jejich pd vystavl siln hrad mezi dvma vrchy, Medvz a Ppet. Hrad ten nazval svm jmnem Vlastislav a dal do nho posdku silnch, surovch mu k oukladm proti sousedm, protoe pomhali echm. I zalekli se Lemuzi s Dany; prosili o pokoj a slbili ech nechat a platit stlou da. Kdy o tom prask kne uslyel, velmi se zkormoutil. Jsa mal mysli, netroufal si sm bez spojenc, a proto se ustanovil, e radji povol, ne aby dolo k vlce. I vybral poselstvo nkolika vladyk, kte mli s vojvodou Luan jednat o mr a sousedskou vli a odevzdat mu vzcn dary: nkolik vk ryzho zlata, dv kovov plbice, tty krsn a deset vbornch kon ulechtilho chovu. Vlastislav, sed na vysok, devn stolici, ezan i malovan, sm v sobolov, drah epici s volavm pem, ve vzcnm plti z cizozemsk tkaniny tuhch pehyb a velikch spnadel, hledl zvysoka, zpod pimhouench vek na posly. Hrd je pijal, a kdy oznmili vzkaz svho pna, hrd k nim promluvil:

64

Slyel jsem, o ns kne pros. Tak jsem vidl dary, kter mi poslal. A to neopatrn uinil. Jist mn neposlal vechno zlato, co m, ani vechny kon a bohatstvo. To, co poslal, jen na vnadu mn poslal. Jen si to zase vezmte a kneti vyite, e mu za tu vnadu dkuji, a mi to vechno dobe schov a opat. Pijdu si k nmu pro vecko, co m, a spolu vezmu tak to, co nyn vracm. A vy, rychle odtud! Abyste tu msto dar nenechali svch hlav! Vladykov se lekli, ihned se obrtili a co nejkvapnji se vraceli, aby ji mli Lucko za zdy. Kdy pak na praskm hrad ve oznmili, zbledl kne Neklan a neutajil svho leknut nad tm, e Vlastislav ve svm hrdopychu zadychtil, aby vldl nad celou eskou zem jako nad svou.

II Jak luck vojvoda tu pynou e ku praskm poslm promluvil, dal hned vude po vech pti upch luansk zem hlsit, aby vstal kad k vojn. Jel posel v ele druiny na bystrch konch. Jel, maje me po boku, a druh, vojvodv, elezn, v koen pochv ped sebou hrotem vzhru; druh pak, jemu po boku, nesl u pasu popruh z l ukroucen. Jako vtr se hnali posel i druina zbrojnch mu, pln i dolinou, lesem i luhem (bylo jarnho asu, kdy obil vymetv), z ddiny do ddiny, od rodu k rodu, za blho dne i ped svitem a asto i v pozdn soumrak. Na nvsch zareli a hned svolvali starostu i vechnu rodovou ele, vechny jonky a mue. Jak se sbhli, posel vytrhl z pochvy vojvodv me, a mvnuv jm ped sebe do vky, oznamoval rozkaz, a kad, kdokoliv pesahuje vkou svho tla mru tohoto mee, a vstane bez prodlen k vojn, a vezme tt a chop se zbran, a spje k vojvodovu hradu, kde sbr se pole proti echm. Vtom druh jeho, odvzav od pasu len popruh, povznesl ho nad hlavou, posel pak, ukazuje na to len oko, hlsal vojvodovu stralivou hrozbu, e kad, kdo by vythl do pole pozdji, neli udno, e kad bude takovmto popruhem oben, a kad to v, a nen pak vmluvy dn. A dle volal posel, a kad, kdo m sokola krvesteba nebo raroha, krahuje nebo kn blozora, a vezme je s sebou do pole, a nikdo tch dravc doma nenech. Kdo by tak neuinil, kdo by se poli vyhnul, ten e pohyne, ten e bude tmto meem popraven. I zamval zase vojvodskm meem, a zasvtil na slunci prudkmi zblesky. Pak mili tm meem po vem rod mue a jonky; vechny mili a pak na vrubech potali, aby mohli vojvodovi oznmit, co vojn d kad rod, kolik jich do pole vyprav. A ji opt na kon vsedali, v slabiny je bodali a dl hnali se k sousednmu rodu, a dl a dl. Povst letla ped nimi, a vude ekali vojvodv vlen me. Pastevci z obin

65

s asem hledli na div jezdce; v ddinch je muov hlun vtali, eny starostn. Vude zpsobili neklid a ruch, i starost dost enm i dvkm. Tak projeli od vojvodova hradu Lukami, prvn upou, pekrsnou na pohled. Vude rodnou rovinou poehnan ln, sam luka, moe kvt, barevn pruhy do zlata i rov barvy bujnou zelen, a zase ln a ln, luka a sady, ve v zplav jarnho slunce. Tudy s vlenm meem objdli, a pak vechny ddiny objeve, na jih se dali, do druh upy, vpravo i vlevo bystiny Brocnice. Ty koniny kdy do zbran vyburcovali, obrtili se na plnoc za Oharku, tam kde ped nimi na obzoru thl se modrav val Krunch hor. Tam tet upou jezdili, podkrajem eky zk, na pravm, na levm behu meem mue svolvali, meem mili, na vruby potali. Odtud spchali do tvrt upy na zpad slunce, do krajin pi toku Hutn. I rozhlaholil se vlen hlahol podl t eky i do tsnho dol Oharky, hml hlubokou jej prorvou mezi strnmi, ve skalch, kde huely, umly peeje. Odtud dle se nesl, chvatn a prudce jako jarn boue k horm, k horn Mi, kde mezi ernmi lesy, v kopcch i pi ernch slatinch a irch blatech skrvaly se ddiny Chlumanska, pt upy v luansk zemi. Jak tam zaslechli vojvodv rozkaz, jak posel tam blskl jeho meem, vstvali chut, v div radosti, vichni, kadink mu. Mry mee nedbali, ani j nechtli: e pjde kad, kdo me pro starost, pro mladost. I chystal se osmahl, divok lid divokho zles, hned nechal role i lesa, a siln, upracovan ruce chpaly se topor, tkch mlat a snmaly velik tty, dobe lovan, tuho potaen zernalmi koemi, i brali z bidel sokoly krve-steby, rarohy, krahujce a na svory ve smeky poutali zuiv psy vlho plemene, uvykl na krev a zpas s ltmi dravci hlubokch hvozd.

III V nejzazm Chlumansku stla mezi vrchy za rozlehlou slatinou, plnou ostice a zardlho hndho mechu, poble dlouhho lesa, v lipch a javorech mal ddina zernalch plot i tmavch roubench stn. Na slehl slm stech bujel u zelen mech, netesk i bejl. alan neetn rod tu ji odstara sdlel. Straba, mu mlad a statn, byl toho asu jeho hospodem. Neml brat ani sester a enu jednu, a ta byla z plemene ech. Straba si ji pivedl z jejich konin jako nevolnici, kdy byli Luan naposled ve zbrani a leeli ped Levm Hradcem. Zajat echyn se mu tak zalbila, tak jeho mysl zajala, snad njakm kouzlem, e j ekl: Tys plenice, m nevolnice, ale bu mou enou. Poslechla, stala se jeho enou, ale ve svm srdci nebyla spokojena. Stskalo se j v odlehl ddin, touha ji k domovu hnala, a hoko j bylo, kdy vzpomnla si na hrzy

66

a zkzu, je Luan pchali v jej vlasti. Ne tajila al a tajila hnv, a mu j do mysli nevidl. Dobe vak jeho macecha, ji zanechal zemel otec, ena vysok, zachmuen tve a edho, psnho zraku, ne mlad ji, vak tak ne staena. Ta znala kouzla a ry, vdma a vtby. Jakmile vojvodv rozkaz donesen v alan samotu, chystal se sm hospod na vojnu. Sal ze stny tt, b plbu s eleznou obru, nabrousil me, upravil py a dal novou ttivu prunmu luku. Mlat k sedlu pivsil a vybral ve stji nejlepho z kon. Nebyl vzhledn ni velk, ne hladk a leskl srsti, dost kosmat, ale jako vlatovka rychl a tuh na vecku slotu, na horko i mrz, na hlad i ze. Mlad ena Strabovi v ppravch mlky pomhala; snesla mu huni a pl, koky na ltka a vln emeny, krmi do mony, chlb a sr, aby ml na cestu, neli by dojel k vojvodovu hradu. Ten den ped odjezdem ekla potaj macecha Strabovi: Pij veer do valu, ale nekej o tom. Kdy nastval soumrak, el mlad hospod, jak macecha ekla. el k lesu podl ir, tmav ji slatiny; v n se ernaly sem tam zakrsl ole i bahenn kle a mezi ernmi trsy ostice rdly se kalue odleskem nebe. Bylo erveno; a vtrno bylo, e od lesa znl daleko hukot pes tmc se bainu. A hlasnji jet erm oupadem. Na jeho bocch trely v chud trv skly jako rozmetan. Nad nimi, mezi nimi, porznu rostly vysok stromy, lpy, duby i prastar jasan. Jejich rozloit koruny byly plny jmel a za jesen, v zim ernaly se jm jejich hol haluze. V erm tom vale pod dubem pi ohni na skle planoucm sedla Strabova macecha. Vlasy mla rozputn, jen pes elo a pes ui pod bradou blal se j pruh rouky. Jak zhldla pastorka, hodila divn koen do ohn, a arujc mocnmi slovy ekla pak: Mha pede mnou, mha za mnou! A ns nikdo nevid ne bsi sami! Jen doekla a hned se poal ouval plnit blavou parou. Ulehla dolem, nesla se v kotouch ve, po svahu, nad oupad, do korun strom hlasno umcch, a kdy Straba k ohni pistoupil, zahalila blav mlha vecken ouval tak, e bylo vidt stromy jen jako stny. Plameny plly jasn; v pln jejich zi stla macecha, hledc edma oima upen na Strabu. A tu mu ekla: Nejsi mm synem, ale tvj otec byl mi muem. Proto jsem t zavolala, abych ti dobrou radu dala, a sem, neb nikdo krom tebe nesm ji slyet. Vz, e marn pro vs kouzla strojm. esk kouzelnice maj mocnj ry. Tmi pemohly nae. A e ns pemohly, budete i vy pemoeni. Vai bdu dobe zm. Ach bda! Vs ubohch! Bohov vs do bitvy doprovod, ale na pomoc se obrt k neptelm. Do pole pojedete, ale vc odtud neodjedete. Luan jsou echm dni. I vojvoda tam ostane, a vichni. Jen tebe smrt mine, jestlie uin, jak poradm. Sly: Kdy zane boj,

67

stj tomu, kdo prvn na t vraz. Bodni ho otpem, ivota vak neni, ale ob ui mu uezej, je uschovej, a vsedna na k, obra zda. Teskotu a ryku za sebou nedbej, nic se zptky neohlej a jen pospchej tkem. Tak sm jedin se zachrn. erveno po nebi zhaslo, rozlehl baina zernala a zakrsl ole trely z n jak ern stny. Jen ztrouchnivl devo bezkor vrby svtilo na behu tichm, tajemnm svitem. Kolem el Strba, dom z ouvalu. Zamylen, v neklidu krel rychlmi kroky. Ped nm dvorec jeho mezi velkmi stromy byl temn v hlubokm stnu. Ohe ji uhasl, ani svit loue se tam nerdl. Tma bylo a ticho; ale jak veel do vrat, zaslechl zpv. To jeho ena zpvala, a podivn, jemu neznm zpv. Rzem vak umlkla, jak ze era vykroil, a neodpovdla, kdy se j tzal, coe to zpv a pro zrovna t chvle.

IV Strach padl na praskho knete, kdy uslyel, co se po Lucku dje, e tam Vlastislav sbr vojsko. Neklan se bl a nezmuil se, ani kdy mu ohleno, e vichni rodov, vude po vem plemeni jsou popuzeni zpupnost Luan, e vecka zem je vzhru a chyst se do boje. Ji zainela zbra ve hrad a kolem na letesk plni. Odevad rozlhal se ehtot vlench kon i hluk vojn a zpvy. Ale kne Neklan se choulil na hrad v nejzaz jizb, veho se lekaje. Nemohl se vzchopit, nevil, e by mohl nad Vlastislavem zvtzit. Marn mu ptel domlouvali. Na nemoc se vymlouval, e bsov oslabili jeho tlo i kosti. Teprve kdy estmr, jeho pbuzn, junk urostl, krsnho tla, mu trpko vytkal, e nejedn musky, e vichni jsou ji do vojny uchystni, e jenom na nj ekaj a bez nho e pozbudou mysli, ekl Neklan: Nepjdu, nemohu. Ale jdi za mne. Vezmi mou zbra a zbroj i kon mho a ve je, a v, e vede je kne. I vzal estmr knec zbroj, kroukovou brni a kovovou plbu cizho dla, pod n kroukovou kuklu pes ui a tve, st pes bradu a hrdlo, i velik tt kovem se lesknouc, vzal na se knec pl, vsedl na Neklanova bujnho vrance a vyjel, provzen pednmi lechy, na Lete pl, kde selo se vojsko. Vichni jsali a zbran ineli, kdy zhldli knete; hned poali se stavt v iky, p i jzdn, v bch plbch nebo v kosmatch epicch, s otpy v rukou, s praky, s luky a toulci plnmi p s dobrmi nlepy. Zcm vzduchem se mhaly blesky od lesklch hrot i tasench me; i nunice v uch pemnohch bojovnk se zaleskly na slunci mhavm tpytem. estmr na vranm koni pehlel vojsko, kdy byl za vechny vzdal ob bohm. Jak meem kupedu mvl a vzkikl junckm hlasem, vykroili. Zem dunla pdnmi kroky i dusotem kon a povt se chvlo bojovnm kikem i zpvem. Houf za

68

houfem thl ped estmrem, mui veho plemene, dle rod i potu i sly sv. I byly zstupy z mu kolika rod, byly i zstupy z jednoho rodu ve zbrani mocnho i potem hlav silnjho, jen thl sm pod znamenm svho rodu. Tak Netvoici a Tuan, tak jaradic rod i Drahelic, jim kali Holonohy, tak Bchovici, honici, tak Budhostici a i Nahorub rod, tak an a Bokovici a nejudatnj a bohatstvm nejelnj Vrovici a Munici a starho Tpty rod. I thlo vojsko velikou cestou na Lysolaje a dl pes Koz hbety tmavch skal, a nechave Lev Hradec vpravo, brali se chvatn proti Luanm, aby stavili jejich zdavy a zhouby. Ale kdy doli na Tursko, irou pl, zastavil je estmr, neb doslechl, e se Luan ji bl. Vas osadil nevelk nvr, odkud vidli neptelsk vojsko, ano se blilo jako ern mrak, velik, siln, silnj, neli bylo prask. Vdce vak Praan nelekal se toho potu. Stoje na vyvenm mst poble starho dubu, jen o samot tu rostl, promluvil ke svmu vojsku. A vojsko naslouchalo, domnvajc se, e sly svho knete. Hle, Luan pyn plm! mluvil estmr. Co nm ji mu pobili, co ddin vyehli, co en a dt odvedli! A zase ji vypaluj, zase ns hub! Vyhladit ns chtj a zotroit. Chtce nechtce, musme se jim opt, abychom uhjili rodin, abychom nezhanobili esk zem. My pro svobodu, pro posledn svoji spsu bojujeme. Radji tu kosti sv slome, neb hanby mt nebudeme, jako kdybychom utekli. Nebudeme utkat, zstaneme, a j pjdu ped vmi. Padneli m hlava, nic se nelekejte, vped se ete, a zvtzte. A zvtzce, mne tu pak, v tchto mstech, kdybych padl, pochovejte. I vzkiklo vojsko v naden a po vech houfech volali: Kde padne tv hlava, i sv hlavy slome! Zvtzme! Luany pobijeme! Zatm se pivalilo na Tursko Luan vojsko, jzdn, p, vichni dobe vyzbrojen, se tty pevn lovanmi, mnoz v brnch neb alespo ve lnnch provanicch, ve lid bojovn, zvlt Trnovan rod i lutic i Radonic, t hoan, Chraberci a Trebici a vech nejdivj ze zles Chluman v hunch a koeinch, v kosmatch epicch, s hrubmi otpy a tkmi mlaty. A mnoho ps vedli na svorch, vl, zl ovck i hrub vlkodavy. Jin nesli na ruce, na rameni drav ptky, sokoly krvesteby, rarohy, kata blozory. Tak postavili se ikem po ir plni tv na poledne proti echm, kte levm kdlem svho iku osadili nvr k zpadu, pravm pak se oprali o lesnat nvr nad chejnovskou ddinou. I el ohromn hluk ze veho luckho iku jako hmn z mraen; perzn hlasy zuivch zvat, ps tkot a lidsk kik, rn ko a trouben roh, e hmot ten se rozlhal daleko po Tursku poli. Vem v ele jel hrd Vlastislav v kovov plb, v pltkov brni, maje nah me

69

v ruce. Jakmile zhldl Praany, a e neprchaj, e stoj, zastavil sv vojsko a ze tmen k nmu promluvil hlasem dalekozvunm: Vizte ty bzlivce zbabl! Vrk se chytaj. Ale nic jim neprospj, nebo jsou slab, slab neli my a bzliv jsou mysli. Vidte, jak se ns boj. Tu v rovin se nm nepostavili, toho se boj. Hned se daj na tk, jakmile se na n obote. ete na n prkem, prudce, aby byli zdrceni pod vaima nohama jako osen krupobitm. A psy vypuste, a se nachlemtaj jejich krve, a ptactvo puste na postrach, rozplate je jako holuby! Jako vystelen ipky vyrazily smeky ps ze svor, vyrazily s divm tknm a letly rznobarevn, v strakatm proudu vped. V ten okamik zauml nad Luany mrak divokch ptk. Pout zprotni vznesli se do ve a v div smsici letli vzhru v zmatenm hemen jako v snhovm chumlu; a bylo slyet perut um a skehot, hkn, kik. Stn padl na Luck od ivho mraku; padl, ale ji dle se nesl po plni, polem, jak ohromn ernava hnala se povtm vped tam, kde stl Praan voj. Na zemi dole zuiv tkot a ln, zbsil hafan bh; v povt um a nesetn hlasy, ve v pust smsici, a zalhal sluch. A za smekami a dravc mrakem Luan vlen kik a trouben roh, a pval divch tch hlas a zvuk zalehl po irm Tursku. Luan zbsil v divokm naden, po krvi dychtiv hnali se pln, a v ele Vlastislav vojvoda na koni s vlajc hvou, kie, vped mvaje meem. Kolem a za nm vojn roje, vichni v zuivm toku hnali se zardl, vyvalench o, kice chraptivm hlasem. Vtom estmr jak balvan, kdy bleskem odraen z hory se val a vecko na cest drt a bo, pustil se z pvr Luanm vstc. A za nm vojsko. Rod pedhnl rod, ale v ele vech pod jen estmr v knec zbroji. A ji se srazili, a ji se bij, bodaj, tepou, a estmr v nejhustm davu. Sekal a sekal a jako makovice padaly luansk hlavy. Vtom Vlastislav vyrazil z davu nhle jako blesk a rovnou se oboil na vdce Praan. V divokm chumlu nastal jejich zpas, krut a dlouh. Rna na rnu, a prely jiskry, a luckmu vojvodovi vypadla uzda z ruky a z druh me. Z kon se kcel, sletl zalit krv a mrtev dol mezi padl a rannch tlupy, je deptala kopyta kon. Kik hrzy a vzteku, kik div radosti zahmal kolem krvavou vavou. Praan novou silou udeili, kupedu se probjeli, a Luan voj se ji kolsal, couval. V ten okamik padl estmrv k. Ne jezdec sm, vyskoiv na bystr nohy, dle zas bodal a klestil si cestu, chrn se ttem. Ji nejeden p mu vzel v kroukovan brni, ji nkolik otp trelo v koch ernho ttu. A pod ltaly py a kop a nov se zabodly v tt prudkmi ranami, a tsla se ratit. Ne i ruka silnho hrdiny se tsla zemdlena thou. estmr ji kiel na vojny, aby mu podali jin tt. Ji chtl svj odhodit, vtom zabodl se tk otp do jeho tla, a vdce vrz na zemi klesl se ttem na rameni, se zbran v ruce, pln p a kop

70

V ten okamik zauml nad Luany mrak divokch ptk.

71

72

vraednch uprosted ukrutn see. Stalo se, jak ped bitvou ekl. Jeho hlava padla, ale vojni jeho, zuiv tou ztrtou, hnali se divoeji vped a bili, nikoho neivili, a poteli Luany do jednoho. Drav ptactvo se rozltlo, zuiv psi pobiti nebo se rozbhli, ale z Luan zstali na krvavm poli vichni, i vojvoda, a na Strabu, jak macecha v vale vtila. Zpupnost Luan zkruena, jejich sla zniena. Praan jsali, ale jsn tichlo, jak pohldli na mrtvho vdce. Nesli jej ve zbroji a tt jeho pln otp, nesli jej na chlomek, kde chtl bt pochovn. A tam, kde plbu mu sali a zbroj, hlasn zahoekovali, kdy poznali, e to udatn estmr a jak se obtoval. I pipravili hned hrob na chlumu pod starm dubem, a kdy tlo v noci po bitv splili a pochovali, nasypali na hrob velikou mohylu a cel pak vojsko uinilo tryznu svmu padlmu vdci. Pipravili medu mnoho, uvaili jej a potom sedli pt a pili na pam. A pijel Neklan z praskho hradu a poplakal nad hrobem estmrovm. Kdy tryznu udlali a popili, vstalo vecko vojsko a vytrhlo do pole dl do luansk zem. V Na bystrm, nevzhlednm koni uhnl Straba z krvav bitvy. Hrot jeho otpu vlhk byl jet krv, jak bodl hned na potku boje prvnho z ech, kter na vrazil. A dl se ji Straba do boje nehnal. Uznuv padlmu ui, vsedl zas na kon, a nedbaje lomozu, kiku a trouben, ujdl pry, jak by ho pery tvaly. Tak uhnl do veera; v noci pak sotvae koni oddechu popl, ji chvtal zase dl, v chlumansk kraj polem a ladami. Ddiny, sdla, ve mjel, aby nemusil ci, e utk z boje. I minul den, minula druh noc, a kdy bylo na svit po t noci, dojel na znavenm koni sm znaven v samotu svho rodu. Ddina v eru jet spala a tmav jet byly star lpy, za nimi prosvitoval blav pruh vchodu. Jak Straba vjdl do dvorce, potkal eny vychzejc z jeho pbytku. Lekly se, kdy ho spatily, a smutn pak ekly: V neblahou chvli jsi pijel. Skoil z kon a hnal se do jizby, er jet rannm soumrakem. Na loi u oknka leelo cosi pod blou plachtou, dle obrys ztuhl, mrtv tlo. A okenice byla otevena na volnou cestu dui. Sotvae dokroil k loi, strhl Straba plachtu. V bledm pruhu dennho svitu, jen chvl se otevenm oknkem, spatil zsinalou tv mlad sv eny. Oi zaveny, vlasy v pramenech rozputny a na prsou sedl krev, hlubok rna! Nevil svm zrakm, trnul; vtom macecha stanula za nm jako pzrak, v bl roue, nehnut, edma oima psn hledc na mrtvou. Odhr j vlasy! ekla zachmuen. Shrnul hust, krsn vlasy mlad sv eny nad pravm spnkem, polekn hroznm

73

tuenm. Shrnul vlasy a zhldl tam krvavou rnu. A ji chvatn odhrnul vlasy nad levm spnkem. A zase tam pahejl, krvav rna. Nm asem, rozilen, chvatn otvral branu a dychtiv vyal z n ui se zakrvcenmi nunicemi. Byly to eniny ui, to nyn poznal; tak zvdl, e ona to byla, je ho v boji napadla, e chtla ho zabt, a e ji zabil on sm. I mihlo se mu, jak byla ped jeho odjezdem, jak veer si zpvala tu divnou pse. Tys to vdla! vzkikl na macechu. Ale ty bys byl neuvil. Byls v jejm kouzlu. Byla echyn a mla k nm zt. Poj, obtuj v ouvale bohm. A Straba, poruiv, aby mrtvolu vynesli ven za ddinu, zamraen, jakoby v dsivm vidn, el k ermu valu za macechou.

74

Durynk a Neklan
I

rmutek padl na luckou zemi. Jako tk, tmav stn na ni ulehl. Nebylo rodu, nebylo ddiny, kde by neplakali nkolik mrtvch. Vude v hoi a v pli jmenovali Tursko pole, kde zhynuli nejsilnj, nejudatnj z luckch mu. Vude jich eleli, jejich smrti i toho, e tla jejich zstala nesplena v poli napospas dravcm. Se alem strach pikvail. Roznesla se letem novina, e echov vytrhli z Turska, e ji peli pomez. Odtud la hrza po vech upch. Lid prchali od hranic hloub do zem ke hradm, k lesm a vydeni vypovdali, jak se te echov mst po vech ddinch. e ta nebyla plan a nela jen z ustraen. To svdily za dne ernav sloupy a hust mraky por, za noc zlovstn zplavy, jimi se rdla nebesa. Ddiny hoely, ne i nejeden ln hojnho obil zprahl v jezee plamen a vtr roznel dm z nho i pav zpach daleko krajinou. A nebylo obrany. Siln zstali na Tursku. Neptel rychle postupoval a zabral upu za upou. I prosili vude o milost, alostiv prosili a vzdvali se praskmu kneti. Ten vude boil hrady a v poeh dval, a nejprve Vlastislav hrad, pak jin i pevn sdlo Vlastislavovo nad Oharkou v Lukch. Syna vak Vlastislavova tam nestihl. Ale pili a vyzradili, kde je, e se skrv v chatri u star eny, dle proti ece ve skalch. Ihned tam Neklan poslal sv zbrojn, a ne uplynuly dva dni, spatil jedinho syna Vlastislavova, sirotka mladikho.

75

Chlapeek zlatch, hebounkch kade, je ekaly na slavnost postiin, byl ptilet, dt rozmil. Kdy netue svho netst i nebezpeenstv, stanul ped otcovm neptelem, upel na nj prostomile sv oi jasnho pohledu a poklonil se, tak jak byl nauen. I slitoval se Neklan nad nm, nad jeho vkem, osudem i nad slinou podobou. Ani vlsku mu nezkivil a nevzal ho ani s sebou do zajet. Ve vlasti ho nechal, i v sam luck up, a hrad mu tam dal vystavt, aby ml vojvodsk synek dstojn sdlo. Drag slul ten hrad. Pevn vak nebyl, neb schvln jej dal Neklan vystavt na mst pstupnm, nezitnm, aby se nestal Luanm oporou, kdyby se snad nkdy spikli a chtli se v odpor dt. Neklan se pak vrtil do ech a slavn, s mnohou koist vjel na prask hrad. Tu obtoval hojn obti, veleb bohy, e mu dali vtzstv, e je poten hrozn neptel, na nj jen se strachem myslval, jak se probudil, za dne, i veer, kdy na loe ulehl, a jen jako mra kazil mu poklid i spnek. Luan hrd plm bylo pokoeno, a ten, jen by nad nimi jednou byl panoval, Zbislav, synek Vlastislavv, il tie, v stran, na hrad Dragi. S nm tu pebval jeho vychovatel, mu cizho rodu, Srbn, jmnem Durynk, jemu Vlastislav velmi byl dvoval. I Neklan mu vil a svil opt Zbislava i Drag hrad. Minulo lto, pela jese, nastala zima. Prvn po tursk bitv, prvn po smrti Vlastislavov. Dny se krtily a vc a vce se zasmuovaly. A tak mysl Durynkova. Neklidn chodil hradem, jako by nikde neml stn. Zl mylenka byla s nm vude jako stn a nedala mu pokoje. Ctidost a lakota mu ji vnukly. Pod se mu ozval vnitn hlas: Zbav se toho chlapce, zbav! Neklan nem jist pokoje, dokud Vlastislavv syn ije. Ukli toho synka, ulev kneti a kne se ti odmn, a hojn, hojn. Tento hrad, jej spravuje pro chlapce, bude tvj vlastn a vechna krajina kolem. Bude pnem a vladaem, a ne jen sprvcem a sluhou. Uin praskmu kneti vdk, zbav-li jej toho chlapce nadobro, navdy Tak mu eptal bs, tak ho ta krvav mylenka moila ustavin a nemohl ji zapudit. Vracela se mu zas a zas, a nejvce, kdy mekal o samot. Ne asto, kdy i se Zbislavem sedl za zimnch soumrak pi planoucm krbu, chytlo ho nhle zl mylen. Chlapec pak asl, co se dje, e se Durynk tak zamyslil nebo jinak na nj hled jeho zelenav oi zpod hustho obo. Hned se vak chlapec upokojil, kdy vychovatel, vytrhnuv se z mylen, pohladil ho po zlatch vlasech, kdy vldn zas na nj promluvil. Tak vldn tak vyzval jednou Zbislava, aby s nm el dol k ece, e budou rybiky chytat. I vyskoil radostn rozmil chlapec a v apce a v koku vybhl chut ven. Durynk, maje zl mysl v srdci, vzal bradatici a ekl, tou e vysekaj kus ledu, aby mohli

76

na rybky. Zbislav te se poskakoval vedle nho. li k ece stezkou ve snhu vylapanou. Bylo pozd odpoledne a bylo jasno a mrazivo. Pusto krajinou, ticho u eky. Nehnut stly na bezch star vrby, kleny i tmav, koat ole holch ratolest. Jen drobounk iky se na nich ernaly nebo dole na snhu, jen se mihotal kmitavm leskem jakoby pln kil. I vysok, uvadl trva po behu, i koviny blaly se a svtily blesky snhovch jehliek. eka mlela. Na lesklm, zelenavm jejm ledu blaly se chumky zmrzlho snhu jako bl kvtinky vodn. Sem Zbislav bujn vbhl, chtl ke druhmu behu, stanul vak, kdy vychovatel mu ekl: Postoj, a vysekm dru. A sekal. Chlapec zvdav hledl na kad seknut, jak se led rozstikoval, tpal a pukal, a se pak zamihla voda, a dobe bylo do n vidt irokm otvorem. Tu Durynk lahodn pobdl: , panku mj, podvej se, hle, jak plovou rybky pod vodou. Co jich je, jak se tam hem! A chlapeek, dvuje, nic netue, po pacholetsku sklonil kolena a klee dval se dychtiv do vody po rybch. A jak se nahnul, jak ne naklonil kadeavou hlaviku, dostal sekerou do tlho krku. Krev rozlila se po istm ledu a blostnm snhu. Durynk odhodil sekeru, vytrhl z mony u pasu n a dokonal ohavn dlo. Pak chvtal pry, odtud. V olch, ve stromech poalo se ji tmt, za kmeny pll obzorem erven pruh po zhaslm dni. V tu chvli tesknho soumraku nali lid na ledu chlapeck tlo bez hlavy. Po apce, je stranou sletla, po koku poznali, e to trup knecho syna. Strnuli, zdsili se a hoce litovali nebohho chlapce. I odnesli jeho tlo na hrad. Tam se vak marn shnli po Durynkovi. eklo se jim, e si ped chvl nhle dal osedlat kon a e na nm vyjel z hradu. Kam, nikomu neekl a nikdo nevdl.

II Na prask hrad rovnou zamil. Kdy sem pibyl, sedl kne Neklan prv v rad s lechy, Durynk, chtje pede vemi svj skutek oznmit, neekal a vstoupil. Vstoupiv pozdravil, a kdy kne pekvapen jeho pchodem jemu pokynul, promluvil hlasem pede vemi: Bval jsem luckmu vojvodovi vren, ale tob, kne, chci vren bt vce. V tomu a vz, e jedinm seknutm sekery toho jsem dovedl, abys ty, kne, abyste vy vichni bezpen spali na ob ui najednou. Pamatoval jsem, e kdo chce v domu kody zbt, ned jiske ohnm bt. A tu jiskiku jsem j pedeel, uhasil, abych vs od budouc zkzy zachrnil.

77

Chlapeek klee dval se do vody.

78

Rozbaliv uzlk, kter pod pa ml, vyal z bl rouchy uatou hlavu chlapcovu, zlat kadeavou; byla jet jako iv, jedin e nemluvila. I poloil ji na stl ped knete a lechy a zvolal, ukazuje na hlavu: Hle, mstitel krve otcovy, kter by vs jednou hubil, le poraen bez va krve! Ten, vte, kdyby byl doel munho vku, mnoh z vs a z vaich ml by krvavou hlavu. Zhrozil se kne, odvrtil tv, zhrozili se lechov. Hlasy hnvu, hrzy, oklivosti zvuely sn. A kne pak povstav, hnvem zarudl, jiske oima, prudce k Durynkovi promluvil: Skli z naich o svj dar, nelechetne! Komus chtl poslouit? Mn? Co mysl, e bych byl nedovedl uinit to, cos ty spchal? A j bych byl svho neptele zhubil, ale tys zabil svho pna. Syna svho dobrodince, nevdnku! J ti ho zabt nekzal, ale abys ho ctn choval. Tys ho ml stci, a tys takto s nm udlal? A tys odmnu oekval? Nu udlm ti ji, a vru velik dar tob dvm. Vz: ze t smrt sob jednu zvol, kterou bude chtt. Bu po hlav sko z vysok skly, bu sm se obs na ktermkoliv strom, bu probodne se vlastnm svm meem.

I odeel Durynk z hradu a obsil se na vysok oli.

Durynk jako snh bled vyslechl rozsudek rozhnvanho knete, pak hlavu sklopiv i zraky, bral se ze sn a tesa se povzdechl:

79

Bda, toho jsem se nenadl. Bda! Ale nikdo ho nelitoval. I odeel Durynk z hradu a obsil se na jedn vysok oli, je stla vedle cesty. Odtud t oli, pokud nebyla poraena, kali Durynkova ole.

III Za onoho asu rozkldal se na Skalkch proti Vyehradu posvtn star hj. V er jeho hloubi pod krytem mocnch strom stla na omenm balvanu mran modla Morany, straliv bohyn, je vodila lidi k vnmu prahu. V erm tom hji i kolem nho volnou vinou bylo pole jej neprosn vldy. Poetn mohyly trvou zelen zvedaly se tu nad popely mrtvch. Ne na svahu, opodl potoka Botie, nad nm se spltaly haluze koatch korun, byla men hrobka; ale vzcnj popely skrvala. Tu ve stnu umcch strom odpovali ve hrobech kameny obloench, pod nasypanou mohylou vojvodov zem. Moudr Pemysl, jen zemi dav zkony a d, prvn byl sem uloen, a vichni, jak po nm ze stolce knecho zemi vldli: Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Kesomysl. Tu pochovali tak knete Neklana, kdy mu smrt ztichlo srdce. Pak seli se lechov a starostov rod v hji u Jezerky a zvolili sob za knete Hostivta. Zvolive vedli jej u hlunm prvodu na Vyehrad, kde jej posadili na knec stolec a knec, nkdy Pemyslovu epici na hlavu mu vstavili. Kdy pak po letech seel smrt, uloili ho na dolej hrobce vedle pedk.

80

P OVSTI

DOBY KES ANSK

81

82

Z EL

JSEM STNY ZALCH VK ...

Vrchlick

Umlk povst o asech prvnch let, zanikl pramen bjench zkazek z pohanskch

vk. Nov as nastal a s nm nov a divn phody pamti hodn. Nov as nastal, to jak pili pedchdcov zem kesansk. Pili jako ze denn ped svitem a vyjasnilo se po nich, nebo pinesli poznn jedinho Boha. Zpv zaznl z hlubin tmavho hvozdu od moravsk strany a rozlhal se z mrkavy les slovanskm hlaholem: Zvolejme k Bohu a spasiteli naemu, pedchzejme tv jeho v hlsn Zazpvejte Hospodinu pse novou, zazpvejte Hospodinu, zvstujte v nrodech slvu jeho " A hle, z pomeznho hvozdu u zemsk brny, kudy se chodilo do Moravy pes Litomyl hrad a Hrutov hrdek, Trstenickou cestou vyli kn jedinho Boha, Metodj biskup a s nm druhov jeho a ci. Ten ji prve s bratrem svm Cyrilem, muem svatm, probral rdlem slova ouhor srdce pohan v moravsk zemi a v slovensk a zasval penici svatho uen a dobrch skutk. Ten tedy piel k echm od Moravan, kte se Moravany nazvaj od zem sv; e

jejich vak i Slovk e jedna byla, tak jako v esk zemi, neb jednoho nroda byli. A Metodj arcibiskup, ze slavnho Velehradu pied, poehnal esk zemi na jejm prahu a zaal hned s dlem bom tu pi mezch zem, na Litomyli hrad i v podhrad. Odtud pak el s knmi dle do kraje a vude hlsal a uil a vykldal slova knih i jejich rozum. A byli rdi echov, e slyeli velik skutky bo svm jazykem, a hrnuli se ke kazatelm a k Metodji, v nm hoela prav lska Kristova a ist milovn; a poslouchali jej, kdy hlsal: Pokropm vs vodou istou, a oistte se od model svch i od hch svch, a jedin Bh slituje se nad vmi a pohrou hchy vae v hlubin Lbila se jim jeho e a uen i zpv jeho kn, i dvali se ktt, jak byl ji uinil kne Boivoj a manelka jeho Ludmila, dcera Slavibora, vojvody povskho, a shromaovali se, kdy kn slouili Bohu hlaholem slovanskm, neb mli v slovanskm jazyce evangelia i alt a ostatn knihy. A tu lid zkrouen se modlili a v srden pobonosti zpvali, jak je kn nauili, Hospodine, pomiluj ny! a jin psn. Kdekoliv se svat apotol dle zdrel kzaje, vude zakldal kostelky k slv bo na pam Klimenta svatho. Z tch prvn zaloil v Litomyli na knecm hrad, ten prvn ke cti svatho Klimenta vysvtil. Druh pod tm jmnem v Hradci nad Labem; tet byl zaloen na Sadsk, tvrt na Vyehrad a pt na Levm Hradci. Svat z pronikla hustm pomeznm hvozdem, a svtc po v zemi, vnikala do era pohanskch tajemnch hj. A ty hynuly. Pichzeli lid nov vry, poreli je, kceli v nich modly, rubali posvtn stromy v poli a v valech a plili je ohnm. Hubili je a poroueli, a nikde nepozdvihuj novorozench dt nad zaehnutm ohnm a neobtuj duchm ohnivm, a jich nepros, aby tomu dtti byli npomocni a do jeho smrti. A poroueli, a nikdo ji neobtuje bsm a zlm duchm, a nikdo nepochovv svch mrtvch v hjch a v poli a tryzny a nikdo nekon na rozcestch a trojcestch pro odpoinut du; a nestroj her v krabokch nad mrtvmi a przdnch stn a nikdo nevol I skcena Perunova modla z Vyehradu, pestala cta stran Morany; mran jej socha v hji na Skalkch strena a kceny a nieny modly mnoh. Mizeli bohov lesn, vodn, vtrn i temn; truchlili pro n mnoz, kte se jich nechtli odci ve vod kestu. Nejvce arodji, hdai a kouzelnice. I utkali se dle mezi lesy, do skrytch dol, pod hory. Tam odnesli ddky a modly, tu se jim klanli, obti pineli a kleli novho Boha. Ale ten byl siln. Mocn znly hlaholy zvon do irch kraj, dl a dle hlasnji zvuely zpvy v posvtnm, jmavm eru boch crkv a okrouhlch kostel pod modravmi oblaky vonnho kadidla, ped olti skvlmi malbou na zlat pd i bohatou ezbou v zi svc.

84

Pichzeli lid nov vry. Nov svt nastal a s nm nov a divn phody pamti hodn. A ji tak minuly a star jsou i o nich zprvy. moji mil brat a synov a dcery esk zem, slyte je. Slyte, co se zbhlo od tch as, co u ns poalo dlo svatch brat, je veleb vecko esk plm a Slovan vichni. Slyte o knatech a krlch moravsk a esk zem, o hrdinch naeho rodu, o lidu, slyte i o mateskm sdle, matice zlat Praze. Vzte, co letopisec zapsal pro vai i budoucch pam, i co pechzelo z pokolen do pokolen v iv knize, v pamti lidu. Aj, ponme dvn ty zvsti.

85

O krli Svatoplukovi

zraky vech se obracely k olti. Nastala chvle svat me, kterou ml slouit sm arcibiskup Metodj. A slavn slouit; byl velik svtek, zasvcen den svatch apotol Petra a Pavla. Ji planuly svce na olti, ji chvli hoely, ale Metodj neel. V kostele ekali a potichu se modlili. Chvle za chvl ubhala. Slunce ji vysoko vystoupilo, ji padly jeho paprsky do oken kopule, ji zalehly dol zlatm proudem do lodi chrmov. Ve se rzem vyjasnilo, stny, obrazy svatch na zlat pd, hlavy vcch, en i zarostlch mu i starc, i plav prameny dvek a dt. V jasn t zplav zemdlely zarudl plameny svc, kter ji hrub ohoely. Ji epot zavanul kostelem, tlumen hlasy, ji se tam ohleli, hlavy sestrkovali, tie mluvili a se ptali, co se dje, co se stalo. Tak eptem se tzali, a eptem spla odpov po vech prostorch svatyn: e arcibiskup ek na krle, e krl mu vzkzal, aby hrub me bez nho neslouil, aby na nho ekal, a pijde. Kde je? Kde je krl? Pro nejde?

Lid v chrm velehradskm po kzn dopl; posledn zvuky pobon psn vyznly,

86

Ptali se vude a vude pak asli a trnuli, kdy kdosi oznmil, e na hon, dnes rno, ped svtnm e si krl vyjel na hon s etnou druinou a lj. Na hlun hon v takov posvtn den! Pak rzem umlkli, kdy se pojednou objevil velebn Metod. Nastval ji poledn as, a svat me dle ji odkldat nebylo mon. S arcibiskupem vstoupili k olti kn, dikoni, vichni v bohatch kostelnch zch. I zaal arcibiskup bohoslubu; dikoni a kn pisluhovali, kadidlo zaplili, zpvy zapli a zpvali. A lid, klee i stoje, maje sepjat ruce, hledl na krsu olte v pln zi svc, v nich tak se tpytila knsk roucha i ezby i obrazy, naslouchal modlitbm a knskmu zpvu, hlaholil pod klenbou sborem i rzno. A vichni rozumli ten Psma, modlitbm, zpvm, kadmu slovu a jati vrouc, srdenou zbonost jako u vytren povznesli mysli sv k Bohu. Na krle zapomnli. Vtom zalehl do chrmu ohlas pustho, temnho ryku, zmaten halas, div sms zvuk a hlas, je kvapem, letem se blila, rostla jako lomoz vichice. Ryk a divok kik, trouben roh, tkot ps a ehtn kon. Ji ped samm chrmem ta boue zahuela, ji na prahu, ji pod klenbou hm, ji hrnou se strjci tto boue chrmovou lod, pmo k olti. V ele vech krl Svatopluk s apkou na hlav a s meem v ruce, za nm loveck druina se psy. Umlkli kn, lid strnul ustupoval, choulil se, tlail se ke zdem a sloupm. Krl vak, nedbaje nikoho, mvaje nahm meem, hnal se k olti a kiel div na arcibiskupa, pro neekal, pro el k olti, pro neekal. Ale u stup olte zarazil prudk krok a planoucm zrakem hledl, kdy stanul tv v tv svatmu mui. Ten, stoje proti nmu, pravici vzthl. Ni o krok dle! zvolal u svatm hnvu, a Bh t na mst neztrest! belskou pchou jsi posedl. Tv libovle mm bt vce posluen neli zkona duchovnho. A zneuctils chrm Hospodinv! Proto zstane v zloeen a Bh t pon! Krl, rud po lci, hrdle, hnvem ji lt a slep, e tou jako udeen a pohledem, velebou pemoen, zarazil se, me sklonil, vhal, pak obrtiv se, pdil z kostela ven a za nm hluc lovci a lje. Ale jak piel do svho hradu, znovu ho posedly pcha a vzdor. Nechtl uznat svho provinn a stydl se i hnval, e se dal slovem a pohledem biskupovm tak pemoci. I poslal hned k nmu a vzkzal mu, aby ji ped jeho oi nechodil. Svat mu tak uinil a hned se vydal z Velehradu na apotolskou cestu po krajinch, jich byl duchovnm sprvcem a vdcem, a vude kzal, kesanskou vru rozmnooval a utvrzoval. A tak inil a do sv smrti. Ale krl zstal tvrd proti nmu po vechen as a zapomnl nevdn, co svat ten mu pro moravskou i uinil, e j pinesl svtlo prav vry, e obtoval jeho lidu vechno sv dlo, vechen svj ivot. Ano jet ho sthal a ruil jeho d slovansk na radu jeho neptel z Nmec.

87

Ni o krok dle! zvolal arcibiskup u svatm hnvu...

88

Svatopluk vak bez trestu nezstal; slova Metodjova se vyplnila. Opustilo tst mocnho krle, jen zstal v zloeen; z kolika stran vojensky na nj thli a na jeho lid: Uhi, Polci, Nmci a tak echov se bouili a nechtli mu bt poddni. Vichni jeho zemi moravskou hanebn drancovali a hubili. Krl napnal vechny sv sly, aby se ubrnil tolikerm neptelm, aby odvrtil ty svzele od sv e. Ne boue za bou la, rna za ranou a zhouba ustavin. I prohldl krl a poznal, e ji na pilo bo doputn a e vecko to netst se dje zemi jeho jenom pro nj, pro jeho pchu a zpupnost. A tu asto mu pichzel na mysl biskup Metodj, proti nmu se tak provinil. Vzpomnal na nj a ltost ho pojmala. Zasmuoval se v duchu, kdy slyel, e neptelskch spoust pibv, e zem vc a vce hyne, kdy nek poddanch zevad se ji rozlhal a svral srdce. Proto povolal lechy a pedn zemany, sv rdce, a ptal se vech, co m init. Ne oni dn rady proti doputn bomu mu dt neumli. Tu, kdy ta rada, ji svolal ve svm vojenskm leen, naveer skonena, odebral se sm, zasmuil a smuten, do svho stanu. A vce ho pak dvoan a nikdo ji nespatil. Okolo plnoci vyel opt ze stanu, to str vidla, vsedl na kon u stanu pivzanho a jel tie spcm tborem. Nikdo si ho neviml, stre pak, je na kraji leen stly, poznave ho nevzkikly na nj; uctiv ho pustily, a jim bylo divno, na tak pozdn dobou vyjd. Nikdo netuil, e ji dlouho neml klidu a spokojenosti ve v slv a moci, jak ho svdom tilo, e se tak oboil na velebnho dobrodince moravsk zem, e ruil jeho d a obad. V bezesnch nocch zkrouen pemtal na mysli, jak by se kl. A t chvle se rozhodl, e se vzd toho, co jej k t zpupnosti zavedlo, krlovsk moci a slvy, e nech veho, vojska, dvoru a sluh, poklad i krsn zbran, v moci, kterou heil, e opust ve, aby zbavena byla moravsk zem netst a trpen, jich pro nj zakouela. I vyjel pry z leen a jel pustou noc, a dojel na jedno msto na strni hory Zboru, kde vude se ernaly rozlehl, neschdn hvozdy a kde pedtm ti poustevnci vystavli s jeho podporou kostel. V tom ernm lese, na odlehlm mst mezi stromy a houtm, probodl meem hru svho kon a pak zahrabal ten me zardl krv vrnho zvete. Bezbrann bral se pak dle tmavm hvozdem nenavn, modle se, a za rannho svtn piel k tm poustevnkm. Tentokrte nevdli, kdo je, ani netuili, nebo ho nikdy pedtm nevidli a sm se jim poznat nedal. Ne e chtl jako kajcnk odevzdat se slub bo, postm a pobonosti, pijali ho mezi sebe, a Svatopluk, nkdy krl moravsk e, byl pokorn posluen prostch poustevnk. V rouben chud chi, v drsnm eholnm roue il pn, jen se kdysi odval sobolinou a drahmi sukny a bytoval v rozlehlch, ndhernch snch krlovskho Velehradu.

89

Pokud byl iv, zstal nepoznn ode vech. Teprve kdy ctil, e se bl hodina jeho, sm se mnichm vyznal a povdl, kdo by byl a pro sem piel. A hned umel jest.

V drsnm eholnm roue il pn...

90

O krli Jemnkovi
I

Kdy Svatopluk krl tak beze stopy zmizel, pomleli na Morav zvolit sob jinho

panovnka. I hledali, kdo by vladaskho stolce byl nejvhodnj. Toho asu il v Perovsku na hrad Chropn zeman, pn rozlehlch statk, mu bohat, u pn a zeman ven, od poddanch milovan. Vldl jim lidsky, a maje dar ducha, soudil moude a spravedliv. A tak si ekli pni a zeman: Na jinde vladae hledat, kdy ho mme mezi sebou! I zvolili chropnskho pna vichni jednostejn, bez spor a rznic, a jejich volbu chvlili po v zemi a radovali se z novho krle. Ten, aby poznal vechny koniny sv moravsk e, objdl zemi; vude ho vtali s mnohm plesnm a velikou slvou, a jel na poledne koninami, kde rva zrla, a poehnanou Hanou, a na plnoc i vchod i zpad dolinami mezi lesnatmi kopci. Vude se mu chtli zachovat; pni a zeman pedhnli se o jeho pze, lahodili mu, lichotili, dary nosili, radovnky strojili a hlun hody. Kdy se pak vrtil na chropnsk hrad, zastesklo se mu. Zdl se mu pli tich a jako pust, nic ho tu netilo, ani oddan pchylnost jeho nn, lbezn pan. Touil po hmotn zbav. Proto poruil dvoanm, aby vystrojili hody a pozvali k nim hojn a vzcn hosti. Pni a zeman v bohatch suknch koeinou lemovanch, s lesklmi avlemi a mei

91

u ndhernch ps, v drahch apkch s volavm pem sjdli se do Chropna na pknch konch v krumplovanch pokrovech. Sjdli se ze vech konin zem, e jim sotva stail hrad a e eledi jejich a kostva bylo pln msteko. I byly na hrad hody, bylo velik vesel, a ne jednou, ne dvakrt. Pes tu chvli se panstvo sjdlo po vli pnov, besedovali, zbavy strojili, nkladn sedn, a pokad dlouho hodovali a pili a pili. Kdy se dln lid naveer z pole vracel, hmlo na chropnskm hrad vesel; zvuely e, struny a zpvy pi zi pochodn a svc. A kdy lid pospav po lopotn prci, zhy zrna se bral zase na pole, bylo na hrad jet hluno. I hledli vn k panskmu sdlu, starostn mluvce, jak to sprva a co z toho bude. A pokad vzpomnli pedobr pan krlov. Litovali j z t due a povdali si, co zkou, jak dobr ta pan vecko to tce nese a jak se stran radovnek, hod, je se j okliv. Lid se nadarmo nestaral. Krli ji nestailo ani jeho vlastn, ani krlovsk jmn na takov hospodstv. Proto se jal ukldat velik dan, nov a nov, vt a vt, a ukldal bernkm, a dnmu nic nepehov, a teba i tisknou, kdy by poddan nechtli platit. Ji nehledl lid k chropnskmu hradu vn a s obavou, ale s hnvem a ztm, a ji pronakali krle a kleli mu. Jen o krlov se e nemnila. Ba jet s vtm pohnutm o n mluvili, jak za lid u krle pros, oroduje, aby ho tak neutahoval, netiskl. To pravdu mluvili; dn vak nevidl slz, je krlov o samot, potaj v hokm pli proplakala, nikdo neslyel, jak krli z zkosti o nho a z lsky srden, mrn domlouvala, jak se krl na ni osopoval, jak hrub odbval, jak se sklopenou hlavou, vecka se tesouc, vychzela a dive nekloptla, jak se j tmlo v och hanbou a slzami. A jednou krl, kdy opt uloil novou berni a krlov zase za lid prosila, tm popuzen, ve vzteku vytrhl me a hnal se jm po sv manelce tak prudce, e div uklouzla ze dve ven. V tom divokm hnvu poruil krl, aby ji t chvle hned vyvedli ze hradu, aby ji neml ani na och. A kdy vyhldl oknem k brn, dje-li se po jeho rozkazu, a kdy spatil ubohou pan, chytl ho nanovo takov vztek, e vyraziv z komnaty, hnal se za n s dobytm meem. Ale krlov ho zahldla vas. Ne nikde nemla zastn, nikde ochrany. Ve smrteln zkosti hledla kol; nikde vak toit. Jen ln dozrvajcho jemene stl u cesty, ln ir a poehnan, jen svtil se na slunci krsn blav v ourod bohatch klas, v zblescch nesetnch vousin. Vrz pohnula se tich hladina irho lnu. Klasy se rozhoupaly a nad nimi se mhaly zlat krlovniny vlasy. Prchala jemenem, a pojednou v nm zmizela, zapadla jako ve zlat tni. A hned se zase ztiily vlny po lnu, hladina jemene se zavela, byla tich jako v bezvt; krl dobhnuv darmo se ohlel, kam zmizela jeho pan. Ji naly pak vesnick eny a vedle n dtko, je se j tu narodilo. Odnesly je do vsi, tam je peliv oetovaly, a krlovu synku daly jmno Jemnek na pamtku toho, e se narodil v jemenu. Krl se vak o tom tulku dovdl, a nemaje ltosti ani se svm dttem, dal manelku i syna pry odvst. oldni je zavezli do odlehl koniny njak. Kam,

92

nikdo nezvdl. Ale krli pak nelo z mysli, co se stalo. asto vdal usouenou tv sv lbezn pan a asto vzpomnl na jedinho synka svho. To nejastji, kdy nabaiv se host, kvas a pust rozkoe, hledal samotu. A pak ho pojalo takov teskno, e poslal poslze pro manelku a dt, aby se vrtily k nmu na chropnsk hrad. Poslov pili, ale sami a vyden, a krl ustrnul, kdy uslyel, e pan krlov i krlevic zmizeli z toho krytu a e nikdo, nikdo nev, kam by se podli. Krl ihned poruil ztracench hledat. Prvn se na hledn vydali Chropnt a z Perovska veho, a vichni ochotn, rdi, nebo li pro milou krlovnu. Tak krl vyjel s druinou ptrat po sv rodin. I jel tam onam, neminul dn koniny sv e, projdl krajem, projdl horami, po ddinch se shnl, po hradech, po lesch hledal i slujch, a dojel do irho, tmavho hvozdu na hoe Zboru. Tam zahldl u ern jeskyn starho poustevnka, zarostlho blmi vousy. I ptal se zbonho starce, nev-li o jeho pan krlov a synu Jemnkovi. Vstal poustevnk, a stanuv proti chropnskmu pnu, psn na nj hledl jako soudce a prorocky k nmu promluvil: Pro sv hchy a viny nejsi hoden sv ulechtil manelky a svho syna. Ten naprav, co jsi pokazil. Jako ty jsi zkzou moravsk zem, bude on jejm poehnnm a spsou. Jako tob klnou, jemu budou ehnat. Vz, e ho nenajde ani neuvid. Zjev se a pijde, a vlast moravsk bude nejhe sklena svmi nepteli. A se bude zdt, e nastv zhouba jejmu lidu, tenkrte pijde Jemnek s velikou moc, zaene neptele a osvobod Moravu od cizho jama. Ale ty jdi a i pokn! Zdrcen na mysli vrtil se krl na svj hrad. Poznal svou vinu, svdom ho souilo a touha po manelce a dtti ho muila. Jako mrak chodil chropnskm hradem; lidem se vyhbal, samotu hledal, a pojednou si sezval zase dvoany, hosti a hil. Ne vesel ryk cizch ho neutil. Narz nechval tabule, nechval host a bez klidu tkal za noci snmi, ndvom, a jednou zoufaje skoil v bezednou studni hradskou. II Vtba poustevnkova o synu chropnskho pna letem se roznesla moravskou zem a lid nepestal ekat na krle Jemnka. V chropnskm zmku mli pro nj stl stle prosten a pokoje uchystny, jako by ml kad chvle pijt. ekali krle Jemnka, ekali i hledali ho, Chropnt, z Perova msta, alkovt a jin po vem Perovsku. Kadm rokem se shromaovali po mstech a ddinch, i zstupem thli se zbran v ruce krajinou, ddinami, poli a lesem hledat danho, touenho krle Jemnka, nadji lep budoucnosti. Kdy bylo h a he, kdy poddan lid za pozdjch vk stnal v robot, utoval se krlem Jemnkem, vtbou o lep budoucnosti. Kdy pak za csae Josefa poddanm

93

znan uvolnno, ponali vude po ddinch vit, e piel zaslben krl Jemnek, e nastv touen doba, kdy bude robota pln zruena a pln svoboda vem dna. Proto tak lid ani neuvil, kdy dola novina, e csa Josef umel. e je iv, takov pesvden se v lidu ujalo, a e se jen ukryl ped pny, kte nepli uvolnn selskho lidu, e csa mek v pestrojen mezi lidem a obchz ddiny. A kali mu zase Jemnek. To byl nov krl Jemnek. Ale vrchnostem se nelbil. Pni se ho bli a tuili, e v jeho jmnu obchzej ddinami nespokojenci, kte lid tvou a pobuuj. Proto ho sthali; za starodvna konalo se hledn tajemnho toho krle ve vech obcch celho panstv, a to v noci, vude v stejnou chvli. Ve, co bylo v panskch slubch, myslivci, hajn, myslivet mldenci, psai z kancel, vrtn, muketi, vichni se rozeli se zbran po osadch a prohleli dm od domu. Rycht a konel musili jim bt npomocni. A kdy v kadm staven ve bedliv prohldli, v jizb, v komorch, ve sklep, na pd, a kdy tak celou vesnici obeli, zastavili se v hospod, aby se posilnili na pansk traty. Toho vak, kterho sthali, Jemnka, nikdy nestihli. Ten chodil tajn mezi lidmi dl, tak lid vil, a utoval, e roboty pestanou, e bude vem dobe. V kad obci ml svho znmho souseda nebo dva. K tm chodval na besedu, a to vdy v noci, kdy ele u spala. Piel znenadn (byl prostednho vku a postavy dosti vysok), v plti z modravho sukna, s epic na hlav, v dlouhm kabt, maje modrav nohavice do bot.

Putoval sm tmavou noc.

94

A ty se svtily vdycky jako zrcadlo, tebae prelo, jen se lilo. A sm byl za det tak such, na plti, na epici ani krpje. To ho ten pl tak chrnil, e nezmokl, a tak jinak: e nemusil spt ani jst a ani pt a e dn ho nevidl, leda ten, kterho chtl, aby ho vidl. Za tmy se zjevil, piel zavenmi dvemi, usedl za stl, pohovoil, peptal se svho znmho souseda na velicos, a nejvce na to, jak se nakld s lidem na robotch. Povdl, e pijdou jet hrub platy na sedlky, e se bude platit da ze veho, i z kotte. Ale to e bude to posledn, pak e ty nekesansk platy pestanou; i roboty e vezmou zasv. Tak pohovoil, posedl, chleba vak neukrojil, nhle vstal a zas odeel jak piel zavenmi dvemi, a nikdy neekl, kam jde. A nikdy tak nezstal u nikoho na noc. A zase putoval sm tmavou noc, zahalen arovnm pltm, titel lidu, putoval mokinou, bltem, cestou necestou, klidn a jist, nelekaje se svch pronsledovatel. Nejednou je potkal, kdy li se zbran chytat ho a vzat. A on el vedle nich svou cestou dle, krl Jemnek, vech utiskovanch iv tcha, vech vrnch vtlen nadje a vra v lep budoucnost moravsk vlasti, nadje a vra, je petrvala boue vk, je se ned udusit, neutuchne a bohd nezklame!

95

Praporec svatho Vclava

I

To lta od narozen syna boho po tisci, po stu, po dvacet ptho, kdy ervna msce po slavnosti sv. Ducha napadlo snhu v esk zemi a lt mrazy uhodily, take na mnohch mstech stromov vyhynulo a v horch potoky pemrzly, a ne tenko, ale tlustm ledem. A vc divnj: kdy pak nastala prav zima, kdy vecko bylo snhem zavto, letn boue dsily lidi. To tho lta eenho, ji koncem jeho, kdy mnoz zaslechli hmn a vidli znamen blesku ped Narozenm Pn, v as adventn, a jin o tdrm veeru. Siln se pak blskalo v noci dne sv. tpna prvomuednka. A jen se pak obloha opt zasmuila a visela nzko a tko, snhu pln, nad zimnm krajem, a ji zase ozila se oslnivmi blesky; to druhho dne po Novm roce, zrovna pi rozednvn. Tu se nebe zas otvralo a zsinal, rud blesky mhaly se rz na rz, a pechzel zrak. Lid se kiovali, o zlch znamench, o vojn mluvili, e jist bude. Jak by nebyla, kdy se v knecm rod krut zase peli. ly noviny zavtm krajem, ly na hrady a hrdky, do podhrad, ddinami, po kltech, e olomouck kne Otk, jemu kali ern, ujel do Bavor, do ezna, k nmeckmu csai, nepeje bratranci Sobslavovi

V lt zima byla.

96

knecho stolce, na kter byl Sobslav poven lskou nroda. Vude opakovali, vude vytkali, e Ota, sm pirozen ech, je hrub nevren svmu jazyku, e dvo csai, e ho pros o pomoc, jeho i nmeckch knat, e jim slibuje ve, eho by jen dali, jen aby ti cizozemci vytrhli na Sobslava a echy. Vude ekali, e se tak stane, nebo vdli, e se nedaj Nmci dlouho zvt, e se poenou do ech za penze a za poddansk Otkv slib, a t aby se koist obohatili. Vem se pak pohnula lu, kdy slyeli, e csa Lotar zpupnou e pohnal knete Sobslava na soud, aby se zodpovdl, jakm prvem pijal knec dstojnost v echch, tu e jenom on, csa, m prvo udlet; a tedy pijde a zodpov se ped nmeckm soudem, sice e uct moc a me csae svat msk e. Ale vem se v och zajiskilo a v radostnm souhlase pokikovali, kdy zaslechli, co jejich kne, co Sobslav vzkzal do Nmec: e douf v milosrd bo a v pomoc svatho Vclava i Vojtcha, e esk zem nebude dna v moc cizincm. Nebude! Bohd nebude! vude volali hlasem, rozhodn a chystali se na vojnu. Pomleli, e vypukne a k jaru, a sejdou snhy a povyschnou cesty. Znamen blesk nesvtila nadarmo. Ale vtom za jasn, mraziv noci ukzala se pojednou na nebi zlovstn hvzda vlasatice. Tie, hroziv svtila mezi drobnmi hvzdami, v neklidnm, tpytivm jejich svitu. Zraky vech se k n obracely, vude se starostn tzali, co ta jet pin, co znamen. A nazejt piletla zprva od Krunch hor a udeila jako hrom zistajasna: e Nmci ji pole sbraj, e csa nebude do jara ekat, e te u se chyst do ech. Od Krunch hor k umav, po jihu zem, dol a k Vitorazi, na vchod a k polskm hranicm, jich steil hrad kladsk, na plnoc k lesnmu valu hor Krkono a dl a do itavska, a po Kmen nad Labem, po v esk zemi i po Morav nastalo horen pohnut, vlen ruch, nhl a kvapn ppravy. Nikdo nedbal mraz i toho, e chumelice zavvaj cesty. Neptel se chystal na vpd do zem, bylo teba ji hjit. A kne volal do boje, mil kne Sobslav! Ji thl z Moravy, kde se ujal Otkova podlu, a vude volal do zbran. Slyeli, jak u zemsk brny v Litomyli pod lesem, jak v Chrudimi, jak v Sadsk i jinde, cestou i mimo cestu, v kostelch se modlil, jak s lidem se pomodliv, k nmu mluvil, aby se nebli, aby se chystali musky, e Bh ned potlait dobrho prva, e on, kne, csai povolit nemohl a neme, to pro est zem a svou, a vude naden opakovali, co ekl upanm a zemanm na praskm hrad: Radji bych vidl zhoubu veho svho rodu neli potupu a hanbu svho jazyka! A tak vude a rdi snmali ze stn zbra a zbroj, mee, kop, mlaty, luky a touly i tty, bohat plbice s nnoskem, kroukov brn i koen sukn lesklmi pltky poit, a chvtali kad ke svmu upnmu hradu pod korouhev upy. I pibyly houfy ze vech up, z dalekch, blzkch, pibyly ku Praze, na konch, pky, v brni a plbch i v koich, krznech, v epicch bernch, vlch, rysch a jinch, nestejn v odn,

97

stejn vak munho srdce a bitvy dostiv. Kdy se tak shromdilo vojsko eskho lidu, poruil kne Sobslav knm, aby pichystali kop svatho Vclava, je chovno bylo v kostele svatovtskm, aby je nazejt, jak vojsko vytrhne, vzali s sebou do pole jako ztitu a ochranu proti neptelm. Ale kdy rno zasvitlo, kdy kn a upan, zeman, lid, hrnuli se do kostela na hrad, kde mla bt slouena me svat, prve neli by vojsko se dalo na pochod, jedin kne sm prodlval. Mekal t chvle v komnat se svm kaplanem Vtem, jej si dal nhle zavolat. Byl knz Vt mu cel, mu pro svj jazyk horliv, zbon a staten, kneti mil. Te po rnu oznamoval mu kne, vzruen a pohnut, podivnou vc. Sly, pravil, jak jsem ml tto noci sen. Zdlo se mi, e pistoupil k mmu loi svat Vojtch a poruil mn, abych vzal do vlky praporec jeho otce, ten praporec e je uschovn ve vrbanskm kostele. Divn to bylo vidn, a chci ho posluen bt. Ale ji nen prodlen, vichni na mne ekaj a je as, abychom vytrhli. Vypravme se hned, po mi. Ale ty, kne mil, ui mi po vli; vsedni na k a posp do Vrban pesvdit se. Vezmi zbrojn s sebou, a nejede sm. Najde-li tam Slavnkv praporec, vezmi jej ve jmno m a rychle je za nmi, abys ns stihl jet vas. Staten kaplan, poten divnm vidnm, rozjaen nadj v pomoc vy, ochotn, s radost a bez mekn vyplnil vli svho knete. Neli bylo po mi, neli kne za zpvu veho vojska vytrhl do pole, byl ji z praskho hradu. Dva dvort zeman a nkolik zbrojnch jelo s nm; na rychlch konch uhnli k eskmu Brodu, odtud pak dle, mimo Chotou, rodnou ves Prokopa svatho, je zstala vlevo, a jeli dle k Vrbanm vsi. Ta kdysi patila k velkmu panstv mocnho Slavnka. Neli pohasl zimn den, vjdli do tich, v snhu zapadl ddiny. Nad n, na mrnm nvr, pnul se k zardlm nebesm okrouhl kostel, hrazen vysokm nspem i zd. V v poped nla, hjc jedin brny v ochrann zdi. Tam plebn uvedl knec posly hledat skre s korouhv svatho Vojtcha a jeho rodu. Den zhasnal a ero se kladlo tichou svatyn veskou. Knz Vt, druina i plebn klece ped oltem tie se modlili, aby nadarmo nebyla cesta. Pak rozehli voskov svce a hledali, a za oltem ve zdi uhodili na skryt vklenek a v tom vklenku na starou rouchu, na hedvbn pruh neirok, od polovice rozdlen ve dva u pruhy, s vyitm znamenm hvzdy. I zaplesali vichni a poklekli za knzem Vtem, jen padnuv ped oltem na kolena, hlasem velebil Boha, e jim popl toho znamen a nadje vtzstv do tkho boje. Sotvae sob a konm popli oddechu, ji opt vsedli do sedel a chvtali zpt. Nic nedbali noci. Chvtali s pokladem, aby vas dojeli vojska. Pdili tichou, mrazivou noc bez hluku v sypkm snhu jako vidn, pdili pod jasnm nebem, z nho dosud tie a hroziv svtilo zlovstn znamen v mhavm, tpytivm svitu nesetnch hvzd.

98

II Tak chvtali v noci i za dne, bez navy, hnali se stopou eskho vojska. A byla stopa patrn, zdaleka znateln, irok to cesta ve snhu, zdupan, pln nesetnch lpj, znamen podkov i lesklch na slunci pruh po tkch sanch. Tou cestou ujdli bez rozpak stle na sever. Ped nimi se vznel mrak blav pry, jak ji vyreli pdc kon z rozench chp. Mrz byl, tve se rdly a stbrnm jnm skvly se knry a brady vyzbrojench jezdc a jnm zblely vnit ui vytrvalch klusk i srst jejich i hva. Ji se ped jezdci obzorem zvedl ps Krunch hor v blostnm hvu, ji minuli Teplice; za nimi dojeli svho vojska. Kaplan Vt z kon skoil a rovnou se bral do knecho stanu. I zaradoval se kne Sobslav, Bohu dkoval, kdy ve uslyel, a hned dal hlsit po vem vojsku, co se jest zbhlo. Radostn novina se vtrem rozltla po leen, a kde kdo byl a mohl, chvtal na prostor ke knecmu stanu, aby tam spatil ten div. Tam stl sm kne, staten pn, v ub vzcnou koeinou lemovan, stl na hrubch sanch, aby byl ode vech vidn, a s nm knz Vt. Kne bez plby, bez apky, prostovlas jako jeho kaplan, vznel do ve praporec, volaje naden, hlasem dalekozvunm: To znamen milosti bo! Tu kop svatho Vclava a na kop, hle, ten praporec, kter nm svat Vojtch zjevil. A vichni, sta mlad, zeman i obecn lid, smekali, klekali, ehnali se kem, a hlasy asu, radosti, naden i dk nebesm zvuely hlasno kol san a knecho stanu. Radostn novina spla pak leenm dl, a k zsekm, kde v snhu hali nad vozy a inami vrch, a dl a k pednm strm. Ty nazejt daly ji zprvu o Nmcch. U velik sle se blil rzn nmeck lid, Sask nejvce a Durynk, Flandan, Frs a Brabant velik houf, t Ran a ze vbska a z bavorsk zem. Nekonen vech ada se ernala cestou mezi zasnenmi vrchy, vinula se jako obrovsk had vzhru, dol a zase do vrchu. Namhav, tko. Bylo neschdno i konm, i lidem. Snhem se brodili, do zvj zapadali, smekali se, padali. Byl mrz, a potem se zalvali, z kon se kouilo. Tk zbroj byla dvojnsob tk na horskch stezkch. Nejeden ryt, sloiv ze sebe odn, krel pky vedle svho kon. A p umdlvali, zastavovali se. Ale ryt, jen jel v pednch adch v kroukov brni, staten markrab Albrecht een Medvd, a vedle nho pn sndho lce a ernch vlas, v pln zbroji, sm Otk ern, jen kupedu kynuli a pobzeli. Tak dospli ve a ji dol se poutli klikatou, neschdnou cestou, a pedn houfy i valn voj se dostaly nadol. Tam v chlumeckm oudol stlo ji esk vojsko v plnm iku. Nad houfy se tepetaly korouhve zcm mrazivm vzduchem a nad n nejve

99

praporec svatho Vclava, praporec veho vojska. Kaplan Vt jej drel, maje na sob brnn a plbu; s nm kolem praporce stlo dobe sto eskch pn s tasenou zbran, a proboti, kaplan, vichni bedliv str posvtnho znamen. Zraky vech ech ped se hledly, kde proti nim stl nepehledn ik neptel. Konce jeho nedozrali, vecko dol se jm hemilo a nesetn blesky od zbran a zbroje mhaly se nad tm ohromnm ernavm mranem. Nastala chvle rozhodn; vem zabuilo srdce ped tkm, nerovnm bojem. Vtom kdosi vykikl, vzhru ukzal, a hned vichni pohldli k nebesm, kde zcm vzduchem plul velik orel. Na mocnch perutch, iroko rozepjatch, nesl se nad eskm vojskem a letl vped, pmo k nmeckm vojm. Jak z asu ztichl velik hlas a hluk, slyeli vichni skek velkho orla. Proti Nmcm letl, proti nim kiel, jako by ctil svou koist. Jet nezaniklo dobr to znamen a sly, mohutn zvuk se ozval nad eskm vojskem. Zazvuel zvonu hlas a za nm se rozhuel zvon velebn hlahol a nesl se nad hlavami vech. Ve aslo. Tajemn zvuk proud dojmal ve a vechny povznel. Lce se jasnila, zrakov zili a mnoz se chvli pohnutm. Knz Vt u vytren pobledl v tvi a z o mu vytryskly slzy. Unesen pohnutm hledl k nebesm a vtom zvolal do ticha plnho posvtn hrzy: brati! Pn Bh je s nmi. bute stl! Stl! Vizte tam! Vidte svatho Vclava v nebesk zi, sed na blm koni, v blostnm roue a dr kop s tm praporcem a bojuje za ns. Hlete, vzn se nad nmi, pejasn Svat Vclave, ddici esk zem! Vichni asli, oi, ruce k nebi obraceli, mnoz radost ronili slzy, vichni vtom jednm pomylenm zapli ze srdce, s pohnutou mysl Hospodine, pomiluj ny! dolm daleko, do svah zavtch strn zvuela velebn pse, ddictv pedk. A jak zahlaholila, kynul z kon kne Sobslav meem a vecko vojsko zpvajc, nadeno, dychtivo bitvy, vyrazilo proti nepteli. Zpv zanikl v bitevn boui. Bouila dolm, kde se vojska srazila. Nmci se staten bili, ale nevydreli. Nemohli. Jako pval vrazili na n echov, zpedu voj hlavn, pak do bok zlohy. Tepali, bili neptele, ervenou sukni mu sthali, tiskli ho zpt do vozu. Nmci tam vraeni stli jako ze a nemohli ni vped, ni vzad. Padali v zuivm boji. Snh kolem se barvil do ruda, prolit krev vak stydla hned mrazem, stydla na atech, na snhu, na zbrani i na samch ranch. I zaali Nmci prchat a zahazovali tty. Prchal, kdo mohl, nebo do snhu me zarel, o milost, o ivot prosil a v zajet se dval. Tak tak meziborsk biskup i halbertatsk, tak hrab z Lara, i sm markrab Albrecht Medvd. Ale ten, jen byl pvoda t vlky, Ota ern, leel mezi zabitmi. Poet jejich byl velik. echov zbili na pt set jmenovanch, ostatn nepotajc.

100

I zaplesali vichni a poklekli za knzem Vtem.

101

102

S hrzou hledl z vrchu csa Lotar na dsnou porku svch; a pomoci jim nemohl. Ji i na nj se valilo nebezpeenstv. Ji i sm pomlel dt se na stup s tmi, kte mu zstali. Ale bylo ji pozd. echov zaloili mu vecky cesty, a probt se nemohl, nemaje sil. Bez vle ech ani noha by neprola. Csa byl obklen, zajat se vemi svmi. Nezbylo ne dat o mr. Jindich Grojsk musil k eskmu kneti prosit, aby piel k csai. I el tam Sobslav a jednal velkomysln. Kdy csa jej uznal knetem, kdy uznal i prvo svobodn volby, sml voln odejt. A tak smutn se vrtil do Nmec s ostatkem vojska. S nm pikvail smutek do Nmec, a nejvc na saskou zemi. Ta ztratila na esk pd nejvce mu a z tolika vzneench rod. Ale vesele thlo od Chlumce do ech vtzn vojsko s pemnohou koist. Radostn zprvy letly ped nm; vude s asem naslouchali o divn pomoci bo, o znamench, o svatm Vclavu a jeho praporci a mluvili, e ani otcov, ani ddov nemli takov cti, jak tou chlumeckou bitvou echov dobyli. Nevslovn radost byla po v zemi a s velikou ct a slvou vtali v Praze statenho knete Sobslava a jeho vojsko. Ta chlumeck bitva slavn jest vybojovna osmnctho dne msce nora lta od narozen Pn tischo stho dvactho estho, kterho lta tak nejjasnj kne Sobslav znovu vystavl na hoe pu kapli sv. Ji. A tu kapli pak vysvtil Zdk, kostela olomouckho biskup, syn ctihodnho letopisce naeho Kosmy.

III A jet a zvte o jinm slavnm vtzstv naich pedk, t o zzran pomoci za toho boje a podivnm vidn, je pitom ml Jan, syn Svojslavv. To bylo lta 1260, kdy esk krl Pemysl II. bojoval s Uhry, s jejich krli Blou a mladm tpnem. Dlouho proti sob leela oboj vojska na poli Moravskm, dole v rakousk zemi na bezch Moravy eky. Na pravm ei, na levm Uhi a jejich spolenci, Polci, Rusov, Charvti a Srbov a Srbov z bosensk zem, Valai, sekelt Maai, i Tatai a divoc Kumni, jim tak kali Plavci, i Turci chovaresemt. A vech bylo sto a tyicet tisc a jet vce, sla velik, zvlt jzdnho lidu. esk krl ml jenom sto tisc mu. Z tch sedm tisc bylo eskch jezdc od hlavy do paty v kroukov a pltov brni, na konch tak elezem krytch. A byli v Pemyslov vojsku echov, Moravan, Slezci a nco pomocnch Nmc z Rakous a Branibor a Nmci a Slovinci z korutansk zem. A bylo pi krli mnoho znamenitch pn eskch a moravskch, pan Vok z Romberka, nejvy marlek eskho krlovstv, Jaro z Podhus, prask purkrab, ten opatroval zemskou korouhev na kop svatho Vclava, a kounickho rodu Heman z Rychnova, podkomo, a nejvy komornk Bavor ze Strakonic, t Vilm z Podbrad a Zdislav ze ternberka, pak pana Zvie z Falkentejna otec, Budivoj z Krumlova, a jin Vtkovici a pni eskch

103

a moravskch rod. S nimi prask biskup a olomouck a tak nkte nmet ryti a knata z e. Tak leela ob vojska proti sob a eka proudila mezi nimi. dnmu se nechtlo brodit se na druh beh ped tv druhho, aby nevzal od nho kodu. I mjel den po dni, a kdy tden ji minul, smluvili se krlov vzjemnou smlouvou, ji stvrdili psahou, aby echov v urit den, jen byl jedenct msce ervence, ustoupili dl od eky a nazejt, dne dvanctho, aby Uhi voln a bez pekky pebedli na jejich beh, pozejt pak, tinctho, v den sv. Markty, aby svedena byla rozhodn bitva. Tak sjednno, tak svatou psahou stvrdili uhert krlov a jejich velmoov. Ale psah svch nedbali a proti ujednn, kdy nalezli brody sob phodn, peplavili se Uhi hned v noci na druh beh a tu pak s bezslnm potem dne dvanctho a dne tinctho udeili na echy. Ti, spolhajce na smlouvu a psahy, nieho se nenadli a na boj se jet nechystali. Jejich vojsko nebylo ani vecko pohromad, nebo mnoh houfy se rozjely na pcovn. A tak jakmile Uhi se na n oboili, dostali se echov v nebezpeenstv velmi velik. Uher je plkruhem obklopil, sm silnj. Nejprve padl strach na echy, kdy slavm vzduchem zahml zbsil pokik Kumn, kdy na konch hrnuli se jako nesmrn mrano kobylek, a se tsla zem. Ale jak echov zazpvali Hospodine, pomiluj ny jak nejvy purkrab v eleznch much pozdvihl zemskou korouhev, strach rzem spadl ze veho vojska a musky zaali boj. A kamkoliv se pak pan Jaro z Podhus s praporcem obrtil, vude neptel ustupovali, couvali, obraceli se na tk, a elezn mui nedoli dnho ourazu, ani jejich kon. Kdy se ta zuiv bitva zaala, bylo odpoledne a dusno a mrtvo, vidli ti, ji stli za valnm vojskem v zloze, asnou vc: Nad zstupy eskho vojska pch a jzdnch, nad spoustou helmic, nad praporci houf zjevil se pojednou velik ptk, nesa se na rozpjatch kdlech. Byl to orel, ale blostn, barvy blej neli snh, a hlava mu zila zlatem i hrdlo, a svtlost byla kolem nho. Vznel se nad eskm vojskem, a zrovna nad korouhv svatho Vclava. Nad n poletoval, kdekoliv v kolotn a ven vraedn bitvy se mihla a vlla nesen nejvym purkrabm. A blostn, ziv ptk, nastojte, poal rst a rostl, peruti jeho se ily a , a se rozpjaly nad vekerm eleznm ikem. Zpod ohromnch perut padl na nj stn jakoby z mraku a halil jezdce i kon. Jen praporec svatho Vclava zstal jasn a svtl, a zlat jeho hrot zil a svtil za era stnu sm jedin a hoel tajemnm svtlem jako blesk paprsku nad spoustou vojska.

104

Pak rzem pohasl, blostn orel v povt zmizel a hav slunce svtilo zase na vecko vojsko. To v hodinu neporn, kdy Moravskm polem hml jsav pokik eskho vojska, kdy ve mranech prachu hnali se Uhi divokm tkem, ve zmatku nazptek k ece, Kumni-Plavci, Tatai, Maai a vechno jejich vojsko, kdy v lenm strachu skkali vichni do Moravy, aby se dostali na druh beh. Ale hynuli ve vlnch, v proudu, kon i lid, a tak, e stavili tok eky, e pes houfy jejich mrtvol mohli echov snze na druh beh, zmocnit se bohatho leen a hojn koisti uhersk. Do t uhersk vlky, kdy na jae nastvala, chystal se tak Jan, Svojslavv syn, staten zeman. Ale kdy si kon, zbra a zbroj vechnu pipravil, upadl do tk nemoci. Tak nemohl do sedla, a musil na loe. Tu peleel nejeden tden. Ale nejvce ho trudilo, a proto teskn bval, e nemohl s krlem na vojnu, a pak, e nely z pole do jeho dvorce dn noviny, jich se nemohl doekat. Jednou, vechen dvr odpoval jet v jitnm eru, upadl v tk zchvat, take ptel u jeho loe myslili, e nastala jeho hodina. Zsinalo mu lce, piven oko jako by haslo a bolestnmi vzdechy zvedala se prsa. Pak utichl, leel, a lce se poalo mnit; oivlo barvou, rty se usmly, a vtom otevel oi, zplna a jasn, ile se vztyil, a sed na loi, promluvil hlasem radosti plnm: Dkujte Bohu! Velebte ho, jako j ho velebm. Dkujte a slyte, co jsem t chvle vidl. Pry jsem byl na poli v boji, vidl jsem n esk lid, ale nedobe ikovan proti Uhrm. A ti znenadn na nae uhodili, a zle bylo... A se mi srdce chvlo zkost. A vtom zhldl jsem, slyte, v jasn zi svat ddice: nejprve svatho Vclava v lesknouc se brni a plb na hlav. Po boku ml me ve zlat pochv pln perel a v pravici nesl svj praporec. A za nm svat Vojtch v biskupskm roue, pak svat Prokop opat, ten ml berlu v ruce, a naposled krelo pt brat muednk v eholnm roue. Svat Vclav se ohldl na svatho Vojtcha a Prokopa a na vechny, i ekl, zeteln jsem slyel: Nae vojsko mdl, proto pojme jemu na pomoc. Jak to povdl, obrtil praporec proti neptelm, kte vichni se pak obrtili a prchali, kdy nai do nich staten bili, zpvajce tu sladkou psniku Hospodine Jan Svojslavv sepjal ruce a vichni kolem jeho loe se divili a pravili: Jist dal dnes Pn Bh vtzstv naemu krli! Pak, kdy doly zprvy z pole a vojsko se vrtilo z vojny, ukzalo se najisto, e Jan Svojslavv ml to vidn u vytren mysli na svit toho dne, kdy echov na Moravskm poli dobyli slavnho vtzstv nad Maary, a to dvanctho dne msce ervence lta od narozen Pn 1260, jak svrchu ji psno.

105

IV Praporec svatho Vclava zmizel za bou, je sthaly nai vlast, a nen pamti, jak zasv vzal, za kter doby. Jen povst t, e nebyl znien rouhavou rukou, e se nestal koist cizch, nbr e je ve vlasti a zase tam, kde bval a odkud byl ped vky vzat v as hroznho nebezpeenstv na ztitu a povzbuzen eskho vojska: v hrazenm kostelku vrbanskm. Tam vak ji neodpov v bval schrn, nbr v bezpenj, ale tak nedostupnj: v chlumku pod kostelem, v pevnm sklepen na mramorovm stole. Ticho tam; inen zbran umlklo i hrdin hlas. Ale v ero t kobky, jm svt zlat hrot svatho praporce jako nadje v temnotch protivenstv, zalh shora ohlas bitevnch zpv Hospodine, pomiluj a Svat Vclave, vojvodo esk zem a svd, e potomci nezapomnli, e iva v nich odvaha a e neustanou zpasit pro prvo tto zem a pro jazyk otc.

106

O Bruncvkovi
I

Kdy zemel kne ibid, tehdy Bruncvk, jeho syn, uvzal se u vldu nad eskou

zem. Mlad kne byl lechetn a ke vem spravedliv. Ve sv i vak dlouho nezstal. Maje stle na mysli hrdinstv nebotka svho otce, jeho est a slavn jmno, rozhodl se v tetm roce svho panovn, e se vyprav do svta hledat cti svmu jazyku. Mj otec si dobyl znaku orla, j pak chci si lva dobt. Tak ekl sv manelce, kdy j mysl svj oznamoval. Mlad pan se nad tm velice zarmoutila a prosila ho, aby nejezdil, aby se nevydval v nebezpeenstv. Kdy Bruncvk ji nechtl vyslyet, rozplakala se a plac jej objala a znovu dala, aby j tu samotn, v tesknot a smutku nenechval. Ne Bruncvk srden ji til, e nebude oputna, e vzkzal jejmu otci, aby tu s n byl a jej u vld zastal. A sav svj prsten, pravil: Tuto ti dvm na svdom svj prsten a tvj prsten z tvho prstu beru. Nev nikomu, a sly cokoliv, nev, le sama uz tento prsten. Jestlie ho v sedmi letech neuvid, vz, e nejsem ji naivu. Kdy pak jej otec pijel, dal Bruncvk osedlat ticet kon, a pichystav se s druinou,

108

rozlouil se s Neomeni, svou manelkou, i s jejm otcem a vydal se do svta na dobrodrustv jako prav, staten ryt. I jel do rozlinch zem, jel pod dl a dl a ryti jeho a zbrojn s nm, a pro vody nemohli dle. Dostali se a na beh irho moe. Ne ani tu se nezastavil, ani neobrtil. Opativ sob korb, vsedl na nj se svou druinou, i kon s sebou vzali, a pustili se irm moem do neznmch konin. Kdy odreli od behu, vl pzniv vtr a vl pak za dlouh as. A jedn noci, to ji tvrt lta na moi jezdili, nhle se obrtil. Za temn noci rozehrlo se moe. Bruncvkv korb potcel se v boui a divok vlnobit metalo jej hned vysoko a hned zase dol do vodnch propast. Plavci byli u velikm strachu, ale jet vce se pak polekali, kdy nhle spatili ve tmch dalekou, lutavou z a kdy je vechny pojednou ovanula siln, pronikav vn. Tu poali teprve nakat a bdovat, nebo vdli, e ta z i vn jsou z Jantarov hory a e ta hora v noci zc m tu moc, e vecko, a lidi, a zvata, lod, vecko, co jest v padesti mlch kolem n ze vech stran, k sob ivou moc pithne, zrovna pitrhne, a kdo se na ni dostane, ten e pi t Jantarov hoe mus zstat a nikdy, nikdy vce se z n nedostane. Proto se plavci tak lekali a bdovali, kdy vidli, kam je vichr ene. Marn se modlili, marn i sliby inili, aby se vtr obrtil. Neobrtil se, hnal je dl, a jak se ji na padest mil ped tu horu vichrem dostali, letla lo rovnou, pmo k Jantarov hoe, letla v lut jej zi, je stoupala vysoko do tmy a byla rozlita daleko na rozbouench vlnch. Lo pak se pojednou zarazila u behu ostrova, prosted nho se ta Jantarov hora vypnala. Na ten ostrov Buncvk vystoupil i jeho druina a kon tam tak z lodi vyvedli, jakmile se moe pojednou utiilo. To ji svtalo, a v slunen pak zi seznali, e je ten ostrov oputn, liduprzdn a e nen na nm nic, m by se mohli ivit. Jak jej obchzeli, spatili na pobe mnoho zetlelch, rozpadlch lod a mnoho lidskch kost, blajcch se v psku na palivm slunci. I zastesklo se z toho Bruncvkovi i vem. Vidli, e ti tu bdn zhynuli, a tuili, jak alostn konec je sam ek. Smutn se rozhleli kolem a iroirou moskou pln, jej zelenav vlny splvaly v nedozrn dli s oblohou. Kdy se pak ponkud vzpamatovali a sob po t boui odpoinuli, pece se o to pokusili, aby se odtud dostali. Vsedli zase na svou lo, a odrazive ji od behu, rozpjali plachty, pak se vesel chopili a veslovali siln, bez navy. Lo jela, od ostrova jela, a ji se poali tit, e zmohou kouzelnou moc Jantarov hory. Jak ta nadje poala jim svtat, opeli se tm vce do vesel a pracovali, a zrudli, a se jim po tle inul pot. A lo jela, rychle jela, a pojednou se zarazila a stla tie jako na kotvch opt u behu ostrova pod Jantarovou horou. Bruncvk se tuze zarmoutil a vichni byli na mysli hrub skleni, vidouce, e ji jim souzeno zstat na tom neblahm ostrov. Dokud mli potravu na lodi, nebylo zle. Za

109

dobu, co tu mekali, jet dvakrte se pokusili, aby se na lodi odtud dostali. Ne pokad ocitli se zase zptky u behu jako poprv. Kdy pak doly vecky zsoby lodn, zabjeli kon a ivili se jejich masem. Ale kdy sndli poslednho, Bruncvkova kon, nastal krut hlad a ten je hubil. Zoufale hledali, m by ho zkonejili; ne po vem ostrov nenalezli ani zrna, ani ptka nespatili, nic, m by se mohli nasytit. Pitom vdy jet ekali smilovn boho. Ale kdy nabyli jistoty, e nadarmo, zmohla se jich zoufalost, a pak tup oddave se svmu osudu, usedli nebo ulehli na behu, u lodi, a ekali smrti. A ta brala jednoho po druhm. Ji jenom Bruncvk a star ryt jeden, Bald jmnem, zstali ze vech pod Jantarovou horou. Ten ryt star, kdy s Bruncvkem sed do irho moe hledl, promluvil pojednou k mladmu kneti: Pane mil! Kdyby tak vdla tv pan, kdyby tak vdli tvoji zeman o tvm netst! Slye to Bruncvk, byl velmi alostiv. A tu mu Bald ekl: Nestskej si, mj mil pane! Poslechne-li mne, mohl by ses odtud dostat. Jene nevm kam. A co ty? vece Bruncvk. O mne se nestarej. Jsem str a nedbm. Mn jest ji zde ostati. Zachrn-li se vak a pijde-li kdy ke tst, rozpome se na mou vrnou slubu. A co bys mn radil? ptal se Bruncvk. Vidls, pane a kne mj, e sem prvnho roku za naeho pobytu piletl ptk noh a druhho roku tak jednou. A tohoto roku pilet zajist zas, jak se zd, e jeho obyej, e na kad rok jednou sem pilet. Ten t m vyvst, jestlie r. A jak by mne vyvedl? Bruncvk asna se tzal. Star ryt ukzal na koskou koi, kter u lodi leela, a ekl Bruncvkovi, aby si do n lehl, ale aby me svj vzal s sebou. Kdy se tak stalo, zail jej ryt emenem a vloil Bruncvka v koi zaitho na Jantarovou horu. Nedlouho pot v povt zaumlo a bylo ctit prudk vanut vtru jako ped bou. To bylo od letu ptka noha, jak se blil k Jantarov hoe na ohromnch perutch. Kdy se pak ukzal nad horou, to jako by nesmrn mrak se tam vznel. Okamik spoval noh vysoko v povt na rozpjatch kdlech, pak vrz se dol spustil, a sebrav Bruncvka, jako by zrneko bylo, vznesl se do povt a letl pry. Na ostrov pod Jantarovou horou bylo zase ticho a pusto. Smutn stly zetlel, rozpadl lodi, nehnut leely jejich stny na psitm pobe, kde na slunci se blaly kosti zhynulch. Jedin iv tu byl: star vrn ryt Bald, jen hladem zmoen, vyslen sedl v psku, opraje se o trosky vymelho korbu, a kalnm zrakem teskn hledl do ve, za ohromnm ptkem nohem, jen se ji v dli tratil, uneje jeho mladho knete bhvkam

110

II Ptk noh letl s Bruncvkem nad irm moem, letl prudkm letem ti dni a ti noci a uletl za tu dobu sta a sta mil od t hory Jantarov, a se snesl daleko na pustch horch a uvrhl Bruncvka do hnzda mezi sv mlad. Jak jej tam hodil, sm se zase vznesl a letl za jinou koist. Hladov mlata se vrhla na velik to sousto, a hnviv kice, trhala koi kolem Bruncvka. Ten, jak se mu uvolnilo, vytrhl svj me a vztyiv se porubal vechny mlad nohy. Kdy se tak vyprostil, prchal odtud, nepeje si hrub oddechu, ubhal tmi nehostnmi horami vzhru dol pustou, holou strn i lesnatm valem, a se dostal na kraj hlubokho dol. Sotvae sem vkroil, div ev a ryk dolehly k jeho sluchu. Chvli naslouchal, nevda co init. Zpt vak ji nesml. Musil kupedu, a tak Pnu Bohu se poruiv, dal se tm oudolm. I el, a doel k vysok skle, a tu se zastavil, nebo pedivnou vc uvidl, krut zpas lt san se lvem. Zuiv bojovali, na ivot a na smrt, a van jejich a ryku byl pln val a tsly se stromy i skla. Nu, mil Boe, komu pomoci? pomyslil Bruncvk, jen stanuv opodl, hledl na zpasc: Pro lva jsem vyel, pro znak lva tolik jsem ji zkusil; nelze jinak neli lvu pomoci. Dj se jak dj! Tak se rozhodl a vytasiv me udeil na zelenavou, kovov lesklou sa s devti hlavami. Jak ji poal tepat a hlavy usekvat, upustil lev od boje a vechen krv zalit, udchn, utvn zuivm zpasem, ulehl, aby si odpoinul. Tak zstal Bruncvk v boji sm. Bil se musky, rny jeho se na netvora jen sypaly; ale sa byla nezdoln. Ji poal Bruncvk umdlvat, ji sm nedorel, ji se jen brnil. Vtom lev, oddechnuv si, vyskoil velikm skokem a jako bleskem zakousl se do san a roztrhl ji vejpli. Bylo po nebezpeenstv. Bruncvk se vak lekal novho. Bl se nyn lva. Ne lev na nj neskoil, nbr lehl u jeho nohou. Bruncvk chtl odtud. Ale jak vykroil, vstal lev a el za nm. A el pak dl a dl, jak se Bruncvk bral dolm, vude za nm na kad krok. Mladmu kneti nebylo to milo; nevil lvu, a proto by se ho byl rd zbavil. I nasbral si alud a bukvic a vylezl pak na vysok dub. Tam usednuv na mocnou haluz, ukryl se v hustm list starho stromu a ekal, a lev odejde. ekal a ekal, chvli, pl dne, a lev sedl pod dole pod dubem a hledl nahoru do hust koruny. Nastala noc; Bruncvk ji prodmal na dubu. Jak ho rno probudil chlad, jakmile otevel oi, prvn bylo, e se podval po lvu. A lev byl jet pod dubem. Sedl tu jako vrn pes a vysedl tak i druh den, smutn hled do koruny, vysedl i druhou noc a z msta se nehnul. Ale tetho dne, kdy Bruncvk z dubu neslzal, zaval zarmoucen lev tak siln, e se a dub zachvl, a Bruncvk pvalem hroznho zvuku ohromen, pustil se haluze a spadl

111

na zemi. Tak leel hrub potluen a nemohl ani vstt. Byl slb a neml co jst; nezstal vak bez pomoci. Lev, jen od nho odbhl, vrtil se zanedlouho, nesa ulovenou srnu, a tu poloil Bruncvkovi k nohm. Mlad kne ji vidl, e lvu kivdil a e neteba se ho bt. Proto kdy lev pilehnuv hlavu mu na kln dal, hladil ho po hust hv jako vrnho psa. Od t chvle ho poal mt rd, a lev zstal mu oddn po vechen as, co v tch divokch horch mekali. Ti lta Bruncvk bloudil pustinou, mezi lesy; a lev pod s nm, vude a vdy, zv hon a pnu svmu pineje. Jednou za tch potulek dostal se Bruncvk na vrchol vysok hory, odkud zahldl ped sebou ir moe a v tom moi daleko hrad njak. I zaradoval se, e vid zase lidsk obydl, neb do t chvle dnho nenael ani nevidl; i pospchal smrem k moi, prose Pna Boha, aby mu dal tam dojt. Patnct dn minulo, neli pronikl pustmi horami a dostal se na beh mosk. A ten byl pust, psit a kamenit. Bruncvk, puzen nadj a touhou po tom hrad, jal se hned meem roubat stromky a prout, a nanosiv ve na pobe, zrobil si a spletl irokou lsu, kterou pak spustil na vodu. To uinil ve chvli, kdy lev odeel na hon shnt potravu. Bruncvk tak schvln udlal, neb nechtl ho s sebou, aby mu nepekel. Prv kdy mlad kne odrazil od behu, vrtil se lev, nesa v tlam ulovenou koist. Ne hned ji pustil a zavav skoil do moe za svm pnem, skoil ohromnm skokem a pednma nohama voru doskoil. Jimi se drel a plaval dobrou chvli, a Bruncvk, pohnut oddanost tou, pomohl mu z nesnze na lsu. A tak plavali nyn spolu na chatrnm lunu, na jednom konci Bruncvk, na druhm lev. Devt dn a noc plavali na lse; moe s nimi asto hrlo, take nejednou byl Bruncvk ve vod do pasu, do hrdla. A nebe nad nimi se tmlo i vecko povt, a pak plouli ustavin hustm erem, nevdouce kam. Jen to vidl a pozoroval Bruncvk, jemu v t tm teskno bylo, e nejsou ji na irm moi, nebo vpravo vlevo ernaly se erem obrysy hor. A se pak projasnilo, to kdy podplynuli pod Karbunkulovou horu. Ta hora velmi jasn svtila jim rudou z, a poslze z t tmy vyjeli. A tu ped sebou zhldli hrad, an strml na vsp v plnm slunenm svtle. Byl to ten, kter byl Bruncvk zhldl z temene vysok hory. Pistal ke behu, a provzen jsa svm druhem lvem, veel do hradu, v nm panoval krl Olibrius. Divn byl, neobyejn. Ml dvoj oi, jedny v oblieji, druh vzadu hlavy. A divnj jet bylo jeho dvoanstvo: mnoz o jednom oku, o jedn noze, mnoz rohat. Jin mli dv hlavy nebo i ps hlavu, nkte byli jako liky erven, jin od polovice ediv, od polovice bl. Mnoz se obrm podobali, jin jako trpaslci mhali se mezi nohama tchto velikn. Bruncvkovi nebylo tu volno a chtl opt zpt. Ne Olibrius krl ho zadrel a tzal se ho, jak sem piel, z vleli i z nouze. Z vlasti jsem se vydal z vle, sem pibyl jsem z nouze. Prosm, pomoz mi, abych se

112

Nhle spatili ve tmch dalekou lutavou z.

113

zas mohl vrtit dom, tak Bruncvk dal. Krl pak mu odpovdl: Odtud me jen eleznmi vraty. Ty ti vak neotevru, tmi t nepustm, dokavad neosvobod m dcery, kterou mi unesl drak Baziliek. Kdy Bruncvkovi nezbylo, neli aby zstal mezi tmi obludami krlovmi, nebo aby vysvobodil jeho dceru, odhodlal se, e se pokus o draka Bazilika. Krl Olibrius dal mu pipravit korbec a na tom plul Bruncvk s vrnm svm lvem k ostrovu a hradu pemocnho draka.

III A k ostrovu doplul bez nesnz; do hradu vak se dostat nebylo skoro mon, neb ml ten hrad troj brnu, u kad pak brny zuiv obludy za strce. Bruncvk musil podstoupit s nimi boj. Zpas ten byl tuh, od brny k brn tu a hroznj, a Bruncvk by si byl prchod do hradu neproklestil, kdyby nebylo jeho vrnho lva. Ten pokad, kdy pn ji v zpase umdlval, piskoil a tak dlouho se s obludami potkal, dokud si Bruncvk jak nle neoddechl. Tak pronikli poslze do hradnho palce, a tu v ndhern sni zastal Bruncvk dceru Olibriovu, dvku spanilou, ale od paty do pasu hady otoenou. asla, kdy ryte zhldla, a nechtla ani vit, e moc se do hradu dostal; myslila, e straliv strcov bran usnuli. Pak prosila Bruncvka, aby se nevydval v nebezpeenstv jet vt, aby se vrtil, dokud je as; jestlie strce ve branch zahubil, draka Bazilika a jeho druiny e nepeme, aby tedy jen chvtal, e na velikm ase, protoe touto chvl Baziliek, hrozn jej te pn, sem pichzv. Bruncvk vak zstal a nelekl se, kdy se poala pojednou do sn valit, hrnout druina Bazilikova, pitc a syc; nejrznj leskl hadi, jeti, hadov panenky a divn a jin obludy, rzno, v chumlech, v kotouch, ve v hrozn smsici, v takov zplav, e velik s byla jimi za chvilku plna. Bruncvk se dal s nimi hned a chut v zpas, posilnn prstenem, jej mu panna dala a jm nabyl sly za dvacet mu, a jet vce posilnn touhou, aby nebohou pannu vysvobodil. A lev mu tak vydatn pomhal. vihal ocasem do oblud, drtil je tlapami, trhal je zuby, rozkubval je na kusy, a tak vecka ta pitc, syc hav zniena jeho silou a Bruncvkovm meem. Ji ml mlad ryt vyhrno; vtom hrozn hluk, jako hmn, otsl sn, a ji sm Baziliek, drak s osmncti ohony, kovov, mav barvy, ohniv tlamy, vrazil na sv protivnky. Tu teprve nastalo Bruncvkovi hoe. Brnil se, zpasil, sekal do draka, zranil ho kolikrt, ale sm u tak krvcel. Kolik ran ji utril, nkolikrt ji na zemi povalen. Ale pokad ho lev zastoupil. A kdy pak opt lev umdlval, sebral se Bruncvk a dal se v nov boj. Ten trval od nepor, po celou noc a nazejt rno, a do samho poledne.

114

Tu teprve padl Baziliek, nathl dy a zdechl. Lev hlasno zaval, Bruncvk vak, poset ranami, leel na zemi jako bezduch. Tak nebohho ujala se dcera Olibria krle. Vymyla Bruncvkovi rny, obvzala je, lila je a oetovala tak, e devtho dne zase vstal. I vzav vysvobozenou pannu, uvedl ji na lo a vrtil se s n a se lvem na hrad jejho otce, te se, e nyn budou otevena elezn vrata a e bude lze, aby se navrtil do vlasti. Krl Olibrius ho s radost uvtal, o eleznch vak vratech se ani nezmnil. A tak nechtl o nich ani slyet, ka, e tu Bruncvk mus zstat, e si dcera Afrika statenho ochrnce tak zamilovala, e ho chce za manela. Bruncvk zahoel hnvem na krle i na jeho dceru a trpce j v duchu vytal nevdk. e vak nebylo ani rady, ani pomoci, musil povolit a pojal krlovu dceru za manelku. Ale mysl jeho byla ustavin jinde, daleko ve vlasti, u Neomenie, a m dle tm vce po n tesknil a touil. Smuten sedval na behu a vyzral na moe, do dli, nezjev-li se njak lo, kter by ho odtud vysvobodila. Ne po iru daleku nikde se nezablala plachta, dn korb nezeil zelench vln, je na slunci hrly a v jejich hukotu zanikaly teskn povzdechy mladho ryte. asto tak, kdy osaml, bloudil hradem, jej v duchu proklnal, i jeho krle i dceru a jejich dvoanstvo netvorn. Kdy se tak jednou hradem zamylen prochzel, piel do sklepen, jeho do t chvle nikdy nevidl. V tom sklepen spatil na kamennm stole star me bez jilce. Man ho obnail, a jak si ho prohlel, seznal, e je z vybran ocele, nramn ostr. I zalbil se mu tak, e sal jilec ze svho mee a vstril jej na ten star me, kter pak vrazil do pochvy svho mee. Svj pak me bez jilce poloil ve star pochv na kamenn stl a potom odeel. Setkav se s Afrikou, neekl j, co uinil, ale optal se, jak to me v tom sklepen. Krlova dcera se lekla a hned la a zavela sklepen na devt zmk. Bruncvk se tm dychtivji vyptval, jak to me a pro ho tak skrvaj. Kdybys vdl, co ten me mnoho moci m! Vce vak neekla. Ale kdy Bruncvk nalhal a neustal prosit, aby povdla, e me, e m k tomu mei kle, jeho e nen, tu povolila. Kdy tedy chce vdt, sly. Ten me m tyto moci: kdy bys z pochvy ho vytrhl a ekl Hlava jedna, dvaceti, ticeti, sto tisc hlav dol!, hnedky by hlavy dol skkaly. Bruncvk se tomu sml, jako by nevil; ale e ta mu utkvla v mysli, a ji uvaoval, jak by se pesvdil. A tu, kdy jednou nkolik tch obludnch dvoan ryavch, edch, hrbatch i o dvou hlavch a ps hlav vstoupilo k nmu do komnatky, vytrhl me a ekl: Nu tmto meem prvnm potvorm hlavy dol! Hned hlavy vech, co jich tu bylo, dol skkaly a on, sebrav je, do moe je hodil. Potom po malm asu, kdy krl Olibrius s dcerou a se vm dvoanstvem sedl za

115

stolem, vytrhl Bruncvk znenadn svj me a vzkikl: Nu mil mj mei! Tmto obludm i krli s dcerou, vem hlavy dol skkejte! Tak se stalo. Bruncvk, pomstiv se za nevdnost, nechal pobitch, vyel rychle ven a chystal se hned na cestu. Otevev elezn vrata, nabral si potravy, zlata i drahho kamen, naloil ve na korb, a vzav milho lva, vydal se vesele na cestu. Lo astn vyplula a Bruncvk zamil dom, do vlasti.

IV Vtr vl pzniv a korb plul astn poklidnm moem. Bruncvk nepotkal nikoho cestou, dn lodi, tak dnho ostrova nespatil. A teprve sedmho dne udlo se mu mimo jeden ostrov plout. Zdaleka ji uten vypadal. Zelenal se, vysok, koat stromy strmly na behu k modrmu nebi a staven nadiv krsn, nevdan jimi prokmitovala. A s vtrem vanuly od ostrova rozkon zvuky. Lahodn hra se tam ozvala, tak veselch fanfr trouben a bubn rachocen. Pak lbezn zpv muskch i enskch hlas nesl se k nmu arovnm ohlasem nad vlnami zcm vzduchem. I zatouil Bruncvk po lidech a srdce i sladk hlas hudby thly ho k ostrovu. Kdy tam pistal, uzel velik vesel, lid mnoho, na konch, pch, vechny v bohatm obleku, v sametu, v hedvb veselch barev, zvlt urostl pan a panny pekrsnch o, vlas a tv. Vichni tam byli bez starost, v bujnm vesel. Tu na konch, v ndhern zbroji v okolu klli, tam na voln prostoe tanili, jin zpvali, hrli. Jakmile vstoupil Bruncvk a poal se na n dvat, hrnuli se k nmu, mldenci, panny, a volali: Jak jsi k nm piel? Ale a jakkoliv, bude tancovat. A s nmi zstane! Nepustme t! Zstane navdycky s nmi! Krsn panny a pan podvaly mu ruce, mui ho obklopovali. Ne Bruncvk pamatuje se poznal, e to sladk, lahodn nebezpeenstv, e v tom uten jest jeho zhuba. Proto vytrhnuv se obnail me a zvolal: Nu tm nejblim hlavy dol! A hned se tak stalo. Ostatn se vak nezalekli a volali: Tm naim rukm neujde. Ty pece bude s nmi tancovat a na konch jezdit. Jsme Azmodeov, bli sem zaklet, a mme tu moc Slye to Bruncvk, potrhl me a vzkikl: Nu tmto vem blm hlavy dol! A tu vem skkaly dol, Bruncvk pak odkvapiv vsedl na lo a plul dle. Jel a jel a bloudil zase mnoho nedl, a poslze uzel pekrsn msto zdaleka zc. Zakotviv u nho, zamil se lvem k nmu. Kolem msta nezhldl ani lovka, tak v oteven

116

brn bylo ticho i na ulicch a nmst. Krsn to msto jako by vymelo. Vecky vak domy byly oteveny a bohat opateny. Vude nael kryt stoly a jdIa dost i vzcnho vna. Jak tak Bruncvk chodil dm od domu, zaslechl nhle trubae a bubenky a ti troubili a bubnovali nramn velmi. Vojsko thlo do msta; to byli Astriolov, ped nimi jel na vranm koni jejich krl Astriolus. Bruncvk, znamenaje, e mu s nimi nebude dobe, obrtil se a chtl z msta. Ale vtom ho zhldli, a zaskoive ho, tzali se, jak se dostal sem. A jsem piel sem jakkoliv, odvtil Bruncvk, ale to vzte, e se vs nebojm.

Bruncvk se lvem Tu oni, uchytive ho, vedli ho ped krle Astriola a ten mu ekl: Bu nm slib, e tu zstane s nmi vn, nebo t dm vsadit na ohnivho kon. Tv hrozby se nebojm. Doufm v svho Boha, ponvad mn ji z velikch strach a nebezpeenstv pomohl, e mi odtud tak pome. I kzal Astriolus pivst ohnivho kon. Bruncvk vak, kdy ho tyi chlapi zaali trhat, aby ho na toho kon dovlekli, vytrhl me a vece: Nu tm tyem hlavy dol! A hned hlavy skkaly, a lev piskoiv narz je roztrhal. Astriolus, tm rozlcen, vzkikl na houf vojska. Pitrhli s velikm hlukem a troubenm, tolik tisc jich bylo, a hned

117

obklili Bruncvka. Ten vak neboje se, netesa se, stoje prosted nich, blskl svm meem a zvolal: Nu dvaceti mum, nu ticeti, nu sto, nu tisce hlav dol! A hned se hlavy koulely a trupy se kcely v takovm mnostv, e se a zem zatsla. Hrza padla na vechny kolem i na krle, dsili se a kieli, krl pak volal: Pamatuj se, Bruncve! Pamatuj se pro svho Boha a schovej me! Slibuji ti, e t dovedu do tv vlasti, jen nevradi ji vce! Kdy pak na Bruncvkovu dost svat slbil, e to ve spln, e ho se vm, co m, i se lvem beze veho razu do esk zem doprav, zarazil Bruncvk me. I stalo se, jak Astriolus slbil. Bylo ve tvrtek v prvn soumrak, kdy vysadil Bruncvka na hranicch sv e. Odtud se bral Bruncvk dl, a se dostal beze vech nesnz do sv e.

V Kdy stanul ped Prahou, vzal na se poustevnick roucho a el se lvem na svj hrad. Tam bylo hluno a veselo, nebo zrovna v ty asy vdvala se Neomenia, jeho manelka. Minulo vce neli sedm let, co Bruncvk odeel z Prahy do svta. Ponvad Neomenia po tu dobu jeho prstenu nezhldla, poslechla rady svho otce a pijala nabdnut vzcnho knete, jen ji chtl za manelku. Kdy Bruncvk v poustevnickm roue na hrad uslyel, co se dje, velmi se zarmoutil. Neekl vak dnmu nic, ani se dal poznat. Jen k nkovi, noscmu na stl e stbrn a zlat, se piboil a pustil do e, ze kter Neomenia pila, prsten, kter do t chvle sm na prst nosil. Pak se hned obrtil a vyel z hradu. Kdy branou vychzel, napsal na vrata: Ten, kter ped sedmi lety vyel, je tu. Z toho povstal nemal poplach a shon. Zatm Neomenia, jak dopjela ze zlat e, zhldla na dn prsten a hned jej tak poznala. V srdenm pohnut neutajila, je, i to, e se Bruncvk jist navrtil. Toho se lekl jej enich. Vyskoil, dal hned osedlat kon, aby dohonil svho soka, aby ho zniil. S ticeti jezdci hnal se za nm, a jej uhonil a jal. Bruncvk, vida, e b o jeho hrdlo, vytasil me a zvolal: Nu tomuto enichovi hlavu dol i jeho sluebnkm! Skkaly hlavy dol, padala bezhlav tla z kon a kon voln beli zptky do msta. Potom se odebral Bruncvk na jeden z knecch hrad a svolal tam pny a zemany, kte ho uvtali s velikou radost a hned s nm do Prahy jeli. Kdy se ji k mstu blili, potkali Neomenii, jejho otce s velkou druinou. Brali se vichni hledat Bruncvka. I radovali se vichni z toho shledn, a nejvce Neomenia, je ve sv blaenosti slzy ronila. Vichni se vrtili do Prahy a tam pak vecko obyvatelstvo, sta i mlad, vtalo

118

Bruncvka s velikou radost a mnohm plesnm. Tili se, e se jim kne navrtil i e jim lva pinesl. Veker zemi se stala radost, kdy kne dal po vech mstech volat a lva na branch malovat, t na zemsk korouhvi, to lva blho v ervenm poli. Odtud il Bruncvk spokojen s Neomeni a panoval astn jet dobrch tyicet let. Vrn lev byl pod s nm a u nho. Kdy pak Bruncvk ve vysokm vku zemel, zanechav jedinho syna Ladislava, nechtl lev bez svho pna iv bt. Tesknil a chadl, a naposled zavav v t tesknosti, u Bruncvkova hrobu zemel. A zzran Bruncvkv me? Ten je pevn a hluboko zazdn v Karlov most do pile, tam, kde stoj socha Bruncvkova, majc u nohou podobu lva. Tam dal Bruncvk ped svou smrt me tajn zazdt, tam odpov ta arovn zbra ji stalet a objev se, teprve a bude v eskm krlovstv nejhe. Kdy nae vlast bude nejvce sklena, pitrhnou od Blanka svatovclavt ryti na pomoc a sm svat ddic esk zem je povede. A tu jak pojede po Karlov most, zakopne jeho brna (blou) a vyrpne kopytem z kamen Bruncvkv me. Toho se svat Vclav chop a v tuh sei pak jm nad hlavou zato a zvol: Vem neptelm zem esk hlavy dol! Tak se stane a bude svat pokoj v na vlasti.

119

Opatovick poklad
I

Mlad klerik du a zkona sv. Benedikta v opatovickm kltee piel ped samm
polednem opatu svmu oznmit, e t chvle pijel znenadn host, pn jaksi, patrn urozen, s dvma jzdnmi sluebnky, e u brny v pednm dvoe slezli a ten pn e zael rovnou do kostela. Opat, knz vn postavy, se ptal, odkud pijel. Z Hradce. Co kal? Nic, a jeho lid tak ne. Jak vypad? Je prostedn postavy, tyicetilet a m ernou bradu. Pn vn, pkn odn, ale sukni m tmavou a bez ozdob, ani prouku na n Opat se na okamik zamyslil, pak vstal, a vyed ze sv jizby, bral se dlouhou chodbou z konventu, dol po schodech na ambit, objmajc kolkolem tich rajsk dvr. Ten se t chvle vyjasoval v proudu slunench paprsk, je sem poaly padat. I do ambitu vnikala jejich zlat z, malujc na dlky i na stnu stny romnskho sloupov. Parno srpnovho dne nebylo zde jet tak ctit, neb od rna skoro a do t chvle vude tu spoval chladiv stn.

121

A ticho, przdno bylo mezi starmi budovami. Mnii vichni mekali tou dobou ve svch celch. Te se tu opat mihl svtlem a stnem, pak zaboil z chladu na druh, pedn a prostorn ndvo, do parna a plnho svtla, kde zcm vzduchem jasn se obrely od modr, bez mraku oblohy budovy kolem, zvlt dv chrmov ve i velik chrm, ve romnsk stavby. Opat zamil k portlu plnmu ndhernch ps kamennch, zdobench bohatou ezbou lupen, list a podivn zve. Vtom ze dve, jimi vanul z kostela pjemn chlad, vychzel ciz ten pn. Ml jet smeknuto; smd byl, ernovlas, lysho ela, irok tve a el ponkud ohnut. Jak se mu opat podval do velkch, tmavch o, jak cizinec promluvil, poznal, e to ne vedn lechtic. Mile dkoval za uvtn a rd pijal, kdy jej opat pozval k obdu. li spolu zpt do ambitu, kol rajskho dvora rovnou do refekte, nebo hlubokm polednm tichem ozval se kltern zvon, hlsaje ddin i lidem na polch poledn klidu as. V dlouh, klenut sni, prosted n se thla ada dubovch stol, s cnovm, mdle se lesknoucm ninm, a ady stolic a sedadel, ekali ji mnii, sta, mlad. Kdy obvykl pobonost vykonna, zasedli vichni. Nejve opat se svm hostem v ezanch dubovch keslech. Po vechnu dobu host mile hovoil, o kltee, o kostele, jak je krsnho dla, zrovna jakoby vlaskho, zvlt ten portl. A kdy opat ekl, e ne, e to domc dlo, e to kostel pestavn z pvodnho malho, ale prvn mnichov, hned pi zaloen, e byli Vlachov, z Monte Cassina, rozhovoil se pn o mateskm kltee, a e jej zn. I vypravoval o nm, Vlach, o mu tak, e kdo ble sedli, zapomnali na jdlo. Ne m dle host hovoil, tm vce se neklid zmhal opata. Ji prve, kdy slyel, e pijel pn z Hradce, pomyslil, e to nkdo ode dvora, protoe rno zvdl, e vera pibyl do Hradce csa s komonstvem. A hned tak, kdy klerik oznmil, e ten pn veel nejprve do kostela, vzpomnl si opat, co slchal o csai Karlu: e pokad, jakmile do njakho msta pijede, vejde nejprve do kostela. Pak vecka ta lbezn e a znalost svta a vecko jednn, je budily ctu a obdiv Sotvae host odloil n a umyl si ruce v leskl mdnici, ji prosil jej opat, jak stanuli sami v okennm vklenku, aby mu za zl neml a jemu oznmil, kter jest jeho jmno. Host slbil, e pov, ale dal dve, aby li do kostela, tam aby vzal opat tak dva nejstar mnichy z konventu. Opat ochotn tak uinil a zavedl host chodbou zrovna do kostela. Byl vysok, klenut, o tech lodch, oddlench okrouhlmi sloupy, je nesly mohutn plkruhov oblouky. Celou rozlehlou prostorou neetnch oken nesla se mha tajemnho era, v nm se tratily hojn malby po stnch. Vichni tu poklekli ped hlavnm oltem; kdy pak ciz pn vstal, ekl: Kne opate, chtls vdt m jmno. Oznamuji ti a bratm zde, e jsem Karel, msk csa a esk krl, pn v. Opat se snan omlouval, e ho tak mlo poctiv pijali, akoliv, jak doznal, e tuil,

122

jak est se stala jejich domu, ale e sm sob nevil. Csa vak vldn se usml a pravil, e prv tak dobe, e nechtl, aby ho kdo poznal, proto tak e nechal dvoany v Hradci a e nikomu neekl, kam jede. To jsem proto uinil, pokraoval, abych mohl s vmi volnji promluvit. Ote opate, tito-li brati nejstar a nejvrnj v tvm kltee? Ti jsou. I ekl csa: Mil otcov, ji vm tuto na bom mst oznmm, pro jsem k vm pijel. Slyel jsem, e mte pi tomto kltee velik poklad. Je-li tomu tak, doufm, e ho pede mnou nezatajte. A j vm slibuji, e vm nic z toho nechci vzt, ani sm, ani skrze dnho jinho. Jen bych rd na ten poklad pohledl, nic vce. Opat i kn se lekli a stli mlky, a opat csae poprosil, aby jim popl se na to maliko poradit. Csa svolil, a kdy mnii tak uinili, oznmil opat: Ra Velebnost Tv vdt, e ten poklad jest. Ale dn z brat eholnch, a jest jich tu na ten as padest a pt, o nm nev. Jenom j a tito dva brati mme o nm vdomost a dn jin. Kdyby nkoho z ns Pn Bh neuchoval, jinmu o tom pokladu povme, tak aby vdycky ti, opat a dva nejstar brati, o nm vdli. Ale ra tak vdt, e jsme tkmi zvazky zavzni a nesmme nic o tom pokladu povdt ani slovem, ani znamenm. Nadto je pstup k nmu velmi nesnadn a Tv Milosti nenleit. Csa vak pesto dal, aby mu povdli, on e bude tak mlet a nikomu o pokladu nepov. Tu se kn opt radili, a opat prohlsil, e nen nleit, aby povdli, ale tak e nen nleit, aby oslyeli dost svho krle. Proto, pravil opat, jedno z dvojho uinme. Bu Tv Velebnosti o tom mst povme, ale pokladu neukeme, nebo poklad ukeme, ale nezjevme, kde jest. Radji a poklad uvidm, rozhodl se csa. I prosili ho, aby uinil, jak podaj. A on slbil. Tu ho zavedli z kostela do sakristie, odtud sestoupili do njakho sklepen cihlami dldnho, velmi erho. Jeden z mnich zakesal a rozehl dv voskov svce. Ale jen se jejich plameny v temnu zamhaly, ji pistoupil druh mnich a sthl csai pes hlavu kuklu, a to obrcen, take csa nic nevidl. Jen slyel, e zdvhaj, odklzej cihly. Pak ho zavedli k njak de a dali ho, aby opatrn sestupoval, e polezou po ebku. I lezl za nimi hloub a hloub do ir tmy velmi hluboko, a kdy stanuli na dn, obrtili csae a vedli ho nkolikrte sem i tam, aby si nepamatoval smru a cesty. Pot kreli njakou dlouhou, tmavou chodbou. Bylo zde ctit zavlhl vzduch, ztuchlinou pchla vecka ta tola a dunla jejich kroky. Csai se zdlo, e je nekonen. Pojednou stanuli, a vtom, jak mu kuklu sali, vidl se v dunm sklepen, jeho prostorou mdle se mhala z voskovic. A v t zi zatpytilo se v eleznch truhlicch, jak opat vka pozdvihl, stbro, spousta stbra kolkolem, v kruhy litho i cel bochnky. Odtud vedli mnii csae do vedlejho sklepen. V tom spatil mnostv kruh

123

i silnch prut ryzho zlata, cel kusy, tk, nezpracovan. Csa se divil; ve tetm vak sklepen zmlkl asem. Tu byl nejvt poklad; ohromn mnostv drahho kovu, zlato, stbro, ale ve umlou prac zdlan: pekrsn etzy, e a kalichy, ke a paci#kly, ve svtilo zlatem a jet vce mavmi, duhovmi blesky drahho kamen, a z toho zrak pechzel. Jak se tak csa na vecku tu krsu, na vechno to nesmrn bohatstv zahledl, ekl mu opat: Pane n, ty poklady se tob i tvm budoucm chovaj. Proto vezmi, co se koliv tob lb. Csa vak nechtl, a tu opat, ka, e by se nesluelo, aby odtud odeel a nco si na pamtku nevzal, podal mu drahocenn prsten, v nm byl svtl, nadmru vzcn diamant. Csa ho pijal s povdkem. Pak se obrtili, a jak proli zase tm trojm sklepenm, vstrili csai zase tu kuklu na hlavu, vodili jej zase sem tam, poslze k tomu ebku, po kterm vylezli do sklepen. Kdy otvor zase zadlali, zhasili svce, a save csai kuklu, vedli ho do sakristie a do kostela, kde se pomodlil ped velkm oltem. Pot dkoval mnichm a doloil: Mil otcov, jet a to zvm: smm-li j svm ptelm, ale jen nkterm, oznmit, e jsem vidl ve svm krlovstv pod zem takov znamenit a vzcn poklad? Ovem e nepovm kde a ktermi msty. Opat a mnii svolili. Csa pak ji na odchodu pravil, hled na darovan prsten: Tento v dar bude u mne v takov vnosti, e nikdy nesejde z mho prstu a e pjde se mnou do hrobu. Byl neporn as, kdy se vrtili z kostela. Csa se ji dlouho neomekal. Rozehnav se s opatem a bratmi, vsedl na k a provzen svmi dvma komornky zamil zpt po Labi vzhru lukami k Hradci. Tam vyzvdali dvoan na komorncch, kde byli. Kdy uslyeli, vyptvali se, co csa v kltee dlal. Byl tam na obd, po obd veel s opatem a se dvma mnichy starmi do kostela a dlouho se tam s nimi modlil. Vce neekli, a vce tak nevdli, a vc tak nikdo nezvdl, neb csa tajemstv zachoval. Teprve ped svou smrt povdl nkterm svm radm, aby mu ten prsten na ruce nechali do hrobu, e to pamtka z pokladu v kltee opatovickm, kter poklad mu tam ped mnohmi lety ukzali. A tak se i stalo.

124

II Lta letouc minula po smrti Karla IV., blah pamti. Na sklonku panovn jeho syna Vclava IV., a to roku 1415, pijel do opatovickho kltera nenadl host: pan Jan Msteck z Opona s dvma jzdnmi pacholky. Bylo to v listopadu, zrovna na Vechny svat, pozd odpoledne, kdy se ji smrkalo, kdy pust kol luka i hol ji stromy u Labe ernaly v asnm soumraku. A mraziv vtr vl. Nebylo divu, e ryt zajel do kltera a podal o nocleh, vyloiv, e chtl dojet do Hradce, ale e je takov slota venku, vtr e ee i ubu pronik, a e bude hrub tmav noc. Opat Petr Lazur, star a ctihodn knz, vldn pijal ryte a poruil, aby tak obma jzdnm dna dn veee, jim i tem jejich druhm, kte, jak pan Msteck oznmil, se cestou omekali a kte jet sem dojedou. A dojeli, sam ji veer, zardl od vtru a chladu. Tou dobou sedl jejich pn s opatem a mnichy v refekti ozenm voskovicemi na stolech, poble ohromnch zelench kamen, je pjemn teplo vydvala. Ryt vypravoval, ml mnoh noviny, o koncilu v Kostnici, o mistru Janovi z Husince, nejvce vak o Praze, e je stiena klatbou pro mistra Jana z Jesenice, stoupence Husova, e jsou velik sluby bo v Praze staveny. I dorel slovy zle na novotn uen a na Praany, e se bou proti knm, i na krle, e to vecko trp. Vtom nov host vstoupil: pan Oto z Bergova. Povdl, e ho necesta a hrozn povt dohnaly, aby se utekl pod pohostinnou stechu starho kltera, a dal o nocleh pro sebe a pro svch pt pacholk jzdnch. Divil se tak, e tu shledv pana Msteckho, ale til se z toho, e bude mt na ztek spolenka na cestu do Hradce. Opat i pana z Bergova vldn pijal a sedl s ryti, i kdy brati dov se po veei rozeli do svch cel. Pni sedli pi vn poble kamen, kde bylo tm pjemnji, jak venku ernou noc burcel vichr, a se okenice tsly a rachotily. Pan Msteck vypravoval, pan z Bergova nebyl tak bez novin. Oba tak staten pili a asto dolvali pohry zlatm, ervenm vnem, a se jim rdly tve a svtily oi. Narz vak oba umlkli a vstali, kdy venku tmou se nhle ozval hlas vlen trouby. Vzezvuel oste, pronikaje i vtrn hluk. A vtom chytli oba ryti opata za ruce a pan Msteck zostra a chmurn porouel: Kne opate, slyels to trouben. To jest nm znamen, e nai zbrojn pacholci maj brnu ji ve sv moci a e pustili ostatn, ticet jich, sly; ti hali venku ve tmch. Te jsou ji vichni v kltee. Ty a vichni tu jste v na moci. Opat, omren leknutm, st vyrazil: Co chcete? Poklad, v kltern poklad. Nic se ti nestane, pov-li, kde je. Vme, e ho mte pod zem. Povz, kde je! dorel pan z Bergova.

125

Nevm! Na chodb strhl se hluk, kieli tam, inela zbra. Neekej pomoci! hrozil pan Msteck. Sly, to je n lid. Mluv, kde je poklad! Nepovm! chvje se, ale pevn odpovdal star opat. Zmume t! Dj se po vli bo. Ale j nesmm, j nepovm. Pan z Bergova vyrazil z veeadla, a hned pot veli tam tyi pacholci po zuby ozbrojen. Tm vydal pan Msteck starho opata. Tmou listopadov noci ozval se zvon bijc na poplach. Nkter z mnich k nmu dobhl a zvonil, volaje blzkou ddinu na pomoc. Ale jen zaal zvonit, ji vrazili na nj oldni a smrtelnou ranou splatili smlmu zvonku. Rud svtla se mhala klterem, kosteln okna zila; i po celch, tmavmi ambity a dvory, vude se kmitala svtla, pochodn, planouc loue, vude se mhaly postavy prchajcch mnich, loupench oldn, kte je sthali, kde co vybjeli a sneli koist. Jen opat zstal v kltee, ale svzn, v ndvornm sklepen, kde ho pacholci pana Msteckho pi zi smolnic bili a natahovali na ebk a kde pan Msteck nebo zase pan z Bergova na nj kieli: Kde je poklad? Kde, mluv, nebo propadne hrdlo! Ale opat, sneje musky vechna ta muka, mlel, a nepovdl ani pak, kdy mu plili svcemi bok. Kdy se probudil mlhav, nevldn den, bylo v opatovickm kltee ticho a pusto. Byl vyloupen. Vecko skvostn nin, hotov penze, vechny klenoty, a kosteln, a jin, ve odnesli pni Msteck a z Bergova Oto. Kdy vesnian pili do kltera, nali rann mnichy, opata pak na smrt zmuenho. kody po vem kltee byly velik, ale ohromn podzemn poklad byl zachrnn opatovm utrpenm a jeho smrt. Zemel Petr Lazur zanedlouho. Po pti letech pijel pan Msteck z Opona, jen pro svj zloin s druhem svm za bou a zmatk tehda obecnch uel zaslouenmu trestu, zase do opatovickho kltera, ale ne ji jako lupi, nbr jako jeho ochrnce. Pivedl tam posdku, valn houf oldn csae Zikmunda, v jeho sluby se dal proti svm krajanm. Tm lidem obsadil klter proti hradeckm husitskm manm a bratm orebskm. Tenkrte se ji neshnl po velikm pokladu v zemi ukrytm. Zhy zas musil odtud, do pole, posdka vak tu zstala a dvakrte svedla vtzn boj s Hradeckmi: v prosinci toho roku 1420 u samho kltera a v beznu ptho roku nedaleko, u vesnice Podolan, kde padl i vdce Hradeckch Luk. Ale ji v dubnu odthli csaovi oldni z Opatovic ze strachu ped velkm vojskem Praan, Orebskch i Hradan, kte se zmocnili Kutn Hory. Zikmundovi oldni jen odthli, a ji pitrhl pan Divi Boek z Miletna s bratrstvem

126

Vrazili na nj oldni a smrtelnou ranou splatili smlmu zvonku.

127

orebskm a s Hradeckmi, kte se zle vymstili Opatovicm za dvoj porku a za mnoh porky. Star, vstavn klter byl vyplen. Vyhoel konvent a staven vecka: v luinat rovin u Labe, nad jej zelen a spoustou kvt svtvaly se zlacen ke klternch v a ndhernho kostela, ernaly se rozvaliny, rozmetan ambity kol rajskho dvora pust zarostlho, a mrtv ticho bylo tam, kde mnii kdysi hodinky pli. Klter v tom zpustoen zstal. A hluboko pod jeho rozvalinami zstal i ohromn poklad drahch kov, drahho kamen i uml prce, zstal netknut tam, kde vky ji v krytu leel. A to msto tajemstvm zstalo. Jen povst o nm la po mnoh pokolen a zstvala, i kdy rozvaliny starho kltera hynuly a se rozpadvaly.

III Rozpadly se a zmizely, kdy pak jim voda dodala. Kdysi, dvno, za velk povodn Labe je zalilo, stopilo, a jak bhem asu zmnilo v tch mstech svj tok, zstala st rozvalin pod vodou, na jeho dn. Tak Labe, je kdysi teklo vedle kltera, proudilo pes nj, a kdy byla nzk a jasn voda, chodili se lid dvat na zbytky trosek pod jej hladinou. Jen st rozvalin zstala nasuchu. V tch mstech pak u eky vystavli mln, a tam, kde stval pr hlavn olt, vyrostla lpa, je pekala vky. Mlei a chasa asto sedali za letnch veer ped mlnem a mluvili o csai Karlovi, o poklad, kde asi je, ktermi msty, kdyby tak mohli pod vodu k nmu, jak by si pomohli. asto se tak ohldli dl, po star lp, jej ohromn koruna vysoko erem se ernala a od n vtk zanel k nim umot a siln, lbezn dech jejch kvt jako epot modlen a vni obti od boho olte. A v plnon as poal se ko star lpy vyjasovat, jako by jm prosvitovala z vychzejcho msce. Pak vzplanula v korun svtla a zila po vech haluzch a z svtel stoupala k nonmu nebi. Kdo ten div spatil, asna se kioval. Domc klekali a modlili se jako ped oltem; nejeden z nich zaslechl v takov chvli zbon zpv, jen tlumen, jakoby zdaleka, kolem lpy se nesl a vanul s vtrem dl, k ece, kde zmral a tichl. Ne i za blho dne naplnilo tajemn msto asem lid, zvlt pak pana otce ze mlna, chasu i mlee. Kdysi za krle Maxmilina, otce Rudolfa II., zarazila se kola opatovickho mlna sama narz, o pravm poledni. Ve vybhlo ven k ece a tu div divouc! Kola stla, protoe na n voda netekla, a ta netekla, protoe se ve nade mlnem ztrcela prosted eit, padajc tam huivm, hmavm proudem do njak prohlubn i propasti. Tak proudila a padala tam dobr pl hodiny; a po ten as neteklo na kola nic, take mln stl jako zaklet. Po plhodin vak dala se voda zase svm bhem a proudila dl

128

jako dve ke mlnu a roztoila jeho kola. U msta, kde voda tak zapadala, stl pan otec, chasa, mlei i lid ze vsi a jednali o divn phod, a se na tom snesli, e tam bylo njak kltern sklepen, e se jeho klenut prve ztilo a eka e proudila do sklepa a hloub do chodeb a e jist zalila i tolu vedouc k pokladu; te e je po vem, e by bylo marno se pokouet, aby se kdo k nmu dostal. A pece to zkusili. Ne domc, ale cizozemci. Bylo toho smutnho asu po blohorsk bitv; tenkrte pijeli do Opatovic tyi Vlai. ekli, e jsou potpi z vlaskch Bentek, e sm csa Ferdinand je sem poslal, aby nali ten zapadl poklad. Nikdo jim nebrnil, a tak, kdy se pipravili, potopili se do Labe v tch mstech, kde bvalo vdat kltern trosky. Tam chtli nejprve ohledat pdu a zbytky staveb. Dlouho tam vak nevydreli. Dva z nich ihned zase vyplavali na povrch. Dva tam dle zstali. Druhov na n ekali, ale nedokali se jich. Ti dva se ji nevrtili. Snad je strhl proud, snad zbloudili pod vodou v rozvalinch starho kltera. Ani mrtvol jejich nenali. Druhov jejich se za pokladem do eky ji neodvili. Vsedli na kon a odjeli s nepozenou. A tak poklad opatovickho kltera le podnes hluboko v zemi a Labe, proudc pes nj, dobe ho ste.

129

 P RAHA ! T O JMNO SAMO

ZPV.

T EN

POUH ZVUK

CHVATN DO STRUN ESK DUE SAH A SRDCE ROZECHVV

Svatopluk ech

O star Praze
I

Karel IV. pozval sob kdysi na praskm hrad arcibiskupa Arnota z Pardubic,

nejvyho kancle, purkrab eskho krlovstv a jin znamenit pny esk a dvoany, t nkter mistry uenost slovutn, mezi nimi tak svho hvzde. Sedl s nimi v ndhern sni, jej devn strop byl vyzdoben ezbami, malbou i zlacenm, jej stny byly pokryty vzcnmi alouny francouzsk prce, za stolem, na nm v zi hojnch voskovic lesklo se a blytlo zlat a stbrn nin, tale, e a konvice pekrsnch tvar a ozdob. Kdy poveeeli a v sni ponalo bt dusno, vstal csa a vyzval sv hosti, aby s nm vyli ochladit se na erstv povt. I el naped s arcibiskupem na balkon, na nj se vystupovalo pmo z toho veeadla; li za nimi pni a misti v ivm hovoru. Ale jak vystoupili na prostorn balkon, umlkl csa i jeho rdce a ztichli tak vichni

131

ostatn. Umlkli pekvapeni krsou krlovskho msta pod nimi. Praha dmala za letn noci v rozlitm svitu plnho msce i v hlubokch stnech. V arovnm osvtlen zvedaly se tty a stechy vysokch dom, kostel, v, blytla se okna staven, ark a koat koruny strom po hojnch zahradch i na ostrovech splvaly v tom zsvitu mkkmi obrysy. A ve v hlubokm klidu. Jen jezy zdola huiv umly. Krl i dvoan, vekerou krsou uvbeni, hledli svtlem i erem, zrak jejich tkal po svazch Petna v modravm eru, po Menm Mst zrovna pod nimi, hledli na jeho ozen prostranstv, na arcibiskupv palc u eky, kde leskla se zlacen stecha brann jeho ve, pes chatrn most, po ece, je svtila jako rozlit stbro, dl po ostatn Praze, po idovskm, Starm Mst, zavenm hradbami a batami, nad nimi trely k nonmu nebi ve a chrmy. Tam tmly se ulice, podsn dom, tam tonulo vecko ve svitu i v stnech a hlubokm eru. Ale dle za Starm Mstem, dle thlou vinou irm prostranstvm, kde se blal kostel sv. Lazara, kde voln stl, a ne ve spoust dom kostel sv. Petra na Zderazskm vrku, kde dmaly Opatovice ves a kde ve v bledm zsvitu strml kostel sv. tpna ve vsi Rybnku a dle kostel sv. Jana na Bojiti, proudilo voln svtlo msce po zahradch, sadech a lnech zralho obil, tu i dl a po obzor, a po viny pln vinohrad, zamen blavou mlhou. Vichni mlky hledli na arovn obraz ped nimi rozloen, a krl, dojat tou krsou, promluvil: Krsn je tato m zem, v n je m nejvt zalben a mm ji jako vyvolen, vzcnj sad mezi ostatnmi poli Ale v tom sad nejutenj msteko hle Praha! Jeli co krsnjho? Oi krlovy zazily. Pekrsn msto, promluvil Arnot z Pardubic, a peastn, jak je kronik nazv, e bylo svatm vojvodou povzneseno. A te tvou lskou je a bude ozdobeno. Ji se napluje proroctv pramatee Tv Velebnosti. Roste Praha u velikosti a slv. Knata se j klon, m est a chvlu po svt a bude jet slavnj. Rd bych ji s pomoc bo zvelebil, upmn pravil krl. A doufm Nhle vak se obrtil po starm mistru hvzdi, jen vn ped se hledl. Nu, miste astronome, e je krsn a velik budoucnost tohoto msta? Ty se mra? Mluv! Velebnosti krlovsk, nechtj prv tto chvle, abych oznmil, co vtila nebesk znamen. Jen povz, vybzel krl. Chci slyet, cos etl ve hvzdch. Je to smutn, milostiv krli. Chci slyet. Mluv! A zasmuil mistr oznmil krli a panstvu dychtiv k nmu pistoupivmu:

132

Vyrozuml jsem z nebeskch znamen, e Men Msto bude znieno, ohnm, velikm porem, a tam Star Msto zajde hroznou povodn. Ve bude zhubeno, vecko, a tak, e nezstane kmen na kameni. Vichni kolem se lekli a pohldli na krle, jen zaraen stl patrn zarmoucen. Pojednou se vak obrtil k mstu, mvl v tu stranu rukou a zvolal: A nezajde Praha! Zstane, bude! A kdyby i Men Msto, i Star jednou zasv vzaly, bude tu jin. Tam vystavm nov msto, tam, hle, bude nov, velik Praha! Ukazoval za Star Msto, vzhru irou vinou, k polm a sadm, ke vsm Rybnku a Opatovicm. Vem se uvolnilo, vem se vyjasnilo lce, a moudr arcibiskup vyslovil, co et pni a dvoan t chvle ctili a z t due pli svmu krli: Bh ehnej Tv Velebnosti. Jak se Karel IV. rozhodl, tak uinil. Hned jal se konat vechny ppravy k zaloen novho msta: sm vymezil jeho prostoru, smr jeho hradeb, sm k nim zklad poloil, sm byl pi rozmovn ulic, sm uril msta tri a nmst. Se staviteli asto rozmlouval a se radil, asto se pichzel podvat, jak pibv staveb, a pokad oslovil tu zednka, tu ndenka, vyptal se ho, pohovoil, darem obdail, te se, e dlo zdrn

pokrauje. Jen jednou se pohnval, a to kdy vrtiv se z cesty do nmeck e, piel se hned podvat na Nov Msto a shledal, e miov pidlali za jeho neptomnosti novou ulici. Vedla ke kostelu sv. Jindicha a ji u n domy stavli. Jak ji csa zhldl, stanul pekvapen, a zchmuiv lce, ptal se oste, kdo kzal tu ulici zaloit a vymit. Nikdo nekzal, krlovsk Milosti, odvtil stavitel polekn. Myslili jsme, e bude vhod. R-li vak, aby byla zastavena

133

A tedy zstane! rozhodl se csa, ale a se jmenuje na vn asy Nekzalka, ponvad jsem nekzal, aby byla zaloena. Tak rostlo Nov Msto; staven pibvalo jako hub po deti. Ale nestavli jenom nov man, stavl i sm esk panovnk. A ten nejnkladnji: kltery, kostely s vemi. Tak tak zaloil kostel sv. Jeronma a pi nm klter mnich benediktnskch v tch mstech na Skalkch, kde ped vky se zelenal hj bohyn Morany. I stavl ten kostel nkladem velikm. Zvltn cihly byly pr na tu stavbu pleny, zrovna takov jako na karltejnsk hrad, ze ediv hlny, povrchu letn, a kosteln krov zzen tak dkladn a umle, e spotebovali na nj kmeny z celho lesa. Pes dvacet let stavli kostel a klter a byla to drah stavba; stl pr ten kostel jenom o hal mn neli sm Kamenn most. Kdy byl dobudovn, kdy prvn bohosluba v nm konna, zapli kn u olte slovansky a etli mi svatou dvnm obadem ze slovanskch knih poprv zase po staletch v eskm kostele. I radoval se zbon esk krl, jen ty slovansk mnichy sem uvedl z dalmatskch krajin, radoval se s nm i vechen lid. A klteru i kostelu kali Na Slovanech a kaj podnes. Jet nepracovali pln ti lta na stavb slovanskho kostela, a ji zaloil Karel IV. nov kostel, a to na nejvym mst Novho Msta naproti Vyehradu. Nvrh na tuto stavbu podal mlad jeden stavitel prask. Csa, uvidv narsovan pln, nemlo se podivil, jak krsn, ale i smle vecko tu myleno. Divil se, i znalci se divili, zkuen, osvden stavitel, a tvrdili, e mlad druh jejich nevyvede toho chrmu, e nedokon ohromn t klenby, jak ji navrhl. Ne krl pece svil dlo mladmu umlci, a ten, dycht po tom, aby vyvedl stavbu, jak po tu dobu Praha nevidla, dal se chut, pln naden do dla. Stavl a stavl, a chrm v osmistranu zaloen poal oividn rst. Ji se zvedaly zdi, ji v nich byla dvojdln i trojdln okna pekrsnch krueb, ji stl portl bohatch ps, hojnmi lupeny, sokami a kdovou kytic ozdoben, ji poali dle pln mladho mistra pepnat chrmovou prostoru nevdanm, smlm klenutm hvzdovitm v podob bn. Jet vecko klenut bylo pozakryto leenm, jet nebylo zejmo pro les trm, beven a mnostv prken, a ji znalci se mu divili. Ale te tm uritji kad tvrdil, e mlad stavitel toho dla nedodl, e klenut nevydr, ponvad to nemon, nebval vc, a e jak budou v nejlepm, vecka ta sml b e povol, pukne, e se najisto zhrout. ei ty inkovaly. Dvra mladho mistra otsla se v zkladech. Poal se lekat a zmije pochybnosti a nedvra poala ho muit. Ji nespchal na stavenit s takovou jistotou a radost jako jindy. A doma, o samot neml klidu a pokoje. Potal, kreslil,

134

vydr-li klenba, pemtal, uvaoval ve dne i v noci. Starost, neklid zaplaily od nho spnek. Dlouho do noci sedal ve sv dln, a kdy

Potal, kreslil, vydr-li klenba, pemtal ve dne v noci. ulehl, uvaoval jet, nebo si pipomnal ei druh stavitel, mladch i starch, jejich vtky, jejich obavy, jejich urit tvrzen, e toho klenut nen mon dodlat. I jejich smky se mu vracely na mysl, a kdy uvaoval, co by bylo, kdyby klenut nedokonil nebo kdyby se ztilo, co by msto pochvaly a cti ml smchu a hany, tu se chytal za rozplenou hlavu nebo vzdychaje pechzel svou komorou. Jednou za takov noci vybhl ven a chvtal vzhru na Nov Msto. Tam v eru ernalo se jeho dlo, nedostavn kostel v trmov jet a v leench. Ruch kladiv te neznl, budova byla tich, oputn. Jen jej tvoitel ji obchzel, prohleje ji, zraky obraceje do ve, tam, kde se poalo zvedat klenut. Pak vplil se dovnit, do budouc prostory chrmov, kde mly znt zbon zpv a modlitby. Okny jet nezasklenmi hledlo sem hvzdnat nebe a linula z msce. V tom zsvitu rozhldl se zasmuil, rozhran umlec prostorou, ale hned vzhru upjal zrak ke klenut, je se eilo a ernalo v trmov. Ale stavitel je vidl, a t chvle ji hotov, smle pepjat, jeho ebra, tvoc velkou osmipaprskovou hvzdu a v n dv men, vidl klenbu ozdobenou barvou, zlatem, vidl chrm ji v pln slunen zi, skvc se ozdobou. A vchzeli krl a dvoan, lid, a vichni hledli do stropu, k ohromnmu klenut, divili se, asli. Kdy se vytrhl ze svho snn a pipadlo mu, e to ve nem bt, e nebude, e klenut

135

Upjal zrak vzhru ke klenut, je se eilo a ernalo v trmov.

136

spadne, vzkypl v jeho dui vzdor. Odchzeje zaekl se, e stavbu vyvede, e klenut dokon, dokonat mus, a kdy ne sm, teba i s pomoc samho bla. Tak se i stalo. Vyzval jej, a kdy mu svou dui zapsal, slbil mu bel, e karlovsk kostel dostav. A dostavl ho. Co stavitel den co den ekali, e klenut slet, nestalo se. Svornk byl zasazen, vecka ohromn, nevdan klenba zstala. Zbvalo jet odklidit leen, je ji podpralo, aby bylo zjevno slavn dlo. Ale nikdo ani ze zednk, ani z dlnk nechtl leen strhnout. Kad se bl, e klenba spadne, jak se jen leenm pohne. Marn vybzel mlad stavitel sv lidi, marn jim odmnu sliboval. Pak chtl sm to vykonat, ale star a druhov mu nedali a nepustili ho k leen. Tedy je zaplm! rozhodl se, jak mu sm bel naeptal. Hust davy lid stly kolem nov stavby a ekaly dychtiv, co bude, a rokovaly o tom, e klenut najisto slet, a je mlad mistr podpl. Ji ho zhldli, an vechen rozilen vyel z kostela. Jen vykroil a jako by zahmlo; ohromn rachot, jako by kostel se boil, zatsl povtm. Lid vykikli zdenm a ve zmatku poali se obracet, utkat, a kieli, e klenut spadlo. Nikdo t chvle nevzpomnl na stavitele. Ten ohluujc ranou ohromen stl jako bez sebe, zsinal, hled zoufale na kostel, jeho okny vyvalily se kotoue prachu.

Dal se na tk a pdil odtud jako tvan.

137

bel t podvedl! mihlo se mu hlavou. Trest bo! A ji neekaje, nechtje znienho svho dla vidt, dal se na tk a pdil odtud jako tvan. Kotoue prachu se rozely, rozplynuly, a kdy se pak po chvli lid zase ke kostelu odvili i do nho, tu vykikli zas, ale asem. Prkna a trmy, ve leelo v pust smsi na zemi, ale nad nimi, nad chrmovou prostorou pepnalo se podivuhodn, nevdan klenut. Spatili je v plnm odpolednm svtle cel a nezasten, pln umle vedench eber, a asli a radovali se vichni. Te vzpomnli na mladho stavitele. Volali ho, shnli se po nm, hledali ho, a ho nali v jeho byt mrtvho. Sm si v zoufalosti ivota ukrtil. Co za on noci, za kter v pochybnostech se do kostela rozbhl, v duchu vidl, o em snval, splnilo se. Chrm byl dokonen, vyzdoben, a kad, krl i dvoan a kad, kdo poprv veel, obrtil pedevm zraky sv k mocnmu klenut, tak smle nad posvtnou prostorou rozpjatmu, a kad si vzpomnl na neastnho mladho stavitele, jen dlo sv zaplatil ivotem. Na Hradanech, na hrad eskch krl, rostla tou dobou velikolep stavba Karlova, nov chrm sv. Vta, za ekou pak na irm nvr pibvalo vihledn Novho Msta. A mezi ty dva slavn pomnky sv zbonosti, sv lsky k umn a k nejmilejmu svmu mstu poal Karel budovat tet velik dlo, Kamenn most. Ten vky petrval, slva i ponen naeho nroda po nm chodily. Mnoho se v echch od jeho zaloen zmnilo a mnilo, spory a boje dlily a rozetvaly lid jedn krve, jednoho jazyka. Jen on zstval mil vem po vechny vky, za vech bou a v dobch ponen a mdloby vydrel on, tvrd a siln, pamtnk lepch as a slvy, z n pochzel a je byla potchou, posilou slabch. Ze vech most je Karlv nejpevnj, tak vypravuj, protoe pi jeho stavb mli vpno vejci rozdlan. I bylo jich poteba nepotanch kop na estncte jeho mohutnch oblouk, na tolik pil, na tolik ohromnho zdiva. V Praze tolik vajec ani nesehnali, okol jich tolik nemlo, co jich bylo teba. Proto nadil Karel IV. vem mstm v eskm krlovstv, aby kad poslalo urit poet kop vajec na stavbu praskho mostu. Poslali je, vz za vozem pijdl, ze vech skldali vejce a rozbjeli do vpna. Tak z Velvar jich poslali na cel vz, ochotn, rdi, a myslili, jak se zachovaj. Kdy zednci prvn, druh, tet vejce z velvarskho vozu roztloukli, nechtli om vit. Ale kdy tvrt, pt, pak celou kopu rozbili, dali se do smchu. Smli se zednci, stavitel, vichni pi stavb, smla se cel Praha, a vude si vesele vypravovali, e Velvart pivezli na stavbu cel vz vajec natvrdo uvaench. Kdy Kamenn most byl dostavn, neml dnch soch. Jen devn k byl vztyen ve vstupku, kde nyn stoj kovov a zlacen. V tch mstech pr bvaly za starodvna i popravy konny a lovk hrdla odsouzen vykonval u toho ke posledn svou modlitbu.

138

Jen devn k byl vztyen ve vstupku. Na zdi, kter spojuje Mosteckou v s klterem kiovnk, vidt na stran k ece vytesanou bradatou hlavu. To Brad. Je to pr podoba prvnho stavitele, jen na vnou pam dal kamennou svou podobiznu zazdt do mostnho pile. Jda Kamennm mostem ke hradu naich krl, viz nalevo na Petn dlouhou zubatou ze. Bl se bujnou zelen strom po hbet vrchu a n se s jeho prudkm svahem dol k bval jezdsk brn. Ta ze, to dlo rodiny Karla IV. Velk drahota uhodila, chud lid hlady zmral, nebo nebylo prce, nebylo vdlku. Za tch zlch as shromdilo se v Praze jednou na dva tisce chudch a ti, kdy se ubral krl Karel z kostela, pedstoupili ped nj a s plem prosili, aby je ivnost opatil, e by rdi dlali teba beze mzdy, jen ke strav, a e budou maliko jst, jen aby hladem nezemeli. Krl dojat jejich bdou, poruil, aby se nazejt na tom mst a v tu hodinu zase seli. Kdy se tak stalo, dal je svmi lidmi zavst na vrch Petn, a sm na koni za nimi pijev, rozkzal, ti aby kmen lmali, ti zklady kopali, jin aby ze stavli od Vltavy pes Petn a ke Strahovskmu klteru. Dlnci penz nedostvali, ale chleba a jinho jdla do sytosti, t obuv i odvy. Kdy o tom jin uslyeli, kte hladovli, houfem beli k tomu dlu a piln pracovali. Krl Karel asto k nim na Petn dojdl, asto sm je podloval, kaje, e ten pracovn lid jest jeho rodina. Tisce lid mu ehnalo a vstvajc lehajc za nj se modlilo. Z toho kamen, je sveli, tesali, z nho stavli, rostl jim chlb. Proto kali t zdi chlebov, tak hladov, protoe zahnla hlad a nouzi. A zubat je, ponvad ji krl

139

Karel IV. dal proto stavt, aby zuby hladovho lidu mly co kousat. Tenkrte il v Praze bohat man jmnem Jan Rotlev. Ten si zakoupil v Jlovm oputn dl, jsa pesvden, e tam je zlata jet dost a e se ho najis-to dokop. Najal mnoho hav a kopal, doloval nenavn, vytrvale, nelekaje se dnho nkladu. A bylo ho mnoho teba. Ne zlata se nemohl dokopat. trkem a jalovm kamenm vedla tola, nikde se nemihlo ani zrnko zlata, nikde nezasvitla la ryzho zlata. Sta a sta kop tu ji Rotlev pochoval. Penze mu doly, a ji poal dlat dluhy, jen aby prce nestla. Znm a ptel ho varovali, sreli ho, a radji veho nech, zlata e nenajde, zato e tam pochov, co jet m. Ne Rotlev byl pesvden, e na zlato jist uhod. V t umnnosti nedbal rad a prodval svj majetek, kus po kuse, aby ml do jlovskho dolu. Tak piel o vechno a neml, m by hornkm platil. Byl neas-ten, zoufal. Ne proto, e pohbil sv jmn, ale e nemohl dle kopat. Tvrdil, opakoval, te e by co nevidt ji pili na zlato, jen kdyby jet kratinkou dobu mohl dolovat. Odbvali jej smky a nikdo mu nevil. Jen jeho ena nepochybovala o tom, co tvrdil. A lto j bylo manela. Ne pomoci mu nemohla. Co mla, perky a skvosty, ve mu ji pedtm dala. Jen drah, zlatem tkan loj si zachovala ze veho bohatstv, a to pro pamtku mladch let. Byl j ten zvoj zvlt mil, nebo j ho daroval jej mu, kdy byla nevstou. Ne i s tm zvojem se rozlouila. Rotlev ho vzal a chvtal s nm ke kupci; jet vce pak pospchal se strenmi penzi do Jlovho, prci obnovit. A jen se dali do dla, hned prvnho dne uhodili na bohatou lu ryzho zlata. Byla tak mocn a vydatn, e si za krtkou dobu nahradil vechen svj nklad, co do dolu dal, a pak til a til, a vytil ohromn bohatstv zlata. Ten dl, jen mu pinesl tst, nazval z vdnosti loj. V Praze pak si vystavl na Starm Mst proti Sv. Havlu nkladn dm, jeden z nejvtch a nejkrsnjch po cel Praze. Ti brny vedly do jeho ndvo, podsn ml v pzem, nahoe vky i krsn tesan arke. Rotlev v nm bydlil v jizbch a komorch bohat upravench, a je pak vecky i prostorn sn postoupil Karlovu uen. Ze zlatho dolu vzeel ten ndhern dm, sm pak se stal dolem, z nho tila zlato uenosti a vzdln mnoh pokolen rodu domcho i cizho. Na podzim roku 1378 bylo ticho a smutno na Karltejn slavnm hrad. Svodiv mosty se nespoutly, krl a jeho dvoan nepijdli, jak v tento as bvalo, na hlun hony. Komnaty krlovy zaveny a za asnch soumrak nevzplla okna jeho palce zardlou z. Ticho bylo na hrad a jen podzimn studen vtr roznel hlasy bedlivch strc ze ty hlsek kol velik ve, z pt ped hradn studn a ze est pod palcem krlovm. Dle od hradu dle! ozvalo se z nich kad hodiny non a znlo thle a smutn nevldnou, sychravou noc. A kdy se rozednilo, kdy v slunen zi zaskvlo se kolem

140

po lesch rud a zlat list, nebylo veseleji. Hlas loveckch roh nezalehl do jejich ticha, smeky ps nezatkaly a hlahol lovc nezahluel ni valem, ni iv zbarvenou strn. Star dub v lese, kudy se chod z Karltejna k Sv. Janu pod Sklou, stl oputn. Nepichzel dobr krl Karel IV., aby pod jeho rozloitou korunou na vyvstalch omelch koenech jako na sedtku si pohovl, jak inval kadho roku. Venkovan li kolem a smutn se ohleli po dubu, po krlov lavice, kde ho vdali, an sob odpov. Byla przdn a krlovu studnku opodl, u n se Karel

Umrek zvonil sm.

vdycky zastavil a z n se napil, zavlo lut a zardl list javor, buk i habr. Smutek el hvozdem i po Karltejn. Krl stonal, na praskm hrad leel souen horekou, a ji mluvili, e vce nevstane. On sm to vdl a oekval smrt. U loe mekali arcibiskup, synov krlovi, vecka rodina. Krl napomnal svho ddice v eskm krlovstv, Vclava, a vldne moude a spravedliv, a ehnal mu uslblou rukou. Vtom zazvuel zvon na vi svatovtsk, rz dva, potet, a hned po tch huivch ranch ozval se umrek a znl alostiv. Vichni kolem loe se lekli, jen krlovou tv rozlil se svit svatho klidu, a tichm, mrnm hlasem promluvil: Slyte! Pn mne vol. Bh budi s vmi navky! V ten okamik chvtal svatovtsk zvonk asna k vi. Byla zavena, kle ml u sebe, a umrek zvonil! Chvatn otevel, hnal se po schodech vzhru. Tam ustrnul, jako

141

pimrazen stl a hledl. Umrek zvonil sm, a t chvle tak vechny ostatn, hrub zvony. Houpaly se samy od sebe a zvonily, hlaholily. Tak bylo na vi svatovtsk, tak bylo na vech vch. Pval zvonovch hlas zalval vecku zarmoucenou Prahu a za toho trudn velebnho hlaholu nesla se due dobrho, slavnho krle, otce vlasti, do vn slvy, kde nebesk je dvorstvo krsn.

142

II

ITO

KOUZELNK

a prvnch let panovn Karlova syna bylo vecko krlovstv upokojeno, a dlouho o tom la povst, e za dn krle Vclava mohl kad se zlatem na hlav jt nebo jet za kad doby, ve dne i v noci, a nikdo e ho nezastavil. Krl dbal velmi spravedlnosti, aby se dla od bohatch chudm, a sm k tomu pihldal. Nejednou se pestrojil za dlnka, za chudho emeslnka nebo za studenta a el mezi pekaky chleba kupovat. Byl-li chlb hodn, spravedliv vhy, zaplatil jej a odeel. Shledal-li vak, e je patn a mal vhy, dal se poznat, a pobrav v krm vechen chlb, kzal ho dt chudm neb rozdat do kol potebnm km. Pekae pak ztrestal pokutou na statku nebo ho dal v koi zmchat ve Vltav. Tak inil eznkm a jinm emeslnkm. Jednou tak el pestrojen za dlnka kopat na vinici, aby i tam zhldl, jak se mezi lidem dje. I kopal na vinici cel den, a kdy seznal, jak to krun a pern prce, nadil, aby mli dlnci v poledne del odpoinek a naveer aby mohli dve z dla. Tak v noci se rd Prahou potuloval, pestrojen, po krmch, zkoueje, maj-li spravedlivou mru. Ale tak aby slyel, co se dje, co lid mluv, jak sml. U Modr tiky na Starm Mst bval nejastji a tam i jinde ztropil i nejednu vandu se svmi kumpny veselmi.

143

I kejkle ml rd a velik podivn kousky. Ty mu nejvce strojil jeho kouzelnk ito, chlapk dovedn, arovn, jen uml pimrazit, koho chtl, a zvlt svou podobu mnit, asto i tv. Ke krli el teba v soukennm at, hrub selm, v zkch nohavicch s podevy. Kdy stanul ped krlem, byl pojednou v hedvbn sukni, v pestrch nohavicch a mosazn zobky na stevcch se mu jen blytly jako njakmu kasalickmu vihkovi. Tak ped krlem stanul, a kdy odchzel, zmnil se pede vemi, ani se prevlkl, a ml hned na sob asn poutnick pl. A pi tabulch krlovch jak ertoviny nkdy spskal! Nejhor krlovu akovi. Ten jednou pi obdech sahal po rybch v ali. Ale jen rybu vzal, a ji mu vypadla. aek vykikl a vyjeven hledl na ruku, je mu narz tuhla a tuhla, v roh se mnila, a z n bylo kopyto, kosk kopyto! A ze druh tak. Strnul aek klebil se a prohlel si zoufale sv kopyta tak, e krl i pni se dali nahlas do smchu a smli se, a jim slzy po lcch kanuly. Kdy krl poslze poruil, aby aek tch kopyt byl zprotn, dlal ito nad nimi rzn kruhy a ke a mumlal divn slova. Kopyta mizela, ale nastojte volsk paznehty se z nich staly, a nezmizely, a kdy ito pohnut akovm plem a skekem je odaroval. Jednou si chtl krl Vclav z hradu vyjet. Na ndvo stl ji malovan jeho vz s polti pod stkou na tyech sloupch. tyi krsn bloui v lesklm emen byli do toho vozu zapaeni. Kolem ji ekala na konch vystrojen krlova druina i aek na strakat kobyle. Jen ito chybl, a ml nazeno, aby byl tak v prvodu. Krl ji pichzel a ita nikde. Krl vsedaje ptal se po nm, a kdy uslyel, e ho tu nen, velmi se zachmuil. Vtom ozvalo se z vedlejho ndvo kokrhn, hrozn kokrhn, jako by kolik kohout zpvalo o zvod. A ji z toho ndvo zahrel prjezdem vz, vozk, dvoukol vozek s trojspeenm ernch kohout. Prvn pr nejmen, druh vt, tet nejvt. ern pe se kovov zelen lesklo, rud hebeny hoely... Kad kohout ml u zobku emnek a vechny emnky se sbhaly v itov ruce. Kejkl stl na voze a dil podivn speen. Krl se sml a pravil, e m ito o speen vce neli on, a jede za nm. A jel krl s bloui, ito za nm s ernmi kohouty, a kudy hrel ten neobyejn povoz, vude byl shon lid. Tak pot astji jezdil a lid se pokad sbhali, kdy slyeli, e ito jede, nebo ji ped hradem na nho ekali. A pak zase nco jinho vyvedl, o em la e po cel Praze i dalekm okolm. ito si udlal ticet vch ze slmy a z tch ticeti vch vyaroval ticet prasat znamenit tlustch, jako dobe krmench. Stdo to pak vyhnal sm na pastvu u eky, kde se psli vepi bohatho, ale lakotnho pekae Mchala. Ten si prohlel se zalbenm itv dobytek, a kdy uslyel, e je lacino na prodej, shodl se s kejklem, koupil vepe a hned penze vyplatil. Kdy si uhodili, napomenul ho ito: Jen to ti pravm, dobr prastka, vid sm, a vykrmen, ale vody nesnesou. To si pamatuj!

144

Ne peka nepamatoval, nedbal, a vyhnal koupen vepe do brodu. Jak vbhli do eky, hned se potopili, a msto nich vyplavalo na povrch ticet slamnch vch. Peka ekal na vepe, a vyplavou; ale nevyplavali, a vchy z niemn slmy nesly se dl a dle. Lakotn peka bhal po behu, kiel a ll, hned na vepe volal, hned na vchy ukazoval, e uplavou, aby je chytili, e uplavou. A uplavaly. Peka rozzuen, e piel o tolik penz, o tolik vep, rozbhl se na ita. V krlov dvoe ho nezastal. Hledal ho, vyptval se po nm, a ho v krm nael. Tam sedl krlv kouzelnk v klenut jizb ve vklenku tlust zdi u okna; nohy ml ped se nataeny, zda o paen open. e stla ped nm dopit a on dmal. Peka zlost zezelenal, jak jej zhldl. Hned ve dvech zaal mu lt a splaje hnal se k nmu. ito vak klidn spal, jako by kiku nebylo, jako by jen moucha zabzuela. Peka u lt, chytl ho za nohu, tsl jm, pak, kdy oi neotvral, kubl jeho nohou. Vtom zbledl jako stna. Noha padla bez vldy, z kloubu vytren, a ito jako utknut vytrhl se ze span a kiel, a chytl pekae na smrt udenho za hrdlo. A na soud s nm. Co zbylo? raz byl zjevn, krm a host svdili, e to peka spchal. Co dlat? Nic jinho neli pkn pokorn poprosit za odputn a zaplatit nadto znanou nhradu. ito se tm usmil a penze shrbl do vku. Pak se dotekl vytren nohy, spravil ji narz, take bez berle, ipern, pevnm prunm krokem vychzel jako vtz ze soudn sn. A lakom peka ml nadto jet hojn smchu. Vude si o nm posmky povdali, jak podil. A poekadlo z toho bylo: Vydl jako Mchal na prasatech. Nedlouho pot ml ito nkolik mrzutch dn. Ke krli Vclavovi pijel nvtvou bavorsk vvoda. S nm pibylo nkolik kejkl nmeckch na vozech plnch divnch pstroj. Sm vvoda je vypravil, aby krli zpsobili kratochvli. Ti kejkli byli poveden kopy, lid svtem protel a svho umn znamenit znal. Krl se jim divil, ne na svho ita tak dal. I musil ito vvodovi ukzat, co um. Cokoli vak udlal, udlali Nmci po nm. Nebylo nic, eho by nedokzali, a nemohl jich pemistrovat. To ita mrzelo, a proto jim nco vyvedl, s m si opravdu rady nevdli. Bylo zrovna za obda, po kterm ti vbov mli veejn na leen na hradnm ndvo ped krlem a jeho hostem u ptomnosti dvora a Praan provdt sv nejumlej kousky. Za toho obda tedy v krlovsk sni, kde sedli krl s vvodou a pednmi dvoany sami na povenm mst, ne pak u zvltnho stolu akov, ito a dva z kejkl vvodovch, strhl se pod okny kik a nmeck voln. Tu ti dva Nmci, jak sedli u okna, vstali a ven se nahbali, podvat se, co je, co se dole dje. A ji byli v pasti. Nic nebylo, jen jalov pokik. Nmci chtli zas usednout, ale nemohli. Nemohli hlavou zptky do sn. Okna jim nestaila, a to proto, e jim v ten okamik, co se ven

145

Bavor blunkl do vody, a vysoko vystkla.

146

vychlili, narostly parohy, velik, rozloit parohy. I vrtli se, trhali sebou, hlavami kubali, divn se kroutili, parohy nareli, a cvakaly. A za nimi smch, hlun obecn smch. Krl Vclav byl obzvlt poten. Sml se kejklm a byl rd, e se itovi tak vydailo.

I vrtli se, trhali sebou, hlavami kubali. Ale pak, odpoledne, kdy ti vbov, na rozkaz krlv zbaveni paroh, vyvdli zrovna divy veejn na leen na ndvo hradskm ped krlem a tisci lid! Vichni asli, jak kousky zzran, ertovsk umli. A ito nikde. Ani se neukzal. Tak si v zstupech povdali; a jinde zas, e tu byl, ale e se ztratil, ponvad se styd, ponvad vidl, e by takovch vc nedovedl. Utekl, schoval se, aby neslyel t hromov pochvaly kolem, nebo aby ho krl snad nevyzval v zpas s tmi Nmci. Ale pojednou se ito ozval. Jak na okamik zstupy utichly, pronikl od brny jeho hlas. Znali ho, a hned nastalo v lidu pohnut. Vude ustupovali, vude osmahlho, ernovlasho ita v erven suknici propoutli, a se dostal na leen toho bavorskho divadla, on a dva sluhov s nm. Jak stanul uprosted, vyhrnul si rukvy a zaal si pak roztahovat sta a tahal je, il, a byla nesmrn velik. Bavort kejkli tuili, co bude. Ji poali ustupovat, ji se krili. Ale vtom itovi sluhov toho nejznamenitjho z nich chytli a podali ho svmu pnu. A ten, prve ne se kdo nadl, Nmce nevelkho a drobnho si urovnal, ruce k bokm mu pitiskl, a skroutiv a svinuv ho, jak poteboval, otevel obrovsk sta jako pec a jal se tam Nmeka cpt a soukat, tebae nokama mrskal, a ho tam vecpal a sesoukal a na

147

korn. Ty ito vyplil. Kolem ve tleskalo, jsalo, dive se netsla po hrad okna. Vtom pithli itovi sluhov k plnou vody, kterou mli bavort kejkli na pdiu. ito, jakoby tm tkm soustem zmoen, postavil se nad dber a vyvrhl vba jen ho patrn tlail. Bavor blunkl do vody, a vysoko vystkla, hrabal se v n, pak vechen umen jako my, lezl a drpal se z kd ven. Lid kol kieli, tleskali, jsali, vichni se smli, chechtali, a se prohbali, za bicha popadali. Od smchu rud, slzc ukazovali si na Bavora, z nho voda jen crela, jak na konci pod plachtu vklouzl a se schoval. Bavoi dle ji nic nedlali. Nikdo si jich nevmal. Kad jen na ita hledl. Musil ped krle a krl ho pede vemi pochvlil. Jak pot mocn kouzelnk z leen sestupoval, vtali ho zstupov nekonenm jsnm, a se po vem krlov hrad rozlhalo. To byl nejslavnj itv kus. Ale pak, na konec ivota, pece prohrl a podlehl. To sammu satani, jemu se byl zapsal a jen si jej odnesl s tlem i s du.

148

III

KRLI

V CLAVOVI VI.

Po letech pokojn vldy poaly d a prvo v echch velmi trpt, kdy se krl Vclav

nepohodl s pny zemskmi. Nedbal na n a neuval jejich rady, dvuje vce milostnkm svm stavu zemanskho i mstskho. Proto alovali pni na krle, e bere zemsk ady, je zastvali, v lehkost a jejich hlas e nic nev. Kdy pak se jim nestalo po vli, spikli se proti nmu s uherskm krlem, jeho bratrem; tak po dlouhch klidnch a poehnanch asech strhly se bouky a vlky. Dolo tak daleko, e pni pepadli svho krle, kdy jel z hradu ebrka do Prahy, a e jej jatho zavezli na Staromstskou radnici. Tu jej chovali ve vzen, je slulo pinka. V tom vzen byl drn pes patncte nedl, a proto pak byl ji velmi teskniv. Za parnho lta, pi ase sv. Bartolomje, poslal svho strce k Praanm, daje, aby mu dovolili do lzn, kter by byla nejble od radnice. Pni konel dlouho se radili, a pak pece krlovi po vli uinili. Tak se dostal krl Vclav opt u volnost,

149

teba jen nakrtko, a ne jako krl, nbr jako prask mtnn. Sml jen v manskm roue vyjt, nadto pak ho steili tyi sluhov. Jimi provzen vkroil do lzn, kter byla nejbli, zrovna u Kamennho mos-tu. Aby nikterak odtud nemohl ujt, zstal jeden ze sluh u sn, v domovnch dvech, druh pi atech krlovch; dva pak veli s krlem do lzn a koupali se s nm. Po chvli, kdy se krl vykoupal, podal svch strc, aby se sml na erstvm povt ochladit. Bylo parno, a dusno. Sluhov mu povolili, nebo neml svho odvu a prchnout nemohl. Tak vyel krl, zahalen plachtou, z lzesk komory na pavlku u sam eky. Ta leskla se a umla. Za ekou zelenaly se behy kovm a stromy, zelenal se Petn, za nm dle na vrchu tpytily se zlacen stechy na vch krlovskho hradu. Vude volno, milo pod jasnm nebem, vechno tak krsn v zplav boho slunce. I zatouil tu krl po svobod vc neli ve vzen. Opodl u behu pod starou vrbou odpoval lun, tie, nehnut, a veslo leelo na nm. Vtom vela na pavlku ena, kter v lznch posluhovala. Jen ji krl zoil, ji j kynul a tie a rychle se j zeptal, um-li veslovat. Kdy pisvdila, ekl j: Pevez mne na druhou stranu, odmnm se ti hojn, nebude litovat. Ale honem, neli ti tu v komoe vyjdou z mtele. Sbhl po schdkch z pavlae, lazebnice za nm; krl do loky, ona za nm, a ji loku rychle odvzavi, odrazila od behu a veslovala nap k druhmu behu. Veslovala prudce, v silou a dovedn; neli strcov vyli z komory, pirazil lun ve tmavm stnu pod koatmi stromy ke druhmu behu. Jen na beh vyskoili, a ji dle utkali ve stnu tch strom a kovinami, podl hout na behu, pod vzhru proti vod, a se dostali poble vesnice Chuchle. Tu nalezli u behu przdn lun, do nho ihned usedli, a Zuzana, tak slula ta lazebnice, veslovala zase na druh beh. A astn se tam dostali. Krl byl zachrnn. Veli do les a les a ero je chrnily; sami pak nebloudili, a nastal ji veer, nebo krl Vclav znal pedobe vecku tu krajinu, kde asto honval. Neli dv hodiny minuly, stanuli na kraji Kunratickho lesa u potoka pod nvrm, na kterm strml krlv Nov hrad. Svtili tam a ze svtel padala do tmy. Na tom hrad ml krl posdku vrn oddanou. Purkrab nechtl ani stri uvit, kdy hlsila, e ped branou stoj Jeho Milost, sm krl. Kdy se purkrab pesvdil, pijal pna svho poctiv, hned mu dal pinst krlovsk oblek a pipravit znamenitou veei. Krl Vclav pozval k t veei tak Zuzanu lazebnici, a kdy poveeeli, kzal j pinst sto zlatch eskch, kter j dal ped purkrabm, a ekl: Tu je, co jsem od pvozu slbil. Za ostatn pomoc se ti jet odmnm. I radoval se purkrab a vichni, a nemlo, e krl jejich je zase na svobod. Krl Vclav pot na Zuzanu nezapomnl. Kdy se opt ujal vldy a s pny uinil narovnn, dal starou lze u mostu zboit a jinou, velikou, nkladnou vystavt. Jakmile

150

ten dm vystavli a na lzesk zadili, povolal krl Zuzanu a daroval j tu lze i dvacet kop ronho platu, ka, e to ve j dv za prokzanou vrnost, e ho z vzen vysvobodila. Nadto dal vem lazebnkm a jejich emeslu listinu velmi milostivou, nebo je tm listem uinil rovn vem jinm emeslnkm. Pitom jim dovolil, aby uvali za znamen v zlatm poli modr toenice uzlem svzen, prosted n stoj zelen papouek. Od tch as a po dnen den se ta lze u Kamennho mostu krlovou jmenuje. Na statenou pak Zuzanu pipomn obraz na klenut Mosteck staromstsk ve, jen zpodobuje lazebnici v blm podkytl, drc v lev ruce zavenou dbernici, v prav pak ruce zelen vnk. Mysl krle Vclava, jindy tak jasn a vesel, zachmuovala se vc a vce. Doil se mnohho zklamn a nevdku. Nedvoval lidem, zvlt od t chvle, co jeho protivnci chtli jej otrvit. Ji jedu nevda poil, ale vas pomohl si protijedem. Zstal naivu, hrozn vak palivost zstala mu v trobch po tom jedu. Aby se j zbavil, aby ji alespo ztiil, hasil ji pitm; kdy pak vce pil a krev vnem rozplen vstoupila mu do hlavy, zahoel vdy divokm, slepm hnvem a dopou-tl se i ukrutnost. Chmurno bylo mu v dui. Zasmuile, s obavou, teskn pomlel na budoucnost; lekal se j vc a vce. Obval se pn, uherskho krle, svho bratra, pn spojence, lekal se tuhch spor o vru, co z nich bude, jak ve to skon, jak jeho vlda, jak i on sm. Tak jednou, nemoha pro starosti spt, sklen takovmi zkostmi, dal si zavolat svho hvzde, uenho mistra. Zasmuil krl sedl ve sv lonici u okna, odkud bylo vidt na voln ndvo krlovskho hradu, na nedostavn chrm sv. Vta, na jeho hojn leen. Dvorn hvzd, uen mistr, ve tmav sukni, pistoupil k oknu, jak mu krl pokynul. Vid-li do budoucnosti, ekl zachmuen, povz, co mne ek, jak se mnou bude Star mistr okamik mlel, pak vzthl pravici, a ukzav j ven, tam, kde nad nedokonenou kosteln stavbou ern strmla jej v k nonm nebesm, ekl: T se ra chrnit, t ve tam chra se Tv Milost. Pro?! zvolal krl asna. Je v hvzdch psno a vnou vl ureno, e zahyne ped touto svatovtskou v. A jak zhynu? Spadne na mne, nebo slet z n kmen a zabije mne? Mluv! Hvzd vak nevdl. Toho se ve hvzdch nedoetl. Popudliv krl, tm podrdn, vzkypl hnvem a vzkikl: A co dm-li tu v zboit, co pak? O tom nic nen psno, milostiv pane. Tak vz, uen miste, a krl se prudce zasml. Dm-li tu v zboit, bude pry,

151

zmiz, a j ped n nezhynu. T chvle jet dal si povolat mistra stavby, a nedbaje asu jeho, zrmutku i proseb, poruil mu, aby zboili svatovtskou v, hned, aby po rnu se dali do prce. Krl sm pak hned na svit dal si kon osedlat a ujel s nkolika dvoany z Hradan na Nov hrad u Kunratic. Zednci smutn se dali do uloen prce; neradi, nechut zaali boit krsnou v. Dla jim pomlu ubvalo, ale pece ubvalo a s nm i ve. Zatm mekal krl Vclav na kunratickm hrdku. Den po dni mjel trudn; ji ani honba ho netila. A vn zprvy dochzely do jeho zti, o velikm pohnut mysl po vekerm krlovstv, o schzch na horch, o velkm obecnm rozilen v Praze, e z nho strach velik boue. Pak uhodilo. V nedli okolo hodiny neporn piharcoval z Prahy jzdn posel na Nov hrad a oznamoval krli, e dopoledne bylo proces vech podoboj, v jeho ele e nesl knz Jan elivsk tlo Pn. Kdy proces pilo z kostela sv. tpna, kterho se nsilm zmocnilo, ped Novomstskou radnici, e dali, aby byli proputni vichni, kte posledn dobou tu byli zaveni pro nboensk nepokoje; konel vak e jejich dost oslyeli a v radnici se zaveli. Tu e se lid na radnici oboil, konely e smetali dol z vysokch oken, dol do zstup, a tam e chytali padajc na sudlice, otpy, na mee a e vechny konely zabili na mst Krl Vclav zesinal, oi mu zahoely, zlost jm zalomcovala a tsl se na celm tle. Nemohl promluvit, hlas uvzl, ale pojednou vyrazil mu z hrdla kik jako lv van a vtom ji klesl mrtvic poraen. A zanedlouho skonal. Zemel, jak star hvzd mu prorokoval, ped svatovtskou v, to jest ped jejm rozboenm. Vzal dve zasv neli ona, zhynul ped n. Krlova smrt ji zachrnila. Zednci hned ustali v boivm dle. Ale st ve byla zniena a teprve pozdji byl svrek nov zbudovn, jak na pohled je patrno. Krl Vclav neml ani po smrti pokoje. Minulo nkolik let, neli klidn spoinul v kostele svatovtskm poble svho astnjho otce. Ticho bylo v krlovsk hrobce a ticho nad n, v kostele a kolem. Kladiva ji neklepala, nepitloukala, nebuily rny tesaskch seker na leench, v kamenick huti bylo przdno, hlomozem nepronikal skpot voz s kamenm a pskem, neozvalo se voln dlnk ani dole, ani nahoe. Stavba velebnho kostela, ji zaal Karel, v n pokraoval syn Vclav, uvzla nadobro. Slavn dlo Matje z Arrasu, Petra Parle a jeho syna Jana, chrm sv. Vta, stl nedokonen a zstal tak po cel vky. Lid vak vil, e tak nezstane, e bude dostavn v t velikosti a krse, jak jej chtl mt sm Karel IV., a e stavbu tu dokon mocn a slavn panovnk. Pak, a kostel sv. Vta dostav, e vyene Turky z Evropy na vn asy, e dobude Caihradu a obnov zase kesanskou bohoslubu v kostele sv. Sofie.

152

Leopold I., msk csa a esk krl, dovdl se o tomto starm proroctv, a ponvad bylo jeho touhou vypudit Turky z Evropy, chtl dostavt chrm sv. Vta, aby bylo, jak pravila vtba. Ji poloil zklad k dokonen dla Karlova, ji konny rzn ppravy ke stavb, vtom se oboili Turci na Uhry, a csa, aby jejich nebezpen tok odrazil, musil penze na stavbu Svatovtskho chrmu uchystan dt na vojensk poteby. A tak zstal kostel sv. Vta zase nedostavn a Turek v Evrop.

153

IV

S TAROMSTSK

ORLOJ

Ani snm zeman a mst nebyl poloen do Staromstsk radnice, ani valn obec

nebyla tam svolna, ani dleit soud njak tam konn, a pece valem se hrnuli lid k radnici, a ne chvli, ale od boho rna, po cel den. A kdo sem piel, tomu se nechtlo odtud; stl tu a ekal dlouhou chvli, hodinu i vce, a ne voln a v pohodl, nbr v hrozn tsni zstup.

154

Tlailo se vechno k vi radnice, kde byl ten div divouc, nov orloj, o nm ly takov ei. Povdalo se o nm po vech praskch mstech, ve dvoe krlov, v panskch domech i v sousedskch jizbch, v krmch i na ulici, vude, e ten nov staromstsk orloj jest ne jako jin orloj, ale e je tak divn a znamenit, e jist je nad jin vecky orloje na svt. Man, emeslnci, eny star, mlad, studenti v pltch, vichni se ped radn v tlaili, na piky vystupovali, hrdla natahovali, oi vyvalovali na velik cifernk tyiadvacti hodin, pln zlatch kruh a ar, sel a divnch znamen, na kulatou tabuli pod nm s malovanmi obrazy dvancti nebeskch znamen, na soky vpravo vlevo v tesanm lupen, a nejvce na smrt a divnho Turka, na lakomce s mcem penz. Kol radnice umla, hluela smsice hlas, nenavn jako huiv proud. Ne umlkala hned a tichla, jak shora, z novho orloje ozval se hlas zvonce. Jen tu tam se vkik ozval, tu tam se ruce zvedaly, ukazujce na smrt, jak lermo zvon, jak tah za zvonec. A vtom, na as vech, otevela se dv oknka nad orlojem a v nich se ukzali apotol. el jeden za druhm, vech dvancte, od zpadu k vchodu, kad se k lidu obrtil, poslze sm Kristus, ehnaje zstupu. Mnoz smekali, mnoz se kiovali, jin na smrt ukazovali, jak sanice otvr, na Jide i lakomce, e sebou vrt, a ten staroch vedle smrti e hlavou krout, e se mu jako jet nechce, a kostlivec nezvon. Ale jak ve, nad oknky kohout zakokrhal, lo davem nov, vesel pohnut. Smli se, pokikovali. A zase umla, hluela smsice hlas, nenavn, ustavin jako huiv proud. Vude v zstupu mluvili o mistru toho orloje, jak je zvltnm darem bom a vtipem nad jin obdaen, vude jmenovali mistra Hanue, jen to dlo vtipn a divn udlal. Tak misti a doktoi ve tmavch pltch a tabardech, kte stli poble ve a orloj si prohleli, chvlili jeho pvodce. Stli tu vn, huben, otyl, mluvili latinsky, esky a pod jen o kruzch a znamench orloje. Kohoutu, figurm, smrti, starci a jinm se jen usmli a jeden z nich vyslovil se pohrdliv ped bakali a studenty, kdy smrt lermo zvonila a kohout kokrhal, e tyto tatrmany a podobn aparty jsou udlny jen k podiven a k divadlu obecnmu lidu. A ji vykldal, e ten orloj je vem uenm lidem, a zvlt astronomm divn a vzcn bez tch tatrman, nebo e ukazuje, jak slunce svm bhem od zpadu k vchodu po zodiaku jde nebo postupuje a na kterm znamen, na kolikm stupni kad den z rok do roka stoj, v kolik hodin kdy vychz, v kterou hodinu na poledni stoj, kde zapad, jak vysoko od vchodu supra orizontem a kterak blzko k linii poledn a jak nzko k zpadu, tak kde po zpadu sub orizonte, toti v noci pod zem je, tak to, jak od ns jdouc v ubvn dne na zimu se oddaluje a zase v pibvn dne na lto k nm se pibliuje. Uen mistr nhle umlkl, jak z radnice zdobenm portlem vychzeli konel a rada Starho Msta v ubch, birytech i epicch. Mili k orloji. Vechno kolem ustupovalo,

155

vichni, lid i uen misti, bakali i studenti obraceli k nim zraky, ale nejvce na starho ji mue v tmavm hbit misterskm. Krel zrovna vedle primtora, byl vn pibledl tve a tmavch vlas. Hlasy se zstupem rozumly, vude bylo pohnut, kad se tlail, dopedu strkal, hrdlo napnal, aby dobe vidl na tohoto mue. Rozltlo se, e to mistr Hanu, otec a mistr novho orloje. Vichni ho uctiv pozdravovali, i misti z koleje; on pak skromn dkoval, a hned jak primtor a konel stanuli ped orlojem, jal se jim vykldat po jejich pn vecka znamen i kruhy. Mluvil o hvzdch, o slunci; pak o msci vykldal, co o nm orloj ukazuje, kdy nastv, kdy prvn tvrt, kdy pln t a kdy je posledn tvrt, jak ho pibv a ubv. Tak o dvancti znamench, kdy kterch est nad zem a kterch est pod zem. A dl tak vysvtloval mistr Hanu, e orloj jet ukazuje svtky pes cel rok, e je tu napsn cel kalend obecn s dvancti msci obyejnmi a se zlatm potem. Vichni kolem poslouchali, i lid v zstupu ztichl; misti a doktoi hledli uen a pikyvovali vn hlavou. Kdy pak mistr Hanu skonil, rozlehla se kolem hlun chvla. On vak jako by nebyla jemu, vybzel pny star, aby li s nm do ve, podvat se na stroje, vhy a kola, e budou hodiny hned tepat, aby to tedy vidli, zvlt kola, jak nezml uinit, co jim uloeno. I li, a jak ve vi jen pohldli na vechen uml stroj, na kola a koleka, pky a vhy, divili se vichni, jak ve to mohla vymyslit lidsk hlava, jak ve to srovnat a v pamti zachovat, kadmu kolu a koleku, kadmu jeho ozubci kol uloit. asli pak m dle tm vce, jak mistr Hanu ukazoval a vysvtloval tyi strany i sti orloje, z nich kad mla svou vhu, svj zvltn stroj a sv kola, jimi zvltn sv dlo vykonv. Vichni obdivovali se nejvce stran tvrt, nejsloitj, nejumlej, a hlavnmu jejmu, kalendovmu kolu, kter ve svm kraji mlo ti sta edest pt vroubk neb zub a je, jak mistr vyloil, do roka jednou se oto, kadho dne o jeden vroubek i zub. A vechen sloit stroj el dobe a prv, jako by rozum a dui ml. Vtip mistrv v nm byl a dil ve, a jen mistr Hanu rozuml celmu stroji, dn jin. Jeden z konel, Jan, hodin, upmn, pede vemi se tu vyznal a nezapel, e tomu vemu nerozum, e toto ve se stalo jist zvltnm vnuknutm bom; on e je star mistr hodinsk, ale tohoto stroje na sprvu a zen e by nechtl, ani na opatrovn, e by se z toho jist zblznil. Jeden pak z mistr Karlovy koleje na tuto e doloil, e byl ve Vlach i ve Francouzch, e tam vidl velk a znamenit orloje, ale takovho e nikde. A nevm a nedrm, dodal, e by mohli nad tento mistrnj a divnj orlojov kde v kterch krajinch svta bt nalezeni. Le by tu mistr Hanu jet jinde takov orloj

156

zhotovil. Primtor se zarazil, bezdky na star pohldl, ti na nj, vichni v t okamik. Lekli se, e by se nco takovho mohlo stt. A ji se na mistra Hanue obrtili. Ten usmvaje se mnil, e je rd, e toto sloit dlo mohl dokonat, z toho e Pnu Bohu dkuje. Primtor nevracel se od orloje tak spokojen, jako k nmu stoupal. Starostn mylenka ulehla mu na mysl, jemu i nkterm starm: e by mistr Hanu jet jinam takov orloj zhotovil, e by tak jin msta mohla mt takov dlo veho podiven hodn. Povst o praskm orloji rozltla se po vech zemch esk koruny a dl za jej hranice, do cizch krajin. Kad, kdo do Prahy pijel, spchal podvat se na orloj a kad pak nesl jeho chvlu dle do svch konin. Ji pili tak poslov z rznch mst, domcch i z cizozemska, podat mistra Hanue, aby jim zhotovil podobn hodiny. Tu ji strach padl na primtora a staromstsk konely. dnmu na svt nechtli dopt t chlouby, jen Praha samojedin mla mt slavn to dlo, jej orloj ml zstat jedinm na svt. I seli se v tajn schzi, radili se, uvaovali to ono, a uznali vichni, e by mistr Hanu pece snad se dal cizmi vlkat, jejich sliby a zlatem, a e snad u o novm orloji pracuje, teba snad jet o lepm, znamenitjm, protoe je pod ve sv dln a nco tam rob a zkou. Aby mli jistotu, odhodlali se k hroznmu inu. Mistr Hanu sedl ve sv dln u velkho stolu a rsoval na rozloenm velkm archu njak sloit stroj. Dv svce hoely na stole; okenice byly zaveny, v krbu planul ohe. Byla noc, na ulicch tma a pusto. Po dom klid a ticho, nic se nehnulo. Mistr byl do sv prce tak zabrn, tak se nad n zamyslil, e nezaslechl, jak pojednou venku zavrzaly schody, e nkdo po nich stoup. Neobrtil se, a kdy se dvee jeho jizby rzem otevely, kdy do n vkroili ti mui v pltch a kuk-lch hluboko do ela a do tv staench. Mistr se zarazil, chtl se zeptat, co chtj, ale ji dva z nich na nj skoili, tet zhasil svce, a ji ho vlekli, sta mu ucpave, k planoucmu krbu. V dom spali a nezaslechli prudkch kroej nahoe, v jizb mistra Hanue, jako nikdo z domu tak nevdl, e ti ti zakuklenci paklem si dvka do dvorku oteveli, tudy e do domu a tudy za drahnou chvli zase z domu se dostali. Kmitli se jako stny a zmizeli, zapadli v nonch tmch. Teprve rno shledali jejich stopu a jejich hrozn dlo. Nalezli mistra Hanue na loi jako bez sebe. Horeka jm lomcovala a oi ml zavzan. S hrzou vyslechli soused, co se mu v noci stalo, jak ho ti zakuklenci pepadli a e ho oslepili. Oi mu sami zavzali. O tom ji ani nevdl, nebo omdlel za jejich stranho dla. Zvst o tom zloinu poplaila vecku Prahu. S rozhoenm mluvili o tchto zlosynech; marn vak je hledali a sthali. Jako by do zem zapadli. Leckdes ji o tom divn eptali a vypravovali si, co ekl mistr Hanu, kdy se trochu vzpamatoval, jen a zloinc tch nehledaj, e jich nenajdou, tebae byli tak blzko. Vc neekl; tuili vak, e by mohl vce povdt, ale nepovdl a mlky, smuten jako

157

slep ptk v koutku klece sedl v kout sv jizby, kde tolik pracoval. Tie stly jeho pstroje, nehnut visely jeho pilky, pilnky a jin nin a prach se ukldal na knihy a na zvitky papr a pergamen jeho kreseb a pln. Vecko mu zapadlo v ernou tmu. Vyhasl jeho zraky nic z toho ji nevidly, ani slab zkmit svtla; nemohl se ji nieho v prci dotknout. Trudil se a souil, stskal si a tesknil po prci, je byla jeho ivotem. Bez n vak hynul a chadl. I nevdk ho muil, hrozn nevdk za jeho velik dlo. Pod mu znla v dui ta slova, je na nj zvolal jeden z tch zakuklenc za on straliv noci: Nu, druhho orloje ji neudl! To byla jeho odplata, to ml za vecko sv dlo. Souil se a vc a vce na tle schzel. Ji ctil, e bude vemu konec. I sebral posledn sly, vydal se ke Staromstsk radnici, provzen jednm ze svch bvalch k. Ped radn v stl houf lid ekajcch, a bude orloj bt. Kolem el slovutn mistr a lid ho nepoznali. Tak byl sel. Zhubenl, tve zapadly, zeloutly a hlava trapou zeedivla. U radnice potkal nkolik konel, ale ti se mu hned vyhnuli. Ji ho dn z rady nevtal a neradi pedtm slyeli, kdy vzkzal, e piel se podvat na orloj, e mu nco novho pipadlo, jak by se dalo spravit, aby zva snze lo. Dal se zavst k nejsloitj, ke tvrt sti. Ale ve bylo pro nj v tmch, spousta kol a koleek, per i pk. Jen jejich hlas slyel, jak sprvn a dobe ly, jejich prce hlas. I stl slep a chor, ped asem zeedivl mistr sklen u svho dla a naslouchal jeho zvuku a myslil na radu a konely, jak se mu odmniIi slepotou, aby se mohli pochlubit ped svtem, jak nedbali jeho muk, jeho bolest a te i jeho samho. Vtom zvonec se ozval. Venku na orloji kostlivec za nj zatahal, lermo zazvonil, hodinu jiji prchajc hlsil. Smrt volala. Stroj spustil a ji apotol jdou. Mistr Hanu chvl se na celm tle. Vzthl pravici, drel ji okamik nad strojem, pak do nho shl, jako by jasn vidl, kostnat prsty chvilku tam pracovaly. A jak ruku vythl zpt, skplo v kolch a vechen stroj jakoby pomaten, pobouen, zahrel, chrel a hrel, koleka, kola jen ltala, ve drnelo, cvakalo, syelo, pitlo, a smrt zvonila. Pak narz ve ztichlo. Zvonec umlkl, kola, pka a pra, ve stlo, apotolov nedoputovali na sv cest, fiury vecky ztuhly, kohout nezakokrhal. Zden lid venku zmaten volal a kiel. Z radnice beli ke stroji. Ten stl nehnut, a na zemi leel otec a mistr jeho, zsinal, ve mdlobch. Jen ho pak dom donesli, a ji vydechl dui. A orloj stl a stl, a nebylo nikoho, kdo by spravil to uml, mistrovsk dlo.

158

Mistr Hanu vzthl pravici do stroje.

159

O D ALIBOROVI

K OZOJED

boue husitskch vlek, kostel sv. Vta byl vybit a komnaty krlovsk, Karlem IV. ndhern zazen, schzely vc a vce. Obas jen a ne nadlouho oivly, kdy sem krl zdola, ze Starho Msta ze svho dvora zavtal. Zavtal, chvli pobyl, ale nezstal. I mlad Ladislav Pohrobek i slavn jeho nstupce Ji krl, ehnan pamti, sdleli vce dole v mst. Po Jikovi tak prvn lta Vladislav II. Jagellonec. Ale za toho pak nastala velik zmna. Po dvancti letech svho panovn zmnil sv sdlo. Uzdlo se mu pojednou, e nen dosti bezpeen ve svm dvoe staromstskm, pi nm dal vystavt nkladnou, umle a krsn vyzdobenou v. I vrtil se do dvnho sdla eskch krl na Hradany a dal tam ve, co zpustlo, obnovit a znovu upravit. Bene z Loun vystavl velikou, podivuhodnou s a v tu dobu tak modlitebnu pro krle v kostele sv. Vta napravo od velkho olte, vyzdobenou znamenitm dlem kamenickm. Krl dal tak hol stny chrmov vyzdobit koltrami, zvlt vak ve svatovclavsk kapli, a p jeho a nkladem zaskvly se komnaty v krlovskm hrad zase ndherou aloun i obraz. V jedn z nich visely sam obrazy eskch knat a krl. Ale nejen na vzdob dal si krl zleet, nbr i na tom, aby hrad byl lpe opevnn. Tak ztvrdili na jeho rozkaz hradebn zdi, prohloubili pkopy, zvili nspy, kde toho teba bylo, a na vi Mihulce udlali krov velmi vysok a pokryli jej polvanmi cihlami, nad nimi se na makovici blal a svtil postben lev. Nedlouho potom dal krl Vladislav stavt novou okrouhlou v za domem nejvyho purkrab, ble zadn brny. Vystavli ji nad Jelenm pkopem na ochranu hradby, ale tak za obyt, za smutn obyt. Zdili v n troj vzen nad sebou. Nejdolej z nich bylo pod zem, bez oken, bez svtla, bez dve. Vze ml do nho bt spoutn po provaze drou i puntem v podlaze vzen prostednho. V dostavli, ale vzn do n nemli, ani do nejhoejho, lehkho, ani do ostatnch. A tak byla v prozatm bez jmna, nebo toho se j mlo dostat po vzni, jen by prvn jej prh pekroil. Dlouho vak beze jmna nezstala. Tenkrte se dlo mnoho zejmho bezprv selskmu lidu. Pni a vladykov utahovali jej novmi, neslchanmi robotami. Leckde nemohli tch ntisk ji snst. Proto poutli ve, utkali ze svch grunt do les, do jinch konin a dvali se v zlodjstv, loupeen a v jin zloinstva. Jin pak se proti svm pnm bouili. Tak se zdvihli sedlci proti Adamovi Ploskovskmu z Drahonic v litomickm kraji, ponvad byl na n krut a vymlel si na n neprav roboty i rzn a velik tisky.

Lta letouc bylo ticho a smutno na hrad sv. Vclava. Okol jeho zpustlo za velk

161

Oboili se na jeho tvrz, ztekli jej valy, vypili brnu, a kdy se tu jejich krut vladyka udatn brnil, zranili jej a zajali. Aby sv hrdlo zachoval, byl jim po vli, a na est svou a vru a zpisem je ze sv moci propustil a slbil, e nepovede proti nim dnho nku. V sousedstv vladyky Ploskovskho il tenkrte na sv tvrzi mlad zeman Dalibor z Kozojed, mu starobylho rodu, jeho pedek s krlem Janem u Kresak hrdinsky bojoval a tak s nm tam zahynul. K tomu Daliborovi pihrnuli se osvobozen sedlci Adama Ploskovskho a radostn oznamovali, e maj ploskovskou tvrz ve sv moci, a dali, aby se j Dalibor ujal, oni pak e se mu rdi poddaj a ji poddvaj jako sv vrchnosti, e tak in o sv vli a rdi, ponvad vd, e jim bude Dalibor pnem milostivm. Znali a mli toho zkuenost, e byl Dalibor z Kozojed ke svm poddanm vdy hodn a milosrdn, ano e se ujal nejednoho uboka z jinho panstv a e mu svou pmluvou i jinak pomohl. Vladyka Dalibor jich neoslyel; pijal, co mu nabzeli, kdy uslyel, e maj na ve zpis bvalho pna. Ale ten, jakmile vyvzl a se pozdravil, domhal se svho zbo. siln se dovolval pomoci vldy, a zemt hejtmanov, majce Daliborovo jednn za pych, ploskovskch pak sedlk za vzpouru, sebrali brannou moc litomickho kraje, brann lid veker lechty tch konin i litomickch man. Velik ten houf udeil na vzbouen sedlky; mnoho jich pobili, schytali a krut ztrestali, a tak Dalibora, jejich spolence, zajali. Tak se dostal mlad zastnce utiskovanho lidu do pout. V poutech ho zavezli do Prahy a uvrhli do prostednho vzen v nov kulat vi za domem purkrabskm nad Jelenm pkopem. Dalibor prvn jako vze pekroil jej prh, a tak nazvna jest po nm Daliborkou. Na hrad i po cel Praze mnoho se mluvilo o mladm zemanu i proto, e byl prvnm vznm v t nov vi, i pro pinu, pro kterou se tam dostal. Zpupn pni byli rdi a pli mu to, lid ho vak litoval. Jemu tam bylo teskno a smutno. V klenutm ali tlustch zd a malch oknek bylo te jeho panstv. Doma ze sv tvrze hledval do irho, krsnho kraje; te vidl sotva pruh oblohy a pod v kousek hlubokho, zarostlho pkopu. List tam ji mnilo barvy do zlata, do ruda, teskn podzim nastval. Ticho ve vi a ticho kolem. Ptci umlkli, jen vtr hvzdal a zmtal kovm a stromy. List padalo, mlhy ulhaly na hlubok pkop, halily ho rno i za asnch soumrak, det pes tu chvli umly a lehaly do holch kovin a korun. Krtk den byl ve vzen dlouh a dlouh noci jako nekonen. Stesk a dlouh chvle moily mladho zemana. I podil si housle ze skrovn zsoby penz, je mu nechali a z nich se stravoval. Jak mu alnk housle opatil, poal se na nich cviit. Nikdy neml smyce v rukou; nyn ho nedal tm z ruky. Uil se sm, hrl a hrl, dlouh chvle se krtila, as rychleji plynul a hra sama byla m dl tm lep, umlej, lbeznj. Ji stvali alnk i strn pacholci za jeho dvemi a poslouchali. Ji nejeden

162

Dojati naslouchali Praan u ve.

163

z hradskch pn a ouednk piel poslechnout, jak se nauil kozojedsk zeman v ali hrt. Ji se o tom v mst povdalo, ji pichzeli nahoru se pesvdit: nejprve zvdav, pak nevc Tomov. Denn jich pichzelo vc a vce, a pak zaast valn houf stl a ekal u zadn brny hradsk, na obou cestch, mezi nimi se thla svahem dol vinice sv. Vclava. To bylo ji na jae, kdy vl mkk vtr poledn, kdy vrchov strom a vtve pukaly a kvetly, kdy Petn a vechny viny kolem se zelenaly, i Jelen pkop, jen vechen zvuel veholem sladkho zvuku. Ale nad pta pehudn bylo krsnj, kdy se ozval z kulat ve housl lbezn hlas. Vichni asli a zatrnuli, jakmile se zachvly mkk ty a sladk, aln zvuky z pustho, trudnho ale. Tm vce dojmaly. Stesk a touha v nich znly a zas u se mnily, vyznvaly v znm npvy pobonch psn. Pokora, doufn a prosba smutnho srdce z nich vanuly. Jindy zas zvonily svtskm hlaholem, ohlasy milostnch psn a vlench zpv. Nejednou zahrl Dalibor starou tu notu o krli Janu, o mladm Klimberku a Plichtovi ze erotna, o Bavoru Strakonickm, o vech tch eskch pnech a zemanech, kte zhynuli se svm krlem u Kresak jako pradd uvznnho hudce. Dojati naslouchali Praan u ve. A kdy jednou zhldli, e z oknka ale spout se na provazci hrub, pltn pytlk, chut a rdi dvali, co kdo u sebe ml, groe i drobn penze. Kad myslil, e zeman ze svho trv. Nyn vidli, e mu ji zle, e pila na nj nouze. Urozen mu sm po mst ebrat nechtl a do vzen daru nedostal. Neml ji nic neli sv housle. Ale kdykoliv pot zahrl, kdykoli pltnou monu z vzen spustil, pokad mu ji plnili ti, kdo dole poslouchali, penzi, dary, aby neml hlad a nouzi. Tak nejedna milosrdn manka, nejeden soused mu polepili: poduku pod hlavu mu poslali, lon aty a jdlo i nejednu konvici pit. Za to hrval zstupu, kdy se u ve seel odpoledne i v podveern as. S utajenm dechem naslouchali, a kdy se pak rozchzeli, byl mezi nimi jeden hlas, e tak jako ten zeman nehraje nikdo v celik Praze. Nevole, nouze nauila Dalibora housti. Za dne lidem hrl, sob zaast v noci. Kdy krlovsk hrad utichl, ztemnl, kdy jak bjen, edomodrav stn nl k nonmu nebi, kdy v blavm zsvitu msce umlklo hout a stromy v Jelenm pkop, zalhaly z temna kulat ve lbezn zvuky Daliborovch housl. Slzy byly v tch zvucch, touha po volnosti i vkiky hnvu. levu daly, ale ne svobodu. Pn Bh byl vysoko, krl daleko a pni soucitu nemli. Dlouh as nechali zemana z Kozojed v ali, a poslze na plnm soudu uznali za prvo a tak o nm rozkzali: e Dalibor statek neprv vzat k sob pijal a v tom statku byl; e jest v tom neprv a nelechetn uinil proti prvu a du. Pro takov svj zl inek a hrdlo ztrat. Tak jemu oznmili a nic nedbali, jak se hjil, aby povili, kdo zaal, kdo prvn pchal

164

zejm bezprv a tm lid pobouil, a e on, Dalibor, se jen lidu zastal. Ne to prv u nich vina a hch. A tak na rozsudku zstali; den vak a chvli popravy ztajili. Tu noc ped n ozval se hlas Daliborovch housl naposled. Z hlubiny pustho ale chvl se a znl do tich noci, posledn tcha, posledn svtlo v temnotch trudu, a zmral nad Jelenm pkopem v msnm svtle. Kdy Praan nazejt zase pili k nov vi, nezhldli pltn mony na mi Daliborova ale. A v byla tich, nm. Kdy se ptali, stn-li Dalibor nebo co mu je, oznmil alnk, e ji mu dobe, nebo e rno byl na pedhrad popraven. Ale neli z vzen vykroil, povdal jeho strce, sal ze zdi housle, dval se na n, louil se s nimi. Pak el staten na msto. A tu poklekl a schlil kadeavou hlavu na palek. Skonal musky, vte, jako prav kesan. Nejedny oi se zarosily, kdy alnk to vypravoval. Smutn se Praan vraceli a ohleli se po tich Daliborce. A v za domem purkrabskm u zadn brny hradsk slove tak po dnen den a zachovv pamtku neastnho zemana a slavnho hudce.

165

VI

ZE IDOVSKHO
1

MSTA

idovsk Msto bvalo st Starho Msta. Pilhalo k nmu, splvalo s nm vjedno, a pece bylo odloueno. estero bran je oddlovalo; brny ty musily bt v paijov tden ve dne v noci zaveny. Za tmi branami bylo vecko jina: staven jin, chud, nevzhlednj, za dvnch dob vc od deva neli od kamene, s divnmi pstavky, pavlaemi, vstupky, s ernmi zalmi dvorky; ulice jina, zk a krtk, ale kivolak, pinav a nedldn. A vude jen id, lid jinch obyej a zvyk, jinho ivota rodinnho. I krojem se rznili. Nejnpadnj byly na nm lut roh, v nj vybhal idovsk klobouk, a lut nebo rud kolo soukenn, je musili na plti nosit. ili v ponen a jen ve svm idovskm Mst. Ale o tom vili, a vra ta la od pokolen do pokolen, e je star neli sama hrd Praha, e jejich otcov tu mli osadu dve, neli Libue zaloila prask hrad. A tak si s pchou povdali, e star-nov jejich synagga, u jejch dve na stupni psahali ve pi s kesany na svat rodal, je starho pvodu neli kostel sv. Vta a neli vechny kostely prask. Kad hledl s ctou na star, pochmurn staven zkch oken, vysokch tt, cihlov stechy vkem ji zahndl a zal, stojc o samot, jako obr nad bluditm

166

zkch uliek, zasmuil pamtnk dvnch vk a bou. id o n vili, e je, vyjma modlitebnu ve Wormsu, nejstar synaggou, e v jejch zkladech je kamen ze zboenho chrmu jeruzalmskho, e ji andl sami ped vky pinesli ze zaslben zem sem na toto msto. Tenkrte pr andl starm praskho idovstva zjevili a nadili, aby synagga povdy zstala tak, jak ji pinesli, by se na n nikdy nic nemnilo. Kdy po ase o to se pece pokoueli a nco zaali pestavovat, nikdy nedokonili svho dla a nikdy neunikli trestu. Bu se pi prci zchromili, nebo seli nhlou smrt. Ne tak jinak si vypravovali o jejm pvodu a zaloen. Prvotn pr mli synaggu jen devnou. Kdy pak u nestaila, rozhodli se star, e vystav novou, vt, od kamene, a to na mst, kde tenkrte se vypnal nevelk pahorek. Kdy jej rozkopvali a rozveli, uhodili pojednou na zdivo, na cel zdi z mohutnch kvdr. m dle kopali, tm jistji poznvali, e ty zdi jsou z njak pradvn synaggy. A kdy poslze nalezli tak zvitek pergamenu, popsanho hebrejskm psmem, tu ji nepochybovali ani dost mlo. Tenkrte prv mekali v Praze dva jeruzalmt id, a ti poradili praskm souvrcm, aby synaggu stavli dle vzoru jeruzalmskho, aby udlali okna vn ir, dovnit celou tloukou zdi se c, aby svatyn sama byla hloub, tak aby se do n po schodech dol stoupalo, nebo e psno jest: Z hlubokosti volm k Tob, Hospodine! A tak se stalo. Synagga zbudovna tm zpsobem, pr stavitelem Lirenskm, a stla a stoj vdy stejn, nezmnn. Pokolen pechzela za pokolenm, modlila se tu a almy zpvala. Ne i nevc do n pichzeli, ale nsiln, a zneuctili msto idm posvtn. Dvakrte zhaslo ner tamid a stnek bo, rn hakode, zasten drahocennou, krumplovanou oponou poroches, poboen rozzuenm lidem kesanskm. Poprv za krle Jana, jen dal v synagze kopat po skrytch pokladech idovskch a jemu tu vyhrabali jeho lid za dva tisce hiven zlata i stbra. Za tho krle i krev tu tekla, pak za jeho vnuka Vclava IV. Tenkrte, bylo o Velikonocch, otsala se vecka prostora pod klenutm, na dvou osmihrannch sloupech spovajcm, alostnm, zoufalm kikem a pnm vradnch id. Krev jejich vysoko zastkala stny star synaggy a zkropila tam hebrejsk posvtn prpovdi. S hrzou a dlouho vzpomnali v idovskm Mst na straliv Velikonoce, a v den smen pak po vecky asy kna v synagze selicha, alozpv o hrzch onch dn. Sloil jej rabbi Abigdor Karo, sm pamtnk onoho pronsledovn. A star synagze zstala pamtka na ony dny. Nevyjasnily se od tch dob jej stny. Nikdo jich neistil, ani natel, a tak temnly vc a vce, a zernaly. Rabbi nedovolil, aby se jich kdo dotekl, nebo lpla na nich zaschl krev vcch; vrstevnci i potomci mli ji v ct jako krev muednk. Star synagga pekala i pozdj boue a nebezpeenstv. Kdy ped tymi sty lety

167

zachvtil ohromn por idovsk Msto, kdy vecko vzpllo a hoelo, stla star synagga netknut nad ivm, ohnivm jezerem. Plameny hubily a trvily vecko kol kolem, odevad se valily sloupy a mrana ernho pavho dmu. Jen na modlitebnu nesletla ani jiskika a tak ani cihla ze stechy nespadla. Na temn jej tt usedly dv bl holubice a tu tak zstaly. Ani slav r, ani dusiv dm je odtud nevypudil. Vydrely tu tak dlouho, a pominulo vecko nebezpeenstv. Pak se pojednou vznesly na blostnch perutch a zmizely v oblacch.

2 Ped asy, je tomu vce neli tyi sta let, vracel se jednou na podzim primas idovskho Msta rabbi Jizchak do Prahy. Jel z njakho venkovskho msta, kde byl za svm zenm. Musil tak kus lesem. Ponvad se tu nevyznal a ko tak ne, zajeli na kiovatce na nepravou cestu a zbloudili. Poznali to dosti zhy, ale na pravou se nemohli a nemohli dostat. Bylo ji za soumraku a v pustm lese rostla tma valem; v n zanikla velik stezka i cesta. Ale vtom se ped nimi kmitlo modrav svtlo, dl, mezi stromy. Jen je zhldli a ji stli. Kon sami se zastavili. Byli nepokojn, sthali uima, frkali, pak se zaali vzpnat, to jak to svtlo ped nimi rostlo v rudou z, v celou zplavu. I na koho padl strach. Jen primas nepozbyl mysli. Komu poruil, aby zavzal konm oi, aby tu pokal, on e se pjde pesvdit. I el mezi kmeny pmo k t zi, a stanul na nevelik pasece a tu spatil divouc vc: velikou, veliknskou hromadu zlatch a stbrnch penz. Dva pidimuci, oba edch brad, brali z t vysok kupy zlata a stbra a plnili jm mce. Oba byli do t prce tak zabrni, e si primasa ani nevimli. Ten se na n chvilku dval, pak se optal, komu ty vky napluj. Jen to ekl, a ji se jeden z tch trpaslk na nj zakaredil a zlostn ekl: Tob ne! A byl tentam. A narz tak zmizelo zlato, zmizelo stbro na hromad i vecky ty mce ji pln. Jen nkolik pohozench zlak se blytlo na zemi. Druh pidimuk vak zstal, a toho se zvdav id opt ptal, komu plnili ty vky. Tob ne! A tak prosm komu? Jednomu z tvho lidu, odvtil trpaslk a dodal: Ale neml ses ptt. Peruils tm nae dlo a tm jsi mu ublil. Kdo je ten astn lovk? Prosm t, nemohl bys mn povdt? Nesmm. Kdy ne jmno, tak alespo, jak vypad, njak znamen

168

Nesmm nic! Tak prosm jenom tu malikost, kdy, jako kterho asu, ten poklad dostane? A se vd tv dcera. Primas se zarazil, ale ji opt nanovo nalhal: Dcera? M dcera?! A co by m dcei bylo do toho? Ani bys nepomyslil. Takov poklad! adaj! A j nic! Tak dovol alespo, abych si tu ty zlat ze zem sebral. Dt nesmm nic, odepel pidimuk psn. Ale chce-li, vym si je Tak se stalo. Primas poloil ti dukty a kleknuv sbral ti zlaky trpaslkovy rzno lec. Jak pot povstal, nevidl nic. Z zhasla, pidimuk zmizel, kolem tma pustho lesa, jm huel studen non vtr. Rabbi Jizchak se rychle otoil a pospchal odtud. Komu nepovdl, co vidl, cosi mu namluvil, a pobzel ho, aby jeli. Kon se ji nebli, a divn vc, li jist, a zanedlouho se kolem vyjasnilo. Vyjeli z ernho lesa a byli na prav cest. Pak u jeli pod volnou krajinou a jeli celou noc, a za jitnho era dojeli k brn idovskho Msta. Rabbi Jizchak pivezl si z cesty velikou starost. Kdo je ten peastn lovk, jen podd takov nesmrn bohatstv, a co mnil ten trpaslk tm, co povdl o jeho dcei. Pemlel, ty ti dukty z lesa prohlel, bdal, ale nadarmo. Paliv zvdavost nepestala ho muit. Konen mu pipadlo, e snad njakm zjevenm, njakm znamenm by se mohl doptrat jistoty. I zabalil trpaslkovy zlaky do papru, kad zvl, a jeden z nich hodil z okna na ulici. Sm zstal na han, aby zvdl, kdo ten penz sebere. Dost lid chodilo ulic kolem primasova domu, vzhru dol, ale dn se po paprku ani neohldl. U byl den na sklonku, ji chtl primas poslat pro penz, vtom pibhl jaksi kluina otrhan a dost umounn, okamik se plae ohlel, pak nhle skok pmo k duktu a ji s nm uhnl. Primasa zamrzelo, e by takov smolk a otrhnek ml nabt toho pokladu. Ne util se, e to pece nen dn jistota. Nazejt pak hodil druh zlak v paprku na ulici a zase ekal a hal. A zase po cel den lid kolem chodili, paprku se nevimli, zase naveer pibhl t kluina, sebral penz a odbhl. A tak i tetho dne s tetm duktem. To ji nebylo nhodou, samo sebou. To bylo urit znamen. Primasa hrub netilo, ne vidl v tom vy zen. Jen to chtl jet vdt, jak ten chlapec je. Proto poruil, aby bylo po vem idovskm Mst vyhleno, e on, primas, ztratil ti dukty, aby mu je ten, kdo by je nalezl, poctiv navrtil. Meores to sotva ohlsil, a ji pibhl k primasovi ten chud hoch. Nesl dukty, ale jen dva; prosil za odputn, ten tet e dal matce do obchodu a matka e ho zase podn odvede, jen co si nco vydl; e by byl vechny ti ihned vrtil, ale nevdl komu. A pak e jich tak podivn nabyl, e ml po ti noci iv sen, aby el k primasovu domu, e tam najde v paprku dukt.

169

Rabbi Jizchak uasl a ji nepochyboval, e ten chud chlapec, Mordechai se jmenoval, syn chudho ida aluma Maizla, je ten vyvolen ddic. Pochvlil ho za jeho poctivost, dal mu ostatn dva dukty a vyzval ho, aby u nho zstal, e ho bude atit, e ho d uit jako svho syna. Mlad Mordechai se zaradoval, ale hned dkoval, e neme, matka e je cel den v krm a otec e je slep. Je sm a nem nikoho, kdo by ho vodil ze synaggy. Chod tam tikrt denn, doloil chlapec. Zaplatm mu vdce, nabzel primas. Ciz ho nikdy tak neobslou jako vlastn. A mlad Mordechai nezstal. Za njak den doel primas k jeho rodim a nabdl jim, aby svho syna k nmu alespo poslali, kad den na nkolik hodin, e jim ho d vychovat do obchodu, aby ml lep ivobyt neli oni. Chlapec v se mi lb, pravil, je hodn, a zstane-li tak, dal bych mu i svou dceru za manelku. alum a jeho manelka, poten ji nvtvou bohatho primasa, ustrnuli a v radostnm pohnut nechtli ani svmu sluchu vit. Vdn pijali primasovo nabdnut a svatosvat slbili, e prozatm nikomu nic nepovd, jak si toho Jizchak pl. Tak se dostal patnctilet Mordechai Maizl do domu primasova. Denn vak vodil svho otce do synaggy a tak sv matce pomhal, jak mohl. V uen a v obchod prospval znamenit, a kdy mu bylo dvacet let, oenil ho rabbi Jizchak se svou dcerou, kter si mladho Maizla upmn zamilovala. Sotvae minulo sedm dn po svatb, dal primas zaphnout a vyjel z Prahy. Mladho zet vzal s sebou a zavezl ho do onoho lesa, kde ped esti lety ml tak podivn vidn. Maizlovi vak neekl, pro tam jede, e pro vaky zlata a stbra. V lese prodleli po celou noc, a do svitu. Nic vak nespatili, ani ze, ani trpaslk. Rabbi Jizchak vracel se nespokojen do Prahy. Ne vak bez nadje. Nadl se, e podruh budou astnj. Ale nebyli. Ani potet, kdy zajeli do toho lesa. Po ase znovu se tam primas vydal i se svm zetm, jemu vak do t chvle nic nezjevil. Ale ani tentokrte nepochodil. Ji nabyl primas pesvden, e ve, co tenkrte vidl, bylo pekeln mmen, e ho bel tak oidil, aby provdal dceru za takovho chudka. To primasa hntlo velice. A pak u nemohl sv mrzutosti ani utajit. Ze, kterho jindy tolik vynel, se mu znelbil, a ji mu to star id dval najevo. Jednal s nm m dle tm chladnji, pak a pke. Mlad Maizl to tce nesl; poslze se odhodlal, e odejde z domu primasova, kde byl patrn na obt. Mlad jeho ena mu nebrnila, a tak se vysthovali. Mordechai Maizl pevzal matin obchod elezem a zvelebil ho zhy tak, e byl jednm z nejpednjch v idovskm Mst, ano v cel Praze. Mlad kupec se piinil a Pn Bh dal poehnn. Mordechai Maizl stal se zhy zmonm; nezpynl vak a nezatvrdil se ve svm srdci. Na chud pamatoval vdy, rozdval hojn almuny a dary

170

a ujmal se nevinn zchudlch a zadluench, je z vzen vykupoval. I stalo se, e jednou v lt, bylo pede nmi, piel k nmu do krmu njak sedlk, kterho neznal. Sedlk si vybral nin zbrusu nov, kosy a srpy, ale dodal hned, e te pede nmi nem penz, aby Maizl byl tak hodn a zbo to mu uvil. A Maizl, jemu se zdl sedlk vpravd poctiv, dal mu ty vybran vci na dluh. Sedlk tm poten pravil: Nu, vru, jsi hodn lovk, e mn neznmmu v. A v-li co, mm doma starou eleznou truhlu, tuze tkou. Nemohu ji otevt, dost jsem se namhal. A nepotebuju ji. Tu ti pivezu a dm na dluh. Tetho dne pijel s truhlou. Byla skuten velmi tk a vila tolik, e sedlk jejm elezem nejenom svj dluh zaplatil, ale jet nco na hotovosti dostal. Pozd naveer chtl Maizl eleznou truhlu otevt. Ale jen dlto zaloil, jen kladivem uhodil, a vko samo odskoilo a se vymrtilo. A pod vkem! Maizl asl, trnul, jako oslnn hledl na spoustu zlata a stbra, jeho byla elezn truhla pln. Mlad kupec se zaradoval, ne ihned se vzpamatovav, spustil vko, truhlu zavel, a dnmu nic neekl, ani sv en. ekal den, tden, msc, e sedlk se rozpomene a e pijde pro svj poklad. Ale msce mjely a nikdo neel, nikdo se nehlsil. Maizl sedlka neznal, ani nevdl, odkud je. Kdy pak minul rok, poal Maizl pokladu uvat jako svho. Prvn, co uinil, bylo, e doel k vrchnmu rabnu a odevzdal mu velkou stku penz, aby za n vystavna byla nov synagga. Vyhradil si vak, aby se nikdo nedovdl, e on ty penze na stavbu vnoval. Ne kdy stavba byla dokonna a nov modlitebna vysvcovna, prohlsil rabn veejn pede vemi v nov synagze, kdo ji vystavl, a ukzal na Mordechaia Maizla, stojcho skromn v koutku. Vichni se k nmu hrnuli, blahoeili mu a blahopli. Prvn ze vech byl rabbi Jizchak, jeho tchn. Ten se nyn s nm usmil, a kdy se mu pak ze svil, jak bylo se sedlkem, jak s jeho eleznou truhlou, ekl mu primas najisto: Sedlka neekej! To byl jist jeden z tch trpaslk. A teprve nyn vyjevil svmu zeti, co se mu ped lety stalo v tom lese a pro tam po svatbch i pozdji jezdili. Kdo by se nadl, e se to takhle vypln, zvolal rabbi Jizchak. Takhle, tak podivn! Ale bu adaj pochvlen navky vk! Mordechai Maizl zstal bohem a do smrti. Nebyl vak lakomcem, nbr pl stle svm souvrcm a mnoho dobrho jim prokzal. Synagga, ji svm nkladem vystavl, slove podnes po nm. Krom n zbudoval v idovskm Mst radnici, lzn pro ensk, chudobinec a sirotinec idovsk, a e kivolak, bltiv a pinav uliky a ulice idovskho Msta byly vydldny, jest tak jeho dlo. Tak hbitov rozil a vdy a vude na chud pamatoval. Tak inil a do sv smrti, kterou seel roku 1601.

171

Pokleknuv prosil krle o milost pro sv souvrce.

172

173

3 Za panovn Rudolfa II. il v idovskm Mst praskm rabbi Jehuda Lw ben Bezalel, mu vysoce uen a zkuen. Byl vysok postavy, a proto mu kali velik rabbi. Vyznal se znamenit nejen v talmudu a kabale, ale tak v matematice a hvzdstv. Nejedno tajemstv prody, jinm skryt, bylo mu povdomo a dovedl leccos divnho, take lid asli nad jeho kouzelnou moc. Povst o nm la iroko daleko a pronikla tak nahoru do hradu sv. Vclava, ke dvoru Rudolfa krle. Jeho dvorsk hvzd Tycho de Brahe vil si uenho Jehudy Lwa; sm panovnk seznal ho podivnm zpsobem. Kdysi jel z Hradan na Star Msto v komornm voze v prvodu jzdnch dvoan. Bylo to zrovna, kdy vydal rozkaz, aby vichni id se vysthovali z Prahy. Rabbi Lw el tenkrte ke dvoru prosit za souvrce; ale nepodil, nebo ho ke krli ani nepustili. Nyn na nj ekal, a to zrovna prosted Kamennho mostu, nebo ml bezpenou zprvu, e tudy pojede. Kdy lid na most zhldli krlovsk ndhern povoz se tymi komi v krsnm, leskle kovanm emen a skvl prvod na konch, volali na rabna, aby se klidil z cesty. Ne Lw stl, jako by neslyel, zrovna v cest krlovskmu koru. Tu se ji lid na uenho mue osopovali a ji po nm hzeli. Kamen a blto po nm metali, a kvt na nj padalo, na jeho pl, hlavu a k nohm jeho. Vtom dojdl krlovsk povoz. Rabn se vak ani na krok nehnul z jeho drhy. A kon ho nezajeli, nbr sami se ped nm zastavili, a jich ko nezarazil. Tu teprve se hnul rabbi a krel s obnaenou hlavou remi a jinm kvtm k vozu, kde pokleknuv prosil krle o milost pro sv souvrce. Krl jeho zjevem a tm, co se tu stalo, pekvapen, poruil mu, aby piel na hrad. To byla velik milost. Druh pak doshl v krlovskm sdle, kde s prosbou dobe pochodil. id nemusili do vyhnanstv a jejich rabbi Lw byl od t doby nejednou pozvn na hrad ke krli, jemu mnohou chvli ukrtil svm kouzelnickm umnm. Jednou si pl krl Rudolf, aby mu rabbi Bezalel ukzal arciotce Abrahma, Izka, Jakuba a syny Jakubovy. Rabbi vhal, poslze vak slbil, e vypln pn svho panovnka, jen o to e pros, aby se nikdo ani neusml, a se objev posvtn postavy patriarch. Krl a dvoan shromdn v odlehl sni slbili a dychtiv hledli do hlubokho vklenku u okna, kde v eru stl vn velik rabbi. Ale ji zmizel jakoby v mlze a z edho mrana vynoila se vysok postava starce nadlidsk velikosti, v asnm roue, samojedin, jasn osvtlen. Zjevila se, velebn se nesla ped oima vech, a nhle zanikla, jako by zhasla v edm mraku. To byla podoba Abrahmova. Za nm zjevil se Izk, pak Jakub a synov jeho, Juda, Ruben, Simeon, Izachar a ostatn, zjevovali se jeden po druhm a krl a dvoan tie a vn hledli na pedky idovskho nroda. A tu z mraku se vynoil tak Jakubv syn Naftalm, mu ryav a pihovat, jen rychle kol

174

klusal, jako by nechtl zmekat, jako by ostatn honil. A tu se krl smchu neubrnil. A jak se krl zasml, zmizel i mrak a vecko vidn, a ji hluely prostornou sn vkiky asu i hrzy. Dvoan vyskakovali ze svch sedadel a vichni hledli a ukazovali vzhru k malovanmu stropu. Pohnul se, patrn se sedal, klesal vc a vce. Vysok sl byl ni a ni. Dvoan na smrt bled chtli ke dvem, ale nemohli z msta. Byli jako pimrazeni. Vichni kieli na Bezalela, i krl na nj volal, a zastav strop. I vystoupil rabbi z vklenku, vzthl sv ruce a kal cosi. Neli dokal, klenba se zarazila a ji se pak nenila. Krl ji o dal zjeven nedbal. Chvtal ven a za nm vichni dvoan. Strop se vak do sv ve nevrtil. Kam se a snil, tam zstal. Krl pak u nikdy do t sn nevkroil. Zaveli jej dvee a tak zavenou zstala napod. Rabbi Lw ben Bezalel neupadl v nemilost pro tuto phodu. Ano stalo se, e i sm krl Rudolf ho navtvil v jeho dom. Takov cti se idovskmu Mstu jet nedostalo. Ale rabbi Lw byl za ni tak vden a z vdnosti zpsobil svmu krli a pnu nemal pekvapen. Lwv dm vypadal nevzhledn. Byl star a mlo vstavn. Ale jakmile krl s dvoany vstoupil nzkmi dvemi do sn, poal asnout. To nebyla s obyejnho domu, to byla umle klenut, malovan a tukem zdoben mstnost knecho palce. A schody vedouc na mazhaus, jinde devn, leskly se mramorem, pokud jich nezakrvaly drah koberce. A neveli jimi na sousedsk mazhaus, ale do ndhern sn, zdoben obrazy a vzcnmi alouny. Postrannmi pak, otevenmi dvemi bylo vidt do ad bohatch komnat a jednmi tak na otevenou galerii vlaskho dla. Rabbi Lw, provzeje uctiv krle, uvedl ho s dvoany tak do velk komnaty, kde bylo prosteno, a prosil ho, aby ril pijmout jeho pohostinstv. I zasedl krl ke stolu a rabbi uctil jej a vechny prvodce jeho takovou hostinou, e vyrovnala se tabuli krlovsk. Krl, zabaven tm arovnm umnm, kterm si Lw svj nevelk dm rozil a tak skvostn vyzdobil, zdrel se tu drahnou dobu a odeel pak velmi spokojen. Pze svou a milost dal pak uenmu rabnu nejednou najevo. A ten, aby se zachovala pamtka na nvtvu eskho krle, dal na svj dm vytesat lva vedle svho znamen, vinnho hroznu. Jet vt vak div neli ty hradansk zjevy arciotc byl golem, sluha Jehudy Lwa. Mocn rabbi si ho sm utvoil z hlny; oivil ho pak tm, e mu vloil do st m. Golem pracoval za dva. Posluhoval, vodu nosil, dv tpal, zametal a vbec vykonval vecky hrub prce. Pitom nejedl, nepil a nepoteboval odpoinku ani oddechu. Ale pokad, kdy bes nastval, v ptek podveer, kdy velik prce mla pestat, vzal mu rabbi m z st; golem narz ztuhl, nehnul sebou a stl jako pank v kout, mrtv hlna, je po besu ihned oivla, jakmile rabbi vloil do otvoru st

175

kouzeln m. Jednou vak Lw ben Bezalel, chystaje se do star-nov synaggy zasvtit bes, zapomnl na golema a nevyal mu m z st. Ale rabbi jen veel do modlitebny, jen zaal alm, a ji pibhli za nm lid z jeho domu i ze sousedstv, vichni vyden, a s hrzou, urvan, jeden pes druhho oznamovali, vykikovali, co se dje, co se stalo, golem e doma zu, e nesm nikdo k nmu, e by kadho zabil. Rabbi okamik vhal; nastval bes, alm ji zaal. Velik prce, kadik, sebemen namhn bylo od t chvle hchem. Ale almu, jm se sobotn den zasvcuje, jet nedokal, nenastala jet prav chvle besu. Vstal a chvtal do svho domu. Jet nedoel a ji slyel temn hluk, duniv rny. Kdy vstoupil, ostatn li ze strachu kus za nm, spatil ohavnost zputn: rozbit ndob, rozlman, zpevrcen stoly, idle, truhly a lavice, rozmetan knihy. Tu ji dlo zkzy golem dokonal. T chvle pracoval na dvorku, kde leely ji slepice, kuata, koka i pes, ve pobito, a kde prv trhal ze zem lpu hrubho kmene. Byl vechen rud a ern kudry mu ltaly kol ela i tv, jak vyvracel strom jakoby njak v plot kl. Rabbi el pmo k nmu; hledl na nj upen a ruce ml vztaeny. Golemem kublo, vyvalil oi, jak se ho mistr dotkl, a hledl mu vyjeven do o, jakoby pikovn mocnm jeho zrakem. A vtom mu shl rabbi mezi zuby a jednm hmtnutm vytrhl mu z st arovn m. Golema jako by podal. Narz se svalil na zem a leel bez vldy, ji jen jako hlinn pank, mrtv hmota. Vichni id kol, sta i mlad, vzkikli radostn a plni te odvahy pistoupili k padlmu golemovi a smli se a splali mu. Rabbi vak, zhluboka si vydechnuv, nepromluvil ani slova a krel zase do synaggy, kde za svitu lamp zaal znovu kat alm a zasvtil bes. Posvtn den sobotn minul, ale rabbi Lw ben Bezalel nevloil u golemovi m do st. A tak golem nevstal, zstal hlinnm pankem a dostal se na pdu, pod stechu star synaggy, kde se pak rozpadl na kusy.

4 Vky minuly a mnoho se zmnilo v idovskm Mst. Tuh odlouen pestalo, brny zmizely, msto samo se zjinailo, ulice, domy i obyvatelstvo. Jen star-nov synagga zstala, jak bvala, nezmnn a s n mezi domy novj vstavnosti tich zahrada mrtvch. Tu sela se vecka pel pokolen bvalho, starho idovskho Msta, od nejdvnjch dob, kdy jet pr nebylo Prahy, a do asu, kdy se ghettu uvolnilo i jeho obyvatelstvu, kdy se tu naposled odbval koure (poheb) a naposled se kadi modlili nad otevenm hrobem. Ve stnu bezovch strom i ke tr spousta kamennch pomnk, prostch

176

i sloitch, ploch desky vztyen nebo k sob sklonn v podob stechy. A na vech rzn znamen: hrozen, oznaujc vbec pvod idovsk, umvadlo, oznamujc, e tu odpov potomek pokolen Levi, ruce, znamen rodu rnova. A tu podoba panny, tam podoba lva, vlka, jelena a jinch dle jmna nebotkova. Vude npisy hebrejskm psmem, strun i rozvln, hlsajc jmno i rod, rok mrt i zprvy o zesnulm. te jmna rzn a podivn: hebrejsk, nmeck a ze star doby, ze 16. vku, kdy id se vce hlsili k naemu nrodu, i mnoho jmen eskch. Tu Krsa id odpov, tam ech, ern, tu Sladka idovka, rka, Mamila, Libue, Slva, tam Nezamysl, Mta, Vlk, vedle Dobruka a jin a jin. Za starodvna, kdy se tu jet pochovvalo, kladli id na pomnky, ale vdy tajn, rzn penze, milodar chudm, kte se stydli pihlsit se o podporu nebo almunu. Te le na nkterch pomncch kamnky, tu hojnji, tam u menm potu, ale vecky jsou tu na znamen cty. Kdo z vcch hrob navtv, polo kamnek, a hromdky jich prav, kdo ije v pamti dle a komu se ehn: Secher Zaddik livrocho. Vecka pokolen bvalho idovskho Msta se tu sela: chud, bohat, zapomenut i ve svm pokolen slovutn. Tu odpov uen rabbi Abigdor Karo, skladatel alozpvu o velikm pobit za krle Vclava IV., tu odpov Mordechai Maizl, syn alumv,

Star idovsk hbitov

177

velik dobrodinec svch souvrc, i slavn Jehuda Lw ben Bezalel a jin pedn muov idovsk obce. Vichni odpovaj ve stnu vonnho kov a nic neru jejich spnek. Ale je tu jeden, jen nedoel ani v zahrad mrtvch lehkho odpoinut, a zbon alom alechem bez inku vane pes jeho oputn hrob. Ten id se v mld odcizil svmu rodu. Pijal kesanskou vru a stal se i knzem. Byl kaplanem u Sv. Vta. Ne pak, kdy se blila jeho posledn hodinka, rozpomnl se na svj pvod a zatouil odpoinout v zahrad mrtvch na idovskm Mst. Byla tam tak pochovna mlad idovsk dvka, kterou kdysi za mld miloval. I skonal jako id, a id ho pochovali, jak si pl, poble hrobu mil mu dvky. Ne poklidu, kterho jist ml zaiva mlo, nedoel ani v hrob. Kad noci vstal z hrobu a musil k Vltav, kde na nj ekala lodice a pern vesla kostlivec. Tmou i za msnho svitu, jak byly noci, jezdili na druh beh. Tam zpronevil knz vystoupil a jeho vesla ho vyprovodil odtud nahoru na hrad, do kostela sv. Vta. Tam id knz usedl k varhanm a hrl; kostlivec mchy lapal. Kosteln, prosebn psn, kajc almy nesly se ztichlou a erou prostorou chrmovou. Knz tmi vroucmi zvuky lkal a Boha prosil, aby mu bylo odputno. Nevyslyny vak vyznvaly dojemn, alostn prosby. Neli odbila hodina s plnoci na svatovtsk vi, ztichly varhany a smuten se vracel varhank dol k ece. Kostlivec ho zase pevezl a knz vrtil se na hbitov otc, do svho hrobu, aby nazejt v noci zase vstal a jel za eku a hrl u Sv. Vta kajc almy a psn.

178

VII

S MUTN

MSTA

V noci na den 21. msce ervna 1621 bylo po Praze placho a teskno, a zkost svrala

srdce. Vude mrtvo, vechny domy zaveny, nikdo nesml na ulici; jen hldky cizch oldn prochzely mstem. Tce se rozlhaly jejich kroky a hroziv inela zbra. Na Staromstskm nmst stly v nonm eru povozy, z nich skldali prkna a trmy a nosili je naprosted rynku, kde pracovali tesai. Temn rny seker, bouchn kladiv dunly hrobovm tichem. V nonm eru za kmitu smolnic rostlo velk leen v a ve, a pak na svit stlo ji cel v studenm, sinavm svtle, potaen ernm suknem se vztyenm devnm kem na jedn stran. Popravn leen. A bylo dosud przdn. Ale jak vzelo slunce, zahmla z hradu dlov rna, znamen, e se exekuce pon. Tu bylo ji nmst zataeno csaskm vojskem, pm i rejtary, a na smutnm leen stly ji temn, zakuklen postavy hroba a katovch holomk. Pak piel sm kat, Jan Mydl. Pak zasedli csat rychti na sv msta. Ji volali jmno prvnho z odsouzench direktor, vznnch posledn noc v Staromstsk radnici; ji krel pan lik zmuile na popravit. Ve vojsku bubnovali, po mst, po domech zkostn ticho; vrn echov alem se chvli, plakali a modlili se za esk pny a jejich druhy v direktoriu, kte na tom ernm teatrum nebo vedle na ibenici umrali. A bylo jich sedmadvacet! V tch mstech Staromstskho rynku, kde se toto stalo, bvalo estncte velikch kamen do tverce rozestavench. Sta echov, chodce tmito msty, nikdy po tch kamenech nelapali, ani na n nevkroili. Vdy se jim uhnuli nebo je obeli ze etrnosti ke smutnmu mstu a prolit krvi eskch pn. V tch mstech zjevuj se pr ti popraven lechtici a man, a to jednou do roka, v noci pede dnem, kterho tu skonali na popraviti. Sejdou se vichni, v jejich ele nejstar vech, skoro devadestilet pan Kapl ze Sulevic, za nm pan Budovec z Budova, pn dlouh, ed brady, star Konecchlumsk, Kochan z Prachov, pan Krytof Harant, Divi ernn, pan z Michalovic, lik, Oto z Losu, pan z Bl, Holek, Jesensk, Vodansk, Vok, Ji eick, Kobr, Jizbick a ostatn, starci i mlad, a z tch nejmlad, sotva tyictilet Jan Kutnaur, jen tak hrdinsky, zpvaje, umral. Vichni sejdou se na mst popravy a pak tie, bez hlasu berou se nmstm do Tnskho chrmu. Tam pokleknou ped oltem a zbon pijmaj tlo Pn pod oboj zpsobou. A pak zmizej.

180

Tenkrte stvaly domy i prosted Dobytho trhu a jednomu z tch dom, jen stl smrem k Novomstsk radnici, kali U Zmenk. Asi ticet krok od tohoto staven smrem k radnici trel na voln prostoe kmen pt tvrt lokte zvi a loket zi. Na tom kameni byl vytesn k, pod nm umrl hlava a letopoet 1627. Na tomto mst, u toho kamene, dly se pr za starodvna popravy, a to nonho asu. Tak pr toho roku 1627 skonalo tu nkolik kn meem katovm, a roku 1743 pr nkolik pn eskch za to, e se pidali k bavorskmu kur#rstovi Karlu Albertovi, kdy se s Francouzi Prahy zmocnil, za eskho krle se prohlsil a v kostele sv. Vta se korunovat dal. Zrovna k tomuto kameni, jen v tch mstech zstal a do devatenctho stolet, vedla z Novomstsk radnice podzemn chodba, odtud pak dle pod celm Dobytm trhem nahoru a do Faustova domu.

181

VIII

FAUSTV

DM

Starobyl ten dm stl na Skalce na konci Dobytho trhu, v nro proti klteru Na

Slovanech. Nikdo v nm u dvn, dvn asy neostval, a proto vypadal sele a chmurn. erven kdysi stecha ztemnla, zdi oprskaly, okna zkalen prachem a deti byla jako slep, pln pavuin. Tk dubov vrata mocnmi heby pobit nikdy se neotevela, ani dvka v nich, a nikdo se u nich nezastavil, aby shl po eleznm, umle kovanm klepadle visutm. Za vraty bylo pusto a ticho; pes tam nezatkal, kohout nezazpval. A ped vraty rostla mezi kamenm trva. Chmurn byla tak zahrada za domem i po jeho boku, smrem k cest zrovna proti klteru Na Slovanech. Nikdo j nehledl. Nemla zhon, nemla polek s kvtm nebo zeleninou. I stezky v n zmizely. Zarostly trvou. Vude jen trva, bujn, vysok trva, e v n tonuly kmeny starch javor, lip i ovocnch strom, jejich kmeny i haluze zarostly liejnky a mechem. Jen na jae, kdy rozkvetly, kdy bujn trva byla poseta pampelikami jako zlaky, kdy se pak problvala kozm pyskem a bolehlavem, vypadalo tu veseleji. Ale na podzim, kdy list padalo, kdy zavlo celou zahradu, kdy nebe, chmurami tk, ne

182

se klenulo a vichr vl holmi korunami, kdy za asnch soumrak se pod nimi tmlo i po celm dom! Smutno vanulo ze zahrady i ze staven a divn zkost z nich na lidi zrovna padala. Byla to msta proklet a v noci tu obchzel duch doktora Fausta, jen neml po smrti klidu tak jako zaiva. Doktor Faust v tom dom ped dvnmi asy pebval. Strojil tu kouzla, bdal v arodjnch knihch, erta si tu zavolal a tak mu svou dui zapsal. Za to mu ert slouil a vecko vyplnil, co si jen doktor pl a smyslil. Ale pak, kdy vyprel as, ekl bel: Dost u a poj! Ne doktoru Faustovi se jet nechtlo; brnil se, jak mohl a uml. Zaklnal, zakval, ale nic naplat. ert se do nho obul, chytl ho, pazourem ho drel, a kdy se Faust jet brnil, vyrazil s nm ven, a ne dvemi, ale pmo stropem. A tak Faust, jak jednal, tak se ml: ertu se zapsal a ert ho vzal. A ta dra, kterou ve strop vyrazil, zstala. Sice ji nkolikrte zazdili, ale pokad se zdivo do rna vysypalo a byla zase ern dra jako pedtm. Poslze zazdvn nechali, nebo je pojal strach, zvlt kdy poal v dom obchzet Faustv duch. Kad noci se zjevoval, strail, a tak ani nejsmlej njemnk nevydrel v jeho dom. Pak se ji nikdo tam nepisthoval a star staven zstvalo przdno. Pustlo, schzelo. Nikdo tam ani nevkroil, kad se mu radji vyhnul nebo obeel, zvlt naveer a v noci. Jednou vak, bylo na podzim, skoro ji v soumrak, zastavil se u vrat Faustova domu mlad mu, student. e neml nazbyt, bylo zejmo na jeho obnoenm trohm klobouku, na selm kabt, na blsknavch nohavicch po kolena, na spravovanch punochch, na selapanch stevcch. Byl chud do ebroty, jako toulav chrt. Neml u ani kde bydlet. Platit nemohl, a proto mu dali vpov. Chodil Prahou, shnl byt, prosil o shovn, ale vude ho oslyeli, nikde ho nevzali. Tak prochodil cel den, a unaven, ztrmcen stanul ped Faustovm domem. Jak sem a piel, ani sm nevdl. Smrkalo se, milo a vl sychrav vtr. Na ten studentv chatrn kabt, teba a po krk zapjat, nestail a bdn stevce nebrnily vlhku. Student se ji zachvval zimou. D se spoutl hustji, tmlo se, podzimn veer tu, a kam na noc? Neml, kde by hlavy sloil. Rozhlel se, pak upel na star chmurn dm sv zraky. Odtud t nevyenou, pomyslil a hokost pojala mladho mue. Chvilku vhal, pak vzal za kliku, dvka povolila, a ji stl v klenutm prjezdu. Byl such a vtr tu nevl. A kdy se a sem odvil, pustil se i dle. Po schodech, nad nimi vpravo ve vklencch stly podivn sochy, dostal se na chodbu. Byla dlouh a ztrcela se na konci v eru. Podl cel t chodby zhldl adu tmavch dve, vedoucch k pokojm. Bylo tu ticho a pusto, ze dvorka vak a z oputn zahrady zalhal sem hukot vtru. Student se na chvli rozmlel, pak smle shl po klice nejblich dve a vstoupil do jizby. Pod jejm klenutm stropem se ji tmlo; ero tu houstlo tm vce, ponvad stny

183

byly do polovice pokryty dubovm tflovnm a ponvad vechen nbytek, star stl, sk a lavice podl zdi byly z tmavho dv. U stolu se ernalo keslo s vysokm lenochem. Student stl chvli u dve, pak el dl, a sedl do kesla. Ohlel se, ekal, naslouchal. V dom se vak neozvalo nic a tak se nikdo nezjevil. Jen vtr venku huel a d harail a pleskal do oken. Student v kesle ekal, naslouchal, a ho nava pemohla a hlas vtru i det uspaly. Usnul. Spal do jedencti, pespal plnoc, hodinu s plnoci, spal a do blho rna, a nic, ani dost mlo ho nevyruilo. Rno se divil, kde je, a kdy vzpomnl, kde strvil noc a jak poklidn, nabval mysli. Nedal se na tk, nbr chut veel do vedlej jizby. Mla nbytek a krom toho na zdech nkolik zalch, zernalch obraz, z nich jasnji vynikaly jen chmurn tve bradatch mu. Po bvalm vak obyvateli, po doktoru Faustovi, na kterho te pod myslil, ani tu dn pamtky. A pak ve tetm pokoji. Tu stlo star loe pod nebesy vybledl ltky, na zemi leely zal poduky, dv povalen, upren ji stolice a rozchlpl star kniha v zaloutl, nkdy bl koen vazb. A ve strop dra! Zela ern, jako moc a narz vyraen. Tu se student zarazil. Vzpomnl, co slchal, a te vidl, e v t jizb vecko asi tak, jak bylo, kdy ert odnel Fausta. Ty stolice snad povalil, tou knihou asi mrtil po blu. Student se neodvil na ni ani shnout, a tak se dlouho nezdrel. Ve vedlejm pokoji nespatil nic zvltnho, jen to, e od stropu visely devn schody. Vstoupil na n, stoupal po nich, a stanul u klenut, u jeho otvoru, kterm se mohlo dle. Jak stoupl na posledn schod, zaslechl za sebou ramot. Ulekl se a asl. Schody, po nich sem vystoupil, samy se smrtily jakoby z papru a zmizely ve strop, nad nm stl v nov mstnosti, vt neli vechny, jimi proel. asem nad n zapomnl na schody a jak se sem dostal. Jizba byla prostorn, klenutho stropu s obrazy slunce, msce a jinch hvzd a znamen nebeskch. Pi stnch stly tmav stojany pln knih starobyle vzanch, malch i hrubch, a stoly s rznmi ndobkami z kovu i ze skla, lahviky przdn i s tinkturami barvy erven, zlat, modr i jasn zelen. Prosted velik t komnaty stl dlouh stl zkench trno, potaen zelenm suknem. Na stole se leskly ndobky z mosazi a mdi, velijak mick pstroje, vedle leely zaloutl pergameny a papry, ist i popsan, rozeven kniha pod cnovm svcnem s voskovou svkou, nco ohoelou. Vecko vypadalo tak, jako by nkdo dvno byl odeel. V tto komnat se zdrel student nejdle. Kdy pak opt pistoupil k otvoru, kterm byl piel, a lpl na jeho okraj, spustily se devn schody zase samy, a dol, take mohl voln sestoupit. Z dolej jizby vak u neel do Faustovy lonice. Druhmi dvemi se dostal do pedsn; tam spatil sochu slinho chlapce, majcho na emeni buben. Jak student a k nmu pistoupil a bubnu se dotekl, pohnul sebou hoch jakoby iv a jal se bubnovat. Paliky se mu jen mhaly a buben rachotil, dive se netslo okno. Chlapec

184

bubnoval a bubnoval a student uleknuv se vybhl na chodbu. Odtud chvtal do prjezdu, na pust dvr, kde na samm kraji zahrady stla studna. lut liejnk i zelen mech obrstal jej pskovcov kvdry a spadal list javor, lip, lut i rud, postlalo ji a jej zalou kamennou sochu podivn obludy. Tak zahradou proel; dlouho se tu vak neomekal. Pod starmi stromy, mezi hlom a houtinami za kalnho podzimnho dne nebylo veselo. Vrtil se zase do domu. Tam bylo ji ticho. Bubenk dobubnoval. Ale k nmu ji neel, nbr opt do velk jizby klenut a pehlel tu pergamen a papry. Pod nimi nael hladkou lesklou misku z ernho mramoru a v n stbrn tolar, ryz, leskl, jako nov. Zaradoval se i lekl. Chvli nad nm stl, uvauje, co s nm. Sm neml v kapse ani vindry a hlad se ozval. Ale kdyby tak Faust, nebo sm bel! Vhal, bl se, ale pak tolar pece vzal a odeel do msta. Naveer se zase vrtil, syt, ale se strachem, nezjev-li se mu v noci njak duch. Usedl opt do toho kesla jako vera, aby tu pespal. Neusnul vak tak zhy jako minulho veera, a tak se v noci probouzel. Nepiel vak ani Faustv duch, ani ert. Kdy si pak opt prohlel bibliotku a pstroje na stole, nalezl na ern misce mramorov zase tolar. Vera tam byl jeden jedin, ten si vzal, v mst rozmnil, nco drobnch ml jet v kapse, a te, kde se vzal, tu se vzal, tpytil se tolar bl jako mlko na ern misce. To jist jemu. Doktor Faust nebo kdo mu peje. Tak student uvaoval a penz vzal. Ped polednem odeel a vrtil se zas a veer, nesa si zbytek z druhho tolaru v kapse. A zase pespal v dom, a zase pokojn jako vera. Rno pak rovnou zamil do bibliotky a tam hned ke stolu. Byl tam, tolar tam byl ryz, jakoby prv raen, a leel opt na ern misce. Student u nepochyboval, e je pro nj, a vzal ho beze veho. A tak kadho rna tam nael tolar. Student ani tolik denn nepoteboval. Co mu zbylo, skldal, a si uloil na nov oblek, pl, klobouk i na novou obuv. Pitom se ml dobe. O byt se nestaral. Nebl se ji ve Faustov dom, zvykl si na to tich obydl, kde se o nj njak duch staral, ale nikdy se mu neukzal. Na zimu tam ml dv dost, na dvoe i na zahrad. Topil, pikldal, a ohe mile hoel a praskal dole v jizbici v kamnech nebo nahoe v bibliotce v krbu; etl a etl v knihch z Faustovy bibliotky, i z t, kterou nael na velkm stole, i z t, kter leela dole v lonici. Na tu se dosti pozd odvil; ale tak v n nejvce nael, plno much noh a divnch, arovnch znamen a zaklnn. Se strachy zaal to st a jet pak se mu nkdy vlasy jeily nad tm arodjnickm tenm. Nkdy se mu v t samot zastesklo. Ne vysthovat se mu nechtlo. Ml tu pokoj a dosti pohodl, a pak denn tolar bez prce! Druhov na vysokm uen, kam m a m dochzel, se divili, co se s nm stalo a dje, jak se zmnil, jak je vihk z nho. Trnuli, slyce, kde bydl, a nechtli k nmu jt, kdy je zval. Poslze zvdavost tam nkter vyvbila. Provedl je vudy, od prjezdu do hornho poneb, pedsn, jizbami, bibliotkou,

185

ukzal lonici, v n postel znovu upravenou, nebo u v n sm spal, dru ve strop kobercem zakrytou a ucpanou, proel s nimi zahradu a ukzal ve, na sm po as svho pobytu v starm staven uhodil. I vypravovali plni asu o divech tajemnho bytu, o chlapci, jen sm bubnuje, o divnch sochch, tie zpvajcch, o kovov pann, je je vodou polila, o zzran klice u jednoho z pokoj, e srela jiskrami a dala rnu tomu, kdo se j dotekl, o jizb, do n se od stropu schody samy spustily a samy opt ke klenut vznesly, o divnch nstrojch a arodjnch knihch. I o eleznch dvech zvdli, vedoucch dole v dom do podzem, do dlouh, tmav chodby. Jen s ernou miskou a blm tolarem se student nepochlubil. Ale sml se znmm, kdy ho varovali, aby tu pece jen neostval, e veho do asu, e pojednou na nj nco trhne, e zl duch na nj nalil. A nemluvili naplano. Vnada byla v ern misce nastraena. Denn ml tolar, nemusil se o nic starat, nic dlat. Zvykal na pohodl, poal si leccos vymlet, pilepoval si, strojil se, vydn rostla, ale v misce nepibvalo. Tolar pak u nestail. Student odvykl skromnosti. Zapomnl, jak mu bylo, kdy sem piel. A pracovat se mu ji nechtlo. Spolehl na knihy, na tu ze stolu ve velk jizb i na tu, kterou sebral v lonici. Bylo v nich, jak zaklnat, jak duchy volat. Sami se mu dosud nezjevili, ml od nich pokoj, a sm jich do t chvle tak nevolal. Bl se, ostchal. A te chtivost zlata ho pchala a nutkala. Stbro mu ji nestailo. Ani pln misky tolar by neml dosti; zlato chtl, a k tomu mly dopomoci ty knky. Jednou po cel den v Praze hil a utrcel vypjen penze; v tom hen pobzel chvstav sv druhy, kamardy z mokr tvrti, a pij, a neet, a pij, ztra e bude mt penz jet vc, a zlato, sam zlato, a nevypjen, ale sv vlastn, e donut toho ducha, kter mu dosud slouil, aby dval dukty, a ne sprost tolary. Pozd naveer odeel do Faustova domu. Nkolik napilch druh chtlo s nm. On vak nesvolil, dnes e mus bt sm, e t noci bude mt dleitou prci. Dvali se za nm, jak veel, jak za nm zapadla dvka v tkch vratech. A vce ho nespatili. Ani oni, ani kdo jin. Neobjevil se vc u ani v koleji, ani ve sv pust spolenosti. Kdy nkte z jeho znmch, kte u nho ve Faustov dom ji byli, li jej tam hledat, nezastali ho. V dom bylo placho, ticho, vechno oputno. Po studentovi nikde ani pamtky. Jen v lonici zhldli rozhzen loe, poduky po zemi, rozmetan aty, pl na cry potrhan, pekocen idle, na podlaze rozchlplou starou knihu arodjnou a vedle pevren svcen s ohoelou svc. Ve vypadalo tak, jako by tu byl nkdo zpasil. A ve strop! Koberec leel na zemi stren, roztrhan a ern dra zela voln. Na jejm okraji, na strop zhldli skvrny, jako by krev tam stkla. A ne ern, ale sv, nedvno prolit. Vichni se pokiovali a zden utkali z Faustova domu. Zhrozili se, jak dsn

186

skonal jejich druh. Jist vyzval zlho ducha, zpupn ho zavolal, a zl duch mu odzpval. Zmizel s nm tou drou ve strop, kterou ped asy vyletl s doktorem Faustem.

V Tob jest nae prvn vzpomnn. Tys hlava a srdce vlasti. Tv slva a Tv pokoen byly slvou i pokoenm veho nroda. Mil jsi a drah vem vrnm echm. Od vk stoj, mti naich mst, a vkov Ti pidvali krsy. Spanil jsi a ndhern v slunen zi, kouzeln jako z pohdky, jako lbezn sen ve svitu msce; a vkov Tebou hovo, a trne srdce. Nu sbohem! Bu zdrvo, ty sdlo naich krl! Pjdeme opt dle, do jinch konin, po stopch vk, naslechnout jejich ohlasu ve starch zvstech. Bu zdrva, matiko Praho! Zlat, slovansk Praho!

Tolik jen z Tvch poklad dvnch povst, matiko Praho!

187

O ikovi
I

Hle, v tch stranch tich kout, osaml trocnovsk dvr u mal vsky! Kolem luka, pole, dubov les a ern lesky, za nimi v dli, k zpadu slunce promodrvaj se krumlovsk hory. Stj a viz ten zemansk devn dvr omench stech ve stnu strom. Tu trvil mlad svj vk hrdina a vojevdce naeho nroda. A tam jeho rodit! Za dvorem opodl, za rybnky, vedle pole na kraji lesa nad volnm svahem stval mohutn dub, a pod tm dubem se narodil. V lt, o nch, kdy trocnovsk zemanka la dohldnout na ence. Tu spatil svtlo svta jej syn Jan, jen pak byl vl a duchem siln jako ten dub. I rostl a prospval na tle v trocnovskm dvoe a v osamlm jeho okol. Za jinoskch let dn pr do Prachatic, i tehda eskho msta, do kol, do tch kol, do kterch tak chodil z Husince chud synek Jan. Ten denn tam chodil podl Blanice eky a asto, unaven, odpoval na jejm behu na skalnatm balvanu, jej tu vidt podnes. Kdy Jan een ika dospl do muskho vku, poddil trocnovsk dvr po svm otci. Dlouho tu vak v poklidu neil. Dostal se do spor s Jindichem z Romberka, pemocnm vladaem a pnem v tch jinch koninch zem, jen i sammu krli

Nejprve dol na jih esk zem.

188

brannou moc se opel. Ten pan z Romberka nedbal hrub prv svch zemanskch soused, a tak se stalo, e mlad vladyka trocnovsk, dbal sv cti a sv nezvislosti, chopil se zbran a stal se opovdnm neptelem krumlovskho pna i budjovickch Nmc, s nimi ml tak spor. Boj byl nerovn. Nezmon zeman nebyl s to, aby pemohl mocnho pna a bohat krlovsk msto. Mstil se, jak mohl, a kdy mu v tom zpase vyplili dvr a zniili vechen majetek, utekl se do les a bojoval nerovn boj dl, a se ho ptel ujali a za nj se u krle pimluvili. A tak milost krle Vclava IV. dostal se lta Pn 1409 do Prahy ke dvoru a tu dvoil. Stal se komornkem krlovny o#e. Po njakm ase vydal se odtud do Polska, slouit vojensky Polkm proti du nmeckch ryt. Dne 15. ervence lta Pn 1410 bojoval s mnohmi echy a Moravany v polskm vojt u Tannenberka, kde nmet ryti byli ukrutn na hlavu poraeni. V t tannenbersk bitv bil se ika hrdinsky a tu mu pr oko vyali. Kdy pak del dobu pobyl v Polskm krlovstv, vrtil se do vlasti a zase do Prahy ke dvoru krlovu. Jsa sluebnkem krlovny ofie, doprovzel ji asto do Betlmsk kap-le na kzn proslavenho kazatele mistra Jana z Husince. Toho si trocnovsk zeman velmi oblbil i jeho uen. Jsa mu vnho smlen, souhlasil upmn, kdy betlmsk kazatel vytkal velik nezzenosti a nevary tehdej spolenosti, svtsk i duchovn. Proto pak hlubok ltost pojala iku nad neblahm osudem zbonho mistra, kdy byl do ukrutnho vzen v Kostnici vsazen, kdy mu tam nohy a ruce okovny, a pak k potup a hanb veho nroda do ohn byl uvren. S ltost i hnv a rozhoen vzplanuly v ikovi proti vem protivnkm Husovm, cizm i echm pirozenm. A proti tmto obzvlt. I rozmlel si ika astji tak alostnou smrt mistra Jana i ptele jeho mistra Jeronma Praskho. Nejednou dlouh as vechen smutn zamylen prochzel se po ndvo krlovskho hradu na Vyehrad. Jednou ho tak zastal krl Vclav. Vida ho zamylenho, ptal se ho, pro teskn. I odpovdl trocnovsk Jan: Milostiv krli, je mi lto, srden lto, e nai echov a vrn vdcov tak neltostiv, proti glejtu csaskmu nespravedliv byli upleni. Kdo by tu mohl vesel bt! Nae krl odpovdl: Mil Jene! Zdali to meme ji opravit? V-li ty k tomu jakou cestu, oprav to. My tob toho rdi pejeme. I vzal pr ika krle za slovo, ka, e tak uin. A tak uinil.

189

II Tenkrte byli skoro vichni Praan, jako i vtina nroda, zanceni pro uen mistra Jana Husa, a tak pro to, aby svtost oltn byla pijmna pod oboj zpsobou. Kdy fari v praskch kostelch odprali podvat pod zpsobou chleba a vna, tu ryt Mikul z Husi v ele velikch zstup pedstoupil ped krle Vclava na ulici poble kostela sv. Apoline a prosil ho, aby vt poet kostel byl odevzdn tm, kte pijmaj pod oboj. Krl se toho nramnho shluku lekl, Mikule z Husince z Prahy vypovdl, novomstskou radu osadil novmi konely, Praanm pak nadil, aby vecku svou zbra a zbroj, otpy, sudlice, kue, plechy, lebky a tty, vecko ve pines-li na den sv. Martina na Vyehrad a tam aby tu zbra ped krlem poloili. Konel se toho rozkazu nramn ulekli. Bli se, e by krl, kdyby neposlechli, krut se rozhnval. A zbra odevzdat a tak sv moci umenit tak nechtli. Ne v t nesnzi Jan ika dobe poradil, a to aby konel svolali plnou obec a tu oznmili, e to nazen nen od nich, nbr od krle, zrove aby vem radu dali, a jeden kad se odje ve svou zbroj a pak a jdou spolen, u valnm houfu k Vyehradu. Tu pak, a je krl uvid, e jim zajist neporu, aby zbroj svlkli a zbra pomtali. Tak se tak stalo. Na den sv. Martina li vichni Praan v pln zbroji na Vyehrad, a Jan ika, sm tak rytsky ozbrojen, vedl je jako jejich poln vdce. Kdy vichni stli pod praporci ve svm odn, ve zbrani na ndvo, a se od jejich ad a ik na slunci blskalo, a krl vechen uasl a znepokojen na n z okna hledl, pobdli konel Trocnovskho: Brate, mluv! A on, vystoupiv z iku ped krle, mluvil: Milostiv krli! Zde stojme, tvoji poddan, kad ve zbroji a se zbran, tak jako jsi nm ril poruit, abychom ji pinesli. Tu je, tu ji m, milostiv pane n, a nyn ra rozkzat, kam s n. Kamkoli ns r poslat, proti kadmu nepteli, pjdeme s radost a budeme Tv Milosti a tohoto krlovstv zmuile, a do krve vylit hjit. Krl, tm upokojen, usml se a pravil: Ty, brate, dobe mluv. Obra tedy lid, vm vm, a jde kad, jak piel, do svho pbytku. I vrtili se vichni v plnm podku a k Novomstsk radnici, kde se rozeli. Zbra a zbroj si nesli dom a krle nepohnvali. K tomu jim trocnovsk zeman dopomohl svou vtipnou radou a e. A tu ika vzat je od Praan na slovo. Jet vce pak po smrti krle Vclava roku 1419. Byly tehda zl, tk asy, nebo velik mnostv neptel spiklo se proti eskmu nrodu. Vech nejhor byl Zikmund, uhersk krl, bratr nkdy Vclava krle, kter Zikmund veejn ekl, e by za to uherskou zemi chtl dt, by v esk zemi echa nebylo nidnho.

190

Tenkrte, kdy belo o zhoubu naeho krlovstv a o vyhlazen eskho jazyka, povstal ten znamenit ech z du zemanskho, velmi udatn, jednook Jan ika z Trocnova, jen se pak psval z Kalicha. Ten z bo milosti povstal vzhru a thl vojensky polem na neptele svho nroda, i na ty, kdo byli s nimi zajedno a byli nepteli mistra Jana Husa, a na ty, kdo nepijmali pod oboj. Vude proti nim volal do zbran, a vichni, kte mohou pro starost a mladost, jsou vzhru na kadou hodinu. Volal a povzbuzoval, aby si nikdo nezasteskl v ten as protivenstv, aby se vichni staten postavili a nepotali, e jsou mal proti velkm, nemnoz proti mnohm, neodn proti odnm. Zklad jeho vojska byli sedlci a s nimi potral v astch bitvch a bojch obrnn ryte a cvien oldne. A pole nikdy neztratil. Ale nejen silou, je rostla nadenm, a svm umnm vdcovskm, ne i lst hubil sv neptele. Tak lta 1420 v beznu thl z Plzn do Tbora nedvno zaloenho se vm lidem svm, jeho bylo nanejve tyi sta se sestrami a praty. Voz bojovnch ml jenom dvanct a jzdnch kon devt. A tu ho sthali pni, kte byli ve slubch uherskho krle, ze dvou stran. Jedni od Psku za nm pospchali a pni z Plzeska od Strakonic, je vedl velik mistr strakonick. Kdy ika tke prothl a thl k Sudomi krajinou luinatou mezi mnohmi rybnky, dohonili ho pni, take nemohl dle ustupovat a jejich pesile uniknout. Bylo mu v patch dva tisce samch jzdnch, a vichni v dobrm, tkm odn. Strach a hrza la z tch eleznch pn. ika vak mysli nepozbyl. S nevalnm svm houfcem, ozbrojenm namnoze jenom cepy, ustoupil za rybnk, jen slul kared a jen byl tenkrte sputn, i ikoval se tu a vozy pitoil k vysok hrzi. Tu pr tak poruil enm svho zstupu, aby pokladly na mkk dno rybnka do trvy a v rkos sv zvoje, pleny i rouchy. A jen se tak stalo, ji zjevily se houfy eleznch pn, a pole, luka kolem i sm ir rybnk hemily se tkmi jezdci, jejich zbra a zbroj se na slunci leskla a nad nimi se tepetaly etn praporce. Bylo na svtek Zvstovn Panny Marie odpoledne v neporn as, kdy elezn pni oboili se jako roj sr ze vech stran k rybnku, k prost tvrzi z hrze a voz. Hnali se tam s radost, s divokm kikem. Tili se, e kdyby ani rukou nehnuli, ani meem nesekli, ani otpem nebodli, kdyby ten houfec jen komi tlaili, e ho ulapou napadr a e ho na kopyta svch kon rozeberou. Ale s komi a k hrzi sam nemohli. Proto sesedli a nejvt st jich postupovala rybnkem. eleznm pnm lo se tko v mkk pd. Smekali se a pak u sam hrze poali padat. Zapltali se ostruhami v zvoje, v pleny a rouchy, a m prudeji se chtli z tch osidel vytrhnout, tm vce se jim nohy zamotvaly, tm te vstvali, tm astji padali. A zezadu se hrnuly nov a nov ady a houfy, zadn se tlaili na pedn a pedn nemohli dl. ik uvzl, nastal nepodek, zmatek, a vtom na n vyrazili brat.

191

Bili je, tepali cepy, a plty na brnn chrastly, a helmice cvakaly. I nastal straliv zpas a zmatek; z toho zden, hrza mezi eleznmi pny, zvlt kdy se stal ten nebval div: akoliv bylo jet zhy, v neporn as, vak slunce ped asem zapadlo, pojednou, nhle, jako by jm luil za horu. A hned byla velik tma, e nevdl kdo koho bt. V t tm se elezn pni sami tepali a sekali, a se dali na stup. I thli rzno s velikou hanbou a kodou a mnoz sob zarmoucen i v zlosti opakovali: M kop jich nebodne, mj me jich nesee a mj samostl jich nestel. ika zstal tu noc na bojiti, na svit pak thl dle k Tboru, kam se ji bez nesnz dostal. A tu ho pijali slavn a s velkou ct. U Sudome pomohl si ika rouchami a plenami en proti peetn jzd neptelsk. Jindy zase nastrojil na ni thrann kotvice ostrch hrot, kter dal po zemi rozhzet. Kdy se pak neptel hnali na jeho voj, vreli si jejich kon ostr bodce kotvic do noh. I chromli narz, nebo nhlou a prudkou bolest poplaeni vzpnali se, z ady vyreli a jin, zadnj plaili, take se ik rozvrtil a vechen houf upadl v zmatky a nepodek. asto tak klamal ika sv protivnky tm, e dal konm sv jzdy podkovy obrcen pikovat, aby neptele zavedl v opan smr a na nepravou stopu. Nejvce vak se proslavil a sob pomohl svmi vozy, ktermi v as poteby hradil sv selsk, vtinou p vojsko. ika nauil svj lid vozy ty, vlen i spn, podat a ikovat, strhovat a tsn sret kolo na kolo v mocnou hradbu, jak bylo poteba dle potu a sly neptel nebo dle polohy bojit, v rznch podobch pr a znamench, sedlkm znmch, jako v podob motyky, hrb, kosy a podobnch. Kdy pak bylo zle, dal, stl-li na vrchu, st pcnch voz naplnit kamenm a vadit je mezi jzdu do pednho zstupu, tak aby nebyly od neptele zpozorovny. A kdy neptel pod vrchem dole se chystal k toku, rozestoupila se jzda na ikv rozkaz, aby mly vozy, je byly mezi nimi toeny, volno, a pak tk ty vozy pln hrubho kamen sputny dol. Jely, jely, kola m dle tm prudeji se toila, vozy drnely, tsly se, hmly v divok sle, a pda se chvla. Nikdo jim nemohl elit, nikdo jich zastavit, jely, a dojely, a se ztily s rachotem a vrazily do neptelskho iku. Drtily, prorely, kcely, zabjely, a kdy i samy se pevrhly, dsn hubily i ve svm pdu. A neli se neptel jen vzpamatoval, ji poruil ika svmu lidu hnt tokem, jako se tak stalo u Maleova proti Praanm lta Pn 1424. ika sm jezdil na blm koni; byl toho asu mu ji star, postavy prostedn, ale spor, ramenat, kulat, irok tve, s klpcem pes lev oko, hndch vous krtce pistiench. V as boje v odn jezdil, maje velitelsk palct v ruce. Jinak nosil kulatou epici koeinou lemovanou, zpod n mu padaly vlasy a ke tmavmu kloku i plti bez rukv, pod nm ml sukni. A na nohou korn. Kdy jel obklopen svmi podhejtmany, krel ped nm knz, nesa v protp devnou monstranci. Knz ten byl v komi, jako vichni ikovi kn je nosili

192

a v orntech me slouili; nerad ml, e tbort kn pisluhovali v obyejn sukni a ve kornch, bez kome. Proto pr jim kal evci, a oni zas pezdli jeho knm pltenk. Mnohch mst a hrad dobyl, ale vude vechnu koist popl bratm. Sm si nenechal nic, toliko pr pavuiny. kval pr v dobytm mst, a si jdou brat po koisti, on e bude toliko pavuiny smejit. To byly v komnech kty, uzen maso. To vecko vysmejil, vecky pavuiny, mohutn bochy, kty a slaninu dal naloit na vozy a vozil ve s sebou, aby v as poteby ml pro sebe a brat nutn zsoby.

III Bratr ika byl psnm mstitelem Husovm. Nejeden kostel, nejeden klter i hrad jeho protivnk vyehl a vyvrtil bez milosrdenstv. Ale dovedl se tak ustrnout. Tak v Praze, kdy pithl se svm lidem ke klteru sv. Anny, aby ho zniil. Tam padla ped nm na kolena na prahu kltern brny jeptika, jeho pbuzn, a probh prosila strce, aby se smiloval nad n, nad jejmi sestrami eholnmi a nad klterem. ika se slitoval a smiloval a klter sv. Anny zstal. He se dailo velikmu klteru sedleckmu u Kutn Hory. ika jej dal svmu lidu v plen; poruil vak, aby uetili ndhernho kostela klternho, jen byl velik a stavby vpravd uml. Ne jeden z vojnu dostal se a pod krov a zaloil tam. Tak chytl pak cel kostel. Jak se dm vyvalil a plameny vylehly, ika se hrozn zamrail; hned se dotazoval, kdo zaplil, aby se pihlsil, a slbil mnoho zlata tomu, kdo tak uinil. A h piel a pochlubil se. Tu poruil rozhnvan vdce, aby mu to zlato dali, aby je vak nejprve roztavili a pak teprve aby mu ten roztaven drah kov do hrdla nalili. Tak bylo ikovi lto toho krsnho kostela. Velkou nesnz ml ika ped hradem Vlincem, kter oblehl, kdy thl k Ostai hoe za Polic na Medhuj, tam, kde Slezci polick husity tak ukrutn muili a pobili. Vlinec hrad stl mezi lesy na vysokm ostrohu nad soutokem Medhuje a rskho potoka. Sm sebou byl pevn, nadto jej chrnila jaksi arodjn moc, nebo se jeho zd koule z kus ani nechytila. Husit dobe mili, dla jejich nenavn houkala ve dne, asto i v noci, a vecky lesy kolem huely jako hmnm, ale nic naplat. Koule se odrely od bat, hradeb i ve jako hrch. Nezbylo ne ustat. Kdy se kusy odmlely, zaslechli v ikov tboe hudbu z hradu. Nkdo tam hrl na housle. Byl to hudec v oknku ve vi, kterho tam i pedtm, kdy stleli, vidli, an hr. I poruil ika nejlepmu stelci, aby na vystelil. Stelec vzal kui, namil, spustil housle narz umlkly a hudec zmizel od okna. A vtom u kzal ika, aby stleli ze vech kus do hradu; jen prvn koule dopadly, a ji se prilo ze zd, ji se sypalo kamen a zanedlouho zel ve zdi velik prlom. Neli zapadlo slunce,

193

hlaholil jsot vtznch brat v dobytm Vlinci. Poboili ho, zaehli; svtil jim celou noc a zalval ervenou z okoln lesy a chlumy. Hrad shoel a ve v nm, i arovn hudec, jen svm umnm ho tak hjil. Zstaly jen rozvaliny a ty pak jet sloty a stromy hubily. Dnes u sotva je vidt. Vlinec zarostl lesem, a kde kdysi znly arovn housle a houkaly ikovy tarasnice, um jen les. Tak bratr ika vojensky po echch thl proti ptelm a spojencm krle Zikmunda. I poddvala se mu mnoh msta a mnoha hrad zdobval. Lta 1421 oblehl hrad Rab v Plzent. Toho hradu se ji jednou pedtm zmocnil, ale neosadil ho. Nyn vak, kdy vedl lid svj k toku, tu jak z hradeb do nich stleli, porann byl tce pem do oka, do jedinho svho zdravho oka. Zeman Sezema Kocovsk neboli z Kocova byl pr tm stelcem, jen svou stelou zashl slavnho vdce. Ne vypravuje se tak, e ikovi do oka vletla pi tom toku tska z hruky, do kter se neptelsk stela zaryla. Porann bylo tak tk, e ika ledva iv zstal. I dal se vzt do Prahy na len a s nm tam jel Matj Louda z Chluman, hejtman tborsk, mu uen, jen pr iku uloil ve svm dom v Praze na Starm Mst, kde kali U ernho bernka. Lkai tu vythli ikovi zstel z oka, boho svtla mu vak nevrtili. I byl slep na ob oi. Na hrad Rab, kde ho netst stihlo, namalovali pozdji na brn obraz. Na tomto obrazu nalevo bylo vidt iku v brnn, an jeda na koni s palctem v ruce vede zbrojn zstup tokem. Napravo pak namalovna v s branou a na t vi bylo vidt Kocovskho, jak z luit ipku vysteluje. Pod tm obrazem rozmluva napsna, kterou ml s ikou. Ty-li jsi, brate iko? J jsem. Krej holho! Od t doby nemohl ji ika sm na koni lid svj do bitvy vodit. Ale bitvy a boje dil znamenit jako pedtm. Sed vysoko na voze pi velik korouhvi, na n bylo znamen kalicha, dal se vozit. Ti pak, kte pi nm sedli, i jeho podhejtman, zvlt mil a vrn brat pan Viktorin z Podbrad, Jan Bzdinka a Kune z Blovic, ti mu vechna poloen popisovali, kde skly a vrchy, kde les a luhy, kde oudol, rovina nebo chlum. Vecko mu ped bitvou zevrubn oznmili a tak za bitvy, co se dje, jak je s neptelem. ika dle toho rozkazoval a vtzil nad spojenci uherskho krle v echch a na Morav. Odtud pak jednoho asu vypravil se pmo proti Zikmundu krli, a to lta Pn 1423 na podzim, potkem msce jna. Zpraviv tyi ady voz a dl co mohl nejvce, vydal se za hranice esk koruny, pes hory do Uher. I hubil tu zemi, kudy thl, a splcel Uhrm a jejich krli za nekesansk ukrutenstv a nsil, je byli v echch zvlt roku 1420 a jindy pchali, neetce ani en, ani nemluvat.

194

Stelec vzal kui, namil a spustil...

I pronikl ika Horn zem, dol a k Dunaji mezi Komrnem a Ostihomem. Lid ped nm vude utkali a dobytek odhnli. Tak se stvalo, e nemval zsob, zvlt masa nazbyt. Na tom taen pitrhl tak do jedn vesnice pi Dunaji nad Ostihomem. Byla oputna, przdna, ani lovka tam nezastali. Sthat jich nebylo mon. Uprchli vichni na lokch a prmech na nedalek ostrov v Dunaji. Tam tak zahnali vechen svj dobytek, zanechave ve chlvech jen nco telat a mladch prastek, jich by byli pes vodu na ostrov nedostali. Uhi na ostrov se tili, jak vechen dobytek ped echy zachrnili; svou bezpenost pak zbujnli. Volali z ostrova, houkali pes vodu do vsi, kvali po-smn na echy a volali na n, a jen jdou k nim, tu e je dobytka dosti. Vdli dobe, e husit nemaj ani lod, ani prm. Ale ika jich nepoteboval. Jinak vyzrl na Maary. Poruil za soumraku, aby brat vzali teltka a vepky, je ve vsi nali, ty aby zavedli na beh, na sam kraj, nad vodu, a tu aby je bili a vbec se piinili, aby teltka beela a prastka aby hodn pronikav kviela. I vydvala dobytata nad Dunajem lbezn hlasy: bekot a kruen a kvien, a ui brnly. Zvuky ty zalhaly pes vodu na ostrov a inkovaly, zvlt na krvy a prasnice. Hnny pudem vzchopily se narz a jako utren, v divm chvatu skkaly do vody. Uhi nadarmo na n kieli, kleli, marn je tak honili. A nezabrnili, a kleli jak kleli a kieli, tak ostatnm kusm, je se hnaly do eky, jak zhldly tch nkolik prvnch kupedu plovoucch. eka se hemila dobytkem a kolem ve vod i na behu nad n rozlhal se dobyt hlas: buen, been, mekot i kvien, a pak ve pehluil vesel kik ikovch lid, kdy zmchan, vodou leskl dobytek snadno uloven vedli a hnali do leen k planoucm ohm. A do t chvle se Uhi ikovi hrub nebrnili a nikde mu valn nepekeli. Chtli, aby se ubezpeil, aby se pustil hodn hluboko do zem, kde by ho pak pemoc osuli a jej poteli. Ne on, porozumv tomu, e nen dobe dle se poutt, obrtil zase vozy k moravsk zemi. Ale tu mu nastalo tk taen. Hnalo se za nm velk uhersk vojsko samch jezdc, je mlo mnoho dl. Doreli na ze vech stran a hledli mu, kde mohli, do tbora bt. Zle mu tak dlali, kdy eky se svmi pechzel. Ne slep vdce zmail svm dvtipem vecky jejich nstrahy, vude je odbil, a se astn dostal do Moravy. Tato uhersk vprava byla jednm z nejslavnjch kus vlench, kter kdy ika vykonal, nebo jak jest poal bojovat, toto taen bylo mu nejt. Ale Pn Bh mu pomohl z Uher vythnout. Kdy se Moravou vrtil do ech a pes Litomyl za Vysok Mto pithl, poruil, aby zarazili. Nastvalo poledne, as odpoinku a obda. Sm byl tak unaven. Tu brat, chtjce milmu vdci njakou libost uinit, upravili mu msteko, kde by mohl pohodln odpoinout a pojst.

196

Kad vojn nabral do sv helmice hlny a vysypal ji na vybranm mst.

Kad vojn nabral do sv helmice hlny, jednou i nkolikrt, a vysypal ji na tom vybranm mst. Sta a sta helmic hlny se tu nakupilo, a neli chvle minula, vypnal se tu pahoreek navrchu rovn. Sem pak iku zavedli a tu poobdval. Po obd thlo vojsko dle. Chlumek vak z hlny nasypan nerozmetali; ten zstal a zachoval se tu a po dnen den a po dnen den kaj mu vude po okol ikv stl.

IV Kdy ika thl vojensky na Moravu, oblehl celou Pibyslav msto i hrad. Tu se v leen roznemohl nemoc morovou od hlz. Dlouho vak nestonal. Vida, e vce nevstane, uinil poruenstv svm milm, vrnm echm, zvlt panu Viktorinovi z Podbrad, jeho synovi Jikovi byl pr kmotrem, Kunovi z Blovic a Janu Bzdinkovi, aby pravdy bo vdy hjili. Za tch smutnch chvil mekal pi ikovi tak Jan Laudt, jeho psa, a Michal Koudele ze itenic, jemu v nru ika zemel tu stedu ped sv. Havlem, a to pod hrukou, jak o tom star zprva svd. Jin vak vypravuj, e pod dubem, tak jako pod dubem se narodil. I sevelo alostiv hoe srdce vech. Bradat, otuil a hrdint muov prolvali tenkrte slzy, a lid ikv vzal sob jmno sirotci, jako by jim otec umel. Tlo mrtvho vdce pohbeno v kostele sv. Ducha v Hradci nad Labem. Odtud ostatky jeho pozdji pevezeny do slavi a tu ve farnm kostele sv. Petra a Pavla uloeny. Hrob jeho byl u jednoho pile kostelnho ble postrannho olte. Naproti tomu hrobu visel kamenn tal. O tom tali vypravovali, e na nm Jan ika jdal; jin zase povdali, e na nm mval ikv knz svtost oltn pod oboj zpsobou. Tak odeel bratr Jan ika z Kalicha, vtz u Sudome, Voice, na ikov, u Kutn Hory a Nmeckho Brodu, na hoe sv. Gotharda u Hoic, u Maleova a jinde, tvrce husitskho vlenictv, jemu se tolik mst a hrad poddalo a jen sm nikdy nebyl na hlavu poraen, kdy bojoval netoliko pro zkon bo, ale zvlt tak pro vysvobozen jazyka eskho a slovanskho. Kdy zemel, kzali Hradet sob ho namalovat na praporec na blm koni v rytsk zbroji s palctem v ruce, tak jako iv jsa jezdil. A kdy se Hradet pod tou korouhv bili, nikdy jsou boje neztratili. dn z mu v eskch djinch proslulch neutkvl tak hluboko a iv v pamti lidu jako trocnovsk hrdina. Tak msto, kde skonal, zstalo v pamti. ikovo pole tomu mstu kali a kaj, a zstvalo nezoran. Za pozdjch dob, kdy pamtka slavnho hrdiny rzn zkalena, chtli to pole zorat. Zkusili to, kus uorali, ale nedoorali.

198

Dobytek, jen byl v pluhu zapaen, onemocnl a zdechl.

A tak zstalo ikovo pole ladem. A na nm bezov ke vyrostl. Rostl, vyrs-tal a il se tak, e hospod toho pozemku chtl jej vyhubit. Ale jen zakopli, a ji se motyka smekla a kopla do nohy dlnkovy. Vzali sekeru. Jak zasekli, sjela sekera z toprka a zranila toho, jen do kee sekl. A tak bezov ke zstal. V obecn pamti zachovalo se tak msto u trocnovskho dvora, kde ika se pod dubem narodil. Ten dub stl vky a lid jej choval v poctivosti. Pozdji, po blohorsk bitv, byl ika lidu vyliovn jako ukrutn divoch a krveznivec.

Ten dub stl vky...

Ne to v lidu zstalo, e byl bojovnk nepemoen, jako sly nadpirozen. Tu slu hledali i v mst, kde se narodil, v dubu samm. Chodili si tam pro ni, uezvali vtve z toho stromu, vysekvali tpiny z kmene, aby mli na toprka k sekerm a kladivm. Vili, e budou mt pdnj, mocnj rny a e vce v dle vydr. Kdy pak dub seel a z kmene zstal jen pahl, putovali sem kovi i venkovan a zatloukali do nho heby. Byli pesvdeni, e tm nabudou sly a statnosti. Zrove vak i ten pahl hubili, odnejce z nho na toprka k emeslnmu nin. Tak ostatek mocnho dubu hynul, a jen paez zbyl. A kdy i ten zetlval, chodili sem lid pro tsky, aby alespo tmi upevnili a zarazili toprka v sekyrch a perlicch. Te u nen po dubu ani pamtky. Vecky stavby, jmenovit kltery a hrady, je u ns zaly vlkami, zvlt pak

199

tictiletou, padly ikovou silou. Tak lid vil a namnoze v. A kde njak star val, teba z dob pradvnch, ten je tak z ikovch as. Tak o starch valech v okol Lue si vypravuj, e byly ikovy. Navtv-li ohromn nspy u Kopidlna a zept-li se lid v jejich sousedstv bydlcch, co vd o tom pradvnm ohrazen, usly: To jsou staroesk ance, a to kdy ika bojoval. I msta, kde za svch taen stanul, odkud tok poal i kde odpoval, zapamatoval si lid a dobe v pamti dochoval od pokolen do pokolen.

U Rychmburka je rybnk Splinec. Ten se proto tak jmenuje, e v tch mstech pr dal ika uplit mnichy v podlaickm kltee zajat. V Rychmburce samm maj ikovu sklu. Je to strm skalisko zrovna proti hradu, od nho jen zkm oupadem oddlen. ika dal pr stedn st t skly vyhloubit, tu pak postavil sv kusy a dal odtud mocn plit do hradu, v jeho zdi jsou podnes dv kamenn koule z husitskch dl. Daleko odtud, na severozpad naeho krlovstv u Blan, je pahorek podnes ikv jmenovan, ponvad pr tu kdysi trocnovsk vdce leel tborem. A za hranicemi nynjch ech, v hrabstv Kladskm, za onch dob k echm pslunm, pi cest z msta Radku k Vambeicm vidt na konci lesa sklu a na skle kmen, kter se podob lidsk hlav v helmici s klpcem na oku. Skle t kaj podnes ikova hlava. V Nchod maj tak ikv stl. Je to velk kulat kmen na hrubm pskovcovm podstavci, pod blou hradebn v na zmeckm kopci. Jindy byla pi tom stole kamenn lavice. Dnenho dne stoj o nco ne. U toho stolu pr ika pojedl, a to kdy se vracel Kladskem z Moravy. Nchodskho hradu nedobval. Jen pr se na nj podval a ekl, e mu to vos hnzdo za to nestoj.

Krom tohoto ikova stolu maj v hradeckm kraji jet jeden. Poble Vestar, Rosnice a Probluzi u Hradce Krlov ern se les Bor. V tch stranch n nevysok chlum Homole a nejvy jej msto, trvou zarostl, slove ikv stl. V kadm z jeho ty roh stoj lpa, prosted pak plochy roste jeb. Na tomto mst se ika zastavil, kdy thl od Hor Kutnch ke Krlov Hradci. Tenkrte se kolem Homole vojsko rozloilo, na nejvym pak jejm mst postavili vdci stl. Byl pr zlat a nin stbrn. Kdy ika za tm stolem obdval, vojni kolem zpvali. Po obdech pak stl i drah nin zakopali, jak vdce poruil, a thli dle k Hradci. Zlat stl i vecko stbrn nin jsou v tch mstech podnes. Nikomu vak se dosud nepodailo, aby se jich dokopal.

200

Zato se dost ikovch podkov vykopv. Kde jak star podkova se najde hluboko v zemi, ta pochz, jak lid v, z ikovch as. Urit se poznaj dle drek. Drky v podkovch z ikovch dob jsou kulat. Jako jsou ikovy stoly, valy a skly, jsou i ikovy stromy. Nejvce lpy, pod ktermi unaven vojevdce v pjemn chldek usedl a odpoinul, jako pod starou lipou v Krn a jinde. Splnilo se o Janu ikovi, co o nm napsal star kronik: Povst jeho se rozhlsila do mnohch a dlnch krajin svta trv a podnes a bude i potom.

201

Kutnohort havi
I

razili groe s eskm lvem a npisem na jedn stran: Gro eskho lidu.

Za iky se dostala Kutn Hora do esk sprvy. Tenkrte pr tam ve Vlaskm dvoe

A na druh stran s obrazem archy, kalicha a s npisem: Pro slvu bo bojujcho. Tehda se nanovo naplovalo Libuino proroctv o Horch: sely podruh a podruh se opt povznesly. To zvlt za Jika blah pamti, pak za krle Vladislava Jagellonce. Nejeden nov couk objeven, nejeden nov dl zaloen, mnoh achty prohloubeny a mnoh toly ve skle vysekny. Tovaistvo se mnoilo, doly se havi jen hemily a zbon jejich zpv rozlhal se z etnch kaven. Poehnn kovu a dla bylo znt i na

202

na em se rozhodoval, tak e neme dle zstat, e neme a nesm bt, aby oni chudli a pni ednci a nkladnci hor bohatli. Tak o krle se starali. Vidli a rozumli, co se rudy a ryzho kovu v dolech vyt, istho stbra vytav, a jak ho o mnoho mn ednci poslaj do Prahy! Nejprve dali o npravu. Ale ani horn ednci, ani epmisti a star obce je nevyslyeli. Ano jet psn proti nim nastupovali. Kdy se hornci schzeli, aby porokovali o svch stnostech, rozhnl je mstsk rycht se svmi biici nebo oldni z Vlaskho dvora. Proto se havi tajn smluvili a dohodli se, e polou posly ke krli, jen tenkrte mekal v Uhrch na budnskm hrad. Dychtiv v rozilen ekali, s jakou se tito jejich dvrnci vrt. Doufali, tili se, e krl, a o jejich strastech usly, d alespo vecko vyetit, aby se pesvdil, aby prvo mlo prchod. Poslov, jak tajn v noci vyli z Hor, rovn tak tajn se vrtili. Bylo veer, ervence msce, lta 1496. Kdekdo chvtal k Vlaskmu dvoru, na prostranstv ped nm. Sbhli se tam vichni muov, kte nebyli v dolech, i mnoho en. Mnoz se ji tili, e pni ve dvoe usly divn noviny, po tch e zkrotnou. Pni vak nezkrotli, ale havi tak ne, a noviny z Uher byli proti nim. Krl pro n nic neudlal, nic se jich neujal, vdy havskch posl ani neslyel. Nepustili je k nmu. To byla ta zprva z Uher, kter se nenadli; a poslov doloili, jak jsou vichni u Jeho Milosti oernni, e jsou u krle v nelsce, e jim tam dvoan ekli, aby radji dom spchali, aby neuvzli jet u vzen. Poslov ani nedomluvili. Kolem jako kdy zistajasna zabou. Divok kik zklamn a hnvu vyrazil ze vech hrdel. Sta, tisce pst se zvedlo a hrozilo proti Vlaskmu dvoru, na tisce hrdel ho klelo a splalo, tam e jsou buii a lhi a zlodji, e jen utiskovat a oerovat dovedou. Kdy se na cimbu hradn zdi ukzal dln psa a chtl k zstupm promluvit, zahluela boue nanovo a tak, e se psa narychlo vytratil. Ani sm mincmistr nepodil. Kdy je vyzval, aby se rozeli, kieli na nj, a jim zjedn slyen u krle, aby se jim stalo po prvu, jinak e nechaj hor, a si pni v nich sami doluj. Vude po mst zavrali dvee a okenice, vude se lekali a trnuli a celou noc sotvakdo oka zamhouil. Bouili havi po celou noc, rojili se, chystali se na cestu, vyvdli eny a dti z pbytk, shnli, svolvali ty z tovaistva, kte byli jet v tolch a pi horn prci. Ani krlovt ednci, ani epmisti nemohli jim zabrnit, nemohli je rozehnat. Nestaili jejich zbrojn pacholci na tolik tisc rozvnnch, pobouench mu. Ba star msta i pni ve Vlaskm dvoe i man byli rdi, e se tovaistvo klid; bli se, e nastane krveprolvn a e msto vyho. Jako by temn proudy se valily, tak hrnuli se havi za rannho era kutnohorskmi

203

ulicemi pod praporem, se svm ninm, mnoz se zbran, ven k brn, a vichni zpvali hlasem, a se okna tsla, pse Vrn kesan, siln doufejte o Kristov veei. Zpvali ji, a dle nazen krlova nebylo dovoleno ji zpvat pod ztrtou hrdla. Havi thli z msta, na est tisc jich bylo, thli, a se zastavili na vrchu picberku mezi Malnem a Kakem. Tu se utboili a tu hned, jak jim star nadili, kopali pkop kolem svho leen a vyhazovali nsep. Na Horch Kutnch se ztiilo, ale neupokojili se tam. Strach z hornk zstal a strach, e velk pohroma stihne doly, e zstanou bez dlnk. A pni ve Vlaskm dvoe i epmisti byli popuzeni tou hornickou opovlivost. Chtli je k prci donutit, chtli je tak ztrestat a pokoit. I psali, rychle psali a listy peetili, krlovi ednci i epmisti, a listy jzdnm poslm dali, kte na bystrch konch je rozneli v rzn strany.

II Minul den, druh, tet a potom opt den, a hornci pod tboili ve svm okopu na chlumu. Pod ekali, e pni z Hor za nimi sem polou jednat, aby se vrtili, aby se zas ujali dla, e za to nabdnou npravu. Nikdo vak nepiel, nikdo se na cest k nim neukazoval. Ji nastal veer ptho dne. Na nspu kolem leen stly stre, mlad havi ozbrojen; bdli a hldali. A v tboe brat z tovaistva, zvlt star, usnali v starostech. Tuili, e Hornci nco stroj, a potali, e se ji dlouho na chlumu neudr; dochzely zsoby. Pozd usnuli, noci vak nepespali. Strhl se k rnu pokik. Stre z valu vzhru volaly, e se bl njak velik houf. Jak star vybhli na valy, zhldli v rannm eru temn zstup pch i jzdnch. Pichzel od plnoci, od Kolna. Vtom z jin strany valu volno, e je vidt jin houf, e jde jim do boku, od slavi. Jen doekli, a ji se vyvalil z msta, z Hor, poetn zstup, havm smrem zrovna do zad a z toho zstupu zalhalo bubnovn a polnice hlas a praporec se nad nm vznel, tak jako nad onmi, kte pichzeli ze sousednch mst. Ji bylo zejmo, e vichni thnou na tovaistvo, e je zatahuj a skliuj ze vech stran. Dostali slavt i kolnt man z Hor hrozn zprvy o havch, jak se chystaj na mordy, e chtj zniit achty a vechny doly. Jet se pomocn houfy na pat rovnaly a adily, vtom nov siln oddlen zbrojenc pithlo; ti z Podbrad pibyli a mnoho jzdnch bylo mezi nimi. Kdy na pat zarazili, to se ji rozednilo, poznali havi na hoe, e nov ten houf vede hejtman podbradskho krlovskho hradu, Onk Kamenick z Topic. Vysok leen hav bylo obkleno, pat jako zatopeno; hemilo se vojskem protivnk. Na tyi tisce se jich tu shluklo a spojilo. Havi na hoe za nspy stli

204

Podbrad, piharcovali poslov z Uher. Pijeli sam veer, a havi o nich nezvdli. Nazejt povolal si hejtman Holho, Ondeje Nmce a Vta Krchavho. dal jich, aby se vypravili na Kivoklt, e tam uhodili na rudu a rdi by zvdli, co na n je, tak aby ji prozkoumali, jsouce rud a kamen dobe znal. Havi, tak oklamni, uvili, a rozehnave se s druhy na brzkou a bohd ji lep shledanou, vydali se na cestu. Netuili, e se s ostatnmi ji neshledaj, e jejich prvodce veze o nich purkrab kivokltskmu Uriv list, e maj na Hrdku bt popraveni, a e proto vzal u s sebou do vozu ti popravn rube. Kdy ti ti odjeli, dal si hejtman ostatnch deset, nevdoucch do t chvle, co poslov z Uher pivezli, tetho dne zavolat. Bylo zhy zrna, v ptek, jen byl den po sv. Vavinci. Star tovaistva se divili, pro tak asn je pn vol; snad e prv poslov pijeli. Tak se tili. Ne neuvedli je do kancele, ale na dvr ped pavla nesouc se na tech obloucch zrovna u hejtmanovy kancele. A kolem ndvom, na nm jet spoval rann stn, ale nad nm se vypnaly ve a stechy zalit ji zlatou z srpnovho jitra, stli kolem dokola pacholci, vichni v pln zbroji, s otpy v rukou. Bylo jich mnoho. Star se zarazili, zvlt kdy jim nazeno, aby zstali tu na dvoe ped pavla. Dlouho vak neekali. Z kancele vystoupil sem Onk Kamenick z Topic v ernm sametov klobouku s ernm prem a zlatou rou, v ernm kabtci i ernch nohavicch; za nm rsk, rycht msta Podbrad, a zmet ednci. Hejtman, dre list v rukou, oznmil psn havm, e Jeho Milost krl ril ji svou vli oznmit a poruit, aby vichni, jak tu stoj, i ti, kte na Kivoklt byli vyslni, byli, jeliko buii, na hrdle trestni. Hornkm, starm i mladm, ztuhla krev, onmli; ne leknutm, ale nad tou nepravost do nebe volajc, jak ten hejtman ohavn, lstn s nimi jednal. Pak vykikl jeden, vichni a kieli vichni poboueni, jak je hanebn proradce, tak e stoj ve svm slov, je-li dobr. Onk, chmurn jako mrak, mlky pokynul; oldni se chopili hav a odvedli je zpt do ratejny, kde ji stli kati, dva, Sochor, zmeck, a Kolouch, mstsk, oba se svmi holomky. Tam se musili odsouzen oblci v bl popravn rube, tam k nim pili tak dva kn, aby je pipravili na posledn cestu. Nedlouho pot, bylo devt hodin rno, spoutali je, dva a dva, a vedli ze zmku. Kamenick hejtman jel na koni v ele poetnho zbrojnho houfu; s nm krel rycht rsk se svmi biici. Zatm se rozneslo mstem, co se v zmku dje, a ji velik shluk lid seel se a krel za smutnm prvodem. Vichni reptali na rozsudek, jet vce vak na hejtmana, a vichni tak srden litovali ubohch odsouzench, kte v blch rubch, bosi, kreli alostnou cestou. V och se jim zatmvalo a umrek znl jim jako z mlh.

205

v houfech, jak je star rozdlili, se zbran a kladivy v ruce, ekajce na tok neptel. Usnesli se, e sami boje nezanou. Prosit vak nebo se vzdt nechtli. Ne nkterm pipadlo, e by mli jednat, ne s Hornky, ale s podbradskm hejtmanem, to e je krlv ednk a e s Milost krlovskou jednv. Onk Kamenick e jist nev, co se stalo na Horch, pro sem vytrhli. Kdyby mu ve vysvtlili, snad by se jich ujal a vymohl jim, e by mohli ke krli, nebo e by snad on sm jejich stnosti krli oznmil. A hle, podbradsk hejtman v pln zbroji vyjel ze svho houfu a zamil sm pmo k jejich zkopm! I vyli mu star vstc ped nsep a tu jeden z nich, edobrad Opat, jen pokad za tovaistvo mluvil, vyloil hejtmanovi, e nechtj krveprolit, toliko jen svho prva a jmenovit, aby je slyel Jeho Milost krl. Je-li tomu tak, pravil hejtman, pojte se mnou na Podbrady a j vm u Jeho Milosti opatm, eho si pejete. li bychom rdi, vece Opat, ale bojme se o hrdlo. Nic se vm nestane, vte mi na slovo a pojte. Tu star, spolhajce na jeho lechtick slovo, dohodli se, e pjdou. I oznmili tovaistvu ve, co ujednno, rozlouili se se svmi rodinami a li: Opat a bratr jeho Viktorin, imon a Prua, tak brat, Duchek, ern, Kel, Hol elvv, Ondej Nmcv, Vt Krchav, Lana z Hlouky, Mldek a Klad. Ostatn pak tovaistvo se svmi rodinami nastupovalo cestu zptky do Hor, aby tam vykali, a bude jejich pe u krle vyjednna, jak jim slbeno. Star tovaistva brali se s Okem Kamenickm a jeho lidem k Podbradm. Nejednou se ohldli v tu stranu k Horm; ped se hledli nevesele. Neli s plnou dvrou, nemli dn jistoty a byli v pansk moci. Ale vili, e bude ryt ve svm slov stt. Kdy pibyli na Podbrady, vykzal jim hejtman zmeckou ratejnu za obydl a dal je vm potebnm slun opatit. Zmeckm ndvom se mohli voln prochzet. Ze zmku vak, do msta, nesmli a nemohli. Svodit most byl cel den vytaen. Tetho dne vzal je na krtk vslech a slbil jim, e ihned vyle dva jzdn posly ke krli s psemnou zprvou, zatm aby mli strpen; jakmile pijde zprva od krle, a bohd e dobr, e jim ihned oznm. Zprvu zatm u poslal; ale jsa od Kutnohorskch uplacen, poslal takovou, jakou ji pedtm krlovt ednci z Vlaskho dvora krli podali. Onk Kamenick psal o havch jako o nebezpench buich, a e by teba Hory Kutn, ten klenot Jeho Milosti a celho eskho krlovstv, zmaili a zhubili. Neli se poslov vrtili, zajel si na Hory a tu pnm v povdk oznmil, co uinil, co se stane, e krl na tuto jeho zprvu have jist hrdla odsoud, a jen pni tm svm havm rube chystaj. I uchystali, ale nejprve dosti stbra podbradskmu hejtmanu, a pak tajn tincte popravnch rub, blch, pltnch, starm havskho tovaistva. Kdy se vrtil do

206

mst. Hory se vzmhaly, zvelebovaly. Jak prospvaly doly, la emesla. Bylo vdlku a penz. Stavly se domy a v tu dobu budoval na Horch Matj Rejsek slavn sv dlo, chrm sv. Barbory. V mst zeman se usazovali, cizinci, kupci sem hojn dojdli; ivo a hluno bylo po vech ulicch a placch a nejumnji ve Vlaskm dvoe, kde adovali nejvy mincmistr eskho krlovstv, hofmistr horn, perkmisti, dln psai a jin jeho ednci, kde tak ml svou kancel krlovsk urbur a kde obas i sm krl sdlel. Pod jejich kancelemi a pod krlovmi skvostnmi pokoji byly sklepy pln drahho kovu i dlny minc a preg, kde ze stbra v hutch vytavenho a v pruty ulitho razili leskl esk groe. Hory Kutn kvetly a byly prvnm mstem po Praze. Tenkrte, za Vladislava II., vzpomnli si Hornci na vrn echy, kte proto, e pijmali pod oboj zpsobou, byli ped lety od Nmc mstem tehda vldnoucch do dol nemilosrdn a vtinou zaiva vmetni. I dobvali v starch dolech kosti tch ech, nejvce v acht za Kouimskou branou, aby je poctiv pochovali. Tu tak, div divouc, nalezeno tlo, a necel, a to tlo mlo pr tak istou a lbeznou vni jako vborn myrha. Z toho byl shon a pohnut po vem mst a jednm hlasem o tom mluvili, e to tlo spovajc ji lta letouc v hlubok acht m tu vni na znamen bo milosti a e jist je Chodkovo, Jana Chodka, nkdy kouimskho fare, kter zmuen se svmi temi knmi byl sem jako sta a sta jinch ech uvren. Ten podivn nlez stal se roku 1492; po tomto zbonm pohnut nastalo zhy jina vzruen. Bouky na Hory uhodily, a to z hlubin zem, kde vela nespokojenost, kde chud lovk dobval tkou prac bohatstv a blahobyt bohatm a mocnm. Lno zem vydvalo tolik rudy, e krlovsk komora mohla mt hojnost stbra a lid dosti vdlku. Lakota vak nkolika lid heila i na krli, i na dlncch. Neposlali horn ednci veho stbra do Prahy a havm jet na mzd utrhovali. Hluboko v zemi, v pust tmav tole, kterou mrkalo zarudl svtlo adcho kahanu, pracoval hav v perkytli piln a nenavn, lmaje liglemi a #molem vzcnou rudu. Jindy konal klidn a stle tkou tu prci. Neml hrub starost, ledae nkdy v t samot, v eru a v mrkav zi man ustal, ucho piklonil, kdy znenadn se tm mrtvm tichem ozval ciz hlas, volajc ho jmnem, thle a smutn tikrt za sebou, nebo e se ohldl, nevychz-li z hlubin tmav toly kovek v havskm odvu, s kahanem u pasu, se liglemi v rukou, muek jiskrnch oek, jen tuze rd kovkopy kdlil, ale tak na dobrou rudu vodil. Te mli havi jin starosti. Tvrd pansk kivda je hntla, e jim ednci za tkou, klopotnou prci stle na mzd utrhuj. Ji sotva polovici bval mzdy dostvali, a na prci jim nijak nepoleveno. Za tu skrovnou mzdu nemohli hornci ji nleit o sv rodiny peovat; leckdes u mli nouzi. I velo v srdci vech. Stovali si navzjem a dn se netajil s tm, na pi dle myslil,

207

li ped se jako u hroznm vidn. Stran ten konec pikvail tak nhle, tak znenadn. Nikdo z nich na nj ani nepomyslil, nebo je hejtman skoro a do t chvle utoval, e bude dobe. Za vecko bezprv jet smrt! A dti, uboh dti doma a manelky! To by byla ukrutnost! Nen mon! Tak se jim v pobouenm nitru ozvalo. Ale ta pouta, rub bl, ten zvonu hlas. Ale to ve jist jen na postrach. Pni je chtj ztrestat hrzou smrti. Na mst vak, a dojdou, oznm hejtman milost. Tak pomleli, tou posledn jiskikou nadje se utovali. Minuli podbradsk pevn zmek v rovin pi Labi, peli most, minuli Kluk vsku a doli na smutn msto v lukch, mezi obc polabeckou a klukovskou. Star hruka rozkldala nad stnadlem velik svj ko; e jet rozloit dub, jen se nad n vysoko vypnal. Mocn jeho haluze pi spodku nzko se sklnly, skoro a k trvnku. U toho dubu zarazil prvod, u toho dubu vzkikl z kon podbradsk hejtman na kata Koloucha: Spravuj! Jedin to slovo mailo posledn nadji. Ji vidli havi, e nepjdou nazptek. Ve kolem, vecko je hrozn pravda, nic nen na postraen. Sem byla posledn cesta, tu je posledn zastaven a pak vnost. Hnv potuchl; al a ltost zkormoutily srdce hav, a jejich mysl, nechavi prachu pozemskho, povznesla se k nebesm. Tam jedin byla spravedlnost. Jako by si ekli, poklekli najednou a jali se z t due se modlit: Boe Ote, kter v a zn jednoho kadho kivdu, ra rosu nebeskou seslat, a obmyje tuto nai nevinnou krev! Pohnut hlas jejich znl hlubokm, smutnm tichem. Vichni v zstupu byli jati ltost. I kat Kolouch. Maje v rukou me u obnaen, mrtil jm pod hruku a v pohnut, pobouen vzkikl: Nebudu spravovat! A tak kat Sochor, nemoha hejtmanu, svmu pnu, odprat, vystoupil a konal, co nemilosrdn velitel porouel. Prvn poklekl imon, star, pod jednou z mocnch vtv rozloitho dubu. Vznela se nad nm jako baldachn. Jeho zelenavm psvitem a stnem bleskl se katv me. Proud krve vysoko vystkl a zkropil, zalil dubovou vtev tak, e z n jakoby po lijavm deti rud krpje hojn krpaly. Po imonovi klekl Prua, mlad jeho bratr, pak ern, pak Opat a bratr jeho, vech deset jeden po druhm. Kdy posledn klesl bezduch do trvy zalit krv, ukzal se nhle na jasnm nebi mrek. A ten se asn il a rostl, a vyrostl v ohromnou ernavu, je zaklopila vecko nebe. Z temna mrak zahmalo jako boho hnvu hlas, vichice vjela rzem do starho dubu, do hrue, zalomcovala jejich korunami, e se jejich haluze zmtaly a prudko se rozumly.

208

Kamenick hejtman jel na koni v ele poetnho houfu...

209

Lid na stnadle vzpomnl na modlitbu nebohch hav, je sotva doznla; kioval se, strachy dom utkal a vichni vyden opakovali: Bo soud! To bo soud! Bh je vyslyel! Tch nevinnch hlasy vyslyel! Sotvae mrtv have do vykopan jmy zahrabali, strhl se d, hrozn, lijav d. Hejtman sm, jak na zmek ujdl, sklouzl se ve brn s konm a povalil. Lijavec uml cel den, celou noc, a zase den a noc a tak bez ustn devt dn a devt noc, v jednom neustle, a peschl potokov se rozvodnili v eky, a proudy vod strhaly pole a vymlely rokle kolem Podbrad a Hor Kutnch. Tou dobou byla ji poprava na Kivoklt tak vykonna. Vichni ti tam vak nezahynuli. Vt Krchav, kdy jeho dva druhov byli ji sati, roztrhl sob vazbu a omril kata hrubm kamenem. Pak utekl do les a byl zachrnn.

III Ale ti, kte tak nespravedliv a krut s hornky naloili, nezstali bez trestu. Krl Vladislav, jen byl tak krlem uherskm, vrtiv se z Uher zase do ech, doslechl se od spravedlivch lid ir pravdy o tom podbradskm soud. Jakmile pijel na Hory Kutn, kde se ve Vlaskm dvoe zdroval, obeslal si podbradskho hejtmana Oka Kamenickho, vyslechl jej psn i bsk ednky. Tak Vt Krchav, jen jedin ze svch druh se zachrnil, byl ped soud povoln, aby vydal svdectv, jak pni s ubohmi havi nakldali. Onk Kamenick z Topic a tak jin z ednk byli na skipec nataeni, nebo tvrd zaprali, a tu pan krlovsk hejtman trpen nevydrel. Zemel na muen. Tak vechny ostatn, kte mli astenstv v jeho zloinu, stihl spravedliv trest. Hory vak od t ukrutn popravy nevinnch hav nely za mnoho let a tm na mizinu schzely. Na stnadle pak, kde havi skonali, stala se podivuhodn vc. Na dub, pod kterm se ta poprava stala, rostly od t doby aludy divnho, neobyejnho tvaru: mly podobu havsk kp. Rostly vak jenom na jedn haluzi toho dubu, na t, kterou krev popravench postkala a kter od t doby mla zardl list. Stvalo se, e v as nerody nebylo na celm mohutnm koi starho dubu ani aludu, doten vak vtev mla je vdy. aludy v podob havsk kp staly se vzcnmi. Zblzka i zdaleka si pro n chodili, na pamtku si je odneli, ano do stbra, do zlata je

210

zasazovali a nosili je jako amulety na hrdlech, domnvajce se, e jich budou chrnit ped kouzly a ry nebo e jim tst pinesou. Podobn aludy nerostly nikde, na dnm dub vyjma dub u vsi Kluku, kolem nho kutnohorsk have vedli na popravu. Star pak dub na stnadlech stl pi kostelku a do druh polovice osmnctho stolet, kdy jej hrozn vichice vyvrtila a porazila. Mlad jeho druh, u kluck obce, vykopn roku 1842.

211

Bl pan

Den za dnem, lto za ltem, a nakonec smrt. Nkdy stoj dlouho pi dvech, a

pojednou vkro nhle, znenadn. Nkdy vak se ohlauje, neli ivota ukrt. Takov bvala vra a jest, e se ukazuj znamen nastvajc smrti, e slchat podivn zvuky, je vt blc se posledn chvle. Hlas sejka, tajemn zaklepn nebo zvuk, jak by nkdo prutem vihl po dvech, po okn, nebo jin oznamuj blzk skonn. To jsou znamen obecn. Nkterm vak rodm pr zvltn znamen hlsila, e nkdo z nich odejde cestou vech lid. Tak ml-li kdo ze zeman Strojetickch zemt, uvidl blho vrabce, kdo z Pchovskch, ten uslyel pojednou trouben lov trouby, ln ps a ehot kon. Kdy na hrad Rab velik ern sk poala se nhle, zniehonic otsat, kdy temn hluk z n vychzel, tu jist pak zhy smrt seel nkdo z Dlouhoveskch, astolar nebo Chanovskch. ernnov ped smrt slchali podivn zvuk, jako by nkdo psek nebo trk sypal, Lobkovicov hlas zvonk, a kdy nkdo z Kolovrat ml zhasnout, potil se v roovskm kostele nhrobn kmen, pod nm odpoval jejich pedek, nkdy za Karla IV. na slovo vzat.

212

Nkterm rodm se zjevovala bl pan. Tak Berkm z Dub, pnm z Lip, vamberkm, zvlt pak pnm z Hradce a z Romberka. Vdali ji na Teli, na bechyskm hrad, v Krumlov, v hradeckm zmku i v teboskm. Kdykoliv se ukzala, mohli se v tch mstech nadt njak udlosti, vesel nebo smutn. Bu se nkdo narodil, nebo zemel, nebo svatby slaveny v tom rod. A vdycky se zjevila v blostnm obleku, pan vn, urostl postavy, majc hlavu roukou zavitu jako vdova. Jen kdy nco alostnho nastvalo, mvala pr na rukou ern rukaviky. Zjevovala se v rznou dobu: nkdy v prav poledne, nejastji v noci. Na zmku v Jindichov Hradci zhldli ji v poledn as. Mihla se nhle na star, oputn vi, vysoko, u okna, kam nebylo dnho pstupu, nebo devn schody, je kdysi sem vedly, dvno ji vzaly zasv za velkho poru. Kdy lid kolem zmku i v mst plni asu na blostn, tajemn zjeven hledli, kdy na n ukazovali, nezmizelo rzem. Bl pan u okna postla, pak se pomalu tratila, jako by dol do ve zapadala, byla men a men, a zmizela. V noci se zjevovala rovn vecka bl, v blm zvoji, vn, ale ne straliv. Bu krela voln chodbami, nebo, majc kle u pasu, brala se chvatnm krokem, jako by pospchala, z pokoje do pokoje, ten zamykajc, onen odmykajc. A neublila nikomu. Potkal-li ji kdo za t tajemn prochzky a pozdravil-li, vn podkovala, bu mlky, hlavy pokynutm, nebo slovem. A tu znl jej hlas jako evel, jako tichho vtru vn. O spznn rody zlat a erven re, pny z Hradce a z Romberka, s nimi zaiva byla slouena svazkem pbuzenskm, jevila zvltn pi a starostlivost. Lta 1539 narodil se panu Jotovi z Romberka, tehdy tkou nemoc navtvenmu, na krumlovskm hrad nejmlad synek Petr Vok. Ten pak byl poslednm po mei svho starobylho rodu. Chlapeka oetovaly chvy a kojn, u nich byl neustle. Krom tch vak ml jet jinou, pelivou a laskavou opatrovnici. Zjevila se pokad v noci, kdy vechen krumlovsk hrad, mohutn strmc nad Vltavou, ztichl, kdy vecko spalo, i chvy. Byla to bl pan. Okna komnaty, v n mal Petek chovn, byla zamena, dvee t, ani se nehnuly, ale bl zjeven, kde se vzalo, tu se vzalo, stanulo nhle prosted jizby. A vyjasnilo se od nho v tch mstech, jako by pln ze msce sem padala. Bl pan stanula u kolbky zasten lehkmi nebesy na tyech sloupcch, odhrnula zclony, sklonila se ke kolbce a hledla na posledn ratolstku starho kmene romberskho. Kojn a chva sedly opodl a spaly, ani se nehnuly. Pak kdy chlapeek zaplakal, vzala ho bl pan, chovala ho, hkala, hladila, lbala ho i smla se na nj, a se utiil, a dt zas tie usnulo. Pot zmizela, jako kdy unikne, zhasne paprsek msce. Jednou se vak chva probudila. Hlas j hrzou uvzl v hrdle. Chvjc se patila na tajemn zjev a hned rozpoznala, e to bl pan, o n tolik slyela. Strachy se vak z msta ani nehnula a jen pozorovala novou chvu, neubliuje-li snad dtti. Jak pot bl

213

pan nhle zmizela, vyburcovala chva svou druku, a vecka se jet tesouc, oznmila j urvanmi slovy, co vidla, co se stalo, a hned skoila ke kolbce a druka za n. Ale nebylo nic. Panek spal jako dudek, lib zardl, a probudil se a rno il a zdrv a nebylo mu nic za cel den. S zkost ekaly chvy pt noc. Usedly jako vera poble kolbky, kdy Petka uspaly. Samy vak nezamhouily ani oka. ekaly, hledly ke dvem, po oknech, kadm ustem se polekaly, a pojednou, prv odbjela na hradn vi plnoc, se v jizb vysvtlilo a v bled t zi stla bl pan. la ke kolbce, hledla do n, vzala synka, kdy zaplakal, houpala ho, chovala, pak i kolbala, a usnul. A pot zmizela jako vera, a trnouc chvy ob nevdly kudy, nevdly jak. Jen to se jim zdlo, jako by nkde u zdi se rozplynula. A dt zdrvo, spalo tie jako v rji. Hrza odtrnula, polevila, a pt noci ekaly ob eny ji klidnji. I stalo se jako minule. Bl pan se zjevila, dtko oetila, zmizela, a chvy pak brzo zas usnuly a nebdly v rozilen do rna jako verej noci. Kdy pak bl pan chodila noc co noc a pokad se tak o synka pn starala, neekaly ji na ni a spaly poklidn, jak zveera usnuly. Vily u bl pan a nic se nebly. Tu se stalo, e se jedna z tch chv roznemohla; i zjednali na jej msto jinou. Ta v noci bdc zhldla bl zjeven a lekla se ho tak, e ani hlesnout se neodvila. Kdy rno drukm o tom povdla, chlcholily ji, aby mlela, aby jen nazejt pokojn spala, e bl pan bude chovat za ni. Chv se vak nepodobalo, opakovala, e tomu duchu nev, a jak by mohla zodpovdt ped Pnem Bohem a ped vladaem, kdyby se pankovi nco stalo. Tak druh noci neusnula, ekajc dychtiv na plnoc, pijde-li zase bl pan. Pila. A zrovna jako vera a jindy pedtm: rovnou ke kolbce, a jak se tam chlapeek ozval, ji ho vyzvedla a do nru vzala, aby ho pochovala. Ne vtom u stla proti n nov chva jako kvona chrnc sv kutko a brala bl pan dt z lokt. A tak vzala, vyrvala. Bla pan se nebrnila. Stla nehnut, zachmuena, psn hledc na smlou chvu, kter ekla: V-li, opovliv, co in?! Jsem pbuzn tohoto nemluvnte a mm k nmu prvo! Ale vc mne tu neuhldte. Vtom u ji chva zhldla u zdi, a kdy bl pan uinila nad stnou znamen ke, stna se otevela a zjeven zmizelo v n. Po bl pan nebylo ani pamtky; svtlost zmizela, ero ulehlo komnatou. Chva, ponkud se vzpamatovavi, donesla st chlapeka na lko. Tak se j nohy tsly. Vcekrte pak bl pan nespatila. Ani ona, ani jej druky. Nepila u nikdy pochovat synka pn. Kdy dorostl, dovdl se tak o sv tajemn oetovatelce, t o tom, jak zmizela od jeho kolbky. asto byla o tom e, a jednou panu Petru Vokovi pipadlo, aby dal prolomit stnu ve sv bval lonici, a to v tom mst, kudy pr bl

214

V noci se zjevovala vecka bl, v blm zvoji...

215

pan zmizela. Kdy zednci tu kus zdi oboili, uhodili na velik poklad. Bylo to ddictv po pedcch. Pan Petr Vok, ukldaje hojnost drahho kovu, vzpomnal vdn na blou pan, kter mu ukzala cestu k tomu zlatu a ke klenotm. Tak poslednmu po mei spznnho rodu pn z Hradce, panu Jchymovi, bl pan poslouila. Lta 1604 upadl pan Jchym do tk nemoci; nikdo se vak nenadl e by byl na umen. Bylo v zim, ledna msce. Jednou v noci, venku vlo a vichr hvzdal ndvomi, a se okenice tsly, byl zpovdnk pn Jchymv nhle vytren ze span. Zdlo se mu, e ho nkdo vol. Vyskoil a jen se nakvap pistrojil, otevely se dvee a ped nm stanula v temnu jako bl stn bl pan a ekla vnm hlasem: Nemekej a poj za mnou. Chtl zakesat, svtlo rozehnout. Svtla nehledej! pravila bl pan. Shla po svtiln, dechla na jej sklo, a ji vzplanulo ve svtiln jasn svtlo, je ozilo vecku jizbu. S tm svtlem bl pan vyla a brala se rychle, patrn pospchajc, dlouhou chodbou ke kapli. Knz za n. Kdy vstoupili do svatyky, uasl nemlo. Kaple byla osvtlena, na olti hoely svce jako o mi. Bl pan pokynula kaplanovi, aby vzal svtost poslednho pomazn, a vedla jej pak pmo k lonici pn Jchymov. Pede dvemi vak svtlo zhaslo a bl pan zmizela. Knz u rozuml. Rychle veel do komnaty. Opatrovnice, kter mly nemocnho pna hldat a oetovat, tvrd spaly, a pn zpasil se smrt. I poslouil mu knz a zaopatil ho svtost umrajcch. Na zmku v Jindichov Hradci mvali zvltn pamtku po bl pan, rozdvn sladk kae, hostinu chudch. Kadho roku slouila nkolik dn vysok klenut kuchyn v erven vi chudm z celho panstv. V ter a ve stedu ped Zelenm tvrtkem a o Zelen tvrtek plpolal tam na ohromnm krbu velik ohe, v nm stly hrnce a jin ndoby na tnokch a nad nm visel podn kotel irokho dna. Od rna do veera vace, nejvce spoustu ryb, ivili ten ohe, a mocn sloupy koue vysoko se valily, ke klenut, do pti otvor, jimi uchzel do hoej mstnosti. Tam byla udrna, odtud pak stoupal do povt zvltnmi komny na zpsob kalich postavenmi. Rno na Zelen tvrtek zazvonili na star okrouhl vi, bylo mezi sedmou a osmou, na sousedy mstsk, na rychte ze vs, na hajn a jin, kte mli pomoci rozdvat a dbt o podek. Venku zatm ped zmkem i po mst hemily se zstupy venkovskch host v koich i suknch a hrubch pltch; a pod jich pibvalo, pod nov houfy proudily ze vech stran. tyi tisce vdy se jich selo, jindy pt tisc a vc, a jak se lta horila a bda mnoila, zvlt po tictilet vlce, pichzelo jich a na devt tisc. V zstupech bylo vdy ivo; hluk a um se z nich rozlval a ohlas t smsi hlas a zvuk zalhal a do zmku. A rozumlo se v zstupech tm hlunji, kdy o devt ozval se zvon podruh,

216

oznamuje, e ji vechno pipraveno, e kad z pomaha je na svm mst. Pak udeili na zvon potet. I bvalo, jak kdy velk vody protrhnou hrze. Hluk a kik se ozval ze vech stran, vechno se valilo a tlailo k zmeck brn. Ne jen st jich pustili do prvnho dvora, a hned tak byly vechny brny uzam-eny a u vech stly stre. Ti, kte vstoupili do prvnho ndvo, dostali tu emle a do ndob, je si pinesli, nateli jim piva. Pak je vedli ke kuchyni a kadho podlili chlebem a kusem vaenho kapra; v poslednm pak dvoe zasedli chud host k jdlu. Mli polvku matnou, jikry, ryb vnitnosti a maso v koen, naposled pak sladkou kai z penin krupice s teplm pivem a medem zavaenou a makovm olejem omatnou. Kdy se tito prvn nasytili, pustili je fortnou ze zmku, kterou dobe hldali, aby se nikdo nevrtil. V tu chvli tak otevena zase brna v prvnm dvoe a jin houf putn do zmku. Tak se opakovalo, a byli vichni podleni a nasyceni. Prvn takovou hostinu chudch vystrojila pr bl pan tenkrte, kdy jet neobchzela jako dobr duch hradeckm zmkem, nbr kdy tu zaiva vldla, jsouc pelivou pan a hospodyn.

Bl pan jindichohradeckho zmku Tenkrte pestavovn kus starho hradu. Bl pan, je chodila na pole dohlet na ence, chodila tak dohlet na stavbu. A tu pobzela dln lid, aby si poplili, a slbila vem sladkou kai, jestlie se piin. Slbila nejen jim, ale tak to, e tak jejich potomkm bude na vn asy takov hostina vystrojovna na pamtku piinlivch pedk. Stavba dokonna pozd na podzim, a pan, jak slbila, vystrojila hody. Ale kdy mnostv lidu, pro n nebylo dosti prostrann mstnosti, zasedlo k plnm

217

msm venku, poal pojednou padat snh a padal tak na sladkou kai. Proto pr bl pan ustanovila, aby se ty hody napt odbvaly poatkem jara, na Zelen tvrtek. A tak se pak dlo po vky. Bl pan se ji dlouho nezjevila. A v ndvoch jindichohradeckho zmku je na Zelen tvrtek ticho. Na hostiny chudch iv ns tu upomn star, vysoce klenut kuchyn a jej irok, kamennm kem rozdlen okno, kterm ped asy se vydvala vem chudkm z panstv sladk kae. A jet tu jedna mstnost, ve kter se probouzej vzpomnky na blou pan: ozdobn kaplika Panny Marie na tetm ndvo zmeckm poble pokoj nkdy pan Hradeckch. Starobyl dvee k n vedou a na stnch sam star malby; tu Marie Panna krsnch plavch vlas s andlem, tu pni a pan hradeckho rodu klec ped Matkou bo, tam andl, svat a na modrm klenut i na stnch znaky pn z Hradce, jejich manelek a blav prouce se zalmi staroeskmi npisy. Tu v t tich svatyce, ped oltkem s vyezvanmi obrazy, klekala tak, jak vypravuj, bl pan. Tu se modlvala Bohu za svj vechen rod a ta jej lska neuvadla ani ve skonn. Ta ji z hrobky vyvdla, tou puzen obchzela sdla svch potomk, peovala o jejich dtky, varovala, ohlaujc radost i al, jak mly piplynout s ivota proudem, a tak neztajila konec vech dn a let, kdy se piblil a kdy mli odejt k otcm.

218

Rov palouek

V zti mezi vlncm se obilm, za nm borov lesky se ernaj, skryta je nevelik

luina, pes dvacet krok zdli, na patncte krok irok. Na jejch pokrajch buj nzk keky ervench, plnch r. Jsou zvltnho druhu. Jinde v irm okol jich nen. V jin pd se neda. Pesadili je, neujaly se. Pak je chtli vyplenit; vykopali je, a do roka se zazelenaly zase. Buj dl a rozrstaj se do stedu luiny. Po nich m to osaml msto, posvcen alem zbonch pedk, sv jmno. To je Rov palouek na vin opodl vesnice Moraic, dobrou hodinu cesty od Litomyle na zpad. Mil je odtud rozhled krajinou, na lesky, mezi nimi prohld makovsk v, na vesnice kol zelenem se blajc, zvlt pak k vchodu po nvrch a lesnatch chlumech u esk Tebov a na star zmek litomylsk krsn vstavnosti. Tam ped tymi sty lety, kdy stl jet prvotn hrad, sdlili pni Kostkov z Postupic, vrn ochrncov eskch brat. U toho tam zmku v mst stl bratrsk sbor a v mst vtina obyvatelstva sam bratr. Kdy Ferdinand I. pemohl odpor stav, vzal panu Kostkovi z Postupic zbo

219

Tu naposled se zbon pomodlili, zbon zazpvali...

220

litomylsk i hrad, a brat z msta i z okol musili do vyhnanstv. Tenkrte jat i star bratrsk jednoty, Jan Augusta. Pestrojen za sedlka, skrval se v okol Litomyle. Ale sm se prozradil. Zapomnl na svj selsk kroj a vythl ze zad pr erven hedvbn tek, aby jm utel zpocen elo. To zhldli pacholci krlovskho hejtmana ejnohy, na ten as sprvce litomylskho zmku, Augustu jali, odvedli do Litomyle, odkud zavezen s psaem svm a bratrem Blkem na hrad Kivoklt. Tam pak sedli v tuhm vzen pes trncte let. Po letech za Maxmilina krle, syna Ferdinandova, nastaly volnj asy. Brat se vrtili z vyhnanstv a usazovali se zase v Litomyli a v okol. Volnosti vak dlouho neuili. Pikvaila velik boue, je se rozvichila roku 1618. Velik hoe padlo na eskou zemi za nboenskch boj, a nejvce po blohorsk bitv. Kdo nebyl katolkem nebo kdo se nezekl sv nekatolick vry, musil ze zem. A tak tak brat z Litomyle a z okol. Neli vak odeli, smluvili se, e se vichni jet jednou sejdou, spolenou pobonost vykonaj, nebo veejn a voln ji konat ji nesmli, a e se vespolek i s rodnou krajinou rozlou. Na tu schzi vyhldli si palouk za Moraicemi mezi lesy. Pro jistotu seli se v noci, tu mezi mlcmi, ernmi hvozdy, pod hvzdnatou klenbou vnch nebes; tu naposled na vlasteneck pd pod oboj pijmali, naposled se Bohu pomodlili, zbon zazpvali. A pak se louili, vespolek, s domovem. Nejeden vyhrbl si na pamtku hrst hlny z rodn pdy, nejeden polbil zemi, kterou slzami skropili. A z tch slz pak vypuely ty re, aby vydaly svdectv o vrnosti a lsce k ve a k vlasti. Za t noci tak, kdy pobonost ukonena, zakopali pr zlat kalich, z nho pijmali, a kalich ten podnes le hluboko v zemi na palouku. Lid po ase na brat zapomnl; ne msto, kde se louili, zachoval v ct. Palouek bval jindy vt a lesy tmav a hlub se kolem ernaly. Te z hvozd jsou jen lesky a ir lny; tak palouku uorali, a zbyla jen nevelk luina. I tu pak chtli vzdlat, v pole promnit, jako se ji vude kolem rozkldaly poln lny. Mezi tmi byl palouek jako ztracen a pekel. Proto ml zmizet. Ale jako by Prozetelnost sama o to msto peovala. Stalo se tu cosi podobnho jako na ikov poli u Pibyslavi. Orali palouek, ale pluh se zkazil nebo k padl. Konen tu len zasili. Vyrostl, rozkvetl, vytrhali ho, umoili, usuili ho a ji jej teli; tu vzal se len plamenem. Od toho chytila pazderna i vechen rozlehl statek toho hospode, jen osil palouek lnem, a v tom poru zhynula tak mladik dcera tho hospode. Od tch dob se nikdo vce neodvil Rov palouek zaorat. Kdy tudy roku 1813 thli Rusov, postupujce proti Napoleonu I., vyptvali se nkte z nich po Rovm palouku. Kdy jim povdno, seskoili z kon a po kolenou pak lezli a na sam palouek a tu se vroucn modlili.

221

I star vtba se tk palouku, na nm pr bude tak svedena bitva, a tak hrozn, e potee krev kolbkami. A pak sejde se tu sedm krl a ti smluv vn mr. Tu mezi remi, na mst, kde se et brat, odprcov vojny a krveprolvn, louili s vlast. Re na palouku kvetou, obil na lnech kolem zvolna se vln, ust, oveky se po nm mhaj. Ticho tu, milo, ale bezdky vzpomene starch pedk, jak al sevel tu jejich srdce, kdy nastala hok chvle louen, kdy slzami skrpli rodnou pdu, a ivji porozum prostm verm eskho exulanta: Bh ti ehnej, esk zem! S tebou se smutn loum A zrakm mihne se sbor ubohch vysthovalc, ani se na cest do vyhnanstv zastavuj, slzavm okem zpt hled, na poehnan, mil kraj, kde byly jejich domy i vlast laskav

222

Bo soud
I

D leitou

cestu, vedouc umavskm hvozdem od Domalic do Nmec, opatrovali od nepamti Chodov, lid jadrn, otuil, mysli udatn. Vesnice jejich: Lhota, Pocnovice, Kov, Medkov, Tlumaov a Str, jezd, Draenov, Postekov, Chodov a nynj mstys Klen, nkdy na samm kraji krlovskch pomeznch les, rozkldaj se v nin i na vinch a jsou roztroueny pruhem asi est mil dlouhm podl hranic pi dleitch stezkch a pechodech. Chodov, staroet hranii, chodili po hranicch a dbali, aby soused Nmci hranic neztenovali, hvozd esk bez prva nemtili, v nm nelovili a vbec aby se v nm pychu nedopoutli. V as neptelskch vpd hjili tch stezek a cest, pekopvali je, sruby pi nich stavli, zseky dlali, a bojovali ve vech tch bojch a bitvch, kter kdy v jejich okresu a okol byly svedeny. Dobrou drukou byla jim ekana, za pozdjch dob runice dlouh a krtk, za spolehliv pak spolenky mli velk a siln psy. Zbra nosili vdy i za dob, kdy ostatnm obyvatelm naeho krlovstv zbra dovolena nebyla. Kdykoliv se esk krl ubral jejich koninami, vtali ho Chodov ve zbrani pod hlavnm proporem svm; byl bl a mli na nm ve znaku ps hlavu. Uctive pna svho po starodvnm obyeji soudkem medu, provzeli ho jako estn str horami pes

223

hranice. Za sv tk a asto nebezpen sluby povali Chodov zvltnch vhod a prv. Odjakiva byli lidem svobodnm a krom svho krle nemli dn vrchnosti. Robot a jinch poddanskch slueb nekonali, les, jich chrnili, uvali voln a tak v nich voln honili. Mli svj vlastn soud ve svm hrad v Domalicch. V ele toho soudu byl chodovsk rycht ustanoven krlem. V domalickm hrad chovali svj prapor, pee a privilegia, je jim udlili krlov Jan Lucembursk, Karel IV., Vclav IV., Ji Podbradsk a jin. Naposled konali Chodov svou slubu vojenskou osudnho roku 1620, zdlave na bavorskm pomez zseky na pleitch mstech. Tenkrte naposled se ozvalo hlubokm hvozdem umavskm voln chodskch str, tenkrte naposled vll nad hlavami eskch hrani bl praporec s ernou obrubou, zdoben ps hlavou. Pak pila blohorsk bitva. Zplava obecn zhouby stihla tak pohorsk zkout volnho Chodska. tyictho dne po exekuci staromstsk postoupeni jsou Chodov zpisem Karla z Lichtentejna na mst csaov Volfu Vilmu Lammingerovi, svobodnmu pnu z Albenreuthu, jen byl jednm z csaskch komisa hrozn truchlohry dne 21. ervna 1621. O devt let pozdji prodni jsou Chodov tmu Lammingerovi v pln, ddin majetek za 56 000 zlatch. Nov pn nechtl uznat a neuznal jejich svobod a privilegi a nakldal s nimi jako s lidem robotnm a poddanm. Ale staten Chodov nemleli a nechtli se jen tak, bez boje vzdt sv svobody a svch vsad po otcch zddnch. I soudili se s novou vrchnost, kter nechtli uznat. Soud trval dlouho. Volf Vilm Lamminger zatm zemel a pe skonena teprve za jeho syna Maxmilina, jen vyhrl. Chodm dodn rozsudek, e se jejich dost jednou navdy odmruje, jejich privilegia e jsou ji neplatna, jim pak samm e se pod psnmi tresty ukld perpetuum silentium. To bylo roku 1668. Rozsudek ten Chody hrub zarazil a na dlouh as bylo v jejich koninch ticho hrobov. Ale ticho to pece nebylo vn. Chodov nezapomnli na sv privilegia, na svou bvalou svobodu a jako nejvzcnj poklad chovali jejich dvrnci star listiny od eskch krl pedkm jejich dan. Dokud ty mli, dotud vili, e nen vemu konec, e se mohou pod jet hlsit o sv prvo. Ne trhanovsk pn zvdl, m se Chodovci t. Proto poruil, aby mu ty star listiny vydali. Ale tm byli Chodov jet vce utvrzeni, e majestty jejich dosud plat. Pro by je pn jinak chtl! A tak neuposlechli, list nevydali. Tu Lamminger nsilm pohrozil a tak nsilm chodsk privilegia vydral, v jezd, kde byla na ten as ukryta. Ale vech pece nedostal. Dv listiny, a to ty nejdleitj, Chodov uchrnili, a tak pak zaali pi s trhanovskm Lomikarem, jak Lammingerovi kali.

224

Nejprve poslali do Vdn deputaci k csai, roku 1692. Doly pak noviny, e csa pijal posly vldn. Mysl Chod se tm povznesla, dvra jejich, e prvo jejich zvtz, se utvrdila; prve neli byl rozsudek vyhlen, odepeli trhanovskmu pnu vechny sluby a nechodili na robotu. Lamminger na n aloval a vylil vechno jejich jednn jako buisk a nebezpen, take byl na Chodsko vysln plzesk krajsk hejtman Hora. Chodov ze vech vesnic byli svolni do Trhanova, panskho sdla. Zmeck dvr blal se erkovmi upany Chod. Stli tu hust, mu vedle mue; tk ern irk vedle irku, sem tam beranice, apka. Vichni dychtiv oekvali, co jim krajsk hejtman ohls. Velik vtina jich nadla se jist vesel noviny, e pe jejich pzniv vyzena. V okn nad ndvom zjevil se poslze pn v dlouh kadeav vlsence, v kabt zlatem vyvanm. Byl to krajsk hejtman. S nm pistoupil k oknu jeho ednk a ten peetl Chodm dychtiv ji ekajcm edn vyzen: e svch prv ji dvno pozbyli, e jim bylo nazeno perpetuum silentium, toho e nedbali a tm se provinili, a proto e trestu zaslouili. Nicmn jim bude odputno, jestlie veho nechaj a budou-li sv vrchnosti posluni. Chodov byli tm rozsudkem straliv zklamni. Dive se na Lammingera neoboili. Jak smleli, povdl t chvle mlad sedlk z jezda, Jan Sladk een Kozina, jen se nad jin horliv chodskch prv zastval. ekl krajskmu hejtmanu do o, e nev tomu, co jim bylo teno, ponvad je proti vemu prvu. A tak neposlechli a pi o sv svobody vedli dle. Stnosti jejich odkzny k novmu eten do Prahy k apelanmu soudu a zrove nazeno, aby pos-lali sedm schopnch a dnch dvrnk k tmu soudu do Prahy. Vedle starho Krytofa Hrubho, rychte draenovskho, byl mezi nimi Jan Sladk, Kozina, nejpednj. V Praze vak u soudu apelanho nejednali s nimi o starch privilegich, nbr o neposlunosti vi Lammingerovi a vtrnostech, kter v jeho zprvch a alobch nramn vzrostly. Chodov zas dovolvali se svho prva. Na dkaz jeho ukzali ty dva dleit zachovan majestty. Ale soud ustihl u listin peet a pergamen rozstihl, dokldaje, e to ve ji nic neplat, a dal na tch sedmi dvrncch, aby se poddali a Lammingerovi, jeliko sv vrchnosti, psahali poslunost a vrnost. Kdy tak neuinili, uvznili je. Zatm Lammingerv sprvce Ko, jednaje po pn a vli svho pna, podrdil nsilnm jednnm chodsk sedlky tak, e se na nj i jeho sluhy oboili. Nsiln toti vrazil v Draenov do statku Krytofa Hrubho, aby se tam zmocnil nkterch psan od posl z Vdn sem poslanch. Kdy rovn tak chtl v jezd uinit, shlukli se proti nmu. Sprvce Ko poruil panskm myslivcm ve svm prvod, aby stelili do lidu. jezdt vak Chodovci myslivce odzbrojili, panskho purkrab zajali, a sprvce Ko st jen ujel na svm koni. To byla voda na Lammingerv mln. Ihned si vydal

225

vojsko. A vojsko skuten pitrhlo. Nejprve do jezda. jezdt opustili ves, prve neli vojci pili, a shlukli se v lesch u Hamr. K nim se tam pidali Chodov ze sousednch vesnic. Odtud vak ustoupili vojensk pesile do Pocnovic. A tu se strhla bitka mezi nimi a vojskem je sthajcm.

II Nejeden z Chod tu vykrvcel pro zlatou starou svobodu, ale nadarmo. Podlehli pesile. Pes sedmdest ze zajatch rozestrkno po vzench v Plzni, v Tn a ve Stbe, a bili je jako zlodje a tulky. Ostatn pak Chodov, ves po vsi, volni, bylo ped sammi nmi, do Trhanova na zmek a tam musili vichni, sedlci i chalupnci, na svat evangelium odpishnout, e jsou a zstvaj, oni i jejich potomci, poddanmi a robotnmi lidmi Jeho Milosti urozenho pana Lammingera z Albenreuthu a jeho ddic, e vichni uznvaj neplatnost svch bvalch prv a majestt a e nazen jim perpetuum silentium budou zachovvat. Tk byla chze do Trhanova; zamlkl, sklen ekali Chodov ped kancel, a je tam zavolaj. Byli ji na mysli zkrueni, a kdo nebyl, dobe vdl, e velik odpor je marn. Temnm hlasem odkvali psahu, nejeden se pi tom zajkl, nejeden hlas se tsl. Dvrnci jejich, Kozina, Krytof Hrub a ostatn, sedli dosud v Praze v Novomstsk radnici. I na n pni nalhali, aby slbili panu z Albenreuthu poddanstv. A slbili, kdy uslyeli, co se doma stalo. Ale ne vichni. Jen star Hrub nepodepsal a Kozina. Ten pnm ekl: Lomikar ns me nutit, habysme robotovali; hale kerak mm ct, e nae prvo neplat? Nae prvo plat. Dme to hu na Boha. Ti, kte podepsali, mohli dom. Draenovsk vak star rycht a jeho synovec Kozina zstali ve vzen. Ale Lamminger nebyl ani te spokojen. Trest, kter apelan soud Chodm ustanovil, mu nestail. Podal odvoln a aloval k hrdelnmu soudu. A pochodil dobe. Hrdeln soud rozsoudil, aby Krytof Hrub, Kozina a tverk, jeliko hlavn a nejpednj buii, byli obeni, ostatn pak pedn Chodov aby stli na prani a odpykali svou odvahu tuhm vzenm. Ve Vdni rozsudek ten potvrdili a na to, e ne ti, ale jeden m bt oben. Zatm star Krytof Hrub, nkdy nejvenj rycht na Chodsku, zemel v praskm vzen. Zbylo rozhodnout, m-li bt tverk nebo Kozina utracen. A soud ustanovil Kozinu, protoe byl velmi vmluvn, a tud nebezpen, a ze vech nejvce zatvrzel, nechtje o pardon prosit. I pevezli ho do Plzn, aby se stalo po rozsudku. Kdy se blil den popravy, poruil Lamminger, aby osmaedest Chod ze vech vesnic chodskch, kad s malmi dtmi

226

svmi, pilo do Plzn podvat se, jak budou Kozinu trestat, aby si pamatovali oni i dti jejich, aby se vypravovalo do koliktho kolena, jak potrestny odpor a rebelie proti trhanovskmu pnu. Sm tak pijel do Plzn, aby vidl Kozinu umrat. Ten mun se chystal na potupnou smrt a til se tm, e Lomikar u svtskho soudu vyhrl, ale tam u boho soudu e vyhraje on, protoe jejich vc byla prav a on e nevinn ume. V den popravy, bylo 28. listopadu lta 1695, shluklo se v Plzni nesmrn mnostv lidu domcho a z okol. Ve se valilo za odsouzenm, za nm krela jeho rodina, jeho krajan, osmaedest Chod, vtinou vysokch a statnch mu, v pltch, v koich, ale bez ekan. Vedouce dti sv, kreli zasmuile a s ltost hledli na neastnho Kozinu. Dlouhm vzenm byl pepadl, ale el, vojky obklopen, pevn a nesl hlavu rovn. Prvod se valil z msta ven. Buben, ernm suknem potaen, smutn, ztlumen rachotil a temn jeho zvuk splval se alostnm hlasem umrku. Za mstem na vin stla ibenice. Kolem n se vojsko rozestavilo a v prostoe jm uzaven stanuli radn pnov, ednci; tu tak byli dstojnci na konch, krajsk hejtman Hora a jemu po boku

227

Lamminger z Albenreuthu. Sem do t prostory pivedli Kozinu. Kolem se ve utiilo. Smutnm tichem jen vzlyk a pl Kozinovy rodiny a jeho krajan se ozval. Sm mlad hospod, stanuv pod ibenic, polbil k knzem mu podan a naposled se kolem rozhldl, po svch lidech, po zstupu. A vtom uzel mezi dstojnky na koni tak toho, jen byl pinou veho Lammingera. Kozina se vzpmil, podval se mu do tve a vtom u volal velikm hlasem, jen se jasnm vzduchem mrazivho dne jasn rozlhal: Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spol stt ped sdn stolic bo. Hin se huke, kdo z ns Vtom se velc dstojnk vzpamatoval. Obnaen jeho kord se zableskl vzduchem, kat podtrhl a Kozinv hlas umlkl. Navdy. Jana Sladkho, nazvanho Koziny, nebylo naivu. Na smrt bled hledl na nj Lamminger, ale ji obrtil kon a jel rychle do msta. Chodov a lid kolem kleeli a v pohnut a rozilen modlili se z t due za nebotka. Plakali a vzlykali nejen lid z Chodska, nbr i ciz, a plni vzruen opakovali si, jak ten Chod pozval trhanovskho pna na bo soud.

III Lamminger se z Plzn na trhanovsk zmek u ani nevrtil. Poslal rychlho posla ke sv pan, aby se za nm vypravila, e ji v Plzni bude oekvat. Do trhanovskho zmku pijel zase a za rok, na podzim. Vichni, kdo ho vidli, kali, e se vechen zmnil, e je njak pepadl. Byl tak mrzutj a psnj. Sm si te nikdy nevyjel jako jindy, nbr vdycky v prvodu. Nedvoval Chodm. Doma pak, o samot, pechzel asto a dlouho komnatou, patrn neklidn a zamylen. I span ho opoutlo, a kdy usnul, stnal a kival, muen hroznmi sny. Kozinova slova mu nela z mysli a potal as. U minul skoro rok a nic se nestalo. Ji se poal utovat, e ten sedlk jen tak hrozil. Ne pichzely zase chvle, kdy na nj myslil, musil myslit, kdy se mu Kozina zjevoval ve snch, bled, planoucch o, an ho vyzv na bo soud. Aby se povyrazil, zval Lamminger etn hosty na trhanovsk zmek, strojil velik hony a hlun po nich hostiny. Chodm vak neuvolnil. Musili robotovat, a kdy s hostmi honil, musili mu nadhnt zv v tch lesch, kde otcov jejich sami jako pni lovvali. jen u minul, nastval listopad. V ten as jednou po hon veer sedl s hostmi u tabule; venku se chystalo na boui. Lamminger byl dobr mry, nebo se posledn dobu zvlt til, e Kozina pece jen mluvil naplano; e kdy do t doby se nic nestalo, e se ji nestane, e pek i listopad, jako ji pekal vechny msce. Tak byl vnem rozjaen. Ji zaal nahlas o tom, o em

228

229

Jdelnou se brala zvolna bled postava.

230

ped lidmi nikdy nemluvil: o lht Kozinou mu dan. Pak se i t lht sml, a poslze zpupn zvolal: Kozino, patn proroku! Rok u tu, ty tam a j dosud tu! Ale vtom klesl rzem zpt do kesla. V ten okamik se venku rozbouil vichr, a stromy ped okny se rozhuely, v pansk komnat se otevely dvee samy od sebe, okna inela, a jdelnou se brala zvolna bled postava. Trhanovsk pn u mlel. Byl bez sebe a oi ml v sloup. Odeel tam, kam ho Kozina vyzval. Pni a dmy kolem trnuli a chvli se hrzou. Zprva o Lammingerov smrti rozletla se Chodskem; vude velebili bo spravedlnost, vzpomnali vroucn na Kozinu a opakovali: Bo soud! Bo soud! Tam v kleneskm kostelku uloili do hrobky pana Lammingera z Albenreuthu, a kletby Chod ly za nm. Hned po pohbu odjela vdova po nm s dcerami a vcekrte se na Trhanov nevrtila. Do roka jej prodala, i Kout a Ryzmberk, ostatn panstv. Staten Jan Kozina zstal v ehnan pamti vech svch krajan, kte od jeho smrti zaali nosit rky ern barvy na svch blch erkch, na znamen smutku. Chodsk lid si podnes vypravuje, jak Kozina bul nevinn hutracenej ha e je svatm.

231

O Janokovi
I

Krlova hole nad irmi lesy nad krsnou dolinou hornho Hronu, vysok hora,

pamtn hora. Mocn hbet jej bez les, voln; proud vtru sotva kdy zti se na t slunen vi. A v slunci a vtru, v mhch i za ohromnch bou sm na Krlov holi stoj kamenn stl, omen, star; oputn tr z trvy a vesu i kosodeviny. Kdys, u tomu dvno, mval sv hosty a ir kol hole zvuela pokiky, hlukem; to kdy sem pichzel sm panovnk uhersk zem, vesel Matj krl. Pokad, kdy honil v okol po liptovskch horch, po zvolenskch lesch medvdy a kance diviaky, stavil se tu se svou etnou druinou: krl v loveck sukni, se zlatm rohem, pni magnti v bohatch dolmanech, v lesklch psech, v apkch z drah koeiny, pry zdobench, s otpy v rukou, s tesky pi boku, osmahl, hladkch tv, ale mohutnch knr. Pili, usedli kol kamennho stolu a jim u noh ulehly smeky loveckch ps, ernobur, vlkodav, kanenk, lapajcch krtkmi oddechy chladc vzduch. Sluhov a lid z doliny sneli z ko na stl jdla a lhve a krl stoloval vysoko, vysoko se svmi pny. Pln rozkoe rozhlel se kolem po horch, po rozlehlch svazch,

232

ne po temnch hvozdech, po zelench dolinch v ztop zlatho svtla. Jm svtily bl kately, rdly se stechy hrad nad chatami ddin a dvorc po ru daleku, slovenskou spanilou zem. Tak bvalo za krle Matje. Po jeho smrti vak utichla Krlova hole a kamenn stl stl oputn dlouho a dlouho. Zatm pod horami, v dolch, v rovinch, mnoho se zmnilo. V zmcch a v katelch bujela pansk zvle, a v ddinch poroba, nevole. Lidu se dly velik kivdy; pni, zeman tiskli ho robotou, pantinou, a lapaky nedaly poklidn spt urostlm jonkm. Zle bylo, e nemohlo bt h. Mlad lid ze svho utkal ped trzn pn, pry z tich ddiny, do hor. Tam se stali z nevolnch horn chlapci, tam byly lesy jejich komory a karpatsk hole jejich voln pole. V ten smutn as bvalo zase ivo na Krlov holi a kolem kamennho stolu sedala zase druina se svm nelnkem. Nebyl to vak krl, ale horn chlapec Janok z archov v Hornotrennsku, a s nm ne magnti, velkomon pni v dolmanech a bitch psech, ale kamartstvo, jedencte dobrch chlapc ve vybjench ircch, v zelench koilkch, v blch soukennch nohavicch, se irokmi opasky, v krpcch. A ne s mei, ne s drahou zbran, ale s noi v nonch u opasku a s dvma bambitkami za opaskem, s valakou v ruce, s pukou samopalkou na plecch: Surovec, Adamk, Hrajnoha, Potik, Garaj, Uhork, Tarko, Mucho, urica, Michalk a gajdo, chytr Ilk. Nestavovali se tu na Krlov holi a nezasedali kol kamennho stolu jenom v podzimn as; hony a lovy mli od boho jara do pust zimy. Vodil je Janok po zboji, aby kivdy napravoval, bdnch a neastnch ochraoval. Bylo mu lto tko poddanho lidu slovenskho, z nho pochzel. Kdy mu nemohl pomoci, mstil ho alespo. A sebe tak! Zkusil od pn tak protivenstv a krvavho nsil, on i jeho otec, jen nevdl, co je dobe se mt, a jen jenom to pn ml, aby syn ml lep ivobyt neli on. Proto ho dal, synka bystrho a vtipnho, do kol, jak mu poradil jaksi pbuzn, far svho povoln. Tak se Janok uil v Kemarku pr latin a vemu, aby se stal jednou duchovnm. Otec na nj nakldal, sm si od st utrhuje. Ne z toho se pohoril magnt, jeho vrchnost; popudil se proto, e star sedlk chtl mt synka pnem, e ho chtl vytrhnout z poddanstv. I sthal gazdu, jak mohl. A vrchnost mohla tenkrte mnoho, vecko; i nepravosti a kivdy, a nikdo ji proto nepohnal, nikdo ji za to netrestal. Kdy Janokv otec bval v pln prci na svm poli, musil asto pojednou, narz veho nechat, a to pokad, kdy t prce bylo nejvce poteba, kdy louku kosil nebo seno suil, kdy obil kladl nebo je vzal. Tu pokad pn vzkzal, a sedlk musil na pansk. Tam ho nechali tak dlouho na robot, a mu seno zmoklo a zapailo se nebo a mu obil zrostlo. A k ml tak s destkem. Nic nebylo pnm vhod, nic jim neodvedl

233

po vli; pokad ho se slepic nebo s husou, kdy je odvdl, z katelu vyhnali, e jsou huben, mal, a seene lep, dobe krmen. Tak a jinak souili a pronsledovali starho gazdu. Ne on pro syna vecko trpliv snel, a kdy mu asem mysl zahokla, kdy si nkdy nevdl iv rady, pokad se util Jankem: ten e bude pnem, na toho e nebudou moci, a ten e snad se i jemu odslou, aby se ml tatk alespo ped smrt lp. Zatm se Janek chut uil a prospval. A tu pojednou byl ze kol vytren. Z rodn ddiny pibhl pro nj posel, aby piel dom, e matka upadla do tk nemoci, e asi zeme, aby si pospil, aby se s n rozlouil, jak si toho maminka touebn peje a d. Janok, bylo mu tenkrte jedenadvacet let, vydal se hned na cestu. Jen piel dom, jen vkroil do jizby a s matkou se vtal, ji vchzel za nm osmahl pansk hajduch ernch knr a psn porouel, aby ztra rno pili na pansk sena suit, star i mlad, gazda i student Janok, z t due zarmoucen nad matkou na smrt nemocnou, drba si sotva poviml. Tm mn dbal, co vyizuje. Star otec rozuml, dobe slyel, ale tentokrt, a jindy pokad na slovo poslechl, vhal. ena na zhasnut, kad chvle mohla skonat. Hajduch sm to vidl a jist to pov na kanceli. Nebude pro jednou snad zle, nepjde-li, kdy tak pina. A Janek? Na to ho z msta nezavolal, aby el na robotu, a i student, skoro ji knz. A od nemocn matky! Bude v pnech aspo jiskra citu a tolik se snad ustrnou. Ale neustrnuli. V poledne se pihnal hajduch zas, a ne ji sm, nbr s nkolika chlapy. Lli, kieli a nic nedbali eny na smrt nemocn; mue a syna j ped oima spoutali a pry odvlekli, oba do zmku za tet ddinu. Tam v klenut jizb stly ji deree a svazky vlnch lskovek leely na nich. Tu ji tak zemsk pn ekal. Jak gazdu a syna zhldl, rozltil se, ll a dal je na lavice poloit a emeny pivzat; sm pak usedl, dmku zaplil, kem nohy peloil a pak poruil: A nu te bijte, a ty, dvorsk, potej! Kadmu sto ran, a mastnch. A ty, tu se k Janokovi obrtil se surovm klebkem, uvid! To bude latina. To t na pna vyum! Hajdui bili nemilosrdn, nekesansky, a star gazda omdlel; a ne dvorsk napotal plnch sto, skonal v bolestech. Syn ty rny vydrel. Ale e po nich nemohl ani vstt, ani na nohou se udret, naloili ho na hnojn vz, mrtvolu s nm, a zavezli je dom, do rodn ddiny. Matka byla jet naivu, ale po tom, jak se shledala s muem a se synem, zkruil ji al a zemela. Janok, jak se jen trochu sebral a zotavil, zmizel ze vsi. Do msta, do kol se nevrtil. Do hor se vykradl. Tam se skrval u past v osamlch salach a tu se mu tak dostalo podivn pomoci. Jednou el ze salae k osaml studnce, aby nabral do erpku vody. Vrn jeho pes,

234

jedin ddictv z rodnho domu, el za nm. Studnka prtila pod sklou, kolem pak rostlo hust trn a hlo. A na to se Janokv pes oboil, zatmco pn klee u studnky vody nabral. Ale jak pes tak zuiv se roztkal a do houtiny dorel, Janok se ohldl; a vtom se mu zdlo, e v houtin nkdo zakvlel. Vyskoiv, okikl, odehnal psa, sm pak vnikl do kov. Tam, v spoust planch r, zhldl pannu v bielom. Byla slin, milho pohledu. A ji stla, cel bl, ped Janokem, pkn mu dkujc za to, e psa odehnal. Pak se ohaje zeptala, co by si od n pl, e by se mu rda odslouila. Janok se dlouho nerozmlel. Slu! zvolal. Poteboval j, nebo se chystal, e bude trestat ukrutn pny za vecko pko na lidu pchan. I dala mu vla opasek s kouzelnou ilkou a valaku, kterou nabyl sly za sto mu. Tu kdy v rukou tmal, nikdo ho nepemohl.

II Od t chvle chodil Janok po zboji, mstt sebe a bdn slovensk lid. Za to jej i jeho kamartstvo nazvali vichni utiskovan dobrmi chlapci a vude jim pli. V as nebezpeenstv poskytli jim bezpenho tulku v salach i dole v ddinch. Tam tak, kdy uhodily mrazy a hory a lesy zapadly v zvje snhu, trvili chlapci zimu jako elednov u dobrch gazd nebo tak v jinm zakuklen. Ale jak se buina poala rozvjet, hajdy do hor, zase po zboji. Po krvi vak Janok nedychtil. Sm nikoho nezabil a tak zabt nedal. Jen na bohat a mocn vystupovali. Daj Bohu duu a nm peniaze! Tak pohrozili a zbran zablskli. Nejvce bral Janok na muku krut pny, zemany. Jak nkterho napadl, vystoupil proti nmu a zahml: Sem, pane, ty zdran sedliacke mozole! Kdy dostali nebo vzali, rozdlil Janok koist na hromdky a podlil kadho z kamartstva; svj podl dval chudm a potebnm, nebo jej ukldal do skal, jesky i do starch strom, take ml poklady penz, sukna i rzn zbran. Mnostv kremnickch dukt dobrho rzu zakopal pr tak do jam, aby tch penz nikdo neuil, ani pni, ani zbojnci. Na hoe Vaporu se asto zdroval v jeskyni, tam ml i poklad ukryt, z Vaporu pr ml na Nov hrad most z emen, a strm, skalnat Hradov nad Tisovcem ho astji hostila. Rd ml zpv i hudbu. asto zasedl veer na kolib mezi valachy a chut poslouchal, kdy nkdo z nich zaal pskat na fujarku. Rd tak ml, kdy dvata na trv zpvala; kdy nezpvala, vybdl je, aby mu zaply. A pak je hojn, teba zlatem odmnil. Kdy byl se svmi chlapci sm a ohnk zavatrili v bezpenm mst, v lese, v temnm lebu nebo vysoko na Krlov poli, tu pokad poruili bystrmu Ilkovi, aby

235

spustil a gajdoval. Ilk vzal zvun dudy s temi huky, a hrl a hrl, a se noc po lesch, po horch rozlhalo, a rozveselil vecko kamartstvo. Tu i Janok, jen pokuoval z devn dmky, vykldan ryb kost a obit md a mosaz, vyjasnil vn, zachmuen lce. Nkdy vak bylo za takovch pozdnch chvl na Krlov holi tieji. To kdy nkdo z kamartstva pivedl sem njakho cestujcho nebo potulnho studenta, kterho v lese cestou zastavil a zajal. Kad z chlapc to uinil, ponvad vdl, e se tm Janokovi zachov. Student, mlad star, kad bledl a chvl se strachy, kdy na pust Holi u kamennho stolu zahldl v zi ohn ozbrojen horn chlapce a kolem nich vl, zl psy, vrc, hrozn tkajc. Ale psi musili ztichnout, Ilk uloil dudy na kmen a z chlapc nikdo ani nedutl. Jen Janok mluvil na studenta. Neoboil se na nj, nezahmal, ale spustil jako knz po latinsku. Vyptval se ho, zkouel ho; ml radost z jeho asu a rozpak, sml se, kdy student nevdl, ale chvlil ho, kdy pkn odpovdal. Byl-li student v uen dosplej, poruil mu, aby k chlapcm promluvil, kzn jim uinil. Chlapci piloili, klest zapraskalo, dm se vyvalil vzhru do tmy, plameny vysoko vylehly a ozily Holi i temena horskch velikn vkol, tratcch se do noci. Student, vystoupiv na sklu, chtj nechtj musil zat. Mluvil vn o kesanskm ivot, o dobrch skutcch, o vn odplat. Kol ticho jako v kostele. A tu vysoko, mezi horami, pod hvzdnatm nebem bylo posvtno, velebn jako ve chrmu. Nkdy si chlapci za takov pobonosti a zaplakali v hlubokm pohnut a sm vdce sklonil zaduman hlavu, kdy kazatel zaal o smrti, konci veho. Jakmile student domluvil a vichni ekli amen, tu jet Janok se ozval, domlouvaje druhm, aby te, kdy slovo bo slyeli, tm vce na to dbali, jak kol na se vzali: nikomu bez piny neubliovat a kivdy napravovat. Pak uctil studenta kazatele, pohostil ho, jak mohl; kdy ho pak rno propou-tl, nasypal mu do klobouku dukt nebo poruil chlapcm, aby mu namili na nov oblek. A chlapci pinesli postav sukna a mili velkm, hroznm loktem: od buku do buku. A byly buky star, mocnho tla, a daleko od sebe, take kazatel svou vsluhu sotva odnesl. Na Krlov holi mekal Janok nejradji. To bylo jeho nejmilej msteko, tu tak se bil s temi upami, kdy na nj pni poslali hajduchy a vojsko, aby ho lapili. Ale nedostali ho, ano s hanbou utekli. Zahnal je Janok sm jedin, svou valakou, je sekala za sto. asem se tak jinde zdroval, v Prosen dolin a v Rimavsk dolin, kde v zpase zabil generla vedoucho est set vojk. Jakmile generl padl, dali se vichni na tk. Janok chodval tak asto v pestrojen. Tu jako ebrk se od ddiny k ddin potloukal, tam jako mnich piel do msta; nejednou tak na koni, v panskm obleku pijel do zmku, dal se uctt, pak sebral, co chtl, asto i zpupnho pna potrestal, a odjel

236

Student, vystoupiv na sklu, chtj nechtj musil zat.

237

zase s chlapci pestrojenmi za sluhy a haj-duchy. Byl hned tu, hned tam. Teba se v Liptov ohlsil trohm listem, a ji druhho dne vzeel, kde ho nezaseli, neekali, teba na druhm kraji Slovenska. Kdy na nkterm mst mli na nj naleno, uklouzl jim jako ho nebo sedl nedaleko ve vsi v krm a tu se s uhaji veselil. Popil tu, pozpval s nimi, pak nhle zmizel. Tu teprve se pni dovdli, kde byl, co dlal, jak ho mli skoro ji v hrsti. Tak chodil po horch kolik let, mst se pnm, pomhaje chudm, utiskovanch chrn. Za jeho asu ji v nejednom katele, v nejednom zmku jednali s poddanmi lp; ne z milosrdenstv, ale proto, e se bli Janokovy msty. A ho zrada zmohla. Jeho gajdok udal pnm, kde se skrv a jak by ho mohli lapit. V tom byl tomu zrdci jaksi gazda npomocen za jidsk gro. Ten gazda se s Janokem dobe znal. I pozval hornho chlapce jednou v zim do svho statku; a pro host si zrovna zajel. Janok gazdovi dvoval, vsedl s nm do vozu, netue zrady. Kdy slzali, vzal gazda Janokovi lstiv mocnou valaku. A ve staven hali ji hajdui a vojci. Jak Janok vkroil do jizby, sklouzl a upadl. Podsypali mu pod nohy hrachu. Jen klesl a ji se na nj sesypali, povalili ho a spoutali. Ale jen spoutali, ji se vymrtil, pouta roztrhl, bil jimi pak kolem sebe do vojk a hajduch a sml se jim: Koko drbov ide do jednej polkyly (plmice)! Ji jim bylo zle a ji se ke dvem tlaili. Vtom baba vrsit vzkikla pronikav z ppecky:

238

Rubejte mu v opasek! A hned jeden vojk al, a astn tak, e narz peal mocnou ilku v opasku vlou darovanm. Jak ilka pukla, ochabla sla a Janok se ji pesile bez valaky neubrnil. V Klenovci ble Tisovce se stalo, u Blaha gazdy. Janoka svzali, na vz naloili a pry do vzen odvezli. Nejprve na Hrachovo, star katel v Rimavsk dolin, pak na vranovsk zmek u Sv. Mikule. Tu leel v tuhm vzen ke zdi pikovn, a neuvolnili mu, leda kdy ho vedli na muen. Teskno, smutno bylo mu v t krut vazb, ale ne o ivot, ne o sebe, ale pro druhy a nejvc pro uboh lid. Na kamartstvo trudn vzpomnal, na volnost, jak s chlapci na Krlov holi sedval, jak s nimi chodil zelenmi lesy, po horch, dolinch, za rannch ervnk, pi hvzdch, za dne i pi msku. Ale jak si na lid pomyslil, zhluboka zavzdychal: Oj, ud biedny, kto a u zastane? Ty, vemohci pane, zostane s nm, ty zbav ho! Tak se trudil, a ho ped soud postavili v Liptovskm Sv. Mikuli; a tu ho na smrt odsoudili lta 1713 dne 13. msce bezna. Vojky obstoupen, zstupy provzen bral se k ibenici. Naposled vidl na hory, lesy, naposled bo slunce, on mlad, pln ivota. Ale neklesal na mysli; statn si vykraoval, hrd hlavu nesl a tyikrt obhajduchoval (obtanil) ibenici, aby pni vidli, e se smrti neboj. Tak skonal Janok, dobr horn chlapec.

III A mocn Janokova valaka? Tu pni, jak se j zmocnili, ukryli, zaveli za sedmery dvee. Valaka vak v tom vzen nezstala. Sama poala rubat do dve, rubala, rubala, a se prosekala. Kdy prvn dvee prosekala, dala se do druhch, pak do tetch. A tak se ostatnmi prosekala. A jak do sedmch poala rubat, Janoka na smrt vedli. A kdy valaka sedm dvee prosekala, bylo ji pozd. Janok byl na pravd bo. Tu valaka zmizela do hor, do volnch hor, a tam, kde Janok tak rd mekval, na Krlov holi zaat je v topoli. A kamartstvo? Skonalo smutn. Kdy nemli Janoka, pesile neodolali. Jeden po druhm lapen, uvznn a skonali ve vzen nebo tak jako jejich vdce. Nejhe Surovec Jakub; toho na kolo vpletli a nic mu ji nepomohla jeho puka samopalka s dvma hlavnmi o jednom kohoutku prosted obou, kterou si sm urobil a jejm hromovm dvojvstelem dsval sv protivnky a pocestn. Horn chlapci zhynuli, jejich jmna vak zachoval si lid v pamti. A nejvce a vdn jejich vdce, Janokovo. I tak msta, kde chodval, mekval, jeho stezky, jeskyn. Ale

239

nejvce o jeho pokladech vypravuj, je sypal shora, z koruny dol do kmen starch strom jako Hrajnoha do dubu pod Blou horou, nebo do srznch zpol. Leckdes v slovenskch ddinch vis v chatch obrzky dobrch chlapc na skle malovanch, v zelench koilch, v irokch opascch a blch nohavicch, s valakou v ruce, s pukou na plecch. A kdy za zimnch, dlouhch veer star gazda zabloud do minulch as, jist zane o hornch chlapcch a uke po obrzku na stn, na gajdoe, na Surovce tocho valakou nad hlavou, na Hrajnohu, jen bouky a jedle peskakuje, na vechny ostatn, nejvc na Janoka. A staroch povd o jeho sle, co zkusil, jak svj lid mstil, co za to ml, jak ho pni utratili. Ticho po jizb, ledae se tu tam povzdech zatese. Lto vem dobrho chlapce. A siv gazda mvne rukou a dokld: Sto bohov prabohov! To mal za to, e sa svojich Slovkov ujmal. Ale je star proroctvo, deti, verte, e Janok prde zas Slovai na pomoc. A pak bude lepie. Aby len u priiel!

240

ZE

STAROBYLCH PROROCTV

241

242

K DY OKO VAE SLZOU SE ZALEJE , KDY NA VS T K PADNE AS , TEHDA PINM VTVICI NADJE , TU SE MJ VT OZVE HLAS .
Erben

Minul slva z z nich; i velik aly pedelch bou a pohrom slyet z nich temnm ohlasem. Tkch dob ern stny padaly do vk a zstaly dlouho, a mnoh je ctit a po dnen den. Zle bvalo v zemch esk koruny, a teskno, a zko, a nejvce, kdy v porobu podroben lid. Nevoln byl, a ukrutn platy, robota ho souily, slu mu sly, a ponen a poniovn ohbal ji a pokorou hledal si paprsek pzn a levy. V ten as lovenstv, pokut a ran moily vojny a hlad poddan lid, pirozen mu jazyk byl potupou zhann a k umdlen, k shlazen jako ji uren. Zle bvalo, a zko, a k zoufn, take mysl trapou sklen jen od Boha, zzrakem, ekala pomoc. Koen t nadje ivily star kronika a zvst o lepch asech, a na tajemnm stromu dvnch proroctv puely letorosti nov. Puely za letnch noc, kdy v temnu starch lip si vesk lid posteskl nad svm souenm, puely za zimnch veer, v tesknm soumraku nebo pi svitu chudho krbu, kdy dd vzpomnal minulch dob. Puely za ern hodinky nebo v posvtnm klidu

Zavr se kniha starch povst.

243

nedlnch odpoledn, kdy star psmk vykldal sousedm, jak bvalo, a hlsil, jak znamen jet budou, co hrz jet stihne zemi a lid, ne nastane nov a lep as. Kdo slyel, v dui se chvl. Ale v tom zkormoucen vzkvtal u tchy kvt arovn vn a moci, a ze mhel tch tajemnch vteb vl vtk ochladu a nedal uhasnout ru k rodn zemi, jej dusila svzel tha. Hlas prorock od stadickho pluhu i vtby, je zjevila Libue knna vtm duchem naden, e, je vyla z st Sibylinch, i to, co slep mldenec v budoucnu zel, i nadje v svatho ddice esk zem, ve tilo uboh, tilo, konejilo a dvalo sil. Slyte ta proroctv i ta, kter jen v nkterch koninch vytryskla jako iv pramen ze zprahlch skal. Pokolen za pokolenm chodila sem, aby rosou vt tchy oberstvila mysl vadnouc, prahnouc v palu tkch tch dob. Slyte ty star vtby!

244

Sibylina proroctv
I

Sibyla, krlovna ze Sby, panna mysli dvtipn a osvcen, uslyevi mnoho mluvit,

jak je krl alamoun nadiv moudr, zatouila v srdci po nm a chtla ho vidt a slyet. Proto ustanovila se na tom, e se vyd za nm do Jeruzalma. Vypravivi hojn a bohat vystrojen zstup panen a zbrojnch, kte by ji provzeli, poruila, aby naloili na velbloudy mnoho vzcnch dar, a vydala se na cestu. Krlovstv pak a msto jej Sba bylo dv st tyicet a jedna mle vzdleno od Jeruzalma, k poledn stran v Africe. I putovala z toho msta a e sv mouennskou zem, Egyptem a koninami Rudho moe, arabskou pout, a se dostala do krlovstv alamounova. Kdy pak k Jeruzalmu sammu pibyla, sestoupila mlad krlovna ze svho vozu a la bosma nohama, dvajc tak najevo, e tato msta m za svat. la tedy bosa a k potoku Cedronu, pes nj leelo devo. Krlovna ze Sby vak nepela pes n, jako jin chodili, nbr pokleknuvi polbila je a jinm pak mstem potok pebedla. Kdy pot stanula pod horou Kalvri, padla na zem jako alem zmoen a leela tak se sepjatma rukama po ti hodiny. Povstavi pak, hledla na horu Kalvrii a zaplakavi zvolala: Pozdravena bute, msta posvtn! Svat jste a svat budete a na vky vkv, a do skonn svta! alamoun, zvdv o krlovn ze Sby, vyel j s komonstvem ve v slv sv naproti a pijal ji s milm vtnm a velikou ct, ka: Vtej, mil hosti!

245

Sibyla la s nm ke dvoru a tu otevela sv poklady a darovala je krli: zlata velik mnostv, drah kamen a krsn ndoby umleckho dla, t vzcn koen a souky ze strom, je balzm potily. I zstala krlovna v Jeruzalm devt msc a krl, vykzav j ndhern sn a vzdun a vonn komory v palci, jen byl v uten zahrad, hostil ji, jak se na vzcnou krlovnu patilo. Za astch rozmluv seznal krl, e je panensk krlovna moudrho ducha, a kdy tak o budoucch vcech asto mluvila, podal j, aby mu o nich nco zjevila. A tu, jak sedli v zahrad pln krsy a uten ve stnu starch cedr, oliv a cypi, pohldla Sibyla do temn budoucnosti a jala se o n mluvit. Nejprve krli o jeho i povdla, e po jeho smrti bude krlovstv na dv rozdleno, e lid i krlov opust Hospodina, zae pak pijde ciz a vechen lid i krle odvede do zajet, a do babylnsk zem. Slva jeruzalmsk pomine a chrm, jej on, alamoun, vystavl, e bude zboen jako vechno msto. Po mnoha vak letech, kdy lid izraelsk bude se zkrouen kt a k svmu Bohu jedinmu volat, nastane lep as: lid se vrt do vlasti, obnov Jeruzalm i jeho chrm. Ale vlastnch krl ji mt nebude, nbr ciz, pohansk, a poslze z nroda mskho. Tehda, vz, krli, narod se Mesi, jen bude konat velik divy a zzraky. Od svch vak poznn nebude, nbr uplvn a na smrt odsouzen. I zeme na devu ke a sm si ho ponese na Kalvrii, alostnou horu. Ten k bude z Adamova stromu, jen v rji stval a z nho devo le nyn pes potok Cedron. I budou Mesiem a jeho smrt mnoh msta svat, jako Kalvrie hora, na n Spasitel odevzd Hospodinu ducha svho. Po umuen Mesiov pijde na Jeruzalm pomsta Pn a drahocenn ndob, je jsi do chrmu dal, za koist bude odneseno do ma. Ale nad pohanskm mem zvtz Kristus, a uen jeho roz se po veker zemi a bude a do skonn svta. Sibyla umlkla a toho dne ji vce nepovdla. Krl pak, kdy odela, pemtal na mysli o vech tch vcech, a pak dav zavolat psae svho, povdl mu ve, co Sibyla zjevila, a psa ve sepsal. Krl pak schoval, co napsno, k jinm knihm svm.

II Kdy pak druhho dne krl alamoun sedl opt se Sibylou v zahrad, dal j, aby mu povdla, jak bude s jinmi zemmi, ne nastane soudn den. I povdla Sibyla, jak kesan se rozmno, e budou mt csae a krle, id pak e budou zteneni a jejich vlda e bude jim odata. Kesan vak asem se poru a oddaj se neestem.

246

Nebude mezi nimi vry a dvrnosti, sta budou jinak mluvit a srdce jinak smlet. Prvo bude prodno, chud lovk utlaen, suovn, oputn. I sele Bh mnoho znamen na pklad lidem, aby se polepili. Kdy pak neposlechnou, sete jich Bh Hospodin tet dl pro jejich bezbonost. A Sibyla vykldala, jak to znamen budou, a kdy dokonila svou e, odela do svch komnat. alamoun pak dal opt ve, co slyel, napsat a schovat. Tetho dne pila Sibyla do t uten zahrady zas a tu potkala krle alamouna pod tamaiky, cypii a olivami. Bylo rno, slunce z hory vychzelo. Krl zaal opt o budoucch vcech, a tu Sibyla sama dala, aby povolal svho psae, jen by napsal ve, co promluv, a to psmo aby pak bylo uschovno na vn asy. Jak zaala o budoucnu, promnila se tv mlad krlovny, je byla ble obleena, promnily se jej oi, zce vteckm ohnm. Stojc na stupnch pod stromy, naden duchem mluvila: Krli! Hospodin tebe moudrost obdail, e ped tebou dn nebyl a po tob nebude

ti roven, a bude mnoho csa a krl. A ti nov e mt budou. Jedna z tch neb krlovstv bude slovutn a vborn, rodn chlebem. To jest esk zem a bude v n tak hojnost chmele a vna. Nrod t zem vystav mnoho mst, jedno pak nadmru velik tak, e v nm bude vce neli tisce dom. Bude slavno a bude hlavou t zem, nebo v nm krlov pebvat budou. Ne od

247

nho tak se rozme ohavnost a mnoh hchy. Tak dlouho pak budou pchat nepravosti, a jim Bh odejme krle a jinho, rodu cizho, jim ustanov. Ten je bude pronsledovat tak, e by si po ase touebn pli, kdyby mli zase krle svho jazyka. Do t esk zem vloud se houfy cizch, kte mnoho zlho s sebou pinesou. A krl po krli bude robotami souit lid, take budou vrchnosti sv robotovat tyi dny thodne, pro sebe pak jen dva dni pracovat. Jeden z tch krl zane neslchan novoty, co se zprvu bude obecnmu lidu lbit; ale pod pltm novch nazen budou star prva ruena. Pro ty novoty bude selsk lid krle chvlit, stavm vak se lbit nebudou. I to za nho bude tak prohleno, e sm kad svou vru voln vyznvat, nebo on nebude milovnk duchovenstva a mnoho duchovnch statk a kostel bude za jeho panovn zrueno. Krl ten d vechnu pdu pemit a lidu bude uleveno v robotch. Krle vak zhy stihne smrt, ume na svm loi, a ne v boji. Smrt ta bude lidu divn a mrtv za ivho jmn bude. Po nm pijde krl, kter od pedelch novot mnoho upust. Po krtkm jeho panovn nastoup krl mlad, za jeho panovn strhnou se velik vojny. I bude selsk lid nucen, aby zadarmo obil dovel a skoro vecku svou sklize odvdl. T budou mnoho na vojnu brt, take v zemi bude pater vojsko, kad s jinm jmnem, a lid bude je ivit i atem opatovat. V ten as tak nastanou esk zemi nerody a Bh sele na ni mnoho oh, boulivch vtr, krupobit, plin snhy a vody velik. Rok od roku bude h a he, take se zasteskne jak starmu, tak mladmu na svt ivu bt, a nejvce obecnmu lidu, zvlt kdy pijdou na n tak velik vojny, e mnohmu hospodi vezmou do boje i poslednho syna. Ale pro to ve se nrod pece nepolep. Setrv ve svch nectnostech a zpozdilostech a bude velik promna v atstvu a mravech. Tu se Hospodin hnvem popud a ztrest jej tak, e vecka msta zkaena budou. Jen Tbor, st, Sobslav a Mlnk ujdou t zkze, jestlie pi pravd a zkonu budou stt. Kutn Hora se propadne, Plze, atec, Hradec Krlov, Kouim a slav a jin msta krlovsk budou od neptel zkaena. Prahu pak Pn nad jin msta potrest. Ohnm a hroznou povodn zkzu vezme a neptel zhoubu dokon. Jej rozvaliny zarostou borovm a hlom, kuny a liky budou tu peleit. Slavn kdys msto zpustne tak, e po ase pojede tudy forman, na Kamennm most zastav, biem do mrtvho ticha zaprsk a svmu synku ekne: Tuto bvalo velik msto Praha a tamto stvala Staro-mstsk radnice. Prve vak neli do tchto konc dojde a smutn ten as nastane, ukou se jis-totn rzn znamen, jako: lidem budou dnov ukrceni, slunce nebude svtit, jako svtvalo, a zima zimu bude sthat, take lid v koich budou obil sekat. Pak vojny nastanou a z nich vzrostou takov dan neslchan, e lid nebude s to, aby je zaplatil. Za to bude trn, aresty a karabi dohnn, a takto se ozve: Pni, dvali

248

Pojede forman, na Kamennm most zastav... jsme vm, dokud jsme mli. Nyn nemme, vecko jste nm vzali a nenechali jste nm ani tolik, abychom se s dtmi svmi najedli dosyta. ei ty vak nic nezmohou a pni budou pece dan bez milosrdenstv vymhat. Tu lid obecn, vrn pi sob stoje, ekne: Pni, dvejte sami za ns, nebo jste ji mnoho shromdili z naich mozol. My ji platit nememe, protoe nic nemme. Tu stavov uvrhnou mnoh z mu do vzen; ale obecn lid povstane a strhne se krvav boj, v nm lid bude volat: Lp umt v bitv, alespo neuhldme svch dt hladem umrat. Takov tresty dopust Hospodin na pny, protoe suovali sv poddan velkmi danmi a robotami. Kdy ta zem takto bude znepokojena a jej obyvatelstvo v rznicch a bojch, bude obklena ze ty stran svta mocnmi nepteli, kte pak najednou vtrhnou do zem. I zane se bitva ze vech ty stran ode veho vojska. Od hlavnho msta pjde ten krvavinec a k hoe Blanku, kde se vojska polo mezi Blankem a Naeradcem u vsi Bejkovic. A tu se boj zane. Ale ji pedtm zhub neptel, thna k Blanku, tolik bezbonch, take jen mlo lid zstane naivu, e by se snadno pod vozovou plachtou mohli schovat. Kde ta velik bitva bude, svt se rybnk. Ped tm vak asem vynesou z nho pi a jin ptci vechno trn a rkos a na kolik let ped blanickou vojnou bude przdn a vyschl. Za t bitvy krv se napln, take se a pes hrz bude pelvat. I bude kik velik, a ehtn kostva, hlas bubn a takov stelba hrub i drobn, e hrozn ten hluk na dvacet tyi mle slyn bude. Boj sm potrv celch dvancte dn. Tinctho pak

Shromdnm vrnm bude knz slouit mi svatou.

250

pole Bh svm vrnm pomoc: z Blanka hory vytrhne vojsko, kter tu Bh chov. Jak to vojsko se zjev, padne strach na neptele a daj se na tk. Bo vojsko vykon velik divy a poene neptele, kte na tku Prahu pobo tak, e nezbude po n pamtky. Sami vak budou ze zem vyhnni a budou utkat a k Rejnu Kolnu; tam tak zmiz blanick vojsko Bh sm v kam, nebo do Blanka se vce nevrt a nikdo ho ji nespat. Po blanick bitv vyschne zase ten rybnk, estnctho pak dne ponou se vrn, kdo naivu zstali, shledvat. I budou se velmi radovat, objmat se a divit, e je Pn Bh tak zachoval. Vichni pak pjdou k tomu rybnku, kde spat hrzu pobitho lidstva i kostva, je ptci nebet roznesou, nebo nebude tolik lid, kte by mrtvoly a mrchy zakopali. Shromdnm pak vrnm bude knz slouit mi svatou na paezu prosted rybnka; i budou Hospodina velebit. Pak se navrt kad do svho obydl a tu bude mezi nimi svorenstv, prav lska a vichni budou jako jednoho srdce, pni i lid obecn. A bude padest let dob-rch a rodnch a bude v eskm krlovstv velmi lacino: korec ita 7 gro, korec penice 12 gro, star esk pinta piva za 2 krejcary a libra jelenho masa za 2 krejcary. Ve vem bude hojnost a vude pokoj a bo poehnn Sibyla krlovna umlkla. alamoun, dycht o vem mt prorock zprvy, dal j, aby mu jet zjevila, kdy nastane soudn den. Jemu odpovdla Sibyla: Krli, toho povdomost nemm, nebo toho neoznmil Bh ani svm andlm. Ale eknu ti, krli: M sluebnky, dobr a zl. Dv-li zlmu tolik jako dobrmu? Dobr mj se dobe, zl budi potrestn, odvtil krl. A tu Sibyla: Dobe odpovdls, krli. Tedy budou-li lid dobe init, Hospodin pid. Budou-li ho vak hnvat, ukrt let a dn, kter ustanovil od stvoen svta. Jen tolik mi povdomo o soudnm dnu i to, e mnoh znamen a divy mnoh na slunci i na msci, na nebi i na zemi se dt budou, prve neli pijde Bh Hospodin. Odmlela se, pak dodala: Toto m proroctv, krli alamoune! Ulo je a zachovej. A vkov minou, stvrd se slova m a pozdn pokolen se pesvd, e Sibyla zjevila ti proroctv prav. A krl alamoun, moudr a zkuen, pokoil se mlad krlovn stojc ped nm ve na stupni, pod tamaiky, cypii a olivami uten zahrady, ji provval lahodn vtk a lahodn vn a nad n zilo rann nebe.

Proroctv slepho mldence

Kdy csa Karel IV., esk krl, vraceje se lta Pn 1362 z Nmecka pes Norimberk
do sv vlasti, piel na pomez v umavskch lesch, uslyel, e ve vesnici Koutu nedaleko Domalic ije mldenec od narozen slep, zbon a ducha prorockho, po vem okol ode vech velice ven. I zajel si Karel IV. do t vsi, a kdy pijel k chaloupce slepho mldence, sestoupil z kon a veel do jizby, kde zastal slepho mldence, an sed za stolem. Pozdraven bu, ctn mldene! oslovil ho panovnk. Mldenec mu podkoval a ekl: Zdrv bu, csai, mui svat a krli n! Pro mne nazv svatm, mne, lovka hnho? dl csa. A kterak v, e jsem csa? Jsi nevidom a nemohls mt dn povdomosti o tom, e t na-vtvm. Vpravd jsi mu bo, odvtil slep, nebo to dokazuje svmi skutky. Tak to dosvd chud lid, jeho se ujm, svd o tom velebn chrmy, je jsi vystavl

252

a stav. A vecku zemi zvelebuje jako dobrotiv otec svho eskho nroda. Ty o nj, t o jeho jazyk peuje, kdeto prve neli mine ti sta let, bude esk jazyk ponen a potupen. Tak ekl a pozval csae, aby se k nmu za stl posadil. Karel IV. tak uinil a rozmlouval se slepm mldencem o rznch vcech, a pak ekl: Mil mldene, soudm, e proto Bh zbavil tv oi svtla, abys vidl do tmav budoucnosti. Proe povz, cos dve napovdl: jak bude s mou milou vlast, jak dlouho jet potrv toto m krlovstv v slv? Mldenec ani slova nepromluvil, ale vzav kdu, napsal tyto litery na stl, jednu od druh podle, a to: K. V. Z. A. L. J. V. L. F. M. R. A kdy napsal, ekl: Co liter, tolik krl. To jsou jmna tvch nsledovnk. Po tv smrti, za panovn tvho syna, pone se domc vojna a bude velk krveprolit. Ale vojensk slva i koist vechna v zemi zstanou a zem esk zkzy nevezme, nbr obhj se slavn proti mnohm neptelm. Ale pak bhem as upadnou echov v nekze a v nesvornost a nastane velik zkza mrav. Cizozemci, Nmci, Vlai a Francouzov, budou jim milej a ei budou chodit v krojch divn a pyn vymylench. Konel budou brt platky, spravedlnost pohyne, nebo soudcov jenom dle stavu, bohatstv a vnosti budou soudit. Hlas chudho zanikne neslyn a vechen d pestane. I rozhnv se Bh. Lid budou sice pol pidlvat, ale chleba pece nebude pibvat, nebo nebude boho poehnn esk zemi. Tenkrte nastanou dan, platy i roboty neslchan, vlka vlku bude sthat a mui enm, otcov dtem budou nsiln brni na vojnu. Tehda budou svtsk i duchovn vrchnosti eskho jazyka nenvidt, Nmci opanuj Prahu a pemnoz echov se tak velice zapomenou a prohe, e budou svj matesk jazyk zaprat a za nj se stydt. Tehda na jednom vrchu v kouimskm kraji stromov od vrchu schnout bude a velik hlad nastane. Pak se vzbou na echy tolik neptel, e jako lijk, jako hejna kobylek na n se posypou. Jen mezi pou a Orlic neubl se ani slepici. Kdo ty vechny hrzy pek, uije pak blaench as. Mldenec se odmlel a Karel IV. promluvil: Mil mldene! Smutn je, cos zjevil. Ale jet mi vylo, co chce tmito literami ci? Slavn krli! Tyto litery znamenaj: K. To jsi ty sm. V. Vclav, tvj syn.

Z. A. L. J. V. L. F. M. R.

Zikmund, druh tvj syn. Albrecht, Rakuan, jeho ze. Ladislav, Albrechtv syn. Ji krl, ech. Vladislav, Polk. Ludvk, Uher. Ferdinand, panl. Maxmilin, ech. Rudolf, Maxmilinv syn.

A potom? ptal se Karel IV., kdy slep mldenec pestal. Boue a knectv vrtkav! Nejhe vak bude, a rod krlovsk po mei vyhasne a nastoup krlovna. Proti n se spikne mnostv neptel a tu se ji bude esk krlovstv k pdu schylovat. Panstvo bude zl, nastane pehrozn suovn obecnho lidu, jakho nebylo od potku svta. A tenkrte ztrest Bh eskou zemi. Karel IV. se zarmoutil a povzdechl. k by bylo mon, pravil, vecko to netst odvrtit! Vechno, i ivot bych pro sv krlovstv obtoval. Nedej, Boe, abych j, lovk hn, byl snad pina veho toho zlho! Pravil jsem, dl mldenec, e jsi mu bo. Kaje se a post na svm hrad Karltejn a modl se za svj nrod. Svat bude, a zlat loe tv, na nm tam odpov, bude posvceno, nebo kdo nehodn, dnho, ani syna tvho nesnese. A tu vzav opt kdu, napsal slep mldenec jet tyto litery: P. P. V. F. a ekl: P. Plnon nrod na echy se piene a zemi hrozn poplen a zdrancuje. P. To zna nrod dolej, poledn, Turky a jin nevc, s nimi msk csa bude mt mnoh a krut vlky. V tch vlkch mu echov budou pomhat, mnoho krve v nich vyced a mnoho penz na n vydaj. V. Znamen nrod od vchodu, nrod pemocn, jemu bude se svmi sousedy bojovat, ale eskmu krlovstv dn kody neuin. F. Tato posledn litera oznauje pehrozn poet zbrojnho lidu, jen se do ech jako povode pival, Francouz, Nmc a jinch na zpad. Tenkrte nastane ten nejvt a posledn boj. Tu se lid ve sv zkosti k Bohu obrt a pnliv o pomoc volat budou. I smiluje se Hospodin nad eskm krlovstvm a pole mu pomoc. Z hory Blanka vyraz rytsk vojsko proti vem neptelm esk zem a svat Vclav na blm koni povede blanick ryte do pehrozn bitvy, je bude trvat za kolik dn. V t bitv budou

254

Cizozemce a neptele vypud svat Prokop svou berlou. cizozemci a neptel poteni a zhubeni; kte zstanou, ti budou ze zem vyhnni. Nejeden se jet ve skri schov, ale vechny ty vypud svat Prokop svou berlou; esk krlovstv bude prosto vech neptel, bude osvobozeno a zstane svobodno. Pak nastane svat a stl pokoj; vichni echov budou sjednoceni, vzkvete mezi nimi snenlivost a jazyk jejich, jen byl zemdlen a ponen, bude povznesen, a ji nikdo ho nebude zaprat. Budou vichni hrdi na pvod svj, na pedky, i e se tak obhjili, a nebude jim teskno a obtno v prci a obti pro vlast, nebo m mluvit, ale vce jednat budou, to z lsky upmn, pro kterou ty, n krli, vlast zvelebuje! Karel IV. si oddechl a ekl: Dej to mil Bh, aby alespo tenkrte byla zem esk astn. A vstav, vzal slepho mldence za ruku a ekl jemu: Poj se mnou do Prahy, na mj hrad. Tam bude dobe opaten. Mldence tomu docela pivolil a jel s krlem Karlem do Prahy, kde pi jeho dvoe zstal a do smrti.

255

Proroctv Havlasa Pavlaty

Kdy Havlas Pavlata, soused v msteku Vysokm pod horami krkonoskmi, ml

umt, bylo vku jeho sto patncte let. Kol jeho smrtelnho loe stanuli jeho synov a dcery, vnukov a pravnukov. A tu staec, se vemi se ehnaje, pravil: Synov, dcery m a dti vechny a ptel, ji s vmi se navky loum, ji se na vnost ubrm. Dost jsem si na tom svt pobyl, sto patncte let mi Pn Bh dopl. A byla za ten vk mnoh lta dobr, ourodn, za naeho eskho krle Vladislava, a zachovali jsme hojn gro a zmrzlk, i tolar i krejcar s korunami. I vy, synov, jet njak tolar zachovte. Ne potom bude velik mor a drahota neslchan. Neli mine padest let, pijde nov morov rna, a tak zl, e i po horch lid vymrou a vlci budou chodit do vsi a do oken po chalupch se dvat a vt, jako by ji nebylo ani iv due. Ne pot bude mor hlavn; nastane pomalu hned v zim o masopust a vydr zase a do Vnoc a tolik lid poraz, e bude obil na poli stt do sv. Vclava, nkde i do sv. Martina, nebo nebude, kdo by je sklidil. A potom u brzo nastane soudn den. Pitom se tak strhne velik vojna v echch, mnohem vt a hroznj, ne-li kdy za iky byla. echov sami budou se nesnadit a vezmou si za krle Ferdinanda. Divn

257

nrodov, Vlai, Nydrlandi, Francouzov krom Nmc budou se do ech trousit a vynesou echm vechny dobr penze a do naich hor budou chodit pro drah kamen. Ped tou zkzou bude velik neupmnost v eskm krlovstv a velik nepravosti. Pni budou poddan lid neltostn souit a nebude u nich ani u jejich sprvc dn spravedlnosti. Sammu Bohu budou se rouhat a kat, e je vt hrst moci neli pytel spravedlnosti. Proto se vichni sedlci pozdvihnou proti svm vrchnostem, pny ze zmk seenou a zbij. Jet ped touto zkzou uhod hrozn zimy, snhu napadnou nramn spousty a velic vtrov bouit budou. I pitrhnou krutj mrazy, neli tehd panovaly, kdy jsem j Havlas Pavlata plil mil v Rokytnici. Tenkrte medvd nemohl v lese obstt pro hroznou zimu a piel se ohvat k mmu mili. Noc byla a teskut mrz; i zhval se medvd z jedn strany a j stl z druh strany a hzel jsem mu chlb. Co jsem ml chleba, vecko jsem jemu nalmal a nahzel. I piel sem medvd druh noci zas a j ho zase krmil chlebem. A on se sytil a krotl. Kdy byla tet noc, piel medvd zas a tu jsem si ji na nj uchystal bezovou houev. Dval jsem mu zase chlb a hladil jsem ho, a potom jsem tu houev prothl mu skrze chp a vedl jsem ho a do Vysokho k nm. Pak jsem ho do Prahy vedl a Bro vrchlabsk byl se mnou. Tenkrt byly pern mrazy, ale jet hroznj nastanou, neli byly tenkrte za mch mladch let. Co mm jet vce vm povdt? Smutn je, co jsem ekl, ale lid se toho doekaj a poznaj, e jsem mluvil pravdu. Tmi pokutami a tou zkzou budou echov sami vinni, neb divn promna v nich nastane a nebudou dbt ani dobrho du, ani pamatovat na Pna Boha a na posledn soud hrozn. Moji mil synov! Vy se dokte jet nkolika lehch let; ta budou jet za tohoto naeho krle Vladislava. Potom bude Ferdinand. Po Ferdinandovi hned zanou se ta tk lta, i za nho ji. Za krle Matye a za krle Fridricha bude nejh a lid si budou touebn pt, aby radji na svt nebyli. Ty vojny potrvaj dotud, dokud nebude krle, jeho jmno bude Anbestas. Tu pak nastanou lep asy a budou tomu krli kat dvoje jmno: bude dobr a pobon krl. To o budoucm protivenstv, roztrkch a krlch povdl Havlas Pavlata.

258

Rzn proroctv

Ohromn balvan skaln trel pod rozvalinou pottnskho hradu z umnho proudu

Divok Orlice. Prosted eky nl, ve stlm toku pnivch vln. Lid v okol mil jm v as jarnch pval nebo na podzim, jak stoupala voda. Nkdy se kmem zardl; to z dlku na jeho povrchu pelila se rud voda a stkala, inula jako potky krve po jeho bocch. A tu se lid lekal, nebo ta zardl vlha vtila zl doby, vojnu, hlad nebo mor. Vky u stl ten balvan v umu a hluku orlickch vln; ne i jemu ml kdysi nastat den. Pijde straka, kmen rozklube, a tu nastane v echch bda. Pitrhne neptel do zem a s nm tisky lid a zl nemoci. Tak znla star vtba. Roku 1866 podnikali na pottnskm panstv njakou stavbu. Ponvad byla poteba hrubho kamene, dal sprvce statku balvan v ece pod starm hradem prachem roztrhat. Sta lid litovali omenho balvanu a nevtili nic dobrho. A hle, nedlouho pot vtrhli Prusov do zem. Star proroctv oivlo v pamti lidu, a kad te vidl, e co pedpovdno, se splnilo. Straka rozklubala kmen. Sprvce se Straka jmenoval; byla vojna a zl nemoc pak tak pikvaila. Za dvnch, dvnch as stval nad Orlic ekou, tam, kde nyn msto Kostelec, ndhern kostel. V tom kostele na vi visel zlat zvon. Ale kostel, v i zvon propadly se do zem, kdy lid pli heil. Ne kostel se opt zaskv nad dolm na svm mst a zlat zvon se opt rozhlahol, ohls nov, zlat vk. Neli vak as ten nastane, oseje vtr za ekou str, borov mlz tam vyraz a vzroste v temn les. A krajn borovice toho lesa uschne a koeny jej zetl, pijde ern svin, vyryje jej koeny a vyryje pod nimi ten zlat zvon, jen z msta svho, kde se propadl, bude putovat dlouhou podzemn pout a do koen toho starho stromu. Okobrh, tajemn vrch, hji se zelen, skalami bl nad irou rovinou. Ve stnu jeho dub a javor, vaz, rokyt a jilm, teslavch osik, jasan i hladkch bz, v mstech, kde lskov, klenice, lkodra s babykou bujely v hust smsi, dail se arovn kvt, nejedna vzcn bylina mocn, hojiv sly. Na jeho tm kdys Libue stoupala devnou chodbou, kterou j k vrchu sroubili

259

z Libice hradu. A nitro t hory chov tajemstv: posvtn vojsko tu dm. Sp a probud se a vytrhne z temnho klnu kopce, a uhod na echy nejvt tse. Tehda se rozlehne pod vrchem irou rovinou hluk zuiv bitvy. Od severu, z prusk zem, neptel pitrhnou, zle budou vecko krlovstv suovat, a pak mezi Cidlinou a Mrlinou skoro vichni zahynou. Tu bude posledn boj bojovn a prusk krl na hlavu poraen, d se na tk. A bude prusk krl se zbytkem svho vojska ze zem utkat, odpoine si ve stnu star borovice v irm poli za Nchodem u Hronova poble hranic. Odpoine si tu on i vecko jeho vojsko, nebo nebude ji mt vce mu, ne co by se jich kolem bubnu sesedlo. Tu si tedy na mezi pod rudokmennou borovic naposled na esk pd odpoinou, pak zajdou pes hranice, a esk krlovstv bude mt od nich pokoj navky.

Vysoko na Boru sed kamenn panna...

Budou boue, budou boje, a krev kolbkami potee; ale nakonec bude esk krlovstv uvedeno v mr a kord i me budou odpovat s pokojem. To se vypln, a

260

rov kee od pokraj Rovho palouku se rozrostou po celm palouku. Tehda se tu sejde sedm krl a ti smluv na palouku mezi remi svat, vn mr a bude dobe v na zemi. Vechno jen do asu, i svt. I jeho divy pestanou. To bude, a kamenn k na chlumku u Solnice, jen co rok do zem o znn zapad, vechen se v hlubinch propadne. Vysoko na Boru v divokch skalch sed kamenn panna, majc na kln rozeitou koili. Kadho roku o Velk ptek, kdy v kostele pj paije, udl kamenn panna na t koili steh. Co rok jedin steh. A udl posledn, a bude koile doita, zhyne ve, co pod sluncem, a nastane soudn den.

261

Blanit ryti
oslyte posledn starou povst a jej proroctv, je povdl slep mldenec krli Karlovi ehnan pamti. Hle, Blank hora v hvu tmavho lesa, jen splv j od temene po vech bocch. Vn, a zachmuen shl na krajinu od svta odlehlou, na jej chlumy a pln mlo rodn. iroko daleko je patrno jeho tm a v okol asto k nmu ptrav vzhlej. Vt chmurami zahalen zl povt, promodrv-li se jasn, slibuje jist a tvrd as. Na temeni Blanka z ve stnu buk, jedl a smrk pradvn kamenn hradby, vtinou sesut. Mechem a kovm zarstaj; po devnm hrad, jeho chrnily, nen dnes ani pamtky. Ale pod hradbami, v hoe sam dmaj ozbrojen ryti, svatovclavsk vojsko, dmaj a ekaj, a nastane den, kdy bude poteba jejich pomoci, a budou do boje povolni. Pod skalnatm vrcholem Blanku, ve vchodnm svahu je skla v podob lomenho oblouku. Tam je vchod do hory, tam tak prt pramen. Z nho napjej blanit ryti sv kon, kdy za as jednou za svitu msce vyjedou z hory na palouk mezi lesy pod

262

horou. Za takov noci zalh do okol temn dunn, ztlumen rachot bubn i polnice hlas. K rnu zase rzem ve utichne, ryti, kostvo, ve zanikne ve skaln brn a zmiz v tajemnm ln hory. Jen na palouce zstv pamtka po nonm jzdeckm reji: peetn stopy koskch kopyt. Ne do skalnch sklepen, kde dm svatovclavsk vojsko, vkroil ji tak nejeden lovk. Tak jednou dvka jaksi ala pod Blankem trvu. Pojednou stanul ped n ryt a vybdl ji, aby s nm la poklidit v hoe. Dvka se nebla a la. Brna do hory byla otevena. Uzela klenut skaln sn, mohutn sloupy a na nich rozvenou zbra. Hlubok ticho jako v kostele bylo po vech prostorch v tajemnm lutavm psvitu. U stn a lab stli adou osedlan kon, za kamennmi stoly v sni sedli ryti, tv na stl sklonn. Spali, a kon stli nehnut; hlavou nepohodili, kopytem po pd nehrbli ani ohonem nevihli. Dvka vela, rozhlela se, ale nikdo se ani nehnul. I zaala zametat. Prce j kvapem ubvalo a za chvilku vecko poklidila. Ani te ji nikdo nezastavil, nikdo na ni nepromluvil, nikdo se nevzbudil. Jak pila, tak vyla, a kdy se dostala dom, ptali se j, kde tak dlouho byla. Divila se a povdla, e pichz jako jindy tou chvl. Uasla, kdy j ekli, e toue chvl naposled ped rokem z trvy pila, e byla cel rok pry. I povdla, kde se ocitla, a tu vichni srozumli, pro j rok uplynul chvilkou. Tetho dne vak byla dvka nebokou. Tak jako ji pozval si neznm ryt tak kove z Louovic do hory, aby mu okoval kon. Kov el, a kdy dokoval, dali mu do pytle smet, kter ze zlosti ped horou vysypal. Doma se pak dovdl, e ho ji oplakvali, ponvad zmizel beze stopy a cel rok nebylo po nm ani potuchy. I povdl, co se s nm dlo, a kdy pak pytel protsal, vypadly z pytle ti dukty. Te teprv vidl, e chybil. Ihned bel zptky k blanick brn, kde smet vysypal. Ale nadarmo. Nebylo tam smet ani dukt. Tak tak vypravuj o pasti, kter hledal zbloudilou ovci a sm zabloudil do Blanka, tak o mldenci, kter si rovn tak dlouho, rok, jako ten past v hoe pobyl, ani o tom ml zdn. Ale tomu ji dvno Blank uzamen, vn, a zachmuen shl na osamlou, od svta odlehlou krajinu, a jako by trud teskn dumy na nm a vude kol spoval. Svatovclavsk vojsko sp. Jet nen as, aby vstalo. To bude ve chvli nejvtho nebezpeenstv, a se na nai vlast sesype tolik neptel, e by cel krlovstv roznesli na kopytech svch kon. Tenkrte budou vidna znamen: uschnou vrcholy strom v blanickm lese, na temeni hory se zazelen star uschl dub a pramen u skly se tak rozvodn, e se bystic dol poval. Tu pak se strhne velik, krvav bitva v krajin mezi Blankem a Naeradcem.

263

Blank se oteve, ryti v pln zbroji vyhrnou se z hory a sv. Vclav je povede...

264

265

Rybnk Pust, u nho se star uschl strom ped bitvou zazelen, napln se potoky prolit krve. I bude pl a velik zkormoucen pro ten zoufal boj, ale echov se proti silnjmu nepteli hrdinsky brnit budou. V rozhodnou chvli se Blank oteve, ryti v pln zbroji vyhrnou se z hory a svat Vclav, jeda na blm koni, je povede na pomoc echm. Neptel nhlm strachem obklen a jako zmmen bude ku Praze prchat a tam pak bude hrozn ten boj dobojovn. A bude tak zuiv, e krev proudem potee od Strahova a po kamenn Karlv most. Tu svat Vclav na blm koni s korouhv v ruce echy povede a cizozemce a vechny neptele eskho krlovstv ze zem vyene. A svat Prokop, opat szavsk s berlou, bude mu pomhat. Pak nastane svat pokoj a zem esk si odpoine. Mnoho ech sic za tch boj zahyne, ale ti, kte zstanou, budou muov cel. Poznajce chyby svch pedk i sv, budou pevn stt a neptel jimi o zem neude.

266

astna bu, vlasti mil, sili se pokolen tv, a pemh vechna protivenstv, a zachov svat ddictv: matesk jazyk i star dobr prvo sv. Mohutni pokolen tv prac a nadenm, aby pevno bylo jako skly a vdy plno sly.

Toto jsou povsti dvnch let a star proroctv o zemi na.

267

268

VYSVTLIVKY *
* Autorovy vysvtlivky, kter sem byly pevedeny z textu, jsou znaeny hvzdikou.

4 Frantiek Barto (1837 1906), moravsk jazykovdec, sbratel lidovch psn a nrodopisec; 8 raroh ptk podobn sokolu a stejn chovan k loveckm elm; 9 charvtsk zem zem Charvt, rznch kmen slovanskch; 9 spolu se o to snesli spolu se o tom usnesli, ujednali, rozhodli se; 9 obrazy dd soky domcch bk; 9 starostov rod nejstar lenov, staeinov; 10 ele lid; pslunci rodu; 10 podobalo se jim lbilo se jim, zamlouvalo se jim; 11 od nrodu do nrodu od pokolen do pokolen; 11 mta kluili na mtinch dobvali paezy i koeny; 11 obina obecn majetek; 11 br dut strom uit jako l lesnch vel; 11 sveepice klisna, kobyla; 11 echel zde staroesk koile; 11 rub zde nkdej odv, dlouh lnn at voln splvajc; 11 hace kalhoty; 11 krzno koeinou lemovan pl; 12 ze zsady ze zlohy; 12 Veles bh stda, ochrnce dobytka, milovnk hudby; 12 povalov strop z oloupanch a pitesanch kld; 12 14 mlat nkdej zbra v podob kladiva; zmek bjeslovn bytost v podob ernho kuete, draka nebo hada;

14 lech staroesk nelnk rodu, kmene; 14 *ha stezka zzen z otep klest a kulatch dev; 15 odputn brt louit se; 15 *tryzna pohebn hody (slavnost na poest zemelho); 18 *na hrob nasypali nhrobek, vysokou okrouhlou mohylu Hrob praotce echa byl pr u Ctinvsi nedaleko pu. V 18. stolet nkte milovnci starch pamtek hledali ten hrob v ctinvskm kostele. Ne nenali ani stopy. Jin pak kopali na vrchu elivu nedaleko Ctinvsi (na vch.), domnvajce se dle jmna (eleti), e tu byl praotec ech pochovn. Ale tak toto kopn bylo marn; 20 poctivost init (nkomu) projevovat ctu, prokazovat poctu; 20 po ti dny pod zbhl po ti dny za sebou nsledujc; 22 tmectma tiadvacet; 23 potrka hdka, rozepe;

269

24 kroit k dlajc velik kroky, rychl; 26 r pastva; 28 pukla kovov ozdoba vypouklho tvaru; 31 pehovt prominout; 31 rozchodnk rostlina peprn chuti, rostouc na kamenitch mstech; 31 oumat umt; 32 *poctiv stolice estn; 33 popelice koeina z popelice, popelky, ed veverky ijc v severnch krajinch; 34 oulehle lehle, pole dlouho lec ladem, hor; 34 kosmat chlupat, huat; 34 prsosiny nprsn emen; 35 osten bodec k pobzen dobytka; 36 otka hl s bodcem, pouvan k odstraovn hlny z pluhu; 36 *el... rozehnat se se svm rodem, nyn tak poctnm a povznesenm Potomci rodu Stadic ili v Stadicch a do asu krle Vclava I., jen pr stydl se za svj selsk pvod, tak Dalimil vypravuje, dal r o d svj ze Stadic vyhnat a ves tu Nmcm dti. Jet po dnen den zachovala se ve vsi, kdysi zplna nmeck, esk jmna; role nad polem Pemyslovm slula poplu a vod vesnic tekouc potok kali. V Stadicch byl od nepamti svobodn dvr, majetek krlovsk. Jan Lucembursk jej zastavil, Karel IV. pak zachoval z nho sob a budoucm krlm eskm takzvan odvdli kadho roku i o korunovaci ke dvoru krlovskmu do Prahy oechy z oe Pemyslova. Pole Pemyslovo neboli Krlovsk prostr se na jihozpad od Stadic pi cest trmickohliansk. Jet potkem osmnctho stolet leelo ladem. Domnval se lid, e osen na nm by nebylo poehnno. Nyn tu stoj pomnk, r. 1841 hrabtem Ervnem Nosticem zbudovan. Na pomnku te se npis: Zde od pluhu Pemysl k wwodstwj powoln/ Wzdlan MDCCCXLI. (K nmu r. 1945, po poetn vsi Stadic, vtesn byl i npis: Vlda vrtila se do rukou tvch, lide esk/1945). Pomnk ten se vypn na mst, kde nkdy se zelenalo Pemyslovo oe. Bvalo devnm plotem ohrazeno. Na tom oe rostly velk oechy, z nich pr dn nebyl ani przdn, ani erviv. Asi ped sto dvaceti roky ke ten uschl, ale odnoe z nho daily se na zahrdce jednoho mlna pi ece Blin. Povode vak strhla r. 1845 tu zahrdku a zniila tak lskov ke. Vchodn od Stadic ukazuje se skla, v n pr Pemyslovi voli zmizeli. Za ekou pak asi ti sta krok severn ode vsi je pod vysokmi lipami takzvan Pemyslova neboli Krlovsk studnka; 37 *Na to jsem je dal vm a dm navky uschovat Kosmas kronik svd, e len stevce Pemyslovy chovaj se na Vyehrad v komoe knec a podnes a na vn asy. Kdy bvala knata na Vyehrad nastolovna, ukazovny jim a lidu Pemyslovy stevce z l. Tak se tak dlo i pak o korunovacch krl, a po korunovaci Vclava I. opominut ten obyej z jeho vle. Stevce samy 38 h r u b okut siln pobit kovem; 38 bit psy kovan, tepan; 38 kroukov brn brnn z krouk; 38 okn ir mlk ndoba podobn mlk mse, obyejn devn; Pemyslovo pole a nadil, aby majetnci Stadic

270

39 *Vl Brna nvr za sv. Apolinem. (Vysvtlivka k Jirskov poznmce: Sv. Apolin kostel v Apolinsk ulici na Novm Mst); 39 *ir vina na pravm behu pozemek nynjho Novho Msta; 39 ticet hon zhruba 3 km skuten vzdun vzdlenost Vyehradu a Hradan; hon = star dlkov mra (125 krok); 40 *host ciz kupec; 42 *hora thbetn ti vrchy severn nad Kutnou Horou. Sta hornci je nazvali Kuklk, Kaka, Sukov; ty obsahovaly couky Kuklick, Kakovsk a Trukask. Tikrt sejde j kov a tikrt vzejde zas, tj. tikrt dolovn poklesne, tikrte se povznese. Poprv kleslo, kdy Pemysl II., chystaje vojsko proti Rudolfu Habsburskmu, dal z Hor Kuten z dol odvst vechny tam potebn kon (na 500). Za syna jeho Vclava II. dolovn se znamenit povzneslo. Na horch til krl nesmrn bohatstv stbra. Podruh klesly hory kutnohorsk za vlek husitskch. Po nich se zase povznesly za krl Jika a Vladislava II., ale hynuly pak zvlt v druh polovici 16. a potkem 17. stolet, a ticetilet vlka pivedla je k pdu. Ten byl tet pd prorokovan, ale aby se doly kutnohorsk potet povznesly, dosud se nestalo. (Vysvtlivka k Jirskov poznmce: couk rudn la); 46 odela do nvi na onen svt (nv nebo nva zhrob); 53 *Tak zhynula Ctiradova ele soudruzi Ctiradovi byli pr pochovni na skalnatm vrchu, na nm nyn stoj prosted hbitvku kostelk sv. Matje; 53 *opodl Dvna tr na trmu kolo msto, kde Ctirad pr byl popraven na men vrin proti Vyehradu, slove nyn Bl skla, dve kali tam U Ctirada a sta lid snad tak podnes kaj; 57 touili, e v dolech je zhouba pol stovali si; 61 *rovinou uhnl dlouhmi skoky emk s Horymrem Beckovsk vypravuje dle star povsti, e na Zlchovskm vrchu po lev stran, jdouc od Prahy do Zbraslavi, spatovaly se tho kon (emka) lpje v tom mst, kde nyn stoj okrouhl kostelek sv. Filipa a Jakuba. Okrouhl ten kostelek zanikl, nynj je z osmnctho stolet. V Neumtelch chovaj emkv hrob u velk vnosti. Nikdo se ho nesm neetrn dotknout, nebo, tak jest star povra, stihlo by celou obec velk netst, kdyby hrob ten byl poruen. Kdy v letech edestch minulho vku jeden prask archeolog chtl emkv hrob prozkoumat, sbhlo se vechno obyvatelstvo a nsiln archeologa odehnalo. Na nhrobku emkov je npis: Zde v Neumtelch se vilo a v, e tu emk, vrn k ryte Horymra, zakopn le. V kameni, nad nm se pomnek zved, vid mnoz podobu kosk hlavy. Pod neumtelskm kostelem, a to pod prahem, je pr zakopn Horymrv poklad. (Vysvtlivka k Jirskov poznmce: Beckovsk Jan Frantiek B., 1658 1725, vydal r. 1700 kroniku Poselkyn starch pbh eskch.); 63 *host kupci; 64 poivit zachovat naivu; 64 ernov mlnsk kmen; 64 *Vlastislav hrad stval na Litomicku, v okrese lovosickm. Vrchy Medvz a Ppe, uveden u Kosmy, sluj u Dalimila Ppek a Lovos. Hora Lovos, nyn Ovn u Vchynic. Starovk hrad ve psan, z nho se valy zachovaly, stval nablzku vesnice Vlastislavi na nvr nad potokem. Novj dobou uinny tam nkter nlezy. Tak vykopna tam pravk kovadlina aj.;

271

65 *po vech pti upch luansk zem Zem Luan dlila se dle zprvy Kosmovy na patero up. Nejrodnj a nejpednj byla v nynj rovin ateck a slula Luka. Od n mlo vecko plm sv jmno. Druh upa se rozkldala pi Beznici ili Brocnici, nynj bystin u Blan, tet v Chomutovsku, v podkraji ky zk, vlvajc se u Postoloprt do Oharky. tvrt upa obsahovala st kraje loketskho, pt pak lesnat koniny u horn Me; 66 *od vojvodova hradu hrad Vlastislavv, stedisko Luan, stval na nvr nad ekou Oharkou bezpochyby v tch mstech, kde se pozdji rozkldal upn hrad ateck; 67 plenice zajatkyn; 67 vdmo pedpovdn; 67 oupad val, str; 69 nlep pe nalepen na zadnm konci pu; 69 stavit zabrnit nemu; 69 zdava pustoen, drancovn; 72 provanice krun z hrub, tuh ltky; 72 vedli... hrub vlkodavy velk psy; 73 ratit nsada kop nebo otpu; 73 *I pipravili hned hrob Msto, kde estmr pr byl pochovn, je u samho Turska na pvr, kde lid k Na Krli. Za Hjka stl v tch mstech dub, jemu kali dub silnho ryte. Dobner pak vypravuje, e na polch u Turska vidl kus skly, kter pr sem byla pivalena nad hrob hrdiny estmra. Opodl, na jihovchod od dotenho pvr, sluje jedno msto v polch Na zabitm. (Vysvtlivky k Jirskov poznmce: Hjek Vclav Hjek z Liboan [zemel r. 1553], autor esk kroniky; Dobner Gelasius D., 1718 1790, zakladatel kritickho djezpytu u ns; vydal latinsk peklad Hjkovy esk kroniky); 75 kde by neplakali nkolik mrtvch neoplakvali mrtv; 76 *postiiny obad staroslovansk. Chlapcm se v sedmm roce jejich vku sthaly poprv vlasy, na znamen pechodu z dtskho vku do chlapeckho; 76 *Drag slul ten hrad stval asi na nevysokm ostrohu nad Oharkou v Postoloprtech; 76 na mst pstupnm, nezitnm nevhodnm; 78 *bradatice irok sekera, iroina; 80 *posvtn star hj Star dm na behu Botie pod Vyehradem, ozdoben na svm prel mlo vkusnmi obrazy pti pohanskch knat eskch a knete Vratislava a sv. Vclava, stl dle povsti na mst, kde bvalo pohebit pohanskch knat eskch. kalo se tu Na hrobce. Pohebit obecn, velk hrobka, rozkldalo se pr na Skalkch, na nvr, kde nyn stoj klter Na Slovanech. Tam, kde pr stvala modla bohyn Morany, zaloil sv. Vclav mal kostelk sv. Kosmy a Damina, kter podnes stoj ped kostelem Na Slovanech. V nynj sv podob pochz ze 17. stolet; 85 cta stran Morany uctvn, kult; 85 *crkve devn kostely; 88 lje smeka ps; 88 dikon jhen, katolick duchovn niho svcen ne knz;

272

92 krumplovan vyvan zlatem, drahokamy, perlami, sklky nebo plky; 92 pokrov pokrvka; 92 s dobytm meem tasenm; 97 *a do itavska, a po Kmen nad Labem tehdej hranice ech; 98 mu pro svj jazyk horliv pro svj nrod; 99 staten pn zde statn; 99 uba koeinov pl, koich; 103 *zbili na pt set jmenovanch vzneench, lechtic; 103 Jindich Grojsk hrab J. G. (podle hradu Groje u Lipska, nm. Groitzsch), byl vnukem krle Vratislava I. a synovcem Sobslava I.; 103 Zdk Jindich Zdk, biskupem od r. 1126, zemel r. 1151; 104 pcovn ve vlce opatovn pce pro kon, soumary a jaten dobytek; 105 v hodinu neporn v dob odpoledn, naveern; 108 *O Bruncvkovi Kratochviln toto vypravovn bvalo u naich pedk velmi oblbeno a astokrte tiskem vydno. Vymylen hrdina jeho zachoval se i v podn lidu. Nkte se domnvaj, e Bruncvkem mnn je krl Vladislav I., jin vak, e Pemysl I. Takzvanou sochu Rolandovu na pili pi Karlov most, jej hoej st byla od vd r. 1648 ustelena, pak r. 1884 zase obnovena, nazv lid tak Bruncvkem. (Doplnk Jirskovy poznmky: Pvodn pozdn gotick socha Rolandova z doby po roce 1500 byla symbolem prva Staromstskch vybrat na pechodu clo; r. 1884 byla nahrazena dlem sochae L. imka.); 108 hledat cti svmu jazyku nrodu; 108 na svdom zde na potvrzen, dosvden neho; 113 lsa zde vor; 117 okol ohrada; 117 klt v turnaji zpasit; 117 kryt stoly prosten; 132 *chatrn most kamenn most Krlovny Judity, velkou vodou r. 1342 hrub pokozen. (Vysvtlivka k Jirskov poznmce: Most byl postaven okolo r. 1170 Vladislavem II. a nazvn po jeho manelce. Stval o nco dle po proudu eky ne most Karlv.); 132 *irm prostranstvm zemm nynjho Novho Msta; 133 *sm k nim zklad poloil v beznu 1348 zaal stavt mstskou ze od Vyehradu k Po; 134 *Kdy byl dobudovn r. 1372; 134 *zaloil... nov kostel... naproti Vyehradu Karlov r. 1351; 138 nov chrm sv. Vta se stavbou chrmu bylo poato r. 1344; 138 Kamenn most zkladn kmen byl poloen na stran staromstsk r. 1357; 138 *Kdy Kamenn most byl dostavn Karel IV. se toho nedokal. R. 1406 se ji po most jezdilo, ale zplna hotov jet nebyl. Tenkrte tak jet nestla Mosteck v na stran Starho Msta; 138 *devn k Devn ten k byl astji obnovovn i znova postaven, a r. 1657 pozena ko vov socha Ukiovanho. R. 1696 posmval se jaksi id tomuto ki, nae byl krlovskou

273

eskou apelac odsouzen, aby dal hebrejsk npis (Svat Boe, svat siln, svat nesmrteln v polokruhu nad kem zhotovit a siln pozlatit;

Boe)

138 *Brad Nepochybn pamtka jet z mostu Krlovny Judity. Brad bval mtkem vody. To byla velk povode, kdy byla voda Bradi a k nosu. R. 1481 pikryla vecku tm hlavu; 139 *Velk drahota uhodila r. 1360; 139 ivnost zde ivobyt; 140 *a je pak vecky i prostorn sn postoupil Karlovu uen Krl Vclav IV. koupil dm Rotlevv a daroval jej r. 1383 koleji Karlov smnou za dm Lazara ida, v jeho dom dosud byla umstna. Odtud dm nkdy Jana Rotleva nazval se a nazv Karolinum. Palcov staven toto bylo r. 1718 pestavno Fr. Kakou a tm utrplo velmi. Z pvodn stavby zachoval se ark kaple sv. Kosmy a Damina; 144 kasalick vystrojen; 144 ale staroesk omka; 149 pi ase sv. Bartolomje kolem 24. srpna; 150 *zlacen stechy na vch krlovskho hradu dv z nich byly pozlaceny na rozkaz Karla IV.; 150 mtel koupel; 150 pijal pna svho poctiv uctiv; 150 *sto zlatch eskch dukt; 151 kopa nkdej jednotka penn, rozdlen pvodn na 60, pozdji i na vce gro; 151 toenice stoen pruh ltky, kterm se lazebnci opsvali; 151 zelen papouek vlastn ledek; 151 podkytl nkdej spodn odv, koile; 151 dbernice vdro; 151 vnk svazek vtviek, ratolest, pouvan dve v lznch k umvn a masi tla; 152 *V nedli 30. ervence 1419; 152 *Krlova smrt ji zachrnila V svatovtsk, nedosahnuvi pvodn, uren vky, utrpla hroznm porem r. 1541. Po tom ohni opatili ji bn slohem valn se lic od slohu ve sam. Povst vak jinak zmnu vykld; 152 *Krl Vclav neml ani po smrti pokoje mrtvola jeho pevezena z Novho hradu na Vyehrad, odtud do kostela sv. Vta. Kdy pak pro boue v mst nemohl bt slavn pochovn, pohbeno jeho tlo v kostele Zbraslavskho kltera. Po letech pak uloeny jeho ostatky v krlovsk hrobce na Hradanech; 154 *Staromstsk orloj Orloj (z horologium) u naich pedk ukazoval 24 hodiny. Prvn hodina potala se po zpadu slunce. Koncem 15. stolet poalo se u ns tak uvat plorloje, jen ml na cifernku 12 hodin. Plorloj nazvn tak nmeckm. Obou uvalo se a do 17. stolet, a r. 1623 edn nazen plorloj. Staromstsk orloj je dle variantu povsti dlo slepho mldence. Skuten vak pochz z dob krle Vladislava II., z r. 1490 a je prac mistra Hanue, slovutnho hvzde, jen jej pak se svm kem Jakubem dil. Po jeho smrti sprvce Ji Zvonek orloj pokazil, a jej spravil zase Jan Tborsk z Klokotsk Hory, knihpsa a mal. Za Ferdinanda I. pidn byl k orloji jet cifernk o 12 hodinch. Po smrti Tborskho se stroj orloje porouchal a nepodailo se nikomu jej spravit. V 18. stolet chtla prask obec hodinov stroj

274

prodat do starho eleza. e se tak nestalo, o to m nejvt zsluhu prof. Ant. Strnad, znamenit hvzd. Dle jeho nvodu opravil hodin Landsberger vechen stroj. Prodlenm asu se orloj opt pokazil, a r. 1865 hodin Holub jej tak spravil, e zas dn el a jde. Hodiny sputny v novoron noci r. 1866. Okruh kalendn se zvetnkem pod velikm cifernkem je mistrovsk dlo Jos. Mnesa. Nyn chov se ten obraz v Mstskm muzeu praskm, na orloji je kopie vymalovan E. Likou. Zevrubn popsal orloj doten Jan Tborsk r. 1570 po esku. Rukopis jeho s podobiznou Tborskho je v mstskm archvu. Dle Tborskho popsal orloj Bohuslav Balbn po latinsku, dle obou pak Riegger v 18. stolet po nmecku. Balbn uvd tak phodu s vrabcem, jen prv kdy hodiny bily a kostlivec dsn otvral, vletl nhodou do otevench dsn kostlivcovch. Ale ty se v ten okamik sklaply. V tom bezdnm vzen zstal vrabk celou hodinu, a stroj zase spustil, a kostlivec opt dsn otevel. A tu vrabec vesele ven vyfrel Doplky k Jirskovm poznmkm: Hvzd Hanu je osoba vytvoen povst. Podle nov objevench pramen sestrojil orloj hodinsk mistr Mikul z Kadan ji r. 1410 podle projektu mistra prask univerzity astronoma Ondeje indela a sochaskou vzdobu tesala parlsk svatovtsk hu (ped r. 1419). Jan neboli Hanu z Re, zmenick mistr a dovedn mechanik, nejspe rodk jindichohradeck, provedl pravdpodobn r. 1490 prvn generln opravu orloje a pitom jej vylepil a doplnil. Jakub een ech byl asi jeho syn. Ji Zvonek, sprvn Vclav Zvnek, byl Jakubv vyuenec. Po nm krtce peoval o orloj hodinsk mistr Hanu. Likova kopie Mnesovy kalendn desky byla zniena 8. kvtna 1945; v roce 1948 byla nahrazena kopi od B. ly. Tak sochy apotol jsou nov, vytvoil je V. Sucharda; 155 lermo poplach, vstraha; 155 tabard stedovk svrchn at univerzitnch mistr a bakal, tj. student s prvnm stupnm akademick hodnosti; 155 zodiak (z etiny, vyslov zodyjak) zvetnk, zvrokruh; 155 *supra orizontem, sub orizonte (latinsky) nad obzorem, pod obzorem; 156 byrit biret, baret; 156 hbit mistersk dlouh tmav at s velikm lmcem a s irokmi rukvy, talr; 161 *hrad sv.Vclava tak slul krlovsk hrad na Hradanech; 161 ze svho dvora Krlv dvr, postaven kolem r. 1380, stval na mst dnenho Obecnho domu u Pran brny; 161 *dal vystavt... krsn vyzdobenou v tenkrte Nov, nyn Pran brna, zaloen r. 1475. Stavt ji poal slovutn Mat. Rejsek z Postjova; 161 podivuhodn s Vladislavsk sl, byl postaven v letech 1487 1500 (Doplnk k Jirskov poznmce: jejm stavitelem vak nebyl Bene z Loun, nbr byla zbudovna podle pln Benedikta Rieda z Pstova, kter je tak tvrcem modlitebny pro krle, svatovtsk oratoe z roku 1493.); 161 koltra zvs, zclona, draprie; 161 v Mihulka st severnho opevnn Hradu; 164 *(penze), z nich se stravoval Vzov t doby musili si sami stravu opatovat. Kdo na ni neml nebo komu ptel a znm nepispli, trpl hlady. Na takov chud vzn chodvaly biiky prosit. Nkde bvali vzov sami vodni dm od domu na etze a v poutech, aby si jdlo vyebrali. Tak vyvovali pytlky a mony z oken alnch a do tch moen ukldali milosrdn lid rzn dary;

275

165 nevole zde nesvoboda; 165 neprv neprvem, nesprvn; 165 zl inek zde in, skutek; 166 *ili... ve svm idovskm Mst jinde po Praze bydlet nesmli; 166 *star-nov jejich synagga Prvotn star staven pestavbou stalo se novm, nicmn vynikalo vkem nad ostatn synaggy. Odtud jmno starnov; 166 *svat rodal Star zkon; 167 *aby se do n po schodech dol stoupalo schod je devt; 167 *stoj vdy stejn, nezmnn vpravd pochz ze 13. stolet; 167 *ner tamid vn svtlo; 167 *za krle Jana Jan Lucembursk (vldl 1310 1346); 167 *bylo o Velikonocch r. 1389; 168 *ped tymi sty lety r. 1558; 168 *primas starosta; 168 rabbi rabn, idovsk uitel nboenstv; dve rabni t soudili a vykonvali i jin funkce; 169 *adaj Vemohouc; 170 *meores edn sluha; 170 *Mordechai Maizl Maizlova ulice v bvalm Josefov (idovskm Mst) m jmno po nm; 172 talmud sbrka idovskch prvnch a mravnch zkon, vrounch vklad a obadnch pedpis; 172 kabala tajn idovsk nauka; 172 *komorn vz kor; 173 *v jeho dom v . 91 (byl v dnen irok td na mst domu p. 34); 173 *mazhaus nejvt, spolen jizba i s, z n vedly dvee do komor; 176 *m cedulka s hebrejskm kouzelnm npisem; 176 bes idovsk sobota, svten den id; 176 kudry kudrny, kuery; 177 *kdy jet pr nebylo Prahy Mnoz tak tvrd dle npisu na nhrobku Sry, manelky Josefa Kace, knze z pokolen rnova, jak svd jmno Kac, zkrcen z Kohen Cedek knz ctihodn. Na dotenm nhrobku je letopoet 606. Jin vak mn, e m bt 1606; 177 *ghetto idovsk tvr; 177 *naposled se kadi modlili nad otevenm hrobem idm se hrub uvolnilo za csae Josefa II. Na star idovsk hbitov pochovvali a do r. 1781; 177 *kadi modlitba za zemel; 177 *Secher Zaddik livrocho Budi poehnna pam spravedlivho; 178 *rabbi Abigdor Karo zemel r. 1439; 178 *tu odpov Mordechai Maizl... i slavn Jehuda Lw ben Bezahel M. Maizl zemel r. 1601, rabbi Lw r. 1609; 178 *alom alechem Pokoj vm!

276

180 teatrum pdium; 180 V tch mstech... bvalo estncte velikch kamen... Kdy bylo Staromstsk nmst r. 1848 nov dldno, byla odklizena vt st tchto kamen. Jen nkolik jich zbylo smrem k Dlouh td, ale i ty novj asem zmizely; 180 *starci tch bylo dvanct mezi nimi; 181 Dobyt trh nynj Karlovo nmst; 182 Faustv dm Nkolik majitel a obyvatel tohoto domu, kter m velmi starou historii, zabvalo se alchymi a studiem chemie. Odtud nabyl asi dm povsti, je pak byla uvedena v souvislost s histori doktora Fausta, legendrnho badatele a ernoknnka; 182 *Starobyl ten dm stl na Skalce v 18. stolet byl majetkem Mladot ze Solopysk a ml prvo azyln; 186 poneb zde poschod; 188 *osaml trocnovsk dvr u mal vsky Dnenho dne stoj pln o samot. Vesnika Trocnov dvno zanikla; 188 *pod tm dubem se narodil V tch mstech vystavl Konrd Fischer, probot kltera borovanskho (1677 1701), kapliku sv. Jana Ktitele, kter vak bhem asu vzala zasv. Sotva nkolik kamen po n zbylo. Kaplika mla dvoj npis: latinsk a esk. Oboj byl na ikovu potupu. Latinsk znl: Hic locus olim exosus nativitate Zizcae nunc ex asse nativitati Joannis Baptista consecratus. A esk: Jan ika z Trocnova slepej, zl pamti, tu se narodil. Dnes v tch mstech zasazeny jsou dub a lpa; 189 *glejt prvodn list; 191 neodn proti odnm nevyzbrojen proti ozbrojenm; 191 *prata vrostkov, kte z runch prak stleli; 191 *velik mistr strakonick du svatojanskho; 192 *luil vystelil; 193 *protp ty roztpen; 193 *bochy vepov plece; 194 tarasnice stedovk dlo, zvl. k hjen vlastnch a k boen neptelskch taras; 194 *U ernho bernka v rohu nynj etzov ulice, . 243; 196 *Krej holho! Mnil tm, aby si ika chrnil obliej, nebo jinak byl vecek v brnn. Pod tento esk npis pipsn pozdji latinsk, ikovi nepejc, jej sepsal Ladislav, arcibiskup ostihomsk a kancl uhersk, kdy na Rab mekal: Zisska sub hac turri jaculo percussus, ocellum, qui tantum unus erat, perdidit atque operam. Caecus ut oppressit patriamque #demque, vehente Daemone (sic meritus) caeca Barathra petit. (Vysvtlivka k Jirskov poznmce: Zisska sub hac turri... ika, zasaen pem pod touto v, ztratil jedin oko, kter jet ml, a s nm i namhav boj. Kdy pak, jsa slep, utiskl i vlast i vru, nyn je blem po zsluze unen do temnot pekelnch.); 196 *Viktorin z Podbrad otec krle Jika (1403 1427); 197 kde by ho pak pemoc osuli pesilou obklili; 197 *ikv stl Pi silnici z Lue do Novch Hrad je vesnice Bl K. Nedaleko ped touto ves-

277

nic odbouje silnice do Vysokho Mta. Mezi obma silnicemi novohradskou a vysokomtskou, vzdl nkolika set krok stoj ikv stl, zemit nsep trvou porostl, zkladu kruhovho, pes metr vysok, asi osm metr irok. Svrek je skoro pln rovn. Kolem stolu je nehlubok pkop s nspem. Na vnjm okraji pkopu je ada vestkovch strom, na pokraji pak nspu druh, take ob ady strom tvo dvojnsobn vnec kolem ikova stolu. Hospodi toho pozemku chovaj jej odedvna u vnosti. V tak, a vra ta je star, e by netst stihlo toho, kdo by se ikova stolu ruiv dotkl; 197 *synovi Jikovi byl pr kmotrem Ji z Podbrad narodil se na den sv. Ji (23. dubna) 1420. (Vysvtlivka k Jirskov poznmce: Den sv. Ji, pipadajc dnes na 24. duben, slavval se t 23. dubna. O pesnm dnu narozen Jiho vak nen vbec jistoty.); 197 *tu stedu ped sv. Havlem dne 11. jna 1424; 198 *Hrob jeho byl u jednoho pile kostelnho... Pi kostech ikovch v devn rakvi byly uloeny pamtnosti, tak ikv palct. Na hrob poloen kmen s vytesanm obrazem ikovm. Latinsk npis, kter vak je pvodu pozdjho, znl: Anno 1424. Die Jovis ante festum Galli vita functus Joannes ika a Calice, rector rerum publicarum laborantium in nomine et pro nomine Dei. Hoc templo conditus est. Kdy r. 1522 kostel vyhoel a potom kopny zklady k nov stavb, uhodili pitom na ostatky ikovy. A tu ty pamtnosti v rakvi nalezen zmrhny. Jen palct se zachoval a ten palct elezn prostedn, zdli dvou pd na etzku, jako klanink slove zaven nad hrobem ikovm. (Vysvtlivky k Jirskov poznmce: Anno 1424. Die... Roku 1424. Ve tvrtek ped sv. Havlem zemel Jan ika z Kalicha, vdce obc (polem) pracujcch ve jmnu bom a pro jmno bo. Byl pochovn v tomto chrmu; na etzku, jako klanink slove zde ktermu se k; klanink klanenk, etz spojujc klanice u vozu); 198 *Naproti tomu hrobu visel kamenn tal Naproti tomu hrobu na jednom pili je tal kamenn zdli pdi a 4 prst a zi pdi jedn a jednoho prstu a tlouti jednoho prstu, vis na jednom lnku etzu, jako v kterm petlice bv. V 16. stolet hrob ikv ozdoben mnohmi npisy jemu na poest sloenmi. Opodl hrobu ikova stl skldac olt s obrazy Husa a iky. Na rmcch tchto obraz byly oslavn latinsk vere. Po blohorsk bitv dal pan Vilm z Vesovic, mincmistr na Horch Kutnch, hrob slavnho hrdiny a vojevdce r. 1622 rozbt a zkazit; 198 *netoliko pro zkon bo, ale zvlt pro vysvobozen jazyka eskho a slovanskho tak sm prav ve svm Vojenskm zzen od r. 1423. (Vysvtlivky k Jirskov poznmce: jazyk esk a slovansk nrod; Vojensk zzen od r. 1423 ... z roku 1423, zvan obvykle ikv vojensk d. Je to vlastn zpis nmeckobrodskho snmu, manifest ikova bratrstva, nejstar esk vojensk d.); 198 *ikovo pole u vesnice ikovo Pole, asi pl hodiny od Pibyslavi. (Vysvtlivka k Jirskov poznmce: ikovo Pole dnen nzev nkdejho enfeldu); 198 *A tak bezov ke zstal V tch mstech byl postaven ikv pomnk, na nm jsou vyryta jmna ikovch vtznch bitev; 198 *z kmene zstal jen pahl Stalo se po roku 1650, star dub od pask vyehnut se tenkrte skcel; 200 perlice perlk, kovsk kladivo; 201 *ikova hlava I Nmci dve tu ijc j tak kali;

202 *couk pramen nebo la rudy; 202 *tovaistvo havi celkem; 203 *kavny kolny, v nich se kovkopov schzeli a modlce se nebo zpvajce ekali, a dojde na jejich ichtu, co jim bylo oznamovno klepnm; 203 perkmistr hormistr, nkdej dln ednk; 203 *krlovsk urbur sprvce urbury neboli dchodu krlovskho z hor; 203 preg razi minc; 203 *Hornci man Kutn Hory; 203 *ped lety r. 1419 a 1420; 203 myrha vonn pryskyice myrhovnku; 203 perkytle havsk halena; 203 *ligle vt a men kladvko (elzko a pemrlice). (Vysvtlivka k Jirskov poznmce: pemrlice kladivo k vytloukn rudy.); 203 *#mol ostr elezn kln; 203 *kovek pidimuk zvci lokte, tj. asi pl metru; 204 *nkladnci Nkladnci sluli ti z man, kte vlastnm nkladem pavovali, tj. z hor tili. Dobyt stbro, pozdji rudu, musili prodvat minci a hutm krlovskm. (Vysvtlivka k Jirskov poznmce: stbro... musili prodvat minci mincovn.); 204 epmistr jeden z dvancti konel, kte se kad msc stdali v adu purkmistrovskm; 208 Uriv list list, kter je znamenm, aby jeho doruitel byl zahuben; 208 *na Hrdku Kivoklt; 208 *den po sv. Vavinci 11. srpna; 208 jeliko buii jako buii; 209 *je-li dobr lechtic; 209 holomek pomocnk katv; 209 spravovat zde popravovat; 210 *Pak utekl do les a byl zachrnn Kdo se tenkrt ubrnil katu, nesml bt zadrn ani sthn a uel smrti; 211 *kde havi skonali Prask man Ondej Prachovec vystavl tu r. 1515 devnou kapliku. Kdy pak sela, zbudovali tu Podbradt s Kutnohorskmi kostelk Panny Marie r. 1662. V kostele tom uloili kosti popravench hav. Od asu Leopolda I. bval tu poustevnk. Za csae Josefa II. byl kostelk zruen a prodn. Podbradt vak, kte ho koupili, zachovali jej a obnovili. Na popravu hav pipomnaj v nm dv soky hav a dva obrazy popravy s npisem. Nade dvemi kostelka je npis podvajc zprvu tak o doten poprav. Npis ten udv, e se ta poprava udla u ptomnosti tak vvody mnsterberskho. Ale v tom je omyl. Jindich kne Mnsterbersk, syn Jika krle, neml v uvedench udlostech dnho astenstv; 211 *Star pak dub... stl... a do druh polovice osmnctho stolet do r. 1777; 212 *bl pan Lid vypravuje nejednu bji o bl pan. Ale ta v tchto bjch nen pan z rodu hra-

279

deckho, nbr bytost, je pebv ve vodch, lidem se zjevuje, dti stra a tak smrt ohlauje. Nkde ji tak nazvaj Perchtou, Perutou, Parychtou, na Morav perechtou, kterto jmna pochzej z nmeckho Berchta; 213 *s nimi zaiva byla slouena svazkem pbuzenskm Balbn mnil, e blou pan byla Perchta z Romberka, provdan za Jana z Lichtentejna. V manelstv tom mla tolik utrpen, e poslze odela od krutho manela a jeho bezohledn rodiny. ila pak na Krumlov a ve Vdni u sv dcery. Zemela r. 1476, ti lta po svm manelu. Podobizna jej a jejho manela, chovan v zmku jindichohradeckm, nen zajist prav, zpodobujc lidi ze stolet estnctho. Pan Perchta nebyla nikdy ani bt nemohla vychovatelkou sirotk po panu Menhartovi z Hradce (fi1449), jak Balbn tvrdil. ila tou dobou u svho manela na Mikulov. Spe se pravd podob, e Markta, dcera purkrabho na Maidburce, manelka Jindicha z Hradce (fi1362), byla pinou, e povstala povst o bl pan. Markta z Hradce ovdovvi stala se jeptikou panenskho kltera v Krumlov. Odtud zajist nkdy v blm svm roue (jeptiskm) na Hradec pichzela syn svch navtvit a lidem se arci jakoto bl pan ukazovala (A. Sedlek); 218 *A tak se pak dlo po vky Podlovn, i jak se za starodvna kalo krmen chudch, pi nm kad z podlench dostval v 16. stolet i mal penit dar, pl denru, zrueno za csae Josefa II. a zzena byla fundace pro chud na ernnskch panstvch; 220 *ejnoha ebestin enajch; 220 pazderna staven, v nm se zpracovval len nebo konop; 220 *Od tch dob se nikdo vce neodvil Rov palouek zaorat Dnes stoj uprosted nho oplocen k; 222 potee krev kolbkami strukami; 223 *ekana ekan, akan, na Chodsku ekana, hl a zbra zrove z tvrdho deva. Na dolnm konci ml siln, ostr bodec, nahoe pak kladvko s hkem. Bradlo bvalo nahoe a na stopu plechem a heby hojn ozdobeno. ekany nosvali za starch as muov enat, kdy vychzeli za slubou nebo do Bavor, do msta, na svatby, na ktiny. (Vysvtlivka k Jirskov poznmce: bradlo rukoje hole); 223 krtk runice bambitka, pistole; 223 *mli na nm ve znaku ps hlavu odtud jejich pezdvka: Psohlavci. e kaj msto byl bul, pezdno jim bulk; 224 *perpetuum silentium (lat., vyslov silencijum) vn mlen; 225 *na Chodsko vysln plzesk krajsk hejtman Hora 1693 v noru; 225 *upan kabt, spe vak halena bez os, z ltky polovlnn, polopezn, bez lmce a knoflk; 225 apelan soud odvolac soud; 225 jeliko sv vrchnosti jakoto sv vrchnosti; 229 *hin tam; 232 *Krlova hole hole, hoa, na Slovensku hol vrch, kde se stda pasou; 232 kanec diviak divok kanec; 232 dolman uhersk slavnostn pl ozdoben rami; 232 ernobur, kanenk bjn plemena loveckch ps;

233 *katel tvrz, zmeek; 233 *pantina platy a destky; 233 *lapaky nsiln odvdn na vojnu; 233 *Janok vlastn Juro Janoiak; Str. 233 vybjen irky zdoben vyrenm, vytlaovnm vzor; 233 nona pouzdro na n; 233 *valaka hl se sekyrou, akan; 233 *gajdo dudk; 234 hajduch pansk sluha v bv. Uhrch; 234 *deree lavice; 234 zemsk pn vrchnost, magnt; 235 *erpk devn ndoba; 235 panna v bielom vla; 236 *koliba pastsk chata; 236 *valach past; 236 gajdovat hrt na gajdy, dudy; 236 huek pedn pala u dud; 236 postav svinut kus tkaniny, stek; 238 *Prosen dolina u Mikule; 238 troh list list vyhlaujc neptelstv; 238 plmice asi 30 litr; 239 ty zbav ho! ty ho osvobo!; 239 *Bl hora v Malch Karpatech, v Pov; 239 *zpoa skaln stna; 244 ochlad ochlazen; 245 *Sibylina proroctv Jmnem Sibyla oznaovny ensk osoby, je objevovaly budouc vci. Platon zn jednu, jinde se jich devt uvdlo; za stedovku jmenovali jich dvanct a trncte. Nejznamenitj je Sibyla Kumejsk, je nabdla mskmu krli Tarquiniovi Pynmu, aby koupil devatero prorockch knih. Kdy krl nechtl tolik dt, mnoho-li dala, splila prvn ti knihy, za ostatnch vak est dala opt tolik jako za devt. A kdy krl opt nekoupil, splila zase ti knihy. Za posledn ti dal Tarquinius poslze pece tolik, jak prvotn i te opt dala. Knihy ty pak na Kapitolu v m chovny, a shoely r. 83 ped nam letopotem. Od tchto knih rzn se proroctv sibylsk sepsna mezi 1. a 4. stoletm n. l., a to estimrem po ecku. Bylo to dlo nkolika skladatel. eck tato proroctv pevedena na jazyk latinsk a vtinou z tohoto latinskho pekladu tlumoena jsou skoro do vech evropskch jazyk. Nejstar esk Sibylino proroctv, pokud je znmo, pochz z 15. stolet a chov se v Nrodnm muzeu. Dle tohoto proroctv sepsno jin se zetelem k esk zemi. Z toho je vyato proroctv v tto knize obsaen. Toto druh zpracovn tak zrmovno, bezpochyby v 16. nebo v 17. stolet a astji tiskem vydvno. Sibylsk tato pse m moto:

281

Sly Sibyly prorokyn, jak ona vci divn pedpovd esk zemi. To nen klam, pravda, v mi. Peti sob pse tuto, vyzv vpravd, jak jest to, a nen tebe dotknuto. Pse sama pon se takto: Ve jmnu Tvm, nejsvtj n Pane Kriste Jei, zanu te toto zpvn echm ku polepen. 247 dvrnost zde dvra, dvivost; 247 tamaiek tamaryek, ozdobn ke rov nebo ble kvetouc; 249 krvavinec krvav bojit; 249 Naeradec star mstys jihovchodn od Blanka; 250 k Rejnu Kolnu ke Kolnu nad Rnem; 250 korec asi 94 litry; 250 pinta mz, 1,4 litru; 250 libra asi 0,5 kg; 252 *Proroctv slepho mldence Povst o nm vypravuje, e srovnal kosti v Sedleckm kltee a tak e byl pvodcem praskho orloje; 257 *Proroctv Havlasa Pavlaty dle rukopisu ze 17. stolet, chovanho v dvorsk knihovn vdesk, tiskem vydal F. Menk. Proroctv samo stalo se, jak rukopis udv, kolem r. 1500 a pepsal je, rukopis svd, r. 1510 knz imon Derdarda, kazatel v crkvi Pn v msteku Vysokm; 257 *za krle Vladislava Jagellonce; 257 *hojn gro a zmrzlk groe a hale za krle Vclava II.; 257 *A potom u brzo nastane soudn den za 16. stolet bylo rozeno mnn, e ji brzo nastane soudn den; 258 nesnadit se hdat se, pt se; 259 *krajn borovice U Kostelce v strni stla star borovice. Od zem a kam ruka doshne, vryli, vezali do n kky, take tu kek na kku. Skoro kad, kdo kolem el, vyezal tu kek. Vili, e lovk, jeho kek neporuen se tu zachov, bude mt dlouh vk; 259 *Okobrh asi mli vchodn od Podbrad; 259 vaz druh jilmu; jak t Ach, echov, se sejdte, vichni lid, poslechnte, co se vm bude zpvat, budouc vc zvstovat.

282

259 rokyta jva; 259 klenice klen; 259 lkodra strom podobn jilmu; 259 babyka druh javoru; 261 *Bor Bor i Machovsk hora pi samch hranicch eskopolskch, z vt sti ji v Polsku; 266 *tam pak bude hrozn ten boj dobojovn Dle jin varianty bude ten boj dobojovn na hoe Svidnku v okol msta Pelhimova.

283

EDIN POZNMKA
Star povsti esk vyly poprv v roce 1894. Za sto let se n jazyk vyvjel a dnen kodifikace je znan odlin. Text byl proti pvodnmu upraven a revidovn nkolikrt. U ns vychz z vydn v Nrodn knihovn (sv. 44, Praha 1953). Pro tene Albatrosu (dve SNDK) jej upravil a vysvtlivky i poznmky napsal Rudolf Skeek v roce 1954. V tto prav vydvme dnes Jirskovy Povsti ji podevt. Jsou tu i nadle zachovny nkter autorovy zmrn archaismy lexikln (vt duch, tmectma, nadiv atd.), archaismy v hlskov podob slov (Medhuje, mha, an), v jejich tvarech (dotekl se, host, hosti, hostem, letorosti) i ve skladb. Jsou zachovny pechodnky ptomn i minul, pedminul as, nkter genitivn vazby, kde se dnes bn uv akuzativ (podal j, pokladu neukeme), pedloka u ve vznamu v, ve, neobvykl slovosled (pi Labi ece), zachovvme podle autora psan hrad, prask hrad. Ve uveden pklady jsou jen ilustran, nikoliv pln. Podle dnen normy kon infinitivy na -t a s 2. pdem se poj pouze pedloka z, ze. Vysvtlivky lexiklnch archaism nalezne ten na konci knihy. Vme, e ostatn odchylky od dnenho jazyka pochop z kontextu a poct je jako soust starobylho rzu jazyka Povst. K

284

OBSAH STAR POVSTI ESK vod / 7 O echovi / 9 O Krokovi a jeho dcerch / 19 O Bivoji / 24 O Libui / 30 O Pemyslovi / 35 Libuina proroctv / 38 Dv vlka / 46 O Kesomyslu a Horymrovi / 56 Luck vlka / 63 Durynk a Neklan / 75 POVSTI DOBY KESANSK vod / 83 O krli Svatoplukovi / 86 O krli Jemnkovi / 91 Praporec svatho Vclava / 96 O Bruncvkovi / 108 Opatovick poklad / 121 O star Praze / 131 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. O star Praze / 131 ito kouzelnk / 143 O krli Vclavovi IV. / 149 Staromstsk orloj / 154 O Daliborovi z Kozojed / 161 Ze idovskho Msta / 166 Smutn msta / 180 Faustv dm / 182

285

O ikovi / 188 Kutnohort havi / 202 Bl pan / 212 Rov palouek / 219 Bo soud / 223 O Janokovi / 232 ZE STAROBYLCH PROROCTV vod / 243 Sibylina proroctv / 245 Proroctv slepho mldence / 252 Proroctv Havlasa Pavlaty / 257 Rzn proroctv / 259 Blanit ryti / 262 Vysvtlivky / 269 Edin poznmka / 284

286