P. 1
Alois Jirasek - Stare Povesti Ceske

Alois Jirasek - Stare Povesti Ceske

|Views: 82|Likes:
Published by Samsonka
in czech language!, czech classical literature 19th century, czech legends
in czech language!, czech classical literature 19th century, czech legends

More info:

Published by: Samsonka on Dec 31, 2011
Copyright:Attribution Non-commercial

Availability:

Read on Scribd mobile: iPhone, iPad and Android.
download as PDF, TXT or read online from Scribd
See more
See less

12/31/2011

pdf

text

original

1

2

Staré povìsti èeské
A L B AT R O S

A LOIS J IRÁSEK

3

S LOVUTNÉMU

PÁNU PANU

F RANTIŠKU B ARTOŠOVI A. J.

NA DÙKAZ UPØÍMNÉ ÚCTY

© 1951, Albatros, 2000 www.albatros.cz
ISBN

80-00-00806-8

S TARÉ

POVÌSTI ÈESKÉ

5

Myslil jsem na dni staré... Žalm 77 (6)

Pojïte a poslyšte povìsti dávných èasù. Poslyšte o našem praotci, o pøedcích , jak pøišli

do konèin naší vlasti a usadili se po Labi i po Vltavì i po jiných øekách této zemì. Slyšte i, co více dochovalo se z temnoty vìkù, co zùstalo z bájeèných vypravování pøešlých pokolení, jež klanìla se bohùm v šeru starých hájù a jež obìtovala studánkám v tichých ouvalech, jezerùm i øekám i svatému, živému ohni. Pomnìme na èasy tìch prvních let i na to, jaká byla tenkráte tváønost naší vlasti, nežli sem vkroèilo naše plémì. Mìst nebylo, dìdin jen málo a poøídku a ty jen v nìkterých konèinách, kdež se dochoval chudý ostatek døívìjších obyvatelù cizího jazyka. Pùda skoro všecka odpoèívala netknutá rádlem. Vše bylo pustìjší, divoèejší, rovina, pláò i údolí. Ohromné pralesy se èernaly po horách na pomezí a ze svahù tìch hor táhly se široširými pruhy na míle hluboko do zemì. I tam, vnitø, rozkládaly se pouštì starých, temných hvozdù, mezi nimiž svítily se jasnìjší zelení bujné palouky s vlající hustou, vysokou trávou. Dost bylo tøasovisek houpavé pùdy na šíru i v lesích, dost ošidných bažin køikem vodního ptactva oživených, dost tichých, èerných, jako zakletých slatin, v nichž se zhlížely staré stromy ohromných kmenù s vousinatým, sivým mechem. Lidská stopa tu byla vzácná. Zvìøe však všude hojnì. Nikým nehonìná, nehubená množila se, že jí sotva postaèovala pùda. Po èerných lesích bytoval medvìd, hledaje duté kameny s medovými plásty vèel, od jejichž rojù zvuèely stromy. Divoký kanec rozrýval kyprou lesní pùdu a hustým, spletitým podrostem draly se liška

7

a divoká koèka. Z haluze èíhal mrštný rys, pronikaje bystrým zrakem šero lesní, jímž se neslo zdaleka øvaní ohromného zubra, beroucího se k brodu nebo k prameni. Jelen volnì pøebíhal a s ním stádo laní, na paloucích se páslo hojnì srn, ale také množství vlkù se toulalo a plížilo za koøistí lesem i širou krajinou. Vysoko v slunném povìtøí nad høbety lesù plul král všeho ptactva skalní orel a jemu pøíbuzní. Po skalách, po lesích hnízdila hejna dravého ptactva, luòák i sokol, rarohù rod, jestøáb, krahujec i odrùdy menších dravcù a sov a výrù. Potoky, øeky i jezera hemžily se rybami, a vydra, bytující v šeru starých olší a vrb zarostlých divokým chmelem, mìla hojný lov, bobøi pak nerušenì stavìli své umìlé stavby. V hlas vìtrù a šumìní stromù hrèely potoky, huèely øeky a v jejich bílém písku svítila se na slunci zrna ryzího zlata. Hlubiny zemì byly ještì zamèeny a nikdo na nì neuhodil, aby vydaly poklady rud a vzácného kovu. Všude jará síla a bohatství. Zemì, dobrá svou hojností a plodností, èekala jen na dìlný lid, jenž by užil hojných darù jejích. I pøišel a nevzdìlanou vzdìlal; zvelebil ji tìžkou, lopotnou prací a svatou ji uèinil tím potem svým a krví svou, kterou pak vylil v pøemnohých bojích, háje prací svou dobyté zemì i svého jazyka. Z mateøských konèin slovanských pøišel sem lid, naši pøedkové, se svým vùdcem Èechem. Aj, poènìme o nich tu povìst.

8

O Èechovi
I a Tatrami, v rovinách pøi øece Visle rozkládala se od nepamìti charvátská zemì, èást prvotní veliké vlasti slovanské. V té charvátské zemi bytovala èetná plemena, pøíbuzná jazykem, mravy, zpùsobem života. I stalo se, že se strhly mezi nimi vády a krvavé boje o meze a dìdiny. Vstal rod na rod, pøíbuzní bojovali proti pøíbuzným a hubili se navzájem. V ten èas dva bratøi mocného rodu, oba vojvodové, Èech a Lech, spolu se o to snesli, že opustí rodnou zemi bojem neblahou. Øekli si: „Vyhledejme sobì nových sídel, kdež by nᚠrod žil s pokojem a díla si hledìl.“ Byli uvyklí již po pøedcích pùdu pilnì vzdìlávat, všeliký druh obilí pìstovat i chovat konì a stáda bravu i skotu. Jak se usnesli, tak vykonali. Svolavše své plémì, vzdali obì bohùm, vynesli obrazy dìdù, a rozžehnavše se s otcovskou pùdou, obrátili se na západ slunce, v neznámé konèiny. I bral se rod za rodem, každý poèetných rodin, všichni pøátelé a pøíbuzní. Napøed šli zvìdové a zbrojní muži, prostøed vojvoda Èech, sivé brady, ale statný a silný, jeho bratr Lech a kolem nich vladykové, starostové rodù, všichni na koních. Za nimi

Z

9

starci, ženy a dìti na hrubých vozech, na koních, stáda dobytka, naposled pak opìt zbrojní mužové. Tak brali se nejprve konèinami pøíbuzných plemen, až pøešli hranice charvátské zemì, až pøebøedli Odru øeku a vstoupili do neznámých, hornatých konèin. I tam našli ještì osady, jejichž obyvatelé hovoøili jako oni, a dále také v krajinách pøi Labi øece. Než jak pøešli druhou tuto øeku, byl kraj pustìjší a osad shledali jen poskrov-nu. Byly daleko od sebe a obyvatelé jejich, cizího jazyka, kožemi odìni, neèetní, ale smìlí a srdnatí, stavìli se jim se zbraní v ruce do cesty. Èech a Lech a jejich lid je potøeli, zhubivše jejich chudá obydlí v chatrèích i ve vykopaných jámách, postupovali dále, z lesa do lesa. Zlá byla cesta hlubokými hvozdy, zlá jejich chùze luhy a bažinami, plnými rákosí, ostøice, rozlehlých mechových trsù a rùzných køovin. Zveèera zažehovali ohnì a topili do úsvitu, aby záø, padajíc do tmy lesní, plašila úskoèné, líté šelmy. Tak došli až ke tøetí velké øece, Vltavì, kterហdivoèinou tekla; když i tu pøe-bøedli, poèala si všechna èeleï stýskat, že není konce klopotné cesty a nikde stálého odpoèinutí. Tu vojvoda Èech ukázal na vysokou horu, jež se pøed nimi modrala nad širým, rovinatým krajem, a dìl: „Podejdìme pod tuto horu, tam dìtem, skotu odpoèineme.“ Došli a položili se na úpatí hory, jež slove Øíp. Vojvodové a starší rodu ohledali pùdu vùkol a znamenali, že jest úrodná. Ráno pak za první zoøe vstal Èech a vydal se sám jediný vzhùru na temeno Øípu tichým lesem, plným ještì noèního šera. Když vstoupil na horu, bylo ráno; a hle, široširý kraj se pøed ním rozkládal do nedozírné dálky až k modravým horám rovný a volný, les a chrastina, nivy a luka. Bujnou jeho zelení svítily se øeky jako rozlité støíbro. I zaradoval se praotec Èech nad utìšeným krajem i zamyslil se pak nad ním, jak bohové dají, jak tu bude jeho rodu i budoucím pokolením – Když pak sestoupil, zvìstoval, co zhlédl. Nazejtøí vydali se mnozí kolem hory, aby poznali všecko okolí. Co zhlédli, podobalo se jim, vody velmi rybné, pùda úrodná, všechen zpùsob té krajiny, a oznámili, že se hodí na sídla. Když pak tøetího dne poèalo slunce nad lesy vycházet, povolal Èech bratra a starší a rozkázal svolat všechnu èeleï. Povystoupiv s nimi na místo, odkud vidìli do kraje, promluvil k nim takto: „Již si nebudete stýskat, nebo jsme našli kraj, kde zùstaneme a sídla zarazíme. Vizte, to je ta zemì, kterou jste hledali. Èasto jsem vám o ní mluvil a sliboval, že vás do ní uvedu. To je ta zemì zaslíbená, zvìøe a ptákù plná, medem oplývající. Na všem budete mít hojnost, a bude nám dobrou obranou proti nepøátelùm. Hle, zemì po naší vùli! Jen jména nemá; rozvažte, jakým jménem by mìla být jmenována.“ „Tvým! Tvým nech se jmenuje!“ zvolal jako z božského vnuknutí staøec dlouhé bílé brady, nejstarší všech starostù. Hned všichni, starostové i èeleï, volali jako jedním

10

hlasem: „Tvým! Tvým jménem!“ „Po tobì a se jmenuje!“ Vojvoda Èech, potìšen vùli všeho lidu, poklekl na kolena a líbal zemi, novou vlast svého plemene. A zlíbav ji vstal, a pozvednuv rukou svých do širého kraje, pohnut volal a žehnal: „Vítejž, zemì svatá, nám zaslíbená! Zachovej nás zdravé, zachovej nás bez ourazu a rozmnož nás od národu do národu až navìky!“ Radostnì pak postavil na zemi dìdky, jež v bìlostné rouše nesli z prvotní vlasti, zanítil veliký oheò. I obìtovali na podìkování a pro požehnání zápalnou obì a radovali se všichni. II Všem pak nastala tìžká, lopotná práce. Když se o pùdu rozdìlili, poèali ji vzdìlávat. Kde byl les, ten porazili neb ohnìm vypražili, mýta kluèili, luhy a nivy zkopali, druhého pak léta rádlem zorali. Hned si také obydlí budovali, stavení roubená, slámou krytá. Každý rod o sobì pøebýval u svých pozemkù. Zahrady, role a luka byly dìdinou, spoleèným majetkem všech rodin jednoho rodu, lesy pak, pastvy, øeky a jezera obèinou. Co ves, to rod. Stavení s chlévy a stájemi, s kolnami a humny za nimi v ohradì plotù spletených z proutí nebo sroubených z trámù, stavìli kolem okrouhlé návsi. Co rok pøibývalo kolem osad polí a co rok pùda vydávala hojnìjší žeò. Žito, pšenice, jeèmen, oves i proso hustì se vlnily širými lány; nad nì jasnìji se zelenaly pruhy hebkého lnu i vysokého konopí vedle záhonù plných strakatých makových kvìtù. Luka i lipové háje zvuèely bzukotem vèel, jež kromì lesních brtí chovali v slamìných úlech nebo ve špalcích ze starých kmenù. Co rok byla hojnìjší stáda bravu i skotu a na kobylích polích v ohradách u dìdin prohánìla se bujná høíbata a popásaly se pìkné sveøepice. Volený starosta spravoval všechny v rodu i jeho majetek. Ve jméno rodu modlitby zaèínal i konèil, obìti pøinášel, hosti vítal, rozvadìné v rodu soudil a èeledi práci rozdìloval. Každý mìl svùj úkol, každý své dílo. Ženy domácnosti si hledìly, pøedly, robily plátno i sukno, šily šaty a roucha, èechle, rubáše, suknì mužské i ženské, hace, pláštì, krzna i kožichy. Muži pásli stáda, hájili jich proti šelmám, pracovali na polích, v lese honili divokou zvìø a hubili ji štvaním, ze zásady, šípy, oštìpem, osidly a jámami, do nichž lákali nejvíce vlky, nejhorší zhoubce stád. Živo a èilo bylo v dìdinách a venku. Z pastvin se rozléhal hlas p횝aly nebo dlouhé

11

pastýøské trouby, v polích, na lukách i na sadì hlaholily písnì mladé èeledi. Jen v èas polední nikdo venku nezazpíval ve chvíli hlubokého ticha, kdy vycházely polednice a nesly se v bílém rouše jako svìtlý stín mezi lány k lidským obydlím na zkázu nestøežených dìtí, kdy vycházely divé, škaredé ženy, velikých hlav s nerovnýma oèima, posílající na lidi divoký pláè, kdy se zjevovaly spanilé lesní panny zlatých vlasù s vìncem na hlavì, odìné bìlostným rouchem. Tìch se báli, i jezinek uspávajících, oèi vylupujících, i bludných duší v modravých plaméncích na blatech i baøinách, a ve strachu míjeli jezera nebo lesní tùò, kde ve stínu starých stromù a køovin èíhal vodník, mìnì svou podobu, a kde lákaly do zkázy vodní bledé panny v zelenavém rouše. Nejvíce však se lekali Peruna, hromu vládce, jeho blesku, „božího posla“, a jiných mocných bìsù, kteøí oslabovali tìlo lidské, jeho kosti, a rozum zatemòovali. Je prosili, k studánkám dary pøinášeli, èerné slepice neb holuby, obìti zabíjeli, zvláštì Velesi, aby chránil jejich stáda od moru a žehnal jim. Volnìji bylo v ohradì dìdin. Tu chránili stavení domácí bohové, dìdové, duchové pøedkù, jejichž obrazy stály na posvátném místì u ohništì. I škádlivý šetek, drobounký bùžek s pazourky na rukou i na nohou, pøinášel štìstí domu, i skøítek, jenž opatroval statek, dobytek hlídal a krmil, zato však èeledi v noci spánek rušil. A dokud líhal pod pecí nebo pod prahem domácí had, starý hospodáø, neodešlo štìstí a požehnání. Když padalo za jesenì listí a husté mlhy uléhaly na krajinu, když zemì umrzla a sníh všechen kraj zasypal, shromažïovaly se rodiny v prostorných jizbách povalových stropù, zavøených okenic. Kamenná velká pec je vyhøívala, oheò pak na ohništi osvìtloval. Rudá jeho záø míhala se po stìnách, kde visely štíty tmavými kožemi potažené, tenata, luky, døevìné toulce v jezevèinì, nedlouhý meè, mohutný oštìp i tìžký kamenný mlat, kde parohy jelenù i zubøí rohy vrhaly po stìnách køivolaké stíny. V míhavém tom svìtle ženy pøedly, muži spravovali hospodáøské náèiní, zbraò chystali nebo po namáhavém lovu odpoèívali. A bylo hovorù, rùzných øeèí i starých zpìvù. Lovci vypravovali o zápasech s medvìdy i zubry nebo o divých, zarostlých mužích, kteøí sami nevidìni zavádìjí pøes bludný koøen do lesních pustin a baøin, že se mnohý lovec tak zaveden více z hvozdu nevrátil. A staroch bílých vlasù i bílé brady rozbíhal se myslí po dalekých konèinách prvotní vlasti, vzpomínal na pùtky a boje prvních èasù, na statné hrdiny, na mocného vojvodu, jak vstal, když bylo o pùlnoci pøed bitvou, odjel od vojska a poèal výt jako vlk, a vlk ozval se jemu vytím a poèali výt vlci mnozí. I šla øeè dál o divných zjeveních a vidìních za hustých nocí, na blatech, v širém poli i lesní pustinì, o zmecích ohnivì se nesoucích tmavou nocí, o zlé jedubábì støehoucí živou a mrtvou vodu, o bílých sudièkách zjevujících se u kolébky novorozených, o èarodìjných vìdmách, o zlých a dobrých znameních, a se svatou hrùzou naslouchali

12

13

A bylo hovorù, rùzných øeèí i starých zpìvù.

všichni tajemným vìštbám rodu a plemene. Když oheò uhasl, lehali na lože vystlaná kožemi, poruèivše dìdinu modlitbou dìdùm. Jejich duchové starostnì opatrovali statek potomkù. Žila a kvetla pøíchylnost krve, rodinná láska do kolikátého pokolení, pojíc živé s mrtvými, plynoucí èas s tím, jenž dávno již pøešel. Dìdina v ohradì plotù, snìhem zavátá, ztichla v pusté noci; jen bedlivých psù štìkot v dálku se nesl, kdykoliv vìtøili vlka, jenž se plížil, svítì zelenýma oèima, nebo když krátkým pískotem ozvala se od øeky vydra. V ten èas snìhù a ledu, dlouhých soumrakù a nocí vládla Moøena, až bùh slunce poèal déle, vlídnìji a tepleji hledìt na tváø zemì. I rozbíhala se vodou ledová pouta; veselili se po všech dìdinách, po všem plemeni. Za zpìvu brali se k vodám, k volným teï potokùm, øekám, házeli do nich obraz zimy a smrti a radostným hlaholem vítali Vesnu, líbeznou bohyni jara. Když pak slunce na své dráze stanulo nejvýše, záøíc na osení vlníci se po širých lánech a na luka bujnì kvetoucí, oslavovali všude posvátný èas slunovratu. Noc pøed nejdelším dnem byla jim divoplodnou. Kvítí její rosou zkropené nabývalo èarovné moci, vìští i hojivé, i chránilo jako èernobýl, máti všeho koøení, pøed bìsy a zlými duchy, pøemocnými zvláštì té tajemné noci, i pøed vìdmami, jež se rojily na chlumech i v setmìlých doupatech. V šero té noci svítily z návrší a kopcù veliké ohnì. Jejich záø plála do daleka, a do daleka od nich zaléhaly zpìvy ovìnèených panen a jonákù kolem nich køepèících a velebících moc božího slunce, jeho sílu, jež život dává, a lásku, slunce života. Po letním slunovratu nastávaly žnì, pak pøicházela chladná jeseò, pak zimy èas. Rok míjel po roku. Rodù pøibývalo, množilo se Èechù plémì. Daleká povìst vábila za ním nové zástupy z prvotní vlasti, takže krajiny nejprv osazené všemu lidu již nestaèily. I rozcházely se rody, plemena postupovala dále, v rùzné strany, na pùlnoc i poledne, východ i západ, podél øek i hor, a zakládala nová sídla. I hradce a hrady stavìli za sídlo starostùm a lechùm, na obranu hranic i na ochranu vùbec, zvláštì aby kde mìli ukrýt ženy, starce a dìti i kam zahnat stáda, když by nepøítel vtrhl do zemì. Hradištì vybírali na ostrozích u øek nebo v rovinì mezi lesy, mezi vodami a moèály, že cest k nim nebylo, leda pøes úzké hatì. Kolem hradiš nasypávali vysoké valy okrouhlé, èasto až trojnásobné, s mohutnými obrubami z tvrdých klád roubených i s vysokými sruby v nich a u bran. Také mladší bratr Èechùv, vojvoda Lech, maje velikou èeleï, umínil si postoupit dále na východ slunce. Vojvoda Èech a všichni neradi ho propouštìli, když vùli svou oznámil a odpuštìní bral. Pøátelsky se s ním žehnali a prosili ho, aby daleko od nich neodcházel, kdyby nebezpeèenství od nepøátel na nì trhlo, aby jim jako svému rodu na pomoc pøispìt hledìl.

14

I promluvil k nim Lech: „Ó moji milí bratøí a synové i muži zemì èeské! Nezapomenu nikdy, že jsem z vašeho plemene. Proto nechci od vás odejít tak daleko, abyste nevìdìli vy o mnì a já o vás. Dám vám znamení, abyste vìdìli, v kterých konèinách zarazíme. Tøetího dne po našem odchodu vystupte na Øíp, ještì nežli denice vyjde. Já té chvíle zapálím v lese veliký oheò, a kde uzøíte blesk ohnì a dýmu kouøení, tam znejte mé osazení.“ Když pak øeèeného dne pøed úsvitem vstoupili na temeno Øípu a kolkolem se rozhlíželi, spatøili mezi východem a polednem v mlhavé dáli rudou záplavu, pronikající hustým šerem, po nebi rozlitou. Jak se rozednilo, vidìli v tìch stranách èernavé mraky pod záøícím nebem, to dým nemírného ohnì, jejž vojvoda s èeledí svou zapálil. V tìch místech také Lech zùstal a hned poèal hrad stavìt, jejž velikými valy osypali a od toho kouøení prý Kouøim nazvali.

III Minulo skoro tøicet let od toho èasu, co vešel vojvoda Èech do èeské zemì. A když osmdesátý šestý rok nastal starci, naplnili se jeho dnové a umøel. Udìlali nad ním tryznu a všichni ho oplakávali jako svého otce a naøíkali: „Tys byl nᚠvojvoda i nᚠotec, tys nás uvedl v tyto konèiny, tys byl pravý a vìrný správce své èeledi i všeho plemene. Ach bìda, pøebìda, kdo nás bude spravovat a opatrovat!“

15

Pohøeb praotce Èecha

16

17

A nebylo žádného, kdo by jeho smrti neželel. Duše jeho odešla do ráje, tak vìøili, do konèin vìèného jara, aby tam dále žila v té cti, v tom dùstojenství, v nìmž nebožtík býval mezi svými na zemi. Protož oblékli jeho mrtvolu v nový oblek, v øasný pl᚝, v sukni pøepásanou širokým pásem, lesknoucím se od øetízkù a kovových ozdob, v hace pìknì zbarvené a v støevíce. Na hlavu bílých dlouhých vlasù a bílé dlouhé brady dali mu drahou èepici sobolovou. Tak odìného posadili pøed veèerem na vysokou hranici, na drva pokrytá svrchu vyšívanými rouchami, v háji tmícím se od starých košatých lip a dubù, poblíže trojcestí pro odpoèinutí duše. Pak pøinesli medovinu, ovoce i vonné byliny a položili je k nìmu. Pøinesli také pecen chleba, maso i luk a položili pøed ním, a pøinesli jeho zbraò, oštìp, meè, mlat a èerný štít a vše mu položili po boku. Když pak zabili kohouta a slípku a uvrhli je na hranici, pøistoupil nejbližší pøíbuzný mrtvého vojvody, zapálil kus døeva, a drže je v pravé ruce, blížil se pozpátku k hranici. Dokud ji nezapálil, mìl levou ruku na zádech. Když pak drva chytla, pøicházeli ostatní s planoucími louèemi a házeli je do hranice. Jak zavál silný vítr, zapraskaly plameny a šlehaly vysoko a kouø valil se vzhùru, až ohalil velebnou postavu mrtvého vojvody, jenž naposled sedìl nad shromáždìním svého lidu. A kolem plakali a bìdovali a ženy zpívaly žalozpìvy. Jak hranice shoøela, sebrali kosti a popel a vložili je do popelnice a postavili ji, též ozdoby a zbraò nebožtíkovy, do hrobu, a na hrob nasypali náhrobek, vysokou okrouhlou mohylu. Když se pak od pohøbu z temného háje v èas soumraku navracovali, sbírali kamení i haluzky i listí na zemi a metali je nazpátek pøes hlavu, a nikdo z nich se pøitom neohlédl. Než potom to místo a mohylu za dlouhý èas navštìvovali, tu plakali a klanìli se, žehnajíce vojvodovi svému; a jméno jeho šlo od pokolení do pokolení.

18

O Krokovi a jeho dcerách

Dokud vojvoda Èech vládl, panovaly všude øád a kázeò. Lidé byli poctiví a mezi sebou

vìrní. U chlévù nemìli závor a dveøí nezamykali. Žádného zloèinu tíže nevážili nežli krádeže a loupeže. Byl každý v rodu opatøen, a chudým se stal jenom ten, jenž nechtìje pracovat, byl vyobcován. Než jak lid osiøelý po smrti Èechovì nemìl správce, kazil se a právo hynulo. Nastaly sváry a spory, nejvíce o dìdiny a meze, dály se nátisky a mnozí poèali sami proti sobì bojovat. Když se zlo den ode dne rozmáhalo, sešli se starší rodu k mohyle Èechovì, a vzpomínajíce na mrtvého, pravili mezi sebou: „Vyhledejme sobì vojvodu, který by námi vládl a soudil po zákonu.“ I uradili se, že pošlou k Lechovi, bratru Èechovu, aby na se pøijal správu lidu. Lech však, nemaje v úmyslu v Kouøimštì zùstat, odepøel, ale poradil jim za správce a soudce Kroka, starostu mocného rodu. Ten obýval na hradì, jenž po nìm slul, mezi lesy nad Mží øekou, opodál dìdiny Zbeèna. Zboží mìl hojnost, než i moudrostí a vtipem nad jiné vynikal, takže nejen z jeho rodu, ale ze vší krajiny kolem k nìmu spìchali jako vèely k oulu, aby je soudil. I poslechli Lechovy rady a zvolili všichni z vùle jednostejné Kroka, aby on byl soudcem všeho lidu.

19

Posadivše ho na stolici nad hrobem Èechovým, vstavili mu Èechovu èepici na hlavu; také hùl, kterou vojvoda Èech nosíval, do ruky mu dali a poctivost jemu èinili. Zatím Lech poslal posly do krajin na východ slunce, aby krajiny ohledali. Když se vrátili, oznámili, že shledali za horami, za øekou Odrou zemì široké, plodné a liduprázdné. Lech, uslyšev chválu tìch krajin, rozžehnal se s Krokem, a pojav rodinu svou a èeleï, obrátil se do krajin posly oznaèených. I usadil se tam a zùstal a hrady založil, Hnìzdno, jemuž pro množství orlích hnízd tak pøezdìl, a Krakov, jejž po svém synu nazval. Krok pak èeskou zemí vládl, ji všecku soudil a moudrosti uèil. Jsa vojvodou, sídlil na Budèi. Za nìho tu byla škola, v níž se uèili bohoslužbì, starým zpìvùm i vìštbám a kouzlùm. Tehda mìli kouzelnictví za nejvìtší umìní a toho za vzácného a bohu milého, kdo se mohl honosit vìštím duchem. I moudrý Krok nazíral myslí v temno vìkù. Jednou, aby ohledal vìci minulé i budoucí, rozkázal, aby k nìmu žádný po tøí dny poøád zbìhlé nechodil. Osamìv, vstoupil do rozlehlé sínì velkého srubu na Budèi, a modle se tu, obìtoval bohùm lesním, bohùm horním i bohùm vodním. Bylo za tajemné, posvátné noci letní, kdy po návrších a chlumech plály ohnì a kdy se od nich tišinou rozléhaly zpìvy jonákù i panen. Krok se modlil a bohy a všecky duchy vzýval, aby mu odpovídali a nauèení dali o vìcech budoucích. I pøezvìdìl mnoho v tu chvíli na svých vìštbách a tajemné ty zvìsti, jasné i šeré, poznamenal na bøezových kùrách a uschoval dcerám svým. Pak svolal lechy a starosty a oznámil také jim jedno z toho, co té noci mu z temné budoucnosti prosvitlo v mysli a vìdomí vnuknutím bohù, øka: „Tuto již nebude dále mého bytu, nebo neobstojí Budeè a dlouho nepotrvá. Jiné sídlo musíme hledat.“ Všichni pøisvìdèili a Krok, ihned vybrav si posly, naøizoval: „Zítra pøed slunce východem odtud vykroète a vydejte se mezi poledne a východ, až pøijdete k Vltavì øece, tam hledejte, až vás bohové na pøíhodné místo uvedou.“ I šli v ty konèiny a hledali, až stanuli na pravém bøehu Vltavy na skalnatém ostrohu mezi hlubokými lesy. V jejich modravém šeru valila se tichým tokem široká øeka. V ní se zhlížela vysoká skála, na kteréž poslové pøed slunce západem stanuli, v ní se zhlížely travnaté luèiny na druhém bøehu a temné hvozdy nad nimi na pøíkrých chlumech. Pod tìmi dál se øeka obracela k východu a hlasnì tam šumìly a huèely její prahy v hluboké ticho pralesa. Jak poslové ostroh i lesnatou krajinu kolem obhlédli, všichni jako jednìmi ústy v týž okamžik na té skále zvolali vnuknutím bohù: „To je to místo vyvolené!“ Tak øekli pak i Krok a všichni starší, když sem pøijeli na bystrých koních prohlédnout místo i kraj. I vystavìli tu hrad mistrným dílem tesaøským z mocných klád starých dubù a smrkù, stavení prostorných síní o mohutných sloupech i tichých jizbic, hrad širý s dvory a prostranstvím pro snìmy a shromáždìní lidu, když by se tu sešel obìtovat bohùm neb nastolit vojvodu nebo vyslechnout jeho soud a vùli.

20

To je to místo vyvolené.

21

Kde nebylo strmé skály, vykopali hluboké pøíkopy na ochranu hradu a nasypali náspy, zvýšené roubenou hradbou i sruby. Tìmi také opevnili silnou bránu tìžkých vrat, jimž trám byl závorou. Opodál hradu v háji vyvìral pod starými buky silný pramen, z nìhož èerpali hojnì èisté vody. Té studánce Jezerka øíkali, hradu pak, že stál na vysoké skále, Vyšehrad. Hrad ten byl pak slavným a posvátným po všem èeském plemeni a povìst o nìm šla i do sousedních plemen a dál až do konèin cizího jazyka. Na ten hrad slavnì uvedli Kroka i jeho rodinu a velikou poctivost mu èinili. Milovali moudrého vojvodu, za jehož vlády vrátilo se požehnání veškerým krajinám. Všude si mohli hledìt klidného díla. Oštìp a šíp a všeliká zbraò hubila jen šelmy. Jinak lid vzdìlával pilnì pùdu, lesy kácel a pražil, takže rolí a dìdin stále pøibývalo. Všude mìli hojnost, i v stodolách, i v stájích; mír zùstával, pokud Krok zemi spravoval, a to bylo více než tøímecítma let. Když pak odešel k otcùm, želel ho všechen lid. Popel jeho i zbraò uložili do hrobu vedle mohyly Èechovy. Z rodiny moudrého soudce zùstaly tøi dcery: Kazi, Teta, Libuše. V útlém mládí svém žily na Budèi, kdež se uèily moudrosti s jinými pannami a jinochy svého plemene i s tìmi, kteøí z jiných sem pøicházeli, jako Pøemysl z rodu Stadicù. Nad nì nade všechny, tenkrát i pak, vynikaly Krokovy dcery jako štíhlé lilie nad kvìty luèní moudrostí a myslí ušlechtilou i spanilostí tváøe a postavy, jež byla krásnì na výsost urostlá, takže byly na podiv všem. Z nich Kazi znala všeliké býlí a koøení i jeho moc. Jím hojila rùzné neduhy; než i pouhým slovem krotila bolesti, zažehnávajíc je jménem mocných bohù a duchù. Svým mocným slovem a kouzlem žehnání pøinutkala èasto i sudièky k své vùli a vracela život i tam, kde již unikal posledním dechem. Ta po smrti otcovì sídlila nejèastìji na hradì, jenž stál u hory Oseku poblíže øeky Mže a jenž po ní slul Kazin hrad. Druhá byla Teta, která dle jména svého vystavìla Tetín, hrad velice pevný na vrchu pøíkré skály nad øekou Mží. Bojíc se bohù a bìsù, zavádìla obøady k jejich poctì, uèila lid se jim klanìt a rozlièné obìti èinit. Sama pak èasto vstupovala na horu Pohled nad Tetínem na západ slunce a tu k mraèné modle postavené na skále pod starými duby se modlila a èasto tu obì zažehovala za dne i v teskný soumrak. – S nejvìtší však oddaností vzhlíželi všichni k Libuši, aè vìkem nejmladší. Byla tak spanilá, tìla cudného, chování vlídného, pøitom vážná, v øeèi jistá a rozšafná, že i drsní, bojovní muži tlumili hlas a mírnili slova, když všecka líbezná kráèela kol, že i starci vìkem zkušení a znavení ji velebili, økouce: „Nad máteø je sliènìjší, nad otce moudøejší.“ A s posvátnou bázní mluvili o ní, že bývá u vytržení, že se jí mìní tváø i oèi, když zahoøí vìštím duchem, když hledí v budoucna šero a vidí, co nastat má. Po smrti Krokovì sešli se lechové, vladykové a množství lidu v posvátném háji u pramene Jezerky. Též Krokovy dcery tam pøišly. Pod krytem starých bukù, lip a dubù

22

snesli se starší rodù a všechen lid o to svornì, bez potržky, aby panování zùstalo v rodì Krokovì, pøi jeho nejmladší, Libuši. Starý háj se rozezvuèel radostným pokøikem všech a hlahol jejich zaléhal až k øece do šerých lesù. Jásajíce vedli od Jezerky mladou knìžnu, ovìnèenou, pohnutím zardìlou, na posvátný Vyšehrad. Po boku jí kráèely Kazi a Teta, sestry, a jejich dívky, pøed nimi i za knížecími dcerami kráèeli statní lechové a starostové, vznešení rodem i vìhlasem. Ti, uvedše Libuši na prostorné nádvoøí vojvodského hradu, usadili ji na kamenný stolec pod košatou lipou, kde otec její, moudrý soudce a vladaø, sedával. Mladá knìžna mìla svùj hrad, po ní Libušín nazvaný, který vystavìla vedle lesa táhnoucího se ke vsi Zbeènu. Od svého však nastolení sídlila na Vyšehradì, moudøe odtud vládnouc všemu lidu.

23

O Bivoji

V Libušinì sídle, mocném Vyšehradì, zelenala se zahrada, krásná rùzným stromovím,

køovím i vzácným kvítím. Na div však byla bludivými stezkami; ty rùzno se vinuly, splétaly, rozcházely se a scházely kolem køovin, pod stromy, mezi kvìtinami, trávníkem, všecky sobì podobné tak, že cizí z té èarovné zahrady, plné stejných míst a tajemných koutkù, nenašel východu. V této zahradì Libuše ráda meškala se svými dívkami, èastìji ještì sama, ráno, kdy se na slunci tøpytil rosou každý kvìt a každý list, i podveèer, kdy kmeny stromù planuly rùžovou záøí západu nebo kdy pak v soumrak zèernaly jejich koruny a køoví, kdy bìlavé stezky se tratily v hlubokých stínech. Tou dobou mladá knìžna, urostlé postavy, v bìlavé øíze, s vlasy volnì rozpuštìnými, sama jako svìtlý stín, kráèela volnì, vážným krokem, s hlavou pochýlenou, zamyšlenou, nebo stála, sliènou tváø k nebi obrácenou, jako ve snìní v tichém prosvitu hvìzd nebo mìsíce. Sem jednou zavedla sestru Kazi, jež pøijela na kroèitém koni z Kazína ji navštívit. Zahrada, trávník i stezky spoèívaly již ve stínu, jen vrcholky stromù, hradba mocných trámù a vysoké sruby v pozadí kolem, od dešù a plískanic ztemnìlé, byly zality záplavou posledního svìtla. Zapadalo slunce do tmavých lesù v modravé páøe stopených na vrších za Vltavou. V klid a ticho té chvíle zahlaholil od brány náhlý ryk. Ohlas jeho znìl až do knìžniny zahrady, jasnil se a mohutnìl. Køik mužských hrdel se blížil jako náhlá bouøe. Ze smìsi silných, dalekozvuèných hlasù pronikal výskot a v tom nìkdo na roh zatroubil. Znamení vítìzství huèelo z rohu a neslo se širým hradem s radostným pokøikem. Sestry vytržené z hovoru stanuly, naslouchaly. Vtom pøichvátal vladaø hradu všechen vzrušený a prosil je, aby se šly podívat, aby vstoupily na nádvoøí. –

24

Tam volným prostranstvím kráèel v hluèném prùvodu hradních strážcù a jiných mužù vysoký mladý muž statného tìla, s rukama do týla vztaženýma, jak nesl nìjaké bøímì. Zardìlou, osmahlou tváø mìl dopøedu pochýlenu a zpod èapky splývaly kolem ní i do èela mu padaly tmavé kadeøavé vlasy. S úžasem hledìly knìžny na nìj i na jeho bøímì: na divokého, živého kance, kterého drže za hrotité boltce, nesl na zádech bøichem vzhùru. Mladý ten lovec bez oštìpu, s meèem u širokého pasu v pochvì zaraženým, v obuvi zablácené i na pøiléhavých nohavicích všechen bahnem postøíkaný, nesl hrozné to bøímì jako lehký mìch. Kráèel pevnì a jistì, nohy se mu netøásly, aniž krok mu vázl. Kolem jásali staøí muži i jonáci a ukazovali rukama i oštìpy na starého silného „sekáèe“ ryšavì hnìdého, ohromné hlavy, èerného rypáku, z nìhož se probìlávaly a leskly zahnuté mocné tesáky. Kanec sebou škubal, èernými kopyty kopal, zuby klektal a oèka krví podlitá zuøivì obracel. Všichni v zástupu ztichli, když Libuši a Kazi zhlédli. Smìlý pak lovec, jenž byl Bivoj, Sudivojùv syn, zastavil se u schodù, jež vedly pod silné sloupy stojící pøede dveømi k veliké síni. Na tìch schodech stály knìžny. Bivoj v èele všech mužù, maje líté zvíøe na zádech, pozdravil Libuši i její sestru a pravil: „Tu nesu to zle škodné zvíøe, divého kance z Kavèí hory. A zhyne pøed tvýma oèima, chceš-li.“ Když Libuše kynula, a se tak stane, vzkøikli mužové kolem a chystali meèe a oštìpy. Než Bivoj zvolal do jejich shonu a hluku: „Sám se postavím proti nìmu. Jᝠho lapil, a ho také zabiju. Vy sevøete kolo; kdyby chtìl prorazit. A nejprve mnì položte k nohám oštìp.“ Stalo se, jak øekl. Muži rozestavili se prostornì kolem a pøichystali zbraò. Nikdo z nich nespustil oèi z Bivoje, jenž pøehlédnuv kolo, upøel naposled jiskrný zrak na knìžny výše stojící, na Libuši, zvláštì však na její sestru. Ta vzrušena hledìla na statného muže, jejž poprvé spatøila v háji u Jezerky, na nìjž pak èasto vzpomínala. Teï ji tìšilo toto mužství, jeho síla, udatenství, než pøece se jí srdce pohnulo strachem a oèi bezdìky zamrkaly, jak Bivoj se rozkroèiv mrštil kancem vší silou pøes hlavu pøed se, že až zemì zadunìla od toho pádu. Nežli však kanec dopadl, sehnul se Bivoj, a zdvihnuv tìžký oštìp lesklého hrotu, sevøel ho obìma rukama a èekal. Starý, silný sekáè na okamžik ležel na zemi roztažen jakoby bez sebe. Ale již se mu bøicho pohnulo, høeben dlouhých štìtin na høbetì se zježil jako høíva, bìlmo oèí v èerné hlavì se zablýskalo. Vráz se vymrštil ze zemì a hnal jako šipka, nehledì vpravo ni vlevo, s rozevøenou tlamou, z níž se ostré tesáky bìlaly, pøímo na Bivoje, zuøivostí slepý. Vše kolem jako pìna ztichlo, když kanec divoce vyrazil a když se tak oboøil. Ale již vykøikl kdekdo z mužských, i hradských žen a dívek. Muži køièeli a zbraní mávali, jak sekáè nabìhl na Bivojùv oštìp. Proud krve vytryskl z tlamy zvíøete; vzepjalo se, naposled, a jako skoseno skácelo se na zem; krev se z nìho valila a zalévala kolem pùdu.

25

Bivoj vytrhl oštìp z poraženého a šlápl pravou nohou na štìtinaté tìlo hynoucího zvíøete. Pak utøev sobì z èela i tváøe pot, promluvil ke knìžnám: „Již ne-bude nikoho strašit a bìhat do škod!“ a dupl po hlavì zvíøete. Vtom statný vladaø hradní, povystoupiv k nìmu pøed knìžny, pravil: „Aby tì bohové pozdravili! Tys kraji uvolnil. Byl to sekáè zlý, hlavní, šestiletý,“ a vladaø na kance ukazoval, „a nebezpeèný, hrùza a postrach kol Kavèí hory. Co škody natropil! Na obilí, jehož celé lány rozválel, i na zvíøatech, na lovèích psech nejvíce, i na koních. Když Svatoslav Božejùv na nìj vyjel, ten sekáè tu jeho koni hruï a bøicho rozerval. Tak vysoko vyskakoval. I nejednoho muže smrtelnì proklál. Šel z nìho strach, již pøed ním utíkali a skrývali se i muži. Až tu Bivoj –“ Nedomluvil; zahuèel radostnì kolem zástup na pochvalu i z vdìènosti. A knìžny, níž postoupivše, hledìly na silné zvíøe, Libuše pak se zeptala, jak je ulovil, jak je tak lapil. I ztichlo vše kolem; Kazi upírala na silného lovce oèi nad-šenì záøící a dychtivì naslouchala se všemi, jak Bivoj vypravoval: „Hnìtlo mne a zlobilo, že ten sekáè tu tropil tolik škod a že se ho všichni tak báli. Úvalem kolem Kavèí hory již nikdo nechtìl jít. Tam se zdržoval, samotáøsky, tam ležel, tam se proti každému stavìl, tam roztrhal tolik lidí a koní a psù bez poètu. I vystopoval jsem, kde se do lože zahrabává, a tmavou kaluž pod starými buky. V té se za poledne brodil a válel. Pak, když jej komáøi zle již sekali, drhl se o kmeny dubù a vycházíval na žír do polí smìle a jistì. Èlovìku se nevyhnul, žádnému, každého napadl. Dnes jsem se na nìj vypravil. Chtìl jsem èekat, až by se vracel z pastvy. Ale jen jsem zašel na kraj úvalu, vyrazil z houští proti mnì, náhle, znenadání a tak prudce, že jsem se mu nemohl postavit s oštìpem. Bylo na volném místì; strom nablízku žádný.

26

„Tu nesu to zle škodné zvíøe, divého kance z Kavèí hory.“

27

Nemohl jsem odskoèit, a na zemi se vrhnout, toho jsem nechtìl. Døíve nežli jsem toto vypovìdìl, byl u mne a hned se mi hnal po nohou a hned hlavou hodil; ale nežli jí dozadu trhl, aby mnì zpùsobil dlouhou ránu, chytl jsem ho za uši. A držel jsem ho a nepustil. A on chrochtal a trhal sebou jako zbìsilý a zuby mu klektaly. Ale již jsem ho mìl na plecích a chvátal jsem s ním sem.“ Znovu zahluèel kol radostný hlahol; když ztichl, mladá knìžna vlídnì promluvila k Bivoji: „Bohové ti žehnali i tvé síle. Uvolnils krajinì a zachovals její role pøed nový-mi škodami. Díky tobì, mé i všech. Teï, stateèný lovèe, pojï, odpoèiò údùm, posilni se a pohov si.“ Kynula vladaøi a ten, vzav Bivoje, vedl ho po schodech do velké sínì, kamž za nimi vešli pøední z hradských mužù a z podhradí i z tìch, kteøí potkavše Bivoje cestou na Vyšehrad již ho neopustili a vyprovodili ho tam s jeho podivným, živým bøemenem. Síò byla nevysoká, ale prostorná. Ohromný trám táhl se po celé délce povalového stropu, jejž také podpíraly mohutné sloupy divných záøezù malovaných. Na sloupech visely tu losí parohy, zbraò a štíty, tam rohy zubrù nebo medvìdí kože vzácné velikosti. Muži zasedli kol tìžkých stolù i kolem špalkù ze staletých dubù, když zavedli Bivoje za pøední stùl v pravém rohu té sínì. Všude po stolech stavìli veliké džbány plné medoviny a lili z nich zlatovì žlutý nápoj do korbelù a hlinìných i døevìných èíší. Muži pili a pøipíjeli Bivoji, na jeho sílu. Mladý hrdina potìšen, rád slyšel všechnu tu chválu; jeho zraky však tajnì obracely se po nevysokých tìžkých dveøích s døevìným zámkem, jimiž odešla ze sínì Libuše knìžna i její sestra. Na tu Bivoj myslil i v šumném tom hluku, i na to, kdyby ji ještì mohl zhlédnout. Zatím již v korunách, na hradbách i na vysokých srubech pohasla zlatì rùžová záø. Hluboké stíny lehly nádvoøím. Do vyšší pak sínì padalo okny otevøených okenic svìtlo letního, dlouhého soumraku. V nìm zjevily se mladé knìžny, vystoupivše zas onìmi dveømi ze šera za sloupy. Dívka z jejich družiny nesla za nimi cosi ve vydìlané koži; když pak na rozkaz Libušin uzlík na stole rozbalila, zatøpytil se tam krásný mužský pás. Byl široký, rudými øemínky ozdobnì prošívaný, støíbrnými drobnými høeby všechen pobitý, jako okutý, s bronzovými puklami a lesklým øetízkem. Ten chøestil o skvostné kování, jak se jen pásem hnulo. Mladá knìžna jej Bivoji podala, aby ho vzal odmìnou, že je z pokladu jejího otce a že mu ho sestra Kazi sama vybrala. „Je v tom pásu zašita haluzka mocného býlí a hadí zub,“ dodala Kazi mile. „Chodì v tom pásu po lesích, nikdy nezbloudíš, ani za tmavé noci, vždy odolᚠbludnému koøení i vìdmám a všem pøíšerám noèním.“ Mladý hrdina se knìžnám klanìl; klanìl se a dìkoval, a všichni kol pozdravili hluènì Libuši a Kazi, že tak uctily mužnou sílu a udatenství. Knìžny odešly a hlasnì zase

28

vybuchlo veselí všech a trvalo až do noci. Pak‚ když se mužové rozešli po hojném jídle a pití, zavedl hradní vladaø Bivoje do tiché komory na lože z ovèích koží. Usnul mladý hrdina a spal tvrdý spánek až do jitra. Když nastalo zejtra ráno, chystal se Bivoj na cestu domù, do své dìdiny, jejímž byl vladykou. Jak o tom zvìdìl vladaø hradu, oznámil Bivoji, že na nìj èeká kùò, že mu ho dala knìžna osedlat, a že Kazi tou chvílí se také chystá na cestu, zpátky na svùj hrad. Pøepásán skvostným pásem, jejž vèera darem dostal, vsedl jarý a svìží Bivoj na bystrého hnìdáka lesklé srsti, když se byl knìžnì poklonil a jí podìkoval. I pøidal se k družinì její sestry. V bránì se zpìt ohlédl, on a všichni se pak ohlíželi vzhùru po bránì, po bøev-nu nad ní, na nìmž trèela useknutá veliká hlava divého kance, jejž vèera skolil. Èernala se, štìtinatá, mocného rypáku, ceníc bílé tesáky, a pøipomínala sílu Bivojovu. Kazi nenechala Bivoje v družinì. Jel po jejím boku drahný kus, a když pak dojeli na rozcestí, bez rozmyšlení sobì zajel a dal se její cestou, až pod její hrad, jenž se mocnými náspy svými zhlížel v øece Mži. – Nežli pak jeseò minula, opustil Bivoj svou dìdinu a rod, aby navždy zùstal na Kazinì hradì. Oblíbila si ho Kazi tak, že ho pojala za manžela.

29

O Libuši

Jako kdysi ke Krokovi, tak chodili také k Libuši zblízka i zdaleka lidé ve svých

rozepøích. K její moudrosti se utíkali žádat za nález. A ona spravedlivì soudíc, èinila moudrá narovnání mezi odpornými stranami. V ten èas se dva sousedé, oba starostové rodù, svadili o meze a role. Svadili se prudce, potupili, vyèetli si máteø a dìdy, až mezi nimi i jejich rody povadla dobrá vùle sousedská do koøene a vybujelo záští. Žádný nechtìl v tom sporu povolit, každý byl jako z køemene, a jakmile nastal èas, kdy knìžna zasedala na soudu, chvátali oba na Vyšehrad. Tam Libuše v bìlostném vínku kol èela sedìla soudíc pod košatou lipou na povýšeném stolci kobercem prostøeném. Vpravo pak, vlevo dvanácte kmetù, dvanácte hospodáøù nejmocnìjších rodù, mužové statní i bílých už brad. Pøed nimi prostorou kolem zástup, lid èeledí i mužové, ženy i starostové, již pøišli na soud nebo se zastat nìkoho ze svých rodù.

30

Tu pøed knìžnu a soud vystoupili oba rozvadìní sousedé. Mladší zle žaloval, že starší proti právu chce meze a role. Starší, muž plné, husté brady, chmurný jako mrak, skoèil mu do øeèi. Zostra a zkrátka žádal a chtìl, aby se stalo po jeho vùli, a nedbal, že by bylo køivdou jeho sousedu. Když Libuše vyslechla toho i toho a rozvážila pøi, když pøednímu kmetu pak oznámila svùj nález a když kmeti, uváživše mezi sebou pøi a rozsudek, pøisvìdèili, ohlásila knìžna, jak nalezla za právo: že mladšímu se dìje køivda, že jeho jsou role i meze. Nedoøekla, a již tu starší, jak jím zalomcoval divoký hnìv, udeøil vysokou holí tøikrát do zemì a do temna zardìlý, jiskøe oèima vykøikl, zaklel a zaèal, jako když náhlý lijavec spustí: „Takové tu právo! Však což nevíme, kdo soudí, že ženská! Ženská dlouhých vlasù, ale krátkého rozumu. Pøíst umí, jehlou šít, na to je, ale ne soudit. A šije, a pøede, ale a nesoudí. Hanba nám mužùm!“ A pìstí se do hlavy bil a za vášnivé øeèi slinou si bradu tøísnil. „Hanba nám! Kde jinde v kterém plemeni, kde jinde vládne mužùm žena? Jen nám, jenom nám, a proto jsme za posmìch. To je líp zhynout nežli snášet takovou vládu!“ Všichni kol strnuli nad divokou øeèí. Rumìnec studu polil knìžnino líce a srdcem jí pohnuly zlá potupa i žal nad takovým nevdìkem. Než hanobiteli pøehovìla. Jemu neodpovìdìla. Na kmetech, na zástupu tkvìl její rozèilený zrak, a když nikdo vášnivce nezakøikl, když se nikdo neozval, promluvila k zástupu dùstojnì, vznešenì, aè se její hlas pohnutím tøásl: „Jest tak. Ženská jsem a jako žena se chovám; že vás nesoudím železnou metlou, zdá se vám, že málo rozumím. Je potøeba, abyste mìli správce nad ženu pøísnìjšího. Mìjtež ho! Žádost vaše se vyplní. Nyní jdìte s pokojem domù. Valný snìm nech zvolí si vojvodu. A koho si zvolí, toho já budu mít za muže...“ Tak promluvivši, odešla z nádvoøí do hradu a hned poslala jízdné posly na Kazin a Tetin hrad pro své sestry. Sama pak odešla do èarovné zahrady do nejzazšího kouta, šerého hustým køovím a košatými lipami, na posvátné místo, kam nikdo kromì ní a jejích sester nesmìl vkroèit. Tam ve stínu lip stál na døevìných sloupech pøístøešek z plochých kamenù, od rozchodníku a mechu zelených. Pod touto støechou prokmitala se mdlým leskem støíbrná hlava se zlatými vousy døevìné modly, stojící na balvanu hrubì tesaném. Tu modlu bohem nazývali a Perun jmenovali. Libuše pøed ní klekla a klanìla se; pak usednuvši pod balvan u nohou modly, zùstala tu ostatek dne i pøes západ slunce, i když pod stromy se již tmìlo a veèerní vítr šoumal

31

keøem i køovinou. Sedìla zamyšlená, nehnutì, sama jako socha, na mysli pøemítajíc o tom, co se jí stalo, co bude, jakého knížete si lid zvolí, jakého smýšlení budou sestry a budou-li s ní zajedno. Až pak náhle vstala, kdy v setmìlé zahradì se pøed ní zjevily Kazi a Teta. Vladaø hradu, jenž sestry, jak pøijely, od brány až k zahradì provodil, zùstal na stráži u vchodu a èekal. Co Libuše sestrám øekla nebo vyznala, o èem všechny tøi vìštím duchem nadané jednaly u Perunovy modly, o èem se radily, nezvìdìl nikdo. Letní noc byla již na sklonku, nebe bledlo a za hradem, za jeho sruby, hradbou a stromy prošlehl úsvitu zsinalý pruh. V tu chvíli, kdy vanul už chlad prvního jitra, vracely se Krokovy dcery zahradou. Prostøed svých sester, jež byly v rouškách, Libuše s bìlostným vínkem kol èela, klidnìjší, se zrakem pøed se upøeným. Braly se mlèky jako stíny a vladaø udiven hledìl za nimi, jak ho beze slova minuly, jak stoupaly po schodech k velké síni, až zmizely mezi mocnými sloupy výstupku, jenž všechen byl ještì ve stínech ranního šera. Hned po ránu vyslala Libuše posly svolávat na valný snìm, aby se shromáždil národ. Když pak bylo po hlavních žních a urèený den nastal, sjelo se i sešlo množství mužù ze všeho plemene, starostové rodù i z èeledí mnozí, staøí, mladí, koòmo, pìšky, v èapkách, sukních i v pláštích; než i vyzbrojení, v pøílbách, s meèem i lukem pøijeli, neb místem byla cesta pustinou i hvozdy. Pøibyli mnozí zdaleka, až od konèin zemì, od zlièanských hranic i pšovských, jež byly na východ slunce; jiní od pùlnoci, kde sousedili s luèanským hrdým plemenem a s Litomìøici, a jiní od poledne z té strany, kudy se chodilo k Netolicùm a k Doudlebùm. Mnozí pøišli od širých lesù za Krokovým hradem a Stebnem, jimiž vedla cesta k Domažlicùm a dál do Nìmec, do bavorské zemì. V èetných staveních rozlehlého podhradí, kdež robili ozdobná sedla, uzdy, tømeny i ostruhy, zbraò a štíty, po krajích i napøíè pevnì kované èerným železem nebo rudì svítivou mìdí, nebylo dosti pøístøeší pro pøibylé hosti. Jejich pak konì stáli uvázáni u plotù nebo pod krytem stromù. Hluèno bylo v podhradí, hluèno na bøehu øeky. Známí a pøíbuzní se vesele vítali, o rolích a honu, o zbrani a pùtkách mluvili, nejvíce však o sporu tìch dvou vladyk, o soudì Libušinì, a co nyní bude a koho volit za vojvodu. Jak se blížila chvíle snìmu, jak z hradeb a srubù hlasno zatroubili, hrnuli se muži vzhùru k Vyšehradu jedním proudem, jenž na chvíli se zarážel pøed hradní branou mezi dvìma sruby. Tam každý pozvedl hlavu a žasna pohlížel na ohromnou kanèí hlavu na trámì pøibitou. Ukazovali si ji, a jméno Bivojovo vyslovil tu každý s pochvalou nebo

32

v obdivu. A dál se pak hrnul proud, vysokou branou, až zarazil na širém nádvoøí pøed knížecím stolcem. Vedle nìho byly dvì poctivé stolice, jedna vpravo, druhá vlevo; na ty usedly Kazi a Teta po boku Libušinì. Všichni se knìžnì znízka poklonili. Ona pak vážnì pokynuvši ze stolce promluvila: „Slyšeli jste, proè jsem vás, lechy, vladyky a všechen národ, sem svolala. Svobody si vážit neumíte. Poznala jsem to i zkusila. Z vnuknutí bohù jsem oznámila, že již vám nebudu vládnout, protože ve svém srdci žádáte si vladaøe muže. Toužíte po vojvodovi, jenž bude brát vaše syny a vaše dcery ke svým službám a také ze skotu vašeho i koní vezme nejlepší dle libosti. Sloužit chcete, jak jste nesloužili, a daò dávat po popelici, kunì a pláténku, až vám bude teskno i hoøko. Než zato nebudete mít té hanby, že vám vládne žena. Nechci vás strašit, øíkám opìt, co jsem øekla z vnuknutí bohù a co také zjevil mým sestrám duch vìští. Volte vojvodu, moudøe však a opatrnì, nebo snadno je vládce dosadit, ale tìžko dosazeného sesadit. Stojíte-li na své mysli, všechno se vyplní, a žádáte-li si, poradím vám a oznámím jeho jméno i místo!“ „Oznam! Oznam!“ „Poraï! Poraï!“ vzkøikli a volali všichni jako jednìmi ústy. Zástupy døíve jako zeï klidnì stojící a naslouchající pohnuly se vzrušením a hrnuly se, tlaèily ke stolci, jako když pøed náhlým vìtrem hrnou se vlny obilným lánem. Vtom Libuše v bìlostném rouše, s vínkem kol èela, vstala a vztyèená nad nimi vztáhla ruce proti nim. Naráz vše ztichlo; každý hned stanul, hledì na vznešenou knìžnu. Pozdvihši prst, ukázala k pùlnoèním horám a øekla: „Hle, za onìmi horami v Lemuzích je øeka neveliká, Bìlina jménem. Blízko té øeky je dìdina, v ní Stadicù rod. Od té dìdiny nedaleko je oulehle na dél i na šíø sto dvacet krokù, oulehle divná, leží uprostøed mezi tolika rolemi, a pøece k žádné nenáleží. Tam oøe vᚠvojvoda dvìma strakatými voly. Jeden vùl má hlavu bílou, druhý jest od èela po høbetì bílý a má zadní nohy bílé. Nyní vezmìte sukni a pl᚝ i pøevlaky, jak se na kníže sluší, jdìte a vyøiïte muži vzkázání od národa a ode mne a pøiveïte sobì knížete a mnì manžela. Pøemysl slove a jeho pokolení bude panovat v celé této zemi, všem plemenùm navìky.“ Když pak ustanoveni starostové nejpøednìjších rodù, kteøí by muži ze Stadic pøednesli, na èem zùstal lid a knìžna, promluvila k nim Libuše: „Cesty hledat nebudete, aniž se ptát. Mùj kùò vás povede; za tím jet neváhejte. Ten vás dovede a zpátky pøivede pravou cestou. Pøed kterým on èlovìkem se zastaví a zaøehce, ten jest, o kterém jsem mluvila. Tu mnì teprv uvìøíte, když svého vojvodu na železném stole jíst uzøíte.“

33

Jak Libuše pokynula, vyveden její jízdní kùò. Bìlouš byl širokého krku, z nìhož hustì splývala dlouhá høíva. Mìl ozdobné sedlo, pod sedlem kosmatou kùži a široké prsosiny leskly se mu bronzovými kotouèi a puklami. Jak mu na sedlo naložili sukni, pl᚝ a pøevlaky, vykroèil a vladycké poselstvo vydalo se za ním na cestu.

Kùò vykroèil a vladycké poselstvo vydalo se za ním...

34

O Pøemyslovi
ylo za první jesenì, v sluneèný, tichý den. Libušin kùò šel bystøe, urèitým krokem; nikdo z mužù ho nevedl, ni slovem neøídil. Šel jistì, tak jako by kráèel ke svému chlévu, až mužové žasli, až víry došlo domnìní, tou cestou kùò že poprvé nejde, že knìžna jízdou pøíšernou èasto tu jezdila za veèerního soumraku, a zase než zapìly kury, že se vracela do svého dvora. Ani krok nevyboèil bìlouš z cesty. Nic ho nesvedlo z jeho dráhy. Nejednou minuli stádo koní se pasoucích; jejich veselý øehot ho vítal a vábil. Než bìlouš kráèel dál, ni vpravo, ni vlevo zrakù neobraceje. Když pak v širém poli zasedli pod planou hruškou nebo ve slabém stínu rudokmenné sosny, aby si odpoèinuli, kùò knìžnin, tiše postáv, sám první zase vykroèil na další cestu. Tak pøejeli hory a plánì, až tøetího dne ráno se blížili k dìdinì mezi stránìmi, kraj úzkého dolu, jímž øeka tekla. Když už dojíždìli, vbìhl jim jakýs chlapec v oustrety. Toho se zeptali pravíce: „Ej, dobrý chlapeèku, to-li jsou Stadici? A je-li v nich muž jménem Pøemysl?“ „Jsou, to jsou Stadici,“ øeklo jim pachole. „A tamhle Pøemysl v poli voly pohání.“ Spatøili opodál muže vysoké postavy, an v lýèených støevících za pluhem statnì kráèel a pobízel ostnem spøežení strakatých volù. Jeden z nich mìl hlavu bílou, druhý byl od èela po høbetì bílý a mìl zadní nohy též jako sníh. I jeli k oráèi širokou mezí, a když se mu pøiblížili, zastavil se knìžnin kùò, pak se vráz vzboèil, vzepjal, radostí øehtaje. A pak se zas na pøední spustil, sehnul hlavu pøed mladým oráèem, jenž zarazil pluh a zastavil voly.

B

35

Vladykové vzali z bìlouše knížecí roucho: sukni dlouhou, vzácnou kožešinou lemovanou, drahý a krásný pl᚝ i pøevlaky, pøistoupili k Pøemyslovi, a nízko se mu klaníce, pozdravili ho. „Muži blažený, kníže nám bohy souzený, buï zdráv a vítej! Pus voly, roucho zmìò, na kùò se raè posadit a s námi jet. Knìžna Libuše a všechen národ Èechùv ti vzkazují, abys s námi pøijel a pøijal vládu tobì a tvým potomkùm souzenou. Zvolili jsme tebe za svého soudce, ochránce a knížete.“ Pøemysl mlèky poslouchal, mlèky pak zabodl do zemì otku, kterou mìl v ruce, a pustil voly. Jho jim snímaje, pravil: „Jdìte, odkud jste pøišli.“ Jen to vyøkl, a již se vznesli a zmizeli oba mžikem. Pod dìdinou zanikli ve velké skále, jež se jim otevøela a hned zase zavøela, že nebylo po nich ani stopy. K poslùm pak Pøemysl takto promluvil: „Žel, že jste tak ráno pøišli. Kdybych byl mohl tuto roli doorat, byla by po všecky èasy hojnost chleba. Ale že jste si pospíšili a mnì mé dílo pøerušili, vìzte, že bude v zemi èasto bývat hlad.“ Zatím jako by zemì dala suchému ostnu vráz mízu a život. Poèal lískový prut puèet jako na jaøe v keøi, a hned také tøi odnože vyhnal, tøi ratolesti, na nichž se zelenalo svìží listí i mladé oøechy. Poslové žasli, vidouce ten div divoucí. Než Pøemysl jich prosil, aby podle nìho ke stolu usedli, a zval je na snídani. Obrátil pluh, a vzav z meze lýèenou kabeli, vyložil z ní pecen a sýr na jasnou radlici na slunci se svítící. „To ten železný stùl, o kterém Libuše mluvila!“ Tak si každý z vladykù v duchu pøipomnìl a žasl. Jak s Pøemyslem kol pluhu snídali a z jeho džbánu pili, uschly dvì ratolesti na lísce a hned opadly; tøetí však rostla kvapem a bujnì do výše i na šíø. Z toho až bázeò hosti pojala. Ukazovali si ten div a ptali se Pøemysla, co to znamená, že dvì z tìch haluzí zhynuly a jenom jediná zùstala. „To vám povím,“ Pøemysl vece. „Vìzte, že z mého pokolení zaènou mnozí panovat, ale toliko jediný pán a vladaø ostane.“ Pak se ho poslové ptali, proè ne na mezi, ale na železe jí. „Proto jím na železném stole,“ odvìtil zvolený kníže, „abyste vìdìli, že rod mùj bude železný u vládì. Železo však u vážnosti mìjte! Jím v èas pokoje role orejte, v èas zlý se jím proti nepøíteli chraòte! Dokud Èechové budou mít takový stùl, nepøátele své pøemohou. Když pak cizozemci ten stùl jim odejmou, Èechové pozbudou své svobody!“ Tak povìdìv, vstal a šel s posly do dìdiny rozžehnat se se svým rodem, nyní tak poctìným a povzneseným. Odìn pak v knížecí roucho s blýsknavým pásem, obut obuví knížecí vsedl na bìlouše, jenž pod ním opìt vesele zaøehtal. Když pak cestou se vladykové Pøemysla ptali, proè vzal s sebou kabelu a støevíce z lipového lýèí, odpovìdìl: „Na to jsem je dal vám a dám navìky uschovat, aby moji potomci vìdìli, odkud pošli, aby živi byli v bázni a lidí sobì svìøených netiskli z hrdosti, ponìvadž jsme si všichni rovni.“

36

Když pak cestu dokonali a jižjiž pøicházeli k Vyšehradu, vyšla jim Libuše vstøíc v støíbrolesklé èelence, se vzácnými korály jantaru a chalcedonu na bílém hrdle. Šla v bìlostné øíze, krásná a vznešená, a radostné pohnutí záøilo jí z oèí, které již zdaleka vyhlížely Pøemysla na bìlouši v èele poselstva. S knìžnou šly její dívky, šli dvoøané a nejpøednìjší ze všech rodù, kteøí tu jako všechen valný snìm èekali na poselstvo a nového knížete. I zaradovali se všichni, jak ho zhlédli, slièného, statného muže. Nejvíce mladá knìžna, jež vídala ženicha na Budèi. Nyní si podali pravice a blaženi vešli do hradu; s nimi všechen národ u velikém veselí, a za jásotu všech posazen Pøemysl na kamenný stolec knížecí. I slavili nového knížete i sòatek jeho s Libuší. Slavili jej v podhradí i nahoøe na hradì. Tam dvoøané a hosté zasedli ke stolùm na veliké síni na prostorném dvoøe a hodovali. Jedli hojná jídla a pili hojnì medoviny, pili a pìli nebo naslouchali pìvcùm, jak hráli na struny a zpívali staré zpìvy o hrdinách a bojích zašlých dob. Slavili volbu, slavili sòatek za dne, slavili jej dlouho do noci za svitu ohòù a smolnic. A když ohnì pohasly a nad lesy se již zardívalo ranní zoøe, ještì zvuèel Vyšehrad, ještì zvuèelo podhradí hluèným veselím a ranní vítr nesl jeho ohlas za øeku ke tmavým lesùm stopeným v bìlavé mlze.

Všechen velký poklad mu ukázala.

37

Libušina proroctví
ak uvedla Libuše Pøemysla na knížecí stolec. A když bylo po svatbách, sestoupila s ním do hluboké sínì pod zemí, ve skále vylámané, zavøené tìžkým poklopem, hrubì okutým. V té kobce svítily ze stìny i hrubé stoly podél zdi leskem rùzného kovu: železa a bronzu, støíbra i zlata, jak tam visely meèe, bité pásy, šišaté pøílby, kroužkové brnì, štíty krásnì kované, jak tam ležely náramky, spínadla, prsteny i èelenky ze støíbrného drátu i šòùry korálù z jantaru, kamene, skla i kovu, kusy ryzího støíbra vedle velkých okøínù plných rýžovaného zlata. Všechen velký poklad mu ukázala, neb byl teï také jeho. Také jej uvedla do své zahrady, na posvátné místo pod starými stromy, kdež se leskla støíbrná hlava chmurného Peruna. Tam na jaøe, za léta sedali sami u vážných hovorech. I v šeru posvátného háje nad Jezerkou èasto meškali, tam, kde Libuše za svobodna se svými pannami pobývala, kdež se koupávala, kdež jí její dívky krásné vlasy rozèesávaly a líbezné písnì jí zpívaly. Teï tam s manželem zamýšlela øád a právo. Tenkráte Pøemysl ustanovil mnohé zákony, jimiž bujný lid v kázeò uvedl a jimiž se pak spravovali jeho potomci za mnohé vìky. Tenkráte také Libuše promluvila vnuknutím vìštího ducha. Kdys stanula s Pøemyslem a s družinou i staršími lidu na skalném srázu vysoko nad Vltavou. Dlouhé stíny již ležely na kvetoucích bujných lukách na dole, kdež hrnul se Botiè potok pod olšemi, javory i klenbou vysokých vrb. Háj na Vlèí Bránì byl zalit žlutým už svìtlem; v nìm zlatem zahoøely obilné lány na dole pod Vlèí Branou i nad

T

38

dolem po širé výšinì na pravém bøehu. Všichni hledìli na krásnou ourodu, na žloutnoucí lány a všichni se divili hojnému požehnání. Vtom starý vladyka v družinì nahlas si pøipomnìl, jak tu bývalo tenkráte pøed lety, když tu stanul s posly, jak je vyslal nebožtík vojvoda žehnané pamìti hledat místa k novému hradu. „Jaká tu byla pustina! Les a les, jako tam!“ a mávl na západ, na lesnaté vrchy za øekou, svítící se na slunci. Ze záøící hladiny její vystupovaly ostrovy divoce zarostlé, spousta jejich stromoví a hustého podrostu. Ptáci kroužili hejnem nad nimi a z èerných stínù pod stromy u bøehu, kde z kmenù a keøù se houpal divoký chmel, hluèel rákosím zmatený køik vodního ptactva. Všichni na vyšehradské skále upøeli zraky tam, kam starý vladyka ukázal: pøes ostrovy, za øeku, na širé lesy, jež se táhly od bøehu vzhùru po stráních, Petøínem, Strahovem i po všem podlouhlém vrchu pøi nìm a všude v tìch stranách. Již v modravé šero se halily staré ty hvozdy. Nad jejich høbet vystupoval v dáli rovný sloup svìtlého dýmu, prorážený sluncem; jistì nìjaký lovec zažehl si oheò v tìch lesních hlubinách. „Než padnou ty hvozdy tu!“ mínil staøec. „Odtud nás ještì dlouho budou na-vštìvovat hladoví vlci. A což lesy dále za Strahovem, Šlachov i Malejov a všecky tam po širu daleku. Nežli se vypraží –“ Nedomluvil. Nikdo ho již neposlouchal. Ale nikdo také ani nehlesl. Každý stál nehnutì, boje se, aby ani šlápnutím nerušil, a hledìl na mladou knìžnu, stojící v jejich èele. Líce se jí zjasnilo u svatém, náhlém nadšení, kterým i zraky jí vzplály. Posvátný strach zavanul družinou a dotkl se srdce všech. Libuše u vytržení, jako by manžela, družiny nebylo, vztáhla ruce k modravým stráním za øekou, a hledíc na les táhlého vrchu, mluvila prorockým duchem: „Mìsto vidím veliké, jehož sláva hvìzd se bude dotýkat. Tam v lese je místo, tøicet honù odtud vzdálí, Vltava øeka je obíhá. To na pùlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak stranì skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam když pøijdete, najdete èlovìka prostøed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad, jejž vystavíte, Prahou. A jakož knížata, vojvodové proti prahu klanìjí hlavu, tak budou se klanìt i proti mìstu mému. Bude mu èest a chvála a bude slovutno svìtu.“ Umlkla. Byla by více mluvila; náhle však pohasl žár nadšení, neb vìští duch od ní odstoupil. I hned šli za øeku na vrch do starého lesa, a nalezše tam muže pøi díle, jak Libuše vidìla a øekla, jali se na tom místì stavìt hrad. Stavìli, vystavìli, pevnì jej ohradili, nejvíce na západ k Strahovu lesu, neb tu byl hrad nejpøístupnìjší. Pøíkop hluboký a val vysoký tam zdìlali, na vale hradbu roubenou, v ní i nad branou vysoké sruby. Do jejich stìn natloukli døevìných høebù a pak je hlínou promíšenou slámou ohodili. Tak sruby

39

lepence udìlali, aby byly jistìjší proti ohni a proti zápalným støelám. I byl hrad Praha øeèený velice pevný a panoval pak vedle Vyšehradu celé èeské zemi. Stalo se, že pøišli na Vyšehrad vladykové nìkterých rodù a mnozí starší, vìhlasní po všem plemeni, a promluvili k Pøemyslovi: „Knìže, všeho máme dost i hojnì, i stád i obilí, i ryb a zvìøe. Jedinì kovù se nám nedostává. To, èeho sami ze zemì dobudeme, nestaèí, ostatek pak draze platíme hostem kožemi, medem a koòmi. Tys moudrý, poraï a promluv s knìžnou, aby nám oznámila svými vìštbami, v kterých tajných místech kovové støíbra neb zlata a jiné rudy byli by uloženi.“ Když Pøemysl jejich žádost uslyšel, øekl jim, aby se odebrali do svých dìdin, patnáctého však dne aby tu na hradì zase byli, pak že uslyší. Když v urèitou dobu pøišli, uzøeli Pøemysla, an sedí na svém stolci, a Libuši vedle nìho sedící na døevìné stolici, jež byla jejím znamením znamenána. „Slyšte, stateèní vladykové a mužové èeské zemì!“ promluvil Pøemysl. „Slyšte slova své mateøe; ta vás i vaše potomky tìmi slovy obohatí.“ I vzhlédli všichni k velebné knìžnì, jež vzbuzena vìštím duchem vstala a šla nádvoøím a dál v kraj hradby. Šel Pøemysl vedle ní a šli vladykové a její dívky opodál za ní, až stanula na skále vysoko nad øekou Vltavou a tu promluvila: Co ukrývá se v skále, v zemì hloubi, mým hlasem zjeví bohù hlas. Vtom se obrátila k západu slunce, vztáhla ruce i øekla: Vrch vidím Bøezový, v nìm žíly støíbra. Kdo hledá, najde bohatství. I soused od západu, zván i nezván, chtít bude kov, v nìmž vláda je. Vy chraòte se, a z darù vaší zemì vám pouto sluhù neskuje. Pak obrátivši se na levou stranu proti poledni, promluvila: Vrch vidím Jílový, je zlata plný. V tom síla je i divù moc. Však síla povadne, vás mdloba zchvátí, jak pohasne vám lásky svatý žár.

40

Vidím záø požárù, temnem vod plameny šlehají.

41

Opìt obrátivši se na levou stranu, k východu slunce, takto vìštila: Tam hora tøíhøbetná, v svém kryje lùnì pro vìky støíbra poklady. Že trojí høbet však hoøe, tøikrát sejde jí kov a tøikrát vzejde zas. Cizince bude lákat jako lípa, když v kvìtu vábí roje vèel. Jich trubci nezmohou, jen vèelí práce, jíž zlato roste ze støíbra. Jak dopovìdìla, obrátila se zase k levé stranì na pùlnoc a øekla: Vrch vidím Krupnatý a v jeho hloubi olova, cínu kalný lesk. Však pøi mezích je, a tu stráže mìjte vždy bedlivé na každý krok. Kde jenom na píï sami povolíte, tam ztratíte vždy celý lán. Když ukázala tajná do té chvíle ložiska kovù, obrátila se k vladykùm a starším, naslouchajícím mlèky a dychtivì, a takto je oslovila: Lesk sedmi kovù v pùdì vaší svítí a klasù zlatem žírný lán. Vᚠrod tu bude žít vìky vìkù, a silen bude, požehnán, když svatou jemu bude otcù zemì jich krví, prací, hlaholem, když cizím nesklonìn, mrav starý uctí a bratrem bude bratøím svým! – Èasto sestupovala Libuše ze svého sídla dolù na patu vyšehradské skály, do své osamìlé láznì, tam, kde Vltava vymlela nejhlubší tùni. Tam kdysi, když na prahu láznì patøila v proudìní vody, v tajemné její hlubiny, prozøela v budoucnost, jak ji v ten okamžik nadchl vìští duch. Šly proudy a plynuly, a s nimi se míhalo šerým jejich lùnem vidìní za vidìním. S proudem pøiplynula, s proudem odplynula, èím dále tím chmurnìjší, tím smutnìjší, až trnula mysl, až bolelo srdce.

42

Bledá, chvìjíc se, chýlila Libuše hlavu nad øekou a zdìšeným zrakem stíhala vod hrozná zjevení – S úžasem, s bázní patøily dívky na svou knìžnu, jež v bolestném vzrušení hledíc do øeky zalkala a tesknì pak promluvila hlasem zamženým žalem: „Vidím záø požárù, temnem vod plameny šlehají. V nich dìdiny, hrady, veliké stavby; a vše hyne, ach, hyne! – A v požárù záøi krvavý boj – krvavé boje. A boje! Zsinalá tìla, ran plná, krve. Bratr zabíjí bratra a cizí šlape jim v týl! Vidím všech bídu, ponížení, pokutu zlou.“ Tu jí dvì panny podaly zlatou kolébku jejího prvorozence. Svit útìchy vyjasnil Libušin zrak i líce. Políbila kolébku, pak ji potopila v bezedné hlubinì, a sklonìna nad vodou, mluvila pohnutým hlasem: „Hluboko na dnì spoèívej, kolébko mého syna, až èas tì opìt povolá. Nebudeš navìky v temných hlubinách, nebude nad vlastí noc bez konce. Vzejde zas jasný den, vzejde zas blaho mému národu.

Políbila kolébku a pak ji potopila.

Oèištìn útrapou, silen láskou a prací vztyèí se v síle, splní své tužby a dojde zas slávy. Tehdá zas ze tmy vod vysvítíš, na svìtlo vyplyneš a vlasti spása, pøed vìky souzená, spoèine na tobì, jsouc ještì dítìtem –“ Míjela léta, a když nastal souzený èas, Kazi, jež èasto vracela nemocným život žehnání kouzlem, sama podlehla smrti. Kazi na památku nanesli obyvatelé zemì mohylu

43

velice vysokou poblíže jejího hradu na bøehu øeky Mže vedle cesty, kudy se chodilo do krajin župy bechyòské pøes horu Osek. Pak se Moøenin prst dotekl èela pobožné Tety; i vydechla duši. Po veškeré krajinì tetínské pro ni truchlili, neb byla všem jako máti. Popel její pochován na hoøe Pohledu na západ slunce poblíže jejího posvátného místa u starých dubù, pod nimiž se klanívala bohùm a pøinášela obìti. Tu také pálili po její smrti nesmírný oheò, po devìt dní ho pálili a obìtovali v nìm bohùm. K Tetinu pak hrobu navalili veliký kámen. Tak osamìla Libuše, pøeèkavši své sestry. Až pak také její dnové se naplnili. Z vnuknutí bohù zvìdìla, že se blíží konec jejího života. I myslíc na dalekou pou u vìènost, do ráje za otcem a sestrami, požádala Pøemysla, aby svolal lechy, starosty rodù, nebo chtìla k nim ještì jednou promluvit. Když se sešli na Vyšehrad, dala Libuše zažehnout bohùm obì a pak vstoupila s Pøemyslem mezi lechy a vladyky shromáždìné na širém nádvoøí, knìžna všem velebná, s posvátným klidem na bledém líci; její zrak už hledìl u vìènost. Všem tu oznámila, že její osud se naplòuje, že je tu naposled vidí, naposled k nim mluví. Všech pak prosila, aby zachovali Pøemyslu, knížeti svému, i pak jejímu synu víru a poslušenství. Kdekdo kolem v pohnutí naslouchal, a teskno padlo na všechny a slzy pak i bradatým mužùm zkalily zrak, když Libuše svého manžela prosila, aby mìl pro nì vždy shovìní, a když pak ruce vztáhla a všem žehnala. – Vrátivši se do své jizby, položila se na zemi, máteø všech, a umøela. I plakali pro ni manžel její a syn, plakaly dìvy a lidé všichni pláèem velikým, a nesli a spálili její tìlo, a popel pochovali, uèinivše nad hrobem velikou tryznu. Kde ten hrob vykopán, nikdo najisto neví. Staøí dí, že na jejím hrádku v Libušínì, a také je stará zvìst, že na hradì libickém, opodál tajemného chlumu Oškobrhu, plného vzácných bylin a koøení. Libušin poklad zùstal i po její smrti ve skalné skrýši tak, jak ho manželu svému ukázala. Nedotekl se ho Pøemysl, vìda, naè je. A tak leží poklad podnes hluboko ve vyšehradské skále, z níž zasvítí, až bude nejvìtší bída a drahota. A jak se otevøe, objeví, bude zas všeho hojnost a všeliká nouze pøestane. Zlatá kolébka Libušina spoèívala dlouho, dlouho na dnì Vltavy pod vyšehradskou skálou. Šel èasu proud a plynul, a s ním utrpení za utrpením se neslo na èeskou zemi. Hynuly dìdiny, hynuly kraje. V požárech lehaly vesnice i výstavná mìsta. Boj za bojem krví zaléval rodnou zemi. Bratr nièil bratra, nejvíce v Libušinì rodì, a cizozemec šlapal jim v týl. Ale nebyla noc bez konce. Zlatá kolébka pod vyšehradskou skálou se vynoøila z temných vod, zasvítila ryzím kovem na bíle dni, a v ní spoèinula vlasti spása, jsouc ještì dítìtem: synáèek poslední

44

ratolístky Pøemyslova kmene. A zlatá kolébka rostla s dítìtem, až vyrostla ve zlaté lože, jak vyrostlo její dìcko v muže, jenž se stal otcem vlasti. Na posvátném Karlštejnì mìl to èarovné lože, na nìmž unaven prací a péèí vladaøskou ve chvílích oddechu odpoèíval. Když pak zemøel, nesneslo zlaté lože žádného jiného a zmizelo. – Zapadlo zase kolébkou tam, odkud se vynoøilo, do temné tùnì, hluboko pod vyšehradskou skálu, a èeká tam, èeká.

45

Dívèí válka
I

Když Libuše odešla do návi, vidìly dívky z její družiny, že nejsou již u takové

vážnosti, jakou mívaly za živobytí své paní. Tìžko to nesly, hoøce vzpomínaly tìch dob, kdy jejich knìžna samojediná vládla zemi i mužùm všem, a hnìv se jim rozjitøil, když nejeden z mužù øekl jim s úsmìškem: „Panovaly jste, klanìli jsme se vám, a hle, teï jste jako bludné ovce!“ Až tajený hnìv jako prudký plamen vyšlehl. Z touhy po vládì i pomstì chopily se dívky meèe a luku, a nemìøíce sil, zaèaly tuhý boj proti všem mužùm. Vše vedla Vlasta, nìkdy nejpøednìjší v družinì Libušinì. Ta první k boji vyzvala, první se zbranì chopila, všechny pak sdružila a ke stavbì pevného hradu pøimìla. Ten hrad si zbudovaly za své útoèištì za øekou Vltavou na vrchu o nìco výše, nežli byl na protìjším bøehu Vyšehrad. Dívky poslouchaly ve všem Vlasty jako své knìžny a velitelky. Na její radu a pøíkaz mnohé se také rozešly do všech krajin vyzvat žen a dívek, aby nechaly všeho a pøichvátaly na Dìvín, jak se nazýval nový hrad, bojovat proti mužùm, aby ženy vládly zemí, muži pak aby jen sloužili a rádla se drželi.

46

Vyzvání Vlastino nebylo prázdným hlasem, jejž vítr zavane, ale jako jiskra zažehlo srdce pøemnohých. Jako když holubice ze svých kotcù vyletí, tak chvátaly ženy a dívky od svých mužù, otcù, bratøí, a všechny na Dìvín hrad, že se jimi pak hemžily jeho sínì a jizby, volné nádvoøí i vysoké valy. Muži opodál od Vyšehradu neèinnì je pozorovali a mìli z toho veselí a posmìch, jak se dívky cvièí ve zbrani a jezdí na koních. I staøí a zkušení hledìli na nì pohrdavì, a když pøed knížetem Pøemyslem byla o ženách ve zbrani øeè, mluvili o nich potupnì a chystali se s posmìchem zkusit ženského udatenství. Všichni kolem knížete se smáli, to že bude honba. Jen Pøemysl byl zasmušilý a starostnì øekl: „Slyšte, proè se s vámi nesmìji. Také byste se nesmáli, kdybyste mìli vidìní, jaké jsem vidìl dnes ve snách.“ Chtìje jich varovat, povìdìl, co vidìl: „Noc byla, v povìtøí plno hustého, èpavého dýmu; v záøi požáru vidìl jsem dívku v pøílbì. Zpod pøílby jí vlály dlouhé vlasy, v jedné ruce mìla meè a v druhé èíši. Na zemi leželi v prachu a krvi zabití muži. Ta dívka bìhala jako vzteklá, šlapala po mrtvých, pak nabrala do èíše krve a lokala ji jako šelma v zuøivé dychtivosti. Aj slyšte, mužové, bohù hlas a znamenejte jejich znamení. Tím vidìním vás varuji, slyšte mou øeè a lehko jí nevažte.“

II Zatím se dívky na Dìvínì pøipravovaly na boj proti mužùm. Hlas krve udusily a bez srdce, tvrdì ohlásily i bratøím, i otcùm: „Již vám nejsme nièím a nebudeme. Každý mìj péèi o sebe!“ Samy si pak slíbily vespolek víru a zapøisáhly se slibem velikým a zaklely se, a budou pohubeny svými vlastními meèi, jestliže povolí nebo dopustí-li se zrady. Tak pøísahaly na Dìvínì své velitelce Vlastì, jež urèila každé místo i úkol. Nejmoudøejší si nechala v radì, opatrným hrad poruèila, nejodvážlivìjší do pole chystala, aby na koních bojovaly a muže bily jako psy. Ty pak, které byly urostlé postavy, krásného líèka a vábného pohledu, vybrala, aby lákaly muže a krásou a líbezností je znièily. Chtìla je hubit mocí i všelikou lstí. Muži pak zùstali v bludu a nedbali rady Pøemysla knížete. Jako na nìjaké veselí hrnuli se k Dìvínu. Každý si myslil, že jak se ukážou, jak meèem zablýsknou, dívky se leknou a prchnou, jako když na koèky zachøestí mìchýøem s hrachem. Ale div divoucí! Dívky sice na hradbách nezùstaly, ale neprchly. Pøímo z brány vyrazily a Vlasta je pøed hradem ihned šikovala do boje. Sedíc na vraném koni, v kroužkové brni, s pøílbou na hlavì, s oštìpem v ruce, mluvila ohnivì k dívèímu voji,

47

Šik bojovných dívek hnal se za Vlastou.

48

49

aby se nelekaly, aby stateènì bojovaly. „Dáme-li se pøemoci,“ volala, „teprve se nám mužové vysmìjí. Za robotné budete, a hùø, za otrokynì! Líp je tøeba zahynout nežli se jim dát na milost. Protož na nì! Neživte nikoho, bijte každého, každého, a je kdokoliv, a bratr, a otec!“ – Jen doøekla a již potrhla uzdou a pobídla konì v cval. Vzkøikla, mávala oštìpem a divý køik letìl za ní. Šik bojovných dívek se hnal za ní, dychtì po boji, a v èele všech, hned za Vlastou: Mlada, Svatava, Hodka, Radka i Èastava. – Šípy bojovnic zasypaly muže jak náhlá chumelenice. A již nebylo jim do smíchu. Okrvavìli, padali ne porùznu, ale øadami, a nežli se vzpamatovali, vrazily mezi nì bojovnice na koních a bodaly je a sekaly do jejich zmateného houfu. Boj netrval dlouho. Tøi sta mužù krvácejících polehlo na zemi. Ostatní se dali na útìk. Hustý èerný les opodál byl jejich spásou a záštitou. Bez nìho byli by všichni zahynuli. – Dìvín i všecko okolí ozývalo se radostným hlaholem dívek. Jásaly nad vítìzstvím, jež jejich bojovnost rozpálilo ještì víc a jež jim pøivedlo sílu nových družek. Rozlétla se o nìm povìst po vší zemi a roznítila i ty ženy, které ještì váhaly. Zle bylo po krajinách. Nejeden muž nalezen ráno zabit nebo zbodán noži, a tak mnozí, když nebyli jisti životem, odcházeli na noc z domu a nocovali po hustých hájích. A zle bylo také s muži v okolí Dìvína. Nemohli nikterak k hradu pøilnout, nemohli ho dobýt ani mocí, ani lstí. Nebylo na hradì ani jediného muže, a z dívek žádná se nestala proradnou. Zato mìly dívky na Vyšehradì své družky, které s nimi zjevnì nebyly, ale potají o všem podávaly zprávy, co mužové hodlají a chystají, kam pùjdou, kde by je mohly vyèíhat, kde pøepadnout. Tak trval boj dlouhý èas, zjevnì v poli i tajnì lstí. Tak pøilákala jedna ze slièných dùvìøivého mládence, aby ji pøišel osvobodit, až pùjde s devíti družkami cestou za Dìvínem. I pøišel a èekal v osamìlém místì, jak umluveno, se svými druhy. Pøišla také dívka, na niž èekal, a s ní devìt družek. A v ten okamžik vyrazil ze zálohy houf jiných a ty zabily mládence i jeho družinu. Lstí zhynul také mladý muž, jenž uvìøil spanilé dívce z družiny Vlastiny, slíbivší, že mu zradí Dìvín. Po úmluvì pustila ho tajnì za noci do hradu, jej i jeho èetnou družinu. Ale ani on, ani žádný z prùvodèích se již z Dìvína nevrátil. – Lest také zhubila mladého vladyku, statného Ctirada, jehož Vlasta nejvíc nenávidìla, nebo v potyèkách a v bojích zhubil jí svým meèem nejvíce bojovnic.

50

Pod dubem ležela dívka provazem ke kmeni tuho pøivázána.

51

III Jednou za letního dne jel Ctirad s nìkolika muži své èeledi polem, míøe z dìdiny svého rodu k pražskému hradu. Mladý vladyka i prùvodèí mìli meèe u pasu, luky a srstnaté touly pøes plece. Nejeden z nich i oštìp tøímal. Nebylo radno v ten èas, kdy dívky ze záloh pøepadaly, dát se polem sám a beze zbranì. Slunce pražilo, bylo dusno. Ani klas, ani list se nezachvìl po lánech obilí a konopí. Ani v lese, do kterého Ctirad zajel, jak ho cesta vedla, nebylo volnìji. Stín starých stromù i tmavých skal, jež strmìly nad hlubokým ouvalem, jako by nechladil. Vítr nezavál, ani haluzka se nehnula a potok v houšti pod skalami se plížil beze zvuku. Vše ztichlo, voda, strom i pták; jen lidský hlas se pojednou ozval mrtvým tichem: náøek, žalostné volání. Ctirad se zastavil a všichni naslouchali v úžasu. Náøek znìl opodál za skálou; pak náhle zmlkl. V ten okamžik vznesl se nad Ctiradem havran, a poletuje nad ním, zakrákal svým chraptivým hlasem. Ani vladyka, aniž kdo z jeho družiny povšimli si èerného ptáka, varovného znamení. Za lidským hlasem se dali. Jak skálu objeli, bezdìky zarazili konì. Na div bylo, co spatøili. U skály, zlatou diviznou prokvétající, zarostlé pøi spodu ostružinou a malinèím, kde bìlal se kvìt i rdìl se již plod, zelenala se mýtinka v proudu svìtla, plná metlice i zardìlé vrbice. Starý dub stál na kraji poblíže té skály a pod dubem ležela dívka provazem ke kmeni tuho pøivázaná. Zamlkla, zmožená voláním, žalem, a hlavu mìla pochýlenu. Vlasy zpola rozpuštìné splývaly jí k ramenùm, pøes nìž jí visel na øemeni lovecký roh. Ale jak dusot koní jí o sluch zavadil, pozvedla hlavu a již zase volala, úpìnlivì mužù prosila, aby ji odvázali, uvolnili, aby se nad ní smilovali. Ctirad dojat prosbou i hlasem spanilé dívky, zapomnìl na všecku opatrnost, a ostatní také. Hbitì skoèil z konì, a vytasiv meè, pøeøezal, pøesekal provazy a uvolnil dívku. Netušil, že Vlastì vèera donesena zpráva proradnou ženou, že dnes tudy pojede na pražský hrad, a že Vlasta zchystala vše, aby se nemohl navrátit, a že jí v tom slouží i ta spanilá dívka. Pout zbavená dìkovala vroucnì Ctiradovi a povìdìla, že se jmenuje Šárka, že je z Okoøína, vladykova dcera, že ji dívky z Dìvína pøepadly v háji, že ji spoutaly a vlekly na ten hrad, aby ji pøivedly ke své zlobì, že s ní až sem dojely, vtom že se ozval zdaleka dusot koní. „Pustily mne, nechaly, ale tak uvázaly, že jsem se nemohla hnout. A jako na posmìch, viz, zavìsily mnì ten roh, abych si, spoutaná, o pomoc zatroubila, a tu, hle, nádobu medoviny, abych žízníc ještì více se soužila žízní.“ Ukázala na velkou láhev s medovinou, v trávì jí u nohou. A již se zase rozplakala, úzkostnì prosila, aby ji tu vladyka nenechával, když ji osvobodil, aby ji vzal k otci, prve nežli by se zase ty zbìsilé ženy a panny vrátily. Ctirad, usednuv vedle ní, tìšil ji, že tak uèiní, a podal jí láhev, aby se posílila po tom

52

strachu a utrpení. Pila a dala také jemu pít. Zatím jeho druhové sesedli z koní, uvázali je opodál, sami pak ulehli u nich ve stínu, aby se zchladili. Byl polední èas. Pronikavá vùnì sosen i mateøídoušky a kvìtin z paseky vanula s horkým dechem tetelícího se vzduchu. Nic se nehnulo, sotvaže se motýl mihl ozáøenou mýtinou. Mužùm z èeledi svírala se víèka, spánek na nì šel. Jejich vladyka však èile naslouchal øeèi spanilé Šárky, lahodnému jejímu hlasu a napil se chutì, jak mu zas podala medoviny. I roh prohlížel, jejž sòala z hrdla, a když mínila, kdož ví, jaký má zvuk, pøitiskl ho ke rtùm a zatroubil z plných plic. Roh vzezvuèel a hlaholil jasnì do mrtvého ticha. Ve skalách, hvozdem se rozléhal jeho hlas, slábl a zanikal, až vyznìl dalekou ozvìnou v hlubinì lesní. Vráz jako by probudil bouøi. Strhl se náhle divoký pokøik, opodál dokola, i vzadu, za stromy, v køovinách, ze šera hvozdu. Jako divoký roj hnal se k mýtinì houf ozbrojených dívek. Nežli se Ctiradova èeleï vzchopila, nežli pøiskoèili ke koním a vytrhli meèe, již se na nì bojovnice sesypaly a bily je a bodaly do nich. – Ctirad chtìl k druhùm. Nežli však sebral v trávì svùj meè, shlukly se dívky a ženy kolem nìho, a nežli se zbraní mohl po nich rozehnat, padl povalen na zemi. A tu ho svázaly. I ležel v poutech tam, kde pøed chvílí z nich vyprostil Vlastinu dùvìrnici. Marnì zuøil, marnì jí klel a bìsy na ni volal, aby ji ztrestali za ten zlý ouskok. Šárka se jen smála; smály se všechny a v divé radosti vedly na Dìvín statného zajatce, jenž pøivázán musel kráèet vedle Šárèina konì. Druhové jeho zùstali na pasece, v zdupané trávì, zalité krví. Leželi na slunci, zbodaní, mrtví; roje much sedaly na nì a z výše nad nimi se ozýval havran, jehož prve nedbali, a krákavì svolával druhy na hojnou pastvu. Tak zhynula Ctiradova èeleï, tak ve zkázu upadl jejich vladyka. A skalné divoké oudolí, kde se tak stalo, podnes se nazývá po té, jež byla všech zhoubou.

IV Stráže i zvìdové pøinesli nazejtøí dìsivou novinu na Vyšehrad, že opodál Dìvína trèí na trámu kolo a do kola že vpleteno tìlo Ctirada vladyky, že ho dívky tak umuèily. Zpráva ta se rozlétla po všem okolí, po všech krajinách. A ze všech stran pak pøichvátali muži ve zbroji na Vyšehrad, rozhoøèení, rozlícení tou dívèí zlobou, a žádali Pøemysla, aby je vedl, že se musí pomstít, že ho budou již ve všem poslušni. Mnozí však se ani jeho rozkazù nedoèkali a sami, houfem jeli k Dìvínu a bili tu dívky na cestách. Mnohé také zajali a odvedli na Vyšehrad. Vlasta se rozlítila jako medvìdice a zpupná, jista již vítìzstvím, vedla všecky své dívky k Vyšehradu, aby se ho zmocnily a všechny muže na nìm zbily. Nežli však ke hradbám dorazily, již se jim vstøíc hnali mužové v plném šiku, laèni krvavé pomsty. I utkali se krutým bojem. Vlasta na koni vyrazila v èele svých mezi nepøátele.

53

Zuøivost ji hnala, a také ukazovala družkám cestu. Myslila, že jsou v plném houfu za ní. Dívky však jí nestaèily; nemohly tak kupøedu proniknout a Vlasta pozdì poznala, že zapadla mezi muže sama, v nejprudší vøavu. Husto kolem mužù, a v divém jich chumlu, v kruté jich tísni nemohla se ani meèem ohnat. Sevøeli ji, z konì strhli, na nože ji rozebrali. Tak zahynula. Ostatní také marnì zápasily. A když vidìly, že velitelku strhli, padl na nì náh-lý strach, a ty, pøed nimiž se mužové jindy strachovali, daly se na útìk. Na divý, zmatený útìk k Dìvínu, kdež spásu hledaly. Mnoho jich zùstalo na bojišti, mnoho jich cestou, na útìku padlo, a také ty, které se k Dìvínu dostaly, neušly zkáze.

Spálili Dìvín na prach a rozmetali. S nimi zároveò se tam mužové prodrali, s nimi zároveò na most a pak do hradu skoèili. Tu bylo veta, konec ženské síle a udatnosti! Již meèe zahazovaly, již lkaly zase po žensku, již zase bratry a pøíbuzné poznávaly, pøed nì na kolena padaly, sepjatýma rukama žalostivì a úlisnì prosily... Ale mužové mstili Ctirada a všecky padlé nebo lstí zahubené druhy. Mstili je krutì, ani jediné z bojovnic neušetøili. Krásná tìla na smrt dali a z oken, z vysokých valù je metali. A když všechen ten ženský sbor shladili, spálili jejich Dìvín na prach

54

a rozmetali. Tak skonèila dívèí válka. I nastaly zase øád a právo, jak bývaly, a Pøemysl kníže vládl sám, bez ženského odporu.

55

O Køesomyslu a Horymírovi
I

Po nìm Nezamysl vládu zdìdil. Ten když se odebral na cestu všech lidí, dosedl Mnata na vojvodský stolec. A když pak i jeho dni se naplnily, ujal se vlády Vojen. Po jeho smrti Vnislav panoval, a ten když oèi navìky zavøel, prohlášen za vojvodu Køesomysl, a to u posvátné Jezerky, kde sešel se valný snìm. Tam když u té èisté studánky vykonána zápalná obì, vstavil nejpøednìjší z lechù èepici nìkdy Pøemyslovu Køesomyslovi na hlavu, a všichni kolem radostnì volali: „Køesomysl, hospodin náš! I on nás bude blahoslavit.“ Všichni ho pozdravili, poklonili se mu a pak jej vyprovodili v hluèném prùvodu na Vyšehrad. Tam byl slavnì dosazen na stolec, z nìhož kdysi vládla jeho pramáti i jeho rodu zakladatel. Za Køesomyslova panování hledìli si lidé více hor nežli orání a stád. Pøemnozí se vydali na hledání kovù v hlubinách zemì; i pøi potocích vypírali z písku zlato, jehož všude dost nalézali. Zvláštì na poledni zemì. Sám vojvoda dbal nejvíce vìšteb své

Když byl již Pøemysl vysoko v letech, usnul snem smrti a duše jeho odešla k otcùm.

56

pramateøe. Mnoho kovkopù poslal na Jílový a Bøezový vrch, jenž nad jiné vydával mnoho støíbra. Ze všech stran hrnuli se tam lidé dobývat rud; každý chtìl kvapnì zbohatnout. A doma nechali všeho. Úhorù nikdo nevzdìlával, role hynula, ladem zùstávala a svízel i metlice bujely tam, kde jindy husté obilí zrálo a zvuèelo køepelèím hlasem. Lidé bohatli kovem, ale chlebové hynuli. Pøi dolech nastal nedostatek a rýžovníci a kovkopové posílali kupovat chleba do pražského kraje. Mnozí vladykové a starostové rodù vše to tìžce nesli, bránili tomu a toužili, že v dolech je zhouba polí, že pro drahý kov trhají se èeledi rodù a hyne starý øád a kázeò. Nìkteøí se odebrali až k vojvodovi na Vyšehrad; v jejich èele Horymír, vladyka neumìtelský. I žádali Køesomysla, napomínali ho, aby sobì více chleba nežli støíbra vážil, aby ten podzemný lid dal radìji rozehnat. Kníže však, oslnìn leskem vzácného kovu, nedbal jejich øeèí a vladykové odešli s nepoøízenou, nespokojeni, rozmrzelí. Než i horníci se popudili, že proti nim, na jejich zkázu bylo tak mluveno a jednáno. Sbìhli se pøi dolech mezi svými boudami a chatami. Jako ve vosím popuzeném hnízdì tam bylo, když posel ohlašoval, jak vladykové na Vyšehradì jednali, co radili, zvláštì pak Horymír neumìtelský. Bouøili, køièeli, pomstou hrozili, a nejhorší Horymírovi. Krev jeho chtìli, a hned, bez odkladù. Jiní v divokém posmìchu køièeli, že když má strach o chléb, a se ho nají dosyta, a mu ho nacpou do úst, až se jím udáví. To se zalíbilo. Jako divoká smeèka za jelenem hnali se k dìdinì Neumìtelùm. Podzimním šerem hrnul se houf kovkopù polem i ladami, jež se èernala v kvapném soumraku. Noc byla, když zhlédli Neumìtely, slamìné støechy chat, èernající se mezi stromy, vysoké stohy u stodol i hrádek dìdiny v kulatém náspu. Tu ztišili krok a zmlknuvše plížili se jako lstivá, úkladná šelma k ohradì. Ale døíve, pøed nimi, vbìhl tam dobrý èlovìk oznámit, co se dìje a chystá. Jen vzbudil vladyku, a již zabouøil ze tmy divoký køik. Na obranu nebylo èasu. Houf kovkopù hnal se již k hrádku a pustý ryk jeho blížil se letem. Nezbývalo nic než prchnout. Skokem byl Horymír v stáji, kdež stál jeho nejmilejší kùò, Šemík. Okamžikem ho vyvedl, osedlal, a již, promluviv naò tiché slovo, vyrazil branou ven do polí. Zhlédli ho; køièeli, hnali se za ním. Slyšel i dusot koní. Pobídl Šemíka, a vìrný kùò pustil se v divìjší cval, až høíva mu vlála, až zpod kopyt støíkala hlína a písek a jiskry jen sršely do tmy. Za jezdcem vlála bìlavá halena jako køídlo a chvíli vedla pronásledovníky. Ale jen chvíli. Nestaèili Šemíkovi, jenž pádì mocnými skoky, zanikl ve tmách podzimní noci. Až na pokraji lesa, v èerném vøesovišti, ho zastavil jeho výborný jezdec. Byli zachránìni. Ale jak vladyka zpìt pohlédl, chytla ho zlost i lítost. Požár vidìl; jeho dìdina hoøela. Rudá záplava rozlévala se po temném nebi, rdìla se víc a více a šíøila se valem.

57

„Všechno tam shoøí!“ pomýšlel roztrpèený Horymír. „Stavení, humna plná obilí, stohy, všechna ouroda, všechna naše práce.“ A zahroziv v ty strany k požáru zaatou pravicí, pøísahal: „A zèernám jako uhel, a mne rozsekají mým vlastním meèem, jestliže všechno to nepomstím, jestliže jim všechno nesplatím! A víc, a hùø!“

II Neumìtelská dìdina byla znièena. Co nezhltil oheò, to horníci odvedli a odvezli. S bohatou koøistí se vrátili; dobytek vzali, na uloupených vozech s uloupenými koòmi odvezli obilí z Horymírových stohù a v divé radosti cestou i doma pokøikovali: „Když se bál hladu, a jej má!“ – Tak jásavì hluèeli. Ticho však a pusto bylo ve vyžehnuté dìdinì. Spáleništì, dlouho dýmajíc, doutnalo a podzimní vítr roznášel jeho èpavý zápach... Nežli minuly dva dni, shromáždil Horymír všechny muže svého rodu, k nimž se pøidali mnozí jiní, samí dobøí sousedé, rozhoøèení násilím horníkù. Když se stmívalo, vytrhli všichni dobøe ozbrojení a v èele všech Horymír na vìrném bílém Šemíku. U Bøezových dolù netušil nikdo nic zlého. Horníci najisto myslili, že uprchlý Horymír bloudí krajem a že, jsa bez moci, nièeho se již neodváží. Spokojeni, bezpeènì ulehli, ani o stráže se nestarali. Až pozdì v noci vzbudil je dusivý dým a náhlá, oslòující záø, rudì vzplanuvší. Støechy jim hoøely nad hlavou. Jako zmatení vyrazili ven, nebo vynášeli majetek a náèiní, shánìli dìti. Vtom se na nì oboøili Horymírovi lidé a sekali do nich meèi a bodali oštìpy. Vladyka sám na Šemíku se míhal s meèem v ruce mezi boudami, a již opìt na dolech u jam køièel na své, aby kazili, hubili vše. Jako noèní pøíšery kmitala se tam rozzuøená jeho èeleï, boøila boudy a stroje, zavalovala jámy hrubými balvany, maøíc vše, co vykonala tu lopotná práce horníkù. – Nežli se rozednilo, byl nepøítel tentam. Zanikl v ranním mlhavém šeru. U Neumìtel se Horymírùv houf rozešel. Vladyka sám však pospíchal dále. Šemík, èarovnou silou svìží, nesl ho bystøe zrovna vìtrným letem k vojvodovu sídlu, a když slunce vzešlo, dojel Horymír sám neunaven na neznaveném bìlouši pøed vyšehradskou bránu. Druhého dne došly na knížecí hrad zprávy o tom, co se u Bøezové hory stalo. Pøichvátalo mnoho horníkù na Vyšehrad; všichni jedním hlasem vypovídali o hrùzách oné strašlivé noci a všichni rozhoøèenì vinili Horymíra z tohoto zloèinu. Ten však zapøel a dovolával se toho, že již na úsvitì po té noci byl na Vyšehradì. Než Køesomysl, žalostiv jsa pro støíbrné doly, dal Horymíra uvrhnout do vìzení. Odtud ho

58

Bìlouš s jezdcem se mihli nad obrubou...

59

vyvedli teprve, až když se shromáždili kmeti a vladykové, jež svolal vojvoda k soudu. I stál Horymír sám jediný pøed soudem a proti nìmu houf rozlícených kovkopù, žádajících úsilnì, aby byl zaživa upálen. Jim kníže pøál, jemu vladykové. Prosili za nìj, aby pøi hrdle byl zùstaven. Hlas horníkù však více vážil, proto odsoudil kníže Horymíra hrdla. Než tolik pøece uèinil vladykùm po vùli, že zmírnil trest smrti; nemìl Horymír zaživa sejít ohnìm, nýbrž mìl být popraven vlastním meèem. Když tak ustanoveno, promluvil Horymír ke knížeti: „Ctný kníže, tvým soudem jsem odsouzen, a ponìvadž mnì živu být nelze, toliko za to prosím, popøej mi toho, døív než umru, a na svùj milý kùò vsednu a malièkou chvíli se na nìm projedu. Potom uèiò se mnou, cožkoliv chceš!“ „Jeï si!“ povolil kníže, „ale Šemík bez køídel ti nepomùže!“ Zasmál se a poruèil, aby zavøeli brány. Horymír však, nedbaje Køesomyslova posmìšku, chvátal potìšen do stáje ke svému Šemíku. Skoèil k nìmu, objal jeho šíji, pøitiskl svou tváø k jeho hlavì, hladil ho, mluvil k nìmu tichým hlasem a Šemík, zaøehtav, radostnì hrabal pøední nohou, až dláhy dunìly. Pak všichni, kníže s kmety a vladykami na výstupku, i kovkopové, strážci i lid dole nádvoøím podivili se, když ze stáje vyrazil na prostoru Šemík, jejž Horymír u huby vedl. Všichni obdivovali se krásnému, bujnému koni. Bìlouš byl grošovatý, širokého krku, dlouhé høívy a hustého ohonu, na štíhlých nohách malých kopyt, jako jelen. Oèi mu svítily, a pohazuje bujnou hlavou, šíøil zardìlé nozdry. Nohy se mu jen kmitaly v hravých, tanèivých krocích, a jak se na nìj Horymír vyšvihl, poèal se toèit, obracet. Horymír v rozkoši, že má zase milého konì, zavýskl, a Šemík se vzepjal na zadní, zaøehtal, až se širým nádvoøím rozléhalo. A již dlouhými lehkými skoky pustil se dokola prostranstvím; Horymír zavýskl podruhé, a Šemík skoèil od jedné brány ke druhé. Poblíže valu zavýskl Horymír potøetí a vzkøikl: „Nuže, Šemíku, vzhùru!“ Pøitisknuv kolena, nahnul se k vlající høívì, a vtom promluvil Šemík: „Pane, drž se!“ A již skokem po náspu vzhùru, a druhým, ohromným skokem pøes roubenou hradbu. Všecko kol úžasem ztuhlo. Bìlouš s jezdcem se mihli nad obrubou, kmitli se povìtøím jako pták, høíva koni i vlasy jezdcovi zavlály, a již støelhbitì, vráz zapadli, zmizeli. – Na hradì vykøikli úžasem i hrùzou. Kdekdo se hnal na valy podívat se, kam sletìl zoufalý jezdec, kde roztøíštìn, zalitý krví leží i jeho Šemík. Hledìli z hradeb i srubù a žasli, trnuli zas a více, a køièeli vztekem i radostí, jak kde stáli horníci nebo zemané, a ukazovali do údolí, k Radotínu, kde rovinou uhánìl dlouhými skoky Šemík s Horymírem. Ještì nezmizel jezdec zrakùm a již vladykové za nìj úsilnì prosili; také dvoøané se po

60

takovémto divu snažnì pøimlouvali, a Køesomysl je neoslyšel. Ihned poslal na Neumìtely za Horymírem, aby se bezpeènì navrátil, že je mu všechno odpuštìno. I pøijel druhého dne, ale na jiném koni, ne na Šemíku, a pokoøil se knížeti. Když pak se ho kníže otázal, kde má Šemíka, vladyka smutnì odpovìdìl: „Tam doma mnì velmi teskliv stojí, neb tím nesmírným skokem si hrubì ublížil.“ Horymír nemìl na Vyšehradì žádného stání. Pøízeò samého knížete, pøízeò dvoøanù ho tu neudržely. Mysl jeho byla u vìrného Šemíka. Jak jen mohl, poklonil se knížeti a dvoøanùm, vzal odpuštìní a pospíchal bez oddechu, konì nešetøe, do své dìdiny, kterou èeleï po svém rozptýlení se vrátivší znovu budovala.

Rovinou uhánìl dlouhými kroky Šemík.

Navrátiv se do Neumìtel, pøímo chvátal ke svému milému koni. Ten leže, nemoha již stát, oznámil svému pánu, že musí sejít, a prosil ho, aby až zhyne, nedal ho ani ptákùm, ani dravé zvìøi napospas, ale aby ho dal pøed vraty svého dvoru pohøebit. Horymír velmi zarmoucen všecko slíbil a tìžko se s Šemíkem louèil. A když milý kùò zdechl, stalo se, jak byl žádal. Horymír ho zahrabal v dìdinì, a po dnešní den ukazují tam místo kamenem oznaèené, kde vìrný Šemík byl pochován.

61

Lucká válka
I

Když kníže Køesomysl odešel na vìènost, nastolen na Vyšehradì Neklan. Ten vládl

všemu èeskému plemeni moudøe a mírnì. S Litomìøici a Lemuzy mìl pokoj a lásku a jeho slovo a vùle mnoho vážily u jejich vojvod. Na pùlnoc však a na západ mìl zlého souseda, to Vlastislava vojvodu, jenž vládl v konèinách hrdých Luèanù pøi Oharce a horní Mži. Neklan byl mírný a rozšafný, Vlastislav divoký a vášnivý. Neklan bázlivého srdce, Vlastislav bojechtivý. Nic nedbal dobré sousedské vùle, nic práva ani spravedlnosti a krev proléval bez milosrdenství. Své sousedy tiskl krutì a táhl nejednou po zemi Lemuzù, Litomìøicù i po zemi Èechù se svou divokou družinou a bral daò na všech krajinách. Po veveøici bral i po èerné kunì z rádla, a když se mu opøeli, musili platit daò nejen za sebe, než i za pobité. Daò bral a lidi též, nejvíce ženy a dìti, a zajaté prodával do otroctví. A mìl jich tolik, že je dával lacino franckým hostem i bradatým židùm, kteøí pøicházeli pro otroky a otrokynì. Když naposled vpadl do èeské zemì, soužil hùøe nežli kdy jindy nebohé kraje. Kudy Luèané táhli, všude hoøelo. Zapalovali pøíbytky, sruby, stodoly, stáje, a nebylo dìdiny, kdež by nehoøelo. Všechno vzplanulo ohnìm, nepøítel dorážel meèem a odhánìl celá stáda dobytka. I utíkali lidé z dìdin ke hradùm, za náspy a hradby; než ani ty jich neuchránily.

63

Hrad Døevíè na pomezí neodolal síle Vlastislavovì; i Slaný dobyt, pak Budeè lehl popelem; odtud se hnali Luèané jako zátopa rozlehlou plání k Levému Hradci poblíže Žalova, posvátného místa, tam kde chmurný Øivnáè strmí nad Vltavou. I sklíèili Levý Hradec, od nìhož pak chtìli na sám pražský hrad se oboøit, a nedali nikomu z hrádku vyjít, aniž tam koho pustili s potravou. Veliký hlad nastal na hradì, když se obležení prodlilo. Již tam všechen dobytek pobili a vzácná byla hrst mouky a dobrý každý hnát. Toužebnì vyhlíželi obležení z valù a srubù a zraky své ustaviènì obraceli na „velikou cestu“, jež vedla od Levého Hradce pøes Únìtice blíže Lysolají, pøes dìdinu Holíšovicù a leteòskou pláò ku pražskému hradu; tam kníže nejradìji bydlil. Dychtivì vyhlíželi jeho vojsko, jež je mìlo vybavit. Než marnì. Pomoc z pražského hradu nešla, „veliká cesta“ zùstávala prázdná a opuštìná. Tu pak zoufalí na Levém Hradci a hladem mdlí, vpadlých tváøí a chorobnì lesklých oèí kladli zbraò na zemi a øíkali: „Již musíme umøít hladem, neb pomoc nejde. Vzdejme se radìji Luèanùm, a již uèiní cokoliv, a nás pohubí, nebo poživí.“ Již chtìli tak uèinit; než vtom postøehli, že se Luèané zvedají, že opouštìjí ležení a že se dávají na odchod. Došla jich bezpeèná zpráva, že Lemuzi, Litomìøici a s nimi Dìèané táhnou Èechùm na pomoc, a jim, Luèanùm, zrovna v záda a v bok. Vlastislav se rozlítil a tìžkou pøísahou se klel: A nemá pomoci od Peruna, a bude otrokem po celý život budoucí, jestliže pøehoví Dìèanùm, Lemuzùm a Litomìøicùm. A èeské plémì že pokoøí, že povìsí svùj štít ve bránì pražského hradu na znamení vítìzství. I odtáhl od Levého Hradce, protože musil, aby jako zrno mezi dva žernovy se nedostal. Záhy se však vymstil, a to nejprve Litomìøicùm tím, že na jejich pùdì vystavìl silný hrad mezi dvìma vrchy, Medvìzí a Pøípetí. Hrad ten nazval svým jménem Vlastislav a dal do nìho posádku silných, surových mužù k oukladùm proti sousedùm, protože pomáhali Èechùm. I zalekli se Lemuzi s Dìèany; prosili o pokoj a slíbili Èechù nechat a platit stálou daò. Když o tom pražský kníže uslyšel, velmi se zkormoutil. Jsa malé mysli, netroufal si sám bez spojencù, a proto se ustanovil, že radìji povolí, než aby došlo k válce. I vybral poselstvo nìkolika vladykù, kteøí mìli s vojvodou Luèanù jednat o mír a sousedskou vùli a odevzdat mu vzácné dary: nìkolik váèkù ryzího zlata, dvì kovové pøílbice, štíty krásné a deset výborných koní ušlechtilého chovu. Vlastislav, sedì na vysoké, døevìné stolici, øezané i malované, sám v sobolové, drahé èepici s volavèím peøím, ve vzácném plášti z cizozemské tkaniny tuhých pøehybù a velikých spínadel, hledìl zvysoka, zpod pøimhouøených víèek na posly. Hrdì je pøijal, a když oznámili vzkaz svého pána, hrdì k nim promluvil:

64

„Slyšel jsem, oè nás kníže prosí. Také jsem vidìl dary, které mi poslal. A to neopatrnì uèinil. Jistì mnì neposlal všechno zlato, co má, ani všechny konì a bohatstvo. To, co poslal, jen na vnadu mnì poslal. Jen si to zase vezmìte a knížeti vyøiïte, že mu za tu vnadu dìkuji, a mi to všechno dobøe schová a opatøí. Pøijdu si k nìmu pro všecko, co má, a spolu vezmu také to, co nyní vracím. A vy, rychle odtud! Abyste tu místo darù nenechali svých hlav!“ Vladykové se lekli, ihned se obrátili a co nejkvapnìji se vraceli, aby již mìli Lucko za zády. Když pak na pražském hradì vše oznámili, zbledl kníže Neklan a neutajil svého leknutí nad tím, že Vlastislav ve svém hrdopychu zadychtil, aby vládl nad celou èeskou zemí jako nad svou.

II Jak lucký vojvoda tu pyšnou øeè ku pražským poslùm promluvil, dal hned všude po všech pìti župách luèanské zemì hlásit, aby vstal každý k vojnì. Jel posel v èele družiny na bystrých koních. Jel, maje meè po boku, a druhý, vojvodùv, železný, v kožené pochvì pøed sebou hrotem vzhùru; druh pak, jemu po boku, nesl u pasu popruh z lýèí ukroucený. Jako vítr se hnali posel i družina zbrojných mužù, plání i dolinou, lesem i luhem (bylo jarního èasu, kdy obilí vymetává), z dìdiny do dìdiny, od rodu k rodu, za bílého dne i pøed úsvitem a èasto i v pozdní soumrak. Na návsích zaráželi a hned svolávali starostu i všechnu rodovou èeleï, všechny jonáky a muže. Jak se sbìhli, posel vytrhl z pochvy vojvodùv meè, a mávnuv jím pøed sebe do výšky, oznamoval rozkaz, a každý, kdokoliv pøesahuje výškou svého tìla míru tohoto meèe, a vstane bez prodlení k vojnì, a vezme štít a chopí se zbranì, a spìje k vojvodovu hradu, kde sbírá se pole proti Èechùm. Vtom druh jeho, odvázav od pasu lýèený popruh, povznesl ho nad hlavou, posel pak, ukazuje na to lýèené oko, hlásal vojvodovu strašlivou hrozbu, že každý, kdož by vytáhl do pole pozdìji, nežli udáno, že každý bude takovýmto popruhem obìšen, a každý to ví, a není pak výmluvy žádné. A dále volal posel, a každý, kdo má sokola krvestøeba nebo raroha, krahuje nebo kánì bìlozora, a vezme je s sebou do pole, a nikdo tìch dravcù doma nenechá. Kdo by tak neuèinil, kdo by se poli vyhnul, ten že pohyne, ten že bude tímto meèem popraven. I zamával zase vojvodským meèem, až zasvítil na slunci prudkými záblesky. Pak mìøili tím meèem po všem rodì muže a jonáky; všechny mìøili a pak na vrubech poèítali, aby mohli vojvodovi oznámit, co vojínù dá každý rod, kolik jich do pole vypraví. A již opìt na konì vsedali, v slabiny je bodali a dál hnali se k sousednímu rodu, a dál a dál. Povìst letìla pøed nimi, a všude èekali vojvodùv váleèný meè. Pastevci z obèin

65

s úžasem hledìli na divé jezdce; v dìdinách je mužové hluènì vítali, ženy starostnì. Všude zpùsobili neklid a ruch, i starostí dost ženám i dívkám. – Tak projeli od vojvodova hradu Lukami, první župou, pøekrásnou na pohled. Všude úrodnou rovinou požehnaný lán, samá luka, moøe kvìtù, barevné pruhy do zlata i rùžové barvy bujnou zelení, a zase lán a lán, luka a sady, vše v záplavì jarního slunce. Tudy s váleèným meèem objíždìli, až pak všechny dìdiny objevše, na jih se dali, do druhé župy, vpravo i vlevo bystøiny Brocnice. Ty konèiny když do zbranì vyburcovali, obrátili se na pùlnoc za Oharku, tam kde pøed nimi na obzoru táhl se modravý val Krušných hor. Tam tøetí župou jezdili, podkrajem øeky Úzké, na pravém, na levém bøehu meèem muže svolávali, meèem mìøili, na vruby poèítali. Odtud spìchali do ètvrté župy na západ slunce, do krajin pøi toku Hutné. I rozhlaholil se váleèný hlahol podél té øeky i do tìsného údolí Oharky, hømìl hlubokou její prorvou mezi stránìmi, ve skalách, kde huèely, šumìly peøeje. Odtud dále se nesl, chvatnì a prudce jako jarní bouøe k horám, k horní Mži, kde mezi èernými lesy, v kopcích i pøi èerných slatinách a širých blatech skrývaly se dìdiny Chlumèanska, páté župy v luèanské zemi. Jak tam zaslechli vojvodùv rozkaz, jak posel tam blýskl jeho meèem, vstávali chutì, v divé radosti, všichni, každinký muž. Míry meèe nedbali, ani jí nechtìli: že pùjde každý, kdo mùže pro starost, pro mladost. I chystal se osmahlý, divoký lid divokého zálesí, hned nechal role i lesa, a silné, upracované ruce chápaly se toporù, tìžkých mlatù a snímaly veliké štíty, dobøe žílované, tuho potažené zèernalými kožemi, i brali z bidel sokoly krve-støeby, rarohy, krahujce a na svory ve smeèky poutali zuøivé psy vlèího plemene, uvyklé na krev a zápas s lítými dravci hlubokých hvozdù.

III V nejzazším Chlumèansku stála mezi vrchy za rozlehlou slatinou, plnou ostøice a zardìlého hnìdého mechu, poblíže dlouhého lesa, v lipách a javorech malá dìdina zèernalých plotù i tmavých roubených stìn. Na slehlé slámì støech bujel už zelený mech, netøesk i bejlí. Žalanù neèetný rod tu již odstara sídlel. Straba, muž mladý a statný, byl toho èasu jeho hospodáøem. Nemìl bratøí ani sester a ženu jednu, a ta byla z plemene Èechù. Straba si ji pøivedl z jejich konèin jako nevolnici, když byli Luèané naposled ve zbrani a leželi pøed Levým Hradcem. Zajatá Èechynì se mu tak zalíbila, tak jeho mysl zajala, snad nìjakým kouzlem, že jí øekl: „Tys plenice, má nevolnice, ale buï mou ženou.“ Poslechla, stala se jeho ženou, ale ve svém srdci nebyla spokojena. Stýskalo se jí v odlehlé dìdinì, touha ji k domovu hnala, a hoøko jí bylo, když vzpomnìla si na hrùzy

66

a zkázu, jež Luèané páchali v její vlasti. Než tajila žal a tajila hnìv, a muž jí do mysli nevidìl. Dobøe však jeho macecha, již zanechal zemøelý otec, žena vysoká, zachmuøené tváøe a šedého, pøísného zraku, ne mladá již, však také ne staøena. Ta znala kouzla a èáry, vìdma a vìštby. Jakmile vojvodùv rozkaz donesen v Žalanù samotu, chystal se sám hospodáø na vojnu. Sòal ze stìny štít, býèí pøílbu s železnou obruèí, nabrousil meè, upravil šípy a dal novou tìtivu pružnému luku. Mlat k sedlu pøivìsil a vybral ve stáji nejlepšího z koní. Nebyl vzhledný ni velký, ne hladké a lesklé srsti, dost kosmatý, ale jako vlaštovka rychlý a tuhý na všecku slotu, na horko i mráz, na hlad i žízeò. Mladá žena Strabovi v pøípravách mlèky pomáhala; snesla mu huni a pl᚝, kožky na lýtka a vláèné øemeny, krmi do mošny, chléb a sýr, aby mìl na cestu, nežli by dojel k vojvodovu hradu. Ten den pøed odjezdem øekla potají macecha Strabovi: „Pøijï veèer do úvalu, ale neøíkej o tom.“ Když nastával soumrak, šel mladý hospodáø, jak macecha øekla. Šel k lesu podél širé, tmavé již slatiny; v ní se èernaly sem tam zakrslé olše i bahenní kleè a mezi èernými trsy ostøice rdìly se kaluže odleskem nebe. Bylo èerveno; a vìtrno bylo, že od lesa znìl daleko hukot pøes tmící se bažinu. A hlasnìji ještì šerým oupadem. Na jeho bocích trèely v chudé trávì skály jako rozmetané. Nad nimi, mezi nimi, porùznu rostly vysoké stromy, lípy, duby i prastarý jasan. Jejich rozložité koruny byly plny jmelí a za jesenì, v zimì èernaly se jím jejich holé haluze. V šerém tom úvale pod dubem pøi ohni na skále planoucím sedìla Strabova macecha. Vlasy mìla rozpuštìné, jen pøes èelo a pøes uši pod bradou bìlal se jí pruh roušky. Jak zhlédla pastorka, hodila divné koøení do ohnì, a èarujíc mocnými slovy øekla pak: „Mha pøede mnou, mha za mnou! A nás nikdo nevidí než bìsi sami!“ Jen doøekla a hned se poèal ouval plnit bìlavou parou. Ulehla dolem, nesla se v kotouèích výše, po svahu, nad oupad, do korun stromù hlasno šumících, a když Straba k ohni pøistoupil, zahalila bìlavá mlha všecken ouval tak, že bylo vidìt stromy jen jako stíny. Plameny plály jasnì; v plné jejich záøi stála macecha, hledíc šedýma oèima upøenì na Strabu. A tu mu øekla: „Nejsi mým synem, ale tvùj otec byl mi mužem. Proto jsem tì zavolala, abych ti dobrou radu dala, a sem, neb nikdo kromì tebe nesmí ji slyšet. Vìz, že marnì pro vás kouzla strojím. Èeské kouzelnice mají mocnìjší èáry. Tìmi pøemohly naše. A že nás pøemohly, budete i vy pøemoženi. Vaši bídu dobøe zøím. Ach bìda! Vás ubohých! Bohové vás do bitvy doprovodí, ale na pomoc se obrátí k nepøátelùm. Do pole pojedete, ale víc odtud neodjedete. Luèané jsou Èechùm dáni. I vojvoda tam ostane, a všichni. Jen tebe smrt mine, jestliže uèiníš, jak poradím. Slyš: Když zaène boj,

67

stùj tomu, kdo první na tì vrazí. Bodni ho oštìpem, života však neniè, ale obì uši mu uøezej, je uschovej, a vsedna na kùò, obra záda. Tøeskotu a ryku za sebou nedbej, nic se zpátky neohlížej a jen pospíchej útìkem. Tak sám jediný se zachráníš.“ – Èerveno po nebi zhaslo, rozlehlá bažina zèernala a zakrslé olše trèely z ní jak èerné stíny. Jen ztrouchnivìlé døevo bezkoré vrby svítilo na bøehu tichým, tajemným svitem. Kolem šel Strba, domù z ouvalu. Zamyšlen, v neklidu kráèel rychlými kroky. Pøed ním dvorec jeho mezi velkými stromy byl temný v hlubokém stínu. Oheò již uhasl, ani svit louèe se tam nerdìl. Tma bylo a ticho; ale jak vešel do vrat, zaslechl zpìv. To jeho žena zpívala, a podivný, jemu neznámý zpìv. Rázem však umlkla, jak ze šera vykroèil, a neodpovìdìla, když se jí tázal, cože to zpívá a proè zrovna té chvíle.

IV Strach padl na pražského knížete, když uslyšel, co se po Lucku dìje, že tam Vlastislav sbírá vojsko. Neklan se bál a nezmužil se, ani když mu ohlášeno, že všichni rodové, všude po všem plemeni jsou popuzeni zpupností Luèanù, že všecka zemì je vzhùru a chystá se do boje. Již zaøinèela zbraò ve hradì a kolem na leteòské pláni. Odevšad rozléhal se øehtot váleèných koní i hluk vojínù a zpìvy. Ale kníže Neklan se choulil na hradì v nejzazší jizbì, všeho se lekaje. Nemohl se vzchopit, nevìøil, že by mohl nad Vlastislavem zvítìzit. Marnì mu pøátelé domlouvali. Na nemoc se vymlouval, že bìsové oslabili jeho tìlo i kosti. Teprve když Èestmír, jeho pøíbuzný, junák urostlý, krásného tìla, mu trpko vytýkal, že nejedná mužsky, že všichni jsou již do vojny uchystáni, že jenom na nìj èekají a bez nìho že pozbudou mysli, øekl Neklan: „Nepùjdu, nemohu. Ale jdi za mne. Vezmi mou zbraò a zbroj i konì mého a veï je, a vìøí, že vede je kníže.“ I vzal Èestmír knížecí zbroj, kroužkovou brni a kovovou pøílbu cizího díla, pod ní kroužkovou kuklu pøes uši a tváøe, èást pøes bradu a hrdlo, i veliký štít kovem se lesknoucí, vzal na se knížecí pl᚝, vsedl na Neklanova bujného vrance a vyjel, provázen pøedními lechy, na Leteò pláò, kde sešlo se vojsko. Všichni jásali a zbraní øinèeli, když zhlédli knížete; hned poèali se stavìt v šiky, pìší i jízdní, v býèích pøílbách nebo v kosmatých èepicích, s oštìpy v rukou, s praky, s luky a toulci plnými šípù s dobrými nálepy. Záøícím vzduchem se míhaly blesky od lesklých hrotù i tasených meèù; i náušnice v uších pøemnohých bojovníkù se zaleskly na slunci míhavým tøpytem. Èestmír na vraném koni pøehlížel vojsko, když byl za všechny vzdal obì bohùm. Jak meèem kupøedu mávl a vzkøikl junáckým hlasem, vykroèili. Zemì dunìla pádnými kroky i dusotem koní a povìtøí se chvìlo bojovným køikem i zpìvem. Houf za

68

houfem táhl pøed Èestmírem, muži všeho plemene, dle rodù i poètu i síly své. I byly zástupy z mužù kolika rodù, byly i zástupy z jednoho rodu ve zbrani mocného i poètem hlav silnìjšího, jenž táhl sám pod znamením svého rodu. Tak Netvoøici a Tuøané, tak Èjaradicù rod i Drahelèicù, jimž øíkali Holonohy, tak Bìchovici, Úhonici, tak Budìhostici a i Nahorubù rod, tak Žíòané a Božkovici a nejudatnìjší a bohatstvím nejèelnìjší Vršovici a Munici a starého Tìpty rod. I táhlo vojsko „velikou cestou“ na Lysolaje a dál pøes Kozí høbety tmavých skal, a nechavše Levý Hradec vpravo, brali se chvatnì proti Luèanùm, aby stavili jejich zádavy a zhouby. Ale když došli na Tursko, širou pláò, zastavil je Èestmír, neb doslechl, že se Luèané již blíží. Vèas osadil nevelké návrší, odkud vidìli nepøátelské vojsko, ano se blížilo jako èerný mrak, veliké, silné, silnìjší, nežli bylo pražské. Vùdce však Pražanù nelekal se toho poètu. Stoje na vyvýšeném místì poblíže starého dubu, jenž o samotì tu rostl, promluvil ke svému vojsku. A vojsko naslouchalo, domnívajíc se, že slyší svého knížete. „Hle, Luèanù pyšné plémì!“ mluvil Èestmír. „Co nám již mužù pobili, co dìdin vyžehli, co žen a dìtí odvedli! A zase již vypalují, zase nás hubí! Vyhladit nás chtìjí a zotroèit. Chtíce nechtíce, musíme se jim opøít, abychom uhájili rodin, abychom nezhanobili èeské zemì. My pro svobodu, pro poslední svoji spásu bojujeme. Radìji tu kosti své složíme, neb hanby mít nebudeme, jako kdybychom utekli. Nebudeme utíkat, zùstaneme, a já pùjdu pøed vámi. Padneli má hlava, nic se nelekejte, vpøed se žeòte, až zvítìzíte. A zvítìzíce, mne tu pak, v tìchto místech, kdybych padl, pochovejte.“ I vzkøiklo vojsko v nadšení a po všech houfech volali: „Kde padne tvá hlava, i své hlavy složíme!“ „Zvítìzíme!“ „Luèany pobijeme!“ – Zatím se pøivalilo na Tursko Luèanù vojsko, jízdní, pìší, všichni dobøe vyzbrojení, se štíty pevnì žílovanými, mnozí v brních neb alespoò ve lnìných prošívanicích, vše lid bojovný, zvláštì Trnovanù rod i Žluticù i Radonicù, též Úhošané, Chraberci a Trebèici a všech nejdivìjší ze zálesí Chlumèané v huních a kožešinách, v kosmatých èepicích, s hrubými oštìpy a tìžkými mlaty. A mnoho psù vedli na svorách, vlèí, zlé ovèácké i hrubé vlkodavy. Jiní nesli na ruce, na rameni dravé ptáky, sokoly krvestøeby, rarohy, káòata bìlozory. Tak postavili se šikem po širé pláni tváøí na poledne proti Èechùm, kteøí levým køídlem svého šiku osadili návrší k západu, pravým pak se opírali o lesnatá návrší nad chejnovskou dìdinou. I šel ohromný hluk ze všeho luckého šiku jako høímání z mraèen; pøerùzné hlasy zuøivých zvíøat, psí štìkot a lidský køik, ržání koòù a troubení rohù, že hømot ten se rozléhal daleko po Tursku poli. Všem v èele jel hrdý Vlastislav v kovové pøílbì, v plátkové brni, maje nahý meè

69

v ruce. Jakmile zhlédl Pražany, a že neprchají, že stojí, zastavil své vojsko a ze tømenù k nìmu promluvil hlasem dalekozvuèným: „Vizte ty bázlivce zbabìlé! Vrškù se chytají. Ale nic jim neprospìjí, nebo jsou slabí, slabší nežli my a bázlivé jsou mysli. Vidíte, jak se nás bojí. Tu v rovinì se nám nepostavili, toho se bojí. Hned se dají na útìk, jakmile se na nì oboøíte. Žeòte na nì úprkem, prudce, aby byli zdrceni pod vašima nohama jako osení krupobitím. A psy vypuste, a se nachlemtají jejich krve, a ptactvo puste na postrach, rozplašte je jako holuby!“ Jako vystøelené šipky vyrazily smeèky psù ze svor, vyrazily s divým štìkáním a letìly rùznobarevné, v strakatém proudu vpøed. V ten okamžik zašumìl nad Luèany mrak divokých ptákù. Pout zproštìni vznesli se do výše a v divé smìsici letìli vzhùru v zmateném hemžení jako v snìhovém chumlu; a bylo slyšet perutí šum a skøehot, hýkání, køik. Stín padl na Lucké od živého mraku; padl, ale již dále se nesl po pláni, polem, jak ohromná èernava hnala se povìtøím vpøed tam, kde stál Pražanù voj. Na zemi dole zuøivý štìkot a lání, zbìsilý hafanù bìh; v povìtøí šum a nesèetné hlasy, vše v pusté smìsici, až zaléhal sluch. A za smeèkami a dravcù mrakem Luèanù váleèný køik a troubení rohù, až pøíval divých tìch hlasù a zvukù zalehl po širém Tursku. Luèané zbìsilí v divokém nadšení, po krvi dychtiví hnali se plání, a v èele Vlastislav vojvoda na koni s vlající høívou, køièe, vpøed mávaje meèem. Kolem a za ním vojínù roje, všichni v zuøivém útoku hnali se zardìlí, vyvalených oèí, køièíce chraptivým hlasem. Vtom Èestmír jak balvan, když bleskem odražen z hory se valí a všecko na cestì drtí a boøí, pustil se z pøívrší Luèanùm vstøíc. A za ním vojsko. Rod pøedhánìl rod, ale v èele všech poøád jen Èestmír v knížecí zbroji. A již se srazili, a již se bijí, bodají, tepou, a Èestmír v nejhustším davu. Sekal a sekal a jako makovice padaly luèanské hlavy. Vtom Vlastislav vyrazil z davu náhle jako blesk a rovnou se oboøil na vùdce Pražanù. V divokém chumlu nastal jejich zápas, krutý a dlouhý. Rána na ránu, až pršely jiskry, až luckému vojvodovi vypadla uzda z ruky a z druhé meè. Z konì se kácel, sletìl zalitý krví a mrtev dolù mezi padlé a ranìných tlupy, jež deptala kopyta koní. Køik hrùzy a vzteku, køik divé radosti zahøímal kolem krvavou vøavou. Pražané novou silou udeøili, kupøedu se probíjeli, a Luèanù voj se již kolísal, couval. V ten okamžik padl Èestmírùv kùò. Než jezdec sám, vyskoèiv na bystré nohy, dále zas bodal a klestil si cestu, chránì se štítem. Již nejeden šíp mu vìzel v kroužkované brni, již nìkolik oštìpù trèelo v kožích èerného štítu. A poøád lítaly šípy a kopí a nové se zabodly v štít prudkými ranami, až tøásla se ratištì. Než i ruka silného hrdiny se tøásla zemdlena tíhou. Èestmír již køièel na vojíny, aby mu podali jiný štít. Již chtìl svùj odhodit, vtom zabodl se tìžký oštìp do jeho tìla, a vùdce vráz na zemi klesl se štítem na rameni, se zbraní v ruce, plný šípù a kopí

70

V ten okamžik zašumìl nad Luèany mrak divokých ptákù.

71

72

vražedných uprostøed ukrutné seèe. Stalo se, jak pøed bitvou øekl. Jeho hlava padla, ale vojíni jeho, zuøiví tou ztrátou, hnali se divoèeji vpøed a bili, nikoho neživili, až potøeli Luèany do jednoho. Dravé ptactvo se rozlétlo, zuøiví psi pobiti nebo se rozbìhli, ale z Luèanù zùstali na krvavém poli všichni, i vojvoda, až na Strabu, jak macecha v úvale vìštila. Zpupnost Luèanù zkrušena, jejich síla znièena. Pražané jásali, ale jásání tichlo, jak pohlédli na mrtvého vùdce. Nesli jej ve zbroji a štít jeho plný oštìpù, nesli jej na chlomek, kde chtìl být pochován. A tam, kde pøílbu mu sòali a zbroj, hlasnì zahoøekovali, když poznali, že to udatný Èestmír a jak se obìtoval. – I pøipravili hned hrob na chlumu pod starým dubem, a když tìlo v noci po bitvì spálili a pochovali, nasypali na hrob velikou mohylu a celé pak vojsko uèinilo tryznu svému padlému vùdci. Pøipravili medu mnoho, uvaøili jej a potom sedli pít a pili na pamì. A pøijel Neklan z pražského hradu a poplakal nad hrobem Èestmírovým. Když tryznu udìlali a popili, vstalo všecko vojsko a vytrhlo do pole dál do luèanské zemì. V Na bystrém, nevzhledném koni uhánìl Straba z krvavé bitvy. Hrot jeho oštìpu vlhký byl ještì krví, jak bodl hned na poèátku boje prvního z Èechù, který naò vrazil. A dál se již Straba do boje nehnal. Uøíznuv padlému uši, vsedl zas na konì, a nedbaje lomozu, køiku a troubení, ujíždìl pryè, jak by ho pøíšery štvaly. Tak uhánìl do veèera; v noci pak sotvaže koni oddechu popøál, již chvátal zase dál, v chlumèanský kraj polem a ladami. Dìdiny, sídla, vše míjel, aby nemusil øíci, že utíká z boje. I minul den, minula druhá noc, a když bylo na úsvitì po té noci, dojel na znaveném koni sám znavený v samotu svého rodu. Dìdina v šeru ještì spala a tmavé ještì byly staré lípy, za nimiž prosvitoval bìlavý pruh východu. Jak Straba vjíždìl do dvorce, potkal ženy vycházející z jeho pøíbytku. Lekly se, když ho spatøily, a smutnì pak øekly: „V neblahou chvíli jsi pøijel.“ Skoèil z konì a hnal se do jizby, šeré ještì ranním soumrakem. Na loži u okénka leželo cosi pod bílou plachtou, dle obrysù ztuhlé, mrtvé tìlo. A okenice byla otevøena na volnou cestu duši. Sotvaže dokroèil k loži, strhl Straba plachtu. V bledém pruhu denního úsvitu, jenž chvìl se otevøeným okénkem, spatøil zsinalou tváø mladé své ženy. Oèi zavøeny, vlasy v pramenech rozpuštìny a na prsou – sedlá krev, hluboká rána! Nevìøil svým zrakùm, trnul; vtom macecha stanula za ním jako pøízrak, v bílé rouše, nehnutì, šedýma oèima pøísnì hledíc na mrtvou. „Odhrò jí vlasy!“ øekla zachmuøenì. Shrnul husté, krásné vlasy mladé své ženy nad pravým spánkem, polekán hrozným

73

tušením. Shrnul vlasy a zhlédl tam krvavou ránu. A již chvatnì odhrnul vlasy nad levým spánkem. A zase tam pahejl, krvavá rána. Nìmý úžasem, rozèilen, chvatnì otvíral brašnu a dychtivì vyòal z ní uši se zakrvácenými náušnicemi. Byly to ženiny uši, to nyní poznal; tak zvìdìl, že ona to byla, jež ho v boji napadla, že chtìla ho zabít, a že ji zabil on sám. I mihlo se mu, jaká byla pøed jeho odjezdem, jak veèer si zpívala tu divnou píseò. „Tys to vìdìla!“ vzkøikl na macechu. „Ale ty bys byl neuvìøil. Byls v jejím kouzlu. Byla Èechynì a mìla k nám záští. Pojï, obìtuj v ouvale bohùm.“ A Straba, poruèiv, aby mrtvolu vynesli ven za dìdinu, zamraèen, jakoby v dìsivém vidìní, šel k šerému úvalu za macechou.

74

Durynk a Neklan
I

ármutek padl na luckou zemi. Jako tìžký, tmavý stín na ni ulehl. Nebylo rodu, nebylo dìdiny, kdež by neplakali nìkolik mrtvých. Všude v hoøi a v pláèi jmenovali Tursko pole, kdež zhynuli nejsilnìjší, nejudatnìjší z luckých mužù. Všude jich želeli, jejich smrti i toho, že tìla jejich zùstala nespálena v poli napospas dravcùm. Se žalem strach pøikvaèil. Roznesla se letem novina, že Èechové vytrhli z Turska, že již pøešli pomezí. Odtud šla hrùza po všech župách. Lidé prchali od hranic hloub do zemì ke hradùm, k lesùm a vydìšeni vypovídali, jak se teï Èechové mstí po všech dìdinách. Øeè ta nebyla planá a nešla jen z ustrašení. To svìdèily za dne èernavé sloupy a husté mraky požárù, za nocí zlovìstné záplavy, jimiž se rdìla nebesa. Dìdiny hoøely, než i nejeden lán hojného obilí zprahl v jezeøe plamenù a vítr roznášel dým z nìho i èpavý zápach daleko krajinou. A nebylo obrany. Silní zùstali na Tursku. Nepøítel rychle postupoval a zabíral župu za župou. I prosili všude o milost, žalostivì prosili a vzdávali se pražskému knížeti. Ten všude boøil hrady a v požeh dával, a nejprve Vlastislav hrad, pak jiné i pevné sídlo Vlastislavovo nad Oharkou v Lukách. Syna však Vlastislavova tam nestihl. Ale pøišli a vyzradili, kde je, že se skrývá v chatrèi u staré ženy, dále proti øece ve skalách. Ihned tam Neklan poslal své zbrojné, a než uplynuly dva dni, spatøil jediného syna Vlastislavova, sirotka mladièkého.

Z

75

Chlapeèek zlatých, hebounkých kadeøí, jež èekaly na slavnost postøižin, byl pìtiletý, dítì rozmilé. Když netuše svého neštìstí i nebezpeèenství, stanul pøed otcovým nepøítelem, upøel na nìj prostomile své oèi jasného pohledu a poklonil se, tak jakž byl nauèen. I slitoval se Neklan nad ním, nad jeho vìkem, osudem i nad sliènou podobou. Ani vlásku mu nezkøivil a nevzal ho ani s sebou do zajetí. Ve vlasti ho nechal, i v samé lucké župì, a hrad mu tam dal vystavìt, aby mìl vojvodský synek dùstojné sídlo. Dragúš slul ten hrad. Pevný však nebyl, neb schválnì jej dal Neklan vystavìt na místì pøístupném, nezištném, aby se nestal Luèanùm oporou, kdyby se snad nìkdy spikli a chtìli se v odpor dát. Neklan se pak vrátil do Èech a slavnì, s mnohou koøistí vjel na pražský hrad. Tu obìtoval hojnì obìti, velebì bohy, že mu dali vítìzství, že je potøen hrozný nepøítel, na nìjž jen se strachem myslíval, jak se probudil, za dne, i veèer, když na lože ulehl, a jenž jako mùra kazil mu poklid i spánek. Luèanù hrdé plémì bylo pokoøeno, a ten, jenž by nad nimi jednou byl panoval, Zbislav, synáèek Vlastislavùv, žil tiše, v ústraní, na hradì Dragúši. S ním tu pøebýval jeho vychovatel, muž cizího rodu, Srbín, jménem Durynk, jemuž Vlastislav velmi byl dùvìøoval. I Neklan mu vìøil a svìøil opìt Zbislava i Dragúš hrad. Minulo léto, pøešla jeseò, nastala zima. První po turské bitvì, první po smrti Vlastislavovì. Dny se krátily a víc a více se zasmušovaly. A také mysl Durynkova. Neklidný chodil hradem, jako by nikde nemìl stání. Zlá myšlenka byla s ním všude jako stín a nedala mu pokoje. Ctižádost a lakota mu ji vnukly. Poøád se mu ozýval vnitøní hlas: „Zbav se toho chlapce, zbav! Neklan nemá jistì pokoje, dokud Vlastislavùv syn žije. Ukliï toho synka, ulevíš knížeti a kníže se ti odmìní, a hojnì, hojnì. Tento hrad, jejž spravuješ pro chlapce, bude tvùj vlastní a všechna krajina kolem. Budeš pánem a vladaøem, a ne jen správcem a sluhou. Uèiníš pražskému knížeti vdìk, zbavíš-li jej toho chlapce nadobro, navždy –“ Tak mu šeptal bìs, tak ho ta krvavá myšlenka moøila ustaviènì a nemohl ji zapudit. Vracela se mu zas a zas, a nejvíce, když meškal o samotì. Než èasto, když i se Zbislavem sedìl za zimních soumrakù pøi planoucím krbu, chytlo ho náhle zlé myšlení. Chlapec pak žasl, co se dìje, že se Durynk tak zamyslil nebo jinak na nìj hledí jeho zelenavé oèi zpod hustého oboèí. Hned se však chlapec upokojil, když vychovatel, vytrhnuv se z myšlení, pohladil ho po zlatých vlasech, když vlídnì zas na nìj promluvil. Tak vlídnì také vyzval jednou Zbislava, aby s ním šel dolù k øece, že budou rybièky chytat. I vyskoèil radostnì rozmilý chlapec a v èapce a v kožíšku vybìhl chutì ven. Durynk, maje zlý úmysl v srdci, vzal bradatici a øekl, tou že vysekají kus ledu, aby mohli

76

na rybky. Zbislav tìše se poskakoval vedle nìho. Šli k øece stezkou ve snìhu vyšlapanou. Bylo pozdì odpoledne a bylo jasno a mrazivo. Pusto krajinou, ticho u øeky. Nehnutì stály na bøezích staré vrby, kleny i tmavé, košaté olše holých ratolestí. Jen drobounké šišky se na nich èernaly nebo dole na snìhu, jenž se mihotal kmitavým leskem jakoby plný køišálù. I vysoká, uvadlá tráva po bøehu, i køoviny bìlaly se a svítily blesky snìhových jehlièek. Øeka mlèela. Na lesklém, zelenavém jejím ledu bìlaly se chumáèky zmrzlého snìhu jako bílé kvìtinky vodní. Sem Zbislav bujnì vbìhl, chtìl ke druhému bøehu, stanul však, když vychovatel mu øekl: „Postoj, až vysekám díru.“ A sekal. Chlapec zvìdavì hledìl na každé seknutí, jak se led rozstøikoval, štípal a pukal, až se pak zamihla voda, až dobøe bylo do ní vidìt širokým otvorem. Tu Durynk lahodnì pobídl: „Ó, panáèku mùj, podívej se, hle, jak plovou rybky pod vodou. Co jich je, jak se tam hemží!“ A chlapeèek, dùvìøuje, nic netuše, po pacholetsku sklonil kolena a kleèe díval se dychtivì do vody po rybách. A jak se nahnul, jak níže naklonil kadeøavou hlavièku, dostal sekerou do útlého krku. – Krev rozlila se po èistém ledu a bìlostném snìhu. Durynk odhodil sekeru, vytrhl z mošny u pasu nùž a dokonal ohavné dílo. Pak chvátal pryè, odtud. – V olších, ve stromech poèalo se již tmít, za kmeny plál obzorem èervený pruh po zhaslém dni. V tu chvíli teskného soumraku našli lidé na ledu chlapecké tìlo bez hlavy. Po èapce, jež stranou sletìla, po kožíšku poznali, že to trup knížecího syna. Strnuli, zdìsili se a hoøce litovali nebohého chlapce. I odnesli jeho tìlo na hrad. Tam se však marnì shánìli po Durynkovi. Øeklo se jim, že si pøed chvílí náhle dal osedlat konì a že na nìm vyjel z hradu. Kam, nikomu neøekl a nikdo nevìdìl.

II Na pražský hrad rovnou zamíøil. Když sem pøibyl, sedìl kníže Neklan právì v radì s lechy, Durynk, chtìje pøede všemi svùj skutek oznámit, neèekal a vstoupil. Vstoupiv pozdravil, a když kníže pøekvapen jeho pøíchodem jemu pokynul, promluvil hlasem pøede všemi: „Býval jsem luckému vojvodovi vìren, ale tobì, knìže, chci vìren být více. Vìø tomu a vìz, že jediným seknutím sekery toho jsem dovedl, abys ty, knìže, abyste vy všichni bezpeènì spali na obì uši najednou. Pamatoval jsem, že kdo chce v domu škody zbýt, nedá jiskøe ohnìm být. A tu jiskøièku jsem já pøedešel, uhasil, abych vás od budoucí zkázy zachránil.“

77

Chlapeèek kleèe díval se do vody.

78

Rozbaliv uzlík, který pod paží mìl, vyòal z bílé rouchy uatou hlavu chlapcovu, zlatì kadeøavou; byla ještì jako živá, jediné že nemluvila. I položil ji na stùl pøed knížete a lechy a zvolal, ukazuje na hlavu: „Hle, mstitel krve otcovy, který by vás jednou hubil, leží poražen bez vaší krve! Ten, vìøte, kdyby byl došel mužného vìku, mnohý z vás a z vašich mìl by krvavou hlavu.“ Zhrozil se kníže, odvrátil tváø, zhrozili se lechové. Hlasy hnìvu, hrùzy, ošklivosti zvuèely síní. Až kníže pak povstav, hnìvem zarudlý, jiskøe oèima, prudce k Durynkovi promluvil: „Skliï z našich oèí svùj dar, nešlechetníèe! Komus chtìl posloužit? Mnì? Což myslíš, že bych byl nedovedl uèinit to, cos ty spáchal? A já bych byl svého nepøítele zhubil, ale tys zabil svého pána. Syna svého dobrodince, nevdìèníku! Já ti ho zabít nekázal, ale abys ho ctnì choval. Tys ho mìl støíci, a tys takto s ním udìlal? A tys odmìnu oèekával? Nuž udìlím ti ji, a vìru veliký dar tobì dávám. Vìz: ze tøí smrtí sobì jednu zvol, kterou budeš chtít. Buï po hlavì skoèíš z vysoké skály, buï sám se obìsíš na kterémkoliv stromì, buï probodneš se vlastním svým meèem.“

I odešel Durynk z hradu a obìsil se na vysoké olši.

Durynk jako sníh bledý vyslechl rozsudek rozhnìvaného knížete, pak hlavu sklopiv i zraky, bral se ze sínì a tøesa se povzdechl:

79

„Bìda, toho jsem se nenadál. Bìda!“ Ale nikdo ho nelitoval. I odešel Durynk z hradu a obìsil se na jedné vysoké olši, jež stála vedle cesty. Odtud té olši, pokud nebyla poražena, øíkali Durynkova olše.

III Za onoho èasu rozkládal se na Skalkách proti Vyšehradu posvátný starý háj. V šeré jeho hloubi pod krytem mocných stromù stála na omšeném balvanu mraèná modla Morany, strašlivé bohynì, jež vodila lidi k vìènému prahu. V šerém tom háji i kolem nìho volnou výšinou bylo pole její neúprosné vlády. Poèetné mohyly trávou zelené zvedaly se tu nad popely mrtvých. Níže na svahu, opodál potoka Botièe, nad nímž se splétaly haluze košatých korun, byla menší „hrobka“; ale vzácnìjší popely skrývala. Tu ve stínu šumících stromù odpoèívali ve hrobech kameny obložených, pod nasypanou mohylou vojvodové zemì. Moudrý Pøemysl, jenž zemi dav zákony a øád, první byl sem uložen, a všichni, jak po nìm ze stolce knížecího zemi vládli: Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Køesomysl. Tu pochovali také knížete Neklana, když mu smrtí ztichlo srdce. Pak sešli se lechové a starostové rodù v háji u Jezerky a zvolili sobì za knížete Hostivíta. Zvolivše vedli jej u hluèném prùvodu na Vyšehrad, kdež jej posadili na knížecí stolec a knížecí, nìkdy Pøemyslovu èepici na hlavu mu vstavili. Když pak po letech sešel smrtí, uložili ho na dolejší hrobce vedle pøedkù.

80

P OVÌSTI

DOBY KØES  ANSKÉ

81

82

Z ØEL

JSEM STÍNY ZAŠLÝCH VÌKÙ ...

Vrchlický

Umlká povìst o èasech prvních let, zanikl pramen bájeèných zkazek z pohanských

vìkù. Nový èas nastal a s ním nové a divné pøíhody pamìti hodné. Nový èas nastal, to jak pøišli pøedchùdcové zemì køesanské. Pøišli jako záøe denní pøed svitem a vyjasnilo se po nich, nebo pøinesli poznání jediného Boha. Zpìv zaznìl z hlubin tmavého hvozdu od moravské strany a rozléhal se z mrákavy lesù slovanským hlaholem: „Zvolejme k Bohu a spasiteli našemu, pøedcházejme tváø jeho v hlásání – Zazpívejte Hospodinu píseò novou, zazpívejte Hospodinu, zvìstujte v národech slávu jeho –" A hle, z pomezného hvozdu u zemské brány, kudy se chodilo do Moravy pøes Litomyšl hrad a Hrutov hrádek, Trstenickou cestou vyšli knìží jediného Boha, Metodìj biskup a s ním druhové jeho a žáci. Ten již prve s bratrem svým Cyrilem, mužem svatým, probral rádlem slova ouhor srdce pohanù v moravské zemi a v slovenské a zasíval pšenici svatého uèení a dobrých skutkù. Ten tedy pøišel k Èechùm od Moravanù, kteøíž se Moravany nazývají od zemì své; øeè

jejich však i Slovákù øeè jedna byla, tak jako v èeské zemi, neb jednoho národa byli. A Metodìj arcibiskup, ze slavného Velehradu pøišed, požehnal èeské zemi na jejím prahu a zaèal hned s dílem božím tu pøi mezích zemì, na Litomyšli hradì i v podhradí. Odtud pak šel s knìžími dále do kraje a všude hlásal a uèil a vykládal slova knih i jejich rozum. A byli rádi Èechové, že slyšeli veliké skutky boží svým jazykem, a hrnuli se ke kazatelùm a k Metodìji, v nìmž hoøela pravá láska Kristova a èisté milování; a poslouchali jej, když hlásal: “Pokropím vás vodou èistou, a oèistíte se od model svých i od høíchù svých, a jediný Bùh slituje se nad vámi a pohrouží høíchy vaše v hlubinì –“ Líbila se jim jeho øeè a uèení i zpìv jeho knìží, i dávali se køtít, jak byl již uèinil kníže Boøivoj a manželka jeho Ludmila, dcera Slavibora, vojvody pšovského, a shromažïovali se, když knìží sloužili Bohu hlaholem slovanským, neb mìli v slovanském jazyce evangelia i žaltáø a ostatní knihy. A tu lidé zkroušenì se modlili a v srdeèné pobožnosti zpívali, jak je knìží nauèili, „Hospodine, pomiluj ny!“ a jiné písnì. Kdekoliv se svatý apoštol déle zdržel kázaje, všude zakládal kostelíky k slávì boží na pamì Klimenta svatého. Z tìch první založil v Litomyšli na knížecím hradì, ten první ke cti svatého Klimenta vysvìtil. Druhý pod tím jménem v Hradci nad Labem; tøetí byl založen na Sadské, ètvrtý na Vyšehradì a pátý na Levém Hradci. Svatá záø pronikla hustým pomezným hvozdem, a svítíc po vší zemi, vnikala do šera pohanských tajemných hájù. A ty hynuly. Pøicházeli lidé nové víry, poráželi je, káceli v nich modly, rubali posvátné stromy v poli a v úvalech a pálili je ohnìm. Hubili je a porouèeli, a nikde nepozdvihují novorozených dìtí nad zažehnutým ohnìm a neobìtují duchùm ohnivým, a jich neprosí, aby tomu dítìti byli nápomocni až do jeho smrti. A porouèeli, a nikdo již neobìtuje bìsùm a zlým duchùm, a nikdo nepochovává svých mrtvých v hájích a v poli a tryzny a nikdo nekoná na rozcestích a trojcestích pro odpoèinutí duší; a nestrojí her v škraboškách nad mrtvými a prázdných stínù a nikdo nevolá – I skácena Perunova modla z Vyšehradu, pøestala úcta strašné Morany; mraèná její socha v háji na Skalkách stržena a káceny a nièeny modly mnohé. Mizeli bohové lesní, vodní, vìtrní i temní; truchlili pro nì mnozí, kteøí se jich nechtìli odøíci ve vodì køestu. Nejvíce èarodìji, hádaèi a kouzelnice. I utíkali se dále mezi lesy, do skrytých údolí, pod hory. Tam odnesli dìdky a modly, tu se jim klanìli, obìti pøinášeli a kleli nového Boha. Ale ten byl silný. Mocnì znìly hlaholy zvonù do širých krajù, dál a dále hlasnìji zvuèely zpìvy v posvátném, jímavém šeru božích církví a okrouhlých kostelù pod modravými oblaky vonného kadidla, pøed oltáøi skvìlými malbou na zlaté pùdì i bohatou øezbou v záøi svìc.

84

Pøicházeli lidé nové víry. – Nový svìt nastal a s ním nové a divné pøíhody pamìti hodné. A již také minuly a staré jsou i o nich zprávy. Ó moji milí bratøí a synové a dcery èeské zemì, slyšte je. Slyšte, co se zbìhlo od tìch èasù, co u nás poèalo dílo svatých bratøí, jež velebí všecko èeské plémì a Slované všichni. Slyšte o knížatech a králích moravské a èeské zemì, o hrdinách našeho rodu, o lidu, slyšte i o mateøském sídle, matièce zlaté Praze. Vìzte, co letopisec zapsal pro vaši i budoucích pamì, i co pøecházelo z pokolení do pokolení v živé knize, v pamìti lidu. Aj, poènìme dávné ty zvìsti.

85

O králi Svatoplukovi

zraky všech se obracely k oltáøi. Nastala chvíle svaté mše, kterouž mìl sloužit sám arcibiskup Metodìj. A slavnì sloužit; byl veliký svátek, zasvìcený den svatých apoštolù Petra a Pavla. Již planuly svíce na oltáøi, již chvíli hoøely, ale Metodìj nešel. V kostele èekali a potichu se modlili. Chvíle za chvílí ubíhala. Slunce již vysoko vystoupilo, již padly jeho paprsky do oken kopule, již zašlehly dolù zlatým proudem do lodi chrámové. Vše se rázem vyjasnilo, stìny, obrazy svatých na zlaté pùdì, hlavy vìøících, žen i zarostlých mužù i starcù, i plavé prameny dívek a dìtí. V jasné té záplavì zemdlely zarudlé plameny svìc, které již hrubì ohoøely. Již šepot zavanul kostelem, tlumené hlasy, již se tam ohlíželi, hlavy sestrkovali, tiše mluvili a se ptali, co se dìje, co se stalo. Tak šeptem se tázali, a šeptem spìla odpovìï po všech prostorách svatynì: že arcibiskup èeká na krále, že král mu vzkázal, aby hrubé mše bez nìho nesloužil, aby na nìho èekal, až pøijde. „Kde je? Kde je král?“ „Proè nejde?“

Lid v chrámì velehradském po kázání dopìl; poslední zvuky pobožné písnì vyznìly,

86

Ptali se všude a všude pak žasli a trnuli, když kdosi oznámil, že na hon, dnes ráno, pøed svítáním že si král vyjel na hon s èetnou družinou a lájí. Na hluèný hon v takový posvátný den! Pak rázem umlkli, když se pojednou objevil velebný Metod. Nastával již polední èas, a svaté mše déle již odkládat nebylo možná. S arcibiskupem vstoupili k oltáøi knìží, diákoni, všichni v bohatých kostelních øízách. I zaèal arcibiskup bohoslužbu; diákoni a knìží pøisluhovali, kadidlo zapálili, zpìvy zapìli a zpívali. A lid, kleèe i stoje, maje sepjaté ruce, hledìl na krásu oltáøe v plné záøi svìc, v nichž také se tøpytila knìžská roucha i øezby i obrazy, naslouchal modlitbám a knìžskému zpìvu, hlaholil pod klenbou sborem i rùzno. A všichni rozumìli ètení Písma, modlitbám, zpìvùm, každému slovu a jati vroucí, srdeènou zbožností jako u vytržení povznesli mysli své k Bohu. Na krále zapomnìli. Vtom zalehl do chrámu ohlas pustého, temného ryku, zmatený halas, divá smìs zvukù a hlasù, jež kvapem, letem se blížila, rostla jako lomoz vichøice. Ryk a divoký køik, troubení rohù, štìkot psù a øehtání koní. Již pøed samým chrámem ta bouøe zahuèela, již na prahu, již pod klenbou hømí, již hrnou se strùjci této bouøe chrámovou lodí, pøímo k oltáøi. V èele všech král Svatopluk s èapkou na hlavì a s meèem v ruce, za ním lovecká družina se psy. Umlkli knìží, lid strnulý ustupoval, choulil se, tlaèil se ke zdem a sloupùm. Král však, nedbaje nikoho, mávaje nahým meèem, hnal se k oltáøi a køièel divì na arcibiskupa, proè neèekal, proè šel k oltáøi, proè neèekal. Ale u stupòù oltáøe zarazil prudký krok a planoucím zrakem hledìl, když stanul tváøí v tváø svatému muži. Ten, stoje proti nìmu, pravici vztáhl. „Ni o krok dále!“ zvolal u svatém hnìvu, „a Bùh tì na místì neztrestá! Ïábelskou pýchou jsi posedlý. Tvé libovùle mám být více poslušen nežli zákona duchovního. A zneuctils chrám Hospodinùv! Proto zùstaneš v zloøeèení a Bùh tì poníží!“ Král, rudý po líci, hrdle, hnìvem již lítý a slepý, øeèí tou jako udeøen a pohledem, velebou pøemožen, zarazil se, meè sklonil, váhal, pak obrátiv se, pádil z kostela ven a za ním hluèící lovci a láje. Ale jak pøišel do svého hradu, znovu ho posedly pýcha a vzdor. Nechtìl uznat svého provinìní a stydìl se i hnìval, že se dal slovem a pohledem biskupovým tak pøemoci. I poslal hned k nìmu a vzkázal mu, aby již pøed jeho oèi nechodil. Svatý muž tak uèinil a hned se vydal z Velehradu na apoštolskou cestu po krajinách, jichž byl duchovním správcem a vùdcem, a všude kázal, køesanskou víru rozmnožoval a utvrzoval. A tak èinil až do své smrti. Ale král zùstal tvrdý proti nìmu po všechen èas a zapomnìl nevdìènì, co svatý ten muž pro moravskou øíši uèinil, že jí pøinesl svìtlo pravé víry, že obìtoval jeho lidu všechno své dílo, všechen svùj život. Ano ještì ho stíhal a rušil jeho øád slovanský na radu jeho nepøátel z Nìmec.

87

„Ni o krok dále!“ zvolal arcibiskup u svatém hnìvu...

88

Svatopluk však bez trestu nezùstal; slova Metodìjova se vyplnila. Opustilo štìstí mocného krále, jenž zùstal v zloøeèení; z kolika stran vojensky na nìj táhli a na jeho lid: Uhøi, Poláci, Nìmci a také Èechové se bouøili a nechtìli mu být poddáni. Všichni jeho zemi moravskou hanebnì drancovali a hubili. Král napínal všechny své síly, aby se ubránil tolikerým nepøátelùm, aby odvrátil ty svízele od své øíše. Než bouøe za bouøí šla, rána za ranou a zhouba ustavièná. I prohlédl král a poznal, že již naò pøišlo boží dopuštìní a že všecko to neštìstí se dìje zemi jeho jenom pro nìj, pro jeho pýchu a zpupnost. A tu èasto mu pøicházel na mysl biskup Metodìj, proti nìmuž se tak provinil. Vzpomínal na nìj a lítost ho pojímala. Zasmušoval se v duchu, když slyšel, že nepøátelských spoust pøibývá, že zemì víc a více hyne, když náøek poddaných zevšad se již rozléhal a svíral srdce. Proto povolal lechy a pøední zemany, své rádce, a ptal se všech, co má èinit. Než oni žádné rady proti dopuštìní božímu mu dát neumìli. Tu, když ta rada, již svolal ve svém vojenském ležení, naveèer skonèena, odebral se sám, zasmušilý a smuten, do svého stanu. A více ho pak dvoøané a nikdo již nespatøil. Okolo pùlnoci vyšel opìt ze stanu, to strហvidìla, vsedl na konì u stanu pøivázaného a jel tiše spícím táborem. Nikdo si ho nevšiml, stráže pak, jež na kraji ležení stály, poznavše ho nevzkøikly na nìj; uctivì ho pustily, aè jim bylo divno, naè tak pozdní dobou vyjíždí. Nikdo netušil, že již dlouho nemìl klidu a spokojenosti ve vší slávì a moci, jak ho svìdomí tížilo, že se tak oboøil na velebného dobrodince moravské zemì, že rušil jeho øád a obøad. V bezesných nocích zkroušenì pøemítal na mysli, jak by se kál. Až té chvíle se rozhodl, že se vzdá toho, co jej k té zpupnosti zavedlo, královské moci a slávy, že nechá všeho, vojska, dvoru a sluhù, pokladù i krásné zbranì, vší moci, kterou høešil, že opustí vše, aby zbavena byla moravská zemì neštìstí a trápení, jichž pro nìj zakoušela. I vyjel pryè z ležení a jel pustou nocí, až dojel na jedno místo na stráni hory Záboru, kdež všude se èernaly rozlehlé, neschùdné hvozdy a kde pøedtím tøi poustevníci vystavìli s jeho podporou kostel. V tom èerném lese, na odlehlém místì mezi stromy a houštím, probodl meèem hruï svého konì a pak zahrabal ten meè zardìlý krví vìrného zvíøete. Bezbranný bral se pak dále tmavým hvozdem neúnavnì, modle se, až za ranního svítání pøišel k tìm poustevníkùm. Tentokráte nevìdìli, kdo je, ani netušili, nebo ho nikdy pøedtím nevidìli a sám se jim poznat nedal. Než že chtìl jako kajícník odevzdat se službì boží, postùm a pobožnosti, pøijali ho mezi sebe, a Svatopluk, nìkdy král moravské øíše, byl pokornì poslušen prostých poustevníkù. V roubené chudé chýši, v drsném øeholním rouše žil pán, jenž se kdysi odíval sobolinou a drahými sukny a bytoval v rozlehlých, nádherných síních královského Velehradu.

89

Pokud byl živ, zùstal nepoznán ode všech. Teprve když cítil, že se blíží hodina jeho, sám se mnichùm vyznal a povìdìl, kdo by byl a proè sem pøišel. A hned umøel jest.

V drsném øeholním rouše žil pán...

90

O králi Jeèmínkovi
I

Když Svatopluk král tak beze stopy zmizel, pomýšleli na Moravì zvolit sobì jiného

panovníka. I hledali, kdož by vladaøského stolce byl nejvhodnìjší. Toho èasu žil v Pøerovsku na hradì Chropínì zeman, pán rozlehlých statkù, muž bohatý, u pánù a zemanù vážený, od poddaných milovaný. Vládl jim lidsky, a maje dar ducha, soudil moudøe a spravedlivì. A tak si øekli páni a zemané: „Naè jinde vladaøe hledat, když ho máme mezi sebou!“ I zvolili chropínského pána všichni jednostejnì, bez sporù a rùznic, a jejich volbu chválili po vší zemi a radovali se z nového krále. Ten, aby poznal všechny konèiny své moravské øíše, objíždìl zemi; všude ho vítali s mnohým plesáním a velikou slávou, a jel na poledne konèinami, kde réva zrála, a požehnanou Hanou, a na pùlnoc i východ i západ dolinami mezi lesnatými kopci. Všude se mu chtìli zachovat; páni a zemané pøedhánìli se o jeho pøízeò, lahodili mu, lichotili, dary nosili, radovánky strojili a hluèné hody. Když se pak vrátil na chropínský hrad, zastesklo se mu. Zdál se mu pøíliš tichý a jako pustý, nic ho tu netìšilo, ani oddaná pøíchylnost jeho nìžné, líbezné paní. Toužil po hømotné zábavì. Proto poruèil dvoøanùm, aby vystrojili hody a pozvali k nim hojné a vzácné hosti. Páni a zemané v bohatých sukních kožešinou lemovaných, s lesklými šavlemi a meèi

91

u nádherných pásù, v drahých èapkách s volavèím peøím sjíždìli se do Chropína na pìkných koních v krumplovaných pokrovech. Sjíždìli se ze všech konèin zemì, že jim sotva staèil hrad a že èeledi jejich a koòstva bylo plné mìsteèko. I byly na hradì hody, bylo veliké veselí, a ne jednou, ne dvakrát. Pøes tu chvíli se panstvo sjíždìlo po vùli pánovì, besedovali, zábavy strojili, nákladná sedání, a pokaždé dlouho hodovali a pili a pili. Když se dìlný lid naveèer z pole vracel, hømìlo na chropínském hradì veselí; zvuèely èíše, struny a zpìvy pøi záøi pochodní a svící. A když lid pospav po lopotné práci, záhy zrána se bral zase na pole, bylo na hradì ještì hluèno. I hledìli vážnì k panskému sídlu, starostnì mluvíce, jaká to správa a co z toho bude. A pokaždé vzpomnìli pøedobré paní králové. Litovali jí z té duše a povídali si, co zkouší, jak dobrá ta paní všecko to tìžce nese a jak se straní radovánek, hodù, jež se jí oškliví. Lid se nadarmo nestaral. Králi již nestaèilo ani jeho vlastní, ani královské jmìní na takové hospodáøství. Proto se jal ukládat veliké danì, nové a nové, vìtší a vìtší, a ukládal berníkùm, a žádnému nic nepøehoví, a tøeba i tisknou, když by poddaní nechtìli platit. Již nehledìl lid k chropínskému hradu vážnì a s obavou, ale s hnìvem a záštím, a již pronaøíkali krále a kleli mu. Jen o králové se øeè nemìnila. Ba ještì s vìtším pohnutím o ní mluvili, jak za lid u krále prosí, oroduje, aby ho tak neutahoval, netiskl. To pravdu mluvili; žádný však nevidìl slz, jež králová o samotì, potají v hoøkém pláèi proplakala, nikdo neslyšel, jak králi z úzkosti o nìho a z lásky srdeènì, mírnì domlouvala, jak se král na ni osopoval, jak hrubì odbýval, jak se sklopenou hlavou, všecka se tøesouc, vycházela a divže neklopýtla, jak se jí tmìlo v oèích hanbou a slzami. Až jednou král, když opìt uložil novou berni a králová zase za lid prosila, tím popuzen, ve vzteku vytrhl meè a hnal se jím po své manželce tak prudce, že div uklouzla ze dveøí ven. V tom divokém hnìvu poruèil král, aby ji té chvíle hned vyvedli ze hradu, aby ji nemìl ani na oèích. A když vyhlédl oknem k bránì, dìje-li se po jeho rozkazu, a když spatøil ubohou paní, chytl ho nanovo takový vztek, že vyraziv z komnaty, hnal se za ní s dobytým meèem. Ale králová ho zahlédla vèas. Než nikde nemìla zastání, nikde ochrany. Ve smrtelné úzkosti hledìla kol; nikde však útoèištì. Jen lán dozrávajícího jeèmene stál u cesty, lán širý a požehnaný, jenž svítil se na slunci krásnì bìlavý v ourodì bohatých klasù, v záblescích nesèetných vousin. Vráz pohnula se tichá hladina širého lánu. Klasy se rozhoupaly a nad nimi se míhaly zlaté královniny vlasy. Prchala jeèmenem, až pojednou v nìm zmizela, zapadla jako ve zlaté tùni. A hned se zase ztišily vlny po lánu, hladina jeèmene se zavøela, byla tichá jako v bezvìtøí; král dobìhnuv darmo se ohlížel, kam zmizela jeho paní. Ji našly pak vesnické ženy a vedle ní dìátko, jež se jí tu narodilo. Odnesly je do vsi, tam je peèlivì ošetøovaly, a královu synáèku daly jméno Jeèmínek na památku toho, že se narodil v jeèmenu. Král se však o tom útulku dovìdìl, a nemaje lítosti ani se svým dítìtem, dal manželku i syna pryè odvést. Žoldnéøi je zavezli do odlehlé konèiny nìjaké. Kam,

92

nikdo nezvìdìl. Ale králi pak nešlo z mysli, co se stalo. Èasto vídal usouženou tváø své líbezné paní a èasto vzpomnìl na jediného synka svého. To nejèastìji, když nabaživ se hostí, kvasù a pusté rozkoše, hledal samotu. A pak ho pojalo takové teskno, že poslal posléze pro manželku a dítì, aby se vrátily k nìmu na chropínský hrad. Poslové pøišli, ale sami a vydìšení, a král ustrnul, když uslyšel, že paní králová i králevic zmizeli z toho úkrytu a že nikdo, nikdo neví, kam by se podìli. Král ihned poruèil ztracených hledat. První se na hledání vydali Chropínští a z Pøerovska všeho, a všichni ochotnì, rádi, nebo šli pro milou královnu. Také král vyjel s družinou pátrat po své rodinì. I jel tam onam, neminul žádné konèiny své øíše, projíždìl krajem, projíždìl horami, po dìdinách se shánìl, po hradech, po lesích hledal i slujích, až dojel do širého, tmavého hvozdu na hoøe Záboru. Tam zahlédl u èerné jeskynì starého poustevníka, zarostlého bílými vousy. I ptal se zbožného starce, neví-li o jeho paní králové a synu Jeèmínkovi. Vstal poustevník, a stanuv proti chropínskému pánu, pøísnì na nìj hledìl jako soudce a prorocky k nìmu promluvil: „Pro své høíchy a viny nejsi hoden své ušlechtilé manželky a svého syna. Ten napraví, co jsi pokazil. Jako ty jsi zkázou moravské zemì, bude on jejím požehnáním a spásou. Jako tobì klnou, jemu budou žehnat. Vìz, že ho nenajdeš ani neuvidíš. Zjeví se a pøijde, až vlast moravská bude nejhùøe sklíèena svými nepøáteli. Až se bude zdát, že nastává zhouba jejímu lidu, tenkráte pøijde Jeèmínek s velikou mocí, zažene nepøátele a osvobodí Moravu od cizího jaøma. Ale ty jdi a èiò pokání!“ Zdrcen na mysli vrátil se král na svùj hrad. Poznal svou vinu, svìdomí ho soužilo a touha po manželce a dítìti ho muèila. Jako mrak chodil chropínským hradem; lidem se vyhýbal, samotu hledal, až pojednou si sezval zase dvoøany, hosti a hýøil. Než veselý ryk cizích ho neutìšil. Naráz nechával tabule, nechával hostí a bez klidu tìkal za noci sínìmi, nádvoøím, až jednou zoufaje skoèil v bezednou studni hradskou. II Vìštba poustevníkova o synu chropínského pána letem se roznesla moravskou zemí a lid nepøestal èekat na krále Jeèmínka. V chropínském zámku mìli pro nìj stùl stále prostøený a pokoje uchystány, jako by mìl každé chvíle pøijít. Èekali krále Jeèmínka, èekali i hledali ho, Chropínští, z Pøerova mìsta, Žalkovští a jiní po všem Pøerovsku. Každým rokem se shromažïovali po mìstech a dìdinách, i zástupem táhli se zbraní v ruce krajinou, dìdinami, poli a lesem hledat žádaného, touženého krále Jeèmínka, nadìji lepší budoucnosti. Když bylo hùø a hùøe, když poddaný lid za pozdìjších vìkù sténal v robotì, utìšoval se králem Jeèmínkem, vìštbou o lepší budoucnosti. Když pak za císaøe Josefa poddaným

93

znaènì uvolnìno, poèínali všude po dìdinách vìøit, že pøišel zaslíbený král Jeèmínek, že nastává toužená doba, kdy bude robota úplnì zrušena a plná svoboda všem dána. Proto také lid ani neuvìøil, když došla novina, že císaø Josef umøel. Že je živ, takové pøesvìdèení se v lidu ujalo, a že se jen ukryl pøed pány, kteøí nepøáli uvolnìní selského lidu, že císaø mešká v pøestrojení mezi lidem a obchází dìdiny. A øíkali mu zase Jeèmínek. To byl nový král Jeèmínek. Ale vrchnostem se nelíbil. Páni se ho báli a tušili, že v jeho jménu obcházejí dìdinami nespokojenci, kteøí lid štvou a pobuøují. Proto ho stíhali; za starodávna konalo se hledání tajemného toho krále ve všech obcích celého panství, a to v noci, všude v stejnou chvíli. Vše, co bylo v panských službách, myslivci, hajní, mysliveètí mládenci, písaøi z kanceláøí, vrátný, mušketýøi, všichni se rozešli se zbraní po osadách a prohlíželi dùm od domu. Rychtáø a konšelé musili jim být nápomocni. A když v každém stavení vše bedlivì prohlédli, v jizbì, v komorách, ve sklepì, na pùdì, a když tak celou vesnici obešli, zastavili se v hospodì, aby se posilnili na panské útraty. Toho však, kterého stíhali, Jeèmínka, nikdy nestihli. Ten chodil tajnì mezi lidmi dál, tak lid vìøil, a utìšoval, že roboty pøestanou, že bude všem dobøe. V každé obci mìl svého známého souseda nebo dva. K tìm chodíval na besedu, a to vždy v noci, když èeleï už spala. Pøišel znenadání (byl prostøedního vìku a postavy dosti vysoké), v plášti z modravého sukna, s èepicí na hlavì, v dlouhém kabátì, maje modravé nohavice do bot.

Putoval sám tmavou nocí.

94

A ty se svítily vždycky jako zrcadlo, tøebaže pršelo, jen se lilo. A sám byl za deštì také suchý, na plášti, na èepici ani krùpìje. To ho ten pl᚝ tak chránil, že nezmokl, a také jinak: že nemusil spát ani jíst a ani pít a že žádný ho nevidìl, leda ten, kterého chtìl, aby ho vidìl. Za tmy se zjevil, pøišel zavøenými dveømi, usedl za stùl, pohovoøil, pøeptal se svého známého souseda na všelicos, a nejvíce na to, jak se nakládá s lidem na robotách. Povìdìl, že pøijdou ještì hrubé platy na sedláky, že se bude platit daò ze všeho, i z koštìte. Ale to že bude to poslední, pak že ty nekøesanské platy pøestanou; i roboty že vezmou zasvé. Tak pohovoøil, posedìl, chleba však neukrojil, náhle vstal a zas odešel jak pøišel zavøenými dveømi, a nikdy neøekl, kam jde. A nikdy také nezùstal u nikoho na noc. A zase putoval sám tmavou nocí, zahalen èarovným pláštìm, tìšitel lidu, putoval mokøinou, blátem, cestou necestou, klidný a jistý, nelekaje se svých pronásledovatelù. Nejednou je potkal, když šli se zbraní chytat ho a vázat. A on šel vedle nich svou cestou dále, král Jeèmínek, všech utiskovaných živá útìcha, všech vìrných vtìlená nadìje a víra v lepší budoucnost moravské vlasti, nadìje a víra, jež pøetrvala bouøe vìkù, jež se nedá udusit, neutuchne a bohdá nezklame!

95

Praporec svatého Václava
I

To léta od narození syna božího po tisíci, po stu, po dvacet pátého, kdy èervna mìsíce po slavnosti sv. Ducha napadlo snìhu v èeské zemi a líté mrazy uhodily, takže na mnohých místech stromoví vyhynulo a v horách potoky pøemrzly, a ne tenko, ale tlustým ledem. A vìc divnìjší: když pak nastala pravá zima, když všecko bylo snìhem zaváto, letní bouøe dìsily lidi. To téhož léta øeèeného, již koncem jeho, kdy mnozí zaslechli høímání a vidìli znamení blesku pøed Narozením Pánì, v èas adventní, a jiní o Štìdrém veèeru. Silnì se pak blýskalo v noci dne sv. Štìpána prvomuèedníka. A jen se pak obloha opìt zasmušila a visela nízko a tìžko, snìhu plná, nad zimním krajem, a již zase ozáøila se oslnivými blesky; to druhého dne po Novém roce, zrovna pøi rozednívání. Tu se nebe zas otvíralo a zsinalé, rudé blesky míhaly se ráz na ráz, až pøecházel zrak. Lidé se køižovali, o zlých znameních, o vojnì mluvili, že jistì bude. Jak by nebyla, když se v knížecím rodì krutì zase pøeli. Šly noviny zavátým krajem, šly na hrady a hrádky, do podhradí, dìdinami, po klášteøích, že olomoucký kníže Otík, jemuž øíkali Èerný, ujel do Bavor, do Øezna, k nìmeckému císaøi, nepøeje bratranci Sobìslavovi

V létì zima byla.

96

knížecího stolce, na který byl Sobìslav povýšen láskou národa. Všude opakovali, všude vytýkali, že Ota, sám pøirozený Èech, je hrubì nevìren svému jazyku, že dvoøí císaøi, že ho prosí o pomoc, jeho i nìmeckých knížat, že jim slibuje vše, èeho by jen žádali, jen aby ti cizozemci vytrhli na Sobìslava a Èechy. Všude èekali, že se tak stane, nebo vìdìli, že se nedají Nìmci dlouho zvát, že se poženou do Èech za peníze a za poddanský Otíkùv slib, a též aby se koøistí obohatili. Všem se pak pohnula žluè, když slyšeli, že císaø Lotar zpupnou øeèí pohnal knížete Sobìslava na soud, aby se zodpovìdìl, jakým právem pøijal knížecí dùstojnost v Èechách, tu že jenom on, císaø, má právo udílet; a tedy pøijde a zodpoví se pøed nìmeckým soudem, sice že ucítí moc a meè císaøe svaté øímské øíše. – Ale všem se v oèích zajiskøilo a v radostném souhlase pokøikovali, když zaslechli, co jejich kníže, co Sobìslav vzkázal do Nìmec: že doufá v milosrdí boží a v pomoc svatého Václava i Vojtìcha, že èeská zemì nebude dána v moc cizincùm. „Nebude! Bohdá nebude!“ všude volali hlasem, rozhodnì a chystali se na vojnu. Pomýšleli, že vypukne až k jaru, až sejdou snìhy a povyschnou cesty. Znamení bleskù nesvítila nadarmo. Ale vtom za jasné, mrazivé noci ukázala se pojednou na nebi zlovìstná hvìzda vlasatice. Tiše, hrozivì svítila mezi drobnými hvìzdami, v neklidném, tøpytivém jejich svitu. Zraky všech se k ní obracely, všude se starostnì tázali, co ta ještì pøináší, co znamená. A nazejtøí pøiletìla zpráva od Krušných hor a udeøila jako hrom zèistajasna: že Nìmci již pole sbírají, že císaø nebude do jara èekat, že teï už se chystá do Èech. Od Krušných hor k Šumavì, po jihu zemì, dolù až k Vitorazi, na východ až k polským hranicím, jichž støežil hrad kladský, na pùlnoc k lesnému valu hor Krkonoší a dál až do Žitavska, až po Kámen nad Labem, po vší èeské zemi i po Moravì nastalo horeèné pohnutí, váleèný ruch, náhlé a kvapné pøípravy. Nikdo nedbal mrazù i toho, že chumelice zavívají cesty. Nepøítel se chystal na vpád do zemì, bylo tøeba ji hájit. A kníže volal do boje, milý kníže Sobìslav! Již táhl z Moravy, kde se ujal Otíkova podílu, a všude volal do zbranì. Slyšeli, jak u zemské brány v Litomyšli pod lesem, jak v Chrudimi, jak v Sadské i jinde, cestou i mimo cestu, v kostelích se modlil, jak s lidem se pomodliv, k nìmu mluvil, aby se nebáli, aby se chystali mužsky, že Bùh nedá potlaèit dobrého práva, že on, kníže, císaøi povolit nemohl a nemùže, to pro èest zemì a svou, a všude nadšenì opakovali, co øekl županùm a zemanùm na pražském hradì: „Radìji bych vidìl zhoubu všeho svého rodu nežli potupu a hanbu svého jazyka!“ A tak všude a rádi snímali ze stìn zbraò a zbroj, meèe, kopí, mlaty, luky a touly i štíty, bohatší pøílbice s nánoskem, kroužkové brnì i kožené suknì lesklými plátky pošité, a chvátali každý ke svému župnímu hradu pod korouhev župy. I pøibyly houfy ze všech žup, z dalekých, blízkých, pøibyly ku Praze, na koních, pìšky, v brni a pøílbách i v kožiších, krznech, v èepicích beránèích, vlèích, rysích a jiných, nestejní v odìní,

97

stejnì však mužného srdce a bitvy žádostiví. Když se tak shromáždilo vojsko èeského lidu, poruèil kníže Sobìslav knìžím, aby pøichystali kopí svatého Václava, jež chováno bylo v kostele svatovítském, aby je nazejtøí, jak vojsko vytrhne, vzali s sebou do pole jako záštitu a ochranu proti nepøátelùm. Ale když ráno zasvitlo, když knìží a župané, zemané, lid, hrnuli se do kostela na hradì, kde mìla být sloužena mše svatá, prve nežli by vojsko se dalo na pochod, jediný kníže sám prodléval. Meškal té chvíle v komnatì se svým kaplanem Vítem, jejž si dal náhle zavolat. Byl knìz Vít muž celý, muž pro svùj jazyk horlivý, zbožný a stateèný, knížeti milý. Teï po ránu oznamoval mu kníže, vzrušen a pohnut, podivnou vìc. „Slyš,“ pravil, „jaký jsem mìl této noci sen. Zdálo se mi, že pøistoupil k mému loži svatý Vojtìch a poruèil mnì, abych vzal do války praporec jeho otce, ten praporec že je uschován ve vrbèanském kostele. Divné to bylo vidìní, a chci ho poslušen být. Ale již není prodlení, všichni na mne èekají a je èas, abychom vytrhli. Vypravíme se hned, po mši. Ale ty, knìže milý, uèiò mi po vùli; vsedni na kùò a pospìš do Vrbèan pøesvìdèit se. Vezmi zbrojné s sebou, a nejedeš sám. Najdeš-li tam Slavníkùv praporec, vezmi jej ve jméno mé a rychle jeï za námi, abys nás stihl ještì vèas.“ Stateèný kaplan, potìšen divným vidìním, rozjaøen nadìjí v pomoc vyšší, ochotnì, s radostí a bez meškání vyplnil vùli svého knížete. Nežli bylo po mši, nežli kníže za zpìvu všeho vojska vytrhl do pole, byl již z pražského hradu. Dva dvorští zemané a nìkolik zbrojných jelo s ním; na rychlých koních uhánìli k Èeskému Brodu, odtud pak dále, mimo Chotouò, rodnou ves Prokopa svatého, jež zùstala vlevo, a jeli dále k Vrbèanùm vsi. Ta kdysi patøila k velkému panství mocného Slavníka. Nežli pohasl zimní den, vjíždìli do tiché, v snìhu zapadlé dìdiny. Nad ní, na mírném návrší, pnul se k zardìlým nebesùm okrouhlý kostel, hrazený vysokým náspem i zdí. Vìž v popøedí ènìla, hájíc jediné brány v ochranné zdi. Tam plebán uvedl knížecí posly hledat skrýše s korouhví svatého Vojtìcha a jeho rodu. Den zhasínal a šero se kladlo tichou svatyní veskou. Knìz Vít, družina i plebán kleèíce pøed oltáøem tiše se modlili, aby nadarmo nebyla cesta. Pak rozžehli voskové svíce a hledali, až za oltáøem ve zdi uhodili na skrytý výklenek a v tom výklenku na starou rouchu, na hedvábný pruh neširoký, od polovice rozdìlený ve dva užší pruhy, s vyšitým znamením hvìzdy. I zaplesali všichni a poklekli za knìzem Vítem, jenž padnuv pøed oltáøem na kolena, hlasem velebil Boha, že jim popøál toho znamení a nadìje vítìzství do tìžkého boje. – Sotvaže sobì a koním popøáli oddechu, již opìt vsedli do sedel a chvátali zpìt. Nic nedbali noci. Chvátali s pokladem, aby vèas dojeli vojska. Pádili tichou, mrazivou nocí bez hluku v sypkém snìhu jako vidìní, pádili pod jasným nebem, z nìhož dosud tiše a hrozivì svítilo zlovìstné znamení v míhavém, tøpytivém svitu nesèetných hvìzd.

98

II Tak chvátali v noci i za dne, bez únavy, hnali se stopou èeského vojska. A byla stopa patrná, zdaleka znatelná, široká to cesta ve snìhu, zdupaná, plná nesèetných šlépìjí, znamení podkov i lesklých na slunci pruhù po tìžkých saních. Tou cestou ujíždìli bez rozpakù stále na sever. Pøed nimi se vznášel mrak bìlavé páry, jak ji vyráželi pádící konì z rozšíøených chøípí. Mráz byl, tváøe se rdìly a støíbrným jíním skvìly se kníry a brady vyzbrojených jezdcù a jíním zbìlely vnitø uši vytrvalých klusákù i srst jejich i høíva. Již se pøed jezdci obzorem zvedl pás Krušných hor v bìlostném hávu, již minuli Teplice; za nimi dojeli svého vojska. Kaplan Vít z konì skoèil a rovnou se bral do knížecího stanu. I zaradoval se kníže Sobìslav, Bohu dìkoval, když vše uslyšel, a hned dal hlásit po všem vojsku, co se jest zbìhlo. Radostná novina se vìtrem rozlétla po ležení, a kde kdo byl a mohl, chvátal na prostor ke knížecímu stanu, aby tam spatøil ten div. Tam stál sám kníže, stateèný pán, v šubì vzácnou kožešinou lemované, stál na hrubých saních, aby byl ode všech vidín, a s ním knìz Vít. Kníže bez pøílby, bez èapky, prostovlasý jako jeho kaplan, vznášel do výše praporec, volaje nadšenì, hlasem dalekozvuèným: „To znamení milosti boží! Tu kopí svatého Václava a na kopí, hle, ten praporec, kterýž nám svatý Vojtìch zjevil.“ A všichni, staøí mladí, zemané i obecný lid, smekali, klekali, žehnali se køížem, a hlasy úžasu, radosti, nadšení i díkù nebesùm zvuèely hlasno kol saní a knížecího stanu. – Radostná novina spìla pak ležením dál, až k zásekám, kdež v snìhu èíhali nad úvozy a úžinami vrchù, a dál až k pøedním strážím. Ty nazejtøí daly již zprávu o Nìmcích. U veliké síle se blížil rùzný nìmecký lid, Sasíkù nejvíce a Durynkù, Flandøanù, Frísù a Brabantù veliký houf, též Rýòané a ze Švábska a z bavorské zemì. Nekoneèná všech øada se èernala cestou mezi zasnìženými vrchy, vinula se jako obrovský had vzhùru, dolù a zase do vrchu. Namáhavì, tìžko. Bylo neschùdno i koním, i lidem. Snìhem se brodili, do závìjí zapadali, smekali se, padali. Byl mráz, a potem se zalévali, z koní se kouøilo. Tìžká zbroj byla dvojnásob tìžká na horských stezkách. Nejeden rytíø, složiv ze sebe odìní, kráèel pìšky vedle svého konì. A pìší umdlévali, zastavovali se. Ale rytíø, jenž jel v pøedních øadách v kroužkové brni, stateèný markrabí Albrecht øeèený Medvìd, a vedle nìho pán snìdého líce a èerných vlasù, v plné zbroji, sám Otík Èerný, jen kupøedu kynuli a pobízeli. Tak dospìli výše a již dolù se pouštìli klikatou, neschùdnou cestou, až pøední houfy i valný voj se dostaly nadol. Tam v chlumeckém oudolí stálo již èeské vojsko v úplném šiku. Nad houfy se tøepetaly korouhve záøícím mrazivým vzduchem a nad nì nejvýše

99

praporec svatého Václava, praporec všeho vojska. Kaplan Vít jej držel, maje na sobì brnìní a pøílbu; s ním kolem praporce stálo dobøe sto èeských pánù s tasenou zbraní, a probošti, kaplané, všichni bedlivá strហposvátného znamení. Zraky všech Èechù pøed se hledìly, kde proti nim stál nepøehledný šik nepøátel. Konce jeho nedozírali, všecko údolí se jím hemžilo a nesèetné blesky od zbranì a zbroje míhaly se nad tím ohromným èernavým mraènem. Nastala chvíle rozhodná; všem zabušilo srdce pøed tìžkým, nerovným bojem. Vtom kdosi vykøikl, vzhùru ukázal, a hned všichni pohlédli k nebesùm, kdež záøícím vzduchem plul veliký orel. Na mocných perutích, široko rozepjatých, nesl se nad èeským vojskem a letìl vpøed, pøímo k nìmeckým vojùm. Jak z úžasu ztichl všeliký hlas a hluk, slyšeli všichni skøek velkého orla. Proti Nìmcùm letìl, proti nim køièel, jako by cítil svou koøist. Ještì nezaniklo dobré to znamení a slyš, mohutný zvuk se ozval nad èeským vojskem. Zazvuèel zvonu hlas a za ním se rozhuèel zvonù velebný hlahol a nesl se nad hlavami všech. Vše žaslo. Tajemný zvukù proud dojímal vše a všechny povznášel. Líce se jasnila, zrakové záøili a mnozí se chvìli pohnutím. Knìz Vít u vytržení pobledl v tváøi a z oèí mu vytryskly slzy. Unesen pohnutím hledìl k nebesùm a vtom zvolal do ticha plného posvátné hrùzy: „Ó bratøi! Pán Bùh je s námi. Ó buïte stálí! Stálí! Vizte tam! Vidíte svatého Václava v nebeské záøi, sedí na bílém koni, v bìlostném rouše a drží kopí s tím praporcem a bojuje za nás. Hleïte, vznáší se nad námi, pøejasný – Svatý Václave, dìdici èeské zemì!“ Všichni žasli, oèi, ruce k nebi obraceli, mnozí radostí ronili slzy, všichni vtom jedním pomyšlením zapìli ze srdce, s pohnutou myslí „Hospodine, pomiluj ny!“ Údolím daleko, do svahù zavátých strání zvuèela velebná píseò, dìdictví pøedkù. A jak zahlaholila, kynul z konì kníže Sobìslav meèem a všecko vojsko zpívajíc, nadšeno, dychtivo bitvy, vyrazilo proti nepøíteli. Zpìv zanikl v bitevní bouøi. Bouøila údolím, kde se vojska srazila. Nìmci se stateènì bili, ale nevydrželi. Nemohli. Jako pøíval vrazili na nì Èechové, zpøedu voj hlavní, pak do bokù zálohy. Tepali, bili nepøítele, „èervenou sukni“ mu støíhali, tiskli ho zpìt do úvozu. Nìmci tam vraženi stáli jako zeï a nemohli ni vpøed, ni vzad. Padali v zuøivém boji. Sníh kolem se barvil do ruda, prolitá krev však stydla hned mrazem, stydla na šatech, na snìhu, na zbrani i na samých ranách. I zaèali Nìmci prchat a zahazovali štíty. Prchal, kdo mohl, nebo do snìhu meè zarážel, o milost, o život prosil a v zajetí se dával. Tak také meziborský biskup i halberštatský, tak hrabì z Lara, i sám markrabí Albrecht Medvìd. Ale ten, jenž byl pùvoda té války, Ota Èerný, ležel mezi zabitými. Poèet jejich byl veliký. Èechové zbili na pìt set jmenovaných, ostatní nepoèítajíc.

100

I zaplesali všichni a poklekli za knìzem Vítem.

101

102

S hrùzou hledìl z vrchu císaø Lotar na dìsnou porážku svých; a pomoci jim nemohl. Již i na nìj se valilo nebezpeèenství. Již i sám pomýšlel dát se na ústup s tìmi, kteøí mu zùstali. Ale bylo již pozdì. Èechové založili mu všecky cesty, a probít se nemohl, nemaje sil. Bez vùle Èechù ani noha by neprošla. Císaø byl obklíèen, zajat se všemi svými. Nezbylo než žádat o mír. Jindøich Grojský musil k èeskému knížeti prosit, aby pøišel k císaøi. I šel tam Sobìslav a jednal velkomyslnì. Když císaø jej uznal knížetem, když uznal i právo svobodné volby, smìl volnì odejít. A tak smutnì se vrátil do Nìmec s ostatkem vojska. S ním pøikvaèil smutek do Nìmec, a nejvíc na saskou zemi. Ta ztratila na èeské pùdì nejvíce mužù a z tolika vznešených rodù. Ale vesele táhlo od Chlumce do Èech vítìzné vojsko s pøemnohou koøistí. Radostné zprávy letìly pøed ním; všude s úžasem naslouchali o divné pomoci boží, o znameních, o svatém Václavu a jeho praporci a mluvili, že ani otcové, ani dìdové nemìli takové cti, jaké tou chlumeckou bitvou Èechové dobyli. Nevýslovná radost byla po vší zemi a s velikou ctí a slávou vítali v Praze stateèného knížete Sobìslava a jeho vojsko. Ta chlumecká bitva slavnì jest vybojována osmnáctého dne mìsíce února léta od narození Pánì tisícího stého dvacátého šestého, kteréhož léta také nejjasnìjší kníže Sobìslav znovu vystavìl na hoøe Øípu kapli sv. Jiøí. A tu kapli pak vysvìtil Zdík, kostela olomouckého biskup, syn ctihodného letopisce našeho Kosmy.

III A ještì a zvíte o jiném slavném vítìzství našich pøedkù, též o zázraèné pomoci za toho boje a podivném vidìní, jež pøitom mìl Jan, syn Svojslavùv. To bylo léta 1260, kdy èeský král Pøemysl II. bojoval s Uhry, s jejich králi Bélou a mladším Štìpánem. Dlouho proti sobì ležela obojí vojska na poli Moravském, dole v rakouské zemi na bøezích Moravy øeky. Na pravém Èeši, na levém Uhøi a jejich spolèenci, Poláci, Rusové, Charváti a Srbové a Srbové z bosenské zemì, Valaši, sekelští Maïaøi, i Tataøi a divocí Kumáni, jimž také øíkali Plavci, i Turci chovaresemští. A všech bylo sto a ètyøicet tisíc a ještì více, síla veliká, zvláštì jízdného lidu. Èeský král mìl jenom sto tisíc mužù. Z tìch sedm tisíc bylo èeských jezdcù od hlavy do paty v kroužkové a plátové brni, na koních také železem krytých. A byli v Pøemyslovì vojsku Èechové, Moravané, Slezáci a nìco pomocných Nìmcù z Rakous a Branibor a Nìmci a Slovinci z korutanské zemì. A bylo pøi králi mnoho znamenitých pánù èeských a moravských, pan Vok z Rožmberka, nejvyšší maršálek Èeského království, Jaroš z Podìhus, pražský purkrabí, ten opatroval zemskou korouhev na kopí svatého Václava, a kounického rodu Heøman z Rychnova, podkomoøí, a nejvyšší komorník Bavor ze Strakonic, též Vilém z Podìbrad a Zdislav ze Šternberka, pak pana Záviše z Falkenštejna otec, Budivoj z Krumlova, a jiní Vítkovici a páni èeských

103

a moravských rodù. S nimi pražský biskup a olomoucký a také nìkteøí nìmeètí rytíøi a knížata z øíše. Tak ležela obì vojska proti sobì a øeka proudila mezi nimi. Žádnému se nechtìlo brodit se na druhý bøeh pøed tváøí druhého, aby nevzal od nìho škodu. I míjel den po dni, a když týden již minul, smluvili se králové vzájemnou smlouvou, již stvrdili pøísahou, aby Èechové v urèitý den, jenž byl jedenáctý mìsíce èervence, ustoupili dál od øeky a nazejtøí, dne dvanáctého, aby Uhøi volnì a bez pøekážky pøebøedli na jejich bøeh, pozejtøí pak, tøináctého, v den sv. Markéty, aby svedena byla rozhodná bitva. Tak sjednáno, tak svatou pøísahou stvrdili uherští králové a jejich velmožové. Ale pøísah svých nedbali a proti ujednání, když nalezli brody sobì pøíhodné, pøeplavili se Uhøi hned v noci na druhý bøeh a tu pak s bezèíslným poètem dne dvanáctého a dne tøináctého udeøili na Èechy. Ti, spoléhajíce na smlouvu a pøísahy, nièeho se nenadáli a na boj se ještì nechystali. Jejich vojsko nebylo ani všecko pohromadì, nebo mnohé houfy se rozjely na pícování. A tak jakmile Uhøi se na nì oboøili, dostali se Èechové v nebezpeèenství velmi veliké. Uher je pùlkruhem obklopil, sám silnìjší. Nejprve padl strach na Èechy, když sálavým vzduchem zahømìl zbìsilý pokøik Kumánù, když na koních hrnuli se jako nesmírné mraèno kobylek, až se tøásla zemì. Ale jak Èechové zazpívali „Hospodine, pomiluj ny –“‚ jak nejvyšší purkrabí v železných mužích pozdvihl zemskou korouhev, strach rázem spadl ze všeho vojska a mužsky zaèali boj. A kamkoliv se pak pan Jaroš z Podìhus s praporcem obrátil, všude nepøátelé ustupovali, couvali, obraceli se na útìk, a železní muži nedošli žádného ourazu, ani jejich konì. Když se ta zuøivá bitva zaèala, bylo odpoledne a dusno až mrtvo, vidìli ti, již stáli za valným vojskem v záloze, úžasnou vìc: Nad zástupy èeského vojska pìších a jízdných, nad spoustou helmic, nad praporci houfù zjevil se pojednou veliký pták, nesa se na rozpjatých køídlech. Byl to orel, ale bìlostný, barvy bìlejší nežli sníh, a hlava mu záøila zlatem i hrdlo, a svìtlost byla kolem nìho. Vznášel se nad èeským vojskem, a zrovna nad korouhví svatého Václava. Nad ní poletoval, kdekoliv v kolotání a víøení vražedné bitvy se mihla a vlála nesená nejvyšším purkrabím. A bìlostný, záøivý pták, nastojte, poèal rùst a rostl, peruti jeho se šíøily šíø a šíø, až se rozpjaly nad veškerým železným šikem. Zpod ohromných perutí padl na nìj stín jakoby z mraku a halil jezdce i konì. Jen praporec svatého Václava zùstal jasný a svìtlý, a zlatý jeho hrot záøil a svítil za šera stínu sám jediný a hoøel tajemným svìtlem jako blesk paprsku nad spoustou vojska. –

104

Pak rázem pohasl, bìlostný orel v povìtøí zmizel a žhavé slunce svítilo zase na všecko vojsko. To v hodinu nešporní, kdy Moravským polem hømìl jásavý pokøik èeského vojska, kdy ve mraènech prachu hnali se Uhøi divokým útìkem, ve zmatku nazpátek k øece, Kumáni-Plavci, Tataøi, Maïaøi a všechno jejich vojsko, kdy v šíleném strachu skákali všichni do Moravy, aby se dostali na druhý bøeh. Ale hynuli ve vlnách, v proudu, konì i lidé, a tak, že stavili tok øeky, že pøes houfy jejich mrtvol mohli Èechové snáze na druhý bøeh, zmocnit se bohatého ležení a hojné koøisti uherské. Do té uherské války, když na jaøe nastávala, chystal se také Jan, Svojslavùv syn, stateèný zeman. Ale když si konì, zbraò a zbroj všechnu pøipravil, upadl do tìžké nemoci. Tak nemohl do sedla, a musil na lože. Tu pøeležel nejeden týden. Ale nejvíce ho trudilo, a proto teskný býval, že nemohl s králem na vojnu, a pak, že nešly z pole do jeho dvorce žádné noviny, jichž se nemohl doèekat. Jednou, všechen dvùr odpoèíval ještì v jitøním šeru, upadl v tìžký záchvat, takže pøátelé u jeho lože myslili, že nastala jeho hodina. Zsinalo mu líce, pøivøené oko jako by haslo a bolestnými vzdechy zvedala se prsa. Pak utichl, ležel, až líce se poèalo mìnit; oživlo barvou, rty se usmály, a vtom otevøel oèi, zplna a jasnì, èile se vztyèil, a sedì na loži, promluvil hlasem radosti plným: „Dìkujte Bohu! Velebte ho, jakož já ho velebím. Dìkujte a slyšte, co jsem té chvíle vidìl. Pryè jsem byl na poli v boji, vidìl jsem nᚠèeský lid, ale nedobøe šikovaný proti Uhrùm. A ti znenadání na naše uhodili, a zle bylo... Až se mi srdce chvìlo úzkostí. A vtom zhlédl jsem, ó slyšte, v jasné záøi svaté dìdice: nejprve svatého Václava v lesknoucí se brni a pøílbì na hlavì. Po boku mìl meè ve zlaté pochvì plné perel a v pravici nesl svùj praporec. A za ním svatý Vojtìch v biskupském rouše, pak svatý Prokop opat, ten mìl berlu v ruce, a naposled kráèelo pìt bratøí muèedníkù v øeholním rouše. Svatý Václav se ohlédl na svatého Vojtìcha a Prokopa a na všechny, i øekl, zøetelnì jsem slyšel: ‚Naše vojsko mdlí, protož pojïme jemu na pomoc.‘ Jak to povìdìl, obrátil praporec proti nepøátelùm, kteøíž všichni se pak obrátili a prchali, když naši do nich stateènì bili, zpívajíce tu sladkou písnièku Hospodine –“ Jan Svojslavùv sepjal ruce a všichni kolem jeho lože se divili a pravili: „Jistì dal dnes Pán Bùh vítìzství našemu králi!“ Pak, když došly zprávy z pole a vojsko se vrátilo z vojny, ukázalo se najisto, že Jan Svojslavùv mìl to vidìní u vytržení mysli na úsvitì toho dne, kdy Èechové na Moravském poli dobyli slavného vítìzství nad Maïary, a to dvanáctého dne mìsíce èervence léta od narození Pánì 1260, jak svrchu již psáno.

105

IV Praporec svatého Václava zmizel za bouøí, jež stíhaly naši vlast, a není pamìti, jak zasvé vzal, za které doby. Jen povìst tìší, že nebyl znièen rouhavou rukou, že se nestal koøistí cizích, nýbrž že je ve vlasti a zase tam, kde býval a odkud byl pøed vìky vzat v èas hrozného nebezpeèenství na záštitu a povzbuzení èeského vojska: v hrazeném kostelíku vrbèanském. Tam však již neodpoèívá v bývalé schránì, nýbrž v bezpeènìjší, ale také nedostupnìjší: v chlumku pod kostelem, v pevném sklepení na mramorovém stole. Ticho tam; øinèení zbranì umlklo i hrdin hlas. Ale v šero té kobky, jímž svítí zlatý hrot svatého praporce jako nadìje v temnotách protivenství, zaléhá shora ohlas bitevních zpìvù „Hospodine, pomiluj“ a „Svatý Václave, vojvodo èeské zemì“ a svìdèí, že potomci nezapomnìli, že živa v nich odvaha a že neustanou zápasit pro právo této zemì a pro jazyk otcù.

106

O Bruncvíkovi
I

Když zemøel kníže Žibøid, tehdy Bruncvík, jeho syn, uvázal se u vládu nad èeskou

zemí. Mladý kníže byl šlechetný a ke všem spravedlivý. Ve své øíši však dlouho nezùstal. Maje stále na mysli hrdinství nebožtíka svého otce, jeho èest a slavné jméno, rozhodl se v tøetím roce svého panování, že se vypraví do svìta hledat cti svému jazyku. „Mùj otec si dobyl znaku orla, já pak chci si lva dobýt.“ Tak øekl své manželce, když jí úmysl svùj oznamoval. Mladá paní se nad tím velice zarmoutila a prosila ho, aby nejezdil, aby se nevydával v nebezpeèenství. Když Bruncvík ji nechtìl vyslyšet, rozplakala se a plaèíc jej objala a znovu žádala, aby jí tu samotné, v tesknotì a smutku nenechával. Než Bruncvík srdeènì ji tìšil, že nebude opuštìna, že vzkázal jejímu otci, aby tu s ní byl a jej u vládì zastal. A sòav svùj prsten, pravil: „Tuto ti dávám na svìdomí svùj prsten a tvùj prsten z tvého prstu beru. Nevìø nikomu, a slyšíš cokoliv, nevìø, leè sama uzøíš tento prsten. Jestliže ho v sedmi letech neuvidíš, vìz, že nejsem již naživu.“ Když pak její otec pøijel, dal Bruncvík osedlat tøicet koní, a pøichystav se s družinou,

108

rozlouèil se s Neomenií, svou manželkou, i s jejím otcem a vydal se do svìta na dobrodružství jako pravý, stateèný rytíø. I jel do rozlièných zemí, jel poøád dál a dál a rytíøi jeho a zbrojní s ním, až pro vody nemohli dále. Dostali se až na bøeh širého moøe. Než ani tu se nezastavil, ani neobrátil. Opatøiv sobì koráb, vsedl na nìj se svou družinou, i konì s sebou vzali, a pustili se širým moøem do neznámých konèin. Když odráželi od bøehu, vál pøíznivý vítr a vál pak za dlouhý èas. Až jedné noci, to již ètvrt léta na moøi jezdili, náhle se obrátil. Za temné noci rozehrálo se moøe. Bruncvíkùv koráb potácel se v bouøi a divoké vlnobití metalo jej hned vysoko a hned zase dolù do vodních propastí. Plavci byli u velikém strachu, ale ještì více se pak polekali, když náhle spatøili ve tmách dalekou, žlutavou záø a když je všechny pojednou ovanula silná, pronikavá vùnì. Tu poèali teprve naøíkat a bìdovat, nebo vìdìli, že ta záø i vùnì jsou z Jantarové hory a že ta hora v noci záøící má tu moc, že všecko, a lidi, a zvíøata, lodì, všecko, což jest v padesáti mílích kolem ní ze všech stran, k sobì živou mocí pøitáhne, zrovna pøitrhne, a kdo se na ni dostane, ten že pøi té Jantarové hoøe musí zùstat a nikdy, nikdy více se z ní nedostane. Proto se plavci tak lekali a bìdovali, když vidìli, kam je vichr žene. Marnì se modlili, marnì i sliby èinili, aby se vítr obrátil. Neobrátil se, hnal je dál, a jak se již na padesát mil pøed tu horu vichrem dostali, letìla loï rovnou, pøímo k Jantarové hoøe, letìla v žluté její záøi, jež stoupala vysoko do tmy a byla rozlita daleko na rozbouøených vlnách. Loï pak se pojednou zarazila u bøehu ostrova, prostøed nìhož se ta Jantarová hora vypínala. Na ten ostrov Buncvík vystoupil i jeho družina a konì tam také z lodi vyvedli, jakmile se moøe pojednou utišilo. To již svítalo, a v sluneèné pak záøi seznali, že je ten ostrov opuštìný, liduprázdný a že není na nìm nic, èím by se mohli živit. Jak jej obcházeli, spatøili na pobøeží mnoho zetlelých, rozpadlých lodí a mnoho lidských kostí, bìlajících se v písku na palèivém slunci. I zastesklo se z toho Bruncvíkovi i všem. Vidìli, že ti tu bídnì zhynuli, a tušili, jaký žalostný konec je samé èeká. Smutnì se rozhlíželi kolem a široširou moøskou plání, jejíž zelenavé vlny splývaly v nedozírné dáli s oblohou. Když se pak ponìkud vzpamatovali a sobì po té bouøi odpoèinuli, pøece se o to pokusili, aby se odtud dostali. Vsedli zase na svou loï, a odrazivše ji od bøehu, rozpjali plachty, pak se vesel chopili a veslovali úsilnì, bez únavy. Loï jela, od ostrova jela, a již se poèali tìšit, že zmohou kouzelnou moc Jantarové hory. Jak ta nadìje poèala jim svítat, opøeli se tím více do vesel a pracovali, až zrudli, až se jim po tìle øinul pot. A loï jela, rychle jela, až pojednou se zarazila a stála tiše jako na kotvách – opìt u bøehu ostrova pod Jantarovou horou. Bruncvík se tuze zarmoutil a všichni byli na mysli hrubì sklíèeni, vidouce, že již jim souzeno zùstat na tom neblahém ostrovì. Dokud mìli potravu na lodi, nebylo zle. Za

109

dobu, co tu meškali, ještì dvakráte se pokusili, aby se na lodi odtud dostali. Než pokaždé ocitli se zase zpátky u bøehu jako poprvé. Když pak došly všecky zásoby lodní, zabíjeli konì a živili se jejich masem. Ale když snìdli posledního, Bruncvíkova konì, nastal krutý hlad a ten je hubil. Zoufale hledali, èím by ho zkonejšili; než po všem ostrovì nenalezli ani zrna, ani ptáèka nespatøili, nic, èím by se mohli nasytit. Pøitom vždy ještì èekali smilování božího. Ale když nabyli jistoty, že nadarmo, zmohla se jich zoufalost, až pak tupì oddavše se svému osudu, usedli nebo ulehli na bøehu, u lodi, a èekali smrti. A ta brala jednoho po druhém. Již jenom Bruncvík a starý rytíø jeden, Balád jménem, zùstali ze všech pod Jantarovou horou. Ten rytíø starý, když s Bruncvíkem sedì do širého moøe hledìl, promluvil pojednou k mladému knížeti: „Pane milý! Kdyby tak vìdìla tvá paní, kdyby tak vìdìli tvoji zemané o tvém neštìstí!“ Slyše to Bruncvík, byl velmi žalostiv. A tu mu Balád øekl: „Nestýskej si, mùj milý pane! Poslechneš-li mne, mohl by ses odtud dostat. Jenže nevím kam.“ „A což ty?“ vece Bruncvík. „O mne se nestarej. Jsem stár a nedbám. Mnì jest již zde ostati. Zachráníš-li se však a pøijdeš-li kdy ke štìstí, rozpomeò se na mou vìrnou službu.“ „A co bys mnì radil?“ ptal se Bruncvík. „Vidìls, pane a kníže mùj, že sem prvního roku za našeho pobytu pøiletìl pták noh a druhého roku také jednou. A tohoto roku pøiletí zajisté zas, jak se zdá, že jeho obyèej, že na každý rok jednou sem pøiletí. Ten tì má vyvést, jestliže ráèíš.“ „A jak by mne vyvedl?“ Bruncvík žasna se tázal. Starý rytíø ukázal na koòskou koži, která u lodi ležela, a øekl Bruncvíkovi, aby si do ní lehl, ale aby meè svùj vzal s sebou. Když se tak stalo, zašil jej rytíø øemenem a vložil Bruncvíka v koži zašitého na Jantarovou horu. Nedlouho poté v povìtøí zašumìlo a bylo cítit prudké vanutí vìtru jako pøed bouøí. To bylo od letu ptáka noha, jak se blížil k Jantarové hoøe na ohromných perutích. Když se pak ukázal nad horou, to jako by nesmírný mrak se tam vznášel. Okamžik spoèíval noh vysoko v povìtøí na rozpjatých køídlech, pak vráz se dolù spustil, a sebrav Bruncvíka, jako by zrneèko bylo, vznesl se do povìtøí a letìl pryè. Na ostrovì pod Jantarovou horou bylo zase ticho a pusto. Smutnì stály zetlelé, rozpadlé lodi, nehnutì ležely jejich stíny na písèitém pobøeží, kdež na slunci se bìlaly kosti zhynulých. Jediný živý tu byl: starý vìrný rytíø Balád, jenž hladem zmoøen, vysílen sedìl v písku, opíraje se o trosky vymøelého korábu, a kalným zrakem tesknì hledìl do výše, za ohromným ptákem nohem, jenž se již v dáli tratil, unášeje jeho mladého knížete bùhvíkam

110

II Pták noh letìl s Bruncvíkem nad širým moøem, letìl prudkým letem tøi dni a tøi noci a uletìl za tu dobu sta a sta mil od té hory Jantarové, až se snesl daleko na pustých horách a uvrhl Bruncvíka do hnízda mezi své mladé. Jak jej tam hodil, sám se zase vznesl a letìl za jinou koøistí. Hladová mláïata se vrhla na veliké to sousto, a hnìvivì køièíce, trhala koži kolem Bruncvíka. Ten, jak se mu uvolnilo, vytrhl svùj meè a vztyèiv se porubal všechny mladé nohy. Když se tak vyprostil, prchal odtud, nepøeje si hrubì oddechu, ubíhal tìmi nehostnými horami vzhùru dolù pustou, holou strání i lesnatým úvalem, až se dostal na kraj hlubokého údolí. Sotvaže sem vkroèil, divý øev a ryk dolehly k jeho sluchu. Chvíli naslouchal, nevìda co èinit. Zpìt však již nesmìl. Musil kupøedu, a tak Pánu Bohu se poruèiv, dal se tím oudolím. I šel, až došel k vysoké skále, a tu se zastavil, nebo pøedivnou vìc uvidìl, krutý zápas líté sanì se lvem. Zuøivì bojovali, na život a na smrt, a øvaní jejich a ryku byl plný úval a tøásly se stromy i skála. „Nu, milý Bože, komuž pomoci?“ pomyslil Bruncvík, jenž stanuv opodál, hledìl na zápasící: „Pro lva jsem vyšel, pro znak lva tolik jsem již zkusil; nelze jinak nežli lvu pomoci. Dìj se jak dìj!“ Tak se rozhodl a vytasiv meè udeøil na zelenavou, kovovì lesklou saò s devíti hlavami. Jak ji poèal tepat a hlavy usekávat, upustil lev od boje a všechen krví zalit, udýchán, uštván zuøivým zápasem, ulehl, aby si odpoèinul. Tak zùstal Bruncvík v boji sám. Bil se mužsky, rány jeho se na netvora jen sypaly; ale saò byla nezdolná. Již poèal Bruncvík umdlévat, již sám nedorážel, již se jen bránil. Vtom lev, oddechnuv si, vyskoèil velikým skokem a jako bleskem zakousl se do sanì a roztrhl ji vejpùli. Bylo po nebezpeèenství. Bruncvík se však lekal nového. Bál se nyní lva. Než lev na nìj neskoèil, nýbrž lehl u jeho nohou. Bruncvík chtìl odtud. Ale jak vykroèil, vstal lev a šel za ním. A šel pak dál a dál, jak se Bruncvík bral údolím, všude za ním na každý krok. Mladému knížeti nebylo to milo; nevìøil lvu, a proto by se ho byl rád zbavil. I nasbíral si žaludù a bukvic a vylezl pak na vysoký dub. Tam usednuv na mocnou haluz, ukryl se v hustém listí starého stromu a èekal, až lev odejde. Èekal a èekal, chvíli, pùl dne, a lev sedìl poøád dole pod dubem a hledìl nahoru do husté koruny. Nastala noc; Bruncvík ji prodøímal na dubu. Jak ho ráno probudil chlad, jakmile otevøel oèi, první bylo, že se podíval po lvu. A lev byl ještì pod dubem. Sedìl tu jako vìrný pes a vysedìl tak i druhý den, smutnì hledì do koruny, vysedìl i druhou noc a z místa se nehnul. Ale tøetího dne, když Bruncvík z dubu neslízal, zaøval zarmoucený lev tak silnì, že se až dub zachvìl, a Bruncvík pøívalem hrozného zvuku ohromen, pustil se haluze a spadl

111

na zemi. Tak ležel hrubì potluèen a nemohl ani vstát. Byl sláb a nemìl co jíst; nezùstal však bez pomoci. Lev, jenž od nìho odbìhl, vrátil se zanedlouho, nesa ulovenou srnu, a tu položil Bruncvíkovi k nohám. Mladý kníže již vidìl, že lvu køivdil a že netøeba se ho bát. Proto když lev pøilehnuv hlavu mu na klín dal, hladil ho po husté høívì jako vìrného psa. Od té chvíle ho poèal mít rád, a lev zùstal mu oddán po všechen èas, co v tìch divokých horách meškali. Tøi léta Bruncvík bloudil pustinou, mezi lesy; a lev poøád s ním, všude a vždy, zvìø honì a pánu svému pøinášeje. Jednou za tìch potulek dostal se Bruncvík na vrchol vysoké hory, odkudž zahlédl pøed sebou širé moøe a v tom moøi daleko hrad nìjaký. I zaradoval se, že vidí zase lidské obydlí, neb do té chvíle žádného nenašel ani nevidìl; i pospíchal smìrem k moøi, prose Pána Boha, aby mu dal tam dojít. Patnáct dní minulo, nežli pronikl pustými horami a dostal se na bøeh moøský. A ten byl pustý, písèitý a kamenitý. Bruncvík, puzen nadìjí a touhou po tom hradì, jal se hned meèem roubat stromky a proutí, a nanosiv vše na pobøeží, zrobil si a spletl širokou lésu, kterouž pak spustil na vodu. To uèinil ve chvíli, kdy lev odešel na hon shánìt potravu. Bruncvík tak schválnì udìlal, neb nechtìl ho s sebou, aby mu nepøekážel. Právì když mladý kníže odrazil od bøehu, vrátil se lev, nesa v tlamì ulovenou koøist. Než hned ji pustil a zaøvav skoèil do moøe za svým pánem, skoèil ohromným skokem a pøedníma nohama voru doskoèil. Jimi se držel a plaval dobrou chvíli, až Bruncvík, pohnut oddaností tou, pomohl mu z nesnáze na lésu. A tak plavali nyní spolu na chatrném èlunu, na jednom konci Bruncvík, na druhém lev. Devìt dní a nocí plavali na lése; moøe s nimi èasto hrálo, takže nejednou byl Bruncvík ve vodì do pasu, do hrdla. A nebe nad nimi se tmìlo i všecko povìtøí, až pak plouli ustaviènì hustým šerem, nevìdouce kam. Jen to vidìl a pozoroval Bruncvík, jemuž v té tmì teskno bylo, že nejsou již na širém moøi, nebo vpravo vlevo èernaly se šerem obrysy hor. Až se pak projasnilo, to když podplynuli pod Karbunkulovou horu. Ta hora velmi jasná svítila jim rudou záøí, až posléze z té tmy vyjeli. A tu pøed sebou zhlédli hrad, an strmìl na výspì v plném sluneèném svìtle. Byl to ten, který byl Bruncvík zhlédl z temene vysoké hory. Pøistal ke bøehu, a provázen jsa svým druhem lvem, vešel do hradu, v nìmž panoval král Olibrius. Divný byl, neobyèejný. Mìl dvojí oèi, jedny v oblièeji, druhé vzadu hlavy. A divnìjší ještì bylo jeho dvoøanstvo: mnozí o jednom oku, o jedné noze, mnozí rohatí. Jiní mìli dvì hlavy nebo i psí hlavu, nìkteøí byli jako lišky èervení, jiní od polovice šediví, od polovice bílí. Mnozí se obrùm podobali, jiní jako trpaslíci míhali se mezi nohama tìchto velikánù. Bruncvíkovi nebylo tu volno a chtìl opìt zpìt. Než Olibrius král ho zadržel a tázal se ho, jak sem pøišel, z vùleli èi z nouze. „Z vlasti jsem se vydal z vùle, sem pøibyl jsem z nouze. Prosím, pomoz mi, abych se

112

Náhle spatøili ve tmách dalekou žlutavou záø.

113

zas mohl vrátit domù,“ tak Bruncvík žádal. Král pak mu odpovìdìl: „Odtud mùžeš jen železnými vraty. Ty ti však neotevru, tìmi tì nepustím, dokavad neosvobodíš mé dcery, kterou mi unesl drak Bazilišek.“ Když Bruncvíkovi nezbylo, nežli aby zùstal mezi tìmi obludami královými, nebo aby vysvobodil jeho dceru, odhodlal se, že se pokusí o draka Baziliška. Král Olibrius dal mu pøipravit korábec a na tom plul Bruncvík s vìrným svým lvem k ostrovu a hradu pøemocného draka.

III Až k ostrovu doplul bez nesnází; do hradu však se dostat nebylo skoro možná, neb mìl ten hrad trojí bránu, u každé pak brány zuøivé obludy za strážce. Bruncvík musil podstoupit s nimi boj. Zápas ten byl tuhý, od brány k bránì tužší a hroznìjší, a Bruncvík by si byl prùchod do hradu neproklestil, kdyby nebylo jeho vìrného lva. Ten pokaždé, když pán již v zápase umdléval, pøiskoèil a tak dlouho se s obludami potýkal, dokud si Bruncvík jak náleží neoddechl. Tak pronikli posléze do hradního paláce, a tu v nádherné síni zastal Bruncvík dceru Olibriovu, dívku spanilou, ale od paty do pasu hady otoèenou. Žasla, když rytíøe zhlédla, a nechtìla ani vìøit, že mocí se do hradu dostal; myslila, že strašliví strážcové bran usnuli. Pak prosila Bruncvíka, aby se nevydával v nebezpeèenství ještì vìtší, aby se vrátil, dokud je èas; jestliže strážce ve branách zahubil, draka Baziliška a jeho družiny že nepøemùže, aby tedy jen chvátal, že na velikém èase, protože touto chvílí Bazilišek, hrozný její teï pán, sem pøicházívá. – Bruncvík však zùstal a nelekl se, když se poèala pojednou do sínì valit, hrnout družina Baziliškova, pištíc a syèíc; nejrùznìjší lesklí hadi, ještìøi, hadové panenky a divné a jiné obludy, rùzno, v chumlech, v kotouèích, vše v hrozné smìsici, v takové záplavì, že veliká síò byla jimi za chvilku plna. Bruncvík se dal s nimi hned a chutì v zápas, posilnìn prstenem, jejž mu panna dala a jímž nabyl síly za dvacet mužù, a ještì více posilnìn touhou, aby nebohou pannu vysvobodil. A lev mu také vydatnì pomáhal. Švihal ocasem do oblud, drtil je tlapami, trhal je zuby, rozškubával je na kusy, a tak všecka ta pištící, syèící havì znièena jeho silou a Bruncvíkovým meèem. Již mìl mladý rytíø vyhráno; vtom hrozný hluk, jako høímání, otøásl síní, a již sám Bazilišek, drak s osmnácti ohony, kovové, mìòavé barvy, ohnivé tlamy, vrazil na své protivníky. Tu teprve nastalo Bruncvíkovi hoøe. Bránil se, zápasil, sekal do draka, zranil ho kolikrát, ale sám už také krvácel. Kolik ran již utržil, nìkolikrát již na zemi povalen. Ale pokaždé ho lev zastoupil. A když pak opìt lev umdléval, sebral se Bruncvík a dal se v nový boj. Ten trval od nešporù, po celou noc a nazejtøí ráno, až do samého poledne.

114

Tu teprve padl Bazilišek, natáhl údy a zdechl. Lev hlasno zaøval, Bruncvík však, posetý ranami, ležel na zemi jako bezduchý. Tak nebohého ujala se dcera Olibria krále. Vymyla Bruncvíkovi rány, obvázala je, léèila je a ošetøovala tak, že devátého dne zase vstal. I vzav vysvobozenou pannu, uvedl ji na loï a vrátil se s ní a se lvem na hrad jejího otce, tìše se, že nyní budou otevøena železná vrata a že bude lze, aby se navrátil do vlasti. Král Olibrius ho s radostí uvítal, o železných však vratech se ani nezmínil. A také nechtìl o nich ani slyšet, øka, že tu Bruncvík musí zùstat, že si dcera Afrika stateèného ochránce tak zamilovala, že ho chce za manžela. Bruncvík zahoøel hnìvem na krále i na jeho dceru a trpce jí v duchu vyèítal nevdìk. Že však nebylo ani rady, ani pomoci, musil povolit a pojal královu dceru za manželku. Ale mysl jeho byla ustaviènì jinde, daleko ve vlasti, u Neomenie, a èím dále tím více po ní tesknil a toužil. Smuten sedával na bøehu a vyzíral na moøe, do dáli, nezjeví-li se nìjaká loï, která by ho odtud vysvobodila. Než po širu daleku nikde se nezabìlala plachta, žádný koráb nezèeøil zelených vln, jež na slunci hrály a v jejichž hukotu zanikaly teskné povzdechy mladého rytíøe. Èasto také, když osamìl, bloudil hradem, jejž v duchu proklínal, i jeho krále i dceru a jejich dvoøanstvo netvorné. Když se tak jednou hradem zamyšlen procházel, pøišel do sklepení, jehož do té chvíle nikdy nevidìl. V tom sklepení spatøil na kamenném stole starý meè bez jilce. Manì ho obnažil, a jak si ho prohlížel, seznal, že je z vybrané ocele, náramnì ostrý. I zalíbil se mu tak, že sòal jilec ze svého meèe a vstrèil jej na ten starý meè, kterýž pak vrazil do pochvy svého meèe. Svùj pak meè bez jilce položil ve staré pochvì na kamenný stùl a potom odešel. Setkav se s Afrikou, neøekl jí, co uèinil, ale optal se, jaký to meè v tom sklepení. Králova dcera se lekla a hned šla a zavøela sklepení na devìt zámkù. Bruncvík se tím dychtivìji vyptával, jaký to meè a proè ho tak skrývají. „Kdybys vìdìl, co ten meè mnoho moci má!“ Více však neøekla. Ale když Bruncvík naléhal a neustal prosit, aby povìdìla, že mùže, že má k tomu meèi klíèe, jeho že není, tu povolila. „Když tedy chceš vìdìt, slyš. Ten meè má tyto moci: když bys z pochvy ho vytrhl a øekl ‚Hlava jedna, dvaceti, tøiceti, sto tisíc hlav dolù!‘, hnedky by hlavy dolù skákaly.“ Bruncvík se tomu smál, jako by nevìøil; ale øeè ta mu utkvìla v mysli, a již uvažoval, jak by se pøesvìdèil. A tu, když jednou nìkolik tìch obludných dvoøanù ryšavých, šedých, hrbatých i o dvou hlavách a psí hlavì vstoupilo k nìmu do komnatky, vytrhl meè a øekl: „Nuž tímto meèem prvním potvorám hlavy dolù!“ Hned hlavy všech, co jich tu bylo, dolù skákaly a on, sebrav je, do moøe je hodil. Potom po malém èasu, když král Olibrius s dcerou a se vším dvoøanstvem sedìl za

115

stolem, vytrhl Bruncvík znenadání svùj meè a vzkøikl: „Nuž milý mùj meèi! Tìmto obludám i králi s dcerou, všem hlavy dolù skákejte!“ Tak se stalo. Bruncvík, pomstiv se za nevdìènost, nechal pobitých, vyšel rychle ven a chystal se hned na cestu. Otevøev železná vrata, nabral si potravy, zlata i drahého kamení, naložil vše na koráb, a vzav milého lva, vydal se vesele na cestu. Loï šastnì vyplula a Bruncvík zamíøil domù, do vlasti.

IV Vítr vál pøíznivý a koráb plul šastnì poklidným moøem. Bruncvík nepotkal nikoho cestou, žádné lodi, také žádného ostrova nespatøil. Až teprve sedmého dne událo se mu mimo jeden ostrov plout. Zdaleka již utìšenì vypadal. Zelenal se, vysoké, košaté stromy strmìly na bøehu k modrému nebi a stavení nadiv krásná, nevídaná jimi prokmitovala. A s vìtrem vanuly od ostrova rozkošné zvuky. Lahodná hra se tam ozývala, také veselých fanfár troubení a bubnù rachocení. Pak líbezný zpìv mužských i ženských hlasù nesl se k nìmu èarovným ohlasem nad vlnami záøícím vzduchem. I zatoužil Bruncvík po lidech a srdce i sladký hlas hudby táhly ho k ostrovu. Když tam pøistal, uzøel veliké veselí, lidí mnoho, na koních, pìších, všechny v bohatém obleku, v sametu, v hedvábí veselých barev, zvláštì urostlé paní a panny pøekrásných oèí, vlasù a tváøí. Všichni tam byli bez starostí, v bujném veselí. Tu na koních, v nádherné zbroji v okolu kláli, tam na volné prostoøe tanèili, jiní zpívali, hráli. – Jakmile vstoupil Bruncvík a poèal se na nì dívat, hrnuli se k nìmu, mládenci, panny, a volali: „Jak jsi k nám pøišel? Ale a jakkoliv, budeš tancovat.“ „A s námi zùstaneš!“ „Nepustíme tì! Zùstaneš navždycky s námi!“ Krásné panny a paní podávaly mu ruce, muži ho obklopovali. Než Bruncvík pamatuje se poznal, že to sladké, lahodné nebezpeèenství, že v tom utìšení jest jeho záhuba. Proto vytrhnuv se obnažil meè a zvolal: „Nuž tìm nejbližším hlavy dolù!“ A hned se tak stalo. Ostatní se však nezalekli a volali: „Tím našim rukám neujdeš. Ty pøece budeš s námi tancovat a na koních jezdit. Jsme Azmodeové, ïábli sem zakletí, a máme tu moc –“ Slyše to Bruncvík, potrhl meè a vzkøikl: „Nuž tìmto všem ïáblùm hlavy dolù!“ A tu všem skákaly dolù, Bruncvík pak odkvapiv vsedl na loï a plul dále. Jel a jel a bloudil zase mnoho nedìl, až posléze uzøel pøekrásné mìsto zdaleka záøící. Zakotviv u nìho, zamíøil se lvem k nìmu. Kolem mìsta nezhlédl ani èlovìka, také v otevøené

116

bránì bylo ticho i na ulicích a námìstí. Krásné to mìsto jako by vymøelo. Všecky však domy byly otevøeny a bohatì opatøeny. Všude našel kryté stoly a jídIa dost i vzácného vína. Jak tak Bruncvík chodil dùm od domu, zaslechl náhle trubaèe a bubeníky a ti troubili a bubnovali náramnì velmi. Vojsko táhlo do mìsta; to byli Astriolové, pøed nimiž jel na vraném koni jejich král Astriolus. Bruncvík, znamenaje, že mu s nimi nebude dobøe, obrátil se a chtìl z mìsta. Ale vtom ho zhlédli, a zaskoèivše ho, tázali se, jak se dostal sem. „A jsem pøišel sem jakkoliv,“ odvìtil Bruncvík, „ale to vìzte, že se vás nebojím.“

Bruncvík se lvem Tu oni, uchytivše ho, vedli ho pøed krále Astriola a ten mu øekl: „Buï nám slib, že tu zùstaneš s námi vìènì, nebo tì dám vsadit na ohnivého konì.“ „Tvé hrozby se nebojím. Doufám v svého Boha, ponìvadž mnì již z velikých strachù a nebezpeèenství pomohl, že mi odtud také pomùže.“ I kázal Astriolus pøivést ohnivého konì. Bruncvík však, když ho ètyøi chlapi zaèali trhat, aby ho na toho konì dovlekli, vytrhl meè a vece: „Nuž tìm ètyøem hlavy dolù!“ A hned hlavy skákaly, a lev pøiskoèiv naráz je roztrhal. Astriolus, tím rozlícen, vzkøikl na houf vojska. Pøitrhli s velikým hlukem a troubením, tolik tisíc jich bylo, a hned

117

obklíèili Bruncvíka. Ten však neboje se, netøesa se, stoje prostøed nich, blýskl svým meèem a zvolal: „Nuž dvaceti mužùm, nuž tøiceti, nuž sto, nuž tisíce hlav dolù!“ A hned se hlavy koulely a trupy se kácely v takovém množství, že se až zemì zatøásla. Hrùza padla na všechny kolem i na krále, dìsili se a køièeli, král pak volal: „Pamatuj se, Bruncvíèe! Pamatuj se pro svého Boha a schovej meè! Slibuji ti, že tì dovedu do tvé vlasti, jen nevraždi již více!“ Když pak na Bruncvíkovu žádost svatì slíbil, že to vše splní, že ho se vším, co má, i se lvem beze všeho úrazu do èeské zemì dopraví, zarazil Bruncvík meè. I stalo se, jak Astriolus slíbil. Bylo ve ètvrtek v první soumrak, když vysadil Bruncvíka na hranicích své øíše. Odtud se bral Bruncvík dál, až se dostal beze všech nesnází do své øíše.

V Když stanul pøed Prahou, vzal na se poustevnické roucho a šel se lvem na svùj hrad. Tam bylo hluèno a veselo, nebo zrovna v ty èasy vdávala se Neomenia, jeho manželka. Minulo více nežli sedm let, co Bruncvík odešel z Prahy do svìta. Ponìvadž Neomenia po tu dobu jeho prstenu nezhlédla, poslechla rady svého otce a pøijala nabídnutí vzácného knížete, jenž ji chtìl za manželku. Když Bruncvík v poustevnickém rouše na hradì uslyšel, co se dìje, velmi se zarmoutil. Neøekl však žádnému nic, aniž se dal poznat. Jen k èíšníkovi, nosícímu na stùl èíše støíbrné a zlaté, se pøiboèil a pustil do èíše, ze které Neomenia pila, prsten, který do té chvíle sám na prstì nosil. Pak se hned obrátil a vyšel z hradu. Když branou vycházel, napsal na vrata: „Ten, který pøed sedmi lety vyšel, je tu.“ Z toho povstal nemalý poplach a shon. Zatím Neomenia, jak dopíjela ze zlaté èíše, zhlédla na dnì prsten a hned jej také poznala. V srdeèném pohnutí neutajila, èí je, i to, že se Bruncvík jistì navrátil. Toho se lekl její ženich. Vyskoèil, dal hned osedlat konì, aby dohonil svého soka, aby ho znièil. S tøiceti jezdci hnal se za ním, až jej uhonil a jal. Bruncvík, vida, že bìží o jeho hrdlo, vytasil meè a zvolal: „Nuž tomuto ženichovi hlavu dolù i jeho služebníkùm!“ Skákaly hlavy dolù, padala bezhlavá tìla z koní a konì volní bìželi zpátky do mìsta. Potom se odebral Bruncvík na jeden z knížecích hradù a svolal tam pány a zemany, kteøí ho uvítali s velikou radostí a hned s ním do Prahy jeli. Když se již k mìstu blížili, potkali Neomenii, jejího otce s velkou družinou. Brali se všichni hledat Bruncvíka. I radovali se všichni z toho shledání, a nejvíce Neomenia, jež ve své blaženosti slzy ronila. Všichni se vrátili do Prahy a tam pak všecko obyvatelstvo, staøí i mladí, vítalo

118

Bruncvíka s velikou radostí a mnohým plesáním. Tìšili se, že se jim kníže navrátil i že jim lva pøinesl. Veškeré zemi se stala radost, když kníže dal po všech mìstech volat a lva na branách malovat, též na zemské korouhvi, to lva bílého v èerveném poli. – Odtud žil Bruncvík spokojenì s Neomenií a panoval šastnì ještì dobrých ètyøicet let. Vìrný lev byl poøád s ním a u nìho. Když pak Bruncvík ve vysokém vìku zemøel, zanechav jediného syna Ladislava, nechtìl lev bez svého pána živ být. Tesknil a chøadl, až naposled zaøvav v té tesknosti, u Bruncvíkova hrobu zemøel. A zázraèný Bruncvíkùv meè? Ten je pevnì a hluboko zazdìn v Karlovì mostì do pilíøe, tam, kde stojí socha Bruncvíkova, mající u nohou podobu lva. Tam dal Bruncvík pøed svou smrtí meè tajnì zazdít, tam odpoèívá ta èarovná zbraò již staletí a objeví se, teprve až bude v èeském království nejhùøe. Když naše vlast bude nejvíce sklíèena, pøitrhnou od Blaníka svatováclavští rytíøi na pomoc a sám svatý dìdic èeské zemì je povede. A tu jak pojede po Karlovì mostì, zakopne jeho brùna (bìlouš) a vyrýpne kopytem z kamení Bruncvíkùv meè. Toho se svatý Václav chopí a v tuhé seèi pak jím nad hlavou zatoèí a zvolá: „Všem nepøátelùm zemì èeské hlavy dolù!“ Tak se stane a bude svatý pokoj v naší vlasti.

119

Opatovický poklad
I

Mladý klerik øádu a zákona sv. Benedikta v opatovickém klášteøe pøišel pøed samým
polednem opatu svému oznámit, že té chvíle pøijel znenadání host, pán jakýsi, patrnì urozený, s dvìma jízdnými služebníky, že u brány v pøedním dvoøe slezli a ten pán že zašel rovnou do kostela. Opat, knìz vážné postavy, se ptal, odkud pøijel. „Z Hradce.“ „Co øíkal?“ „Nic, a jeho lidé také ne.“ „Jak vypadá?“ „Je prostøední postavy, ètyøicetiletý a má èernou bradu. Pán vážný, pìknì odìný, ale sukni má tmavou a bez ozdob, ani proužku na ní –“ Opat se na okamžik zamyslil, pak vstal, a vyšed ze své jizby, bral se dlouhou chodbou z konventu, dolù po schodech na ambit, objímající kolkolem tichý „rajský dvùr“. Ten se té chvíle vyjasòoval v proudu sluneèních paprskù, jež sem poèaly padat. I do ambitu vnikala jejich zlatá záø, malujíc na dlážky i na stìnu stíny románského sloupoví. Parno srpnového dne nebylo zde ještì tak cítit, neb od rána skoro až do té chvíle všude tu spoèíval chladivý stín.

121

A ticho, prázdno bylo mezi starými budovami. Mniši všichni meškali tou dobou ve svých celách. Teï se tu opat mihl svìtlem a stínem, pak zaboèil z chladu na druhé, pøední a prostorné nádvoøí, do parna a plného svìtla, kdež záøícím vzduchem jasnì se obrážely od modré, bez mraku oblohy budovy kolem, zvláštì dvì chrámové vìže i veliký chrám, vše románské stavby. Opat zamíøil k portálu plnému nádherných pásù kamenných, zdobených bohatou øezbou lupenù, listí a podivné zvìøe. Vtom ze dveøí, jimiž vanul z kostela pøíjemný chlad, vycházel cizí ten pán. Mìl ještì smeknuto; smìdý byl, èernovlasý, lysého èela, široké tváøe a šel ponìkud ohnutì. Jak se mu opat podíval do velkých, tmavých oèí, jak cizinec promluvil, poznal, že to ne všední šlechtic. Mile dìkoval za uvítání a rád pøijal, když jej opat pozval k obìdu. Šli spolu zpìt do ambitu, kol rajského dvora rovnou do refektáøe, nebo hlubokým poledním tichem ozval se klášterní zvon, hlásaje dìdinì i lidem na polích polední klidu èas. V dlouhé, klenuté síni, prostøed níž se táhla øada dubových stolù, s cínovým, mdle se lesknoucím náèiním, a øady stolic a sedadel, èekali již mniši, staøí, mladí. Když obvyklá pobožnost vykonána, zasedli všichni. Nejvýše opat se svým hostem v øezaných dubových køeslech. Po všechnu dobu host mile hovoøil, o klášteøe, o kostele, jak je krásného díla, zrovna jakoby vlašského, zvláštì ten portál. A když opat øekl, že ne, že to domácí dílo, že to kostel pøestavìný z pùvodního malého, ale první mnichové, hned pøi založení, že byli Vlachové, z Monte Cassina, rozhovoøil se pán o mateøském klášteøe, a že jej zná. I vypravoval o nìm, Vlaších, o Øímu tak, že kdo blíže sedìli, zapomínali na jídlo. Než èím déle host hovoøil, tím více se neklid zmáhal opata. Již prve, když slyšel, že pøijel pán z Hradce, pomyslil, že to nìkdo ode dvora, protože ráno zvìdìl, že vèera pøibyl do Hradce císaø s komonstvem. A hned také, když klerik oznámil, že ten pán vešel nejprve do kostela, vzpomnìl si opat, co slýchal o císaøi Karlu: že pokaždé, jakmile do nìjakého místa pøijede, vejde nejprve do kostela. Pak všecka ta líbezná øeè a znalost svìta a všecko jednání, jež budily úctu a obdiv – Sotvaže host odložil nùž a umyl si ruce v lesklé mìdìnici, již prosil jej opat, jak stanuli sami v okenním výklenku, aby mu za zlé nemìl a jemu oznámil, které jest jeho jméno. Host slíbil, že poví, ale žádal døíve, aby šli do kostela, tam aby vzal opat také dva nejstarší mnichy z konventu. Opat ochotnì tak uèinil a zavedl hostì chodbou zrovna do kostela. Byl vysoký, klenutý, o tøech lodích, oddìlených okrouhlými sloupy, jež nesly mohutné pùlkruhové oblouky. Celou rozlehlou prostorou neèetných oken nesla se mha tajemného šera, v nìmž se tratily hojné malby po stìnách. Všichni tu poklekli pøed hlavním oltáøem; když pak cizí pán vstal, øekl: „Knìže opate, chtìls vìdìt mé jméno. Oznamuji ti a bratøím zde, že jsem Karel, øímský císaø a èeský král, pán váš.“ Opat se snažnì omlouval, že ho tak málo poctivì pøijali, aèkoliv, jak doznal, že tušil,

122

jaká èest se stala jejich domu, ale že sám sobì nevìøil. Císaø však vlídnì se usmál a pravil, že právì tak dobøe, že nechtìl, aby ho kdo poznal, proto také že nechal dvoøany v Hradci a že nikomu neøekl, kam jede. „To jsem proto uèinil,“ pokraèoval, „abych mohl s vámi volnìji promluvit. Otèe opate, tito-li bratøi nejstarší a nejvìrnìjší v tvém klášteøe?“ „Ti jsou.“ I øekl císaø: „Milí otcové, již vám tuto na božím místì oznámím, proè jsem k vám pøijel. Slyšel jsem, že máte pøi tomto klášteøe veliký poklad. Je-li tomu tak, doufám, že ho pøede mnou nezatajíte. A já vám slibuji, že vám nic z toho nechci vzít, ani sám, ani skrze žádného jiného. Jen bych rád na ten poklad pohledìl, nic více.“ Opat i knìží se lekli a stáli mlèky, až opat císaøe poprosil, aby jim popøál se na to malièko poradit. Císaø svolil, a když mniši tak uèinili, oznámil opat: „Raè Velebnost Tvá vìdìt, že ten poklad jest. Ale žádný z bratøí øeholních, a jest jich tu na ten èas padesát a pìt, o nìm neví. Jenom já a tito dva bratøi máme o nìm vìdomost a žádný jiný. Kdyby nìkoho z nás Pán Bùh neuchoval, jinému o tom pokladu povíme, tak aby vždycky tøi, opat a dva nejstarší bratøi, o nìm vìdìli. Ale raè také vìdìt, že jsme tìžkými závazky zavázáni a nesmíme nic o tom pokladu povìdìt ani slovem, ani znamením. Nadto je pøístup k nìmu velmi nesnadný a Tvé Milosti nenáležitý.“ Císaø však pøesto žádal, aby mu povìdìli, on že bude také mlèet a nikomu o pokladu nepoví. Tu se knìží opìt radili, až opat prohlásil, že není náležité, aby povìdìli, ale také že není náležité, aby oslyšeli žádost svého krále. „Protož,“ pravil opat, „jedno z dvojího uèiníme. Buï Tvé Velebnosti o tom místì povíme, ale pokladu neukážeme, nebo poklad ukážeme, ale nezjevíme, kde jest.“ „Radìji a poklad uvidím,“ rozhodl se císaø. I prosili ho, aby uèinil, jak požádají. A on slíbil. Tu ho zavedli z kostela do sakristie, odtud sestoupili do nìjakého sklepení cihlami dláždìného, velmi šerého. Jeden z mnichù zakøesal a rozžehl dvì voskové svíce. Ale jen se jejich plameny v temnu zamíhaly, již pøistoupil druhý mnich a stáhl císaøi pøes hlavu kuklu, a to obrácenì, takže císaø nic nevidìl. Jen slyšel, že zdvíhají, odklízejí cihly. Pak ho zavedli k nìjaké díøe a žádali ho, aby opatrnì sestupoval, že polezou po žebøíku. I lezl za nimi hloub a hloub do èiré tmy velmi hluboko, a když stanuli na dnì, obrátili císaøe a vedli ho nìkolikráte sem i tam, aby si nepamatoval smìru a cesty. Poté kráèeli nìjakou dlouhou, tmavou chodbou. Bylo zde cítit zavlhlý vzduch, ztuchlinou páchla všecka ta štola a dunìla jejich kroky. Císaøi se zdálo, že je nekoneèná. Pojednou stanuli, a vtom, jak mu kuklu sòali, vidìl se v dušném sklepení, jehož prostorou mdle se míhala záø voskovic. A v té záøi zatøpytilo se v železných truhlicích, jak opat víka pozdvihl, støíbro, spousta støíbra kolkolem, v kruhy litého i celé bochánky. Odtud vedli mniši císaøe do vedlejšího sklepení. V tom spatøil množství kruhù

123

i silných prutù ryzího zlata, celé kusy, tìžké, nezpracované. Císaø se divil; ve tøetím však sklepení zmlkl úžasem. Tu byl nejvìtší poklad; ohromné množství drahého kovu, zlato, støíbro, ale vše umìlou prací zdìlané: pøekrásné øetìzy, èíše a kalichy, køíže a paci#kály, vše svítilo zlatem a ještì více mìòavými, duhovými blesky drahého kamení, až z toho zrak pøecházel. Jak se tak císaø na všecku tu krásu, na všechno to nesmírné bohatství zahledìl, øekl mu opat: „Pane náš, ty poklady se tobì i tvým budoucím chovají. Protož vezmi, co se koliv tobì líbí.“ Císaø však nechtìl, a tu opat, øka, že by se neslušelo, aby odtud odešel a nìco si na památku nevzal, podal mu drahocenný prsten, v nìmž byl svìtlý, nadmíru vzácný diamant. Císaø ho pøijal s povdìkem. Pak se obrátili, a jak prošli zase tím trojím sklepením, vstrèili císaøi zase tu kuklu na hlavu, vodili jej zase sem tam, posléze k tomu žebøíku, po kterém vylezli do sklepení. Když otvor zase zadìlali, zhasili svíce, a sòavše císaøi kuklu, vedli ho do sakristie a do kostela, kdež se pomodlil pøed velkým oltáøem. Poté dìkoval mnichùm a doložil: „Milí otcové, ještì a to zvím: smím-li já svým pøátelùm, ale jen nìkterým, oznámit, že jsem vidìl ve svém království pod zemí takový znamenitý a vzácný poklad? Ovšem že nepovím kde a kterými místy.“ Opat a mniši svolili. Císaø pak již na odchodu pravil, hledì na darovaný prsten: „Tento vᚠdar bude u mne v takové vážnosti, že nikdy nesejde z mého prstu a že pùjde se mnou do hrobu.“ Byl nešporní èas, když se vrátili z kostela. Císaø se již dlouho neomeškal. Rozžehnav se s opatem a bratøími, vsedl na kùò a provázen svými dvìma komorníky zamíøil zpìt po Labi vzhùru lukami k Hradci. Tam vyzvídali dvoøané na komornících, kde byli. Když uslyšeli, vyptávali se, co císaø v klášteøe dìlal. „Byl tam na obìdì, po obìdì vešel s opatem a se dvìma mnichy starými do kostela a dlouho se tam s nimi modlil.“ Více neøekli, a více také nevìdìli, a víc také nikdo nezvìdìl, neb císaø tajemství zachoval. Teprve pøed svou smrtí povìdìl nìkterým svým radám, aby mu ten prsten na ruce nechali do hrobu, že to památka z pokladu v klášteøe opatovickém, kterýž poklad mu tam pøed mnohými lety ukázali. A tak se i stalo.

124

II Léta letoucí minula po smrti Karla IV., blahé pamìti. Na sklonku panování jeho syna Václava IV., a to roku 1415, pøijel do opatovického kláštera nenadálý host: pan Jan Mìstecký z Opoèna s dvìma jízdnými pacholky. Bylo to v listopadu, zrovna na Všechny svaté, pozdì odpoledne, když se již smrákalo, když pustá kol luka i holé již stromy u Labe èernaly v èasném soumraku. A mrazivý vítr vál. Nebylo divu, že rytíø zajel do kláštera a požádal o nocleh, vyloživ, že chtìl dojet do Hradce, ale že je taková slota venku, vítr že øeže i šubu proniká, a že bude hrubì tmavá noc. Opat Petr Lazur, starý a ctihodný knìz, vlídnì pøijal rytíøe a poruèil, aby také obìma jízdným dána øádná veèeøe, jim i tøem jejich druhùm, kteøí, jak pan Mìstecký oznámil, se cestou omeškali a kteøí ještì sem dojedou. A dojeli, samý již veèer, zardìlí od vìtru a chladu. Tou dobou sedìl jejich pán s opatem a mnichy v refektáøi ozáøeném voskovicemi na stolech, poblíže ohromných zelených kamen, jež pøíjemné teplo vydávala. Rytíø vypravoval, mìl mnohé noviny, o koncilu v Kostnici, o mistru Janovi z Husince, nejvíce však o Praze, že je stižena klatbou pro mistra Jana z Jesenice, stoupence Husova, že jsou všeliké služby boží v Praze staveny. I dorážel slovy zle na novotná uèení a na Pražany, že se bouøí proti knìžím, i na krále, že to všecko trpí. Vtom nový host vstoupil: pan Oto z Bergova. Povìdìl, že ho necesta a hrozné povìtøí dohnaly, aby se utekl pod pohostinnou støechu starého kláštera, a žádal o nocleh pro sebe a pro svých pìt pacholkù jízdných. Divil se také, že tu shledává pana Mìsteckého, ale tìšil se z toho, že bude mít na zítøek spoleèníka na cestu do Hradce. Opat i pana z Bergova vlídnì pøijal a sedìl s rytíøi, i když bratøi øádoví se po veèeøi rozešli do svých cel. Páni sedìli pøi vínì poblíže kamen, kdež bylo tím pøíjemnìji, jak venku èernou nocí burácel vichr, až se okenice tøásly a rachotily. Pan Mìstecký vypravoval, pan z Bergova nebyl také bez novin. Oba také stateènì pili a èasto dolévali poháry zlatým, èerveným vínem, až se jim rdìly tváøe a svítily oèi. Naráz však oba umlkli a vstali, když venku tmou se náhle ozval hlas váleèné trouby. Vzezvuèel ostøe, pronikaje i vìtrný hluk. A vtom chytli oba rytíøi opata za ruce a pan Mìstecký zostra a chmurnì porouèel: „Knìže opate, slyšels to troubení. To jest nám znamení, že naši zbrojní pacholci mají bránu již ve své moci a že pustili ostatní, tøicet jich, slyš; ti èíhali venku ve tmách. Teï jsou již všichni v klášteøe. Ty a všichni tu jste v naší moci. Opat, omráèen leknutím, stìží vyrazil: „Co chcete?“ „Poklad, vᚠklášterní poklad. Nic se ti nestane, povíš-li, kde je. Víme, že ho máte pod zemí. Povìz, kde je!“ dorážel pan z Bergova.

125

„Nevím!“ Na chodbì strhl se hluk, køièeli tam, øinèela zbraò. „Neèekej pomoci!“ hrozil pan Mìstecký. „Slyšíš, to je nᚠlid. Mluv, kde je poklad!“ „Nepovím!“ chvìje se, ale pevnì odpovídal starý opat. „Zmuèíme tì!“ „Dìj se po vùli boží. Ale já nesmím, já nepovím.“ Pan z Bergova vyrazil z veèeøadla, a hned poté vešli tam ètyøi pacholci po zuby ozbrojení. Tìm vydal pan Mìstecký starého opata. Tmou listopadové noci ozval se zvon bijící na poplach. Nìkterý z mnichù k nìmu dobìhl a zvonil, volaje blízkou dìdinu na pomoc. Ale jen zaèal zvonit, již vrazili na nìj žoldnéøi a smrtelnou ranou splatili smìlému zvoníku. Rudá svìtla se míhala klášterem, kostelní okna záøila; i po celách, tmavými ambity a dvory, všude se kmitala svìtla, pochodnì, planoucí louèe, všude se míhaly postavy prchajících mnichù, loupežných žoldnéøù, kteøí je stíhali, kde co vybíjeli a snášeli koøist. Jen opat zùstal v klášteøe, ale svázán, v nádvorním sklepení, kdež ho pacholci pana Mìsteckého pøi záøi smolnic bili a natahovali na žebøík a kde pan Mìstecký nebo zase pan z Bergova na nìj køièeli: „Kde je poklad? Kde, mluv, nebo propadneš hrdlo!“ Ale opat, snášeje mužsky všechna ta muka, mlèel, a nepovìdìl ani pak, když mu pálili svícemi bok. – Když se probudil mlhavý, nevlídný den, bylo v opatovickém klášteøe ticho a pusto. Byl vyloupen. Všecko skvostné náèiní, hotové peníze, všechny klenoty, a kostelní, a jiné, vše odnesli páni Mìstecký a z Bergova Oto. Když vesnièané pøišli do kláštera, našli ranìné mnichy, opata pak na smrt zmuèeného. Škody po všem klášteøe byly veliké, ale ohromný podzemní poklad byl zachránìn opatovým utrpením a – jeho smrtí. Zemøel Petr Lazur zanedlouho. Po pìti letech pøijel pan Mìstecký z Opoèna, jenž pro svùj zloèin s druhem svým za bouøí a zmatkù tehda obecných ušel zaslouženému trestu, zase do opatovického kláštera, ale ne již jako lupiè, nýbrž jako jeho ochránce. Pøivedl tam posádku, valný houf žoldnéøù císaøe Zikmunda, v jehož služby se dal proti svým krajanùm. Tím lidem obsadil klášter proti hradeckým husitským m욝anùm a bratøím orebským. Tenkráte se již neshánìl po velikém pokladu v zemi ukrytém. Záhy zas musil odtud, do pole, posádka však tu zùstala a dvakráte svedla vítìzný boj s Hradeckými: v prosinci toho roku 1420 u samého kláštera a v bøeznu pøíštího roku nedaleko, u vesnice Podolšan, kde padl i vùdce Hradeckých Lukáš. Ale již v dubnu odtáhli císaøovi žoldnéøi z Opatovic ze strachu pøed velkým vojskem Pražanù, Orebských i Hradèanù, kteøí se zmocnili Kutné Hory. Zikmundovi žoldnéøi jen odtáhli, a již pøitrhl pan Diviš Boøek z Miletína s bratrstvem

126

Vrazili na nìj žoldnéøi a smrtelnou ranou splatili smìlému zvoníku.

127

orebským a s Hradeckými, kteøí se zle vymstili Opatovicùm za dvojí porážku a za mnohé porážky. Starý, výstavný klášter byl vypálen. Vyhoøel konvent a stavení všecka: v luèinaté rovinì u Labe, nad jejíž zelení a spoustou kvìtù svítívaly se zlacené køíže klášterních vìží a nádherného kostela, èernaly se rozvaliny, rozmetané ambity kol rajského dvora pustì zarostlého, a mrtvé ticho bylo tam, kde mniši kdysi hodinky pìli. Klášter v tom zpustošení zùstal. A hluboko pod jeho rozvalinami zùstal i ohromný poklad drahých kovù, drahého kamení i umìlé práce, zùstal netknutý tam, kde vìky již v úkrytu ležel. A to místo tajemstvím zùstalo. Jen povìst o nìm šla po mnohá pokolení a zùstávala, i když rozvaliny starého kláštera hynuly a se rozpadávaly.

III Rozpadly se a zmizely, když pak jim voda dodala. Kdysi, dávno, za velké povodnì Labe je zalilo, stopilo, a jak bìhem èasu zmìnilo v tìch místech svùj tok, zùstala èást rozvalin pod vodou, na jeho dnì. Tak Labe, jež kdysi teklo vedle kláštera, proudilo pøes nìj, a když byla nízká a jasná voda, chodili se lidé dívat na zbytky trosek pod její hladinou. Jen èást rozvalin zùstala nasuchu. V tìch místech pak u øeky vystavìli mlýn, a tam, kde stával prý hlavní oltáø, vyrostla lípa, jež pøeèkala vìky. Mleèi a chasa èasto sedali za letních veèerù pøed mlýnem a mluvili o císaøi Karlovi, o pokladì, kde asi je, kterými místy, kdyby tak mohli pod vodu k nìmu, jak by si pomohli. Èasto se také ohlédli dál, po staré lípì, jejíž ohromná koruna vysoko šerem se èernala a od níž vìtøík zanášel k nim šumot a silný, líbezný dech jejích kvìtù jako šepot modlení a vùni obìti od božího oltáøe. A v pùlnoèní èas poèal se koš staré lípy vyjasòovat, jako by jím prosvitovala záø vycházejícího mìsíce. Pak vzplanula v korunì svìtla a záøila po všech haluzích a záø svìtel stoupala k noènímu nebi. Kdo ten div spatøil, žasna se køižoval. Domácí klekali a modlili se jako pøed oltáøem; nejeden z nich zaslechl v takové chvíli zbožný zpìv, jenž tlumenì, jakoby zdaleka, kolem lípy se nesl a vanul s vìtrem dál, k øece, kdež zmíral a tichl. – Než i za bílého dne naplnilo tajemné místo úžasem lid, zvláštì pak „pana otce“ ze mlýna, chasu i mleèe. Kdysi za krále Maxmiliána, otce Rudolfa II., zarazila se kola opatovického mlýna sama naráz, o pravém poledni. Vše vybìhlo ven k øece a tu div divoucí! Kola stála, protože na nì voda netekla, a ta netekla, protože se výše nade mlýnem ztrácela prostøed øeèištì, padajíc tam huèivým, høímavým proudem do nìjaké prohlubnì èi propasti. Tak proudila a padala tam dobré pùl hodiny; a po ten èas neteklo na kola nic, takže mlýn stál jako zakletý. Po pùlhodinì však dala se voda zase svým bìhem a proudila dál

128

jako døíve ke mlýnu a roztoèila jeho kola. U místa, kde voda tak zapadala, stál pan otec, chasa, mleèi i lidé ze vsi a jednali o divné pøíhodì, až se na tom snesli, že tam bylo nìjaké klášterní sklepení, že se jeho klenutí prve zøítilo a øeka že proudila do sklepa a hloub do chodeb a že jistì zalila i štolu vedoucí k pokladu; teï že je po všem, že by bylo marno se pokoušet, aby se kdo k nìmu dostal. A pøece to zkusili. Ne domácí, ale cizozemci. Bylo toho smutného èasu po bìlohorské bitvì; tenkráte pøijeli do Opatovic ètyøi Vlaši. Øekli, že jsou potápìèi z vlašských Benátek, že sám císaø Ferdinand je sem poslal, aby našli ten zapadlý poklad. Nikdo jim nebránil, a tak, když se pøipravili, potopili se do Labe v tìch místech, kde bývalo vídat klášterní trosky. Tam chtìli nejprve ohledat pùdu a zbytky staveb. Dlouho tam však nevydrželi. Dva z nich ihned zase vyplavali na povrch. Dva tam déle zùstali. Druhové na nì èekali, ale nedoèkali se jich. Ti dva se již nevrátili. Snad je strhl proud, snad zbloudili pod vodou v rozvalinách starého kláštera. Ani mrtvol jejich nenašli. Druhové jejich se za pokladem do øeky již neodvážili. Vsedli na konì a odjeli s nepoøízenou. – A tak poklad opatovického kláštera leží podnes hluboko v zemi a Labe, proudíc pøes nìj, dobøe ho støeží.

129

– – – P RAHA ! T O JMÉNO SAMO

ZPÌV.

T EN –––

POUHÝ ZVUK

ÚCHVATNÌ DO STRUN ÈESKÉ DUŠE SAHÁ A SRDCE ROZECHVÍVÁ

Svatopluk Èech

O staré Praze
I

Karel IV. pozval sobì kdysi na pražském hradì arcibiskupa Arnošta z Pardubic,

nejvyššího kancléøe, purkrabí èeského království a jiné znamenité pány èeské a dvoøany, též nìkteré mistry uèeností slovutné, mezi nimi také svého hvìzdáøe. Sedìl s nimi v nádherné síni, jejíž døevìný strop byl vyzdoben øezbami, malbou i zlacením, jejíž stìny byly pokryty vzácnými èalouny francouzské práce, za stolem, na nìmž v záøi hojných voskovic lesklo se a blyštìlo zlaté a støíbrné náèiní, talíøe, èíše a konvice pøekrásných tvarù a ozdob. Když poveèeøeli a v síni poèínalo být dusno, vstal císaø a vyzval své hosti, aby s ním vyšli ochladit se na èerstvé povìtøí. I šel napøed s arcibiskupem na balkon, na nìjž se vystupovalo pøímo z toho veèeøadla; šli za nimi páni a mistøi v živém hovoru. Ale jak vystoupili na prostorný balkon, umlkl císaø i jeho rádce a ztichli také všichni

131

ostatní. Umlkli pøekvapeni krásou královského mìsta pod nimi. Praha døímala za letní noci v rozlitém svitu plného mìsíce i v hlubokých stínech. V èarovném osvìtlení zvedaly se štíty a støechy vysokých domù, kostelù, vìží, blyštìla se okna stavení, arkýøù a košaté koruny stromù po hojných zahradách i na ostrovech splývaly v tom zásvitu mìkkými obrysy. A vše v hlubokém klidu. Jen jezy zdola huèivì šumìly. Král i dvoøané, veškerou krásou uvábeni, hledìli svìtlem i šerem, zrak jejich tìkal po svazích Petøína v modravém šeru, po Menším Mìstì zrovna pod nimi, hledìli na jeho ozáøené prostranství, na arcibiskupùv palác u øeky, kdež leskla se zlacená støecha branné jeho vìže, pøes chatrný most, po øece, jež svítila jako rozlité støíbro, dál po ostatní Praze, po Židovském, Starém Mìstì, zavøeném hradbami a baštami, nad nimiž trèely k noènímu nebi vìže a chrámy. Tam tmìly se ulice, podsínì domù, tam tonulo všecko ve svitu i v stínech a hlubokém šeru. Ale dále za Starým Mìstem, dále táhlou výšinou širým prostranstvím, kde se bìlal kostel sv. Lazara, kde volnì stál, a ne ve spoustì domù kostel sv. Petra na Zderazském vršku, kde døímaly Opatovice ves a kde výše v bledém zásvitu strmìl kostel sv. Štìpána ve vsi Rybníku a dále kostel sv. Jana na Bojišti, proudilo volnì svìtlo mìsíce po zahradách, sadech a lánech zralého obilí, tu i dál až po obzor, až po výšiny plné vinohradù, zamžené bìlavou mlhou. Všichni mlèky hledìli na èarovný obraz pøed nimi rozložený, až král, dojat tou krásou, promluvil: „Krásná je tato má zemì, v ní je mé nejvìtší zalíbení a mám ji jako vyvolený, vzácnìjší sad mezi ostatními poli – Ale v tom sadì nejutìšenìjší místeèko – hle – Praha! Jeli co krásnìjšího?“ Oèi královy zazáøily. „Pøekrásné mìsto,“ promluvil Arnošt z Pardubic, „a pøešastné, jak je kronikáø nazývá, že bylo svatým vojvodou povzneseno. A teï tvou láskou je a bude ozdobeno. Již se naplòuje proroctví pramateøe Tvé Velebnosti. Roste Praha u velikosti a slávì. Knížata se jí kloní, má èest a chválu po svìtì a bude ještì slavnìjší.“ „Rád bych ji s pomocí boží zvelebil,“ upøímnì pravil král. „A doufám –“ Náhle však se obrátil po starém mistru hvìzdáøi, jenž vážnì pøed se hledìl. „Nu, mistøe astronome, že je krásná a veliká budoucnost tohoto mìsta? Ty se mraèíš? Mluv!“ „Velebnosti královská, nechtìj právì této chvíle, abych oznámil, co vìštila nebeská znamení.“ „Jen povìz,“ vybízel král. „Chci slyšet, cos èetl ve hvìzdách.“ „Je to smutné, milostivý králi.“ „Chci slyšet. Mluv!“ A zasmušilý mistr oznámil králi a panstvu dychtivì k nìmu pøistoupivšímu:

132

„Vyrozumìl jsem z nebeských znamení, že Menší Mìsto bude znièeno, ohnìm, velikým požárem, a tam – Staré Mìsto – zajde hroznou povodní. Vše bude zhubeno, všecko, a tak, že nezùstane kámen na kameni.“ Všichni kolem se lekli a pohlédli na krále, jenž zaražen stál patrnì zarmoucený. Pojednou se však obrátil k mìstu, mávl v tu stranu rukou a zvolal: „A nezajde Praha! Zùstane, bude! A kdyby i Menší Mìsto, i Staré jednou zasvé vzaly, bude tu jiné. Tam vystavím nové mìsto, tam, hle, bude nová, veliká Praha!“ Ukazoval za Staré Mìsto, vzhùru širou výšinou, k polím a sadùm, ke vsím Rybníku a Opatovicùm. Všem se uvolnilo, všem se vyjasnilo líce, a moudrý arcibiskup vyslovil, co èeští páni a dvoøané té chvíle cítili a z té duše pøáli svému králi: „Bùh žehnej Tvé Velebnosti.“ Jak se Karel IV. rozhodl, tak uèinil. Hned jal se konat všechny pøípravy k založení nového mìsta: sám vymezil jeho prostoru, smìr jeho hradeb, sám k nim základ položil, sám byl pøi rozmìøování ulic, sám urèil místa tržiš a námìstí. Se staviteli èasto rozmlouval a se radil, èasto se pøicházel podívat, jak pøibývá staveb, a pokaždé oslovil tu zedníka, tu nádeníka, vyptal se ho, pohovoøil, darem obdaøil, tìše se, že dílo zdárnì

pokraèuje. Jen jednou se pohnìval, a to když vrátiv se z cesty do nìmecké øíše, pøišel se hned podívat na Nové Mìsto a shledal, že mìøièové pøidìlali za jeho nepøítomnosti novou ulici. Vedla ke kostelu sv. Jindøicha a již u ní domy stavìli. Jak ji císaø zhlédl, stanul pøekvapen, a zchmuøiv líce, ptal se ostøe, kdo kázal tu ulici založit a vymìøit. „Nikdo nekázal, královská Milosti,“ odvìtil stavitel polekán. „Myslili jsme, že bude vhod. Ráèíš-li však, aby byla zastavena –“

133

„A tedy zùstane!“ rozhodl se císaø, ale a se jmenuje na vìèné èasy Nekázalka, ponìvadž jsem nekázal, aby byla založena.“ Tak rostlo Nové Mìsto; stavení pøibývalo jako hub po dešti. Ale nestavìli jenom noví m욝ané, stavìl i sám èeský panovník. A ten nejnákladnìji: kláštery, kostely s vìžemi. Tak také založil kostel sv. Jeronýma a pøi nìm klášter mnichù benediktýnských v tìch místech na Skalkách, kde pøed vìky se zelenal háj bohynì Morany. I stavìl ten kostel nákladem velikým. Zvláštní cihly byly prý na tu stavbu páleny, zrovna takové jako na karlštejnský hrad, ze šedivé hlíny, povrchu leštìné, a kostelní krov zøízen tak dùkladnì a umìle, že spotøebovali na nìj kmeny z celého lesa. Pøes dvacet let stavìli kostel a klášter a byla to drahá stavba; stál prý ten kostel jenom o haléø ménì nežli sám Kamenný most. Když byl dobudován, když první bohoslužba v nìm konána, zapìli knìží u oltáøe slovansky a èetli mši svatou dávným obøadem ze slovanských knih poprvé zase po staletích v èeském kostele. I radoval se zbožný èeský král, jenž ty slovanské mnichy sem uvedl z dalmatských krajin, radoval se s ním i všechen lid. A klášteru i kostelu øíkali Na Slovanech a øíkají podnes. Ještì nepracovali plná tøi léta na stavbì slovanského kostela, a již založil Karel IV. nový kostel, a to na nejvyšším místì Nového Mìsta naproti Vyšehradu. Návrh na tuto stavbu podal mladý jeden stavitel pražský. Císaø, uvidìv narýsovaný plán, nemálo se podivil, jak krásnì, ale i smìle všecko tu myšleno. Divil se, i znalci se divili, zkušení, osvìdèení stavitelé, a tvrdili, že mladý druh jejich nevyvede toho chrámu, že nedokoná ohromné té klenby, jak ji navrhl. Než král pøece svìøil dílo mladému umìlci, a ten, dychtì po tom, aby vyvedl stavbu, jaké po tu dobu Praha nevidìla, dal se chutì, pln nadšení do díla. Stavìl a stavìl, a chrám v osmistranu založený poèal oèividnì rùst. Již se zvedaly zdi, již v nich byla dvojdílná i trojdílná okna pøekrásných kružeb, již stál portál bohatých pásù, hojnými lupeny, soškami a køídovou kyticí ozdobený, již poèali dle plánù mladého mistra pøepínat chrámovou prostoru nevídaným, smìlým klenutím hvìzdovitým v podobì bánì. Ještì všecko klenutí bylo pozakryto lešením, ještì nebylo zøejmo pro les trámù, bøeven a množství prken, a již znalci se mu divili. Ale teï tím urèitìji každý tvrdil, že mladý stavitel toho díla nedodìlá, že klenutí nevydrží, ponìvadž to nemožná, nebývalá vìc, a že jak budou v nejlepším, všecka ta smìlá báò že povolí, pukne, že se najisto zhroutí. Øeèi ty úèinkovaly. Dùvìra mladého mistra otøásla se v základech. Poèal se lekat a zmije pochybnosti a nedùvìra poèala ho muèit. Již nespìchal na staveništì s takovou jistotou a radostí jako jindy. A doma, o samotì nemìl klidu a pokoje. Poèítal, kreslil,

134

vydrží-li klenba, pøemítal, uvažoval ve dne i v noci. Starost, neklid zaplašily od nìho spánek. Dlouho do noci sedal ve své dílnì, a když

Poèítal, kreslil, vydrží-li klenba, pøemítal ve dne v noci. ulehl, uvažoval ještì, nebo si pøipomínal øeèi druhù stavitelù, mladých i starých, jejich výtky, jejich obavy, jejich urèitá tvrzení, že toho klenutí není možná dodìlat. I jejich úsmìšky se mu vracely na mysl, a když uvažoval, co by bylo, kdyby klenutí nedokonèil nebo kdyby se zøítilo, co by místo pochvaly a cti mìl smíchu a hany, tu se chytal za rozpálenou hlavu nebo vzdychaje pøecházel svou komorou. Jednou za takové noci vybìhl ven a chvátal vzhùru na Nové Mìsto. Tam v šeru èernalo se jeho dílo, nedostavìný kostel v trámoví ještì a v lešeních. Ruch kladiv teï neznìl, budova byla tichá, opuštìná. Jen její tvoøitel ji obcházel, prohlížeje ji, zraky obraceje do výše, tam, kde se poèalo zvedat klenutí. Pak vplížil se dovnitø, do budoucí prostory chrámové, kde mìly znít zbožný zpìv a modlitby. Okny ještì nezasklenými hledìlo sem hvìzdnaté nebe a linula záø mìsíce. V tom zásvitu rozhlédl se zasmušilý, rozháraný umìlec prostorou, ale hned vzhùru upjal zrak ke klenutí, jež se šeøilo a èernalo v trámoví. Ale stavitel je vidìl, a té chvíle již hotové, smìle pøepjaté, jeho žebra, tvoøící velkou osmipaprskovou hvìzdu a v ní dvì menší, vidìl klenbu ozdobenou barvou, zlatem, vidìl chrám již v plné sluneèní záøi, skvící se ozdobou. A vcházeli král a dvoøané, lid, a všichni hledìli do stropu, k ohromnému klenutí, divili se, žasli. Když se vytrhl ze svého snìní a pøipadlo mu, že to vše nemá být, že nebude, že klenutí

135

Upjal zrak vzhùru ke klenutí, jež se šeøilo a èernalo v trámoví.

136

spadne, vzkypìl v jeho duši vzdor. Odcházeje zaøekl se, že stavbu vyvede, že klenutí dokoná, dokonat musí, a když ne sám, tøeba i s pomocí samého ïábla. Tak se i stalo. Vyzval jej, a když mu svou duši zapsal, slíbil mu ïábel, že karlovský kostel dostaví. A dostavìl ho. Co stavitelé den co den èekali, že klenutí sletí, nestalo se. Svorník byl zasazen, všecka ohromná, nevídaná klenba zùstala. Zbývalo ještì odklidit lešení, jež ji podpíralo, aby bylo zjevno slavné dílo. Ale nikdo ani ze zedníkù, ani z dìlníkù nechtìl lešení strhnout. Každý se bál, že klenba spadne, jak se jen lešením pohne. Marnì vybízel mladý stavitel své lidi, marnì jim odmìnu sliboval. Pak chtìl sám to vykonat, ale starší a druhové mu nedali a nepustili ho k lešení. „Tedy je zapálím!“ rozhodl se, jak mu sám ïábel našeptal. Husté davy lidí stály kolem nové stavby a èekaly dychtivì, co bude, a rokovaly o tom, že klenutí najisto sletí, až je mladý mistr podpálí. Již ho zhlédli, an všechen rozèilen vyšel z kostela. Jen vykroèil a jako by zahømìlo; ohromný rachot, jako by kostel se boøil, zatøásl povìtøím. Lidé vykøikli zdìšením a ve zmatku poèali se obracet, utíkat, a køièeli, že klenutí spadlo. Nikdo té chvíle nevzpomnìl na stavitele. Ten ohlušující ranou ohromen stál jako bez sebe, zsinalý, hledì zoufale na kostel, jehož okny vyvalily se kotouèe prachu.

Dal se na útìk a pádil odtud jako štvaný.

137

Ïábel tì podvedl! mihlo se mu hlavou. Trest boží! A již neèekaje, nechtìje znièeného svého díla vidìt, dal se na útìk a pádil odtud jako štvaný. Kotouèe prachu se rozešly, rozplynuly, a když se pak po chvíli lidé zase ke kostelu odvážili i do nìho, tu vykøikli zas, ale úžasem. Prkna a trámy, vše leželo v pusté smìsi na zemi, ale nad nimi, nad chrámovou prostorou pøepínalo se podivuhodné, nevídané klenutí. Spatøili je v plném odpoledním svìtle celé a nezastøené, plné umìle vedených žeber, a žasli a radovali se všichni. Teï vzpomnìli na mladého stavitele. Volali ho, shánìli se po nìm, hledali ho, až ho našli v jeho bytì mrtvého. Sám si v zoufalosti života ukrátil. Co za oné noci, za které v pochybnostech se do kostela rozbìhl, v duchu vidìl, o èem sníval, splnilo se. Chrám byl dokonèen, vyzdoben, a každý, král i dvoøané a každý, kdo poprvé vešel, obrátil pøedevším zraky své k mocnému klenutí, tak smìle nad posvátnou prostorou rozpjatému, a každý si vzpomnìl na nešastného mladého stavitele, jenž dílo své zaplatil životem. Na Hradèanech, na hradì èeských králù, rostla tou dobou velikolepá stavba Karlova, nový chrám sv. Víta, za øekou pak na širém návrší pøibývalo vùèihlednì Nového Mìsta. A mezi ty dva slavné pomníky své zbožnosti, své lásky k umìní a k nejmilejšímu svému mìstu poèal Karel budovat tøetí veliké dílo, Kamenný most. Ten vìky pøetrval, sláva i ponížení našeho národa po nìm chodily. Mnoho se v Èechách od jeho založení zmìnilo a mìnilo, spory a boje dìlily a rozeštvaly lid jedné krve, jednoho jazyka. Jen on zùstával milý všem po všechny vìky, za všech bouøí a v dobách ponížení a mdloby vydržel on, tvrdý a silný, pamìtník lepších èasù a slávy, z níž pocházel a jež byla potìchou, posilou slabých. Ze všech mostù je Karlùv nejpevnìjší, tak vypravují, protože pøi jeho stavbì mìli vápno vejci rozdìlané. I bylo jich potøeba nepoèítaných kop na šestnácte jeho mohutných obloukù, na tolik pilíøù, na tolik ohromného zdiva. V Praze tolik vajec ani nesehnali, okolí jich tolik nemìlo, co jich bylo tøeba. Proto naøídil Karel IV. všem mìstùm v Èeském království, aby každé poslalo urèitý poèet kop vajec na stavbu pražského mostu. Posílali je, vùz za vozem pøijíždìl, ze všech skládali vejce a rozbíjeli do vápna. Také z Velvar jich poslali na celý vùz, ochotnì, rádi, a myslili, jak se zachovají. Když zedníci první, druhé, tøetí vejce z velvarského vozu roztloukli, nechtìli oèím vìøit. Ale když ètvrté, páté, pak celou kopu rozbili, dali se do smíchu. Smáli se zedníci, stavitel, všichni pøi stavbì, smála se celá Praha, a všude si vesele vypravovali, že Velvarští pøivezli na stavbu celý vùz vajec natvrdo uvaøených. Když Kamenný most byl dostavìn, nemìl žádných soch. Jen døevìný køíž byl vztyèen ve výstupku, kde nyní stojí kovový a zlacený. V tìch místech prý bývaly za starodávna i popravy konány a èlovìk hrdla odsouzený vykonával u toho køíže poslední svou modlitbu.

138

Jen døevìný køíž byl vztyèen ve výstupku. Na zdi, která spojuje Mosteckou vìž s klášterem køižovníkù, vidìt na stranì k øece vytesanou bradatou hlavu. To Bradáè. Je to prý podoba prvního stavitele, jenž na vìènou pamì dal kamennou svou podobiznu zazdít do mostního pilíøe. Jda Kamenným mostem ke hradu našich králù, viz nalevo na Petøínì dlouhou zubatou zeï. Bìlá se bujnou zelení stromù po høbetì vrchu a níží se s jeho prudkým svahem dolù k bývalé Újezdské bránì. Ta zeï, to dílo „rodiny“ Karla IV. Velká drahota uhodila, chudý lid hlady zmíral, nebo nebylo práce, nebylo výdìlku. Za tìch zlých èasù shromáždilo se v Praze jednou na dva tisíce chudých a ti, když se ubíral král Karel z kostela, pøedstoupili pøed nìj a s pláèem prosili, aby je živností opatøil, že by rádi dìlali tøeba beze mzdy, jen ke stravì, a že budou malièko jíst, jen aby hladem nezemøeli. Král dojat jejich bídou, poruèil, aby se nazejtøí na tom místì a v tu hodinu zase sešli. Když se tak stalo, dal je svými lidmi zavést na vrch Petøín, a sám na koni za nimi pøijev, rozkázal, ti aby kámen lámali, ti základy kopali, jiní aby zeï stavìli od Vltavy pøes Petøín až ke Strahovskému klášteru. Dìlníci penìz nedostávali, ale chleba a jiného jídla do sytosti, též obuv i odìvy. Když o tom jiní uslyšeli, kteøí hladovìli, houfem bìželi k tomu dílu a pilnì pracovali. Král Karel èasto k nim na Petøín dojíždìl, èasto sám je podìloval, øíkaje, že ten pracovní lid jest jeho rodina. Tisíce lidí mu žehnalo a vstávajíc lehajíc za nìj se modlilo. Z toho kamení, jež sváželi, tesali, z nìhož stavìli, rostl jim chléb. Proto øíkali té zdi „chlebová“, také „hladová“, protože zahánìla hlad a nouzi. A zubatá je, ponìvadž ji král

139

Karel IV. dal proto stavìt, aby zuby hladového lidu mìly co kousat. Tenkráte žil v Praze bohatý m욝an jménem Jan Rotlev. Ten si zakoupil v Jílovém opuštìný dùl, jsa pøesvìdèen, že tam je zlata ještì dost a že se ho najis-to dokopá. Najal mnoho havíøù a kopal, doloval neúnavnì, vytrvale, nelekaje se žádného nákladu. A bylo ho mnoho tøeba. Než zlata se nemohl dokopat. Štìrkem a jalovým kamením vedla štola, nikde se nemihlo ani zrnéèko zlata, nikde nezasvitla žíla ryzího zlata. Sta a sta kop tu již Rotlev pochoval. Peníze mu došly, a již poèal dìlat dluhy, jen aby práce nestála. Známí a pøátelé ho varovali, sráželi ho, a radìji všeho nechá, zlata že nenajde, zato že tam pochová, co ještì má. Než Rotlev byl pøesvìdèen, že na zlato jistì uhodí. V té umínìnosti nedbal rad a prodával svùj majetek, kus po kuse, aby mìl do jílovského dolu. Tak pøišel o všechno a nemìl, èím by horníkùm platil. Byl nešas-ten, zoufalý. Ne proto, že pohøbil své jmìní, ale že nemohl dále kopat. Tvrdil, opakoval, teï že by co nevidìt již pøišli na zlato, jen kdyby ještì kratinkou dobu mohl dolovat. Odbývali jej úsmìšky a nikdo mu nevìøil. Jen jeho žena nepochybovala o tom, co tvrdil. A líto jí bylo manžela. Než pomoci mu nemohla. Co mìla, šperky a skvosty, vše mu již pøedtím dala. Jen drahý, zlatem tkaný šlojíø si zachovala ze všeho bohatství, a to pro památku mladých let. Byl jí ten závoj zvláštì milý, nebo jí ho daroval její muž, když byla nevìstou. Než i s tím závojem se rozlouèila. Rotlev ho vzal a chvátal s ním ke kupci; ještì více pak pospíchal se strženými penìzi do Jílového, práci obnovit. A jen se dali do díla, hned prvního dne uhodili na bohatou žílu ryzího zlata. Byla tak mocná a vydatná, že si za krátkou dobu nahradil všechen svùj náklad, co do dolu dal, a pak tìžil a tìžil, až vytìžil ohromné bohatství zlata. Ten dùl, jenž mu pøinesl štìstí, nazval z vdìènosti Šlojíø. V Praze pak si vystavìl na Starém Mìstì proti Sv. Havlu nákladný dùm, jeden z nejvìtších a nejkrásnìjších po celé Praze. Tøi brány vedly do jeho nádvoøí, podsínì mìl v pøízemí, nahoøe vížky i krásnì tesané arkýøe. Rotlev v nìm bydlil v jizbách a komorách bohatì upravených, až je pak všecky i prostorné sínì postoupil Karlovu uèení. Ze zlatého dolu vzešel ten nádherný dùm, sám pak se stal dolem, z nìhož tìžila zlato uèenosti a vzdìlání mnohá pokolení rodu domácího i cizího. Na podzim roku 1378 bylo ticho a smutno na Karlštejnì slavném hradì. Svodivé mosty se nespouštìly, král a jeho dvoøané nepøijíždìli, jak v tento èas bývalo, na hluèné hony. Komnaty královy zavøeny a za èasných soumrakù nevzplála okna jeho paláce zardìlou záøí. Ticho bylo na hradì a jen podzimní studený vítr roznášel hlasy bedlivých strážcù ze ètyø hlásek kol veliké vìže, z páté pøed hradní studní a ze šesté pod palácem královým. „Dále od hradu dále!“ ozývalo se z nich každé hodiny noèní a znìlo táhle a smutnì nevlídnou, sychravou nocí. A když se rozednilo, když v sluneèné záøi zaskvìlo se kolem

140

po lesích rudé a zlaté listí, nebylo veseleji. Hlas loveckých rohù nezalehl do jejich ticha, smeèky psù nezaštìkaly a hlahol lovcù nezahluèel ni úvalem, ni živì zbarvenou strání. Starý dub v lese, kudy se chodí z Karlštejna k Sv. Janu pod Skálou, stál opuštìn. Nepøicházel dobrý král Karel IV., aby pod jeho rozložitou korunou na vyvstalých omšelých koøenech jako na sedátku si pohovìl, jak èiníval každého roku. Venkované šli kolem a smutnì se ohlíželi po dubu, po „královì lavièce“, kdež ho vídali, an sobì odpoèívá. Byla prázdná a „královu studánku“ opodál, u níž se Karel

Umíráèek zvonil sám.

vždycky zastavil a z níž se napil, zaválo žluté a zardìlé listí javorù, bukù i habrù. Smutek šel hvozdem i po Karlštejnì. Král stonal, na pražském hradì ležel soužen horeèkou, a již mluvili, že více nevstane. On sám to vìdìl a oèekával smrt. U lože meškali arcibiskup, synové královi, všecka rodina. Král napomínal svého dìdice v Èeském království, Václava, a vládne moudøe a spravedlivì, a žehnal mu usláblou rukou. Vtom zazvuèel zvon na vìži svatovítské, ráz dva, potøetí, a hned po tìch huèivých ranách ozval se umíráèek a znìl žalostivì. Všichni kolem lože se lekli, jen královou tváøí rozlil se svit svatého klidu, a tichým, mírným hlasem promluvil: „Slyšíte! Pán mne volá. Bùh budiž s vámi navìky!“ V ten okamžik chvátal svatovítský zvoník žasna k vìži. Byla zavøena, klíèe mìl u sebe, a umíráèek zvonil! Chvatnì otevøel, hnal se po schodech vzhùru. Tam ustrnul, jako

141

pøimrazen stál a hledìl. Umíráèek zvonil sám, a té chvíle také všechny ostatní, hrubé zvony. Houpaly se samy od sebe a zvonily, hlaholily. Tak bylo na vìži svatovítské, tak bylo na všech vìžích. Pøíval zvonových hlasù zaléval všecku zarmoucenou Prahu a za toho trudnì velebného hlaholu nesla se duše dobrého, slavného krále, otce vlasti, do vìèné slávy, kde „nebeské je dvorstvo krásné“.

142

II

Ž ITO

KOUZELNÍK

a prvních let panování Karlova syna bylo všecko království upokojeno, a dlouho o tom šla povìst, že za dnù krále Václava mohl každý se zlatem na hlavì jít nebo jet za každé doby, ve dne i v noci, a nikdo že ho nezastavil. Král dbal velmi spravedlnosti, aby se dála od bohatých chudým, a sám k tomu pøihlédal. Nejednou se pøestrojil za dìlníka, za chudého øemeslníka nebo za studenta a šel mezi pekaøky chleba kupovat. Byl-li chléb hodný, spravedlivé váhy, zaplatil jej a odešel. Shledal-li však, že je špatný a malé váhy, dal se poznat, a pobrav v krámì všechen chléb, kázal ho dát chudým neb rozdat do škol potøebným žákùm. Pekaøe pak ztrestal pokutou na statku nebo ho dal v koši zmáchat ve Vltavì. Tak èinil øezníkùm a jiným øemeslníkùm. Jednou také šel pøestrojen za dìlníka kopat na vinici, aby i tam zhlédl, jak se mezi lidem dìje. I kopal na vinici celý den, a když seznal, jaká to krušná a perná práce, naøídil, aby mìli dìlníci v poledne delší odpoèinek a naveèer aby mohli døíve z díla. Také v noci se rád Prahou potuloval, pøestrojen, po krèmách, zkoušeje, mají-li spravedlivou míru. Ale také aby slyšel, co se dìje, co lid mluví, jak smýšlí. U Modré štiky na Starém Mìstì býval nejèastìji a tam i jinde ztropil i nejednu švandu se svými kumpány veselými.

Z

143

I kejkle mìl rád a všeliké podivné kousky. Ty mu nejvíce strojil jeho kouzelník Žito, chlapík dovedný, èarovný, jenž umìl pøimrazit, koho chtìl, a zvláštì svou podobu mìnit, èasto i tváø. Ke králi šel tøeba v soukenném šatì, hrubì sešlém, v úzkých nohavicích s podešvy. Když stanul pøed králem, byl pojednou v hedvábné sukni, v pestrých nohavicích a mosazné zobáky na støevících se mu jen blyštìly jako nìjakému kasalickému švihákovi. Tak pøed králem stanul, a když odcházel, zmìnil se pøede všemi, aniž se prevlékl, a mìl hned na sobì øasný poutnický pl᚝. A pøi tabulích králových jaké èertoviny nìkdy spískal! Nejhorší královu šaškovi. Ten jednou pøi obìdech sahal po rybách v šalši. Ale jen rybu vzal, a již mu vypadla. Šašek vykøikl a vyjevenì hledìl na ruku, jež mu naráz tuhla a tuhla, v roh se mìnila, až z ní bylo kopyto, koòské kopyto! A ze druhé také. Strnulý šašek šklebil se a prohlížel si zoufale svá kopyta tak, že král i páni se dali nahlas do smíchu a smáli se, až jim slzy po lících kanuly. Když král posléze poruèil, aby šašek tìch kopyt byl zproštìn, dìlal Žito nad nimi rùzné kruhy a køíže a mumlal divná slova. Kopyta mizela, ale – nastojte – volské paznehty se z nich staly, a nezmizely, až když Žito pohnut šaškovým pláèem a skøekem je odèaroval. Jednou si chtìl král Václav z hradu vyjet. Na nádvoøí stál již malovaný jeho vùz s polštáøi pod støíškou na ètyøech sloupích. Ètyøi krásní bìlouši v lesklém øemení byli do toho vozu zapøaženi. Kolem již èekala na koních vystrojená králova družina i šašek na strakaté kobyle. Jen Žito chybìl, aè mìl naøízeno, aby byl také v prùvodu. Král již pøicházel a Žita nikde. Král vsedaje ptal se po nìm, a když uslyšel, že ho tu není, velmi se zachmuøil. Vtom ozvalo se z vedlejšího nádvoøí kokrhání, hrozné kokrhání, jako by kolik kohoutù zpívalo o závod. A již z toho nádvoøí zahrèel prùjezdem vùz, vozík, dvoukolý vozíèek s trojspøežením èerných kohoutù. První pár nejmenší, druhý vìtší, tøetí nejvìtší. Èerné peøí se kovovì zelenì lesklo, rudé høebeny hoøely... Každý kohout mìl u zobáku øemínek a všechny øemínky se sbíhaly v Žitovì ruce. Kejklíø stál na voze a øídil podivná spøežení. Král se smál a pravil, že má Žito o spøežení více nežli on, a jede za ním. A jel král s bìlouši, Žito za ním s èernými kohouty, a kudy hrèel ten neobyèejný povoz, všude byl shon lidí. Tak poté èastìji jezdil a lidé se pokaždé sbíhali, když slyšeli, že Žito jede, nebo již pøed hradem na nìho èekali. Až pak zase nìco jiného vyvedl, o èem šla øeè po celé Praze i dalekým okolím. Žito si udìlal tøicet víchù ze slámy a z tìch tøiceti víchù vyèaroval tøicet prasat znamenitì tlustých, jako dobøe krmených. Stádo to pak vyhnal sám na pastvu u øeky, kde se pásli vepøi bohatého, ale lakotného pekaøe Míchala. Ten si prohlížel se zalíbením Žitùv dobytek, a když uslyšel, že je lacino na prodej, shodl se s kejklíøem, koupil vepøe a hned peníze vyplatil. Když si uhodili, napomenul ho Žito: „Jen to ti pravím, dobrá prasátka, vidíš sám, a vykrmená, ale vody nesnesou. To si pamatuj!“

144

Než pekaø nepamatoval, nedbal, a vyhnal koupené vepøe do brodu. Jak vbìhli do øeky, hned se potopili, a místo nich vyplavalo na povrch tøicet slamìných víchù. Pekaø èekal na vepøe, až vyplavou; ale nevyplavali, a víchy z nièemné slámy nesly se dál a dále. Lakotný pekaø bìhal po bøehu, køièel a lál, hned na vepøe volal, hned na víchy ukazoval, že uplavou, aby je chytili, že uplavou. A uplavaly. Pekaø rozzuøen, že pøišel o tolik penìz, o tolik vepøù, rozbìhl se na Žita. V královì dvoøe ho nezastal. Hledal ho, vyptával se po nìm, až ho v krèmì našel. Tam sedìl králùv kouzelník v klenuté jizbì ve výklenku tlusté zdi u okna; nohy mìl pøed se nataženy, záda o pažení opøená. Èíše stála pøed ním dopitá a on døímal. Pekaø zlostí zezelenal, jak jej zhlédl. Hned ve dveøích zaèal mu lát a spílaje hnal se k nìmu. Žito však klidnì spal, jako by køiku nebylo, jako by jen moucha zabzuèela. Pekaø už lítý, chytl ho za nohu, tøásl jím, pak, když oèi neotvíral, škubl jeho nohou. Vtom zbledl jako stìna. Noha padla bez vlády, z kloubu vytržená, a Žito jako uštknut vytrhl se ze spaní a køièel, a chytl pekaøe na smrt udìšeného za hrdlo. A na soud s ním. Co zbylo? Úraz byl zjevný, krèmáø a hosté svìdèili, že to pekaø spáchal. Co dìlat? Nic jiného nežli pìknì pokornì poprosit za odpuštìní a zaplatit nadto znaènou náhradu. Žito se tím usmíøil a peníze shrábl do váèku. Pak se dotekl vytržené nohy, spravil ji naráz, takže bez berle, èipernì, pevným pružným krokem vycházel jako vítìz ze soudní sínì. A lakomý pekaø mìl nadto ještì hojnì smíchu. Všude si o nìm posmìšky povídali, jak poøídil. Až poøekadlo z toho bylo: „Vydìlᚠjako Míchal na prasatech.“ Nedlouho poté mìl Žito nìkolik mrzutých dní. Ke králi Václavovi pøijel návštìvou bavorský vévoda. S ním pøibylo nìkolik kejklíøù nìmeckých na vozech plných divných pøístrojù. Sám vévoda je vypravil, aby králi zpùsobili kratochvíli. Ti kejklíøi byli povedené kopy, lidé svìtem protøelí a svého umìní znamenitì znalí. Král se jim divil, než na svého Žita také dal. I musil Žito vévodovi ukázat, co umí. Cokoli však udìlal, udìlali Nìmci po nìm. Nebylo nic, èeho by nedokázali, a nemohl jich pøemistrovat. To Žita mrzelo, a proto jim nìco vyvedl, s èím si opravdu rady nevìdìli. Bylo zrovna za obìda, po kterém ti Švábové mìli veøejnì na lešení na hradním nádvoøí pøed králem a jeho hostem u pøítomnosti dvora a Pražanù provádìt své nejumìlejší kousky. Za toho obìda tedy v královské síni, kde sedìli král s vévodou a pøedními dvoøany sami na povýšeném místì, níže pak u zvláštního stolu šaškové, Žito a dva z kejklíøù vévodových, strhl se pod okny køik a nìmecké volání. Tu ti dva Nìmci, jak sedìli u okna, vstali a ven se nahýbali, podívat se, co je, co se dole dìje. A již byli v pasti. Nic nebylo, jen jalový pokøik. Nìmci chtìli zas usednout, ale nemohli. Nemohli hlavou zpátky do sínì. Okna jim nestaèila, a to proto, že jim v ten okamžik, co se ven

145

Bavor žblunkl do vody, až vysoko vystøíkla.

146

vychýlili, narostly parohy, veliké, rozložité parohy. I vrtìli se, trhali sebou, hlavami škubali, divnì se kroutili, parohy naráželi, až cvakaly. A za nimi smích, hluèný obecný smích. Král Václav byl obzvláštì potìšen. Smál se kejklíøùm a byl rád, že se Žitovi tak vydaøilo.

I vrtìli se, trhali sebou, hlavami škubali. Ale pak, odpoledne, když ti Švábové, na rozkaz králùv zbaveni parohù, vyvádìli zrovna divy veøejnì na lešení na nádvoøí hradském pøed králem a tisíci lidí! Všichni žasli, jaké kousky zázraèné, èertovské umìli. A Žito nikde. Ani se neukázal. Tak si v zástupech povídali; a jinde zas, že tu byl, ale že se ztratil, ponìvadž se stydí, ponìvadž vidìl, že by takových vìcí nedovedl. Utekl, schoval se, aby neslyšel té hromové pochvaly kolem, nebo aby ho král snad nevyzval v zápas s tìmi Nìmci. Ale pojednou se Žito ozval. Jak na okamžik zástupy utichly, pronikl od brány jeho hlas. Znali ho, a hned nastalo v lidu pohnutí. Všude ustupovali, všude osmahlého, èernovlasého Žita v èervené suknici propouštìli, až se dostal na lešení toho bavorského divadla, on a dva sluhové s ním. Jak stanul uprostøed, vyhrnul si rukávy a zaèal si pak roztahovat ústa a tahal je, šíøil, až byla nesmírnì veliká. Bavorští kejklíøi tušili, co bude. Již poèali ustupovat, již se krèili. Ale vtom Žitovi sluhové toho nejznamenitìjšího z nich chytli a podali ho svému pánu. A ten, prve než se kdo nadál, Nìmce nevelkého a drobného si urovnal, ruce k bokùm mu pøitiskl, a skroutiv a svinuv ho, jak potøeboval, otevøel obrovská ústa jako pec a jal se tam Nìmeèka cpát a soukat, tøebaže nožkama mrskal, až ho tam vecpal a sesoukal až na

147

škornì. Ty Žito vyplil. Kolem vše tleskalo, jásalo, divže se netøásla po hradì okna. Vtom pøitáhli Žitovi sluhové káï plnou vody, kterou mìli bavorští kejklíøi na pódiu. Žito, jakoby tím tìžkým soustem zmožen, postavil se nad džber a vyvrhl Švába‚ jenž ho patrnì tlaèil. Bavor žblunkl do vody, až vysoko vystøíkla, hrabal se v ní, pak všechen umáèen jako myš, lezl a drápal se z kádì ven. Lidé kol køièeli, tleskali, jásali, všichni se smáli, chechtali, až se prohýbali, za bøicha popadali. Od smíchu rudí, slzící ukazovali si na Bavora, z nìhož voda jen crèela, jak na konci pod plachtu vklouzl a se schoval. Bavoøi dále již nic nedìlali. Nikdo si jich nevšímal. Každý jen na Žita hledìl. Musil pøed krále a král ho pøede všemi pochválil. Jak poté mocný kouzelník z lešení sestupoval, vítali ho zástupové nekoneèným jásáním, až se po všem královì hradì rozléhalo. To byl nejslavnìjší Žitùv kus. Ale pak, na konec života, pøece prohrál a podlehl. To samému satanáši, jemuž se byl zapsal a jenž si jej odnesl s tìlem i s duší.

148

III

O

KRÁLI

V ÁCLAVOVI VI.

Po letech pokojné vlády poèaly øád a právo v Èechách velmi trpìt, když se král Václav

nepohodl s pány zemskými. Nedbal na nì a neužíval jejich rady, dùvìøuje více milostníkùm svým stavu zemanského i mìstského. Proto žalovali páni na krále, že bere zemské úøady, jež zastávali, v lehkost a jejich hlas že nic neváží. Když pak se jim nestalo po vùli, spikli se proti nìmu s uherským králem, jeho bratrem; tak po dlouhých klidných a požehnaných èasech strhly se bouøky a války. Došlo tak daleko, že páni pøepadli svého krále, když jel z hradu Žebráka do Prahy, a že jej jatého zavezli na Staromìstskou radnici. Tu jej chovali ve vìzení, jež slulo Špinka. V tom vìzení byl držán pøes patnácte nedìl, a proto pak byl již velmi teskniv. Za parného léta, pøi èase sv. Bartolomìje, poslal svého strážce k Pražanùm, žádaje, aby mu dovolili do láznì, kterហby byla nejblíže od radnice. Páni konšelé dlouho se radili, až pak pøece královi po vùli uèinili. Tak se dostal král Václav opìt u volnost,

149

tøeba jen nakrátko, a ne jako král, nýbrž jako pražský mìštìnín. Smìl jen v m욝anském rouše vyjít, nadto pak ho støežili ètyøi sluhové. Jimi provázen vkroèil do láznì, která byla nejbližší, zrovna u Kamenného mos-tu. Aby nikterak odtud nemohl ujít, zùstal jeden ze sluhù u sínì, v domovních dveøích, druhý pøi šatech králových; dva pak vešli s králem do láznì a koupali se s ním. Po chvíli, když se král vykoupal, požádal svých strážcù, aby se smìl na èerstvém povìtøí ochladit. Bylo parno, až dusno. Sluhové mu povolili, nebo nemìl svého odìvu a prchnout nemohl. Tak vyšel král, zahalen plachtou, z lázeòské komory na pavláèku u samé øeky. Ta leskla se a šumìla. Za øekou zelenaly se bøehy køovím a stromy, zelenal se Petøín, za ním dále na vrchu tøpytily se zlacené støechy na vìžích královského hradu. Všude volno, milo pod jasným nebem, všechno tak krásné v záplavì božího slunce. I zatoužil tu král po svobodì víc nežli ve vìzení. Opodál u bøehu pod starou vrbou odpoèíval èlun, tiše, nehnutì, a veslo leželo na nìm. Vtom vešla na pavláèku žena, kterហv lázních posluhovala. Jen ji král zoèil, již jí kynul a tiše a rychle se jí zeptal, umí-li veslovat. Když pøisvìdèila, øekl jí: „Pøevez mne na druhou stranu, odmìním se ti hojnì, nebudeš litovat. Ale honem, nežli ti tu v komoøe vyjdou z mýtele.“ Sbìhl po schùdkách z pavlaèe, lazebnice za ním; král do loïky, ona za ním, a již loïku rychle odvázavši, odrazila od bøehu a veslovala napøíè k druhému bøehu. Veslovala prudce, vší silou a dovednì; nežli strážcové vyšli z komory, pøirazil èlun ve tmavém stínu pod košatými stromy ke druhému bøehu. Jen na bøeh vyskoèili, a již dále utíkali ve stínu tìch stromù a køovinami, podél houští na bøehu, poøád vzhùru proti vodì, až se dostali poblíže vesnice Chuchle. Tu nalezli u bøehu prázdný èlun, do nìhož ihned usedli, a Zuzana, tak slula ta lazebnice, veslovala zase na druhý bøeh. A šastnì se tam dostali. Král byl zachránìn. Vešli do lesù a les a šero je chránily; sami pak nebloudili, aè nastal již veèer, nebo král Václav znal pøedobøe všecku tu krajinu, kde èasto honíval. Nežli dvì hodiny minuly, stanuli na kraji Kunratického lesa u potoka pod návrším, na kterém strmìl králùv Nový hrad. Svítili tam a záøe svìtel padala do tmy. Na tom hradì mìl král posádku vìrnì oddanou. Purkrabí nechtìl ani stráži uvìøit, když hlásila, že pøed branou stojí Jeho Milost, sám král. Když se purkrabí pøesvìdèil, pøijal pána svého poctivì, hned mu dal pøinést královský oblek a pøipravit znamenitou veèeøi. Král Václav pozval k té veèeøi také Zuzanu lazebnici, a když poveèeøeli, kázal jí pøinést sto zlatých èeských, kteréž jí dal pøed purkrabím, a øekl: „Tu je, co jsem od pøívozu slíbil. Za ostatní pomoc se ti ještì odmìním.“ I radoval se purkrabí a všichni, a nemálo, že král jejich je zase na svobodì. – Král Václav poté na Zuzanu nezapomnìl. Když se opìt ujal vlády a s pány uèinil narovnání, dal starou lázeò u mostu zboøit a jinou, velikou, nákladnou vystavìt. Jakmile

150

ten dùm vystavìli a na lázeòský zaøídili, povolal král Zuzanu a daroval jí tu lázeò i dvacet kop roèního platu, øka, že to vše jí dává za prokázanou vìrnost, že ho z vìzení vysvobodila. Nadto dal všem lazebníkùm a jejich øemeslu listinu velmi milostivou, nebo je tím listem uèinil rovné všem jiným øemeslníkùm. Pøitom jim dovolil, aby užívali za znamení v zlatém poli modré toèenice uzlem svázené, prostøed níž stojí zelený papoušek. Od tìch èasù až po dnešní den se ta lázeò u Kamenného mostu „královou“ jmenuje. Na stateènou pak Zuzanu pøipomíná obraz na klenutí Mostecké staromìstské vìže, jenž zpodobuje lazebnici v bílém podkytlí, držící v levé ruce zavìšenou džbernici, v pravé pak ruce zelený vìník. Mysl krále Václava, jindy tak jasná a veselá, zachmuøovala se víc a více. Dožil se mnohého zklamání a nevdìku. Nedùvìøoval lidem, zvláštì od té chvíle, co jeho protivníci chtìli jej otrávit. Již jedu nevìda požil, ale vèas pomohl si protijedem. Zùstal naživu, hrozná však palèivost zùstala mu v útrobách po tom jedu. Aby se jí zbavil, aby ji alespoò ztišil, hasil ji pitím; když pak více pil a krev vínem rozpálená vstoupila mu do hlavy, zahoøel vždy divokým, slepým hnìvem a dopouš-tìl se i ukrutností. Chmurno bylo mu v duši. Zasmušile, s obavou, tesknì pomýšlel na budoucnost; lekal se jí víc a více. Obával se pánù, uherského krále, svého bratra, pánù spojence, lekal se tuhých sporù o víru, co z nich bude, jak vše to skonèí, jak jeho vláda, jak i on sám. Tak jednou, nemoha pro starosti spát, sklíèen takovými úzkostmi, dal si zavolat svého hvìzdáøe, uèeného mistra. Zasmušilý král sedìl ve své ložnici u okna, odkudž bylo vidìt na volné nádvoøí královského hradu, na nedostavìný chrám sv. Víta, na jeho hojná lešení. Dvorní hvìzdáø, uèený mistr, ve tmavé sukni, pøistoupil k oknu, jak mu král pokynul. „Vidíš-li do budoucnosti,“ øekl zachmuøenì, „povìz, co mne èeká, jak se mnou bude –“ Starý mistr okamžik mlèel, pak vztáhl pravici, a ukázav jí ven, tam, kde nad nedokonèenou kostelní stavbou èernì strmìla její vìž k noèním nebesùm, øekl: „Té se raè chránit, té vìže tam chraò se Tvá Milost.“ „Proè?!“ zvolal král žasna. „Je v hvìzdách psáno a vìènou vùlí urèeno, že zahyneš pøed touto svatovítskou vìží.“ „A jak zhynu? Spadne na mne, nebo sletí z ní kámen a zabije mne? Mluv!“ Hvìzdáø však nevìdìl. Toho se ve hvìzdách nedoèetl. Popudlivý král, tím podráždìn, vzkypìl hnìvem a vzkøikl: „A což dám-li tu vìž zboøit, co pak?“ „O tom nic není psáno, milostivý pane.“ „Tak vìz, uèený mistøe,“ a král se prudce zasmál. „Dám-li tu vìž zboøit, bude pryè,

151

zmizí, a já pøed ní nezhynu.“ Té chvíle ještì dal si povolat mistra stavby, a nedbaje úžasu jeho, zármutku i proseb, poruèil mu, aby zboøili svatovítskou vìž, hned, aby po ránu se dali do práce. Král sám pak hned na úsvitì dal si konì osedlat a ujel s nìkolika dvoøany z Hradèan na Nový hrad u Kunratic. – Zedníci smutnì se dali do uložené práce; neradi, nechutì zaèali boøit krásnou vìž. Díla jim pomálu ubývalo, ale pøece ubývalo a s ním i vìže. Zatím meškal král Václav na kunratickém hrádku. Den po dni míjel trudnì; již ani honba ho netìšila. A vážné zprávy docházely do jeho zátiší, o velikém pohnutí myslí po veškerém království, o schùzích na horách, o velkém obecném rozèilení v Praze, že z nìho strach veliké bouøe. Pak uhodilo. V nedìli okolo hodiny nešporní pøiharcoval z Prahy jízdný posel na Nový hrad a oznamoval králi, že dopoledne bylo procesí všech podobojí, v jeho èele že nesl knìz Jan Želivský tìlo Pánì. Když procesí pøišlo z kostela sv. Štìpána, kterého se násilím zmocnilo, pøed Novomìstskou radnici, že žádali, aby byli propuštìni všichni, kteøí poslední dobou tu byli zavøeni pro náboženské nepokoje; konšelé však že jejich žádost oslyšeli a v radnici se zavøeli. Tu že se lid na radnici oboøil, konšely že smetali dolù z vysokých oken, dolù do zástupù, a tam že chytali padající na sudlice, oštìpy, na meèe a že všechny konšely zabili na místì – Král Václav zesinal, oèi mu zahoøely, zlost jím zalomcovala a tøásl se na celém tìle. Nemohl promluvit, hlas uvázl, ale pojednou vyrazil mu z hrdla køik jako lví øvaní a vtom již klesl mrtvicí poražen. A zanedlouho skonal. Zemøel, jak starý hvìzdáø mu prorokoval, pøed svatovítskou vìží, to jest pøed jejím rozboøením. Vzal døíve zasvé nežli ona, zhynul pøed ní. Králova smrt ji zachránila. Zedníci hned ustali v boøivém díle. Ale èást vìže byla znièena a teprve pozdìji byl svršek novì zbudován, jak na pohled je patrno. Král Václav nemìl ani po smrti pokoje. Minulo nìkolik let, nežli klidnì spoèinul v kostele svatovítském poblíže svého šastnìjšího otce. Ticho bylo v královské hrobce a ticho nad ní, v kostele a kolem. Kladiva již neklepala, nepøitloukala, nebušily rány tesaøských seker na lešeních, v kamenické huti bylo prázdno, hlomozem nepronikal skøípot vozù s kamením a pískem, neozývalo se volání dìlníkù ani dole, ani nahoøe. Stavba velebného kostela, již zaèal Karel, v níž pokraèoval syn Václav, uvázla nadobro. Slavné dílo Matìje z Arrasu, Petra Parléøe a jeho syna Jana, chrám sv. Víta, stál nedokonèen a zùstal tak po celé vìky. Lid však vìøil, že tak nezùstane, že bude dostavìn v té velikosti a kráse, jak jej chtìl mít sám Karel IV., a že stavbu tu dokoná mocný a slavný panovník. Pak, až kostel sv. Víta dostaví, že vyžene Turky z Evropy na vìèné èasy, že dobude Caøihradu a obnoví zase køesanskou bohoslužbu v kostele sv. Sofie.

152

Leopold I., øímský císaø a èeský král, dovìdìl se o tomto starém proroctví, a ponìvadž bylo jeho touhou vypudit Turky z Evropy, chtìl dostavìt chrám sv. Víta, aby bylo, jak pravila vìštba. Již položil základ k dokonèení díla Karlova, již konány rùzné pøípravy ke stavbì, vtom se oboøili Turci na Uhry, a císaø, aby jejich nebezpeèný útok odrazil, musil peníze na stavbu Svatovítského chrámu uchystané dát na vojenské potøeby. A tak zùstal kostel sv. Víta zase nedostavìn a Turek v Evropì.

153

IV

S TAROMÌSTSKÝ

ORLOJ

Ani snìm zemanù a mìst nebyl položen do Staromìstské radnice, ani valná obec

nebyla tam svolána, aniž dùležitý soud nìjaký tam konán, a pøece valem se hrnuli lidé k radnici, a ne chvíli, ale od božího rána, po celý den. A kdo sem pøišel, tomu se nechtìlo odtud; stál tu a èekal dlouhou chvíli, hodinu i více, a ne volnì a v pohodlí, nýbrž v hrozné tísni zástupù.

154

Tlaèilo se všechno k vìži radnice, kdež byl ten div divoucí, nový orloj, o nìmž šly takové øeèi. Povídalo se o nìm po všech pražských mìstech, ve dvoøe královì, v panských domech i v sousedských jizbách, v krèmách i na ulici, všude, že ten nový staromìstský orloj jest ne jako jiný orloj, ale že je tak divný a znamenitý, že jistì je nad jiné všecky orloje na svìtì. M욝ané, øemeslníci, ženy staré, mladé, studenti v pláštích, všichni se pøed radní vìží tlaèili, na špièky vystupovali, hrdla natahovali, oèi vyvalovali na veliký ciferník ètyøiadvacíti hodin, plný zlatých kruhù a èar, èísel a divných znamení, na kulatou tabuli pod ním s malovanými obrazy dvanácti nebeských znamení, na sošky vpravo vlevo v tesaném lupení, a nejvíce na smrt a divného Turka, na lakomce s mìšcem penìz. Kol radnice šumìla, hluèela smìsice hlasù, neúnavná jako huèivý proud. Než umlkala hned a tichla, jak shora, z nového orloje ozval se hlas zvonce. Jen tu tam se výkøik ozval, tu tam se ruce zvedaly, ukazujíce na smrt, jak lermo zvoní, jak tahá za zvonec. A vtom, na úžas všech, otevøela se dvì okénka nad orlojem a v nich se ukázali apoštolé. Šel jeden za druhým, všech dvanácte, od západu k východu, každý se k lidu obrátil, posléze sám Kristus, žehnaje zástupu. Mnozí smekali, mnozí se køižovali, jiní na smrt ukazovali, jak sanice otvírá, na Jidáše èi lakomce, že sebou vrtí, a ten staroch vedle smrti že hlavou kroutí, že se mu jako ještì nechce, a kostlivec nezvoní. Ale jak výše, nad okénky kohout zakokrhal, šlo davem nové, veselé pohnutí. Smáli se, pokøikovali. A zase šumìla, hluèela smìsice hlasù, neúnavná, ustavièná jako huèivý proud. Všude v zástupu mluvili o mistru toho orloje, jak je zvláštním darem božím a vtipem nad jiné obdaøen, všude jmenovali mistra Hanuše, jenž to dílo vtipnì a divnì udìlal. Také mistøi a doktoøi ve tmavých pláštích a tabardech, kteøí stáli poblíže vìže a orloj si prohlíželi, chválili jeho pùvodce. Stáli tu vážnì, hubení, otylí, mluvili latinsky, èesky a poøád jen o kruzích a znameních orloje. Kohoutu, figurám, smrti, starci a jiným se jen usmáli a jeden z nich vyslovil se pohrdlivì pøed bakaláøi a studenty, když smrt lermo zvonila a kohout kokrhal, že tyto tatrmany a podobné aparáty jsou udìlány jen k podivení a k divadlu obecnému lidu. A již vykládal, že ten orloj je všem uèeným lidem, a zvláštì astronomùm divný a vzácný bez tìch tatrmanù, nebo že ukazuje, jak slunce svým bìhem od západu k východu po zodiaku jde nebo postupuje a na kterém znamení, na kolikém stupni každý den z rok do roka stojí, v kolik hodin kdy vychází, v kterou hodinu na poledni stojí, kde zapadá, jak vysoko od východu supra orizontem a kterak blízko k linii polední a jak nízko k západu, také kde po západu sub orizonte, totiž v noci pod zemí je, také to, jak od nás jdouc v ubývání dne na zimu se oddaluje a zase v pøibývání dne na léto k nám se pøibližuje. Uèený mistr náhle umlkl, jak z radnice zdobeným portálem vycházeli konšelé a rada Starého Mìsta v šubách, birytech i èepicích. Míøili k orloji. Všechno kolem ustupovalo,

155

všichni, lid i uèení mistøi, bakaláøi i studenti obraceli k nim zraky, ale nejvíce na staršího již muže v tmavém hábitì misterském. Kráèel zrovna vedle primátora, byl vážnì pøibledlé tváøe a tmavých vlasù. Hlasy se zástupem rozšumìly, všude bylo pohnutí, každý se tlaèil, dopøedu strkal, hrdlo napínal, aby dobøe vidìl na tohoto muže. Rozlétlo se, že to mistr Hanuš, otec a mistr nového orloje. Všichni ho uctivì pozdravovali, i mistøi z koleje; on pak skromnì dìkoval, a hned jak primátor a konšelé stanuli pøed orlojem, jal se jim vykládat po jejich pøání všecka znamení i kruhy. Mluvil o hvìzdách, o slunci; pak o mìsíci vykládal, co o nìm orloj ukazuje, kdy nastává, kdy první ètvrt, kdy plný též a kdy je poslední ètvrt, jak ho pøibývá a ubývá. Také o dvanácti znameních, kdy kterých šest nad zemí a kterých šest pod zemí. A dál také vysvìtloval mistr Hanuš, že orloj ještì ukazuje svátky pøes celý rok, že je tu napsán celý kalendáø obecný s dvanácti mìsíci obyèejnými a se zlatým poètem. Všichni kolem poslouchali, i lid v zástupu ztichl; mistøi a doktoøi hledìli uèenì a pøikyvovali vážnì hlavou. Když pak mistr Hanuš skonèil, rozlehla se kolem hluèná chvála. On však jako by nebyla jemu, vybízel pány starší, aby šli s ním do vìže, podívat se na stroje, váhy a kola, že budou hodiny hned tepat, aby to tedy vidìli, zvláštì kola, jak nezmýlí uèinit, což jim uloženo. I šli, a jak ve vìži jen pohlédli na všechen umìlý stroj, na kola a koleèka, páky a váhy, divili se všichni, jak vše to mohla vymyslit lidská hlava, jak vše to srovnat a v pamìti zachovat, každému kolu a koleèku, každému jeho ozubci úkol uložit. Žasli pak èím dále tím více, jak mistr Hanuš ukazoval a vysvìtloval ètyøi strany èi èásti orloje, z nichž každá mìla svou váhu, svùj zvláštní stroj a svá kola, jimiž zvláštní své dílo vykonává. Všichni obdivovali se nejvíce stranì ètvrté, nejsložitìjší, nejumìlejší, a hlavnímu jejímu, kalendáøovému kolu, které ve svém kraji mìlo tøi sta šedesát pìt vroubkù neb zubù a jež, jak mistr vyložil, do roka jednou se otoèí, každého dne o jeden vroubek èi zub. A všechen složitý stroj šel dobøe a právì, jako by rozum a duši mìl. Vtip mistrùv v nìm byl a øídil vše, a jen mistr Hanuš rozumìl celému stroji, žádný jiný. Jeden z konšelù, Jan, hodináø, upøímnì, pøede všemi se tu vyznal a nezapøel, že tomu všemu nerozumí, že toto vše se stalo jistì zvláštním vnuknutím božím; on že je starý mistr hodináøský, ale tohoto stroje na správu a øízení že by nechtìl, ani na opatrování, že by se z toho jistì zbláznil. Jeden pak z mistrù Karlovy koleje na tuto øeè doložil, že byl ve Vlaších i ve Francouzích, že tam vidìl velké a znamenité orloje, ale takového že nikde. „A nevím a nedržím,“ dodal, „že by mohli nad tento mistrnìjší a divnìjší orlojové kde v kterých krajinách svìta být nalezeni. Leè by tu mistr Hanuš ještì jinde takový orloj

156

zhotovil.“ Primátor se zarazil, bezdìky na starší pohlédl, ti na nìj, všichni v týž okamžik. Lekli se, že by se nìco takového mohlo stát. A již se na mistra Hanuše obrátili. Ten usmívaje se mínil, že je rád, že toto složité dílo mohl dokonat, z toho že Pánu Bohu dìkuje. – Primátor nevracel se od orloje tak spokojen, jako k nìmu stoupal. Starostná myšlenka ulehla mu na mysl, jemu i nìkterým starším: že by mistr Hanuš ještì jinam takový orloj zhotovil, že by také jiná mìsta mohla mít takové dílo všeho podivení hodné. – Povìst o pražském orloji rozlétla se po všech zemích èeské koruny a dál za její hranice, do cizích krajin. Každý, kdo do Prahy pøijel, spìchal podívat se na orloj a každý pak nesl jeho chválu dále do svých konèin. Již pøišli také poslové z rùzných mìst, domácích i z cizozemska, požádat mistra Hanuše, aby jim zhotovil podobné hodiny. Tu již strach padl na primátora a staromìstské konšely. Žádnému na svìtì nechtìli dopøát té chlouby, jen Praha samojediná mìla mít slavné to dílo, její orloj mìl zùstat jediným na svìtì. I sešli se v tajné schùzi, radili se, uvažovali to ono, až uznali všichni, že by mistr Hanuš pøece snad se dal cizími vlákat, jejich sliby a zlatem, a že snad už o novém orloji pracuje, tøeba snad ještì o lepším, znamenitìjším, protože je poøád ve své dílnì a nìco tam robí a zkouší. Aby mìli jistotu, odhodlali se k hroznému èinu. Mistr Hanuš sedìl ve své dílnì u velkého stolu a rýsoval na rozloženém velkém archu nìjaký složitý stroj. Dvì svíce hoøely na stole; okenice byly zavøeny, v krbu planul oheò. Byla noc, na ulicích tma a pusto. Po domì klid a ticho, nic se nehnulo. Mistr byl do své práce tak zabrán, tak se nad ní zamyslil, že nezaslechl, jak pojednou venku zavrzaly schody, že nìkdo po nich stoupá. Neobrátil se, až když se dveøe jeho jizby rázem otevøely, když do ní vkroèili tøi muži v pláštích a kuk-lách hluboko do èela a do tváøí stažených. Mistr se zarazil, chtìl se zeptat, co chtìjí, ale již dva z nich na nìj skoèili, tøetí zhasil svíce, a již ho vlekli, ústa mu ucpavše, k planoucímu krbu. V domì spali a nezaslechli prudkých kroèejù nahoøe, v jizbì mistra Hanuše, jakož nikdo z domu také nevìdìl, že ti tøi zakuklenci paklíèem si dvíøka do dvorku otevøeli, tudy že do domu a tudy za drahnou chvíli zase z domu se dostali. Kmitli se jako stíny a zmizeli, zapadli v noèních tmách. Teprve ráno shledali jejich stopu a jejich hrozné dílo. Nalezli mistra Hanuše na loži jako bez sebe. Horeèka jím lomcovala a oèi mìl zavázané. S hrùzou vyslechli sousedé, co se mu v noci stalo, jak ho ti zakuklenci pøepadli a že ho oslepili. Oèi mu sami zavázali. O tom již ani nevìdìl, nebo omdlel za jejich strašného díla. Zvìst o tom zloèinu poplašila všecku Prahu. S rozhoøèením mluvili o tìchto zlosynech; marnì však je hledali a stíhali. Jako by do zemì zapadli. Leckdes již o tom divnì šeptali a vypravovali si, co øekl mistr Hanuš, když se trochu vzpamatoval, jen a zloèincù tìch nehledají, že jich nenajdou, tøebaže byli tak blízko. Víc neøekl; tušili však, že by mohl více povìdìt, ale nepovìdìl a mlèky, smuten jako

157

slepý pták v koutku klece sedìl v koutì své jizby, kde tolik pracoval. Tiše stály jeho pøístroje, nehnutì visely jeho pilky, pilníèky a jiné náèiní a prach se ukládal na knihy a na závitky papírù a pergamenù jeho kreseb a plánù. Všecko mu zapadlo v èernou tmu. Vyhaslé jeho zraky nic z toho již nevidìly, ani slabý zákmit svìtla; nemohl se již nièeho v práci dotknout. Trudil se a soužil, stýskal si a tesknil po práci, jež byla jeho životem. Bez ní však hynul a chøadl. I nevdìk ho muèil, hrozný nevdìk za jeho veliké dílo. Poøád mu znìla v duši ta slova, jež na nìj zvolal jeden z tìch zakuklencù za oné strašlivé noci: „Nuž, druhého orloje již neudìláš!“ To byla jeho odplata, to mìl za všecko své dílo. Soužil se a víc a více na tìle scházel. Již cítil, že bude všemu konec. I sebral poslední síly, vydal se ke Staromìstské radnici, provázen jedním ze svých bývalých žákù. Pøed radní vìží stál houf lidí èekajících, až bude orloj bít. Kolem šel slovutný mistr a lidé ho nepoznali. Tak byl sešlý. Zhubenìl, tváøe zapadly, zežloutly a hlava útrapou zešedivìla. U radnice potkal nìkolik konšelù, ale ti se mu hned vyhnuli. Již ho žádný z rady nevítal a neradi pøedtím slyšeli, když vzkázal, že pøišel se podívat na orloj, že mu nìco nového pøipadlo, jak by se dalo spravit, aby závaží snáze šlo. Dal se zavést k nejsložitìjší, ke ètvrté èásti. Ale vše bylo pro nìj v tmách, spousta kol a koleèek, per i pák. Jen jejich hlas slyšel, jak správnì a dobøe šly, jejich práce hlas. – I stál slepý a chorý, pøed èasem zešedivìlý mistr sklíèen u svého díla a naslouchal jeho zvuku a myslil na radu a konšely, jak se mu odmìniIi slepotou, aby se mohli pochlubit pøed svìtem, jak nedbali jeho muk, jeho bolestí a teï i jeho samého. Vtom zvonec se ozval. Venku na orloji kostlivec za nìj zatahal, lermo zazvonil, hodinu jižjiž prchající hlásil. Smrt volala. Stroj spustil a již apoštolé jdou. Mistr Hanuš chvìl se na celém tìle. Vztáhl pravici, držel ji okamžik nad strojem, pak do nìho sáhl, jako by jasnì vidìl, kostnaté prsty chvilku tam pracovaly. A jak ruku vytáhl zpìt, skøíplo v kolách a všechen stroj jakoby pomaten, pobouøen, zahrèel, chrèel a hrèel, koleèka, kola jen lítala, vše drnèelo, cvakalo, syèelo, pištìlo, a smrt zvonila. Pak naráz vše ztichlo. Zvonec umlkl, kola, páka a péra, vše stálo, apoštolové nedoputovali na své cestì, fiury všecky ztuhly, kohout nezakokrhal. – Zdìšený lid venku zmatenì volal a køièel. Z radnice bìželi ke stroji. Ten stál nehnutì, a na zemi ležel otec a mistr jeho, zsinalý, ve mdlobách. Jen ho pak domù donesli, a již vydechl duši. A orloj stál a stál, a nebylo nikoho, kdo by spravil to umìlé, mistrovské dílo.

158

Mistr Hanuš vztáhl pravici do stroje.

159

V

O D ALIBOROVI

Z

K OZOJED

bouøe husitských válek, kostel sv. Víta byl vybit a komnaty královské, Karlem IV. nádhernì zaøízené, scházely víc a více. Obèas jen a ne nadlouho oživly, když sem král zdola, ze Starého Mìsta ze svého dvora zavítal. Zavítal, chvíli pobyl, ale nezùstal. I mladý Ladislav Pohrobek i slavný jeho nástupce Jiøí král, žehnané pamìti, sídleli více dole v mìstì. Po Jiøíkovi také první léta Vladislav II. Jagellonec. Ale za toho pak nastala veliká zmìna. Po dvanácti letech svého panování zmìnil své sídlo. Uzdálo se mu pojednou, že není dosti bezpeèen ve svém dvoøe staromìstském, pøi nìmž dal vystavìt nákladnou, umìle a krásnì vyzdobenou vìž. I vrátil se do dávného sídla èeských králù na Hradèany a dal tam vše, co zpustlo, obnovit a znovu upravit. Beneš z Loun vystavìl velikou, podivuhodnou síò a v tu dobu také modlitebnu pro krále v kostele sv. Víta napravo od velkého oltáøe, vyzdobenou znamenitým dílem kamenickým. Král dal také holé stìny chrámové vyzdobit koltrami, zvláštì však ve svatováclavské kapli, a péèí jeho a nákladem zaskvìly se komnaty v královském hradì zase nádherou èalounù i obrazù. V jedné z nich visely samé obrazy èeských knížat a králù. Ale nejen na výzdobì dal si král záležet, nýbrž i na tom, aby hrad byl lépe opevnìn. Tak ztvrdili na jeho rozkaz hradební zdi, prohloubili pøíkopy, zvýšili náspy, kde toho tøeba bylo, a na vìži Mihulce udìlali krov velmi vysoký a pokryli jej polévanými cihlami, nad nimiž se na makovici bìlal a svítil postøíbøený lev. Nedlouho potom dal král Vladislav stavìt novou okrouhlou vìž za domem nejvyššího purkrabí, blíže zadní brány. Vystavìli ji nad Jelením pøíkopem na ochranu hradby, ale také za obyt, za smutný obyt. Zøídili v ní trojí vìzení nad sebou. Nejdolejší z nich bylo pod zemí, bez oken, bez svìtla, bez dveøí. Vìzeò mìl do nìho být spouštìn po provaze dìrou èi „špuntem“ v podlaze vìzení prostøedního. Vìž dostavìli, ale vìznì do ní nemìli, ani do nejhoøejšího, lehkého, ani do ostatních. A tak byla vìž prozatím bez jména, nebo toho se jí mìlo dostat po vìzni, jenž by první její práh pøekroèil. Dlouho však beze jména nezùstala. Tenkráte se dálo mnoho zøejmého bezpráví selskému lidu. Páni a vladykové utahovali jej novými, neslýchanými robotami. Leckde nemohli tìch nátiskù již snést. Proto pouštìli vše, utíkali ze svých gruntù do lesù, do jiných konèin a dávali se v zlodìjství, loupežení a v jiná zloèinstva. Jiní pak se proti svým pánùm bouøili. Tak se zdvihli sedláci proti Adamovi Ploskovskému z Drahonic v litomìøickém kraji, ponìvadž byl na nì krutý a vymýšlel si na nì nepravé roboty i rùzné a veliké útisky.

Léta letoucí bylo ticho a smutno na hradì sv. Václava. Okolí jeho zpustlo za velké

161

Oboøili se na jeho tvrz, ztekli její valy, vypáèili bránu, a když se tu jejich krutý vladyka udatnì bránil, zranili jej a zajali. Aby své hrdlo zachoval, byl jim po vùli, a na èest svou a víru a zápisem je ze své moci propustil a slíbil, že nepovede proti nim žádného náøku. V sousedství vladyky Ploskovského žil tenkráte na své tvrzi mladý zeman Dalibor z Kozojed, muž starobylého rodu, jehož pøedek s králem Janem u Kresèak hrdinsky bojoval a také s ním tam zahynul. K tomu Daliborovi pøihrnuli se osvobození sedláci Adama Ploskovského a radostnì oznamovali, že mají ploskovskou tvrz ve své moci, a žádali, aby se jí Dalibor ujal, oni pak že se mu rádi poddají a již poddávají jako své vrchnosti, že tak èiní o své vùli a rádi, ponìvadž vìdí, že jim bude Dalibor pánem milostivým. Znali a mìli toho zkušenost, že byl Dalibor z Kozojed ke svým poddaným vždy hodný a milosrdný, ano že se ujal nejednoho ubožáka z jiného panství a že mu svou pøímluvou i jinak pomohl. Vladyka Dalibor jich neoslyšel; pøijal, co mu nabízeli, když uslyšel, že mají na vše zápis bývalého pána. Ale ten, jakmile vyvázl a se pozdravil, domáhal se svého zboží. Úsilnì se dovolával pomoci vlády, a zemští hejtmanové, majíce Daliborovo jednání za pych, ploskovských pak sedlákù za vzpouru, sebrali brannou moc litomìøického kraje, branný lid veškeré šlechty tìch konèin i litomìøických m욝anù. Veliký ten houf udeøil na vzbouøené sedláky; mnoho jich pobili, schytali a krutì ztrestali, a také Dalibora, jejich spolèence, zajali. Tak se dostal mladý zastánce utiskovaného lidu do pout. V poutech ho zavezli do Prahy a uvrhli do prostøedního vìzení v nové kulaté vìži za domem purkrabským nad Jelením pøíkopem. Dalibor první jako vìzeò pøekroèil její práh, a tak nazvána jest po nìm Daliborkou. Na hradì i po celé Praze mnoho se mluvilo o mladém zemanu i proto, že byl prvním vìznìm v té nové vìži, i pro pøíèinu, pro kterou se tam dostal. Zpupní páni byli rádi a pøáli mu to, lid ho však litoval. Jemu tam bylo teskno a smutno. V klenutém žaláøi tlustých zdí a malých okének bylo teï jeho panství. Doma ze své tvrze hledíval do širého, krásného kraje; teï vidìl sotva pruh oblohy a pod vìží kousek hlubokého, zarostlého pøíkopu. Listí tam již mìnilo barvy do zlata, do ruda, teskný podzim nastával. Ticho ve vìži a ticho kolem. Ptáci umlkli, jen vítr hvízdal a zmítal køovím a stromy. Listí padalo, mlhy uléhaly na hluboký pøíkop, halily ho ráno i za èasných soumrakù, deštì pøes tu chvíli šumìly a šlehaly do holých køovin a korun. Krátký den byl ve vìzení dlouhý a dlouhé noci jako nekoneèné. Stesk a dlouhá chvíle moøily mladého zemana. I poøídil si housle ze skrovné zásoby penìz, jež mu nechali a z nichž se stravoval. Jak mu žaláøník housle opatøil, poèal se na nich cvièit. Nikdy nemìl smyèce v rukou; nyní ho nedal témìø z ruky. Uèil se sám, hrál a hrál, dlouhá chvíle se krátila, èas rychleji plynul a hra sama byla èím dál tím lepší, umìlejší, líbeznìjší. Již stávali žaláøník i strážní pacholci za jeho dveømi a poslouchali. Již nejeden

162

Dojati naslouchali Pražané u vìže.

163

z hradských pánù a ouøedníkù pøišel poslechnout, jak se nauèil kozojedský zeman v žaláøi hrát. Již se o tom v mìstì povídalo, již pøicházeli nahoru se pøesvìdèit: nejprve zvìdaví, pak nevìøící Tomášové. Dennì jich pøicházelo víc a více, až pak zaèasté valný houf stál a èekal u zadní brány hradské, na obou cestách, mezi nimiž se táhla svahem dolù vinice sv. Václava. To bylo již na jaøe, kdy vál mìkký vítr polední, kdy vrchové stromù a vìtve pukaly a kvetly, kdy Petøín a všechny výšiny kolem se zelenaly, i Jelení pøíkop, jenž všechen zvuèel šveholem sladkého zvuku. Ale nad ptaèí pøehudání bylo krásnìjší, když se ozval z kulaté vìže houslí líbezný hlas. Všichni žasli a zatrnuli, jakmile se zachvìly mìkké ty a sladké, žalné zvuky z pustého, trudného žaláøe. Tím více dojímaly. Stesk a touha v nich znìly a zas už se mìnily, vyznívaly v známé nápìvy pobožných písní. Pokora, doufání a prosba smutného srdce z nich vanuly. Jindy zas zvonily svìtským hlaholem, ohlasy milostných písní a váleèných zpìvù. Nejednou zahrál Dalibor starou tu notu o králi Janu, o mladém Klimberku a Plichtovi ze Žerotína, o Bavoru Strakonickém, o všech tìch èeských pánech a zemanech, kteøí zhynuli se svým králem u Kresèak jako pradìd uvìznìného hudce. Dojati naslouchali Pražané u vìže. A když jednou zhlédli, že z okénka žaláøe spouští se na provazci hrubý, plátìný pytlík, chutì a rádi dávali, co kdo u sebe mìl, groše i drobné peníze. Každý myslil, že zeman ze svého tráví. Nyní vidìli, že mu již zle, že pøišla na nìj nouze. Urozený muž sám po mìstì žebrat nechtìl a do vìzení daru nedostal. Nemìl již nic nežli své housle. Ale kdykoliv poté zahrál, kdykoli plátìnou mošnu z vìzení spustil, pokaždé mu ji plnili ti, kdož dole poslouchali, penìzi, dary, aby nemìl hlad a nouzi. Také nejedna milosrdná m욝anka, nejeden soused mu polepšili: podušku pod hlavu mu poslali, ložní šaty a jídlo i nejednu konvici pití. Za to hrával zástupu, když se u vìže sešel odpoledne i v podveèerní èas. S utajeným dechem naslouchali, a když se pak rozcházeli, byl mezi nimi jeden hlas, že tak jako ten zeman nehraje nikdo v celièké Praze. Nevole, nouze nauèila Dalibora housti. Za dne lidem hrál, sobì zaèasté v noci. Když královský hrad utichl, ztemnìl, když jak bájeèný, šedomodravý stín ènìl k noènímu nebi, když v bìlavém zásvitu mìsíce umlklo houští a stromy v Jelením pøíkopì, zaléhaly z temna kulaté vìže líbezné zvuky Daliborových houslí. Slzy byly v tìch zvucích, touha po volnosti i výkøiky hnìvu. Úlevu daly, ale ne svobodu. Pán Bùh byl vysoko, král daleko a páni soucitu nemìli. Dlouhý èas nechali zemana z Kozojed v žaláøi, až posléze na plném soudu uznali za právo a tak o nìm rozkázali: Že Dalibor statek neprávì vzatý k sobì pøijal a v tom statku byl; že jest v tom neprávì a nešlechetnì uèinil proti právu a øádu. Pro takový svùj zlý úèinek a hrdlo ztratí. Tak jemu oznámili a nic nedbali, jak se hájil, aby povážili, kdo zaèal, kdo první páchal

164

zøejmé bezpráví a tím lid pobouøil, a že on, Dalibor, se jen lidu zastal. Než to právì u nich vina a høích. A tak na rozsudku zùstali; den však a chvíli popravy ztajili. Tu noc pøed ní ozval se hlas Daliborových houslí naposled. Z hlubiny pustého žaláøe chvìl se a znìl do tiché noci, poslední útìcha, poslední svìtlo v temnotách trudu, a zmíral nad Jelením pøíkopem v mìsíèném svìtle. Když Pražané nazejtøí zase pøišli k nové vìži, nezhlédli plátìné mošny na møíži Daliborova žaláøe. A vìž byla tichá, nìmá. Když se ptali, stùnì-li Dalibor nebo co mu je, oznámil žaláøník, že již mu dobøe, nebo že ráno byl na pøedhradí popraven. „Ale nežli z vìzení vykroèil,“ povídal jeho strážce, „sòal ze zdi housle, díval se na nì, louèil se s nimi. Pak šel stateènì na místo. A tu poklekl a schýlil kadeøavou hlavu na špalek. Skonal mužsky, vìøte, jako pravý køesan.“ Nejedny oèi se zarosily, když žaláøník to vypravoval. Smutnì se Pražané vraceli a ohlíželi se po tiché Daliborce. A vìž za domem purkrabským u zadní brány hradské slove tak po dnešní den a zachovává památku nešastného zemana a slavného hudce.

165

VI

ZE žIDOVSKÉHO
1

MÌSTA

idovské Mìsto bývalo èástí Starého Mìsta. Pøiléhalo k nìmu, splývalo s ním vjedno, a pøece bylo odlouèeno. Šestero bran je oddìlovalo; brány ty musily být v pašijový týden ve dne v noci zavøeny. Za tìmi branami bylo všecko jinaèí: stavení jiná, chudší, nevzhlednìjší, za dávných dob víc od døeva nežli od kamene, s divnými pøístavky, pavlaèemi, výstupky, s èernými zašlými dvorky; ulice jinaèí, úzké a krátké, ale køivolaké, špinavé a nedláždìné. A všude jen židé, lidé jiných obyèejù a zvykù, jiného života rodinného. I krojem se rùznili. Nejnápadnìjší byly na nìm žlutý roh, v nìjž vybíhal židovský klobouk, a žluté nebo rudé kolo soukenné, jež musili na plášti nosit. Žili v ponížení a jen ve svém Židovském Mìstì. Ale o tom vìøili, a víra ta šla od pokolení do pokolení, že je starší nežli sama hrdá Praha, že jejich otcové tu mìli osadu døíve, nežli Libuše založila pražský hrad. A také si s pýchou povídali, že stará-nová jejich synagóga, u jejíchž dveøí na stupni pøísahali ve pøi s køesany na svatý rodal, je staršího pùvodu nežli kostel sv. Víta a nežli všechny kostely pražské. Každý hledìl s úctou na staré, pochmurné stavení úzkých oken, vysokých štítù, cihlové støechy vìkem již zahnìdlé a zašlé, stojící o samotì, jako obr nad bludištìm

Ž

166

úzkých ulièek, zasmušilý pamìtník dávných vìkù a bouøí. Židé o ní vìøili, že je, vyjma modlitebnu ve Wormsu, nejstarší synagógou, že v jejích základech je kamení ze zboøeného chrámu jeruzalémského, že ji andìlé sami pøed vìky pøinesli ze zaslíbené zemì sem na toto místo. Tenkráte prý andìlé starším pražského židovstva zjevili a naøídili, aby synagóga povždy zùstala tak, jak ji pøinesli, by se na ní nikdy nic nemìnilo. Když po èase o to se pøece pokoušeli a nìco zaèali pøestavovat, nikdy nedokonèili svého díla a nikdy neunikli trestu. Buï se pøi práci zchromili, nebo sešli náhlou smrtí. Než také jinak si vypravovali o jejím pùvodu a založení. Prvotnì prý mìli synagógu jen døevìnou. Když pak už nestaèila, rozhodli se starší, že vystaví novou, vìtší, od kamene, a to na místì, kde tenkráte se vypínal nevelký pahorek. Když jej rozkopávali a rozváželi, uhodili pojednou na zdivo, na celé zdi z mohutných kvádrù. Èím dále kopali, tím jistìji poznávali, že ty zdi jsou z nìjaké pradávné synagógy. A když posléze nalezli také závitek pergamenu, popsaného hebrejským písmem, tu již nepochybovali ani dost málo. Tenkráte právì meškali v Praze dva jeruzalémští židé, a ti poradili pražským souvìrcùm, aby synagógu stavìli dle vzoru jeruzalémského, aby udìlali okna vnì širší, dovnitø celou tlouškou zdi se úžící, aby svatynì sama byla hloub, tak aby se do ní po schodech dolù stoupalo, nebo že psáno jest: „Z hlubokosti volám k Tobì, Hospodine!“ A tak se stalo. Synagóga zbudována tím zpùsobem, prý stavitelem Lirenským, a stála a stojí vždy stejná, nezmìnìná. Pokolení pøecházela za pokolením, modlila se tu a žalmy zpívala. Než i nevìøící do ní pøicházeli, ale násilnì, a zneuctili místo židùm posvátné. Dvakráte zhaslo ner tamid a stánek boží, Árón hakodeš, zastøený drahocennou, krumplovanou oponou „poroches“, poboøen rozzuøeným lidem køesanským. Poprvé za krále Jana, jenž dal v synagóze kopat po skrytých pokladech židovských a jemuž tu vyhrabali jeho lidé za dva tisíce høiven zlata i støíbra. Za téhož krále i krev tu tekla, pak za jeho vnuka Václava IV. Tenkráte, bylo o Velikonocích, otøásala se všecka prostora pod klenutím, na dvou osmihranných sloupech spoèívajícím, žalostným, zoufalým køikem a úpìním vraždìných židù. Krev jejich vysoko zastøíkala stìny staré synagógy a zkropila tam hebrejské posvátné prùpovìdi. S hrùzou a dlouho vzpomínali v Židovském Mìstì na strašlivé Velikonoce, a v den smíøení pak po všecky èasy øíkána v synagóze selicha, žalozpìv o hrùzách onìch dnù. Složil jej rabbi Abigdor Karo, sám pamìtník onoho pronásledování. A staré synagóze zùstala památka na ony dny. Nevyjasnily se od tìch dob její stìny. Nikdo jich neèistil, aniž natøel, a tak temnìly víc a více, až zèernaly. Rabbi nedovolil, aby se jich kdo dotekl, nebo lpìla na nich zaschlá krev vìøících; vrstevníci i potomci mìli ji v úctì jako krev muèedníkù. – Stará synagóga pøeèkala i pozdìjší bouøe a nebezpeèenství. Když pøed ètyømi sty lety

167

zachvátil ohromný požár Židovské Mìsto, kdy všecko vzplálo a hoøelo, stála stará synagóga netknutá nad živým, ohnivým jezerem. Plameny hubily a trávily všecko kol kolem, odevšad se valily sloupy a mraèna èerného èpavého dýmu. Jen na modlitebnu nesletìla ani jiskøièka a také ani cihla ze støechy nespadla. Na temný její štít usedly dvì bílé holubice a tu také zùstaly. Ani sálavý žár, ani dusivý dým je odtud nevypudil. Vydržely tu tak dlouho, až pominulo všecko nebezpeèenství. Pak se pojednou vznesly na bìlostných perutích a zmizely v oblacích.

2 Pøed èasy, je tomu více nežli ètyøi sta let, vracel se jednou na podzim primas Židovského Mìsta rabbi Jizchak do Prahy. Jel z nìjakého venkovského mìsta, kdež byl za svým øízením. Musil také kus lesem. Ponìvadž se tu nevyznal a koèí také ne, zajeli na køižovatce na nepravou cestu a zbloudili. Poznali to dosti záhy, ale na pravou se nemohli a nemohli dostat. Bylo již za soumraku a v pustém lese rostla tma valem; v ní zanikla všeliká stezka i cesta. Ale vtom se pøed nimi kmitlo modravé svìtlo, dál, mezi stromy. Jen je zhlédli a již stáli. Konì sami se zastavili. Byli nepokojní, støíhali ušima, frkali, pak se zaèali vzpínat, to jak to svìtlo pøed nimi rostlo v rudou záø, v celou záplavu. I na koèího padl strach. Jen primas nepozbyl mysli. Koèímu poruèil, aby zavázal koním oèi, aby tu poèkal, on že se pùjde pøesvìdèit. I šel mezi kmeny pøímo k té záøi, až stanul na neveliké pasece a tu spatøil divoucí vìc: velikou, velikánskou hromadu zlatých a støíbrných penìz. Dva pidimužíci, oba šedých brad, brali z té vysoké kupy zlata a støíbra a plnili jím mìšce. Oba byli do té práce tak zabráni, že si primasa ani nevšimli. Ten se na nì chvilku díval, pak se optal, komu ty váèky naplòují. Jen to øekl, a již se jeden z tìch trpaslíkù na nìj zaškaredil a zlostnì øekl: „Tobì ne!“ A byl tentam. A naráz také zmizelo zlato, zmizelo støíbro na hromadì i všecky ty mìšce již plné. Jen nìkolik pohozených zlaákù se blyštìlo na zemi. Druhý pidimužík však zùstal, a toho se zvìdavý žid opìt ptal, komu plnili ty váèky. „Tobì ne!“ „A tak prosím komu?“ „Jednomu z tvého lidu,“ odvìtil trpaslík a dodal: „Ale nemìl ses ptát. Pøerušils tím naše dílo a tím jsi mu ublížil.“ „Kdo je ten šastný èlovìk? Prosím tì, nemohl bys mnì povìdìt?“ „Nesmím.“ „Když ne jméno, tak alespoò, jak vypadá, nìjaké znamení –“

168

„Nesmím nic!“ „Tak prosím jenom tu malièkost, kdy, jako kterého èasu, ten poklad dostane?“ „Až se vdá tvá dcera.“ Primas se zarazil, ale již opìt nanovo naléhal: „Dcera? Má dcera?! A co by mé dceøi bylo do toho?“ „Ani bys nepomyslil.“ „Takový poklad! Šadaj! A já nic! Tak dovol alespoò, abych si tu ty zlaté ze zemì sebral.“ „Dát nesmím nic,“ odepøel pidimužík pøísnì. „Ale chceš-li, vymìò si je –“ Tak se stalo. Primas položil tøi dukáty a kleknuv sbíral tøi zlaáky trpaslíkovy rùzno ležící. Jak poté povstal, nevidìl nic. Záø zhasla, pidimužík zmizel, kolem tma pustého lesa, jímž huèel studený noèní vítr. Rabbi Jizchak se rychle otoèil a pospíchal odtud. Koèímu nepovìdìl, co vidìl, cosi mu namluvil, a pobízel ho, aby jeli. Konì se již nebáli, a divná vìc, šli jistì, a zanedlouho se kolem vyjasnilo. Vyjeli z èerného lesa a byli na pravé cestì. Pak už jeli poøád volnou krajinou a jeli celou noc, až za jitøního šera dojeli k bránì Židovského Mìsta. – Rabbi Jizchak pøivezl si z cesty velikou starost. Kdo je ten pøešastný èlovìk, jenž podìdí takové nesmírné bohatství, a co mínil ten trpaslík tím, co povìdìl o jeho dceøi. Pøemýšlel, ty tøi dukáty z lesa prohlížel, bádal, ale nadarmo. Palèivá zvìdavost nepøestala ho muèit. Koneènì mu pøipadlo, že snad nìjakým zjevením, nìjakým znamením by se mohl dopátrat jistoty. I zabalil trpaslíkovy zlaáky do papíru, každý zvl᚝, a jeden z nich hodil z okna na ulici. Sám zùstal na èíhané, aby zvìdìl, kdo ten peníz sebere. Dost lidí chodilo ulicí kolem primasova domu, vzhùru dolù, ale žádný se po papírku ani neohlédl. Už byl den na sklonku, již chtìl primas poslat pro peníz, vtom pøibìhl jakýsi kluèina otrhaný a dost umounìný, okamžik se plaše ohlížel, pak náhle – skok – pøímo k dukátu a již s ním uhánìl. Primasa zamrzelo, že by takový smolík a otrhánek mìl nabýt toho pokladu. Než utìšil se, že to pøece není žádná jistota. Nazejtøí pak hodil druhý zlaák v papírku na ulici a zase èekal a èíhal. A zase po celý den lidé kolem chodili, papírku se nevšimli, zase naveèer pøibìhl týž kluèina, sebral peníz a odbìhl. A tak i tøetího dne s tøetím dukátem. To již nebylo náhodou, samo sebou. To bylo urèité znamení. Primasa hrubì netìšilo, než vidìl v tom vyšší øízení. Jen to chtìl ještì vìdìt, jaký ten chlapec je. Proto poruèil, aby bylo po všem Židovském Mìstì vyhlášeno, že on, primas, ztratil tøi dukáty, aby mu je ten, kdož by je nalezl, poctivì navrátil. Mešores to sotva ohlásil, a již pøibìhl k primasovi ten chudý hoch. Nesl dukáty, ale jen dva; prosil za odpuštìní, ten tøetí že dal matce do obchodu a matka že ho zase poøádnì odvede, jen co si nìco vydìlá; že by byl všechny tøi ihned vrátil, ale nevìdìl komu. A pak že jich tak podivnì nabyl, že mìl po tøi noci živý sen, aby šel k primasovu domu, že tam najde v papírku dukát.

169

Rabbi Jizchak užasl a již nepochyboval, že ten chudý chlapec, Mordechai se jmenoval, syn chudého žida Šaluma Maizla, je ten vyvolený dìdic. Pochválil ho za jeho poctivost, dal mu ostatní dva dukáty a vyzval ho, aby u nìho zùstal, že ho bude šatit, že ho dá uèit jako svého syna. Mladý Mordechai se zaradoval, ale hned dìkoval, že nemùže, matka že je celý den v krámì a otec že je slepý. „Je sám a nemá nikoho, kdo by ho vodil ze synagógy. Chodí tam tøikrát dennì,“ doložil chlapec. „Zaplatím mu vùdce,“ nabízel primas. „Cizí ho nikdy tak neobslouží jako vlastní.“ A mladý Mordechai nezùstal. Za nìjaký den došel primas k jeho rodièùm a nabídl jim, aby svého syna k nìmu alespoò posílali, každý den na nìkolik hodin, že jim ho dá vychovat do obchodu, aby mìl lepší živobytí nežli oni. „Chlapec vᚠse mi líbí,“ pravil, „je hodný, a zùstane-li tak, dal bych mu i svou dceru za manželku.“ Šalum a jeho manželka, potìšení již návštìvou bohatého primasa, ustrnuli a v radostném pohnutí nechtìli ani svému sluchu vìøit. Vdìènì pøijali primasovo nabídnutí a svatosvatì slíbili, že prozatím nikomu nic nepovìdí, jak si toho Jizchak pøál. Tak se dostal patnáctiletý Mordechai Maizl do domu primasova. Dennì však vodil svého otce do synagógy a také své matce pomáhal, jak mohl. V uèení a v obchodì prospíval znamenitì, a když mu bylo dvacet let, oženil ho rabbi Jizchak se svou dcerou, která si mladého Maizla upøímnì zamilovala. Sotvaže minulo sedm dní po svatbì, dal primas zapøáhnout a vyjel z Prahy. Mladého zetì vzal s sebou a zavezl ho do onoho lesa, kde pøed šesti lety mìl tak podivné vidìní. Maizlovi však neøekl, proè tam jede, že pro vaky zlata a støíbra. V lese prodleli po celou noc, až do úsvitu. Nic však nespatøili, ani záøe, ani trpaslíkù. Rabbi Jizchak vracel se nespokojen do Prahy. Ne však bez nadìje. Nadál se, že podruhé budou šastnìjší. Ale nebyli. Ani potøetí, když zajeli do toho lesa. Po èase znovu se tam primas vydal i se svým zetìm, jemuž však do té chvíle nic nezjevil. Ale ani tentokráte nepochodil. Již nabyl primas pøesvìdèení, že vše, co tenkráte vidìl, bylo pekelné mámení, že ho ïábel tak ošidil, aby provdal dceru za takového chudáka. To primasa hnìtlo velice. A pak už nemohl své mrzutosti ani utajit. Ze, kterého jindy tolik vynášel, se mu znelíbil, a již mu to starý žid dával najevo. Jednal s ním èím dále tím chladnìji, pak až pøíkøe. Mladý Maizl to tìžce nesl; posléze se odhodlal, že odejde z domu primasova, kdež byl patrnì na obtíž. Mladá jeho žena mu nebránila, a tak se vystìhovali. Mordechai Maizl pøevzal matèin obchod železem a zvelebil ho záhy tak, že byl jedním z nejpøednìjších v Židovském Mìstì, ano v celé Praze. Mladý kupec se pøièinil a Pán Bùh dal požehnání. Mordechai Maizl stal se záhy zámožným; nezpyšnìl však a nezatvrdil se ve svém srdci. Na chudé pamatoval vždy, rozdával hojné almužny a dary

170

a ujímal se nevinnì zchudlých a zadlužených, jež z vìzení vykupoval. I stalo se, že jednou v létì, bylo pøede žnìmi, pøišel k nìmu do krámu nìjaký sedlák, kterého neznal. Sedlák si vybral náèiní zbrusu nové, kosy a srpy, ale dodal hned, že teï pøede žnìmi nemá penìz, aby Maizl byl tak hodný a zboží to mu uvìøil. A Maizl, jemuž se zdál sedlák vpravdì poctivý, dal mu ty vybrané vìci na dluh. Sedlák tím potìšen pravil: „Nu, vìru, jsi hodný èlovìk, že mnì neznámému vìøíš. A víš-li co, mám doma starou železnou truhlu, tuze tìžkou. Nemohu ji otevøít, dost jsem se namáhal. A nepotøebuju ji. Tu ti pøivezu a dám na dluh.“ Tøetího dne pøijel s truhlou. Byla skuteènì velmi tìžká a vážila tolik, že sedlák jejím železem nejenom svùj dluh zaplatil, ale ještì nìco na hotovosti dostal. Pozdì naveèer chtìl Maizl železnou truhlu otevøít. Ale jen dláto založil, jen kladivem uhodil, a víko samo odskoèilo a se vymrštilo. A pod víkem! Maizl žasl, trnul, jako oslnìn hledìl na spoustu zlata a støíbra, jehož byla železná truhla plná. Mladý kupec se zaradoval, než ihned se vzpamatovav, spustil víko, truhlu zavøel, a žádnému nic neøekl, ani své ženì. Èekal den, týden, mìsíc, že sedlák se rozpomene a že pøijde pro svùj poklad. Ale mìsíce míjely a nikdo nešel, nikdo se nehlásil. Maizl sedláka neznal, ani nevìdìl, odkud je. Když pak minul rok, poèal Maizl pokladu užívat jako svého. První, co uèinil, bylo, že došel k vrchnímu rabínu a odevzdal mu velkou èástku penìz, aby za nì vystavìna byla nová synagóga. Vyhradil si však, aby se nikdo nedovìdìl, že on ty peníze na stavbu vìnoval. Než když stavba byla dokonána a nová modlitebna vysvìcována, prohlásil rabín veøejnì pøede všemi v nové synagóze, kdo ji vystavìl, a ukázal na Mordechaia Maizla, stojícího skromnì v koutku. Všichni se k nìmu hrnuli, blahoøeèili mu a blahopøáli. První ze všech byl rabbi Jizchak, jeho tchán. Ten se nyní s ním usmíøil, a když se mu pak ze svìøil, jak bylo se sedlákem, jak s jeho železnou truhlou, øekl mu primas najisto: „Sedláka neèekej! To byl jistì jeden z tìch trpaslíkù.“ A teprve nyní vyjevil svému zeti, co se mu pøed lety stalo v tom lese a proè tam po svatbách i pozdìji jezdili. „Kdo by se nadál, že se to takhle vyplní,“ zvolal rabbi Jizchak. „Takhle, tak podivnì! Ale buï Šadaj pochválen navìky vìkù!“ – Mordechai Maizl zùstal boháèem až do smrti. Nebyl však lakomcem, nýbrž pøál stále svým souvìrcùm a mnoho dobrého jim prokázal. Synagóga, již svým nákladem vystavìl, slove podnes po nìm. Kromì ní zbudoval v Židovském Mìstì radnici, láznì pro ženské, chudobinec a sirotèinec židovský, a že køivolaké, blátivé a špinavé ulièky a ulice Židovského Mìsta byly vydláždìny, jest také jeho dílo. Také høbitov rozšíøil a vždy a všude na chudé pamatoval. Tak èinil až do své smrti, kterouž sešel roku 1601.

171

Pokleknuv prosil krále o milost pro své souvìrce.

172

173

3 Za panování Rudolfa II. žil v Židovském Mìstì pražském rabbi Jehuda Löw ben Bezalel, muž vysoce uèený a zkušený. Byl vysoké postavy, a proto mu øíkali „veliký rabbi“. Vyznal se znamenitì nejen v talmudu a kabale, ale také v matematice a hvìzdáøství. Nejedno tajemství pøírody, jiným skryté, bylo mu povìdomo a dovedl leccos divného, takže lidé žasli nad jeho kouzelnou mocí. Povìst o nìm šla široko daleko a pronikla také nahoru do hradu sv. Václava, ke dvoru Rudolfa krále. Jeho dvorský hvìzdáø Tycho de Brahe vážil si uèeného Jehudy Löwa; sám panovník seznal ho podivným zpùsobem. Kdysi jel z Hradèan na Staré Mìsto v komorním voze v prùvodu jízdných dvoøanù. Bylo to zrovna, když vydal rozkaz, aby všichni židé se vystìhovali z Prahy. Rabbi Löw šel tenkráte ke dvoru prosit za souvìrce; ale nepoøídil, nebo ho ke králi ani nepustili. Nyní na nìj èekal, a to zrovna prostøed Kamenného mostu, nebo mìl bezpeènou zprávu, že tudy pojede. Když lidé na mostì zhlédli královský nádherný povoz se ètyømi koòmi v krásném, leskle kovaném øemení a skvìlý prùvod na koních, volali na rabína, aby se klidil z cesty. Než Löw stál, jako by neslyšel, zrovna v cestì královskému koèáru. Tu se již lidé na uèeného muže osopovali a již po nìm házeli. Kamení a bláto po nìm metali, a kvítí na nìj padalo, na jeho pl᚝, hlavu a k nohám jeho. Vtom dojíždìl královský povoz. Rabín se však ani na krok nehnul z jeho dráhy. A konì ho nezajeli, nýbrž sami se pøed ním zastavili, aè jich koèí nezarazil. Tu teprve se hnul rabbi a kráèel s obnaženou hlavou rùžemi a jiným kvítím k vozu, kdež pokleknuv prosil krále o milost pro své souvìrce. Král jeho zjevem a tím, co se tu stalo, pøekvapen, poruèil mu, aby pøišel na hrad. To byla veliká milost. Druhé pak dosáhl v královském sídle, kdež s prosbou dobøe pochodil. Židé nemusili do vyhnanství a jejich rabbi Löw byl od té doby nejednou pozván na hrad ke králi, jemuž mnohou chvíli ukrátil svým kouzelnickým umìním. Jednou si pøál král Rudolf, aby mu rabbi Bezalel ukázal arciotce Abraháma, Izáka, Jakuba a syny Jakubovy. Rabbi váhal, posléze však slíbil, že vyplní pøání svého panovníka, jen o to že prosí, aby se nikdo ani neusmál, až se objeví posvátné postavy patriarchù. Král a dvoøané shromáždìní v odlehlé síni slíbili a dychtivì hledìli do hlubokého výklenku u okna, kdež v šeru stál vážný veliký rabbi. Ale již zmizel jakoby v mlze a z šedého mraèna vynoøila se vysoká postava starce nadlidské velikosti, v øasném rouše, samojediná, jasnì osvìtlená. Zjevila se, velebnì se nesla pøed oèima všech, až náhle zanikla, jako by zhasla v šedém mraku. To byla podoba Abrahámova. Za ním zjevil se Izák, pak Jakub a synové jeho, Juda, Ruben, Simeon, Izachar a ostatní, zjevovali se jeden po druhém a král a dvoøané tiše a vážnì hledìli na pøedky židovského národa. Až tu z mraku se vynoøil také Jakubùv syn Naftalím, muž ryšavý a pihovatý, jenž rychle kol

174

klusal, jako by nechtìl zmeškat, jako by ostatní honil. A tu se král smíchu neubránil. A jak se král zasmál, zmizel i mrak a všecko vidìní, a již hluèely prostornou síní výkøiky úžasu i hrùzy. Dvoøané vyskakovali ze svých sedadel a všichni hledìli a ukazovali vzhùru k malovanému stropu. Pohnul se, patrnì se sedal, klesal víc a více. Vysoký sál byl nižší a nižší. Dvoøané na smrt bledí chtìli ke dveøím, ale nemohli z místa. Byli jako pøimrazeni. Všichni køièeli na Bezalela, i král na nìj volal, a zastaví strop. I vystoupil rabbi z výklenku, vztáhl své ruce a øíkal cosi. Nežli doøíkal, klenba se zarazila a již se pak nenížila. Král již o další zjevení nedbal. Chvátal ven a za ním všichni dvoøané. Strop se však do své výše nevrátil. Kam se až snížil, tam zùstal. Král pak už nikdy do té sínì nevkroèil. Zavøeli její dveøe a tak zavøenou zùstala napoøád. Rabbi Löw ben Bezalel neupadl v nemilost pro tuto pøíhodu. Ano stalo se, že i sám král Rudolf ho navštívil v jeho domì. Takové cti se Židovskému Mìstu ještì nedostalo. Ale rabbi Löw byl za ni také vdìèen a z vdìènosti zpùsobil svému králi a pánu nemalé pøekvapení. Löwùv dùm vypadal nevzhlednì. Byl starý a málo výstavný. Ale jakmile král s dvoøany vstoupil nízkými dveømi do sínì, poèal žasnout. To nebyla síò obyèejného domu, to byla umìle klenutá, malovaná a štukem zdobená místnost knížecího paláce. A schody vedoucí na mazhaus, jinde døevìné, leskly se mramorem, pokud jich nezakrývaly drahé koberce. A nevešli jimi na sousedský mazhaus, ale do nádherné sínì, zdobené obrazy a vzácnými èalouny. Postranními pak, otevøenými dveømi bylo vidìt do øad bohatých komnat a jednìmi také na otevøenou galerii vlašského díla. Rabbi Löw, provázeje uctivì krále, uvedl ho s dvoøany také do velké komnaty, kde bylo prostøeno, a prosil ho, aby ráèil pøijmout jeho pohostinství. I zasedl král ke stolu a rabbi uctil jej a všechny prùvodce jeho takovou hostinou, že vyrovnala se tabuli královské. Král, zabaven tím èarovným umìním, kterým si Löw svùj nevelký dùm rozšíøil a tak skvostnì vyzdobil, zdržel se tu drahnou dobu a odešel pak velmi spokojen. Pøízeò svou a milost dal pak uèenému rabínu nejednou najevo. A ten, aby se zachovala památka na návštìvu èeského krále, dal na svùj dùm vytesat lva vedle svého znamení, vinného hroznu. Ještì vìtší však div nežli ty hradèanské zjevy arciotcù byl golem, sluha Jehudy Löwa. Mocný rabbi si ho sám utvoøil z hlíny; oživil ho pak tím, že mu vložil do úst šém. Golem pracoval za dva. Posluhoval, vodu nosil, døíví štípal, zametal a vùbec vykonával všecky hrubší práce. Pøitom nejedl, nepil a nepotøeboval odpoèinku ani oddechu. Ale pokaždé, když šábes nastával, v pátek podveèer, kdy všeliká práce mìla pøestat, vzal mu rabbi šém z úst; golem naráz ztuhl, nehnul sebou a stál jako panák v koutì, mrtvá hlína, jež po šábesu ihned oživla, jakmile rabbi vložil do otvoru úst

175

kouzelný šém. Jednou však Löw ben Bezalel, chystaje se do staré-nové synagógy zasvìtit šábes, zapomnìl na golema a nevyòal mu šém z úst. Ale rabbi jen vešel do modlitebny, jen zaèal žalm, a již pøibìhli za ním lidé z jeho domu i ze sousedství, všichni vydìšení, a s hrùzou, urvanì, jeden pøes druhého oznamovali, vykøikovali, co se dìje, co se stalo, golem že doma zuøí, že nesmí nikdo k nìmu, že by každého zabil. Rabbi okamžik váhal; nastával šábes, žalm již zaèal. Všeliká práce, každièké, sebemenší namáhání bylo od té chvíle høíchem. Ale žalmu, jímž se sobotní den zasvìcuje, ještì nedoøíkal, nenastala ještì pravá chvíle šábesu. – Vstal a chvátal do svého domu. Ještì nedošel a již slyšel temný hluk, dunivé rány. Když vstoupil, ostatní šli ze strachu kus za ním, spatøil ohavnost zpuštìní: rozbité nádobí, rozlámané, zpøevrácené stoly, židle, truhly a lavice, rozmetané knihy. Tu již dílo zkázy golem dokonal. Té chvíle „pracoval“ na dvorku, kde ležely již slepice, kuøata, koèka i pes, vše pobito, a kde právì trhal ze zemì lípu hrubého kmene. Byl všechen rudý a èerné kudry mu lítaly kol èela i tváøí, jak vyvracel strom jakoby nìjaký v plotì kùl. Rabbi šel pøímo k nìmu; hledìl na nìj upøenì a ruce mìl vztaženy. Golemem škublo, vyvalil oèi, jak se ho mistr dotkl, a hledìl mu vyjevenì do oèí, jakoby pøikován mocným jeho zrakem. A vtom mu sáhl rabbi mezi zuby a jedním hmátnutím vytrhl mu z úst èarovný šém. Golema jako by podal. Naráz se svalil na zem a ležel bez vlády, již jen jako hlinìný panák, mrtvá hmota. Všichni židé kol, staøí i mladí, vzkøikli radostnì a plni teï odvahy pøistoupili k padlému golemovi a smáli se a spílali mu. Rabbi však, zhluboka si vydechnuv, nepromluvil ani slova a kráèel zase do synagógy, kde za svitu lamp zaèal znovu øíkat žalm a zasvìtil šábes. Posvátný den sobotní minul, ale rabbi Löw ben Bezalel nevložil už golemovi šém do úst. A tak golem nevstal, zùstal hlinìným panákem a dostal se na pùdu, pod støechu staré synagógy, kdež se pak rozpadl na kusy.

4 Vìky minuly a mnoho se zmìnilo v Židovském Mìstì. Tuhé odlouèení pøestalo, brány zmizely, mìsto samo se zjinaèilo, ulice, domy i obyvatelstvo. Jen stará-nová synagóga zùstala, jak bývala, nezmìnìná a s ní mezi domy novìjší výstavnosti tichá „zahrada mrtvých“. Tu sešla se všecka pøešlá pokolení bývalého, starého Židovského Mìsta, od nejdávnìjších dob, kdy ještì prý nebylo Prahy, až do èasu, kdy se ghettu uvolnilo i jeho obyvatelstvu, kdy se tu naposled odbýval koure (pohøeb) a naposled se kadiš modlili nad otevøeným hrobem. Ve stínu bezových stromù i keøù trèí spousta kamenných pomníkù, prostých

176

i složitých, ploché desky vztyèené nebo k sobì sklonìné v podobì støechy. A na všech rùzná znamení: hrozen, oznaèující vùbec pùvod židovský, umývadlo, oznamující, že tu odpoèívá potomek pokolení Levi, ruce, znamení rodu Árónova. A tu podoba panny, tam podoba lva, vlka, jelena a jiných dle jména nebožtíkova. Všude nápisy hebrejským písmem, struèné i rozvláèné, hlásající jméno i rod, rok úmrtí i zprávy o zesnulém. Èteš jména rùzná a podivná: hebrejská, nìmecká a ze starší doby, ze 16. vìku, kdy židé se více hlásili k našemu národu, i mnoho jmen èeských. Tu Krása žid odpoèívá, tam Èech, Èerný, tu Sladka židovka, Èárka, Mamila, Libuše, Sláva, tam Nezamysl, Máta, Vlk, vedle Dobruška a jiní a jiné. – Za starodávna, kdy se tu ještì pochovávalo, kladli židé na pomníky, ale vždy tajnì, rùzné peníze, milodar chudým, kteøí se stydìli pøihlásit se o podporu nebo almužnu. Teï leží na nìkterých pomnících kamínky, tu hojnìji, tam u menším poètu, ale všecky jsou tu na znamení úcty. Kdo z vìøících hrob navštíví, položí kamének, a hromádky jich praví, kdo žije v pamìti dále a komu se žehná: „Secher Zaddik livrocho.“ Všecka pokolení bývalého Židovského Mìsta se tu sešla: chudí, bohatí, zapomenutí i ve svém pokolení slovutní. Tu odpoèívá uèený rabbi Abigdor Karo, skladatel žalozpìvu o velikém pobití za krále Václava IV., tu odpoèívá Mordechai Maizl, syn Šalumùv,

Starý židovský høbitov

177

veliký dobrodinec svých souvìrcù, i slavný Jehuda Löw ben Bezalel a jiní pøední mužové židovské obce. Všichni odpoèívají ve stínu vonného køoví a nic neruší jejich spánek. Ale je tu jeden, jenž nedošel ani v „zahradì mrtvých“ lehkého odpoèinutí, a zbožné „Šalom alechem“ bez úèinku vane pøes jeho opuštìný hrob. Ten žid se v mládí odcizil svému rodu. Pøijal køesanskou víru a stal se i knìzem. Byl kaplanem u Sv. Víta. Než pak, když se blížila jeho poslední hodinka, rozpomnìl se na svùj pùvod a zatoužil odpoèinout v „zahradì mrtvých“ na Židovském Mìstì. Byla tam také pochována mladá židovská dívka, kterou kdysi za mládí miloval. I skonal jako žid, a židé ho pochovali, jak si pøál, poblíže hrobu milé mu dívky. Než poklidu, kterého jistì mìl zaživa málo, nedošel ani v hrobì. Každé noci vstal z hrobu a musil k Vltavì, kdež na nìj èekala lodice a pøíšerný veslaø kostlivec. Tmou i za mìsíèního svitu, jak byly noci, jezdili na druhý bøeh. Tam zpronevìøilý knìz vystoupil a jeho veslaø ho vyprovodil odtud nahoru na hrad, do kostela sv. Víta. Tam žid knìz usedl k varhanám a hrál; kostlivec mìchy šlapal. Kostelní, prosebné písnì, kající žalmy nesly se ztichlou a šerou prostorou chrámovou. Knìz tìmi vroucími zvuky lkal a Boha prosil, aby mu bylo odpuštìno. Nevyslyšány však vyznívaly dojemné, žalostné prosby. Nežli odbila hodina s pùlnoci na svatovítské vìži, ztichly varhany a smuten se vracel varhaník dolù k øece. Kostlivec ho zase pøevezl a knìz vrátil se na høbitov otcù, do svého hrobu, aby nazejtøí v noci zase vstal a jel za øeku a hrál u Sv. Víta kající žalmy a písnì.

178

VII

S MUTNÁ

MÍSTA

V noci na den 21. mìsíce èervna 1621 bylo po Praze placho a teskno, až úzkost svírala

srdce. Všude mrtvo, všechny domy zavøeny, nikdo nesmìl na ulici; jen hlídky cizích žoldnéøù procházely mìstem. Tìžce se rozléhaly jejich kroky a hrozivì øinèela zbraò. Na Staromìstském námìstí stály v noèním šeru povozy, z nichž skládali prkna a trámy a nosili je naprostøed rynku, kde pracovali tesaøi. Temné rány seker, bouchání kladiv dunìly hrobovým tichem. V noèním šeru za kmitu smolnic rostlo velké lešení výš a výše, až pak na úsvitì stálo již celé v studeném, sinavém svìtle, potažené èerným suknem se vztyèeným døevìným køížem na jedné stranì. Popravní lešení. A bylo dosud prázdné. Ale jak vzešlo slunce, zahømìla z hradu dìlová rána, znamení, že se exekuce poèíná. Tu bylo již námìstí zataženo císaøským vojskem, pìším i rejtary, a na smutném lešení stály již temné, zakuklené postavy hrobaøù a katových holomkù. Pak pøišel sám kat, Jan Mydláø. Pak zasedli císaøští rychtáøi na svá místa. Již volali jméno prvního z odsouzených direktorù, vìznìných poslední noc v Staromìstské radnici; již kráèel pan Šlik zmužile na popravištì. – Ve vojsku bubnovali, po mìstì, po domech úzkostné ticho; vìrní Èechové žalem se chvìli, plakali a modlili se za èeské pány a jejich druhy v direktoriu, kteøí na tom èerném teatrum nebo vedle na šibenici umírali. A bylo jich sedmadvacet! – V tìch místech Staromìstského rynku, kde se toto stalo, bývalo šestnácte velikých kamenù do ètverce rozestavených. Staøí Èechové, chodíce tìmito místy, nikdy po tìch kamenech nešlapali, ani na nì nevkroèili. Vždy se jim uhnuli nebo je obešli ze šetrnosti ke smutnému místu a prolité krvi èeských pánù. V tìch místech zjevují se prý ti popravení šlechtici a m욝ané, a to jednou do roka, v noci pøede dnem, kterého tu skonali na popravišti. Sejdou se všichni, v jejich èele nejstarší všech, skoro devadesátiletý pan Kaplíø ze Sulevic, za ním pan Budovec z Budova, pán dlouhé, šedé brady, starý Konecchlumský, Kochan z Prachové, pan Kryštof Harant, Diviš Èernín, pan z Michalovic, Šlik, Oto z Losu, pan z Bílé, Hošálek, Jesenský, Vodòanský, Vokáè, Jiøí Øeèický, Kobr, Jizbický a ostatní, starci i mladší, a z tìch nejmladší, sotva ètyøicítiletý Jan Kutnaur, jenž tak hrdinsky, zpívaje, umíral. Všichni sejdou se na místì popravy a pak tiše, bez hlasu berou se námìstím do Týnského chrámu. Tam pokleknou pøed oltáøem a zbožnì pøijímají tìlo Pánì pod obojí zpùsobou. A pak zmizejí.

180

Tenkráte stávaly domy i prostøed Dobytèího trhu a jednomu z tìch domù, jenž stál smìrem k Novomìstské radnici, øíkali U Zámeèníkù. Asi tøicet krokù od tohoto stavení smìrem k radnici trèel na volné prostoøe kámen pìt ètvrtí lokte zvýši a loket zšíøi. Na tom kameni byl vytesán køíž, pod ním umrlèí hlava a letopoèet 1627. Na tomto místì, u toho kamene, dály se prý za starodávna popravy, a to noèního èasu. Také prý toho roku 1627 skonalo tu nìkolik knìží meèem katovým, a roku 1743 prý nìkolik pánù èeských za to, že se pøidali k bavorskému kur#rstovi Karlu Albertovi, když se s Francouzi Prahy zmocnil, za èeského krále se prohlásil a v kostele sv. Víta se korunovat dal. Zrovna k tomuto kameni, jenž v tìch místech zùstal až do devatenáctého století, vedla z Novomìstské radnice podzemní chodba, odtud pak dále pod celým Dobytèím trhem nahoru až do Faustova domu.

181

VIII

FAUSTÙV

DÙM

Starobylý ten dùm stál na Skalce na konci Dobytèího trhu, v nároží proti klášteru Na

Slovanech. Nikdo v nìm už dávné, dávné èasy neostával, a proto vypadal sešle a chmurnì. Èervená kdysi støecha ztemnìla, zdi oprýskaly, okna zkalená prachem a dešti byla jako slepá, plná pavuèin. Tìžká dubová vrata mocnými høeby pobitá nikdy se neotevøela, ani dvíøka v nich, a nikdo se u nich nezastavil, aby sáhl po železném, umìle kovaném klepadle visutém. Za vraty bylo pusto a ticho; pes tam nezaštìkal, kohout nezazpíval. A pøed vraty rostla mezi kamením tráva. Chmurná byla také zahrada za domem i po jeho boku, smìrem k cestì zrovna proti klášteru Na Slovanech. Nikdo jí nehledìl. Nemìla záhonù, nemìla políèek s kvítím nebo zeleninou. I stezky v ní zmizely. Zarostly trávou. Všude jen tráva, bujná, vysoká tráva, že v ní tonuly kmeny starých javorù, lip i ovocných stromù, jejichž kmeny i haluze zarostly lišejníky a mechem. Jen na jaøe, když rozkvetly, když bujná tráva byla poseta pampeliškami jako zlaáky, když se pak probìlávala kozím pyskem a bolehlavem, vypadalo tu veseleji. Ale na podzim, když listí padalo, když zaválo celou zahradu, když nebe, chmurami tìžké, níže

182

se klenulo a vichr vál holými korunami, kdy za èasných soumrakù se pod nimi tmìlo i po celém domì! Smutno vanulo ze zahrady i ze stavení a divná úzkost z nich na lidi zrovna padala. Byla to místa prokletá a v noci tu obcházel duch doktora Fausta, jenž nemìl po smrti klidu tak jako zaživa. Doktor Faust v tom domì pøed dávnými èasy pøebýval. Strojil tu kouzla, bádal v èarodìjných knihách, èerta si tu zavolal a také mu svou duši zapsal. Za to mu èert sloužil a všecko vyplnil, co si jen doktor pøál a smyslil. Ale pak, když vypršel èas, øekl ïábel: „Dost už a pojï!“ Než doktoru Faustovi se ještì nechtìlo; bránil se, jak mohl a umìl. Zaklínal, zaøíkával, ale nic naplat. Èert se do nìho obul, chytl ho, pazourem ho držel, a když se Faust ještì bránil, vyrazil s ním ven, a ne dveømi, ale pøímo stropem. A tak Faust, jak jednal, tak se mìl: èertu se zapsal a èert ho vzal. A ta díra, kterou ve stropì vyrazil, zùstala. Sice ji nìkolikráte zazdili, ale pokaždé se zdivo do rána vysypalo a byla zase èerná díra jako pøedtím. Posléze zazdívání nechali, nebo je pojal strach, zvláštì když poèal v domì obcházet Faustùv duch. Každé noci se zjevoval, strašil, a tak ani nejsmìlejší nájemník nevydržel v jeho domì. Pak se již nikdo tam nepøistìhoval a staré stavení zùstávalo prázdno. Pustlo, scházelo. Nikdo tam ani nevkroèil, každý se mu radìji vyhnul nebo obešel, zvláštì naveèer a v noci. Jednou však, bylo na podzim, skoro již v soumrak, zastavil se u vrat Faustova domu mladý muž, student. Že nemìl nazbyt, bylo zøejmo na jeho obnošeném tøírohém klobouku, na sešlém kabátì, na blýsknavých nohavicích po kolena, na spravovaných punèochách, na sešlapaných støevících. Byl chudý do žebroty, jako toulavý chrt. Nemìl už ani kde bydlet. Platit nemohl, a proto mu dali výpovìï. Chodil Prahou, shánìl byt, prosil o shovìní, ale všude ho oslyšeli, nikde ho nevzali. Tak prochodil celý den, až unaven, ztrmácen stanul pøed Faustovým domem. Jak sem až pøišel, ani sám nevìdìl. Smrákalo se, mžilo a vál sychravý vítr. Na ten studentùv chatrný kabát, tøeba až po krk zapjatý, nestaèil a bídné støevíce nebránily vlhku. Student se již zachvíval zimou. D隝 se spouštìl hustìji, tmìlo se, podzimní veèer tu, a kam na noc? Nemìl, kde by hlavy složil. Rozhlížel se, pak upøel na starý chmurný dùm své zraky. Odtud tì nevyženou, pomyslil a hoøkost pojala mladého muže. Chvilku váhal, pak vzal za kliku, dvíøka povolila, a již stál v klenutém prùjezdu. Byl suchý a vítr tu nevál. A když se až sem odvážil, pustil se i dále. Po schodech, nad nimiž vpravo ve výklencích stály podivné sochy, dostal se na chodbu. Byla dlouhá a ztrácela se na konci v šeru. Podél celé té chodby zhlédl øadu tmavých dveøí, vedoucích k pokojùm. Bylo tu ticho a pusto, ze dvorka však a z opuštìné zahrady zaléhal sem hukot vìtru. Student se na chvíli rozmýšlel, pak smìle sáhl po klice nejbližších dveøí a vstoupil do jizby. Pod jejím klenutým stropem se již tmìlo; šero tu houstlo tím více, ponìvadž stìny

183

byly do polovice pokryty dubovým táflováním a ponìvadž všechen nábytek, starý stùl, skøíò a lavice podél zdi byly z tmavého døíví. U stolu se èernalo køeslo s vysokým lenochem. Student stál chvíli u dveøí, pak šel dál, až sedl do køesla. Ohlížel se, èekal, naslouchal. V domì se však neozvalo nic a také se nikdo nezjevil. Jen vítr venku huèel a d隝 harašil a pleskal do oken. Student v køesle èekal, naslouchal, až ho únava pøemohla a hlas vìtru i deštì uspaly. Usnul. Spal do jedenácti, pøespal pùlnoc, hodinu s pùlnoci, spal až do bílého rána, a nic, ani dost málo ho nevyrušilo. Ráno se divil, kde je, a když vzpomnìl, kde strávil noc a jak poklidnì, nabýval mysli. Nedal se na útìk, nýbrž chutì vešel do vedlejší jizby. Mìla nábytek a kromì toho na zdech nìkolik zašlých, zèernalých obrazù, z nichž jasnìji vynikaly jen chmurné tváøe bradatých mužù. Po bývalém však obyvateli, po doktoru Faustovi, na kterého teï poøád myslil, ani tu žádné památky. Až pak ve tøetím pokoji. Tu stálo staré lože pod nebesy vybledlé látky, na zemi ležely zašlé podušky, dvì povalené, uprášené již stolice a rozchlíplá stará kniha v zažloutlé, nìkdy bílé kožené vazbì. A ve stropì díra! Zela èernì, jako mocí a naráz vyražená. Tu se student zarazil. Vzpomnìl, co slýchal, a teï vidìl, že v té jizbì všecko asi tak, jak bylo, když èert odnášel Fausta. Ty stolice snad povalil, tou knihou asi mrštil po ïáblu. Student se neodvážil na ni ani sáhnout, a také se dlouho nezdržel. Ve vedlejším pokoji nespatøil nic zvláštního, jen to, že od stropu visely døevìné schody. Vstoupil na nì, stoupal po nich, až stanul u klenutí, u jeho otvoru, kterým se mohlo dále. Jak stoupl na poslední schod, zaslechl za sebou šramot. Ulekl se a žasl. Schody, po nichž sem vystoupil, samy se smrštily jakoby z papíru a zmizely ve stropì, nad nímž stál v nové místnosti, vìtší nežli všechny, jimiž prošel. ڞasem nad ní zapomnìl na schody a jak se sem dostal. Jizba byla prostorná, klenutého stropu s obrazy slunce, mìsíce a jiných hvìzd a znamení nebeských. Pøi stìnách stály tmavé stojany plné knih starobyle vázaných, malých i hrubých, a stoly s rùznými nádobkami z kovu i ze skla, lahvièky prázdné i s tinkturami barvy èervené, zlaté, modré i jasnì zelené. Prostøed veliké té komnaty stál dlouhý stùl zkøížených trnožù, potažený zeleným suknem. Na stole se leskly nádobky z mosazi a mìdi, všelijaké mìøické pøístroje, vedle ležely zažloutlé pergameny a papíry, èisté i popsané, rozevøená kniha pod cínovým svícnem s voskovou svíèkou, nìco ohoøelou. Všecko vypadalo tak, jako by nìkdo dávno byl odešel. V této komnatì se zdržel student nejdéle. Když pak opìt pøistoupil k otvoru, kterým byl pøišel, a šlápl na jeho okraj, spustily se døevìné schody zase samy, až dolù, takže mohl volnì sestoupit. Z dolejší jizby však už nešel do Faustovy ložnice. Druhými dveømi se dostal do pøedsínì; tam spatøil sochu slièného chlapce, majícího na øemeni buben. Jak student až k nìmu pøistoupil a bubnu se dotekl, pohnul sebou hoch jakoby živý a jal se bubnovat. Palièky se mu jen míhaly a buben rachotil, divže se netøáslo okno. Chlapec

184

bubnoval a bubnoval a student uleknuv se vybìhl na chodbu. Odtud chvátal do prùjezdu, na pustý dvùr, kde na samém kraji zahrady stála studna. Žlutý lišejník i zelený mech obrùstal její pískovcové kvádry a spadalé listí javorù, lip, žluté i rudé, postlalo ji a její zašlou kamennou sochu podivné obludy. Také zahradou prošel; dlouho se tu však neomeškal. Pod starými stromy, mezi hložím a houštinami za kalného podzimního dne nebylo veselo. Vrátil se zase do domu. Tam bylo již ticho. Bubeník dobubnoval. Ale k nìmu již nešel, nýbrž opìt do velké jizby klenuté a pøehlížel tu pergamen a papíry. Pod nimi našel hladkou lesklou misku z èerného mramoru a v ní støíbrný tolar, ryzí, lesklý, jako nový. Zaradoval se i lekl. Chvíli nad ním stál, uvažuje, co s ním. Sám nemìl v kapse ani vindry a hlad se ozýval. Ale kdyby tak Faust, nebo sám ïábel! – Váhal, bál se, ale pak tolar pøece vzal a odešel do mìsta. Naveèer se zase vrátil, syt, ale se strachem, nezjeví-li se mu v noci nìjaký duch. Usedl opìt do toho køesla jako vèera, aby tu pøespal. Neusnul však tak záhy jako minulého veèera, a také se v noci probouzel. Nepøišel však ani Faustùv duch, ani èert. Když si pak opìt prohlížel bibliotéku a pøístroje na stole, nalezl na èerné misce mramorové zase tolar. Vèera tam byl jeden jediný, ten si vzal, v mìstì rozmìnil, nìco drobných mìl ještì v kapse, a teï, kde se vzal, tu se vzal, tøpytil se tolar bílý jako mléko na èerné misce. To jistì jemu. Doktor Faust nebo kdo mu pøeje. Tak student uvažoval a peníz vzal. Pøed polednem odešel a vrátil se zas až veèer, nesa si zbytek z druhého tolaru v kapse. A zase pøespal v domì, a zase pokojnì jako vèera. Ráno pak rovnou zamíøil do bibliotéky a tam hned ke stolu. Byl tam, tolar tam byl ryzí, jakoby právì ražený, a ležel opìt na èerné misce. Student už nepochyboval, že je pro nìj, a vzal ho beze všeho. A tak každého rána tam našel tolar. Student ani tolik dennì nepotøeboval. Co mu zbylo, skládal, až si uložil na nový oblek, pl᚝, klobouk i na novou obuv. Pøitom se mìl dobøe. O byt se nestaral. Nebál se již ve Faustovì domì, zvykl si na to tiché obydlí, kdež se o nìj nìjaký duch staral, ale nikdy se mu neukázal. Na zimu tam mìl døíví dost, na dvoøe i na zahradì. Topil, pøikládal, až oheò mile hoøel a praskal dole v jizbici v kamnech nebo nahoøe v bibliotéce v krbu; èetl a èetl v knihách z Faustovy bibliotéky, i z té, kterou našel na velkém stole, i z té, která ležela dole v ložnici. Na tu se dosti pozdì odvážil; ale také v ní nejvíce našel, plno muøích noh a divných, èarovných znamení a zaklínání. Se strachy zaèal to èíst a ještì pak se mu nìkdy vlasy ježily nad tím èarodìjnickým ètením. Nìkdy se mu v té samotì zastesklo. Než vystìhovat se mu nechtìlo. Mìl tu pokoj a dosti pohodlí, a pak dennì tolar bez práce! Druhové na vysokém uèení, kam míò a míò docházel, se divili, co se s ním stalo a dìje, jak se zmìnil, jaký je švihák z nìho. Trnuli, slyšíce, kde bydlí, a nechtìli k nìmu jít, když je zval. Posléze zvìdavost tam nìkteré vyvábila. Provedl je všudy, od prùjezdu do horního ponebí, pøedsíní, jizbami, bibliotékou,

185

ukázal ložnici, v ní postel znovu upravenou, nebo už v ní sám spal, díru ve stropì kobercem zakrytou a ucpanou, prošel s nimi zahradu a ukázal vše, naè sám po èas svého pobytu v starém stavení uhodil. I vypravovali plni úžasu o divech tajemného bytu, o chlapci, jenž sám bubnuje, o divných sochách, tiše zpívajících, o kovové pannì, jež je vodou polila, o zázraèné klice u jednoho z pokojù, že sršela jiskrami a dala ránu tomu, kdo se jí dotekl, o jizbì, do níž se od stropu schody samy spustily a samy opìt ke klenutí vznesly, o divných nástrojích a èarodìjných knihách. I o železných dveøích zvìdìli, vedoucích dole v domì do podzemí, do dlouhé, tmavé chodby. Jen s èernou miskou a bílým tolarem se student nepochlubil. Ale smál se známým, když ho varovali, aby tu pøece jen neostával, že všeho do èasu, že pojednou na nìj nìco trhne, že zlý duch na nìj nalíèil. A nemluvili naplano. Vnada byla v èerné misce nastražena. Dennì mìl tolar, nemusil se o nic starat, nic dìlat. Zvykal na pohodlí, poèal si leccos vymýšlet, pøilepšoval si, strojil se, vydání rostla, ale v misce nepøibývalo. Tolar pak už nestaèil. Student odvykl skromnosti. Zapomnìl, jak mu bylo, když sem pøišel. A pracovat se mu již nechtìlo. Spolehl na knihy, na tu ze stolu ve velké jizbì i na tu, kterou sebral v ložnici. Bylo v nich, jak zaklínat, jak duchy volat. Sami se mu dosud nezjevili, mìl od nich pokoj, a sám jich do té chvíle také nevolal. Bál se, ostýchal. Až teï chtivost zlata ho píchala a nutkala. Støíbro mu již nestaèilo. Ani plné misky tolarù by nemìl dosti; zlato chtìl, a k tomu mìly dopomoci ty knížky. Jednou po celý den v Praze hýøil a utrácel vypùjèené peníze; v tom hýøení pobízel chvástavì své druhy, kamarády z mokré ètvrti, a pijí, a nešetøí, a pijí, zítra že bude mít penìz ještì víc, a zlato, samé zlato, a nevypùjèené, ale své vlastní, že donutí toho ducha, který mu dosud sloužil, aby dával dukáty, a ne sprosté tolary. – Pozdì naveèer odešel do Faustova domu. Nìkolik napilých druhù chtìlo s ním. On však nesvolil, dnes že musí být sám, že té noci bude mít dùležitou práci. Dívali se za ním, jak vešel, jak za ním zapadla dvíøka v tìžkých vratech. A více ho nespatøili. Ani oni, aniž kdo jiný. Neobjevil se víc už ani v koleji, ani ve své pusté spoleènosti. Když nìkteøí z jeho známých, kteøí u nìho ve Faustovì domì již byli, šli jej tam hledat, nezastali ho. V domì bylo placho, ticho, všechno opuštìno. Po studentovi nikde ani památky. Jen v ložnici zhlédli rozházené lože, podušky po zemi, rozmetané šaty, pl᚝ na cáry potrhaný, pøekocené židle, na podlaze rozchlíplou starou knihu èarodìjnou a vedle pøevržený svícen s ohoøelou svící. – Vše vypadalo tak, jako by tu byl nìkdo zápasil. A ve stropì! Koberec ležel na zemi stržený, roztrhaný a èerná díra zela volnì. Na jejím okraji, na stropì zhlédli skvrny, jako by krev tam støíkla. A ne èerná, ale svìží, nedávno prolitá. Všichni se pokøižovali a zdìšenì utíkali z Faustova domu. Zhrozili se, jak dìsnì

186

skonal jejich druh. Jistì vyzýval zlého ducha, zpupnì ho zavolal, a zlý duch mu odzpíval. Zmizel s ním tou dìrou ve stropì, kterou pøed èasy vyletìl s doktorem Faustem.

V Tobì jest naše první vzpomínání. Tys hlava a srdce vlasti. Tvá sláva a Tvé pokoøení byly slávou i pokoøením všeho národa. Milá jsi a drahá všem vìrným Èechùm. Od vìkù stojíš, máti našich mìst, a vìkové Ti pøidávali krásy. Spanilá jsi a nádherná v sluneèné záøi, kouzelná jako z pohádky, jako líbezný sen ve svitu mìsíce; a vìkové Tebou hovoøí, až trne srdce. Nuž sbohem! Buï zdrávo, ty sídlo našich králù! Pùjdeme opìt dále, do jiných konèin, po stopách vìkù, naslechnout jejich ohlasu ve starých zvìstech. Buï zdráva, matièko Praho! Zlatá, slovanská Praho!

Tolik jen z Tvých pokladù dávných povìstí, matièko Praho!

187

O Žižkovi
I

Hle, v tìch stranách tichý kout, osamìlý trocnovský dvùr u malé vísky! Kolem luka, pole, dubový les a èerné lesíky, za nimiž v dáli, k západu slunce promodrávají se krumlovské hory. Stùj a viz ten zemanský døevìný dvùr omšených støech ve stínu stromù. Tu trávil mladý svùj vìk hrdina a vojevùdce našeho národa. A tam jeho rodištì! Za dvorem opodál, za rybníèky, vedle pole na kraji lesa nad volným svahem stával mohutný dub, a pod tím dubem se narodil. V létì, o žních, když trocnovská zemanka šla dohlédnout na žence. Tu spatøil svìtlo svìta její syn Jan, jenž pak byl vùlí a duchem silný jako ten dub. I rostl a prospíval na tìle v trocnovském dvoøe a v osamìlém jeho okolí. Za jinošských let dán prý do Prachatic, i tehda èeského mìsta, do škol, do tìch škol, do kterých také chodil z Husince chudý synek Jan. Ten dennì tam chodil podél Blanice øeky a èasto, unaven, odpoèíval na jejím bøehu na skalnatém balvanu, jejž tu vidìt podnes. Když Jan øeèený Žižka dospìl do mužského vìku, podìdil trocnovský dvùr po svém otci. Dlouho tu však v poklidu nežil. Dostal se do sporù s Jindøichem z Rožmberka, pøemocným vladaøem a pánem v tìch jižních konèinách zemì, jenž i samému králi

Nejprve dolù na jih èeské zemì.

188

brannou mocí se opøel. Ten pan z Rožmberka nedbal hrubì práv svých zemanských sousedù, a tak se stalo, že mladý vladyka trocnovský, dbalý své cti a své nezávislosti, chopil se zbranì a stal se opovìdným nepøítelem krumlovského pána i budìjovických Nìmcù, s nimiž mìl také spor. Boj byl nerovný. Nezámožný zeman nebyl s to, aby pøemohl mocného pána a bohaté královské mìsto. Mstil se, jak mohl, a když mu v tom zápase vypálili dvùr a znièili všechen majetek, utekl se do lesù a bojoval nerovný boj dál, až se ho pøátelé ujali a za nìj se u krále pøimluvili. A tak milostí krále Václava IV. dostal se léta Pánì 1409 do Prahy ke dvoru a tu dvoøil. Stal se komorníkem královny Žo#e. Po nìjakém èase vydal se odtud do Polska, sloužit vojensky Polákùm proti øádu nìmeckých rytíøù. Dne 15. èervence léta Pánì 1410 bojoval s mnohými Èechy a Moravany v polském vojštì u Tannenberka, kde nìmeètí rytíøi byli ukrutnì na hlavu poraženi. V té tannenberské bitvì bil se Žižka hrdinsky a tu mu prý oko vyali. Když pak delší dobu pobyl v Polském království, vrátil se do vlasti a zase do Prahy ke dvoru královu. Jsa služebníkem královny Žofie, doprovázel ji èasto do Betlémské kap-le na kázání proslaveného kazatele mistra Jana z Husince. Toho si trocnovský zeman velmi oblíbil i jeho uèení. Jsa muž vážného smýšlení, souhlasil upøímnì, když betlémský kazatel vytýkal všeliké nezøízenosti a nešvary tehdejší spoleènosti, svìtské i duchovní. Proto pak hluboká lítost pojala Žižku nad neblahým osudem zbožného mistra, když byl do ukrutného vìzení v Kostnici vsazen, když mu tam nohy a ruce okovány, až pak k potupì a hanbì všeho národa do ohnì byl uvržen. S lítostí i hnìv a rozhoøèení vzplanuly v Žižkovi proti všem protivníkùm Husovým, cizím i Èechùm pøirozeným. A proti tìmto obzvláštì. I rozmýšlel si Žižka èastìji tak žalostnou smrt mistra Jana i pøítele jeho mistra Jeronýma Pražského. Nejednou dlouhý èas všechen smutnì zamyšlen procházel se po nádvoøí královského hradu na Vyšehradì. Jednou ho tak zastal král Václav. Vida ho zamyšleného, ptal se ho, proè teskní. I odpovìdìl trocnovský Jan: „Milostivý králi, je mi líto, srdeènì líto, že naši Èechové a vìrní vùdcové tak nelítostivì, proti glejtu císaøskému nespravedlivì byli upáleni. Kdož by tu mohl vesel být!“ Naèež král odpovìdìl: „Milý Jene! Zdaliž to mùžeme již opravit? Víš-li ty k tomu jakou cestu, oprav to. My tobì toho rádi pøejeme.“ I vzal prý Žižka krále za slovo, øka, že tak uèiní. A také uèinil.

189

II Tenkráte byli skoro všichni Pražané, jakož i vìtšina národa, zaníceni pro uèení mistra Jana Husa, a také pro to, aby svátost oltáøní byla pøijímána pod obojí zpùsobou. Když faráøi v pražských kostelích odpírali podávat pod zpùsobou chleba a vína, tu rytíø Mikulᚠz Husi v èele velikých zástupù pøedstoupil pøed krále Václava na ulici poblíže kostela sv. Apolináøe a prosil ho, aby vìtší poèet kostelù byl odevzdán tìm, kteøí pøijímají pod obojí. Král se toho náramného shluku lekl, Mikuláše z Husince z Prahy vypovìdìl, novomìstskou radu osadil novými konšely, Pražanùm pak naøídil, aby všecku svou zbraò a zbroj, oštìpy, sudlice, kuše, plechy, lebky a štíty, všecko vše pøines-li na den sv. Martina na Vyšehrad a tam aby tu zbraò pøed králem položili. Konšelé se toho rozkazu náramnì ulekli. Báli se, že by král, kdyby neposlechli, krutì se rozhnìval. A zbraò odevzdat a tak své moci umenšit také nechtìli. Než v té nesnázi Jan Žižka dobøe poradil, a to aby konšelé svolali plnou obec a tu oznámili, že to naøízení není od nich, nýbrž od krále, zároveò aby všem radu dali, a jeden každý se odìje ve svou zbroj a pak a jdou spoleènì, u valném houfu k Vyšehradu. Tu pak, až je král uvidí, že jim zajisté neporuèí, aby zbroj svlékli a zbraò pomítali. Tak se také stalo. Na den sv. Martina šli všichni Pražané v plné zbroji na Vyšehrad, a Jan Žižka, sám také rytíøsky ozbrojen, vedl je jako jejich polní vùdce. Když všichni stáli pod praporci ve svém odìní, ve zbrani na nádvoøí, až se od jejich øad a šikù na slunci blýskalo, a král všechen užaslý a znepokojen na nì z okna hledìl, pobídli konšelé Trocnovského: „Bratøe, mluv!“ A on, vystoupiv z šiku pøed krále, mluvil: „Milostivý králi! Zde stojíme, tvoji poddaní, každý ve zbroji a se zbraní, tak jakož jsi nám ráèil poruèit, abychom ji pøinesli. Tu je, tu ji máš, milostivý pane náš, a nyní raè rozkázat, kam s ní. Kamkoli nás ráèíš poslat, proti každému nepøíteli, pùjdeme s radostí a budeme Tvé Milosti a tohoto království zmužile, až do krve vylití hájit.“ Král, tím upokojen, usmál se a pravil: „Ty, bratøe, dobøe mluvíš. Obra tedy lid, vìøím vám, a jde každý, jak pøišel, do svého pøíbytku.“ I vrátili se všichni v úplném poøádku až k Novomìstské radnici, kdež se rozešli. Zbraò a zbroj si nesli domù a krále nepohnìvali. K tomu jim trocnovský zeman dopomohl svou vtipnou radou a øeèí. A tu Žižka vzat je od Pražanù na slovo. Ještì více pak po smrti krále Václava roku 1419. Byly tehda zlé, tìžké èasy, nebo veliké množství nepøátel spiklo se proti èeskému národu. Všech nejhorší byl Zikmund, uherský král, bratr nìkdy Václava krále, kterýž Zikmund veøejnì øekl, že by za to uherskou zemi chtìl dát, by v èeské zemi Èecha nebylo nižádného.

190

Tenkráte, když bìželo o zhoubu našeho království a o vyhlazení èeského jazyka, povstal ten znamenitý Èech z øádu zemanského, velmi udatný, jednooký Jan Žižka z Trocnova, jenž se pak psával z Kalicha. Ten z boží milosti povstal vzhùru a táhl vojensky polem na nepøátele svého národa, i na ty, kdož byli s nimi zajedno a byli nepøáteli mistra Jana Husa, a na ty, kdož nepøijímali pod obojí. Všude proti nim volal do zbranì, a všichni, kteøí mohou pro starost a mladost, jsou vzhùru na každou hodinu. Volal a povzbuzoval, aby si nikdo nezasteskl v ten èas protivenství, aby se všichni stateènì postavili a nepoèítali, že jsou malí proti velkým, nemnozí proti mnohým, neodìní proti odìným. Základ jeho vojska byli sedláci a s nimi potíral v èastých bitvách a bojích obrnìné rytíøe a cvièené žoldnéøe. A pole nikdy neztratil. Ale nejen silou, jež rostla nadšením, a svým umìním vùdcovským, než i lstí hubil své nepøátele. Tak léta 1420 v bøeznu táhl z Plznì do Tábora nedávno založeného se vším lidem svým, jehož bylo nanejvýše ètyøi sta se sestrami a práèaty. Vozù bojovných mìl jenom dvanáct a jízdných koní devìt. A tu ho stíhali páni, kteøí byli ve službách uherského krále, ze dvou stran. Jedni od Písku za ním pospíchali a páni z Plzeòska od Strakonic, jež vedl veliký mistr strakonický. Když Žižka Štìkeò protáhl a táhl k Sudomìøi krajinou luèinatou mezi mnohými rybníky, dohonili ho páni, takže nemohl dále ustupovat a jejich pøesile uniknout. Bylo mu v patách dva tisíce samých jízdných, a všichni v dobrém, tìžkém odìní. Strach a hrùza šla z tìch „železných pánù“. Žižka však mysli nepozbyl. S nevalným svým houfcem, ozbrojeným namnoze jenom cepy, ustoupil za rybník, jenž slul Škaredý a jenž byl tenkráte spuštìný, i šikoval se tu a vozy pøitoèil k vysoké hrázi. Tu prý také poruèil ženám svého zástupu, aby pokladly na mìkké dno rybníka do trávy a v rákosí své závoje, pleny i rouchy. A jen se tak stalo, již zjevily se houfy železných pánù, a pole, luka kolem i sám širý rybník hemžily se tìžkými jezdci, jejichž zbraò a zbroj se na slunci leskla a nad nimiž se tøepetaly èetné praporce. Bylo na svátek Zvìstování Panny Marie odpoledne v nešporní èas, když železní páni oboøili se jako roj sršòù ze všech stran k rybníku, k prosté tvrzi z hráze a vozù. Hnali se tam s radostí, s divokým køikem. Tìšili se, že kdyby ani rukou nehnuli, ani meèem nesekli, ani oštìpem nebodli, kdyby ten houfec jen koòmi tlaèili, že ho ušlapou napadr a že ho na kopyta svých koní rozeberou. Ale s koòmi až k hrázi samé nemohli. Proto sesedli a nejvìtší èást jich postupovala rybníkem. Železným pánùm šlo se tìžko v mìkké pùdì. Smekali se a pak – u samé hráze – poèali padat. Zaplétali se ostruhami v závoje, v pleny a rouchy, a èím prudèeji se chtìli z tìch osidel vytrhnout, tím více se jim nohy zamotávaly, tím tíže vstávali, tím èastìji padali. A zezadu se hrnuly nové a nové øady a houfy, zadní se tlaèili na pøední a pøední nemohli dál. Šik uvázl, nastal nepoøádek, zmatek, a vtom na nì vyrazili bratøí.

191

Bili je, tepali cepy, až pláty na brnìní chrastìly, až helmice cvakaly. I nastal strašlivý zápas a zmatek; z toho zdìšení, hrùza mezi železnými pány, zvláštì když se stal ten nebývalý div: aèkoliv bylo ještì záhy, v nešporní èas, však slunce pøed èasem zapadlo, pojednou, náhle, jako by jím luèil za horu. A hned byla veliká tma, že nevìdìl kdo koho bít. V té tmì se železní páni sami tepali a sekali, až se dali na ústup. I táhli rùzno s velikou hanbou a škodou a mnozí sobì zarmoucenì i v zlosti opakovali: „Mé kopí jich nebodne, mùj meè jich neseèe a mùj samostøíl jich nestøelí.“ Žižka zùstal tu noc na bojišti, na úsvitì pak táhl dále k Táboru, kam se již bez nesnází dostal. A tu ho pøijali slavnì a s velkou ctí. – U Sudomìøe pomohl si Žižka rouchami a plenami žen proti pøeèetné jízdì nepøátelské. Jindy zase nastrojil na ni tøíhranné kotvice ostrých hrotù, kteréž dal po zemi rozházet. Když se pak nepøátelé hnali na jeho voj, vráželi si jejich konì ostré bodce kotvic do noh. I chromli naráz, nebo náhlou a prudkou bolestí poplašeni vzpínali se, z øady vyráželi a jiné, zadnìjší plašili, takže se šik rozvrátil a všechen houf upadl v zmatky a nepoøádek. Èasto také klamal Žižka své protivníky tím, že dal koním své jízdy podkovy obrácenì pøikovat, aby nepøítele zavedl v opaèný smìr a na nepravou stopu. Nejvíce však se proslavil a sobì pomohl svými vozy, kterými v èas potøeby hradil své selské, vìtšinou pìší vojsko. Žižka nauèil svùj lid vozy ty, váleèné i spížní, poøádat a šikovat, strhovat a tìsnì srážet kolo na kolo v mocnou hradbu, jak bylo potøeba dle poètu a síly nepøátel nebo dle polohy bojištì, v rùzných podobách prý a znameních, sedlákùm známých, jako v podobì motyky, hrábí, kosy a podobných. Když pak bylo zle, dal, stál-li na vrchu, èást pícních vozù naplnit kamením a vøadit je mezi jízdu do pøedního zástupu, tak aby nebyly od nepøítele zpozorovány. A když nepøítel pod vrchem dole se chystal k útoku, rozestoupila se jízda na Žižkùv rozkaz, aby mìly vozy, jež byly mezi nimi toèeny, volno, a pak tìžké ty vozy plné hrubého kamení spuštìny dolù. Jely, jely, kola èím dále tím prudèeji se toèila, vozy drnèely, tøásly se, hømìly v divoké síle, až pùda se chvìla. Nikdo jim nemohl èelit, nikdo jich zastavit, jely, až dojely, až se zøítily s rachotem a vrazily do nepøátelského šiku. Drtily, prorážely, kácely, zabíjely, a když i samy se pøevrhly, dìsnì hubily i ve svém pádu. A nežli se nepøítel jen vzpamatoval, již poruèil Žižka svému lidu hnát útokem, jakož se také stalo u Malešova proti Pražanùm léta Pánì 1424. Žižka sám jezdil na bílém koni; byl toho èasu muž již starší, postavy prostøední, ale sporé, ramenatý, kulaté, široké tváøe, s klípcem pøes levé oko, hnìdých vousù krátce pøistøižených. V èas boje v odìní jezdil, maje velitelský palcát v ruce. Jinak nosil kulatou èepici kožešinou lemovanou, zpod níž mu padaly vlasy až ke tmavému kloku èi plášti bez rukávù, pod nímž mìl sukni. A na nohou škornì. Když jel obklopen svými podhejtmany, kráèel pøed ním knìz, nesa v proštípí døevìnou monstranci. Knìz ten byl v komži, jakož všichni Žižkovi knìží je nosili

192

a v ornátech mše sloužili; nerad mìl, že táborští knìží pøisluhovali v obyèejné sukni a ve škorních, bez komže. Proto prý jim øíkal ševci, a oni zas pøezdìli jeho knìžím pláteníkù. Mnohých mìst a hradù dobyl, ale všude všechnu koøist popøál bratøím. Sám si nenechal nic, toliko prý „pavuèiny“. Øíkával prý v dobytém místì, a si jdou bratøí po koøisti, on že bude toliko pavuèiny smejèit. To byly v komínech kýty, uzené maso. To všecko vysmejèil, všecky „pavuèiny“, mohutné bochy, kýty a slaninu dal naložit na vozy a vozil vše s sebou, aby v èas potøeby mìl pro sebe a bratøí nutné zásoby.

III Bratr Žižka byl pøísným mstitelem Husovým. Nejeden kostel, nejeden klášter i hrad jeho protivníkù vyžehl a vyvrátil bez milosrdenství. Ale dovedl se také ustrnout. Tak v Praze, když pøitáhl se svým lidem ke klášteru sv. Anny, aby ho znièil. Tam padla pøed ním na kolena na prahu klášterní brány jeptiška, jeho pøíbuzná, a probùh prosila strýce, aby se smiloval nad ní, nad jejími sestrami øeholními a nad klášterem. Žižka se slitoval a smiloval a klášter sv. Anny zùstal. – Hùøe se daøilo velikému klášteru sedleckému u Kutné Hory. Žižka jej dal svému lidu v plen; poruèil však, aby ušetøili nádherného kostela klášterního, jenž byl veliký a stavby vpravdì umìlé. Než jeden z vojínu dostal se až pod krov a založil tam. Tak chytl pak celý kostel. Jak se dým vyvalil a plameny vyšlehly, Žižka se hroznì zamraèil; hned se dotazoval, kdo zapálil, aby se pøihlásil, a slíbil mnoho zlata tomu, kdo tak uèinil. A žháø pøišel a pochlubil se. Tu poruèil rozhnìvaný vùdce, aby mu to zlato dali, aby je však nejprve roztavili a pak teprve aby mu ten roztavený drahý kov do hrdla nalili. Tak bylo Žižkovi líto toho krásného kostela. Velkou nesnáz mìl Žižka pøed hradem Vlèincem, který oblehl, když táhl k Ostaši hoøe za Policí na Medhují, tam, kde Slezáci polické husity tak ukrutnì muèili a pobili. Vlèinec hrad stál mezi lesy na vysokém ostrohu nad soutokem Medhuje a Žïárského potoka. Sám sebou byl pevný, nadto jej chránila jakási èarodìjná moc, nebo se jeho zdí koule z kusù ani nechytila. Husité dobøe míøili, dìla jejich neúnavnì houkala ve dne, èasto i v noci, až všecky lesy kolem huèely jako høímáním, ale nic naplat. Koule se odrážely od bašt, hradeb i vìže jako hrách. Nezbylo než ustat. Když se kusy odmlèely, zaslechli v Žižkovì táboøe hudbu z hradu. Nìkdo tam hrál na housle. Byl to hudec v okénku ve vìži, kterého tam i pøedtím, když støíleli, vidìli, an hrá. I poruèil Žižka nejlepšímu støelci, aby naò vystøelil. Støelec vzal kuši, namíøil, spustil – housle naráz umlkly a hudec zmizel od okna. A vtom už kázal Žižka, aby støíleli ze všech kusù do hradu; jen první koule dopadly, a již se prášilo ze zdí, již se sypalo kamení a zanedlouho zel ve zdi veliký prùlom. Nežli zapadlo slunce,

193

hlaholil jásot vítìzných bratøí v dobytém Vlèinci. Poboøili ho, zažehli; svítil jim celou noc a zaléval èervenou záøí okolní lesy a chlumy. Hrad shoøel a vše v nìm, i èarovný hudec, jenž svým umìním ho tak hájil. – Zùstaly jen rozvaliny a ty pak ještì sloty a stromy hubily. Dnes už sotva je vidìt. Vlèinec zarostl lesem, a kde kdysi znìly èarovné housle a houkaly Žižkovy tarasnice, šumí jen les. – Tak bratr Žižka vojensky po Èechách táhl proti pøátelùm a spojencùm krále Zikmunda. I poddávala se mu mnohá mìsta a mnoha hradù zdobýval. Léta 1421 oblehl hrad Rabí v Plzenštì. Toho hradu se již jednou pøedtím zmocnil, ale neosadil ho. Nyní však, když vedl lid svùj k útoku, tu jak z hradeb do nich støíleli, poranìn byl tìžce šípem do oka, do jediného svého zdravého oka. Zeman Sezema Kocovský neboli z Kocova byl prý tím støelcem, jenž svou støelou zasáhl slavného vùdce. Než vypravuje se také, že Žižkovi do oka vletìla pøi tom útoku tøíska z hrušky, do které se nepøátelská støela zaryla. Poranìní bylo tak tìžké, že Žižka ledva živ zùstal. I dal se vézt do Prahy na léèení a s ním tam jel Matìj Louda z Chlumèan, hejtman táborský, muž uèený, jenž prý Žižku uložil ve svém domì v Praze na Starém Mìstì, kdež øíkali U Èerného beránka. Lékaøi tu vytáhli Žižkovi zástøel z oka, božího svìtla mu však nevrátili. I byl slep na obì oèi. Na hradì Rabí, kdež ho neštìstí stihlo, namalovali pozdìji na bránì obraz. Na tomto obrazu nalevo bylo vidìt Žižku v brnìní, an jeda na koni s palcátem v ruce vede zbrojný zástup útokem. Napravo pak namalována vìž s branou a na té vìži bylo vidìt Kocovského, jak z luèištì šipku vystøeluje. Pod tím obrazem rozmluva napsána, kterou mìl s Žižkou. „Ty-li jsi, bratøe Žižko?“ „Já jsem.“ „Krejž holého!“ – Od té doby nemohl již Žižka sám na koni lid svùj do bitvy vodit. Ale bitvy a boje øídil znamenitì jako pøedtím. Sedì vysoko na voze pøi veliké korouhvi, na níž bylo znamení kalicha, dal se vozit. Ti pak, kteøí pøi nìm sedìli, i jeho podhejtmané, zvláštì milí a „vìrní bratøí“ pan Viktorin z Podìbrad, Jan Bzdinka a Kuneš z Bìlovic, ti mu všechna položení popisovali, kde skály a vrchy, kde les a luhy, kde oudolí, rovina nebo chlum. Všecko mu pøed bitvou zevrubnì oznámili a také za bitvy, co se dìje, jak je s nepøítelem. Žižka dle toho rozkazoval a – vítìzil nad spojenci uherského krále v Èechách a na Moravì. Odtud pak jednoho èasu vypravil se pøímo proti Zikmundu králi, a to léta Pánì 1423 na podzim, poèátkem mìsíce øíjna. Zpraviv ètyøi øady vozù a dìl co mohl nejvíce, vydal se za hranice èeské koruny, pøes hory do Uher. I hubil tu zemi, kudy táhl, a splácel Uhrùm a jejich králi za nekøesanská ukrutenství a násilí, jež byli v Èechách zvláštì roku 1420 a jindy páchali, nešetøíce ani žen, ani nemluvòat.

194

Støelec vzal kuši, namíøil a spustil...

I pronikl Žižka Horní zemí, dolù až k Dunaji mezi Komárnem a Ostøihomem. Lidé pøed ním všude utíkali a dobytek odhánìli. Tak se stávalo, že nemíval zásob, zvláštì masa nazbyt. Na tom tažení pøitrhl také do jedné vesnice pøi Dunaji nad Ostøihomem. Byla opuštìna, prázdna, ani èlovìka tam nezastali. Stíhat jich nebylo možná. Uprchli všichni na loïkách a prámech na nedaleký ostrov v Dunaji. Tam také zahnali všechen svùj dobytek, zanechavše ve chlévech jen nìco telat a mladých prasátek, jichž by byli pøes vodu na ostrov nedostali. Uhøi na ostrovì se tìšili, jak všechen dobytek pøed Èechy zachránili; svou bezpeèností pak zbujnìli. Volali z ostrova, houkali pøes vodu do vsi, kývali po-smìšnì na Èechy a volali na nì, a jen jdou k nim, tu že je dobytka dosti. Vìdìli dobøe, že husité nemají ani lodí, ani prámù. Ale Žižka jich nepotøeboval. Jinak vyzrál na Maïary. Poruèil za soumraku, aby bratøí vzali telátka a vepøíky, jež ve vsi našli, ty aby zavedli na bøeh, na samý kraj, nad vodu, a tu aby je bili a vùbec se pøièinili, aby telátka beèela a prasátka aby hodnì pronikavì kvièela. I vydávala dobytèata nad Dunajem líbezné hlasy: bekot a kruèení a kvièení, až uši brnìly. Zvuky ty zaléhaly pøes vodu na ostrov a úèinkovaly, zvláštì na krávy a prasnice. Hnány pudem vzchopily se naráz a jako utržené, v divém chvatu skákaly do vody. Uhøi nadarmo na nì køièeli, kleli, marnì je také honili. A nezabránili, a kleli jak kleli a køièeli, také ostatním kusùm, jež se hnaly do øeky, jak zhlédly tìch nìkolik prvních kupøedu plovoucích. Øeka se hemžila dobytkem a kolem ve vodì i na bøehu nad ní rozléhal se dobytèí hlas: buèení, beèení, mekot i kvièení, až pak vše pøehlušil veselý køik Žižkových lidí, když zmáchaný, vodou lesklý dobytek snadno ulovený vedli a hnali do ležení k planoucím ohòùm. – Až do té chvíle se Uhøi Žižkovi hrubì nebránili a nikde mu valnì nepøekáželi. Chtìli, aby se ubezpeèil, aby se pustil hodnì hluboko do zemì, kdež by ho pak pøemocí osuli a jej potøeli. Než on, porozumìv tomu, že není dobøe dále se pouštìt, obrátil zase vozy k moravské zemi. Ale tu mu nastalo tìžké tažení. Hnalo se za ním velké uherské vojsko samých jezdcù, jež mìlo mnoho dìl. Doráželi naò ze všech stran a hledìli mu, kde mohli, do tábora bít. Zle mu také dìlali, když øeky se svými pøecházel. Než slepý vùdce zmaøil svým dùvtipem všecky jejich nástrahy, všude je odbil, až se šastnì dostal do Moravy. Tato uherská výprava byla jedním z nejslavnìjších kusù váleèných, které kdy Žižka vykonal, nebo jak jest poèal bojovat, toto tažení bylo mu nejt잚í. „Ale Pán Bùh mu pomohl z Uher vytáhnout.“ – Když se Moravou vrátil do Èech a pøes Litomyšl za Vysoké Mýto pøitáhl, poruèil, aby zarazili. Nastávalo poledne, èas odpoèinku a obìda. Sám byl také unaven. Tu bratøí, chtìjíce milému vùdci nìjakou libost uèinit, upravili mu místeèko, kde by mohl pohodlnì odpoèinout a pojíst.

196

Každý vojín nabral do své helmice hlíny a vysypal ji na vybraném místì.

Každý vojín nabral do své helmice hlíny, jednou i nìkolikrát, a vysypal ji na tom vybraném místì. Sta a sta helmic hlíny se tu nakupilo, a nežli chvíle minula, vypínal se tu pahoreèek navrchu rovný. Sem pak Žižku zavedli a tu poobìdval. Po obìdì táhlo vojsko dále. Chlumek však z hlíny nasypaný nerozmetali; ten zùstal a zachoval se tu až po dnešní den a po dnešní den øíkají mu všude po okolí Žižkùv stùl.

IV Když Žižka táhl vojensky na Moravu, oblehl celou Pøibyslav mìsto i hrad. Tu se v ležení roznemohl nemocí morovou od hlíz. Dlouho však nestonal. Vida, že více nevstane, uèinil poruèenství svým milým, vìrným Èechùm, zvláštì panu Viktorinovi z Podìbrad, jehož synovi Jiøíkovi byl prý kmotrem, Kunšovi z Bìlovic a Janu Bzdinkovi, aby pravdy boží vždy hájili. Za tìch smutných chvil meškal pøi Žižkovi také Jan Laudát, jeho písaø, a Michal Koudele ze Žitenic, jemuž v náruèí Žižka zemøel tu støedu pøed sv. Havlem, a to pod hruškou, jak o tom stará zpráva svìdèí. Jiní však vypravují, že pod dubem, tak jako pod dubem se narodil. I sevøelo žalostivé hoøe srdce všech. Bradatí, otužilí a hrdinští mužové prolévali tenkráte slzy, a lid Žižkùv vzal sobì jméno sirotci, jako by jim otec umøel. Tìlo mrtvého vùdce pohøbeno v kostele sv. Ducha v Hradci nad Labem. Odtud ostatky jeho pozdìji pøevezeny do Èáslavi a tu ve farním kostele sv. Petra a Pavla uloženy. Hrob jeho byl u jednoho pilíøe kostelního blíže postranního oltáøe. Naproti tomu hrobu visel kamenný talíø. O tom talíøi vypravovali, že na nìm Jan Žižka jídal; jiní zase povídali, že na nìm míval Žižkùv knìz svátost oltáøní pod obojí zpùsobou. – Tak odešel bratr Jan Žižka z Kalicha, vítìz u Sudomìøe, Vožice, na Žižkovì, u Kutné Hory a Nìmeckého Brodu, na hoøe sv. Gotharda u Hoøic, u Malešova a jinde, tvùrce husitského váleènictví, jemuž se tolik mìst a hradù poddalo a jenž sám nikdy nebyl na hlavu poražen, když bojoval „netoliko pro zákon boží, ale zvláštì také pro vysvobození jazyka èeského a slovanského“. Když zemøel, kázali Hradeètí sobì ho namalovat na praporec na bílém koni v rytíøské zbroji s palcátem v ruce, tak jako živ jsa jezdil. „A když se Hradeètí pod tou korouhví bili, nikdy jsou boje neztratili.“ Žádný z mužù v èeských dìjinách proslulých neutkvìl tak hluboko a živì v pamìti lidu jako trocnovský hrdina. Také místo, kde skonal, zùstalo v pamìti. Žižkovo pole tomu místu øíkali a øíkají, a zùstávalo nezorané. Za pozdìjších dob, kdy památka slavného hrdiny rùznì zkalena, chtìli to pole zorat. Zkusili to, kus uorali, ale nedoorali.

198

Dobytek, jenž byl v pluhu zapøažen, onemocnìl a zdechl.

A tak zùstalo Žižkovo pole ladem. Až na nìm bezový keø vyrostl. Rostl, vyrùs-tal a šíøil se tak, že hospodáø toho pozemku chtìl jej vyhubit. Ale jen zakopli, a již se motyka smekla a kopla do nohy dìlníkovy. Vzali sekeru. Jak zasekli, sjela sekera z topùrka a zranila toho, jenž do keøe sekl. A tak bezový keø zùstal. V obecné pamìti zachovalo se také místo u trocnovského dvora, kde Žižka se pod dubem narodil. Ten dub stál vìky a lid jej choval v poctivosti. Pozdìji, po bìlohorské bitvì, byl Žižka lidu vylièován jako ukrutný divoch a krvežíznivec.

Ten dub stál vìky...

Než to v lidu zùstalo, že byl bojovník nepøemožený, jako síly nadpøirozené. Tu sílu hledali i v místì, kde se narodil, v dubu samém. Chodili si tam pro ni, uøezávali vìtve z toho stromu, vysekávali štìpiny z kmene, aby mìli na topùrka k sekerám a kladivùm. Vìøili, že budou mít pádnìjší, mocnìjší rány a že více v díle vydrží. Když pak dub sešel a z kmene zùstal jen pahýl, putovali sem kováøi i venkované a zatloukali do nìho høeby. Byli pøesvìdèeni, že tím nabudou síly a statnosti. Zároveò však i ten pahýl hubili, odnášejíce z nìho na topùrka k øemeslnému náèiní. Tak ostatek mocného dubu hynul, až jen paøez zbyl. A když i ten zetlíval, chodili sem lidé pro tøísky, aby alespoò tìmi upevnili a zarazili topùrka v sekyrách a perlicích. Teï už není po dubu ani památky. Všecky stavby, jmenovitì kláštery a hrady, jež u nás zašly válkami, zvláštì pak

199

tøicítiletou, padly Žižkovou silou. Tak lid vìøil a namnoze vìøí. A kde nìjaký starý val, tøeba z dob pradávných, ten je také z Žižkových èasù. Tak o starých valech v okolí Luže si vypravují, že byly Žižkovy. Navštívíš-li ohromné náspy u Kopidlna a zeptáš-li se lidí v jejich sousedství bydlících, co vìdí o tom pradávném ohrazení, uslyšíš: „To jsou staroèeské šance, a to když Žižka bojoval.“ I místa, kde za svých tažení stanul, odkud útok poèal i kde odpoèíval, zapamatoval si lid a dobøe v pamìti dochoval od pokolení do pokolení.

U Rychmburka je rybník Spálinec. Ten se proto tak jmenuje, že v tìch místech prý dal Žižka upálit mnichy v podlažickém klášteøe zajaté. V Rychmburce samém mají Žižkovu skálu. Je to strmé skalisko zrovna proti hradu, od nìho jen úzkým oupadem oddìlené. Žižka dal prý støední èást té skály vyhloubit, tu pak postavil své kusy a dal odtud mocnì pálit do hradu, v jehož zdi jsou podnes dvì kamenné koule z husitských dìl. Daleko odtud, na severozápadì našeho království u Blšan, je pahorek podnes Žižkùv jmenovaný, ponìvadž prý tu kdysi trocnovský vùdce ležel táborem. A za hranicemi nynìjších Èech, v hrabství Kladském, za onìch dob k Èechám pøíslušném, pøi cestì z mìsta Radku k Vambeøicùm vidìt na konci lesa skálu a na skále kámen, který se podobá lidské hlavì v helmici s klípcem na oku. Skále té øíkají podnes Žižkova hlava. V Náchodì mají také Žižkùv stùl. Je to velký kulatý kámen na hrubém pískovcovém podstavci, pod bílou hradební vìží na zámeckém kopci. Jindy byla pøi tom stole kamenná lavice. Dnešního dne stojí o nìco níže. U toho stolu prý Žižka pojedl, a to když se vracel Kladskem z Moravy. Náchodského hradu nedobýval. Jen prý se na nìj podíval a øekl, že mu to vosí hnízdo za to nestojí.

Kromì tohoto Žižkova stolu mají v hradeckém kraji ještì jeden. Poblíže Všestar, Rosnice a Probluzi u Hradce Králové èerná se les Bor. V tìch stranách èní nevysoký chlum Homole a nejvyšší její místo, trávou zarostlé, slove Žižkùv stùl. V každém z jeho ètyø rohù stojí lípa, prostøed pak plochy roste jeøáb. Na tomto místì se Žižka zastavil, když táhl od Hor Kutných ke Králové Hradci. Tenkráte se kolem Homole vojsko rozložilo, na nejvyšším pak jejím místì postavili vùdci stùl. Byl prý zlatý a náèiní støíbrné. Když Žižka za tím stolem obìdval, vojíni kolem zpívali. Po obìdech pak stùl i drahé náèiní zakopali, jak vùdce poruèil, a táhli dále k Hradci. Zlatý stùl i všecko støíbrné náèiní jsou v tìch místech podnes. Nikomu však se dosud nepodaøilo, aby se jich dokopal.

200

Zato se dost „Žižkových“ podkov vykopává. Kde jaká stará podkova se najde hluboko v zemi, ta pochází, jak lid vìøí, z Žižkových èasù. Urèitì se poznají dle dírek. Dírky v podkovách z Žižkových dob jsou kulaté. – Jako jsou Žižkovy stoly, valy a skály, jsou i Žižkovy stromy. Nejvíce lípy, pod kterými unavený vojevùdce v pøíjemný chládek usedl a odpoèinul, jako pod starou lipou v Krèínì a jinde. – Splnilo se o Janu Žižkovi, co o nìm napsal starý kronikáø: „Povìst jeho se rozhlásila do mnohých a dálných krajin svìta‚ trvá až podnes a bude i potom.“

201

Kutnohorští havíøi
I

razili groše s èeským lvem a nápisem na jedné stranì: Groš èeského lidu.

Za Žižky se dostala Kutná Hora do èeské správy. Tenkráte prý tam ve Vlašském dvoøe

A na druhé stranì s obrazem archy, kalicha a s nápisem: Pro slávu boží bojujícího. Tehda se nanovo naplòovalo Libušino proroctví o Horách: sešly podruhé a podruhé se opìt povznesly. To zvláštì za Jiøíka blahé pamìti, pak za krále Vladislava Jagellonce. Nejeden nový couk objeven, nejeden nový dùl založen, mnohé šachty prohloubeny a mnohé štoly ve skále vysekány. Tovaøišstvo se množilo, doly se havíøi jen hemžily a zbožný jejich zpìv rozléhal se z èetných kaven. Požehnání kovu a díla bylo znát i na

202

na èem se rozhodoval, tak že nemùže dále zùstat, že nemùže a nesmí být, aby oni chudli a páni úøedníci a nákladníci hor bohatli. Také o krále se starali. Vidìli a rozumìli, co se rudy a ryzího kovu v dolech vytìží, èistého støíbra vytaví, a jak ho o mnoho ménì úøedníci posílají do Prahy! Nejprve žádali o nápravu. Ale ani horní úøedníci, ani šepmistøi a starší obce je nevyslyšeli. Ano ještì pøísnì proti nim nastupovali. Když se horníci scházeli, aby porokovali o svých stížnostech, rozhánìl je mìstský rychtáø se svými biøici nebo žoldnéøi z Vlašského dvora. Proto se havíøi tajnì smluvili a dohodli se, že pošlou posly ke králi, jenž tenkráte meškal v Uhrách na budínském hradì. Dychtivì v rozèilení èekali, s jakou se tito jejich dùvìrníci vrátí. Doufali, tìšili se, že král, až o jejich strastech uslyší, dá alespoò všecko vyšetøit, aby se pøesvìdèil, aby právo mìlo prùchod. Poslové, jak tajnì v noci vyšli z Hor, rovnìž tak tajnì se vrátili. Bylo veèer, èervence mìsíce, léta 1496. Kdekdo chvátal k Vlašskému dvoru, na prostranství pøed ním. Sbìhli se tam všichni mužové, kteøí nebyli v dolech, i mnoho žen. Mnozí se již tìšili, že páni ve dvoøe uslyší divné noviny, po tìch že zkrotnou. Páni však nezkrotli, ale havíøi také ne, aè noviny z Uher byli proti nim. Král pro nì nic neudìlal, nic se jich neujal, vždy havíøských poslù ani neslyšel. Nepustili je k nìmu. To byla ta zpráva z Uher, které se nenadáli; a poslové doložili, jak jsou všichni u Jeho Milosti oèernìni, že jsou u krále v nelásce, že jim tam dvoøané øekli, aby radìji domù spìchali, aby neuvázli ještì u vìzení. Poslové ani nedomluvili. Kolem jako když zèistajasna zabouøí. Divoký køik zklamání a hnìvu vyrazil ze všech hrdel. Sta, tisíce pìstí se zvedlo a hrozilo proti Vlašskému dvoru, na tisíce hrdel ho klelo a spílalo, tam že jsou buøièi a lháøi a zlodìji, že jen utiskovat a oèeròovat dovedou. – Když se na cimbuøí hradní zdi ukázal dùlní písaø a chtìl k zástupùm promluvit, zahluèela bouøe nanovo a tak, že se písaø narychlo vytratil. Ani sám mincmistr nepoøídil. Když je vyzýval, aby se rozešli, køièeli na nìj, a jim zjedná slyšení u krále, aby se jim stalo po právu, jinak že nechají hor, a si páni v nich sami dolují. – Všude po mìstì zavírali dveøe a okenice, všude se lekali a trnuli a celou noc sotvakdo oka zamhouøil. Bouøili havíøi po celou noc, rojili se, chystali se na cestu, vyvádìli ženy a dìti z pøíbytkù, shánìli, svolávali ty z tovaøišstva, kteøí byli ještì v štolách a pøi horní práci. Ani královští úøedníci, ani šepmistøi nemohli jim zabránit, nemohli je rozehnat. Nestaèili jejich zbrojní pacholci na tolik tisíc rozvášnìných, pobouøených mužù. Ba starší mìsta i páni ve Vlašském dvoøe i m욝ané byli rádi, že se tovaøišstvo klidí; báli se, že nastane krveprolévání a že mìsto vyhoøí. – Jako by temné proudy se valily, tak hrnuli se havíøi za ranního šera kutnohorskými

203

ulicemi pod praporem, se svým náèiním, mnozí se zbraní, ven k bránì, a všichni zpívali hlasem, až se okna tøásla, píseò „Vìrní køesané, silnì doufejte o Kristovì veèeøi“. Zpívali ji, aè dle naøízení králova nebylo dovoleno ji zpívat pod ztrátou hrdla. – Havíøi táhli z mìsta, na šest tisíc jich bylo, táhli, až se zastavili na vrchu Špicberku mezi Malínem a Kaòkem. Tu se utáboøili a tu hned, jak jim starší naøídili, kopali pøíkop kolem svého ležení a vyhazovali násep. – Na Horách Kutných se ztišilo, ale neupokojili se tam. Strach z horníkù zùstal a strach, že velká pohroma stihne doly, že zùstanou bez dìlníkù. A páni ve Vlašském dvoøe i šepmistøi byli popuzeni tou hornickou opovážlivostí. Chtìli je k práci donutit, chtìli je také ztrestat a pokoøit. I psali, rychle psali a listy peèetili, královi úøedníci i šepmistøi, a listy jízdním poslùm dali, kteøí na bystrých koních je roznášeli v rùzné strany.

II Minul den, druhý, tøetí a potom opìt den, a horníci poøád táboøili ve svém okopu na chlumu. Poøád èekali, že páni z Hor za nimi sem pošlou jednat, aby se vrátili, aby se zas ujali díla, že za to nabídnou nápravu. Nikdo však nepøišel, nikdo se na cestì k nim neukazoval. Již nastal veèer pátého dne. Na náspu kolem ležení stály stráže, mladí havíøi ozbrojení; bdìli a hlídali. A v táboøe bratøí z tovaøišstva, zvláštì starší, usínali v starostech. Tušili, že Horníci nìco strojí, a poèítali, že se již dlouho na chlumu neudrží; docházely zásoby. Pozdì usnuli, noci však nepøespali. Strhl se k ránu pokøik. Stráže z valu „vzhùru“ volaly, že se blíží nìjaký veliký houf. Jak starší vybìhli na valy, zhlédli v ranním šeru temný zástup pìších i jízdných. Pøicházel od pùlnoci, od Kolína. Vtom z jiné strany valu voláno, že je vidìt jiný houf, že jde jim do boku, od Èáslavi. Jen doøekli, a již se vyvalil z mìsta, z Hor, poèetný zástup, havíøùm smìrem zrovna do zad a z toho zástupu zaléhalo bubnování a polnice hlas a praporec se nad ním vznášel, tak jako nad onìmi, kteøí pøicházeli ze sousedních mìst. Již bylo zøejmo, že všichni táhnou na tovaøišstvo, že je zatahují a sklièují ze všech stran. Dostali èáslavští i kolínští m욝ané z Hor hrozné zprávy o havíøích, jak se chystají na mordy, že chtìjí znièit šachty a všechny doly. – Ještì se pomocné houfy na úpatí rovnaly a øadily, vtom nové silné oddìlení zbrojencù pøitáhlo; ti z Podìbrad pøibyli a mnoho jízdných bylo mezi nimi. Když na úpatí zarazili, to se již rozednilo, poznali havíøi na hoøe, že nový ten houf vede hejtman podìbradského královského hradu, Onìk Kamenický z Topic. – Vysoké ležení havíøù bylo obklíèeno, úpatí jako zatopeno; hemžilo se vojskem protivníkù. Na ètyøi tisíce se jich tu shluklo a spojilo. Havíøi na hoøe za náspy stáli

204

Podìbrad, pøiharcovali poslové z Uher. Pøijeli samý veèer, a havíøi o nich nezvìdìli. Nazejtøí povolal si hejtman Holého, Ondøeje Nìmce a Víta Krchòavého. Žádal jich, aby se vypravili na Køivoklát, že tam uhodili na rudu a rádi by zvìdìli, co na ní je, tak aby ji prozkoumali, jsouce rud a kamení dobøe znalí. Havíøi, tak oklamáni, uvìøili, a rozžehnavše se s druhy na brzkou a bohdá již lepší shledanou, vydali se na cestu. Netušili, že se s ostatními již neshledají, že jejich prùvodce veze o nich purkrabí køivoklátskému Uriášùv list, že mají na Hrádku být popraveni, a že proto vzal už s sebou do vozu tøi popravní rubáše. Když ti tøi odjeli, dal si hejtman ostatních deset, nevìdoucích do té chvíle, co poslové z Uher pøivezli, tøetího dne zavolat. Bylo záhy zrána, v pátek, jenž byl den po sv. Vavøinci. Starší tovaøišstva se divili, proè tak èasnì je pán volá; snad že právì poslové pøijeli. Tak se tìšili. Než neuvedli je do kanceláøe, ale na dvùr pøed pavlaè nesoucí se na tøech obloucích zrovna u hejtmanovy kanceláøe. A kolem nádvoøím, na nìmž ještì spoèíval ranní stín, ale nad nímž se vypínaly vìže a støechy zalité již zlatou záøí srpnového jitra, stáli kolem dokola pacholci, všichni v plné zbroji, s oštìpy v rukou. Bylo jich mnoho. Starší se zarazili, zvláštì když jim naøízeno, aby zùstali tu na dvoøe pøed pavlaèí. Dlouho však neèekali. Z kanceláøe vystoupil sem Onìk Kamenický z Topic v èerném sametové klobouku s èerným pérem a zlatou šòùrou, v èerném kabátci i èerných nohavicích; za ním Žïárský, rychtáø mìsta Podìbrad, a zámeètí úøedníci. Hejtman, drže list v rukou, oznámil pøísnì havíøùm, že Jeho Milost král ráèil již svou vùli oznámit a poruèit, aby všichni, jak tu stojí, i ti, kteøí na Køivoklát byli vysláni, byli, jelikož buøièi, na hrdle trestáni. Horníkùm, starým i mladým, ztuhla krev, onìmìli; ne leknutím, ale nad tou nepravostí do nebe volající, jak ten hejtman ohavnì, lstnì s nimi jednal. Pak vykøikl jeden, všichni a køièeli všichni pobouøeni, jaký je hanebný proradce, tak že stojí ve svém slovì, je-li dobrý. Onìk, chmurný jako mrak, mlèky pokynul; žoldnéøi se chopili havíøù a odvedli je zpìt do ratejny, kde již stáli kati, dva, Sochor, zámecký, a Kolouch, mìstský, oba se svými holomky. Tam se musili odsouzení obléci v bílé popravní rubáše, tam k nim pøišli také dva knìží, aby je pøipravili na poslední cestu. Nedlouho poté, bylo devìt hodin ráno, spoutali je, dva a dva, a vedli ze zámku. Kamenický hejtman jel na koni v èele poèetného zbrojného houfu; s ním kráèel rychtáø Žïárský se svými biøici. Zatím se rozneslo mìstem, co se v zámku dìje, a již veliký shluk lidí sešel se a kráèel za smutným prùvodem. Všichni reptali na rozsudek, ještì více však na hejtmana, a všichni také srdeènì litovali ubohých odsouzených, kteøí v bílých rubáších, bosi, kráèeli žalostnou cestou. V oèích se jim zatmívalo a umíráèek znìl jim jako z mlh.

205

v houfech, jak je starší rozdìlili, se zbraní a kladivy v ruce, èekajíce na útok nepøátel. Usnesli se, že sami boje nezaènou. Prosit však nebo se vzdát nechtìli. Než nìkterým pøipadlo, že by mìli jednat, ne s Horníky, ale s podìbradským hejtmanem, to že je králùv úøedník a že s Milostí královskou jednává. Onìk Kamenický že jistì neví, co se stalo na Horách, proè sem vytrhli. Kdyby mu vše vysvìtlili, snad by se jich ujal a vymohl jim, že by mohli ke králi, nebo že by snad on sám jejich stížnosti králi oznámil. A hle, podìbradský hejtman v plné zbroji vyjel ze svého houfu a zamíøil sám pøímo k jejich zákopùm! I vyšli mu starší vstøíc pøed násep a tu jeden z nich, šedobradý Opat, jenž pokaždé za tovaøišstvo mluvil, vyložil hejtmanovi, že nechtìjí krveprolití, toliko jen svého práva a jmenovitì, aby je slyšel Jeho Milost král. „Je-li tomu tak,“ pravil hejtman, „pojïte se mnou na Podìbrady a já vám u Jeho Milosti opatøím, èeho si pøejete.“ „Šli bychom rádi,“ vece Opat, „ale bojíme se o hrdlo.“ „Nic se vám nestane, vìøte mi na slovo a pojïte.“ Tu starší, spoléhajíce na jeho šlechtické slovo, dohodli se, že pùjdou. I oznámili tovaøišstvu vše, co ujednáno, rozlouèili se se svými rodinami a šli: Opat a bratr jeho Viktorin, Šimon a Pruša, také bratøí, Duchek, Èerný, Kùžel, Holý Želvùv, Ondøej Nìmcùv, Vít Krchòavý, Lana z Hloušky, Mládek a Klad. Ostatní pak tovaøišstvo se svými rodinami nastupovalo cestu zpátky do Hor, aby tam vyèkali, až bude jejich pøe u krále vyjednána, jak jim slíbeno. Starší tovaøišstva brali se s Oòkem Kamenickým a jeho lidem k Podìbradùm. Nejednou se ohlédli v tu stranu k Horám; pøed se hledìli nevesele. Nešli s plnou dùvìrou, nemìli žádné jistoty a byli v panské moci. Ale vìøili, že bude rytíø ve svém slovì stát. Když pøibyli na Podìbrady, vykázal jim hejtman zámeckou ratejnu za obydlí a dal je vším potøebným slušnì opatøit. Zámeckým nádvoøím se mohli volnì procházet. Ze zámku však, do mìsta, nesmìli a nemohli. Svoditý most byl celý den vytažen. Tøetího dne vzal je na krátký výslech a slíbil jim, že ihned vyšle dva jízdné posly ke králi s písemnou zprávou, zatím aby mìli strpení; jakmile pøijde zpráva od krále, a bohdá že dobrá, že jim ihned oznámí. – Zprávu zatím už poslal; ale jsa od Kutnohorských uplacen, poslal takovou, jakou již pøedtím královští úøedníci z Vlašského dvora králi podali. Onìk Kamenický psal o havíøích jako o nebezpeèných buøièích, a že by tøeba Hory Kutné, ten klenot Jeho Milosti a celého Èeského království, zmaøili a zhubili. Nežli se poslové vrátili, zajel si na Hory a tu pánùm v povdìk oznámil, co uèinil, co se stane, že král na tuto jeho zprávu havíøe jistì hrdla odsoudí, a jen páni tìm svým havíøùm rubáše chystají. I uchystali, ale nejprve dosti støíbra podìbradskému hejtmanu, a pak tajnì tøinácte popravních rubášù, bílých, plátìných, starším havíøského tovaøišstva. Když se vrátil do

206

mìstì. Hory se vzmáhaly, zvelebovaly. Jak prospívaly doly, šla øemesla. Bylo výdìlku a penìz. Stavìly se domy a v tu dobu budoval na Horách Matìj Rejsek slavné své dílo, chrám sv. Barbory. V mìstì zemané se usazovali, cizinci, kupci sem hojnì dojíždìli; živo a hluèno bylo po všech ulicích a placích a nejšumnìji ve Vlašském dvoøe, kde úøadovali nejvyšší mincmistr Èeského království, hofmistr horní, perkmistøi, dùlní písaøi a jiní jeho úøedníci, kde také mìl svou kanceláø královský urburéø a kdež obèas i sám král sídlel. – Pod jejich kanceláøemi a pod královými skvostnými pokoji byly sklepy plné drahého kovu i dílny mincíøù a pregéøù, kde ze støíbra v hutích vytaveného a v pruty ulitého razili lesklé èeské groše. Hory Kutné kvetly a byly prvním mìstem po Praze. Tenkráte, za Vladislava II., vzpomnìli si Horníci na vìrné Èechy, kteøí proto, že pøijímali pod obojí zpùsobou, byli pøed lety od Nìmcù mìstem tehda vládnoucích do dolù nemilosrdnì a vìtšinou zaživa vmetáni. I dobývali v starých dolech kosti tìch Èechù, nejvíce v šachtì za Kouøimskou branou, aby je poctivì pochovali. Tu také, div divoucí, nalezeno tìlo, aè necelé, a to tìlo mìlo prý tak èistou a líbeznou vùni jako výborná myrha. Z toho byl shon a pohnutí po všem mìstì a jedním hlasem o tom mluvili, že to tìlo spoèívající již léta letoucí v hluboké šachtì má tu vùni na znamení boží milosti a že jistì je Chodkovo, Jana Chodka, nìkdy kouøimského faráøe, který zmuèen se svými tøemi knìžími byl sem jako sta a sta jiných Èechù uvržen. Ten podivný nález stal se roku 1492; po tomto zbožném pohnutí nastalo záhy jinaèí vzrušení. Bouøky na Hory uhodily, a to z hlubin zemì, kde vøela nespokojenost, kde chudý èlovìk dobýval tìžkou prací bohatství a blahobyt bohatým a mocným. Lùno zemì vydávalo tolik rudy, že královská komora mohla mít hojnost støíbra a lid dosti výdìlku. Lakota však nìkolika lidí høešila i na králi, i na dìlnících. Neposílali horní úøedníci všeho støíbra do Prahy a havíøùm ještì na mzdì utrhovali. Hluboko v zemi, v pusté tmavé štole, kterou mrkalo zarudlé svìtlo èadícího kahanu, pracoval havíø v perkytli pilnì a neúnavnì, lámaje šliglemi a #molem vzácnou rudu. Jindy konal klidnì a stále tìžkou tu práci. Nemìl hrubì starostí, ledaže nìkdy v té samotì, v šeru a v mrkavé záøi manì ustal, ucho pøiklonil, když znenadání se tím mrtvým tichem ozval cizí hlas, volající ho jménem, táhle a smutnì tøikrát za sebou, nebo že se ohlédl, nevychází-li z hlubin tmavé štoly „kováøíèek“ v havíøském odìvu, s kahanem u pasu, se šliglemi v rukou, mužíèek jiskrných oèek, jenž tuze rád kovkopy škádlil, ale také na dobrou rudu vodil. – Teï mìli havíøi jiné starosti. Tvrdá panská køivda je hnìtla, že jim úøedníci za tìžkou, klopotnou práci stále na mzdì utrhují. Již sotva polovici bývalé mzdy dostávali, aè na práci jim nijak nepoleveno. Za tu skrovnou mzdu nemohli horníci již náležitì o své rodiny peèovat; leckdes už mìli nouzi. I vøelo v srdci všech. Stìžovali si navzájem a žádný se netajil s tím, naè pøi díle myslil,

207

Šli pøed se jako u hrozném vidìní. Strašný ten konec pøikvaèil tak náhle, tak znenadání. Nikdo z nich na nìj ani nepomyslil, nebo je hejtman skoro až do té chvíle utìšoval, že bude dobøe. Za všecko bezpráví ještì smrt! A dìti, ubohé dìti doma a manželky! To by byla ukrutnost! Není možná! Tak se jim v pobouøeném nitru ozývalo. Ale ta pouta, rubᚠbílý, ten zvonu hlas. – Ale to vše jistì jen na postrach. Páni je chtìjí ztrestat hrùzou smrti. Na místì však, až dojdou, oznámí hejtman milost. Tak pomýšleli, tou poslední jiskøièkou nadìje se utìšovali. – Minuli podìbradský pevný zámek v rovinì pøi Labi, pøešli most, minuli Kluk vísku a došli na smutné místo v lukách, mezi obcí polabeckou a klukovskou. Stará hruška rozkládala nad stínadlem veliký svùj koš; šíøe ještì rozložitý dub, jenž se nad ní vysoko vypínal. Mocné jeho haluze pøi spodku nízko se sklánìly, skoro až k trávníku. U toho dubu zarazil prùvod, u toho dubu vzkøikl z konì podìbradský hejtman na kata Koloucha: „Spravuj!“ Jediné to slovo maøilo poslední nadìji. Již vidìli havíøi, že nepùjdou nazpátek. Vše kolem, všecko je hrozná pravda, nic není na postrašení. Sem byla poslední cesta, tu je poslední zastavení a pak – vìènost. – Hnìv potuchl; žal a lítost zkormoutily srdce havíøù, a jejich mysl, nechavši prachu pozemského, povznesla se k nebesùm. Tam jediné byla spravedlnost. Jako by si øekli, poklekli najednou a jali se z té duše se modlit: „Bože Otèe, kterýž víš a znᚠjednoho každého køivdu, raè rosu nebeskou seslat, a obmyje tuto naši nevinnou krev!“ Pohnutý hlas jejich znìl hlubokým, smutným tichem. Všichni v zástupu byli jati lítostí. I kat Kolouch. Maje v rukou meè už obnažený, mrštil jím pod hrušku a v pohnutí, pobouøen vzkøikl: „Nebudu spravovat!“ A tak kat Sochor, nemoha hejtmanu, svému pánu, odpírat, vystoupil a konal, co nemilosrdný velitel porouèel. První poklekl Šimon, starší, pod jednou z mocných vìtví rozložitého dubu. Vznášela se nad ním jako baldachýn. Jeho zelenavým pøísvitem a stínem bleskl se katùv meè. Proud krve vysoko vystøíkl a zkropil, zalil dubovou vìtev tak, že z ní jakoby po lijavém dešti rudé krùpìje hojnì krápaly. – Po Šimonovi klekl Pruša, mladší jeho bratr, pak Èerný, pak Opat a bratr jeho, všech deset jeden po druhém. Když poslední klesl bezduch do trávy zalité krví, ukázal se náhle na jasném nebi mráèek. A ten se úžasnì šíøil a rostl, až vyrostl v ohromnou èernavu, jež zaklopila všecko nebe. Z temna mrakù zahøímalo jako božího hnìvu hlas, vichøice vjela rázem do starého dubu, do hruše, zalomcovala jejich korunami, že se jejich haluze zmítaly a prudko se rozšumìly.

208

Kamenický hejtman jel na koni v èele poèetného houfu...

209

Lid na stínadle vzpomnìl na modlitbu nebohých havíøù, jež sotva doznìla; køižoval se, strachy domù utíkal a všichni vydìšenì opakovali: „Boží soud! To boží soud!“ „Bùh je vyslyšel! Tìch nevinných hlasy vyslyšel!“ Sotvaže mrtvé havíøe do vykopané jámy zahrabali, strhl se d隝, hrozný, lijavý d隝. Hejtman sám, jak na zámek ujíždìl, sklouzl se ve bránì s konìm a povalil. – Lijavec šumìl celý den, celou noc, a zase den a noc a tak bez ustání devìt dní a devìt nocí, v jednom neustále, až pøeschlí potokové se rozvodnili v øeky, až proudy vod strhaly pole a vymlely rokle kolem Podìbrad a Hor Kutných. – Tou dobou byla již poprava na Køivoklátì také vykonána. Všichni tøi tam však nezahynuli. Vít Krchòavý, když jeho dva druhové byli již sati, roztrhl sobì vazbu a omráèil kata hrubým kamenem. Pak utekl do lesù a byl zachránìn.

III Ale ti, kteøí tak nespravedlivì a krutì s horníky naložili, nezùstali bez trestu. Král Vladislav, jenž byl také králem uherským, vrátiv se z Uher zase do Èech, doslechl se od spravedlivých lidí èiré pravdy o tom podìbradském soudì. Jakmile pøijel na Hory Kutné, kdež se ve Vlašském dvoøe zdržoval, obeslal si podìbradského hejtmana Oòka Kamenického, vyslechl jej pøísnì i báòské úøedníky. Také Vít Krchòavý, jenž jediný ze svých druhù se zachránil, byl pøed soud povolán, aby vydal svìdectví, jak páni s ubohými havíøi nakládali. Onìk Kamenický z Topic a také jiní z úøedníkù byli na skøipec nataženi, nebo tvrdì zapírali, a tu pan královský hejtman trápení nevydržel. Zemøel na muèení. Také všechny ostatní, kteøí mìli úèastenství v jeho zloèinu, stihl spravedlivý trest. Hory však od té ukrutné popravy nevinných havíøù nešly za mnoho let a témìø na mizinu scházely. Na stínadle pak, kde havíøi skonali, stala se podivuhodná vìc. Na dubì, pod kterým se ta poprava stala, rostly od té doby žaludy divného, neobyèejného tvaru: mìly podobu havíøské kápì. Rostly však jenom na jedné haluzi toho dubu, na té, kterou krev popravených postøíkala a která od té doby mìla zardìlé listí. Stávalo se, že v èas neúrody nebylo na celém mohutném koši starého dubu ani žaludu, dotèená však vìtev mìla je vždy. Žaludy v podobì havíøské kápì staly se vzácnými. Zblízka i zdaleka si pro nì chodili, na památku si je odnášeli, ano do støíbra, do zlata je

210

zasazovali a nosili je jako amulety na hrdlech, domnívajíce se, že jich budou chránit pøed kouzly a èáry nebo že jim štìstí pøinesou. Podobné žaludy nerostly nikde, na žádném dubì vyjma dub u vsi Kluku, kolem nìhož kutnohorské havíøe vedli na popravu. Starý pak dub na stínadlech stál pøi kostelíku až do druhé polovice osmnáctého století, kdy jej hrozná vichøice vyvrátila a porazila. Mladší jeho druh, u klucké obce, vykopán roku 1842.

211

Bílá paní

Den za dnem, léto za létem, a nakonec smrt. Nìkdy stojí dlouho pøi dveøích, až

pojednou vkroèí náhle, znenadání. Nìkdy však se ohlašuje, nežli života ukrátí. Taková bývala víra a jest, že se ukazují znamení nastávající smrti, že slýchat podivné zvuky, jež vìští blížící se poslední chvíle. Hlas sejèka, tajemné zaklepání nebo zvuk, jak by nìkdo prutem švihl po dveøích, po oknì, nebo jiné oznamují blízké skonání. To jsou znamení obecná. Nìkterým však rodùm prý zvláštní znamení hlásila, že nìkdo z nich odejde cestou všech lidí. Tak mìl-li kdo ze zemanù Strojetických zemøít, uvidìl bílého vrabce, kdo z Pøíchovských, ten uslyšel pojednou troubení lovèí trouby, lání psù a øehot koní. Když na hradì Rabí veliká èerná skøíò poèala se náhle, znièehonic otøásat, když temný hluk z ní vycházel, tu jistì pak záhy smrtí sešel nìkdo z Dlouhoveských, Èastolarù nebo Chanovských. Èernínové pøed smrtí slýchali podivný zvuk, jako by nìkdo písek nebo štìrk sypal, Lobkovicové hlas zvonkù, a když nìkdo z Kolovratù mìl zhasnout, potil se v roèovském kostele náhrobní kámen, pod nímž odpoèíval jejich pøedek, nìkdy za Karla IV. na slovo vzatý.

212

Nìkterým rodùm se zjevovala bílá paní. Tak Berkùm z Dubé, pánùm z Lipé, Švamberkùm, zvláštì pak pánùm z Hradce a z Rožmberka. Vídali ji na Telèi, na bechyòském hradì, v Krumlovì, v hradeckém zámku i v tøeboòském. Kdykoliv se ukázala, mohli se v tìch místech nadít nìjaké události, veselé nebo smutné. Buï se nìkdo narodil, nebo zemøel, nebo svatby slaveny v tom rodì. A vždycky se zjevila v bìlostném obleku, paní vážná, urostlé postavy, majíc hlavu rouškou zavitu jako vdova. Jen když nìco žalostného nastávalo, mívala prý na rukou èerné rukavièky. Zjevovala se v rùznou dobu: nìkdy v pravé poledne, nejèastìji v noci. Na zámku v Jindøichovì Hradci zhlédli ji v polední èas. Mihla se náhle na staré, opuštìné vìži, vysoko, u okna, kam nebylo žádného pøístupu, nebo døevìné schody, jež kdysi sem vedly, dávno již vzaly zasvé za velkého požáru. Když lidé kolem zámku i v mìstì plni úžasu na bìlostné, tajemné zjevení hledìli, když na nì ukazovali, nezmizelo rázem. Bílá paní u okna postála, pak se pomalu tratila, jako by dolù do vìže zapadala, byla menší a menší, až zmizela. V noci se zjevovala rovnìž všecka bílá, v bílém závoji, vážná, ale ne strašlivá. Buï kráèela volnì chodbami, nebo, majíc klíèe u pasu, brala se chvatným krokem, jako by pospíchala, z pokoje do pokoje, ten zamykajíc, onen odmykajíc. A neublížila nikomu. Potkal-li ji kdo za té tajemné procházky a pozdravil-li, vážnì podìkovala, buï mlèky, hlavy pokynutím, nebo slovem. A tu znìl její hlas jako ševel, jako tichého vìtru vání. O spøíznìné rody zlaté a èervené rùže, pány z Hradce a z Rožmberka, s nimiž zaživa byla slouèena svazkem pøíbuzenským, jevila zvláštní péèi a starostlivost. Léta 1539 narodil se panu Joštovi z Rožmberka, tehdy tìžkou nemocí navštívenému, na krumlovském hradì nejmladší synáèek Petr Vok. Ten pak byl posledním po meèi svého starobylého rodu. Chlapeèka ošetøovaly chùvy a kojná, u nich byl neustále. Kromì tìch však mìl ještì jinou, peèlivou a laskavou opatrovnici. Zjevila se pokaždé v noci, kdy všechen krumlovský hrad, mohutnì strmící nad Vltavou, ztichl, kdy všecko spalo, i chùvy. Byla to bílá paní. Okna komnaty, v níž malý Petøíèek chován, byla zamèena, dveøe též, ani se nehnuly, ale bílé zjevení, kde se vzalo, tu se vzalo, stanulo náhle prostøed jizby. A vyjasnilo se od nìho v tìch místech, jako by plná záøe mìsíce sem padala. Bílá paní stanula u kolébky zastøené lehkými nebesy na ètyøech sloupcích, odhrnula záclony, sklonila se ke kolébce a hledìla na poslední ratolístku starého kmene rožmberského. Kojná a chùva sedìly opodál a spaly, ani se nehnuly. Pak když chlapeèek zaplakal, vzala ho bílá paní, chovala ho, hýèkala, hladila, líbala ho i smála se na nìj, až se utišil, až dítì zas tiše usnulo. Poté zmizela, jako když unikne, zhasne paprsek mìsíce. Jednou se však chùva probudila. Hlas jí hrùzou uvázl v hrdle. Chvìjíc se patøila na tajemný zjev a hned rozpoznala, že to bílá paní, o níž tolik slyšela. Strachy se však z místa ani nehnula a jen pozorovala novou chùvu, neubližuje-li snad dítìti. Jak poté bílá

213

paní náhle zmizela, vyburcovala chùva svou družku, a všecka se ještì tøesouc, oznámila jí urvanými slovy, co vidìla, co se stalo, a hned skoèila ke kolébce a družka za ní. Ale nebylo nic. Panáèek spal jako dudek, libì zardìlý, a probudil se až ráno èil a zdráv a nebylo mu nic za celý den. S úzkostí èekaly chùvy pøíští noc. Usedly jako vèera poblíže kolébky, když Petøíèka uspaly. Samy však nezamhouøily ani oka. Èekaly, hledìly ke dveøím, po oknech, každým šustem se polekaly, až pojednou, právì odbíjela na hradní vìži pùlnoc, se v jizbì vysvìtlilo a v bledé té záøi stála bílá paní. Šla ke kolébce, hledìla do ní, vzala synáèka, když zaplakal, houpala ho, chovala, pak i kolébala, až usnul. A poté zmizela jako vèera, a trnoucí chùvy obì nevìdìly kudy, nevìdìly jak. Jen to se jim zdálo, jako by nìkde u zdi se rozplynula. A dítì zdrávo, spalo tiše jako v ráji. Hrùza odtrnula, polevila, a pøíští noci èekaly obì ženy již klidnìji. I stalo se jako minule. Bílá paní se zjevila, dítko ošetøila, zmizela, a chùvy pak brzo zas usnuly a nebdìly v rozèilení do rána jako vèerejší noci. Když pak bílá paní chodila noc co noc a pokaždé se tak o synáèka pánì starala, neèekaly již na ni a spaly poklidnì, jak zveèera usnuly. Vìøily už bílé paní a nic se nebály. Tu se stalo, že se jedna z tìch chùv roznemohla; i zjednali na její místo jinou. Ta v noci bdíc zhlédla bílé zjevení a lekla se ho tak, že ani hlesnout se neodvážila. Když ráno družkám o tom povìdìla, chlácholily ji, aby mlèela, aby jen nazejtøí pokojnì spala, že bílá paní bude chovat za ni. Chùvì se však nepodobalo, opakovala, že tomu duchu nevìøí, a jak by mohla zodpovìdìt pøed Pánem Bohem a pøed vladaøem, kdyby se panáèkovi nìco stalo. Také druhé noci neusnula, èekajíc dychtivì na pùlnoc, pøijde-li zase bílá paní. Pøišla. A zrovna jako vèera a jindy pøedtím: rovnou ke kolébce, a jak se tam chlapeèek ozval, již ho vyzvedla a do náruèí vzala, aby ho pochovala. Než vtom už stála proti ní nová chùva jako kvoèna chránící své kuøátko a brala bílé paní dítì z loktù. A také vzala, vyrvala. Bíla paní se nebránila. Stála nehnutì, zachmuøena, pøísnì hledíc na smìlou chùvu, kteréž øekla: „Víš-li, opovážlivá, co èiníš?! Jsem pøíbuzná tohoto nemluvnìte a mám k nìmu právo! Ale víc mne tu neuhlídáte.“ Vtom už ji chùva zhlédla u zdi, a když bílá paní uèinila nad stìnou znamení køíže, stìna se otevøela a zjevení zmizelo v ní. Po bílé paní nebylo ani památky; svìtlost zmizela, šero ulehlo komnatou. Chùva, ponìkud se vzpamatovavši, donesla stìží chlapeèka na lùžko. Tak se jí nohy tøásly. – Vícekráte pak bílé paní nespatøila. Ani ona, ani její družky. Nepøišla už nikdy pochovat synáèka pánì. Když dorostl, dovìdìl se také o své tajemné ošetøovatelce, též o tom, jak zmizela od jeho kolébky. Èasto byla o tom øeè, až jednou panu Petru Vokovi pøipadlo, aby dal prolomit stìnu ve své bývalé ložnici, a to v tom místì, kudy prý bílá

214

V noci se zjevovala všecka bílá, v bílém závoji...

215

paní zmizela. Když zedníci tu kus zdi oboøili, uhodili na veliký poklad. Bylo to dìdictví po pøedcích. Pan Petr Vok, ukládaje hojnost drahého kovu, vzpomínal vdìènì na bílou paní, která mu ukázala cestu k tomu zlatu a ke klenotùm. – Také poslednímu po meèi spøíznìného rodu pánù z Hradce, panu Jáchymovi, bílá paní posloužila. Léta 1604 upadl pan Jáchym do tìžké nemoci; nikdo se však nenadál že by byl na umøení. Bylo v zimì, ledna mìsíce. Jednou v noci, venku válo a vichr hvízdal nádvoøími, až se okenice tøásly, byl zpovìdník pánì Jáchymùv náhle vytržen ze spaní. Zdálo se mu, že ho nìkdo volá. Vyskoèil a jen se nakvap pøistrojil, otevøely se dveøe a pøed ním stanula v temnu jako bílý stín bílá paní a øekla vážným hlasem: „Nemeškej a pojï za mnou.“ Chtìl zakøesat, svìtlo rozžehnout. „Svìtla nehledej!“ pravila bílá paní. Sáhla po svítilnì, dechla na její sklo, a již vzplanulo ve svítilnì jasné svìtlo, jež ozáøilo všecku jizbu. S tím svìtlem bílá paní vyšla a brala se rychle, patrnì pospíchajíc, dlouhou chodbou ke kapli. Knìz za ní. Když vstoupili do svatyòky, užasl nemálo. Kaple byla osvìtlena, na oltáøi hoøely svíce jako o mši. Bílá paní pokynula kaplanovi, aby vzal svátost posledního pomazání, a vedla jej pak pøímo k ložnici pánì Jáchymovì. Pøede dveømi však svìtlo zhaslo a bílá paní zmizela. Knìz už rozumìl. Rychle vešel do komnaty. Opatrovnice, které mìly nemocného pána hlídat a ošetøovat, tvrdì spaly, a pán – zápasil se smrtí. I posloužil mu knìz a zaopatøil ho svátostí umírajících. Na zámku v Jindøichovì Hradci mívali zvláštní památku po bílé paní, rozdávání „sladké kaše“, hostinu chudých. Každého roku sloužila nìkolik dní vysoká klenutá kuchynì v Èervené vìži chudým z celého panství. V úterý a ve støedu pøed Zeleným ètvrtkem a o Zelený ètvrtek plápolal tam na ohromném krbu veliký oheò, v nìmž stály hrnce a jiné nádoby na tøínožkách a nad nímž visel poøádný kotel širokého dna. Od rána do veèera vaøíce, nejvíce spoustu ryb, živili ten oheò, až mocné sloupy kouøe vysoko se valily, ke klenutí, do pìti otvorù, jimiž ucházel do hoøejší místnosti. Tam byla udírna, odtud pak stoupal do povìtøí zvláštními komíny na zpùsob kalichù postavenými. Ráno na Zelený ètvrtek zazvonili na staré okrouhlé vìži, bylo mezi sedmou a osmou, na sousedy mìstské, na rychtáøe ze vsí, na hajné a jiné, kteøí mìli pomoci rozdávat a dbát o poøádek. Venku zatím pøed zámkem i po mìstì hemžily se zástupy venkovských hostí v kožiších i sukních a hrubých pláštích; a poøád jich pøibývalo, poøád nové houfy proudily ze všech stran. Ètyøi tisíce vždy se jich sešlo, jindy pìt tisíc a víc, a jak se léta horšila a bída množila, zvláštì po tøicítileté válce, pøicházelo jich až na devìt tisíc. V zástupech bylo vždy živo; hluk a šum se z nich rozléval a ohlas té smìsi hlasù a zvukù zaléhal až do zámku. A rozšumìlo se v zástupech tím hluènìji, když o deváté ozval se zvon podruhé,

216

oznamuje, že již všechno pøipraveno, že každý z pomahaèù je na svém místì. Pak udeøili na zvon potøetí. I bývalo, jak když velké vody protrhnou hráze. Hluk a køik se ozýval ze všech stran, všechno se valilo a tlaèilo k zámecké bránì. Než jen èást jich pustili do prvního dvora, a hned také byly všechny brány uzam-èeny a u všech stály stráže. Ti, kteøí vstoupili do prvního nádvoøí, dostali tu žemle a do nádob, jež si pøinesli, natáèeli jim piva. Pak je vedli ke kuchyni a každého podìlili chlebem a kusem vaøeného kapra; v posledním pak dvoøe zasedli chudí hosté k jídlu. Mìli polévku maštìnou, jikry, rybí vnitønosti a maso v koøení, naposled pak sladkou kaši z pšenièné krupice s teplým pivem a medem zavaøenou a makovým olejem omaštìnou. Když se tito první nasytili, pustili je fortnou ze zámku, kterou dobøe hlídali, aby se nikdo nevrátil. V tu chvíli také otevøena zase brána v prvním dvoøe a jiný houf puštìn do zámku. Tak se opakovalo, až byli všichni podìleni a nasyceni. První takovou hostinu chudých vystrojila prý bílá paní tenkráte, kdy ještì neobcházela jako dobrý duch hradeckým zámkem, nýbrž kdy tu zaživa vládla, jsouc peèlivou paní a hospodyní.

Bílá paní jindøichohradeckého zámku Tenkráte pøestavován kus starého hradu. Bílá paní, jež chodila na pole dohlížet na žence, chodila také dohlížet na stavbu. A tu pobízela dìlný lid, aby si popílili, a slíbila všem sladkou kaši, jestliže se pøièiní. Slíbila nejen jim, ale také to, že také jejich potomkùm bude na vìèné èasy taková hostina vystrojována na památku pøièinlivých pøedkù. Stavba dokonána pozdì na podzim, a paní, jak slíbila, vystrojila hody. Ale když množství lidu, pro nìž nebylo dosti prostranné místnosti, zasedlo k plným

217

mísám venku, poèal pojednou padat sníh a padal také na sladkou kaši. Proto prý bílá paní ustanovila, aby se ty hody napøíštì odbývaly poèatkem jara, na Zelený ètvrtek. A tak se pak dálo po vìky. Bílá paní se již dlouho nezjevila. A v nádvoøích jindøichohradeckého zámku je na Zelený ètvrtek ticho. Na hostiny chudých živì nás tu upomíná stará, vysoce klenutá kuchynì a její široké, kamenným køížem rozdìlené okno, kterýmž pøed èasy se vydávala všem chudákùm z panství sladká kaše. A ještì tu jedna místnost, ve kteréž se probouzejí vzpomínky na bílou paní: ozdobná kaplièka Panny Marie na tøetím nádvoøí zámeckém poblíže pokojù nìkdy paní Hradeckých. Starobylé dveøe k ní vedou a na stìnách samé staré malby; tu Marie Panna krásných plavých vlasù s andìlem, tu páni a paní hradeckého rodu kleèící pøed Matkou boží, tam andìlé, svatí a na modrém klenutí i na stìnách znaky pánù z Hradce, jejich manželek a bìlavé proužce se zašlými staroèeskými nápisy. – Tu v té tiché svatyòce, pøed oltáøíkem s vyøezávanými obrazy, klekala také, jak vypravují, bílá paní. Tu se modlívala Bohu za svùj všechen rod a ta její láska neuvadla ani ve skonání. Ta ji z hrobky vyvádìla, tou puzená obcházela sídla svých potomkù, peèovala o jejich dítky, varovala, ohlašujíc radost i žal, jak mìly pøiplynout s života proudem, a také neztajila konec všech dní a let, když se pøiblížil a když mìli odejít k otcùm.

218

Rùžový palouèek

V zátiší mezi vlnícím se obilím, za nímž borové lesíky se èernají, skryta je neveliká

luèina, pøes dvacet krokù zdéli, na patnácte krokù široká. Na jejích pokrajích bují nízké keøíky èervených, plných rùží. Jsou zvláštního druhu. Jinde v širém okolí jich není. V jiné pùdì se nedaøí. Pøesadili je, neujaly se. Pak je chtìli vyplenit; vykopali je, a do roka se zazelenaly zase. Bují dál a rozrùstají se do støedu luèiny. Po nich má to osamìlé místo, posvìcené žalem zbožných pøedkù, své jméno. To je Rùžový palouèek na výšinì opodál vesnice Morašic, dobrou hodinu cesty od Litomyšle na západ. Milý je odtud rozhled krajinou, na lesíky, mezi nimiž prohlédá makovská vìž, na vesnice kol zelenem se bìlající, zvláštì pak k východu po návrších a lesnatých chlumech u Èeské Tøebové a na starý zámek litomyšlský krásné výstavnosti. Tam pøed ètyømi sty lety, kdy stál ještì prvotní hrad, sídlili páni Kostkové z Postupic, vìrní ochráncové èeských bratøí. U toho tam zámku v mìstì stál bratrský sbor a v mìstì vìtšina obyvatelstva samý bratr. Když Ferdinand I. pøemohl odpor stavù, vzal panu Kostkovi z Postupic zboží

219

Tu naposled se zbožnì pomodlili, zbožnì zazpívali...

220

litomyšlské i hrad, a bratøí z mìsta i z okolí musili do vyhnanství. Tenkráte jat i starší bratrské jednoty, Jan Augusta. Pøestrojen za sedláka, skrýval se v okolí Litomyšle. Ale sám se prozradil. Zapomnìl na svùj selský kroj a vytáhl ze záòadøí prý èervený hedvábný šátek, aby jím utøel zpocené èelo. To zhlédli pacholci královského hejtmana Šejnohy, na ten èas správce litomyšlského zámku, Augustu jali, odvedli do Litomyšle, odkud zavezen s písaøem svým a bratrem Bílkem na hrad Køivoklát. Tam pak sedìli v tuhém vìzení pøes ètrnácte let. – Po letech za Maxmiliána krále, syna Ferdinandova, nastaly volnìjší èasy. Bratøí se vrátili z vyhnanství a usazovali se zase v Litomyšli a v okolí. Volnosti však dlouho neužili. Pøikvaèila veliká bouøe, jež se rozvichøila roku 1618. Veliké hoøe padlo na èeskou zemi za náboženských bojù, a nejvíce po bìlohorské bitvì. Kdo nebyl katolíkem nebo kdo se nezøekl své nekatolické víry, musil ze zemì. A tak také bratøí z Litomyšle a z okolí. Nežli však odešli, smluvili se, že se všichni ještì jednou sejdou, spoleènou pobožnost vykonají, nebo veøejnì a volnì ji konat již nesmìli, a že se vespolek i s rodnou krajinou rozlouèí. Na tu schùzi vyhlédli si palouk za Morašicemi mezi lesy. Pro jistotu sešli se v noci, tu mezi mlèícími, èernými hvozdy, pod hvìzdnatou klenbou vìèných nebes; tu naposled na vlastenecké pùdì pod obojí pøijímali, naposled se Bohu pomodlili, zbožnì zazpívali. A pak se louèili, vespolek, s domovem. Nejeden vyhrábl si na památku hrst hlíny z rodné pùdy, nejeden políbil zemi, kterou slzami skropili. A z tìch slz pak vypuèely ty rùže, aby vydaly svìdectví o vìrnosti a lásce k víøe a k vlasti. Za té noci také, když pobožnost ukonèena, zakopali prý zlatý kalich, z nìhož pøijímali, a kalich ten podnes leží hluboko v zemi na palouèku. – Lid po èase na bratøí zapomnìl; než místo, kde se louèili, zachoval v úctì. Palouèek býval jindy vìtší a lesy tmavší a hlubší se kolem èernaly. Teï z hvozdù jsou jen lesíky a širé lány; také palouèku uorali, až zbyla jen nevelká luèina. I tu pak chtìli vzdìlat, v pole promìnit, jakož se již všude kolem rozkládaly polní lány. Mezi tìmi byl palouèek jako ztracený a pøekážel. Proto mìl zmizet. Ale jako by Prozøetelnost sama o to místo peèovala. Stalo se tu cosi podobného jako na Žižkovì poli u Pøibyslavi. Orali palouèek, ale pluh se zkazil nebo kùò padl. Koneènì tu len zasili. Vyrostl, rozkvetl, vytrhali ho, umoèili, usušili ho a již jej tøeli; tu vzòal se len plamenem. Od toho chytila pazderna i všechen rozlehlý statek toho hospodáøe, jenž osil palouèek lnem, a v tom požáru zhynula také mladièká dcera téhož hospodáøe. Od tìch dob se nikdo více neodvážil Rùžový palouèek zaorat. – Když tudy roku 1813 táhli Rusové, postupujíce proti Napoleonu I., vyptávali se nìkteøí z nich po Rùžovém palouèku. Když jim povìdìno, seskoèili z koní a po kolenou pak lezli až na samý palouèek a tu se vroucnì modlili.

221

I stará vìštba se týká palouèku, na nìmž prý bude také svedena bitva, a tak hrozná, že poteèe krev „kolébkami“. A pak sejde se tu sedm králù a ti smluví vìèný mír. Tu mezi rùžemi, na místì, kde se èeští bratøí, odpùrcové vojny a krveprolévání, louèili s vlastí. – Rùže na palouèku kvetou, obilí na lánech kolem zvolna se vlní, šustí, „oveèky“ se po nìm míhají. Ticho tu, milo, ale bezdìky vzpomeneš starých pøedkù, jaký žal sevøel tu jejich srdce, když nastala hoøká chvíle louèení, když slzami skrápìli rodnou pùdu, a živìji porozumíš prostým veršùm èeského exulanta: Bùh ti žehnej, èeská zemì! S tebou se smutnì louèím – A zrakùm mihne se sbor ubohých vystìhovalcù, ani se na cestì do vyhnanství zastavují, slzavým okem zpìt hledí, na požehnaný, milý kraj, kde „byly jejich domy i vlast laskavᓠ–

222

Boží soud
I

D ùležitou

cestu, vedoucí šumavským hvozdem od Domažlic do Nìmec, opatrovali od nepamìti Chodové, lid jadrný, otužilý, mysli udatné. Vesnice jejich: Lhota, Pocínovice, Kýèov, Medákov, Tlumaèov a Stráž, Újezd, Draženov, Postøekov, Chodov a nynìjší mìstys Klenè, nìkdy na samém kraji královských pomezných lesù, rozkládají se v nížinì i na výšinách a jsou roztroušeny pruhem asi šest mil dlouhým podél hranic pøi dùležitých stezkách a pøechodech. Chodové, staroèeští hranièáøi, chodili po hranicích a dbali, aby sousedé Nìmci hranic neztenèovali, hvozd èeský bez práva nemýtili, v nìm nelovili a vùbec aby se v nìm pychu nedopouštìli. V èas nepøátelských vpádù hájili tìch stezek a cest, pøekopávali je, sruby pøi nich stavìli, záseky dìlali, a bojovali ve všech tìch bojích a bitvách, které kdy v jejich okresu a okolí byly svedeny. Dobrou družkou byla jim èekana, za pozdìjších dob ruènice dlouhá a krátká, za spolehlivé pak spoleèníky mìli velké a silné psy. Zbraò nosili vždy i za dob, kdy ostatním obyvatelùm našeho království zbraò dovolena nebyla. Kdykoliv se èeský král ubíral jejich konèinami, vítali ho Chodové ve zbrani pod hlavním proporem svým; byl bílý a mìli na nìm ve znaku psí hlavu. Uctivše pána svého po starodávném obyèeji soudkem medu, provázeli ho jako èestná strហhorami pøes

223

hranice. Za své tìžké a èasto nebezpeèné služby požívali Chodové zvláštních výhod a práv. Odjakživa byli lidem svobodným a kromì svého krále nemìli žádné vrchnosti. Robot a jiných poddanských služeb nekonali, lesù, jichž chránili, užívali volnì a také v nich volnì honili. Mìli svùj vlastní soud ve svém hradì v Domažlicích. V èele toho soudu byl „chodovský rychtáø“ ustanovený králem. V domažlickém hradì chovali svùj prapor, peèe a privilegia, jež jim udìlili králové Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV., Jiøí Podìbradský a jiní. Naposled konali Chodové svou službu vojenskou osudného roku 1620, zdìlavše na bavorském pomezí záseky na pøíležitých místech. Tenkráte naposled se ozývalo hlubokým hvozdem šumavským volání chodských stráží, tenkráte naposled vlál nad hlavami èeských hranièáøù bílý praporec s èernou obrubou, zdobený psí hlavou. – Pak pøišla bìlohorská bitva. Záplava obecné zhouby stihla také pohorské zákoutí volného Chodska. Ètyøicátého dne po exekuci staromìstské postoupeni jsou Chodové zápisem Karla z Lichtenštejna na místì císaøovì Volfu Vilému Lammingerovi, svobodnému pánu z Albenreuthu, jenž byl jedním z císaøských komisaøù hrozné truchlohry dne 21. èervna 1621. O devìt let pozdìji prodáni jsou Chodové témuž Lammingerovi v úplný, dìdièný majetek za 56 000 zlatých. Nový pán nechtìl uznat a neuznal jejich svobod a privilegií a nakládal s nimi jako s lidem robotným a poddaným. Ale stateèní Chodové nemlèeli a nechtìli se jen tak, bez boje vzdát své svobody a svých výsad po otcích zdìdìných. I soudili se s novou vrchností, které nechtìli uznat. Soud trval dlouho. Volf Vilém Lamminger zatím zemøel a pøe skonèena teprve za jeho syna Maxmiliána, jenž vyhrál. Chodùm dodán rozsudek, že se jejich žádost jednou navždy odmršuje, jejich privilegia že jsou již neplatna, jim pak samým že se pod pøísnými tresty ukládá perpetuum silentium. To bylo roku 1668. Rozsudek ten Chody hrubì zarazil a na dlouhý èas bylo v jejich konèinách ticho hrobové. Ale ticho to pøece nebylo vìèné. Chodové nezapomnìli na svá privilegia, na svou bývalou svobodu a jako nejvzácnìjší poklad chovali jejich dùvìrníci staré listiny od èeských králù pøedkùm jejich dané. Dokud ty mìli, dotud vìøili, že není všemu konec, že se mohou poøád ještì hlásit o své právo. Než trhanovský pán zvìdìl, èím se „Chodováci“ tìší. Proto poruèil, aby mu ty staré listiny vydali. Ale tím byli Chodové ještì více utvrzeni, že majestáty jejich dosud platí. Proè by je pán jinak chtìl! A tak neuposlechli, listù nevydali. Tu Lamminger násilím pohrozil a také násilím chodská privilegia vydral, v Újezdì, kdež byla na ten èas ukryta. Ale všech pøece nedostal. Dvì listiny, a to ty nejdùležitìjší, Chodové uchránili, a také pak zaèali pøi s trhanovským Lomikarem, jak Lammingerovi øíkali.

224

Nejprve poslali do Vídnì deputaci k císaøi, roku 1692. Došly pak noviny, že císaø pøijal posly vlídnì. Mysl Chodù se tím povznesla, dùvìra jejich, že právo jejich zvítìzí, se utvrdila; prve nežli byl rozsudek vyhlášen, odepøeli trhanovskému pánu všechny služby a nechodili na robotu. Lamminger na nì žaloval a vylíèil všechno jejich jednání jako buøièské a nebezpeèné, takže byl na Chodsko vyslán plzeòský krajský hejtman Hora. Chodové ze všech vesnic byli svoláni do Trhanova, panského sídla. Zámecký dvùr bìlal se šerkovými župany Chodù. Stáli tu hustì, muž vedle muže; tìžký èerný širák vedle širáku, sem tam beranice, èapka. Všichni dychtivì oèekávali, co jim krajský hejtman ohlásí. Veliká vìtšina jich nadála se jistì veselé noviny, že pøe jejich pøíznivì vyøízena. V oknì nad nádvoøím zjevil se posléze pán v dlouhé kadeøavé vlásence, v kabátì zlatem vyšívaném. Byl to krajský hejtman. S ním pøistoupil k oknu jeho úøedník a ten pøeèetl Chodùm dychtivì již èekajícím úøední vyøízení: Že svých práv již dávno pozbyli, že jim bylo naøízeno perpetuum silentium, toho že nedbali a tím se provinili, a proto že trestu zasloužili. Nicménì jim bude odpuštìno, jestliže všeho nechají a budou-li své vrchnosti poslušni. Chodové byli tím rozsudkem strašlivì zklamáni. Divže se na Lammingera neoboøili. Jak smýšleli, povìdìl té chvíle mladý sedlák z Újezda, Jan Sladký øeèený Kozina, jenž se nad jiné horlivì chodských práv zastával. Øekl krajskému hejtmanu do oèí, že nevìøí tomu, co jim bylo èteno, ponìvadž je proti všemu právu. A tak neposlechli a pøi o své svobody vedli dále. Stížnosti jejich odkázány k novému šetøení do Prahy k apelaènímu soudu a zároveò naøízeno, aby pos-lali sedm schopných a øádných dùvìrníkù k témuž soudu do Prahy. Vedle starého Kryštofa Hrubého, rychtáøe draženovského, byl mezi nimi Jan Sladký, Kozina, nejpøednìjší. V Praze však u soudu apelaèního nejednali s nimi o starých privilegiích, nýbrž o neposlušnosti vùèi Lammingerovi a výtržnostech, které v jeho zprávách a žalobách náramnì vzrostly. Chodové zas dovolávali se svého práva. Na dùkaz jeho ukázali ty dva dùležité zachované majestáty. Ale soud ustøihl u listin peèetì a pergamen rozstøihl, dokládaje, že to vše již nic neplatí, a žádal na tìch sedmi dùvìrnících, aby se poddali a Lammingerovi, jelikož své vrchnosti, pøísahali poslušnost a vìrnost. Když tak neuèinili, uvìznili je. Zatím Lammingerùv správce Koš, jednaje po pøání a vùli svého pána, podráždil násilným jednáním chodské sedláky tak, že se na nìj i jeho sluhy oboøili. Násilnì totiž vrazil v Draženovì do statku Kryštofa Hrubého, aby se tam zmocnil nìkterých psaní od poslù z Vídnì sem poslaných. Když rovnìž tak chtìl v Újezdì uèinit, shlukli se proti nìmu. Správce Koš poruèil panským myslivcùm ve svém prùvodì, aby støelili do lidu. Újezdští však Chodováci myslivce odzbrojili, panského purkrabí zajali, a správce Koš – stìží jen ujel na svém koni. To byla voda na Lammingerùv mlýn. Ihned si vyžádal

225

vojsko. A vojsko skuteènì pøitrhlo. Nejprve do Újezda. Újezdští opustili ves, prve nežli vojáci pøišli, a shlukli se v lesích u Hamrù. K nim se tam pøidali Chodové ze sousedních vesnic. Odtud však ustoupili vojenské pøesile do Pocínovic. A tu se strhla bitka mezi nimi a vojskem je stíhajícím.

II Nejeden z Chodù tu vykrvácel pro zlatou starou svobodu, ale nadarmo. Podlehli pøesile. Pøes sedmdesát ze zajatých rozestrkáno po vìzeních v Plzni, v Týnì a ve Støíbøe, a bili je jako zlodìje a tuláky. Ostatní pak Chodové, ves po vsi, voláni, bylo pøed samými žnìmi, do Trhanova na zámek a tam musili všichni, sedláci i chalupníci, na svaté evangelium odpøisáhnout, že jsou a zùstávají, oni i jejich potomci, poddanými a robotnými lidmi Jeho Milosti urozeného pana Lammingera z Albenreuthu a jeho dìdicù, že všichni uznávají neplatnost svých bývalých práv a majestátù a že naøízené jim perpetuum silentium budou zachovávat. Tìžká byla chùze do Trhanova; zamlklí, sklíèení èekali Chodové pøed kanceláøí, až je tam zavolají. Byli již na mysli zkrušeni, a kdo nebyl, dobøe vìdìl, že všeliký odpor je marný. Temným hlasem odøíkávali pøísahu, nejeden se pøi tom zajíkl, nejeden hlas se tøásl. Dùvìrníci jejich, Kozina, Kryštof Hrubý a ostatní, sedìli dosud v Praze v Novomìstské radnici. I na nì páni naléhali, aby slíbili panu z Albenreuthu poddanství. A slíbili, když uslyšeli, co se doma stalo. Ale ne všichni. Jen starý Hrubý nepodepsal a Kozina. Ten pánùm øekl: „Lomikar nás mùže nutit, habysme robotovali; hale kerak mám øíct, že naše právo neplatí? Naše právo platí. Dáme to huž na Boha.“ Ti, kteøí podepsali, mohli domù. Draženovský však starý rychtáø a jeho synovec Kozina zùstali ve vìzení. Ale Lamminger nebyl ani teï spokojen. Trest, který apelaèní soud Chodùm ustanovil, mu nestaèil. Podal odvolání a žaloval k hrdelnímu soudu. A pochodil dobøe. Hrdelní soud rozsoudil, aby Kryštof Hrubý, Kozina a Ètverák, jelikož hlavní a nejpøednìjší buøièi, byli obìšeni, ostatní pak pøední Chodové aby stáli na pranýøi a odpykali svou odvahu tuhým vìzením. Ve Vídni rozsudek ten potvrdili až na to, že ne tøi, ale jeden má být obìšen. Zatím starý Kryštof Hrubý, nìkdy nejváženìjší rychtáø na Chodsku, zemøel v pražském vìzení. Zbylo rozhodnout, má-li být Ètverák nebo Kozina utracen. A soud ustanovil Kozinu, protože byl „velmi výmluvný, a tudíž nebezpeèný, a ze všech nejvíce zatvrzelý, nechtìje o pardon prosit“. I pøevezli ho do Plznì, aby se stalo po rozsudku. Když se blížil den popravy, poruèil Lamminger, aby osmašedesát Chodù ze všech vesnic chodských, každý s malými dìtmi

226

svými, pøišlo do Plznì podívat se, jak budou Kozinu trestat, aby si pamatovali oni i dìti jejich, aby se vypravovalo do kolikátého kolena, jak potrestány odpor a rebelie proti trhanovskému pánu. Sám také pøijel do Plznì, aby vidìl Kozinu umírat. Ten mužnì se chystal na potupnou smrt a tìšil se tím, že Lomikar u svìtského soudu vyhrál, ale tam u božího soudu že vyhraje on, protože jejich vìc byla pravá a on že nevinnì umøe. V den popravy, bylo 28. listopadu léta 1695, shluklo se v Plzni nesmírné množství lidu domácího a z okolí. Vše se valilo za odsouzeným, za nímž kráèela jeho rodina, jeho krajané, osmašedesát Chodù, vìtšinou vysokých a statných mužù, v pláštích, v kožiších, ale bez èekan. Vedouce dìti své, kráèeli zasmušile a s lítostí hledìli na nešastného Kozinu. Dlouhým vìzením byl pøepadlý, ale šel, vojáky obklopen, pevnì a nesl hlavu rovnì. Prùvod se valil z mìsta ven. Buben, èerným suknem potažený, smutnì, ztlumenì rachotil a temný jeho zvuk splýval se žalostným hlasem umíráèku. Za mìstem na výšinì stála šibenice. Kolem ní se vojsko rozestavilo a v prostoøe jím uzavøené stanuli radní pánové, úøedníci; tu také byli dùstojníci na koních, krajský hejtman Hora a jemu po boku

227

Lamminger z Albenreuthu. Sem do té prostory pøivedli Kozinu. Kolem se vše utišilo. Smutným tichem jen vzlyk a pláè Kozinovy rodiny a jeho krajanù se ozval. Sám mladý hospodáø, stanuv pod šibenicí, políbil køíž knìzem mu podaný a naposled se kolem rozhlédl, po svých lidech, po zástupu. A vtom uzøel mezi dùstojníky na koni také toho, jenž byl pøíèinou všeho – Lammingera. Kozina se vzpøímil, podíval se mu do tváøe a vtom už volal velikým hlasem, jenž se jasným vzduchem mrazivého dne jasnì rozléhal: „Lomikare! Lomikare! Do roka budeme spolú stát pøed súdnú stolicí boží. Hin se hukáže, kdo z nás –“ Vtom se velící dùstojník vzpamatoval. Obnažený jeho kord se zableskl vzduchem, kat podtrhl a Kozinùv hlas umlkl. Navždy. Jana Sladkého, nazvaného Koziny, nebylo naživu. Na smrt bledý hledìl na nìj Lamminger, ale již obrátil konì a jel rychle do mìsta. Chodové a lid kolem kleèeli a v pohnutí a rozèilení modlili se z té duše za nebožtíka. Plakali a vzlykali nejen lidé z Chodska, nýbrž i cizí, a plni vzrušení opakovali si, jak ten Chod pozval trhanovského pána na boží soud.

III Lamminger se z Plznì na trhanovský zámek už ani nevrátil. Poslal rychlého posla ke své paní, aby se za ním vypravila, že ji v Plzni bude oèekávat. Do trhanovského zámku pøijel zase až za rok, na podzim. Všichni, kdož ho vidìli, øíkali, že se všechen zmìnil, že je nìjak pøepadlý. Byl také mrzutìjší a pøísnìjší. Sám si teï nikdy nevyjel jako jindy, nýbrž vždycky v prùvodu. Nedùvìøoval Chodùm. Doma pak, o samotì, pøecházel èasto a dlouho komnatou, patrnì neklidný a zamyšlen. I spaní ho opouštìlo, a když usnul, sténal a køièíval, muèen hroznými sny. Kozinova slova mu nešla z mysli a poèítal èas. Už minul skoro rok a nic se nestalo. Již se poèal utìšovat, že ten sedlák jen tak hrozil. Než pøicházely zase chvíle, kdy na nìj myslil, musil myslit, kdy se mu Kozina zjevoval ve snách, bledý, planoucích oèí, an ho vyzývá na boží soud. Aby se povyrazil, zval Lamminger èetné hosty na trhanovský zámek, strojil veliké hony a hluèné po nich hostiny. Chodùm však neuvolnil. Musili robotovat, a když s hostmi honil, musili mu nadhánìt zvìø v tìch lesích, kdež otcové jejich sami jako páni lovívali. Øíjen už minul, nastával listopad. V ten èas jednou po honì veèer sedìl s hostmi u tabule; venku se chystalo na bouøi. Lamminger byl dobré míry, nebo se poslední dobu zvláštì tìšil, že Kozina pøece jen mluvil naplano; že když do té doby se nic nestalo, že se již nestane, že pøeèká i listopad, jako již pøeèkal všechny mìsíce. Také byl vínem rozjaøen. Již zaèal nahlas o tom, o èem

228

229

Jídelnou se brala zvolna bledá postava.

230

pøed lidmi nikdy nemluvil: o lhùtì Kozinou mu dané. Pak se i té lhùtì smál, až posléze zpupnì zvolal: „Ó Kozino, špatný proroku! Rok už tu, ty tam a já dosud tu!“ Ale vtom klesl rázem zpìt do køesla. V ten okamžik se venku rozbouøil vichr, až stromy pøed okny se rozhuèely, v panské komnatì se otevøely dveøe samy od sebe, okna øinèela, a jídelnou se brala zvolna bledá postava. Trhanovský pán už mlèel. Byl bez sebe a oèi mìl v sloup. Odešel tam, kam ho Kozina vyzval. Páni a dámy kolem trnuli a chvìli se hrùzou. – Zpráva o Lammingerovì smrti rozletìla se Chodskem; všude velebili boží spravedlnost, vzpomínali vroucnì na Kozinu a opakovali: „Boží soud! Boží soud!“ – Tam v kleneèském kostelíku uložili do hrobky pana Lammingera z Albenreuthu, a kletby Chodù šly za ním. Hned po pohøbu odjela vdova po nìm s dcerami a vícekráte se na Trhanov nevrátila. Do roka jej prodala, i Kout a Ryzmberk, ostatní panství. – Stateèný Jan Kozina zùstal v žehnané pamìti všech svých krajanù, kteøí od jeho smrti zaèali nosit šòùrky èerné barvy na svých bílých šerkách, na znamení smutku. Chodský lid si podnes vypravuje, jak Kozina „bul nevinnì hutracenej ha že je svatým“.

231

O Janošíkovi
I

Králova hole nad širými lesy nad krásnou dolinou horního Hronu, vysoká hora,

památná hora. Mocný høbet její bez lesù, volný; proud vìtru sotva kdy ztiší se na té sluneèné výši. A v slunci a vìtru, v mhách i za ohromných bouøí sám na Královì holi stojí kamenný stùl, omšený, starý; opuštìn trèí z trávy a vøesu i kosodøeviny. Kdys, už tomu dávno, míval své hosty a širá kol hole zvuèela pokøiky, hlukem; to když sem pøicházel sám panovník uherské zemì, veselý Matìj král. Pokaždé, když honil v okolí po liptovských horách, po zvolenských lesích medvìdy a kance diviaky, stavil se tu se svou èetnou družinou: král v lovecké sukni, se zlatým rohem, páni magnáti v bohatých dolmanech, v lesklých pásech, v èapkách z drahé kožešiny, péry zdobených, s oštìpy v rukou, s tesáky pøi boku, osmahlí, hladkých tváøí, ale mohutných knírù. Pøišli, usedli kol kamenného stolu a jim u noh ulehly smeèky loveckých psù, èernoburù, vlkodavù, kaneèníkù, lapajících krátkými oddechy chladící vzduch. Sluhové a lidé z doliny snášeli z košù na stùl jídla a láhve a král stoloval vysoko, vysoko se svými pány. Pln rozkoše rozhlížel se kolem po horách, po rozlehlých svazích,

232

níže po temných hvozdech, po zelených dolinách v zátopì zlatého svìtla. Jím svítily bílé kaštely, rdìly se støechy hradù nad chatami dìdin a dvorcù po šíru daleku, slovenskou spanilou zemí. Tak bývalo za krále Matìje. Po jeho smrti však utichla Králova hole a kamenný stùl stál opuštìn dlouho a dlouho. Zatím pod horami, v údolích, v rovinách, mnoho se zmìnilo. V zámcích a v kaštelích bujela panská zvùle, a v dìdinách poroba, nevole. Lidu se dály veliké køivdy; páni, zemané tiskli ho robotou, „panštinou“, a „lapaèky“ nedaly poklidnì spát urostlým jonákùm. Zle bylo, že nemohlo být hùø. Mladý lid ze svého utíkal pøed trýzní pánù, pryè z tiché dìdiny, do hor. Tam se stali z nevolných „horní chlapci“, tam byly lesy jejich komory a karpatské hole jejich volná pole. V ten smutný èas bývalo zase živo na Královì holi a kolem kamenného stolu sedala zase družina se svým náèelníkem. Nebyl to však král, ale horní chlapec Janošík z archové v Hornotrenèínsku, a s ním ne magnáti, velkomožní páni v dolmanech a bitých pásech, ale „kamarátstvo“, jedenácte „dobrých chlapcù“ ve vybíjených širácích, v zelených košilkách, v bílých soukenných nohavicích, se širokými opasky, v krpcích. A ne s meèi, ne s drahou zbraní, ale s noži v nožnách u opasku a s dvìma bambitkami za opaskem, s valaškou v ruce, s puškou samopalkou na plecích: Surovec, Adamèík, Hrajnoha, Potúèik, Garaj, Uhorèík, Tarko, Mucho, Ïurica, Michalèík a gajdoš, chytrý Ilèík. Nestavovali se tu na Královì holi a nezasedali kol kamenného stolu jenom v podzimní èas; hony a lovy mìli od božího jara do pusté zimy. Vodil je Janošík „po zboji“, aby køivdy napravoval, bídných a nešastných ochraòoval. Bylo mu líto tìžko poddaného lidu slovenského, z nìhož pocházel. Když mu nemohl pomoci, mstil ho alespoò. A sebe také! Zkusil od pánù také protivenství a krvavého násilí, on i jeho otec, jenž nevìdìl, co je dobøe se mít, a jenž jenom to pøání mìl, aby syn mìl lepší živobytí nežli on. Proto ho dal, synka bystrého a vtipného, do škol, jak mu poradil jakýsi pøíbuzný, faráø svého povolání. Tak se Janošík uèil – v Kežmarku prý – latinì a všemu, aby se stal jednou duchovním. Otec na nìj nakládal, sám si od úst utrhuje. Než z toho se pohoršil magnát, jeho vrchnost; popudil se proto, že starý sedlák chtìl mít synka pánem, že ho chtìl vytrhnout z poddanství. I stíhal gazdu, jak mohl. A vrchnost mohla tenkráte mnoho, všecko; i nepravosti a køivdy, a nikdo ji proto nepohnal, nikdo ji za to netrestal. Když Janošíkùv otec býval v plné práci na svém poli, musil èasto pojednou, naráz všeho nechat, a to pokaždé, když té práce bylo nejvíce potøeba, když louku kosil nebo seno sušil, když obilí kladl nebo je vázal. Tu pokaždé pán vzkázal, a sedlák musil na panské. Tam ho nechali tak dlouho na robotì, až mu seno zmoklo a zapaøilo se nebo až mu obilí zrostlo. A køíž mìl také s desátkem. Nic nebylo pánùm vhod, nic jim neodvedl

233

po vùli; pokaždé ho se slepicí nebo s husou, když je odvádìl, z kaštelu vyhnali, že jsou hubené, malé, a sežene lepší, dobøe krmené. Tak a jinak soužili a pronásledovali starého gazdu. Než on pro syna všecko trpìlivì snášel, a když mu èasem mysl zahoøkla, když si nìkdy nevìdìl živé rady, pokaždé se utìšil Janíèkem: ten že bude pánem, na toho že nebudou moci, a ten že snad se i jemu odslouží, aby se mìl tatík alespoò pøed smrtí líp. – Zatím se Janíèek chutì uèil a prospíval. Až tu pojednou byl ze škol vytržen. Z rodné dìdiny pøibìhl pro nìj posel, aby pøišel domù, že matka upadla do tìžké nemoci, že asi zemøe, aby si pospíšil, aby se s ní rozlouèil, jak si toho maminka toužebnì pøeje a žádá. Janošík, bylo mu tenkráte jedenadvacet let, vydal se hned na cestu. Jen pøišel domù, jen vkroèil do jizby a s matkou se vítal, již vcházel za ním osmahlý panský hajduch èerných knírù a pøísnì porouèel, aby zítra ráno pøišli na panské sena sušit, starý i mladý, gazda i student Janošík, z té duše zarmoucen nad matkou na smrt nemocnou, drába si sotva povšiml. Tím ménì dbal, co vyøizuje. Starý otec rozumìl, dobøe slyšel, ale tentokrát, aè jindy pokaždé na slovo poslechl, váhal. Žena na zhasnutí, každé chvíle mohla skonat. Hajduch sám to vidìl a jistì to poví na kanceláøi. Nebude pro jednou snad zle, nepùjde-li, když taká pøíèina. A Janíèek? Na to ho z mìsta nezavolal, aby šel na robotu, a i student, skoro již knìz. A od nemocné matky! Bude v pánech aspoò jiskra citu a tolik se snad ustrnou. Ale neustrnuli. V poledne se pøihnal hajduch zas, a ne již sám, nýbrž s nìkolika chlapy. Láli, køièeli a nic nedbali ženy na smrt nemocné; muže a syna jí pøed oèima spoutali a pryè odvlekli, oba do zámku za tøetí dìdinu. Tam v klenuté jizbì stály již dereše a svazky vláèných lískovek ležely na nich. Tu již také „zemský pán“ èekal. Jak gazdu a syna zhlédl, rozlítil se, lál a dal je na lavice položit a øemeny pøivázat; sám pak usedl, dýmku zapálil, køížem nohy pøeložil a pak poruèil: „A nu teï bijte, a ty, dvorský, poèítej! Každému sto ran, a mastných. A ty,“ tu se k Janošíkovi obrátil se surovým úšklebkem, „uvidíš! To bude latina. To tì na pána vyuèím!“ – Hajduši bili nemilosrdnì, nekøesansky, až starý gazda omdlel; a než dvorský napoèítal plných sto, skonal v bolestech. Syn ty rány vydržel. Ale že po nich nemohl ani vstát, ani na nohou se udržet, naložili ho na hnojný vùz, mrtvolu s ním, a zavezli je domù, do rodné dìdiny. Matka byla ještì naživu, ale po tom, jak se shledala s mužem a se synem, zkrušil ji žal a zemøela. – Janošík, jak se jen trochu sebral a zotavil, zmizel ze vsi. Do mìsta, do škol se nevrátil. Do hor se vykradl. Tam se skrýval u pastýøù v osamìlých salaších a tu se mu také dostalo podivné pomoci. Jednou šel ze salaše k osamìlé studánce, aby nabral do èerpáku vody. Vìrný jeho pes,

234

jediné dìdictví z rodného domu, šel za ním. Studánka prýštila pod skálou, kolem pak rostlo husté trní a hloží. A na to se Janošíkùv pes oboøil, zatímco pán kleèe u studánky vody nabíral. Ale jak pes tak zuøivì se rozštìkal a do houštiny dorážel, Janošík se ohlédl; a vtom se mu zdálo, že v houštinì nìkdo zakvílel. Vyskoèiv, okøikl, odehnal psa, sám pak vnikl do køoví. Tam, v spoustì planých rùží, zhlédl „pannu v bielom“. Byla slièná, milého pohledu. A již stála, celá bílá, pøed Janošíkem, pìknì mu dìkujíc za to, že psa odehnal. Pak se šohaje zeptala, co by si od ní pøál, že by se mu ráda odsloužila. Janošík se dlouho nerozmýšlel. „Sílu!“ zvolal. Potøeboval jí, nebo se chystal, že bude trestat ukrutné pány za všecko pøíkoøí na lidu páchané. I dala mu víla opasek s kouzelnou žilkou a valašku, kterou nabyl síly za sto mužù. Tu když v rukou tøímal, nikdo ho nepøemohl.

II Od té chvíle chodil Janošík „po zboji“, mstít sebe a bìdný slovenský lid. Za to jej i jeho „kamarátstvo“ nazývali všichni utiskovaní „dobrými chlapci“ a všude jim pøáli. V èas nebezpeèenství poskytli jim bezpeèného útulku v salaších i dole v dìdinách. Tam také, když uhodily mrazy a hory a lesy zapadly v závìje snìhu, trávili chlapci zimu jako èeledínové u dobrých gazdù nebo také v jiném zakuklení. Ale jak se buèina poèala rozvíjet, hajdy do hor, zase po zboji. Po krvi však Janošík nedychtil. Sám nikoho nezabil a také zabít nedal. Jen na bohaté a mocné vystupovali. „Daj Bohu dušu a nám peniaze!“ Tak pohrozili a zbraní zablýskli. Nejvíce bral Janošík na mušku kruté pány, zemany. Jak nìkterého napadl, vystoupil proti nìmu a zahømìl: „Sem, pane, ty zdrané sedliacke mozole!“ Když dostali nebo vzali, rozdìlil Janošík koøist na hromádky a podìlil každého z kamarátstva; svùj podíl dával chudým a potøebným, nebo jej ukládal do skal, jeskyò i do starých stromù, takže mìl poklady penìz, sukna i rùzné zbranì. Množství kremnických dukátù dobrého rázu zakopal prý také do jam, aby tìch penìz nikdo neužil, ani páni, ani zbojníci. Na hoøe Vaporu se èasto zdržoval v jeskyni, tam mìl i poklad ukrytý, z Vaporu prý mìl na Nový hrad most z øemenù, a strmá, skalnatá Hradová nad Tisovcem ho èastìji hostila. Rád mìl zpìv i hudbu. Èasto zasedl veèer na kolibì mezi valachy a chutì poslouchal, když nìkdo z nich zaèal pískat na fujarku. Rád také mìl, když dìvèata na trávì zpívala; když nezpívala, vybídl je, aby mu zapìly. A pak je hojnì, tøeba zlatem odmìnil. Když byl se svými chlapci sám a ohník „zavatrili“ v bezpeèném místì, v lese, v temném žlebu nebo vysoko na Královì poli, tu pokaždé poruèili bystrému Ilèíkovi, aby

235

spustil a „gajdoval“. Ilèík vzal zvuèné dudy s tøemi huèky, a hrál a hrál, až se nocí po lesích, po horách rozléhalo, až rozveselil všecko kamarátstvo. Tu i Janošík, jenž pokuøoval z døevìné dýmky, vykládané rybí kostí a obité mìdí a mosazí, vyjasnil vážné, zachmuøené líce. Nìkdy však bylo za takových pozdních chvílí na Královì holi tišeji. To když nìkdo z kamarátstva pøivedl sem nìjakého cestujícího nebo potulného studenta, kterého v lese cestou zastavil a zajal. Každý z chlapcù to uèinil, ponìvadž vìdìl, že se tím Janošíkovi zachová. Student, mladší starší, každý bledl a chvìl se strachy, když na pusté Holi u kamenného stolu zahlédl v záøi ohnì ozbrojené horní chlapce a kolem nich vlèí, zlé psy, vrèící, hroznì štìkající. Ale psi musili ztichnout, Ilèík uložil dudy na kámen a z chlapcù nikdo ani nedutl. Jen Janošík mluvil na studenta. Neoboøil se na nìj, nezahøímal, ale spustil jako knìz po latinsku. Vyptával se ho, zkoušel ho; mìl radost z jeho úžasu a rozpakù, smál se, když student nevìdìl, ale chválil ho, když pìknì odpovídal. Byl-li student v uèení dospìlejší, poruèil mu, aby k chlapcùm promluvil, kázání jim uèinil. Chlapci pøiložili, klestí zapraskalo, dým se vyvalil vzhùru do tmy, plameny vysoko vyšlehly a ozáøily Holi i temena horských velikánù vùkol, tratících se do noci. Student, vystoupiv na skálu, chtìj nechtìj musil zaèít. Mluvil vážnì o køesanském životì, o dobrých skutcích, o vìèné odplatì. Kol ticho jako v kostele. A tu vysoko, mezi horami, pod hvìzdnatým nebem bylo posvátno, velebnì jako ve chrámu. Nìkdy si chlapci za takové pobožnosti až zaplakali v hlubokém pohnutí a sám vùdce sklonil zadumanì hlavu, když kazatel zaèal o smrti, konci všeho. Jakmile student domluvil a všichni øekli „amen“, tu ještì Janošík se ozval, domlouvaje druhùm, aby teï, když slovo boží slyšeli, tím více na to dbali, jaký úkol na se vzali: nikomu bez pøíèiny neubližovat a køivdy napravovat. Pak uctil studenta kazatele, pohostil ho, jak mohl; když ho pak ráno propouš-tìl, nasypal mu do klobouku dukátù nebo poruèil chlapcùm, aby mu namìøili na nový oblek. A chlapci pøinesli postav sukna a mìøili velkým, hrozným loktem: od buku do buku. A byly buky staré, mocného tìla, a daleko od sebe, takže kazatel svou výsluhu sotva odnesl. Na Královì holi meškal Janošík nejradìji. To bylo jeho nejmilejší místeèko, tu také se bil s tøemi župami, když na nìj páni poslali hajduchy a vojsko, aby ho lapili. Ale nedostali ho, ano s hanbou utekli. Zahnal je Janošík sám jediný, svou valaškou, jež sekala za sto. Èasem se také jinde zdržoval, v Proseèné dolinì a v Rimavské dolinì, kdež v zápase zabil generála vedoucího šest set vojákù. Jakmile generál padl, dali se všichni na útìk. Janošík chodíval také èasto v pøestrojení. Tu jako žebrák se od dìdiny k dìdinì potloukal, tam jako mnich pøišel do mìsta; nejednou také na koni, v panském obleku pøijel do zámku, dal se uctít, pak sebral, co chtìl, èasto i zpupného pána potrestal, a odjel

236

Student, vystoupiv na skálu, chtìj nechtìj musil zaèít.

237

zase s chlapci pøestrojenými za sluhy a haj-duchy. Byl hned tu, hned tam. Tøeba se v Liptovì ohlásil „tøírohým listem“, a již druhého dne vzešel, kde ho nezaseli, neèekali, tøeba na druhém kraji Slovenska. Když na nìkterém místì mìli na nìj nalíèeno, uklouzl jim jako úhoø nebo sedìl nedaleko ve vsi v krèmì a tu se s šuhaji veselil. Popil tu, pozpíval s nimi, pak náhle zmizel. Tu teprve se páni dovìdìli, kde byl, co dìlal, jak ho mìli skoro již v hrsti. – Tak chodil po horách kolik let, mstì se pánùm, pomáhaje chudým, utiskovaných chránì. Za jeho èasu již v nejednom kaštele, v nejednom zámku jednali s poddanými líp; ne z milosrdenství, ale proto, že se báli Janošíkovy msty. Až ho zrada zmohla. Jeho gajdošík udal pánùm, kde se skrývá a jak by ho mohli lapit. V tom byl tomu zrádci jakýsi gazda nápomocen za jidášský groš. Ten gazda se s Janošíkem dobøe znal. I pozval horního chlapce jednou v zimì do svého statku; a pro hostì si zrovna zajel. Janošík gazdovi dùvìøoval, vsedl s ním do vozu, netuše zrady. Když slézali, vzal gazda Janošíkovi lstivì mocnou valašku. A ve stavení èíhali již hajduši a vojáci. Jak Janošík vkroèil do jizby, sklouzl a upadl. Podsypali mu pod nohy hrachu. Jen klesl a již se na nìj sesypali, povalili ho a spoutali. Ale jen spoutali, již se vymrštil, pouta roztrhl, bil jimi pak kolem sebe do vojákù a hajduchù a smál se jim: „Ko¾ko drábov ide do jednej polkyly (pùlmìøice)!“ Již jim bylo zle a již se ke dveøím tlaèili. Vtom baba vrásèitá vzkøikla pronikavì z pøípecky:

238

„Rubejte mu v opasek!“ A hned jeden voják al, a šastnì tak, že naráz pøeal mocnou žilku v opasku vílou darovaném. Jak žilka pukla, ochabla síla a Janošík se již pøesile bez valašky neubránil. V Klenovci blíže Tisovce se stalo, u Blaha gazdy. Janošíka svázali, na vùz naložili a pryè do vìzení odvezli. Nejprve na Hrachovo, starý kaštel v Rimavské dolinì, pak na vranovský zámek u Sv. Mikuláše. Tu ležel v tuhém vìzení ke zdi pøikován, a neuvolnili mu, leda když ho vedli na muèení. Teskno, smutno bylo mu v té kruté vazbì, ale ne o život, ne o sebe, ale pro druhy a nejvíc pro ubohý lid. Na kamarátstvo trudnì vzpomínal, na volnost, jak s chlapci na Královì holi sedával, jak s nimi chodil zelenými lesy, po horách, dolinách, za ranních èervánkù, pøi hvìzdách, za dne i pøi mìsíèku. Ale jak si na lid pomyslil, zhluboka zavzdychal: „Oj, ¾ud biedny, kto a už zastane? Ty, všemohúci pane, zostaneš s ním, ty zbav ho!“ Tak se trudil, až ho pøed soud postavili v Liptovském Sv. Mikuláši; a tu ho na smrt odsoudili léta 1713 dne 13. mìsíce bøezna. Vojáky obstoupen, zástupy provázen bral se k šibenici. Naposled vidìl na hory, lesy, naposled boží slunce, on mladý, plný života. Ale neklesal na mysli; statnì si vykraèoval, hrdì hlavu nesl a ètyøikrát „obhajduchoval“ (obtanèil) šibenici, aby páni vidìli, že se smrti nebojí. – Tak skonal Janošík, „dobrý horní chlapec“.

III A mocná Janošíkova valaška? Tu páni, jak se jí zmocnili, ukryli, zavøeli za sedmery dveøe. Valaška však v tom vìzení nezùstala. Sama poèala rubat do dveøí, rubala, rubala, až se prosekala. Když první dveøe prosekala, dala se do druhých, pak do tøetích. A tak se ostatními prosekala. A jak do sedmých poèala rubat, Janošíka na smrt vedli. A když valaška sedmé dveøe prosekala, bylo již pozdì. Janošík byl na pravdì boží. Tu valaška zmizela do hor, do volných hor, a tam, kde Janošík tak rád meškával, „na Královì holi zaatá je v topoli“. – A kamarátstvo? Skonalo smutnì. Když nemìli Janošíka, pøesile neodolali. Jeden po druhém lapen, uvìznìn a skonali ve vìzení nebo tak jako jejich vùdce. Nejhùøe Surovec Jakub; toho na kolo vpletli a nic mu již nepomohla jeho puška samopalka s dvìma hlavnìmi o jednom kohoutku prostøed obou, kterou si sám urobil a jejímž hromovým dvojvýstøelem dìsíval své protivníky a pocestné. Horní chlapci zhynuli, jejich jména však zachoval si lid v pamìti. A nejvíce a vdìènì jejich vùdce, Janošíkovo. I také místa, kde chodíval, meškával, jeho stezky, jeskynì. Ale

239

nejvíce o jeho pokladech vypravují, jež sypal shora, z koruny dolù do kmenù starých stromù jako Hrajnoha do dubu pod Bílou horou, nebo do srázných zápol. Leckdes v slovenských dìdinách visí v chatách obrázky „dobrých chlapcù“ na skle malovaných, v zelených košilích, v širokých opascích a bílých nohavicích, s valaškou v ruce, s puškou na plecích. A když za zimních, dlouhých veèerù starý gazda zabloudí do minulých èasù, jistì zaène o horních chlapcích a ukáže po obrázku na stìnì, na gajdoše, na Surovce toèícího valaškou nad hlavou, na Hrajnohu, jenž bouèky a jedle pøeskakuje, na všechny ostatní, nejvíc na Janošíka. A staroch povídá o jeho síle, co zkusil, jak svùj lid mstil, co za to mìl, jak ho páni utratili. Ticho po jizbì, ledaže se tu tam povzdech zatøese. Líto všem dobrého chlapce. A sivý gazda mávne rukou a dokládá: „Sto bohov prabohov! To mal za to, že sa svojich Slovákov ujímal. Ale je staré proroctvo, deti, verte, že Janošík príde zas Slovaèi na pomoc. A pak bude lepšie. Aby len už prišiel!“

240

ZE

STAROBYLÝCH PROROCTVÍ

241

242

K DY ž OKO VAŠE SLZOU SE ZALEJE , KDY ž NA VÁS TÌ ž KÝ PADNE ÈAS , TEHDA PØINÁŠÍM VÌTVICI NADÌJE , TU SE MÙJ V̊TÍ OZVE HLAS .
Erben

Minulá sláva záøí z nich; i veliké žaly pøedešlých bouøí a pohrom slyšet z nich temným ohlasem. Tìžkých dob èerné stíny padaly do vìkù a zùstaly dlouho, a mnohý je cítit až po dnešní den. Zle bývalo v zemích èeské koruny, až teskno, až úzko, a nejvíce, když v porobu podroben lid. Nevolný byl, a ukrutné platy, robota ho soužily, sílu mu sály, až ponížen a ponižován ohýbal šíji a pokorou hledal si paprsek pøíznì a úlevy. V ten èas èlovìèenství, pokut a ran moøily vojny a hlad poddaný lid, pøirozený mu jazyk byl potupou zhanìn a k umdlení, k shlazení jako již urèen. Zle bývalo, až úzko, až k zoufání, takže mysl útrapou sklíèená jen od Boha, zázrakem, èekala pomoc. Koøen té nadìje živily stará kronika a zvìst o lepších èasech, a na tajemném stromu dávných proroctví puèely letorosti nové. Puèely za letních nocí, kdy v temnu starých lip si veský lid posteskl nad svým soužením, puèely za zimních veèerù, v teskném soumraku nebo pøi svitu chudého krbu, kdy dìd vzpomínal minulých dob. Puèely za èerné hodinky nebo v posvátném klidu

Zavírá se kniha starých povìstí.

243

nedìlních odpolední, kdy starý písmák vykládal sousedùm, jak bývalo, a hlásil, jaká znamení ještì budou, co hrùz ještì stihne zemi a lid, než nastane nový a lepší èas. Kdo slyšel, v duši se chvìl. Ale v tom zkormoucení vzkvétal už útìchy kvìt èarovné vùnì a moci, a ze mhel tìch tajemných vìšteb vál vìtøík ochladu a nedal uhasnout žáru k rodné zemi, jejž dusila svízelù tíha. Hlas prorocký od stadického pluhu i vìštby, jež zjevila Libuše knìžna vìštím duchem nadšená, øeè, jež vyšla z úst Sibyliných, i to, co slepý mládenec v budoucnu zøel, i nadìje v svatého dìdice èeské zemì, vše tìšilo ubohé, tìšilo, konejšilo a dávalo sil. Slyšte ta proroctví i ta, kterហjen v nìkterých konèinách vytryskla jako živý pramen ze zprahlých skal. Pokolení za pokolením chodila sem, aby rosou vìští útìchy obèerstvila mysl vadnoucí, prahnoucí v úpalu tìžkých tìch dob. – Slyšte ty staré vìštby!

244

Sibylina proroctví
I

Sibyla, královna ze Sáby, panna mysli dùvtipné a osvícené, uslyševši mnoho mluvit,

jak je král Šalamoun nadiv moudrý, zatoužila v srdci po nìm a chtìla ho vidìt a slyšet. Protož ustanovila se na tom, že se vydá za ním do Jeruzaléma. Vypravivši hojný a bohatì vystrojený zástup panen a zbrojných, kteøí by ji provázeli, poruèila, aby naložili na velbloudy mnoho vzácných darù, a vydala se na cestu. Království pak a mìsto její Sába bylo dvì stì ètyøicet a jedna míle vzdáleno od Jeruzaléma, k polední stranì v Africe. I putovala z toho mìsta a øíše své mouøenínskou zemí, Egyptem a konèinami Rudého moøe, arabskou pouští, až se dostala do království Šalamounova. Když pak k Jeruzalému samému pøibyla, sestoupila mladá královna ze svého vozu a šla bosýma nohama, dávajíc tak najevo, že tato místa má za svatá. Šla tedy bosa až k potoku Cedronu, pøes nìjž leželo døevo. Královna ze Sáby však nepøešla pøes nì, jakož jiní chodili, nýbrž pokleknuvši políbila je a jiným pak místem potok pøebøedla. Když poté stanula pod horou Kalvárií, padla na zem jako žalem zmožená a ležela tak se sepjatýma rukama po tøi hodiny. Povstavši pak, hledìla na horu Kalvárii a zaplakavši zvolala: „Pozdravena buïte, ó místa posvátná! Svatá jste a svatá budete až na vìky vìkùv, až do skonání svìta!“ Šalamoun, zvìdìv o královnì ze Sáby, vyšel jí s komonstvem ve vší slávì své naproti a pøijal ji s milým vítáním a velikou ctí, øka: „Vítej, milá hosti!“

245

Sibyla šla s ním ke dvoru a tu otevøela své poklady a darovala je králi: zlata veliké množství, drahé kamení a krásné nádoby umìleckého díla, též vzácné koøení a souèky ze stromù, jež balzám potily. I zùstala královna v Jeruzalémì devìt mìsícù a král, vykázav jí nádherné sínì a vzdušné a vonné komory v paláci, jenž byl v utìšené zahradì, hostil ji, jak se na vzácnou královnu patøilo. Za èastých rozmluv seznal král, že je panenská královna moudrého ducha, a když také o budoucích vìcech èasto mluvila, požádal jí, aby mu o nich nìco zjevila. A tu, jak sedìli v zahradì plné krásy a utìšení ve stínu starých cedrù, oliv a cypøišù, pohlédla Sibyla do temné budoucnosti a jala se o ní mluvit. Nejprve králi o jeho øíši povìdìla, že po jeho smrti bude království na dvé rozdìleno, že lid i králové opustí Hospodina, zaèež pak pøijde cizí a všechen lid i krále odvede do zajetí, až do babylónské zemì. Sláva jeruzalémská pomine a chrám, jejž on, Šalamoun, vystavìl, že bude zboøen jako všechno mìsto. Po mnoha však letech, kdy lid izraelský bude se zkroušenì kát a k svému Bohu jedinému volat, nastane lepší èas: lid se vrátí do vlasti, obnoví Jeruzalém i jeho chrám. „Ale vlastních králù již mít nebude, nýbrž cizí, pohanské, a posléze z národa øímského. Tehda, vìz, králi, narodí se Mesiáš, jenž bude konat veliké divy a zázraky. Od svých však poznán nebude, nýbrž uplván a na smrt odsouzen. I zemøe na døevu køíže a sám si ho ponese na Kalvárii, žalostnou horu. Ten køíž bude z Adamova stromu, jenž v ráji stával a z nìhož døevo leží nyní pøes potok Cedron. I budou Mesiášem a jeho smrtí mnohá místa svatá, jakož Kalvárie hora, na níž Spasitel odevzdá Hospodinu ducha svého. Po umuèení Mesiášovì pøijde na Jeruzalém pomsta Pánì a drahocenné nádobí, jež jsi do chrámu dal, za koøist bude odneseno do Øíma. Ale nad pohanským Øímem zvítìzí Kristus, a uèení jeho rozšíøí se po veškeré zemi a bude až do skonání svìta.“ Sibyla umlkla a toho dne již více nepovìdìla. Král pak, když odešla, pøemítal na mysli o všech tìch vìcech, až pak dav zavolat písaøe svého, povìdìl mu vše, co Sibyla zjevila, a písaø vše sepsal. Král pak schoval, co napsáno, k jiným knihám svým.

II Když pak druhého dne král Šalamoun sedìl opìt se Sibylou v zahradì, žádal jí, aby mu povìdìla, jak bude s jinými zemìmi, než nastane soudný den. I povìdìla Sibyla, jak køesané se rozmnoží, že budou mít císaøe a krále, židé pak že budou ztenèeni a jejich vláda že bude jim odòata. Køesané však èasem se poruší a oddají se neøestem.

246

„Nebude mezi nimi víry a dùvìrnosti, ústa budou jinak mluvit a srdce jinak smýšlet. Právo bude prodáno, chudý èlovìk utlaèen, sužován, opuštìn. I sešle Bùh mnoho znamení na pøíklad lidem, aby se polepšili. Když pak neposlechnou, setøe jich Bùh Hospodin tøetí díl pro jejich bezbožnost.“ A Sibyla vykládala, jaká to znamení budou, a když dokonèila svou øeè, odešla do svých komnat. Šalamoun pak dal opìt vše, co slyšel, napsat a schovat. Tøetího dne pøišla Sibyla do té utìšené zahrady zas a tu potkala krále Šalamouna pod tamaøišky, cypøiši a olivami. Bylo ráno, slunce z hory vycházelo. Král zaèal opìt o budoucích vìcech, a tu Sibyla sama dala, aby povolal svého písaøe, jenž by napsal vše, co promluví, a to písmo aby pak bylo uschováno na vìèné èasy. Jak zaèala o budoucnu, promìnila se tváø mladé královny, jež byla bíle obleèena, promìnily se její oèi, záøíce vìšteckým ohnìm. Stojíc na stupních pod stromy, nadšená duchem mluvila: „Králi! Hospodin tebe moudrostí obdaøil, že pøed tebou žádný nebyl a po tobì nebude

ti roven, aè bude mnoho císaøù a králù. A ti nové øíše mít budou. Jedna z tìch øíší neb království bude slovutná a výborná, úrodná chlebem. To jest èeská zemì a bude v ní také hojnost chmele a vína. Národ té zemì vystaví mnoho mìst, jedno pak nadmíru veliké tak, že v nìm bude více nežli tisíce domù. Bude slavno a bude hlavou té zemì, nebo v nìm králové pøebývat budou. Než od

247

nìho také se rozmùže ohavnost a mnohé høíchy. Tak dlouho pak budou páchat nepravosti, až jim Bùh odejme krále a jiného, rodu cizího, jim ustanoví. Ten je bude pronásledovat tak, že by si po èase toužebnì pøáli, kdyby mìli zase krále svého jazyka. Do té èeské zemì vloudí se houfy cizích, kteøí mnoho zlého s sebou pøinesou. A král po králi bude robotami soužit lid, takže budou vrchnosti své robotovat ètyøi dny téhodne, pro sebe pak jen dva dni pracovat. Jeden z tìch králù zaène neslýchané novoty, což se zprvu bude obecnému lidu líbit; ale pod pláštìm nových naøízení budou stará práva rušena. Pro ty novoty bude selský lid krále chválit, stavùm však se líbit nebudou. I to za nìho bude také prohlášeno, že smí každý svou víru volnì vyznávat, nebo on nebude milovník duchovenstva a mnoho duchovních statkù a kostelù bude za jeho panování zrušeno. Král ten dá všechnu pùdu pøemìøit a lidu bude uleveno v robotách. Krále však záhy stihne smrt, umøe na svém loži, a ne v boji. Smrt ta bude lidu divná a mrtvý za živého jmín bude. Po nìm pøijde král, který od pøedešlých novot mnoho upustí. Po krátkém jeho panování nastoupí král mladý, za jehož panování strhnou se veliké vojny. I bude selský lid nucen, aby zadarmo obilí dovážel a skoro všecku svou sklizeò odvádìl. Též budou mnoho na vojnu brát, takže v zemi bude pateré vojsko, každé s jiným jménem, a lid bude je živit i šatem opatøovat. V ten èas také nastanou èeské zemi neúrody a Bùh sešle na ni mnoho ohòù, bouølivých vìtrù, krupobití, pøílišné snìhy a vody veliké. Rok od roku bude hùø a hùøe, takže se zasteskne jak starému, tak mladému na svìtì živu být, a nejvíce obecnému lidu, zvláštì když pøijdou na nì tak veliké vojny, že mnohému hospodáøi vezmou do boje i posledního syna. Ale pro to vše se národ pøece nepolepší. Setrvᝠve svých nectnostech a zpozdilostech a bude veliká promìna v šatstvu a mravech. Tu se Hospodin hnìvem popudí a ztrestá jej tak, že všecka mìsta zkažena budou. Jen Tábor, Ústí, Sobìslav a Mìlník ujdou té zkáze, jestliže pøi pravdì a zákonu budou stát. Kutná Hora se propadne, Plzeò, Žatec, Hradec Králové, Kouøim a Èáslav a jiná mìsta královská budou od nepøátel zkažena. Prahu pak Pán nad jiná mìsta potrestá. Ohnìm a hroznou povodní zkázu vezme a nepøítel zhoubu dokoná. Její rozvaliny zarostou borovím a hložím, kuny a lišky budou tu pelešit. Slavné kdys mìsto zpustne tak, že po èase pojede tudy forman, na Kamenném mostì zastaví, bièem do mrtvého ticha zapráská a svému synku øekne: ‚Tuto bývalo veliké mìsto Praha a tamto stávala Staro-mìstská radnice.‘ Prve však nežli do tìchto koncù dojde a smutný ten èas nastane, ukážou se jis-totnì rùzná znamení, jako: lidem budou dnové ukráceni, slunce nebude svítit, jako svítívalo, a zima zimu bude stíhat, takže lidé v kožiších budou obilí sekat. Pak vojny nastanou a z nich vzrostou takové danì neslýchané, že lid nebude s to, aby je zaplatil. Za to bude týrán, aresty a karabáèi dohánìn, až takto se ozve: ‚Páni, dávali

248

Pojede forman, na Kamenném mostì zastaví... jsme vám, dokud jsme mìli. Nyní nemáme, všecko jste nám vzali a nenechali jste nám ani tolik, abychom se s dìtmi svými najedli dosyta.‘ Øeèi ty však nic nezmohou a páni budou pøece danì bez milosrdenství vymáhat. Tu lid obecný, vìrnì pøi sobì stoje, øekne: ‚Páni, dávejte sami za nás, nebo jste již mnoho shromáždili z našich mozolù. My již platit nemùžeme, protože nic nemáme.‘ Tu stavové uvrhnou mnohé z mužù do vìzení; ale obecný lid povstane a strhne se krvavý boj, v nìmž lid bude volat: ‚Líp umøít v bitvì, alespoò neuhlídáme svých dìtí hladem umírat.‘ Takové tresty dopustí Hospodin na pány, protože sužovali své poddané velkými danìmi a robotami. Když ta zemì takto bude znepokojena a její obyvatelstvo v rùznicích a bojích, bude obklíèena ze ètyø stran svìta mocnými nepøáteli, kteøíž pak najednou vtrhnou do zemì. I zaène se bitva ze všech ètyø stran ode všeho vojska. Od hlavního mìsta pùjde ten krvavinec až k hoøe Blaníku, kdež se vojska položí mezi Blaníkem a Naèeradcem u vsi Bejkovic. A tu se boj zaène. Ale již pøedtím zhubí nepøítel, táhna k Blaníku, tolik bezbožných, takže jen málo lidí zùstane naživu, že by se snadno pod vozovou plachtou mohli schovat. Kde ta veliká bitva bude, svítí se rybník. Pøed tím však èasem vynesou z nìho èápi a jiní ptáci všechno trní a rákosí a na kolik let pøed blanickou vojnou bude prázdný a vyschlý. Za té bitvy krví se naplní, takže se až pøes hráz bude pøelévat. I bude køik veliký, a øehtání koòstva, hlas bubnù a taková støelba hrubá i drobná, že hrozný ten hluk na dvacet ètyøi míle slyšán bude. Boj sám potrvá celých dvanácte dní. Tøináctého pak

Shromáždìným vìrným bude knìz sloužit mši svatou.

250

pošle Bùh svým vìrným pomoc: z Blaníka hory vytrhne vojsko, kteréž tu Bùh chová. Jak to vojsko se zjeví, padne strach na nepøátele a dají se na útìk. Boží vojsko vykoná veliké divy a požene nepøátele, kteøí na útìku Prahu poboøí tak, že nezbude po ní památky. Sami však budou ze zemì vyhnáni a budou utíkat až k Rejnu Kolínu; tam také zmizí blanické vojsko – Bùh sám ví kam, nebo do Blaníka se více nevrátí a nikdo ho již nespatøí. Po blanické bitvì vyschne zase ten rybník, šestnáctého pak dne poènou se vìrní, kdo naživu zùstali, shledávat. I budou se velmi radovat, objímat se a divit, že je Pán Bùh tak zachoval. Všichni pak pùjdou k tomu rybníku, kde spatøí hrùzu pobitého lidstva i koòstva, jež ptáci nebeští roznesou, nebo nebude tolik lidí, kteøí by mrtvoly a mrchy zakopali. Shromáždìným pak vìrným bude knìz sloužit mši svatou na paøezu prostøed rybníka; i budou Hospodina velebit. Pak se navrátí každý do svého obydlí a tu bude mezi nimi svorenství, pravá láska a všichni budou jako jednoho srdce, páni i lid obecný. A bude padesát let dob-rých a úrodných a bude v Èeském království velmi lacino: korec žita 7 grošù, korec pšenice 12 grošù, stará èeská pinta piva za 2 krejcary a libra jeleního masa za 2 krejcary. Ve všem bude hojnost a všude pokoj a boží požehnání – “ Sibyla královna umlkla. Šalamoun, dychtì o všem mít prorocké zprávy, žádal jí, aby mu ještì zjevila, kdy nastane soudný den. Jemuž odpovìdìla Sibyla: „Králi, toho povìdomost nemám, nebo toho neoznámil Bùh ani svým andìlùm. Ale øeknu ti, králi: Mᚠslužebníky, dobré a zlé. Dáváš-li zlému tolik jako dobrému?“ „Dobrý mìj se dobøe, zlý budiž potrestán,“ odvìtil král. A tu Sibyla: „Dobøe odpovìdìls, králi. Tedy budou-li lidé dobøe èinit, Hospodin pøidá. Budou-li ho však hnìvat, ukrátí let a dní, kteréž ustanovil od stvoøení svìta. Jen tolik mi povìdomo o soudném dnu i to, že mnohá znamení a divy mnohé na slunci i na mìsíci, na nebi i na zemi se dít budou, prve nežli pøijde Bùh Hospodin.“ Odmlèela se, pak dodala: „Toto mé proroctví, ó králi Šalamoune! Ulož je a zachovej. Až vìkové minou, stvrdí se slova má a pozdní pokolení se pøesvìdèí, že Sibyla zjevila ti proroctví pravá.“ A král Šalamoun, moudrý a zkušený, pokoøil se mladé královnì stojící pøed ním výše na stupni, pod tamaøišky, cypøiši a olivami utìšené zahrady, již províval lahodný vìtøík a lahodná vùnì a nad níž záøilo ranní nebe.

Proroctví slepého mládence

Když císaø Karel IV., èeský král, vraceje se léta Pánì 1362 z Nìmecka pøes Norimberk
do své vlasti, pøišel na pomezí v šumavských lesích, uslyšel, že ve vesnici Koutu nedaleko Domažlic žije mládenec od narození slepý, zbožný a ducha prorockého, po všem okolí ode všech velice vážený. I zajel si Karel IV. do té vsi, a když pøijel k chaloupce slepého mládence, sestoupil z konì a vešel do jizby, kdež zastal slepého mládence, an sedí za stolem. „Pozdraven buï, ctný mládenèe!“ oslovil ho panovník. Mládenec mu podìkoval a øekl: „Zdráv buï, císaøi, muži svatý a králi náš!“ „Proè mne nazývᚠsvatým, mne, èlovìka høíšného?“ dìl císaø. „A kterak víš, že jsem císaø? Jsi nevidomý a nemohls mít žádné povìdomosti o tom, že tì na-vštívím.“ „Vpravdì jsi muž boží,“ odvìtil slepý, „nebo to dokazuješ svými skutky. Také to dosvìdèí chudý lid, jehož se ujímáš, svìdèí o tom velebné chrámy, jež jsi vystavìl

252

a stavíš. A všecku zemi zvelebuješ jako dobrotivý otec svého èeského národa. Ty o nìj, též o jeho jazyk peèuješ, kdežto prve nežli mine tøi sta let, bude èeský jazyk ponížen a potupen.“ Tak øekl a pozval císaøe, aby se k nìmu za stùl posadil. Karel IV. tak uèinil a rozmlouval se slepým mládencem o rùzných vìcech, až pak øekl: „Milý mládenèe, soudím, že proto Bùh zbavil tvé oèi svìtla, abys vidìl do tmavé budoucnosti. Proèež povìz, cos døíve napovìdìl: jak bude s mou milou vlastí, jak dlouho ještì potrvá toto mé království v slávì?“ Mládenec ani slova nepromluvil, ale vzav køídu, napsal tyto litery na stùl, jednu od druhé podále, a to: K. V. Z. A. L. J. V. L. F. M. R. A když napsal, øekl: „Co liter, tolik králù. To jsou jména tvých následovníkù. Po tvé smrti, za panování tvého syna, poène se domácí vojna a bude velké krveprolití. Ale vojenská sláva i koøist všechna v zemi zùstanou a zemì èeská zkázy nevezme, nýbrž obhájí se slavnì proti mnohým nepøátelùm. Ale pak bìhem èasù upadnou Èechové v nekázeò a v nesvornost a nastane veliká zkáza mravù. Cizozemci, Nìmci, Vlaši a Francouzové, budou jim milejší a Èeši budou chodit v krojích divnì a pyšnì vymyšlených. Konšelé budou brát úplatky, spravedlnost pohyne, nebo soudcové jenom dle stavu, bohatství a vážnosti budou soudit. Hlas chudého zanikne neslyšán a všechen øád pøestane. I rozhnìvá se Bùh. Lidé budou sice polí pøidìlávat, ale chleba pøece nebude pøibývat, nebo nebude božího požehnání èeské zemi. Tenkráte nastanou danì, platy i roboty neslýchané, válka válku bude stíhat a muži ženám, otcové dìtem budou násilnì bráni na vojnu. Tehda budou svìtské i duchovní vrchnosti èeského jazyka nenávidìt, Nìmci opanují Prahu a pøemnozí Èechové se tak velice zapomenou a prohøeší, že budou svùj mateøský jazyk zapírat a za nìj se stydìt. Tehda na jednom vrchu v kouøimském kraji stromoví od vrchu schnout bude a veliký hlad nastane. Pak se vzbouøí na Èechy tolik nepøátel, že jako liják, jako hejna kobylek na nì se posypou. Jen mezi Úpou a Orlicí neublíží se ani slepici. Kdo ty všechny hrùzy pøeèká, užije pak blažených èasù.“ Mládenec se odmlèel a Karel IV. promluvil: „Milý mládenèe! Smutné je, cos zjevil. Ale ještì mi vylož, co chceš tìmito literami øíci?“ „Slavný králi! Tyto litery znamenají: K. To jsi ty sám. V. Václav, tvùj syn.

Z. A. L. J. V. L. F. M. R.

Zikmund, druhý tvùj syn. Albrecht, Rakušan, jeho ze. Ladislav, Albrechtùv syn. Jiøí král, Èech. Vladislav, Polák. Ludvík, Uher. Ferdinand, Španìl. Maxmilián, Èech. Rudolf, Maxmiliánùv syn.“

„A potom?“ ptal se Karel IV., když slepý mládenec pøestal. „Bouøe a knížectví vrtkavé! Nejhùøe však bude, až rod královský po meèi vyhasne a nastoupí královna. Proti ní se spikne množství nepøátel a tu se již bude Èeské království k pádu schylovat. Panstvo bude zlé, nastane pøehrozné sužování obecného lidu, jakého nebylo od poèátku svìta. A tenkráte ztrestá Bùh èeskou zemi.“ Karel IV. se zarmoutil a povzdechl. „Ó kéž by bylo možná,“ pravil, „všecko to neštìstí odvrátit! Všechno, i život bych pro své království obìtoval. Nedejž, Bože, abych já, èlovìk høíšný, byl snad pøíèina všeho toho zlého!“ „Pravil jsem,“ dìl mládenec, „že jsi muž boží. Kaješ se a postíš na svém hradì Karlštejnì a modlíš se za svùj národ. Svatý budeš, a zlaté lože tvé, na nìmž tam odpoèíváš, bude posvìceno, nebo kdo nehodný, žádného, ani syna tvého nesnese.“ A tu vzav opìt køídu, napsal slepý mládenec ještì tyto litery: P. P. V. F. a øekl: „P. Pùlnoèní národ na Èechy se pøižene a zemi hroznì poplení a zdrancuje. P. To znaèí národ dolejší, polední, Turky a jiné nevìøící, s nimiž øímský císaø bude mít mnohé a kruté války. V tìch válkách mu Èechové budou pomáhat, mnoho krve v nich vycedí a mnoho penìz na nì vydají. V. Znamená národ od východu, národ pøemocný, jemuž bude se svými sousedy bojovat, ale Èeskému království žádné škody neuèiní. F. Tato poslední litera oznaèuje pøehrozný poèet zbrojného lidu, jenž se do Èech jako povodeò pøivalí, Francouzù, Nìmcù a jiných na západì. Tenkráte nastane ten nejvìtší a poslední boj. Tu se lidé ve své úzkosti k Bohu obrátí a úpìnlivì o pomoc volat budou. I smiluje se Hospodin nad Èeským královstvím a pošle mu pomoc. Z hory Blaníka vyrazí rytíøské vojsko proti všem nepøátelùm èeské zemì a svatý Václav na bílém koni povede blanické rytíøe do pøehrozné bitvy, jež bude trvat za kolik dní. V té bitvì budou

254

Cizozemce a nepøátele vypudí svatý Prokop svou berlou. cizozemci a nepøátelé potøeni a zhubeni; kteøí zùstanou, ti budou ze zemì vyhnáni. Nejeden se ještì ve skrýši schová, ale všechny ty vypudí svatý Prokop svou berlou; Èeské království bude prosto všech nepøátel, bude osvobozeno a zùstane svobodno. Pak nastane svatý a stálý pokoj; všichni Èechové budou sjednoceni, vzkvete mezi nimi snášenlivost a jazyk jejich, jenž byl zemdlen a ponížen, bude povznesen, a již nikdo ho nebude zapírat. Budou všichni hrdi na pùvod svùj, na pøedky, i že se tak obhájili, a nebude jim teskno a obtížno v práci a obìti pro vlast, nebo míò mluvit, ale více jednat budou, to z lásky upøímné, pro kterou ty, ó nᚠkráli, vlast zvelebuješ!“ Karel IV. si oddechl a øekl: „Dejž to milý Bùh, aby alespoò tenkráte byla zemì èeská šastná.“ A vstav, vzal slepého mládence za ruku a øekl jemu: „Pojï se mnou do Prahy, na mùj hrad. Tam budeš dobøe opatøen.“ Mládence tomu docela pøivolil a jel s králem Karlem do Prahy, kdež pøi jeho dvoøe zùstal až do smrti.

255

Proroctví Havlasa Pavlaty

Když Havlas Pavlata, soused v mìsteèku Vysokém pod horami krkonošskými, mìl

umøít, bylo vìku jeho sto patnácte let. Kol jeho smrtelného lože stanuli jeho synové a dcery, vnukové a pravnukové. A tu staøec, se všemi se žehnaje, pravil: „Synové, dcery mé a dìti všechny a pøátelé, již s vámi se navìky louèím, již se na vìènost ubírám. Dost jsem si na tom svìtì pobyl, sto patnácte let mi Pán Bùh dopøál. A byla za ten vìk mnohá léta dobrá, ourodná, za našeho èeského krále Vladislava, a zachovali jsme hojnì grošù a zmrzlíkù, i tolarù i krejcarù s korunami. I vy, synové, ještì nìjaký tolar zachováte. Než potom bude veliký mor a drahota neslýchaná. Nežli mine padesát let, pøijde nová morová rána, a tak zlá, že i po horách lidé vymrou a vlci budou chodit do vsi a do oken po chalupách se dívat a výt, jako by již nebylo ani živé duše. Než poté bude mor hlavní; nastane pomalu hned v zimì o masopustì a vydrží zase až do Vánoc a tolik lidí porazí, že bude obilí na poli stát do sv. Václava, nìkde i do sv. Martina, nebo nebude, kdo by je sklidil. A potom už brzo nastane soudný den. Pøitom se také strhne veliká vojna v Èechách, mnohem vìtší a hroznìjší, než-li kdy za Žižky byla. Èechové sami budou se nesnadit a vezmou si za krále Ferdinanda. Divní

257

národové, Vlaši, Nydrlandi, Francouzové krom Nìmcù budou se do Èech trousit a vynesou Èechùm všechny dobré peníze a do našich hor budou chodit pro drahé kamení. Pøed tou zkázou bude veliká neupøímnost v Èeském království a všeliké nepravosti. Páni budou poddaný lid nelítostnì soužit a nebude u nich ani u jejich správcù žádné spravedlnosti. Samému Bohu budou se rouhat a øíkat, že je vìtší hrst moci nežli pytel spravedlnosti. Proto se všichni sedláci pozdvihnou proti svým vrchnostem, pány ze zámkù seženou a zbijí. Ještì pøed touto zkázou uhodí hrozné zimy, snìhu napadnou náramné spousty a velicí vìtrové bouøit budou. I pøitrhnou krutìjší mrazy, nežli tehdហpanovaly, když jsem já Havlas Pavlata pálil milíø v Rokytnici. Tenkráte medvìd nemohl v lese obstát pro hroznou zimu a pøišel se ohøívat k mému milíøi. Noc byla a tøeskutý mráz; i zhøíval se medvìd z jedné strany a já stál z druhé strany a házel jsem mu chléb. Co jsem mìl chleba, všecko jsem jemu nalámal a naházel. I pøišel sem medvìd druhé noci zas a já ho zase krmil chlebem. A on se sytil a krotl. Když byla tøetí noc, pøišel medvìd zas a tu jsem si již na nìj uchystal bøezovou houžev. Dával jsem mu zase chléb a hladil jsem ho, a potom jsem tu houžev protáhl mu skrze chøípí a vedl jsem ho až do Vysokého k nám. Pak jsem ho do Prahy vedl a Brož vrchlabský byl se mnou. Tenkrát byly perné mrazy, ale ještì hroznìjší nastanou, nežli byly tenkráte za mých mladých let. – Co mám ještì více vám povìdìt? Smutné je, co jsem øekl, ale lidé se toho doèekají a poznají, že jsem mluvil pravdu. Tìmi pokutami a tou zkázou budou Èechové sami vinni, neb divná promìna v nich nastane a nebudou dbát ani dobrého øádu, ani pamatovat na Pána Boha a na poslední soud hrozný. Moji milí synové! Vy se doèkáte ještì nìkolika lehèích let; ta budou ještì za tohoto našeho krále Vladislava. Potom bude Ferdinand. Po Ferdinandovi hned zaènou se ta tìžká léta, i za nìho již. Za krále Matyáše a za krále Fridricha bude nejhùø a lidé si budou toužebnì pøát, aby radìji na svìtì nebyli. Ty vojny potrvají dotud, dokud nebude krále, jehož jméno bude Anbestas. Tu pak nastanou lepší èasy a budou tomu králi øíkat dvoje jméno: bude dobrý a pobožný král.“ – To o budoucím protivenství, roztržkách a králích povìdìl Havlas Pavlata.

258

Rùzná proroctví

Ohromný balvan skalní trèel pod rozvalinou potštýnského hradu z šumného proudu

Divoké Orlice. Prostøed øeky ènìl, ve stálém útoku pìnivých vln. Lid v okolí mìøil jím v èas jarních pøívalù nebo na podzim, jak stoupala voda. Nìkdy se kámem zardìl; to z dùlku na jeho povrchu pøelila se rudá voda a stékala, øinula jako potùèky krve po jeho bocích. A tu se lid lekal, nebo ta zardìlá vláha vìštila zlé doby, vojnu, hlad nebo mor. Vìky už stál ten balvan v šumu a hluku orlických vln; než i jemu mìl kdysi nastat den. „Pøijde straka, kámen rozklube, a tu nastane v Èechách bída. Pøitrhne nepøítel do zemì a s ním útisky lidí a zlé nemoci.“ Tak znìla stará vìštba. Roku 1866 podnikali na potštýnském panství nìjakou stavbu. Ponìvadž byla potøeba hrubého kamene, dal správce statku balvan v øece pod starým hradem prachem roztrhat. Staøí lidé litovali omšeného balvanu a nevìštili nic dobrého. A hle, nedlouho poté vtrhli Prusové do zemì. Staré proroctví oživlo v pamìti lidu, a každý teï vidìl, že co pøedpovìdìno, se splnilo. Straka rozklubala kámen. Správce se Straka jmenoval; byla vojna a zlá nemoc pak také pøikvaèila. Za dávných, dávných èasù stával nad Orlicí øekou, tam, kde nyní mìsto Kostelec, nádherný kostel. V tom kostele na vìži visel zlatý zvon. Ale kostel, vìž i zvon propadly se do zemì, když lid pøíliš høešil. Než kostel se opìt zaskví nad údolím na svém místì a zlatý zvon se opìt rozhlaholí, ohlásí nový, zlatý vìk. Nežli však èas ten nastane, oseje vítr za øekou stráò, borové mlází tam vyrazí a vzroste v temný les. Až krajní borovice toho lesa uschne a koøeny její zetlí, pøijde èerná svinì, vyryje její koøeny a vyryje pod nimi ten zlatý zvon, jenž z místa svého, kde se propadl, bude putovat dlouhou podzemní poutí až do koøenù toho starého stromu. Oškobrh, tajemný vrch, háji se zelená, skalami bìlá nad širou rovinou. Ve stínu jeho dubù a javorù, vazù, rokyt a jilmù, tøeslavých osik, jasanù i hladkých bøíz, v místech, kde lískoví, klenice, lýkodra s babykou bujely v husté smìsi, daøil se èarovný kvìt, nejedna vzácná bylina mocné, hojivé síly. Na jeho témì kdys Libuše stoupala døevìnou chodbou, kterouž jí k vrchu sroubili

259

z Libice hradu. A nitro té hory chová tajemství: posvátné vojsko tu døímá. Spí a probudí se a vytrhne z temného klínu kopce, až uhodí na Èechy nejvìtší tíseò. Tehda se rozlehne pod vrchem širou rovinou hluk zuøivé bitvy. Od severu, z pruské zemì, nepøátelé pøitrhnou, zle budou všecko království sužovat, až pak mezi Cidlinou a Mrlinou skoro všichni zahynou. Tu bude poslední boj bojován a pruský král na hlavu poražen, dá se na útìk. Až bude pruský král se zbytkem svého vojska ze zemì utíkat, odpoèine si ve stínu staré borovice v širém poli za Náchodem u Hronova poblíže hranic. Odpoèine si tu on i všecko jeho vojsko, nebo nebude již mít více mužù, než co by se jich kolem bubnu sesedlo. Tu si tedy na mezi pod rudokmennou borovicí naposled na èeské pùdì odpoèinou, pak zajdou pøes hranice, a Èeské království bude mít od nich pokoj navìky.

Vysoko na Boru sedí kamenná panna...

Budou bouøe, budou boje, až krev kolébkami poteèe; ale nakonec bude Èeské království uvedeno v mír a kord i meè budou odpoèívat s pokojem. To se vyplní, až

260

rùžové keøe od pokrajù Rùžového palouèku se rozrostou po celém palouèku. Tehda se tu sejde sedm králù a ti smluví na palouèku mezi rùžemi svatý, vìèný mír a bude dobøe v naší zemi. Všechno jen do èasu, i svìt. I jeho divy pøestanou. To bude, až kamenný køíž na chlumku u Solnice, jenž co rok do zemì o znání zapadá, všechen se v hlubinách propadne. Vysoko na Boru v divokých skalách sedí kamenná panna, majíc na klínì rozešitou košili. Každého roku o Velký pátek, když v kostele pìjí pašije, udìlá kamenná panna na té košili steh. Co rok jediný steh. Až udìlá poslední, až bude košile došita, zhyne vše, co pod sluncem, a nastane soudný den.

261

Blaniètí rytíøi
oslyšte poslední starou povìst a její proroctví, jež povìdìl slepý mládenec králi Karlovi žehnané pamìti. Hle, Blaník hora v hávu tmavého lesa, jenž splývá jí od temene po všech bocích. Vážnì, až zachmuøenì shlíží na krajinu od svìta odlehlou, na její chlumy a plánì málo úrodné. Široko daleko je patrno jeho témì a v okolí èasto k nìmu pátravì vzhlížejí. Vìští chmurami zahalené zlé povìtøí, promodrává-li se jasnì, slibuje jistý a tvrdý èas. Na temeni Blaníka zøíš ve stínu bukù, jedlí a smrkù pradávné kamenné hradby, vìtšinou sesuté. Mechem a køovím zarùstají; po døevìném hradì, jehož chránily, není dnes ani památky. Ale pod hradbami, v hoøe samé døímají ozbrojení rytíøi, „svatováclavské vojsko“, døímají a èekají, až nastane den, kdy bude potøeba jejich pomoci, až budou do boje povoláni. Pod skalnatým vrcholem Blaníku, ve východním svahu je skála v podobì lomeného oblouku. Tam je vchod do hory, tam také prýští pramen. Z nìho napájejí blaniètí rytíøi své konì, když za èas jednou za svitu mìsíce vyjedou z hory na palouk mezi lesy pod

P

262

horou. Za takové noci zaléhá do okolí temné dunìní, ztlumený rachot bubnù i polnice hlas. K ránu zase rázem vše utichne, rytíøi, koòstvo, vše zanikne ve skalní bránì a zmizí v tajemném lùnì hory. Jen na palouce zùstává památka po noèním jízdeckém reji: pøeèetné stopy koòských kopyt. – Než do skalních sklepení, kde døímá svatováclavské vojsko, vkroèil již také nejeden èlovìk. Tak jednou dívka jakási žala pod Blaníkem trávu. Pojednou stanul pøed ní rytíø a vybídl ji, aby s ním šla poklidit v hoøe. Dívka se nebála a šla. Brána do hory byla otevøena. Uzøela klenuté skalní sínì, mohutné sloupy a na nich rozvìšenou zbraò. Hluboké ticho jako v kostele bylo po všech prostorách v tajemném žlutavém pøísvitu. U stìn a žlabù stáli øadou osedlaní konì, za kamennými stoly v síni sedìli rytíøi, tváøí na stùl sklonìní. Spali, a konì stáli nehnutì; hlavou nepohodili, kopytem po pùdì nehrábli ani ohonem nešvihli. Dívka vešla, rozhlížela se, ale nikdo se ani nehnul. I zaèala zametat. Práce jí kvapem ubývalo a za chvilku všecko poklidila. Ani teï ji nikdo nezastavil, nikdo na ni nepromluvil, nikdo se nevzbudil. Jak pøišla, tak vyšla, a když se dostala domù, ptali se jí, kde tak dlouho byla. Divila se a povìdìla, že pøichází jako jindy tou chvílí. Užasla, když jí øekli, že touže chvílí naposled pøed rokem z trávy pøišla, že byla celý rok pryè. I povìdìla, kde se ocitla, a tu všichni srozumìli, proè jí rok uplynul chvilkou. Tøetího dne však byla dívka nebožkou. Tak jako ji pozval si neznámý rytíø také kováøe z Louòovic do hory, aby mu okoval konì. Kováø šel, a když dokoval, dali mu do pytle smetí, kteréž ze zlosti pøed horou vysypal. Doma se pak dovìdìl, že ho již oplakávali, ponìvadž zmizel beze stopy a celý rok nebylo po nìm ani potuchy. I povìdìl, co se s ním dìlo, a když pak pytel protøásal, vypadly z pytle tøi dukáty. Teï teprv vidìl, že chybil. Ihned bìžel zpátky k blanické bránì, kde smetí vysypal. Ale nadarmo. Nebylo tam smetí ani dukátù. – Tak také vypravují o pastýøi, který hledal zbloudilou ovci a sám zabloudil do Blaníka, tak o mládenci, který si rovnìž tak dlouho, rok, jako ten pastýø v hoøe pobyl, aniž o tom mìl zdání. Ale tomu již dávno – Blaník uzamèen, vážnì, až zachmuøenì shlíží na osamìlou, od svìta odlehlou krajinu, a jako by trud teskné dumy na nìm a všude kol spoèíval. Svatováclavské vojsko spí. Ještì není èas, aby vstalo. To bude ve chvíli nejvìtšího nebezpeèenství, až se na naši vlast sesype tolik nepøátel, že by celé království roznesli na kopytech svých koní. Tenkráte budou vidína znamení: uschnou vrcholy stromù v blanickém lese, na temeni hory se zazelená starý uschlý dub a pramen u skály se tak rozvodní, že se bystøicí dolù povalí. Tu pak se strhne veliká, krvavá bitva v krajinì mezi Blaníkem a Naèeradcem.

263

Blaník se otevøe, rytíøi v plné zbroji vyhrnou se z hory a sv. Václav je povede...

264

265

Rybník Pustý, u nìhož se starý uschlý strom pøed bitvou zazelená, naplní se potoky prolité krve. I bude pláè a veliké zkormoucení pro ten zoufalý boj, ale Èechové se proti silnìjšímu nepøíteli hrdinsky bránit budou. V rozhodnou chvíli se Blaník otevøe, rytíøi v plné zbroji vyhrnou se z hory a svatý Václav, jeda na bílém koni, je povede na pomoc Èechùm. Nepøítel náhlým strachem obklíèen a jako zmámen bude ku Praze prchat a tam pak bude hrozný ten boj dobojován. A bude tak zuøivý, že krev proudem poteèe od Strahova až po kamenný Karlùv most. Tu svatý Václav na bílém koni s korouhví v ruce Èechy povede a cizozemce a všechny nepøátele Èeského království ze zemì vyžene. A svatý Prokop, opat sázavský s berlou, bude mu pomáhat. Pak nastane svatý pokoj a zemì èeská si odpoèine. Mnoho Èechù sic za tìch bojù zahyne, ale ti, kteøí zùstanou, budou mužové celí. Poznajíce chyby svých pøedkù i své, budou pevnì stát a nepøítel jimi o zem neudeøí.

266

Šastna buï, ó vlasti milá, siliž se pokolení tvé, a pøemáhá všechna protivenství, a zachová svaté dìdictví: mateøský jazyk i staré dobré právo své. Mohutniž pokolení tvé prací a nadšením, aby pevno bylo jako skály a vždy plno síly.

Toto jsou povìsti dávných let a stará proroctví o zemi naší.

267

268

VYSVÌTLIVKY *
* Autorovy vysvìtlivky, které sem byly pøevedeny z textu, jsou znaèeny hvìzdièkou.

4 František Bartoš (1837 – 1906), moravský jazykovìdec, sbìratel lidových písní a národopisec; 8 raroh – pták podobný sokolu a stejnì chovaný k loveckým úèelùm; 9 charvátská zemì – zemì Charvátù, rùzných kmenù slovanských; 9 spolu se o to snesli – spolu se o tom usnesli, ujednali, rozhodli se; 9 obrazy dìdù – sošky domácích bùžkù; 9 starostové rodù – nejstarší èlenové, staøešinové; 10 èeleï – lid; pøíslušníci rodu; 10 podobalo se jim – líbilo se jim, zamlouvalo se jim; 11 od národu do národu – od pokolení do pokolení; 11 mýta kluèili – na mýtinách dobývali paøezy i koøeny; 11 obèina – obecný majetek; 11 br – dutý strom užitý jako úl lesních vèel; 11 sveøepice – klisna, kobyla; 11 èechel – zde staroèeská košile; 11 rubᚠ– zde nìkdejší odìv, dlouhý lnìný šat volnì splývající; 11 hace – kalhoty; 11 krzno – kožešinou lemovaný pl᚝; 12 ze zásady – ze zálohy; 12 Veles – bùh stáda, ochránce dobytka, milovník hudby; 12 povalový strop – z oloupaných a pøitesaných klád; 12 14 mlat – nìkdejší zbraò v podobì kladiva; zmek – bájeslovná bytost v podobì èerného kuøete, draka nebo hada;

14 lech – staroèeský náèelník rodu, kmene; 14 *ha – stezka zøízená z otepí klestí a kulatých døev; 15 odpuštìní brát – louèit se; 15 *tryzna – pohøební hody (slavnost na poèest zemøelého); 18 *na hrob nasypali náhrobek, vysokou okrouhlou mohylu – Hrob praotce Èecha byl prý u Ctinìvsi nedaleko Øípu. V 18. století nìkteøí milovníci starých památek hledali ten hrob v ctinìvském kostele. Než nenašli ani stopy. Jiní pak kopali na vrchu Želivu nedaleko Ctinìvsi (na vých.), domnívajíce se dle jména (želeti), že tu byl praotec Èech pochován. Ale také toto kopání bylo marné; 20 poctivost èinit (nìkomu) – projevovat úctu, prokazovat poctu; 20 po tøi dny poøád zbìhlé – po tøi dny za sebou následující; 22 tøímecítma – tøiadvacet; 23 potržka – hádka, rozepøe;

269

24 kroèitý kùò – dìlající veliké kroky, rychlý; 26 žír – pastva; 28 pukla – kovová ozdoba vypouklého tvaru; 31 pøehovìt – prominout; 31 rozchodník – rostlina peprné chuti, rostoucí na kamenitých místech; 31 šoumat – šumìt; 32 *poctivé stolice – èestné; 33 popelice – kožešina z popelice, popelky, šedé veverky žijící v severních krajinách; 34 oulehle – úlehle, pole dlouho ležící ladem, úhor; 34 kosmatý – chlupatý, huòatý; 34 prsosiny – náprsní øemení; 35 osten – bodec k pobízení dobytka; 36 otka – hùl s bodcem, používaná k odstraòování hlíny z pluhu; 36 *šel... rozžehnat se se svým rodem, nyní tak poctìným a povzneseným – Potomci rodu Stadicù žili v Stadicích až do èasu krále Václava I., jenž prý stydìl se za svùj selský pùvod, tak Dalimil vypravuje, dal „ r o d svùj ze Stadic vyhnat a ves tu Nìmcùm dáti“. Ještì po dnešní den zachovala se ve vsi, kdysi zplna nìmecké, èeská jména; role nad polem Pøemyslovým slula „popluží“ a vodì vesnicí tekoucí „potok“ øíkali. V Stadicích byl od nepamìti svobodný dvùr, majetek královský. Jan Lucemburský jej zastavil, Karel IV. pak zachoval z nìho sobì a budoucím králùm èeským takzvané odvádìli každého roku i o korunovaci ke dvoru královskému do Prahy oøechy z oøeší Pøemyslova. Pole Pøemyslovo neboli Královské prostírá se na jihozápad od Stadic pøi cestì trmickohliòanské. Ještì poèátkem osmnáctého století leželo ladem. Domníval se lid, že osení na nìm by nebylo požehnáno. Nyní tu stojí pomník, r. 1841 hrabìtem Ervínem Nosticem zbudovaný. Na pomníku ète se nápis: Zde od pluhu Pøemysl k wéwodstwj powolán/ Wzdìlaný MDCCCXLI. (K nìmu r. 1945, po poèeštìní vsi Stadic, vtesán byl i nápis: Vláda vrátila se do rukou tvých, ó lide èeský/1945). Pomník ten se vypíná na místì, kde nìkdy se zelenalo Pøemyslovo oøeší. Bývalo døevìným plotem ohrazeno. Na tom oøeší rostly velké oøechy, z nichž prý žádný nebyl ani prázdný, ani èervivý. Asi pøed sto dvaceti roky keø ten uschl, ale odnože z nìho daøily se na zahrádce jednoho mlýna pøi øece Bìlinì. Povodeò však strhla r. 1845 tu zahrádku a znièila také lískový keø. Východnì od Stadic ukazuje se skála, v níž prý Pøemyslovi voli zmizeli. Za øekou pak asi tøi sta krokù severnì ode vsi je pod vysokými lipami takzvaná Pøemyslova neboli Královská studánka; 37 *Na to jsem je dal vám a dám navìky uschovat – Kosmas kronikáø svìdèí, že lýèené støevíce Pøemyslovy „chovají se na Vyšehradì v komoøe knížecí až podnes a na vìèné èasy“. Když bývala knížata na Vyšehradì nastolována, ukazovány jim a lidu Pøemyslovy støevíce z lýèí. Tak se také dálo i pak o korunovacích králù, až po korunovaci Václava I. opominut ten obyèej z jeho vùle. Støevíce samy 38 h r u b ì okutý – silnì pobitý kovem; 38 bité pásy – kované, tepané; 38 kroužková brnì – brnìní z kroužkù; 38 okøín – širší mìlká nádoba podobná mìlké míse, obyèejnì døevìná; Pøemyslovo pole a naøídil, aby majetníci Stadic

270

39 *Vlèí Brána – návrší za sv. Apolináøem. (Vysvìtlivka k Jiráskovì poznámce: Sv. Apolináø – kostel v Apolináøské ulici na Novém Mìstì); 39 *širá výšina na pravém bøehu – pozemek nynìjšího Nového Mìsta; 39 tøicet honù – zhruba 3 km skuteèná vzdušná vzdálenost Vyšehradu a Hradèan; hon = stará délková míra (125 krokù); 40 *host – cizí kupec; 42 *hora tøíhøbetná – tøi vrchy severnì nad Kutnou Horou. Staøí horníci je nazývali Kuklík, Kaòka, Sukov; ty obsahovaly couky Kuklický, Kaòkovský a Trukaòský. „Tøikrát sejde jí kov a tøikrát vzejde zas“, tj. tøikrát dolování poklesne, tøikráte se povznese. Poprvé kleslo, když Pøemysl II., chystaje vojsko proti Rudolfu Habsburskému, dal z Hor Kuten z dolù odvést všechny tam potøebné konì (na 500). Za syna jeho Václava II. dolování se znamenitì povzneslo. Na horách tìžil král nesmírné bohatství støíbra. Podruhé klesly hory kutnohorské za válek husitských. Po nich se zase povznesly za králù Jiøíka a Vladislava II., ale hynuly pak zvláštì v druhé polovici 16. a poèátkem 17. století, až tøicetiletá válka pøivedla je k pádu. Ten byl tøetí pád prorokovaný, ale aby se doly kutnohorské potøetí povznesly, dosud se nestalo. (Vysvìtlivka k Jiráskovì poznámce: couk – rudná žíla); 46 odešla do návi – na onen svìt (náv nebo náva – záhrobí); 53 *Tak zhynula Ctiradova èeleï – soudruzi Ctiradovi byli prý pochováni na skalnatém vrchu, na nìmž nyní stojí prostøed høbitùvku kostelík sv. Matìje; 53 *opodál Dìvína trèí na trámu kolo – místo, kde Ctirad prý byl popraven na menší vršinì proti Vyšehradu, slove nyní Bílá skála, døíve øíkali tam U Ctirada a staøí lidé snad tak podnes øíkají; 57 toužili, že v dolech je zhouba polí – stìžovali si; 61 *rovinou uhánìl dlouhými skoky Šemík s Horymírem – Beckovský vypravuje dle staré povìsti, že na Zlíchovském vrchu „po levé stranì, jdouc od Prahy do Zbraslavi, spatøovaly se téhož konì (Šemíka) šlépìje v tom místì, kde nyní stojí okrouhlý kostelíèek sv. Filipa a Jakuba“. Okrouhlý ten kostelíèek zanikl, nynìjší je z osmnáctého století. V Neumìtelích chovají Šemíkùv hrob u velké vážnosti. Nikdo se ho nesmí nešetrnì dotknout, nebo, taká jest stará povìra, stihlo by celou obec velké neštìstí, kdyby hrob ten byl porušen. Když v letech šedesátých minulého vìku jeden pražský archeolog chtìl Šemíkùv hrob prozkoumat, sbìhlo se všechno obyvatelstvo a násilnì archeologa odehnalo. Na náhrobku Šemíkovì je nápis: „Zde v Neumìtelích se vìøilo a vìøí, že tu Šemík, vìrný kùò rytíøe Horymíra, zakopán leží.“ V kameni, nad nímž se pomníèek zvedá, vidí mnozí podobu koòské hlavy. Pod neumìtelským kostelem, a to pod prahem, je prý zakopán Horymírùv poklad. (Vysvìtlivka k Jiráskovì poznámce: Beckovský – Jan František B., 1658 – 1725, vydal r. 1700 kroniku Poselkynì starých pøíbìhù èeských.); 63 *hosté – kupci; 64 poživit – zachovat naživu; 64 žernov – mlýnský kámen; 64 *Vlastislav hrad – stával na Litomìøicku, v okrese lovosickém. Vrchy Medvìzí a Pøípe, uvedené u Kosmy, slují u Dalimila Pøípek a Lovos. Hora Lovos, nyní Ovèín u Vchynic. Starovìký hrad výše psaný, z nìhož se valy zachovaly, stával nablízku vesnice Vlastislavi na návrší nad potokem. Novìjší dobou uèinìny tam nìkteré nálezy. Tak vykopána tam pravìká kovadlina aj.;

271

65 *po všech pìti župách luèanské zemì – Zemì Luèanù dìlila se dle zprávy Kosmovy na patero žup. Nejúrodnìjší a nejpøednìjší byla v nynìjší rovinì žatecké a slula Luka. Od ní mìlo všecko plémì své jméno. Druhá župa se rozkládala pøi Bøeznici èili Brocnici, nynìjší bystøinì u Blšan, tøetí v Chomutovsku, v podkraji øíèky Úzké, vlévající se u Postoloprt do Oharky. Ètvrtá župa obsahovala èást kraje loketského, pátá pak lesnaté konèiny u horní Mže; 66 *od vojvodova hradu – hrad Vlastislavùv, støedisko Luèanù, stával na návrší nad øekou Oharkou bezpochyby v tìch místech, kdež se pozdìji rozkládal župní hrad žatecký; 67 plenice – zajatkynì; 67 vìdmo – pøedpovídání; 67 oupad – úval, strž; 69 nálep – peøí nalepené na zadním konci šípu; 69 stavit – zabránit nìèemu; 69 zádava – pustošení, drancování; 72 prošívanice – krunýø z hrubé, tuhé látky; 72 vedli... hrubé vlkodavy – velké psy; 73 ratištì – násada kopí nebo oštìpu; 73 *I pøipravili hned hrob – Místo, kde Èestmír prý byl pochován, je u samého Turska na pøívrší, kde lid øíká Na Krlíši. Za Hájka stál v tìch místech dub, jemuž øíkali „dub silného rytíøe“. Dobner pak vypravuje, že na polích u Turska vidìl kus skály, která prý sem byla pøivalena nad hrob hrdiny Èestmíra. Opodál, na jihovýchod od dotèeného pøívrší, sluje jedno místo v polích Na zabitým. (Vysvìtlivky k Jiráskovì poznámce: Hájek – Václav Hájek z Liboèan [zemøel r. 1553], autor Èeské kroniky; Dobner – Gelasius D., 1718 – 1790, zakladatel kritického dìjezpytu u nás; vydal latinský pøeklad Hájkovy Èeské kroniky); 75 kdež by neplakali nìkolik mrtvých – neoplakávali mrtvé; 76 *postøižiny – obøad staroslovanský. Chlapcùm se v sedmém roce jejich vìku støíhaly poprvé vlasy, na znamení pøechodu z dìtského vìku do chlapeckého; 76 *Dragúš slul ten hrad – stával asi na nevysokém ostrohu nad Oharkou v Postoloprtech; 76 na místì pøístupném, nezištném – nevýhodném; 78 *bradatice – široká sekera, široèina; 80 *posvátný starý háj – Starý dùm na bøehu Botièe pod Vyšehradem, ozdobený na svém prùèelí málo vkusnými obrazy pìti pohanských knížat èeských a knížete Vratislava a sv. Václava, stál dle povìsti na místì, kde bývalo pohøebištì pohanských knížat èeských. Øíkalo se tu Na hrobce. Pohøebištì obecné, „velká hrobka“, rozkládalo se prý na Skalkách, na návrší, kde nyní stojí klášter Na Slovanech. Tam, kde prý stávala modla bohynì Morany, založil sv. Václav malý kostelík sv. Kosmy a Damiána, který podnes stojí pøed kostelem Na Slovanech. V nynìjší své podobì pochází ze 17. století; 85 úcta strašné Morany – uctívání, kult; 85 *církve – døevìné kostely; 88 láje – smeèka psù; 88 diákon – jáhen, katolický duchovní nižšího svìcení než knìz;

272

92 krumplovaný – vyšívaný zlatem, drahokamy, perlami, sklíèky nebo plíšky; 92 pokrov – pokrývka; 92 s dobytým meèem – taseným; 97 *až do Žitavska, až po Kámen nad Labem – tehdejší hranice Èech; 98 muž pro svùj jazyk horlivý – pro svùj národ; 99 stateèný pán – zde statný; 99 šuba – kožešinový pl᚝, kožich; 103 *zbili na pìt set jmenovaných – vznešených, šlechticù; 103 Jindøich Grojský – hrabì J. G. (podle hradu Grojèe u Lipska, nìm. Groitzsch), byl vnukem krále Vratislava I. a synovcem Sobìslava I.; 103 Zdík – Jindøich Zdík, biskupem od r. 1126, zemøel r. 1151; 104 pícování – ve válce opatøování píce pro konì, soumary a jateèní dobytek; 105 v hodinu nešporní – v dobì odpolední, naveèerní; 108 *O Bruncvíkovi – Kratochvilné toto vypravování bývalo u našich pøedkù velmi oblíbeno a èastokráte tiskem vydáno. Vymyšlený hrdina jeho zachoval se i v podání lidu. Nìkteøí se domnívají, že Bruncvíkem mínìn je král Vladislav I., jiní však, že Pøemysl I. Takzvanou sochu Rolandovu na pilíøi pøi Karlovì mostì, jejíž hoøejší èást byla od Švédù r. 1648 ustøelena, pak r. 1884 zase obnovena, nazývá lid také Bruncvíkem. (Doplnìk Jiráskovy poznámky: Pùvodní pozdnì gotická socha Rolandova z doby po roce 1500 byla symbolem práva Staromìstských vybírat na pøechodu clo; r. 1884 byla nahrazena dílem sochaøe L. Šimka.); 108 hledat cti svému jazyku – národu; 108 na svìdomí – zde na potvrzení, dosvìdèení nìèeho; 113 lésa – zde vor; 117 okol – ohrada; 117 klát – v turnaji zápasit; 117 kryté stoly – prostøené; 132 *chatrný most – kamenný most Královny Judity, velkou vodou r. 1342 hrubì poškozený. (Vysvìtlivka k Jiráskovì poznámce: Most byl postaven okolo r. 1170 Vladislavem II. a nazván po jeho manželce. Stával o nìco dále po proudu øeky než most Karlùv.); 132 *širým prostranstvím – územím nynìjšího Nového Mìsta; 133 *sám k nim základ položil – v bøeznu 1348 zaèal stavìt mìstskou zeï od Vyšehradu k Poøíèí; 134 *Když byl dobudován – r. 1372; 134 *založil... nový kostel... naproti Vyšehradu – Karlov r. 1351; 138 nový chrám sv. Víta – se stavbou chrámu bylo poèato r. 1344; 138 Kamenný most – základní kámen byl položen na stranì staromìstské r. 1357; 138 *Když Kamenný most byl dostavìn – Karel IV. se toho nedoèkal. R. 1406 se již po mostì jezdilo, ale zplna hotov ještì nebyl. Tenkráte také ještì nestála Mostecká vìž na stranì Starého Mìsta; 138 *døevìný køíž – Døevìný ten køíž byl èastìji obnovován i znova postaven, až r. 1657 poøízena ko vová socha Ukøižovaného. R. 1696 posmíval se jakýsi žid tomuto køíži, naèež byl královskou

273

èeskou apelací odsouzen, aby dal hebrejský nápis („Svatý Bože, svatý silný, svatý nesmrtelný v polokruhu nad køížem zhotovit a silnì pozlatit;

Bože“)

138 *Bradáè – Nepochybnì památka ještì z mostu Královny Judity. Bradáè býval mìøítkem vody. To byla velká povodeò, když byla voda Bradáèi až k nosu. R. 1481 pøikryla všecku témìø hlavu; 139 *Velká drahota uhodila – r. 1360; 139 živnost – zde živobytí; 140 *až je pak všecky i prostorné sínì postoupil Karlovu uèení – Král Václav IV. koupil dùm Rotlevùv a daroval jej r. 1383 koleji Karlovì smìnou za dùm Lazara žida, v jehož domì dosud byla umístìna. Odtud dùm nìkdy Jana Rotleva nazýval se a nazývá Karolinum. Palácové stavení toto bylo r. 1718 pøestavìno Fr. Kaòkou a tím utrpìlo velmi. Z pùvodní stavby zachoval se arkýø kaple sv. Kosmy a Damiána; 144 kasalický – vystrojený; 144 šalše – staroèeská omáèka; 149 pøi èase sv. Bartolomìje – kolem 24. srpna; 150 *zlacené støechy na vìžích královského hradu – dvì z nich byly pozlaceny na rozkaz Karla IV.; 150 mýtel – koupel; 150 pøijal pána svého poctivì – uctivì; 150 *sto zlatých èeských – dukátù; 151 kopa – nìkdejší jednotka penìžní, rozdìlená pùvodnì na 60, pozdìji i na více grošù; 151 toèenice – stoèený pruh látky, kterým se lazebníci opásávali; 151 zelený papoušek – vlastnì ledòáèek; 151 podkytlí – nìkdejší spodní odìv, košile; 151 džbernice – vìdro; 151 vìník – svazek vìtvièek, ratolestí, používaný døíve v lázních k umývání a masáži tìla; 152 *V nedìli – 30. èervence 1419; 152 *Králova smrt ji zachránila – Vìž svatovítská, nedosahnuvši pùvodní, urèené výšky, utrpìla hrozným požárem r. 1541. Po tom ohni opatøili ji bání slohem valnì se lišící od slohu vìže samé. Povìst však jinak zmìnu vykládá; 152 *Král Václav nemìl ani po smrti pokoje – mrtvola jeho pøevezena z Nového hradu na Vyšehrad, odtud do kostela sv. Víta. Když pak pro bouøe v mìstì nemohl být slavnì pochován, pohøbeno jeho tìlo v kostele Zbraslavského kláštera. Po letech pak uloženy jeho ostatky v královské hrobce na Hradèanech; 154 *Staromìstský orloj – Orloj (z horologium) u našich pøedkù ukazoval 24 hodiny. První hodina poèítala se po západu slunce. Koncem 15. století poèalo se u nás také užívat pùlorloje, jenž mìl na ciferníku 12 hodin. Pùlorloj nazýván také nìmeckým. Obou užívalo se až do 17. století, až r. 1623 úøednì naøízen pùlorloj. Staromìstský orloj je dle variantu povìsti dílo slepého mládence. Skuteènì však pochází z dob krále Vladislava II., z r. 1490 a je prací mistra Hanuše, slovutného hvìzdáøe, jenž jej pak se svým žákem Jakubem øídil. Po jeho smrti správce Jiøí Zvonek orloj pokazil, až jej spravil zase Jan Táborský z Klokotské Hory, knihpísaø a malíø. Za Ferdinanda I. pøidán byl k orloji ještì ciferník o 12 hodinách. Po smrti Táborského se stroj orloje porouchal a nepodaøilo se nikomu jej spravit. V 18. století chtìla pražská obec hodinový stroj

274

prodat do starého železa. Že se tak nestalo, o to má nejvìtší zásluhu prof. Ant. Strnad, znamenitý hvìzdáø. Dle jeho návodu opravil hodináø Landsberger všechen stroj. Prodlením èasu se orloj opìt pokazil, až r. 1865 hodináø Holub jej tak spravil, že zas øádnì šel a jde. Hodiny spuštìny v novoroèní noci r. 1866. Okruh kalendáøní se zvíøetníkem pod velikým ciferníkem je mistrovské dílo Jos. Mánesa. Nyní chová se ten obraz v Mìstském muzeu pražském, na orloji je kopie vymalovaná E. Liškou. Zevrubnì popsal orloj dotèený Jan Táborský r. 1570 po èesku. Rukopis jeho s podobiznou Táborského je v mìstském archívu. Dle Táborského popsal orloj Bohuslav Balbín po latinsku, dle obou pak Riegger v 18. století po nìmecku. Balbín uvádí také pøíhodu s vrabcem, jenž právì když hodiny bily a kostlivec dásnì otvíral, vletìl náhodou do otevøených dásní kostlivcových. Ale ty se v ten okamžik sklaply. V tom bezdìèném vìzení zùstal vrabèík celou hodinu, až stroj zase spustil, až kostlivec opìt dásnì otevøel. A tu vrabec vesele ven vyfrèel – Doplòky k Jiráskovým poznámkám: Hvìzdáø Hanuš je osoba vytvoøená povìstí. Podle novì objevených pramenù sestrojil orloj hodináøský mistr Mikulᚠz Kadanì již r. 1410 podle projektu mistra pražské univerzity astronoma Ondøeje Šindela a sochaøskou výzdobu tesala parléøská svatovítská hu (pøed r. 1419). Jan neboli Hanuš z Rùže, zámeènický mistr a dovedný mechanik, nejspíše rodák jindøichohradecký, provedl pravdìpodobnì r. 1490 první generální opravu orloje a pøitom jej vylepšil a doplnil. Jakub øeèený Èech byl asi jeho syn. Jiøí Zvonek, správnì Václav Zvùnek, byl Jakubùv vyuèenec. Po nìm krátce peèoval o orloj hodináøský mistr Hanuš. – Liškova kopie Mánesovy kalendáøní desky byla znièena 8. kvìtna 1945; v roce 1948 byla nahrazena kopií od B. Èíly. Také sochy apoštolù jsou nové, vytvoøil je V. Sucharda; 155 lermo – poplach, výstraha; 155 tabard – støedovìký svrchní šat univerzitních mistrù a bakaláøù, tj. studentù s prvním stupnìm akademické hodnosti; 155 zodiak (z øeètiny, vyslov zodyjak) – zvíøetník, zvìrokruh; 155 *supra orizontem, sub orizonte – (latinsky) nad obzorem, pod obzorem; 156 byrit – biret, baret; 156 hábit misterský – dlouhý tmavý šat s velikým límcem a s širokými rukávy, talár; 161 *hrad sv.Václava – tak slul královský hrad na Hradèanech; 161 ze svého dvora – Králùv dvùr, postavený kolem r. 1380, stával na místì dnešního Obecního domu u Prašné brány; 161 *dal vystavìt... krásnì vyzdobenou vìž – tenkráte Nová, nyní Prašná brána, založená r. 1475. Stavìt ji poèal slovutný Mat. Rejsek z Postìjova; 161 podivuhodná síò – Vladislavský sál, byl postaven v letech 1487 – 1500 (Doplnìk k Jiráskovì poznámce: jejím stavitelem však nebyl Beneš z Loun, nýbrž byla zbudována podle plánù Benedikta Rieda z Pístova, který je také tvùrcem „modlitebny pro krále“, svatovítské oratoøe z roku 1493.); 161 koltra – závìs, záclona, drapérie; 161 vìž Mihulka – èást severního opevnìní Hradu; 164 *(peníze), z nichž se stravoval – Vìzòové té doby musili si sami stravu opatøovat. Kdo na ni nemìl nebo komu pøátelé a známí nepøispìli, trpìl hlady. Na takové chudé vìznì chodívaly biøièky prosit. Nìkde bývali vìzòové sami vodìni dùm od domu na øetìze a v poutech, aby si jídlo vyžebrali. Také vyvìšovali pytlíky a mošny z oken žaláøních a do tìch mošen ukládali milosrdní lidé rùzné dary;

275

165 nevole – zde nesvoboda; 165 neprávì – neprávem, nesprávnì; 165 zlý úèinek – zde èin, skutek; 166 *Žili... ve svém Židovském Mìstì – jinde po Praze bydlet nesmìli; 166 *stará-nová jejich synagóga – Prvotní staré stavení pøestavbou stalo se novým, nicménì vynikalo vìkem nad ostatní synagógy. Odtud jméno starénové; 166 *svatý rodal – Starý zákon; 167 *aby se do ní po schodech dolù stoupalo – schodù je devìt; 167 *stojí vždy stejná, nezmìnìná – vpravdì pochází ze 13. století; 167 *ner tamid – vìèné svìtlo; 167 *za krále Jana – Jan Lucemburský (vládl 1310 – 1346); 167 *bylo o Velikonocích – r. 1389; 168 *pøed ètyømi sty lety – r. 1558; 168 *primas – starosta; 168 rabbi – rabín, židovský uèitel náboženství; døíve rabíni též soudili a vykonávali i jiné funkce; 169 *Šadaj – Všemohoucí; 170 *mešores – úøední sluha; 170 *Mordechai Maizl – Maizlova ulice v bývalém Josefovì (Židovském Mìstì) má jméno po nìm; 172 talmud – sbírka židovských právních a mravních zákonù, vìrouèných výkladù a obøadních pøedpisù; 172 kabala – tajná židovská nauka; 172 *komorní vùz – koèár; 173 *v jeho domì – v è. 91 (byl v dnešní Široké tøídì na místì domu èp. 34); 173 *mazhaus – nejvìtší, spoleèná jizba èi síò, z níž vedly dveøe do komor; 176 *šém – cedulka s hebrejským kouzelným nápisem; 176 šábes – židovská sobota, sváteèní den židù; 176 kudry – kudrny, kuèery; 177 *kdy ještì prý nebylo Prahy – Mnozí tak tvrdí dle nápisu na náhrobku Sáry, manželky Josefa Kace, knìze z pokolení Árónova, jak svìdèí jméno Kac, zkrácenì z Kohen Cedek – knìz ctihodný. Na dotèeném náhrobku je letopoèet 606. Jiní však míní, že má být 1606; 177 *ghetto – židovská ètvr; 177 *naposled se kadiš modlili nad otevøeným hrobem – Židùm se hrubì uvolnilo za císaøe Josefa II. – Na starý židovský høbitov pochovávali až do r. 1781; 177 *kadiš – modlitba za zemøelé; 177 *Secher Zaddik livrocho – Budiž požehnána pamì spravedlivého; 178 *rabbi Abigdor Karo – zemøel r. 1439; 178 *tu odpoèívá Mordechai Maizl... i slavný Jehuda Löw ben Bezahel – M. Maizl zemøel r. 1601, rabbi Löw r. 1609; 178 *Šalom alechem – Pokoj vám!

276

180 teatrum – pódium; 180 V tìch místech... bývalo šestnácte velikých kamenù... – Když bylo Staromìstské námìstí r. 1848 novì dláždìno, byla odklizena vìtší èást tìchto kamenù. Jen nìkolik jich zbylo smìrem k Dlouhé tøídì, ale i ty novìjší èasem zmizely; 180 *starci – tìch bylo dvanáct mezi nimi; 181 Dobytèí trh – nynìjší Karlovo námìstí; 182 Faustùv dùm – Nìkolik majitelù a obyvatelù tohoto domu, který má velmi starou historii, zabývalo se alchymií a studiem chemie. Odtud nabyl asi dùm povìsti, jež pak byla uvedena v souvislost s historií doktora Fausta, legendárního badatele a èernoknìžníka; 182 *Starobylý ten dùm stál na Skalce – v 18. století byl majetkem Mladotù ze Solopysk a mìl právo azylní; 186 ponebí – zde poschodí; 188 *osamìlý trocnovský dvùr u malé vísky – Dnešního dne stojí úplnì o samotì. Vesnièka Trocnov dávno zanikla; 188 *pod tím dubem se narodil – V tìch místech vystavìl Konrád Fischer, probošt kláštera borovanského (1677 – 1701), kaplièku sv. Jana Køtitele, která však bìhem èasu vzala zasvé. Sotva nìkolik kamenù po ní zbylo. Kaplièka mìla dvojí nápis: latinský a èeský. Obojí byl na Žižkovu potupu. Latinský znìl: „Hic locus olim exosus nativitate Zizcae nunc ex asse nativitati Joannis Baptista consecratus.“ A èeský: „Jan Žižka z Trocnova slepej, zlé pamìti, tu se narodil.“ Dnes v tìch místech zasazeny jsou dub a lípa; 189 *glejt – prùvodní list; 191 neodìní proti odìným – nevyzbrojení proti ozbrojeným; 191 *práèata – výrostkové, kteøí z ruèních prakù støíleli; 191 *veliký mistr strakonický – øádu svatojanského; 192 *luèil – vystøelil; 193 *proštípí – tyè rozštípená; 193 *bochy – vepøové plece; 194 tarasnice – støedovìké dìlo, zvl. k hájení vlastních a k boøení nepøátelských tarasù; 194 *U Èerného beránka – v rohu nynìjší Øetìzové ulice, è. 243; 196 *Krejž holého! – Mínil tím, aby si Žižka chránil oblièej, nebo jinak byl všecek v brnìní. Pod tento èeský nápis pøipsán pozdìji latinský, Žižkovi nepøející, jejž sepsal Ladislav, arcibiskup ostøihomský a kancléø uherský, když na Rabí meškal: Zisska sub hac turri jaculo percussus, ocellum, qui tantum unus erat, perdidit atque operam. Caecus ut oppressit patriamque #demque, vehente Daemone (sic meritus) caeca Barathra petit. (Vysvìtlivka k Jiráskovì poznámce: Zisska sub hac turri... – Žižka, zasažen šípem pod touto vìží, ztratil jediné oko, které ještì mìl, a s ním i namáhavý boj. Když pak, jsa slepý, utiskl i vlast i víru, nyní je ïáblem – po zásluze – unášen do temnot pekelných.); 196 *Viktorin z Podìbrad – otec krále Jiøíka (1403– 1427); 197 kdež by ho pak pøemocí osuli – pøesilou obklíèili; 197 *Žižkùv stùl – Pøi silnici z Luže do Nových Hradù je vesnice Bílý Kùò. Nedaleko pøed touto ves-

277

nicí odboèuje silnice do Vysokého Mýta. Mezi obìma silnicemi novohradskou a vysokomýtskou, vzdálí nìkolika set krokù stojí Žižkùv stùl, zemitý násep trávou porostlý, základu kruhového, pøes metr vysoký, asi osm metrù široký. Svršek je skoro úplnì rovný. Kolem „stolu“ je nehluboký pøíkop s náspem. Na vnìjším okraji pøíkopu je øada švestkových stromù, na pokraji pak náspu druhá, takže obì øady stromù tvoøí dvojnásobný vìnec kolem Žižkova stolu. Hospodáøi toho pozemku chovají jej odedávna u vážnosti. Vìøí také, a víra ta je stará, že by neštìstí stihlo toho, kdo by se Žižkova stolu rušivì dotkl; 197 *synovi Jiøíkovi byl prý kmotrem – Jiøí z Podìbrad narodil se na den sv. Jiøí (23. dubna) 1420. (Vysvìtlivka k Jiráskovì poznámce: Den sv. Jiøí, pøipadající dnes na 24. duben, slavíval se též 23. dubna. – O pøesném dnu narození Jiøího však není vùbec jistoty.); 197 *tu støedu pøed sv. Havlem – dne 11. øíjna 1424; 198 *Hrob jeho byl u jednoho pilíøe kostelního... – Pøi kostech Žižkových v døevìné rakvi byly uloženy památnosti, také Žižkùv palcát. Na hrobì položen kámen s vytesaným obrazem Žižkovým. Latinský nápis, který však je pùvodu pozdìjšího, znìl: „Anno 1424. Die Jovis ante festum Galli vita functus Joannes Žižka a Calice, rector rerum publicarum laborantium in nomine et pro nomine Dei. Hoc templo conditus est.“ Když r. 1522 kostel vyhoøel a potom kopány základy k nové stavbì, uhodili pøitom na ostatky Žižkovy. A tu ty památnosti v rakvi nalezené zmrhány. Jen palcát se zachoval a ten „palcát železný prostøední, zdéli dvou pídí na øetízku, jako klanièník slove“ zavìšen nad hrobem Žižkovým. (Vysvìtlivky k Jiráskovì poznámce: „Anno 1424. Die...“ – Roku 1424. Ve ètvrtek pøed sv. Havlem zemøel Jan Žižka z Kalicha, vùdce obcí (polem) pracujících ve jménu božím a pro jméno boží. Byl pochován v tomto chrámu; – na øetízku, jako klanièník slove – zde kterému se øíká; klanièník – klaneèník, øetìz spojující klanice u vozu); 198 *Naproti tomu hrobu visel kamenný talíø – „Naproti tomu hrobu na jednom pilíøi je talíø kamenný zdéli pídi a 4 prstù a zšíøi pídi jedné a jednoho prstu a tloušti jednoho prstu, visí na jednom èlánku øetìzu, jako v kterém petlice bývá.“ V 16. století hrob Žižkùv ozdoben mnohými nápisy jemu na poèest složenými. Opodál hrobu Žižkova stál skládací oltáø s obrazy Husa a Žižky. Na rámcích tìchto obrazù byly oslavné latinské verše. Po bìlohorské bitvì dal pan Vilém z Vøesovic, mincmistr na Horách Kutných, hrob slavného hrdiny a vojevùdce r. 1622 rozbít a zkazit; 198 *„netoliko pro zákon boží, ale zvláštì pro vysvobození jazyka èeského a slovanského“ – tak sám praví ve svém Vojenském zøízení od r. 1423. (Vysvìtlivky k Jiráskovì poznámce: jazyk èeský a slovanský – národ; Vojenské zøízení od r. 1423 – ... z roku 1423, zvané obvykle Žižkùv vojenský øád. Je to vlastnì zápis nìmeckobrodského snìmu, manifest Žižkova bratrstva, nejstarší èeský vojenský øád.); 198 *Žižkovo pole – u vesnice Žižkovo Pole, asi pùl hodiny od Pøibyslavi. (Vysvìtlivka k Jiráskovì poznámce: Žižkovo Pole – dnešní název nìkdejšího Šenfeldu); 198 *A tak bezový keø zùstal – V tìch místech byl postaven Žižkùv pomník, na nìmž jsou vyryta jména Žižkových vítìzných bitev; 198 *z kmene zùstal jen pahýl – Stalo se po roku 1650, starý dub od pasákù vyžehnutý se tenkráte skácel; 200 perlice – perlík, kováøské kladivo; 201 *Žižkova hlava – I Nìmci døíve tu žijící jí tak øíkali;

202 *couk – pramen nebo žíla rudy; 202 *tovaøišstvo – havíøi celkem; 203 *kavny – kolny, v nichž se kovkopové scházeli a modlíce se nebo zpívajíce èekali, až dojde na jejich šichtu, což jim bylo oznamováno klepáním; 203 perkmistr – hormistr, nìkdejší dùlní úøedník; 203 *královský urburéø – správce urbury neboli dùchodu královského z hor; 203 pregéø – raziè mincí; 203 *Horníci – m욝ané Kutné Hory; 203 *pøed lety – r. 1419 a 1420; 203 myrha – vonná pryskyøice myrhovníku; 203 perkytle – havíøská halena; 203 *šligle – vìtší a menší kladívko (želízko a pemrlice). (Vysvìtlivka k Jiráskovì poznámce: pemrlice – kladivo k vytloukání rudy.); 203 *#mol – ostrý železný klín; 203 *kováøíèek – pidimužík zvíci lokte, tj. asi pùl metru; 204 *nákladníci – Nákladníci sluli ti z m욝anù, kteøí vlastním nákladem pavovali, tj. z hor tìžili. Dobyté støíbro, pozdìji rudu, musili prodávat minci a hutím královským. (Vysvìtlivka k Jiráskovì poznámce: støíbro... musili prodávat minci – mincovnì.); 204 šepmistr – jeden z dvanácti konšelù, kteøí se každý mìsíc støídali v úøadu purkmistrovském; 208 Uriášùv list – list, který je znamením, aby jeho doruèitel byl zahuben; 208 *na Hrádku – Køivoklátì; 208 *den po sv. Vavøinci – 11. srpna; 208 jelikož buøièi – jako buøièi; 209 *je-li dobrý – šlechtic; 209 holomek – pomocník katùv; 209 spravovat – zde popravovat; 210 *Pak utekl do lesù a byl zachránìn – Kdo se tenkrát ubránil katu, nesmìl být zadržán aniž stíhán a ušel smrti; 211 *kde havíøi skonali – Pražský m욝an Ondøej Prachovec vystavìl tu r. 1515 døevìnou kaplièku. Když pak sešla, zbudovali tu Podìbradští s Kutnohorskými kostelík Panny Marie r. 1662. V kostele tom uložili kosti popravených havíøù. Od èasu Leopolda I. býval tu poustevník. Za císaøe Josefa II. byl kostelík zrušen a prodán. Podìbradští však, kteøí ho koupili, zachovali jej a obnovili. Na popravu havíøù pøipomínají v nìm dvì sošky havíøù a dva obrazy popravy s nápisem. Nade dveømi kostelíka je nápis podávající zprávu také o dotèené popravì. Nápis ten udává, že se ta poprava udála u pøítomnosti také „vévody münsterberského“. Ale v tom je omyl. Jindøich kníže Münsterberský, syn Jiøíka krále, nemìl v uvedených událostech žádného úèastenství; 211 *Starý pak dub... stál... až do druhé polovice osmnáctého století – do r. 1777; 212 *bílá paní – Lid vypravuje nejednu báji o bílé paní. Ale ta v tìchto bájích není paní z rodu hra-

279

deckého, nýbrž bytostí, jež pøebývá ve vodách, lidem se zjevuje, dìti straší a také smrt ohlašuje. Nìkde ji také nazývají Perchtou, Perutou, Parychtou, na Moravì Šperechtou, kterážto jména pocházejí z nìmeckého Berchta; 213 *s nimiž zaživa byla slouèena svazkem pøíbuzenským – Balbín mínil, že bílou paní byla Perchta z Rožmberka, provdaná za Jana z Lichtenštejna. V manželství tom mìla tolik utrpení, že posléze odešla od krutého manžela a jeho bezohledné rodiny. Žila pak na Krumlovì a ve Vídni u své dcery. Zemøela r. 1476, tøi léta po svém manželu. Podobizna její a jejího manžela, chovaná v zámku jindøichohradeckém, není zajisté pravá, zpodobujíc lidi ze století šestnáctého. Paní Perchta nebyla nikdy ani být nemohla vychovatelkou sirotkù po panu Menhartovi z Hradce (fi1449), jak Balbín tvrdil. Žila tou dobou u svého manžela na Mikulovì. Spíše se pravdì podobá, že Markéta, dcera purkrabího na Maidburce, manželka Jindøicha z Hradce (fi1362), byla pøíèinou, že povstala povìst o bílé paní. Markéta z Hradce ovdovìvši stala se jeptiškou panenského kláštera v Krumlovì. Odtud „zajisté nìkdy v bílém svém rouše (jeptišském) na Hradec pøicházela synù svých navštívit a lidem se arci jakožto bílá paní ukazovala“ (A. Sedláèek); 218 *A tak se pak dálo po vìky – Podìlování, èi jak se za starodávna øíkalo „krmení chudých“, pøi nìmž každý z podìlených dostával v 16. století i malý penìžitý dar, pùl denáru, zrušeno za císaøe Josefa II. a zøízena byla fundace pro chudé na èernínských panstvích; 220 *Šejnoha – Šebestián Šenajch; 220 pazderna – stavení, v nìmž se zpracovával len nebo konopí; 220 *Od tìch dob se nikdo více neodvážil Rùžový palouèek zaorat – Dnes stojí uprostøed nìho oplocený køíž; 222 poteèe krev „kolébkami“ – stružkami; 223 *èekana – èekan, èakan, na Chodsku „èekana“, hùl a zbraò zároveò z tvrdého døeva. Na dolním konci mìl silný, ostrý bodec, nahoøe pak kladívko s hákem. Bradlo bývalo nahoøe až na stopu plechem a høeby hojnì ozdobeno. Èekany nosívali za starých èasù mužové ženatí, když vycházeli za službou nebo do Bavor, do mìsta, na svatby, na køtiny. (Vysvìtlivka k Jiráskovì poznámce: bradlo – rukoje hole); 223 krátká ruènice – bambitka, pistole; 223 *mìli na nìm ve znaku psí hlavu – odtud jejich pøezdívka: Psohlavci. Že øíkají místo „byl“ „bul“, pøezdìno jim „bulákù“; 224 *perpetuum silentium – (lat., vyslov silencijum) vìèné mlèení; 225 *na Chodsko vyslán plzeòský krajský hejtman Hora – 1693 v únoru; 225 *župan – kabát, spíše však halena bez šosù, z látky polovlnìné, polopøezné, bez límce a knoflíkù; 225 apelaèní soud – odvolací soud; 225 jelikož své vrchnosti – jakožto své vrchnosti; 229 *hin – tam; 232 *Králova hole – hole, ho¾a, na Slovensku holý vrch, kde se stáda pasou; 232 kanec diviak – divoký kanec; 232 dolman – uherský slavnostní pl᚝ ozdobený šòùrami; 232 èernobur, kaneèník – bájná plemena loveckých psù;

233 *kaštel – tvrz, zámeèek; 233 *panština – platy a desátky; 233 *lapaèky – násilné odvádìní na vojnu; 233 *Janošík – vlastnì Juro Janošiak; Str. 233 vybíjené širáky – zdobené vyrážením, vytlaèováním vzorù; 233 nožna – pouzdro na nùž; 233 *valaška – hùl se sekyrou, èakan; 233 *gajdoš – dudák; 234 hajduch – panský sluha v býv. Uhrách; 234 *dereše – lavice; 234 „zemský pán“ – vrchnost, magnát; 235 *èerpák – døevìná nádoba; 235 „panna v bielom“ – víla; 236 *koliba – pastýøská chata; 236 *valach – pastýø; 236 gajdovat – hrát na gajdy, dudy; 236 huèek – pøední p횝ala u dud; 236 postav – svinutý kus tkaniny, stùèek; 238 *Proseèná dolina – u Mikuláše; 238 „tøírohý list“ – list vyhlašující nepøátelství; 238 pùlmìøice – asi 30 litrù; 239 ty zbav ho! – ty ho osvoboï!; 239 *Bílá hora – v Malých Karpatech, v Pováží; 239 *zápo¾a – skalní stìna; 244 ochlad – ochlazení; 245 *Sibylina proroctví – Jménem Sibyla oznaèovány ženské osoby, jež objevovaly budoucí vìci. Platon zná jednu, jinde se jich devìt uvádìlo; za støedovìku jmenovali jich dvanáct až ètrnácte. Nejznamenitìjší je Sibyla Kumejská, jež nabídla øímskému králi Tarquiniovi Pyšnému, aby koupil devatero prorockých knih. Když král nechtìl tolik dát, mnoho-li žádala, spálila první tøi knihy, za ostatních však šest žádala opìt tolik jako za devìt. A když král opìt nekoupil, spálila zase tøi knihy. Za poslední tøi dal Tarquinius posléze pøece tolik, jak prvotnì i teï opìt žádala. Knihy ty pak na Kapitolu v Øímì chovány, až shoøely r. 83 pøed naším letopoètem. Od tìchto knih rùzní se proroctví sibylská sepsána mezi 1. a 4. stoletím n. l., a to šestimìrem po øecku. Bylo to dílo nìkolika skladatelù. Øecká tato proroctví pøevedena na jazyk latinský a vìtšinou z tohoto latinského pøekladu tlumoèena jsou skoro do všech evropských jazykù. Nejstarší èeské Sibylino proroctví, pokud je známo, pochází z 15. století a chová se v Národním muzeu. Dle tohoto proroctví sepsáno jiné se zøetelem k èeské zemi. Z toho je vyòato proroctví v této knize obsažené. Toto druhé zpracování také zrýmováno, bezpochyby v 16. nebo v 17. století a èastìji tiskem vydáváno. Sibylská tato píseò má moto:

281

Slyš Sibyly prorokynì, jaké ona vìci divné pøedpovídá èeské zemi. To není klam, pravda, vìø mi. Pøeèti sobì píseò tuto, vyzvíš vpravdì, jaké jest to, a není tebe dotknuto. Píseò sama poèíná se takto: Ve jménu Tvém, nejsvìtìjší nᚠPane Kriste Ježíši, zaènu teï toto zpívání Èechùm ku polepšení. 247 dùvìrnost – zde dùvìra, dùvìøivost; 247 tamaøišek – tamaryšek, ozdobný keø rùžovì nebo bíle kvetoucí; 249 krvavinec – krvavé bojištì; 249 Naèeradec – starý mìstys jihovýchodnì od Blaníka; 250 k Rejnu Kolínu – ke Kolínu nad Rýnem; 250 korec – asi 94 litry; 250 pinta – máz, 1,4 litru; 250 libra – asi 0,5 kg; 252 *Proroctví slepého mládence – Povìst o nìm vypravuje, že srovnal kosti v Sedleckém klášteøe a také že byl pùvodcem pražského orloje; 257 *Proroctví Havlasa Pavlaty – dle rukopisu ze 17. století, chovaného v dvorské knihovnì vídeòské, tiskem vydal F. Menèík. Proroctví samo stalo se, jak rukopis udává, kolem r. 1500 a pøepsal je, rukopis svìdèí, r. 1510 knìz Šimon Derdarda, „kazatel v církvi Pánì v mìsteèku Vysokém“; 257 *za krále Vladislava – Jagellonce; 257 *hojnì grošù a zmrzlíkù – groše a haléøe za krále Václava II.; 257 *A potom už brzo nastane soudný den – za 16. století bylo rozšíøeno mínìní, že již brzo nastane soudný den; 258 nesnadit se – hádat se, pøít se; 259 *krajní borovice – U Kostelce v stráni stála stará borovice. Od zemì až kam ruka dosáhne, vryli, vøezali do ní køížky, takže tu køížek na køížku. Skoro každý, kdo kolem šel, vyøezal tu køížek. Vìøili, že èlovìk, jehož køížek neporušený se tu zachová, bude mít dlouhý vìk; 259 *Oškobrh – asi míli východnì od Podìbrad; 259 vaz – druh jilmu; jak týž Ach, Èechové, se sejdìte, všichni lidé, poslechnìte, co se vám bude zpívat, budoucí vìc zvìstovat.

282

259 rokyta – jíva; 259 klenice – klen; 259 lýkodra – strom podobný jilmu; 259 babyka – druh javoru; 261 *Bor – Bor èi Machovská hora pøi samých hranicích èeskopolských, z vìtší èásti již v Polsku; 266 *tam pak bude hrozný ten boj dobojován – Dle jiné varianty bude ten boj dobojován na hoøe Svidníku v okolí mìsta Pelhøimova.

283

EDIÈNÍ POZNÁMKA
Staré povìsti èeské vyšly poprvé v roce 1894. Za sto let se nᚠjazyk vyvíjel a dnešní kodifikace je znaènì odlišná. Text byl proti pùvodnímu upraven a revidován nìkolikrát. U nás vychází z vydání v Národní knihovnì (sv. 44, Praha 1953). Pro ètenáøe Albatrosu (døíve SNDK) jej upravil a vysvìtlivky i poznámky napsal Rudolf Skøeèek v roce 1954. V této úpravì vydáváme dnes Jiráskovy Povìsti již podeváté. Jsou tu i nadále zachovány nìkteré autorovy zámìrné archaismy lexikální (vìští duch, tøímecítma, nadiv atd.), archaismy v hláskové podobì slov (Medhuje, mha, an), v jejich tvarech (dotekl se, hostì, hosti, hostem, letorosti) i ve skladbì. Jsou zachovány pøechodníky pøítomné i minulé, pøedminulý èas, nìkteré genitivní vazby, kde se dnes bìžnì užívá akuzativ (požádal jí, pokladu neukážeme), pøedložka u ve významu v, ve, neobvyklý slovosled (pøi Labi øece), zachováváme podle autora psaní hrad, pražský hrad. Výše uvedené pøíklady jsou jen ilustraèní, nikoliv úplné. Podle dnešní normy konèí infinitivy na -t a s 2. pádem se pojí pouze pøedložka z, ze. Vysvìtlivky lexikálních archaismù nalezne ètenáø na konci knihy. Vìøíme, že ostatní odchylky od dnešního jazyka pochopí z kontextu a pocítí je jako souèást starobylého rázu jazyka Povìstí. ŠK

284

OBSAH STARÉ POVÌSTI ÈESKÉ Úvod / 7 O Èechovi / 9 O Krokovi a jeho dcerách / 19 O Bivoji / 24 O Libuši / 30 O Pøemyslovi / 35 Libušina proroctví / 38 Dívèí válka / 46 O Køesomyslu a Horymírovi / 56 Lucká válka / 63 Durynk a Neklan / 75 POVÌSTI DOBY KØESANSKÉ Úvod / 83 O králi Svatoplukovi / 86 O králi Jeèmínkovi / 91 Praporec svatého Václava / 96 O Bruncvíkovi / 108 Opatovický poklad / 121 O staré Praze / 131 I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. O staré Praze / 131 Žito kouzelník / 143 O králi Václavovi IV. / 149 Staromìstský orloj / 154 O Daliborovi z Kozojed / 161 Ze Židovského Mìsta / 166 Smutná místa / 180 Faustùv dùm / 182

285

O Žižkovi / 188 Kutnohorští havíøi / 202 Bílá paní / 212 Rùžový palouèek / 219 Boží soud / 223 O Janošíkovi / 232 ZE STAROBYLÝCH PROROCTVå Úvod / 243 Sibylina proroctví / 245 Proroctví slepého mládence / 252 Proroctví Havlasa Pavlaty / 257 Rùzná proroctví / 259 Blaniètí rytíøi / 262 Vysvìtlivky / 269 Edièní poznámka / 284

286

You're Reading a Free Preview

Download
scribd
/*********** DO NOT ALTER ANYTHING BELOW THIS LINE ! ************/ var s_code=s.t();if(s_code)document.write(s_code)//-->